MTNPPV008 Vizuální sociologie II

Fyzikální ústav v Opavě
zima 2021
Rozsah
0/2/0. 3 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
prof. Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D. (přednášející)
prof. Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D. (cvičící)
Garance
prof. Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D.
Fyzikální ústav v Opavě
Rozvrh seminárních/paralelních skupin
MTNPPV008/01: Út 8:05–9:40 B1, J. Siostrzonek
Předpoklady
(FAKULTA(FU) && TYP_STUDIA(N))
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Struktura předmětu Vizuální sociologie je koncipována tak, aby docházelo systematicky k prolínání sociologických teoretických témat v konfrontaci s vizuálními materiály. Cíle předmětu: Cílem předmětu je zprostředkovat studentům základní koncepty a současné fenomény ze sociologie se zaměřením na interpretaci fotografií, filmu informovat o vztazích mezi sociologií a vizuálními médii /historické hledisko, metody interpretace/ úskalích při sociologických interpretacích. Jednotlivá témata jsou řazena do logicky návazných celků, tak aby vytvářely širší vědomostní kontext v rámci integrálního vědění. Obsah: Předmět je strukturován tak, aby představil jednotlivé fotografické žánry /krajina, subjektivní dokument, reportáž, zátiší/ v souladu s reálnými sociálními fakty, které jsou interpretovány ze sociologického hlediska.
Výstupy z učení
Student získá schopnost aplikovat znalosti o základních vztazích mezi sociologií a vizuálními médii ve své autorské tvorbě.
Osnova
  • 1. tematický okruh úvod do vizuální sociologie · sociologie jako způsob poznávání, interpretace a vědění · sociologie jako nástroj rozumění a reflexe · interdisciplinární vztahy /filozofie, sociální psychologie, umění/ · fotografie a sociologie /techniky pozorování, kvantitativní a kvalitativní sociologie/ · fotografie v sociologickém výzkumu /dokumentační f., sociální f., subjektivní d., objektivita a subjektivita ve fotografii/ · vizuální sociologie · fotografická komunikace · hermeneutika a interpretace fotografických obrazů – textů • 2. tematický okruh Vizuální sociologie přírody, krajiny a vesnice · rozlišení přírody a krajiny, proměny v čase, kontext s výtvarným uměním · krajina jako jedna z determinant formujících společnost a člověka · genius loci krajiny, mentální mapy kulturní krajiny, mystická krajina, krajina jako prostor pro meditaci, čas a příroda · krajina jako hodnota /různé interpretace hodnot krajiny - krajina jako domov, o putování, mc donaldizace turismu, krajina jako adrenalin, devastace krajiny/ Fotografie zachycují: • proměny vztahu společnosti a člověka k přírodě /filozofické, ekonomické, náboženské, rituální, sociální aspekty/ • prostředí jako zdroj kultivace nebo degenerace osobnosti člověka a společnosti /výchova prostředím, sociální fobie, estetická podnětnost a strádání v prostoru • životní prostředí jako zdroj informací 3. tematický okruh Vizuální sociologie města: • zaměřuje se na město jako na sociálně prostorovou organizaci lidských společenství. Sociologie města se snaží studovat strukturace těchto společenství, procesy při jejich vytváření a problémy městských oblastí, čímž poskytuje materiál pro plánování a politiku. • zabývá se studiem společenského života a lidské interakce v metropolitních oblastech. • je úzce spjata se změnou industrializace ve společnosti, s hromadným stěhováním obyvatel do města a s tvorbou nového způsobu života. Sociologie pro svůj výzkum využívá i prvky geografie, antropologie, historie či filosofie a výsledné poznatky se podílejí i při urbánním plánování a teorii architektury. • Jedná se o interdisciplinární vědu, jejíž náplň mnohdy splývá s polem působnosti dalších vědních disciplín a objevuje se tak i nové označení - urbánní studia. • https://cs.wikipedia.org/wiki/Sociologie_m%C4%9Bsta • Konurbace neboli souměstí je několik měst, velkoměst nebo aglomerací srostlých v jednu souvisle zastavěnou plochu. • Na rozdíl od aglomerace existují jednotlivá města jako samostatné celky a nemusí mít společné zázemí ani jednotné centrum – polycentrická forma aglomerace. • Spojením několika konurbací vzniká megalopolis. Panelová sídliště • Panelový dům (hovorově panelák) je dům vybudovaný z prefabrikovaných panelů. Paneláky se většinou nacházejí na sídlištích. • První panelové domy se objevily v Nizozemsku po 1. světové válce. V Německu se objevily v roce 1923, první blok panelových domů byl postaven v roce 1939 v Paříži • V Česku bylo od 50. let 20. století do roku 1991 postaveno kolem 80 000 panelových domů s 1,2 miliony bytů, ve kterých v roce 1989 bydlely více než 3 miliony obyvatel. • Stavba panelových domů sloužila jako rychlé a levné bydlení, přesto se nikde v západních zemích nestavěly v tak masovém měřítku, jako ve východním bloku. Ve Východní Evropě se ale stavěly až do začátku devadesátých let. Idea takto stavěného domu byla v zásadě dvojí: snížení nákladů a pracnosti stavby, což bylo způsobeno nutností rychle vybudovat velké množství bytů pro rostoucí městskou populaci. • • Louis Wirth je bezesporu nejvýraznější postavou Chicagské školy. Byl zároveň žákem Parka a Burgesse - Park vedl jeho dizertační práce zkompletovanou v roce 1928 s názvem "The Ghetto", v níž využil závěry z vlastního empirického výzkumu v Chicagu). Práce je dodnes velkým přínosem sociologii města a popisuje v ní zakládání a fungování židovských ghett v historii Evropy - ta byla původně zakládána s cílem chránit jejich obyvatelstvo, později se stala nástrojem vyloučení a vyčlenění a prostorové vyloučení takovou segregaci pouze umocňovalo. • Pro Wirtha ghetto znamenalo instituci zasazenou v prostoru - pozoruje uvnitř zdejší sociální vztahy, role, jednání uvnitř komunity i jednání mezi komunitou a světem. Wirth také tvrdil, že vazba existující mezi prostorem a sociálním životem je oboustranná - prostor je odrazem, ale i spolutvůrcem sociálních vztahů. • Wirth jevil velký zájem o urbánní a regionální plánování, čehož nutnou součástí mělo být podle něj zohlednění přirozených oblastí. Dále vymezil tři odvětví, jimiž by se mělo urbánní plánování zabývat, a to sice: I. bydlení jako hodnota; II. propojení bydlení a komunity; III. bydlení a sociální politika. • Další své přínosné dílo "Urbanism as a way of life" vydal v roce 1938, v němž stanovuje základní premisy teorie města, které jsou určující pro celý směr urbánní sociologie: • a) města a jejich růst představují znak modernizace • b) městský způsob života - myšlenky a praktiky, které nazýváme civilizací, se šíří mimo města a sjednocují svět • c) urbanizací probíhající v industrializovaných částech světa dochází k hlubokým změnám v podstatě v každé fázi sociálního života. • Město definoval jako specifickou formu lidského sdružování usazenou v prostoru s dobře popsatelnými charakteristikami. Mezi takové znaky patřila vysoká hustota s velkým počtem obyvatel a značným množstvím heterogenních obyvatel. Od města vycházející městskost pak byla zvláštním způsobem lidského skupinového života a komplex znaků typického městského způsobu života. Jako poslední definoval urbanizaci. Roste-li počet měst a šíří-li se městskost i za hranice města a převládá-li, pak dochází k urbanizaci. • Město dále označil za činitele velké sociální a civilizační změny stejně jako industrializaci, vývoj technologií a rozmach kapitalismu. Za tyto velké změny mohly již zmiňované znaky města (a to sice vysoký počet obyvatel, hustota a sociální heterogenita). Velikost populace určuje pestrost, odlišnost jedinců v smyslu osobností, povolání, idejí apod. Taková pestrost však často vede k segregaci odlišných skupin a k oslabování blízkých vazeb (rodinná, sousedská aj.) Vede též k dělbě práce, růstu a specializaci trhu, novému stylu politiky (každý má jeden hlas, kterým deleguje svého zástupce). Hustota umocňuje následky velikosti populace, dochází k rozvoji tolerance i soutěživosti. Heterogenita způsobuje nestabilitu a nejistotu, odtrženost a vykořeněnost. Jak se mění úroveň těchto tří prvků, tak se mění i tvář města a města se liší jedno od druhého. • Širší životní prostředí zahrnuje: 1/ Okolní prostředí - sídelní typy – město, vesnice, samota, dispozici města v krajinném prostředí, urbanismus /letecká a panoramatická fotografie/ 2/ Lokální prostředí - integrované městské prostředí /fotografie exteriérů a dispozic architektury, detaily architektury, zátiší, symboly vizuální komunikace/ : • zahrnuje životní prostor, s nímž jsou obyvatelé města mentálně i fyzicky spojeni v rámci geografického determinismu, v němž se zároveň realizuje významná část sociálních kontaktů, komunikace a socializace člověka • Patří k nim např.: a/ obytné komplexy /části města, sídliště, kolonie rodinné zástavby, ubytovny, internáty, hotely, penzióny atd./ b/ hospodářské komplexy /továrny, družstva, podniky, peněžní ústavy atd./ c/ distribuční komplexy /obchody, služby atd./ d/ výchovné komplexy /předškolní zařízení, formální a neformální vzdělávací zařízení/ e/ kulturní komplexy /muzea, galerie, divadla, kina, kluby, církevní a kultovní soubory, restaurační zařízení všeho druhu, agentury, sportovní zařízení, střediska pro využívání volného času, zahrádkářské kolonie, atd./ f/ sociální komplexy /zdravotnická zařízení, ústavy, domovy důchodců, zdravotně postižených, hřbitovy, krematoria atd./ g/ komplexy státní správy /úřady, vojsko, nápravná zařízení, soudnictví atd./ h/ veřejné komplexy pro sociální komunikaci /náměstí, parky, chodníky, dopravní systémy a,důsledky mobility /stezky, cesty, zásahy do krajiny, znamení na cestě, drobná sakrální architektura, čekárny atd./ • život mezi budovami a utváření sociálních vztahů /prostory setkávání, místa nikoho, poetika míst – chrám, hospoda, hřbitov/ prostředí jako zdroj kultivace nebo degenerace osobnosti člověka a společnosti /výchova prostředím, sociální fobie, estetická podnětnost a strádání v prost ch/ různé • reklamní plochy, místa pro skládku odpadu, garáže, zahrádky, oplocení domů • stavby, obchody, tržiště, hypermarkety, toalety /nápisy na zdech, kresby/, sklepy, půdy. stravovací a restaurační zařízení, diskotéky, tančírny, veřejné domy, sportovní stadióny, haly, kluby podnikatelů, rockové a další subkulturní prostory, sídla společenských organizací, politických stran a hnutí atd. 4 tematický okruh • Sociální fotografie, sociálně dokumentární fotografie nebo sociální dokument je forma fotografie, ve které jsou hlavním motivem lidé a jejich sociální postavení. • Často zobrazuje nedobré věci ze života nebo historie. Někdy se s její pomocí jedná o kritiku společnosti, která se zaměřuje na životní situace sociálně slabých či znevýhodněných lidí. Atmosféra na snímku je o událostech a okolnostech, které působí na diváka emotivně. • Prvky sociálně dokumentární fotografie přesahují do dalších oblastí. Je to například válečná fotografie, která odsuzuje válku, válečná neštěstí a utrpení. • Další forma fotografie se formovala v prostředí různých sociálních hnutí a poukazovala na určité okolnosti. Například na politické události v roce 1968, snaží se například o zlepšení životního prostředí, protestuje proti jaderným elektrárnám, sportovním kláním a podobně. • Fotožurnalismus má často zájem o sociální otázky, ale není chápán v jako společensky angažovaný dokumentarismus, protože většina reportáží vznikala v důsledku jednorázových zakázek. • Různé styly pouliční fotografie zahrnuje veřejnou sféru, život na ulicích, v obchodech či kavárnách, zkoumá společenské skupiny nebo jednotlivce, ve formě momentky, ale také jako eseje, série nebo studie prostředí. Všechny tyto žánry mají za úkol dokumentovat, angažovat, kritizovat, zvyšovat povědomí o sociální nespravedlnosti nebo nabádat diváka k činu. • Typicky se zobrazuje horší stránka společnosti. Na fotografiích může být například lidská osamělost, prázdnota, neštěstí, nemoc, jednoduchost nebo hloupost. Často se používá černobílá technika, ale nic nebrání použít barevný materiál. Přesto může sociální fotografie zobrazovat i radosti. https://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_fotografie • Chudoba a sociální vyloučení ve fotografii • Historie zkoumání a dokumentace chudoby v Evropě a USA • Dimenze a podoby chudoby, přínos sociologie a fotografie při analýze a interpretaci sociálních a kulturních aspektů chudoby • Sociální inkluze, exkluze • Přínos fotografie ve výzkumu bezdomovectví • Současné podoby sociálního vyloučení 5. tematický okruh a kolokvium s projekcemi závěrečných vizuálních esejů Současné městské subkultury Pokus o definici • Stejně obtížná a mnohoznačná jako u samotné kultury • Subkultury jako výraz proměn kulturních hodnot – velká výzva? • Subkultury charakterizuje – jazyk, slang, tanec, hudba, oblečení, prostory ke scházení, jídlo, pití, změny zdobení těla, gesta – tím se definuje nejen vůči většinové kultuře, ale také jiným subkulturám Negativní vnímání subkultur: • Subkultura byla považována za skupinu mimo společnost nebo na jejím dně (sociální exkluze) v souvislosti s hodnotovým řádem a sociální stratifikací společnosti (třídní, rasovou, etnickou, genderovou) • deviantní, anarchistické, protispolečenské, nevhodné trávení volného času (neproduktivní, parazitické, hédonistické), utvářejí se mimo domov a rodinu, vyznačují se excesy (chování, rituály, oblékání, jazyk) Chápající interpretace • Subkultury vycházející z dělnické třídy nabízely svým členům – převážně chlapcům) strategii jak se vyrovnat s důsledky třídního zařazení • Subkultura nabízí možnost volby strategií životního stylu lidí v odpovědi na každodenní lokální zkušenost. • Subkultury vytvářejí rozsáhlé pole k volbě alternativních životních stylů, utváření hodnot a individuální a skupinové identity • Pozitivní (romantizující) pojetí – alternativa ke konzumu, materiálnímu životnímu stylu (nonkonformista, progres) – hippies • Nemají vztah k majetku, nic nevlastní, domovem je ulice a specifické urbánní prostory Historické zkoumání subkultur • Chicagská sociologická škola (sociologie města) – 20. - 30. léta 20. století – zviditelnila tuláky, vagabundy, bezdomovce, prostitutky, narkomany, nezaměstnané – periferie společnosti, společnost anomie • V 70. letech Birminghamské centrum kulturálních studií (CCCS Centre for Contemporary Cultural Studies) – se zaměřilo na skinheads, punk, mods jako vyjádření odporu dělnické třídy k hegemonii a dominantní kultuře, autoři zvolili metodu „zkoumání zevnitř“ 80. léta na Západě • V 80. letech proměny ve východním Londýně (gentrifikace, rozpad dělnické komunity, opatření proti fotbalovým chuligánům) se přesunula pozornost ke generačním konfliktům – puritanismem dělnické třídy a extrémním hédonismem mladé generace. • Konce sociální koherence – možnosti manželství, modifikace subkultury, únik do deviace. • Komercializace subkultur. Přetavily se do miliardového kulturního průmyslu. Revivaly – nejen kopírování a hraní si na styl, ale nový náboj – angažovanost ve věcech veřejných. Anarcho-punk. • V 90. letech se projevila tendence směřující k individualismu, nepolitičnosti, neangažovanosti subkultur, módnímu pojetí Stav po roce 2000 • Globalizované subkultury hlásí návrat k politizaci občanských postojů. Hudební kmeny se spojily s radikálně orientovanými kontrakulturami, expresivními ekologickými a mírovými hnutími a vytvořily nové postkulturní formace. • Ty se vymezují proti hegemonické kultuře neoliberalismu. Nejde jen o zábavu a přináležení nějakému kmenu. Jde o vytváření karnevalu, ve kterém se snoubí zábava s protestem, přímou akcí s jasným zájmem o politické otázky globálních charakteru (životní prostředí, chudoba, privatizace veřejných prostranství atd.) • Globální dny protestů – street parties. Zájem o věci veřejné. Tyto „technokmeny“ tvoří síť malých mobilních komunit a fungují na principu nehirarchičnosti a DIY. • Mají zájem o ekologickou udržitelnost, sociální spravedlnost, lidská i zvířecí práva. Formou nenásilné přímé akce vystupují proti globálním hrozbám, zároveň vyvářejí komunitu a věnují si novým formám umění. • Studenti si v rámci samostudia prostudují k 3. tématu následující literaturu: • Režová, M.: Bezdomovectví ve fotografii v České republice po roce 1989. Bakalářská práce ITF, FPF Su v Opavě, 2019. • Ferenc, T.: Sztuka fotografowania biedy – komu służą zdjęcia nędzy? Zdroj: https://www.academia.edu/4742764/Sztuka_fotografowania_biedy • Keller, J.: Posvícení bezdomovců. SLON, Praha 2013, s. 25 -65. • • Kontrolní úkoly k ověření pochopení tématu: zpracovat max. 5 fotografií ilustrujících problematiku subkultur.
Metody hodnocení
Odevzdání a obhajoba vlastní fotografické eseje na probraná, případně zvolená sociologická témata (sociální vyloučení, rodina, subkultury, volný čas, práce atd.) a jeho interpretace.
Další komentáře
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích zima 2022, zima 2023.