Frázování textu pauzy, jejich funkce v mluveném projevu, hospodaření s dechem •http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/213411000370813/ Klepetko •Zdroje: •Olaga Müllerová a jiří Nekvapil: Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 2, s. 105-113 •Slovo a slovesnost, ročník 49 (1988), číslo 3, s. 202-208 •https://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch07s01s05.html •Jaroslav Bartošek: Nemelodické melodické vytýkání. Naše řeč, ročník 75 (1992), číslo 4, s. 198-204 • •Pauza – přerušení řečového proudu. Vzniká z fyziologických příčin tam, kde je třeba doplnit dech. Pro sdělování má význam komunikativní pauza oddělující řečové celky. •Jsou pauzy, které bychom měli dodržovat, ale jsou i místa, kde může (ale nemusí) být v některé pozici pauza realizována; její realizace je jen fakultativní (nezávazná). •Důležité jsou jak pro produkci textu, tak i jeho recepci; záleží na typu textu. •Pauzy gramatické a rétorické. •Platí pravidla, zásady pro tvoření a dodržování pauz, ale někteří badatelé uvádí, že při vzniku pauzy se může uplatnit 40–50 proměnných. •Záleží na řadě faktorů. Souvislost pauz a prozodických faktorů, jako je intonace, rytmus, tempo atp., je rozdíl i ve specifiku textu (žánru) – rozdíl poezie a zpravodajství. Při rychlém tempu řeči se nerealizují některé z druhů pauz, při pomalém větší výskyt hezitačních (formulačních) pauz, pauz způsobených odmlčením atd. •Frekvence pauz je také ovlivněna intelektuální náročností tématu, potížemi s formulováním, zdůrazňováním některých úseků textu apod. •Zajímavosti: pauzy stejné délky posluchači vnímají rozdílně uvnitř věty a na jejím konci; uvnitř věty jsou hodnoceny jako delší. Pauzy zabírají poměrně značnou část mluvených komunikátů. Podle údajů, někdy/u někoho dokonce 65 % trvání celého komunikátu. • •Problematická místa, kde těžko určujeme, zda jde o pauzu, nebo ne, problematická jsou místa například se samohláskovými modifikacemi. Koncové samohlásky jsou někdy vysloveny protaženě a to pak vede k dojmu, že jde o pauzu. •Vona to přečetlááá… •Obecně dnes tendence natahovat slova – vyplňují pauzy. (Z. Palková) •Nebo přídechovat poslední hlásky, čímž se zase pauza dělá. Pauza a dech •Základní je potřeba nadechnout se při řeči. Všechny pauzy bez ohledu na příčiny ostatní i na jejich funkce mohou být tedy nádechové. • Je-li delší úsek pronesen bez pauz, objeví se často pauza na konci tohoto úseku na místě, které není pro její výskyt vhodné (např. mezi dvěma syntakticky a významově těsně k sobě vázanými slovy). • •Významná část tohoto projektu se přesune z jednotlivých l států do středoevropských institucí. Dýchání •1. Klíční, svrchní typ dýchání – s největší námahou nejmenší množství vzduchu. Naplňují se jen hroty plic. Napětí krčních svalů. Hlasivková štěrbina není v komfortním stavu. •2. Hrudní, žeberní dýchání •3. Břišní, brániční – zejména při spánku •4. Smíšený typ • •Klidné dýchání – poměr nádechu a výdechu je 2:3; před projevem bychom měli udělat nádech a výdech v poměru 1:3. •Špatně dýcháme, uchylujeme se k rezervní zásobě. Zhoršená kvalita hlasu, špatné frázování. Dělení v monologickém projevu: •Pauzy syntaktické •Pauzy formulační •Pauzy důrazové •Pauzy kontaktové • •Vzájemné prostupování. Funkční hledisko. • •Pauzy syntaktické vyznačují jakési „přirozené“ dávkování textu; jejich realizace je spontánní, automatická, probíhá s minimální účastí uvědomovaných kognitivních procesů, respektuje syntaktické členění výpovědi (členění vět v souvětí, přívlastek + jméno atd.). •Jde o to, zda se pauzy vyskytují uvnitř věty nebo na jejím konci. Uvnitř věty – zda vyznačují hranici mezi syntaktickými frázemi nebo zda syntaktickou frázi přerušují. •Pauzy se vyskytují zejména před slovesy (tranzitivní člen). Méně se vyskytují před substantivy atd. • •Pauzy formulační – typické pro spontánní mluvený projev; při opravách, rektifikacích; mohou se vyskytovat na jakémkoli místě textu, i na místech z hlediska umístění předělů negativních, bývají někdy zaplněny hezitačními zvuky; převažuje jejich nezáměrnost. •Pauzy vyskytující se po předložkách, po spojkách; případy, kdy zejména spojky, ale i předložky jsou odděleny pauzami po obou stranách. •Prakticky vždy je pauzou z jedné nebo z obou stran oddělena spojka čili, která signalizuje vyvozování, shrnutí, rekapitulaci atp. To je v pořádku. •Vysoká frekvence formulačních pauz je vzhledem k vnímání sdělovaného obsahu posluchačem činitelem retardačním. • •Samozřejmě pro formulační úsilí mohou být využity i pauzy syntaktické. •Pauzy důrazové a kontaktové jsou už výsledkem volního úsilí mluvčího, jsou „zamýšlené“, „kontrolované“ (mohli bychom je souhrnně označovat i jako rétorické). •Důrazové: •Zdůrazňují se slova klíčová z hlediska obsahového, např. termíny, důležité pojmy, důležité údaje, data atd.; převažuje záměrnost. •Zdůraznění slova bývá někdy signalizováno předcházející pauzou a někdy bývá pauza i za ním. •Někteří mají tendenci zdůrazňovat každé slovo a oddělovat je pauzami - dojem staccatové výslovnosti. • •Kontaktové: •po přídatných výrazech typu ano, že ano, že?, •po otázkách, •význam pro školní výklad na různých stupních, při slavnostních řečnických vystoupeních, při řečnických otázkách atd. •Jsou záměrné. • •V projevech dialogických – jsou faktorem interakčním, hodnotí se například z hlediska zdvořilosti, kooperace atd. „Skákání do řeči“. •Pokus chceme kultivovaně přerušit výpověď: například syntaktická pauza mezi větami v souvětí (pokud se vyskytne) podporuje možnost „skočení do řeči“ - jde o místo relativně vhodné k tomu, aby převzal verbální aktivitu partner komunikace. •Samozřejmě vhodnější je přerušení mezi výpověďmi v textu — je to místo relativně nejpříhodnější k výměně komunikačních rolí. Jsou zde ve shodě předpoklady významové i zvukové: syntaktická pauza a konkluzívní kadence. •Nejen lingvistika se zabývá pauzami. •Výzkum pauz – psychologové, zejména jde o analýzu tzv. pauz váhání — hesitation pauses), pauzy z hlediska manipulace v projevu, z taktických důvodů atd. •Hezitační pauzy (angloam. termín, v češtině formulační, viz výše) se objevují převážně v těch místech textu, kde mluvčí přecházejí od jednoho obsahového bloku k druhému; tam, kde mluvčí váhá nad tím, co říci, nebo nad tím, jak to říci. V pauzách se plánuje pokračování. •Někdy vyplněny hezitačními zvuky (tzv. pauzy „zaplněné“, kombinované). • Ukázky: •Výstavba veřejného mluveného projevu a také plynulé přechody jeho • částí jsou velmi náročným požadavkem na přípravu řečníka. • • •Výstavbaˌ veřejného mluveného projevu │a také plynulé přechody • jeho částí │jsou velmi náročným požadavkem │na přípravu řečníka. • •Prorok a dlouhé lžíce •Jeden ortodoxní věřící přišel za prorokem Eliášem. Chtěl se dovědět více o pekle a ráji, aby si podle toho mohl uzpůsobit svou životní cestu. „Kde je peklo – kde je ráj? zeptal se proroka, ale Eliáš neodpověděl. Vzal muže za ruku a vedl jej temnými uličkami do paláce. Železným portálem vstoupili do velikého sálu. Tísnilo se tam mnoho lidí, chudých i bohatých, zahalených do hadrů i ozdobených drahokamy. •Jeden ortodoxní věřící │přišel za prorokem Eliášem. │ Chtěl se dovědět více │o pekle a ráji, │ aby si podle toho │mohl uzpůsobit svou životní cestu. │„Kde je peklo – │kde je ráj? │ zeptal se proroka, │ale Eliáš neodpověděl. │ Vzal muže za ruku │a vedl jej temnými uličkamiˌ do paláce. │ Železným portálem │vstoupili do velikého sálu. │ Tísnilo se tam mnoho lidí, │ chudých i bohatých, │ zahalených do hadrů │ i ozdobených drahokamy. • •http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/213411000370813/ •Pauza, která bývá v textu čteném součástí jeho intonačního průběhu, tzn. podílí se spolu s intonačními kadencemi na realizaci předělů mezi promluvovými úseky (k tomu srov. Daneš, 1957; Palková, 1974), bývá v textu nečteném relativně samostatná; předěly mezi promluvovými úseky se realizují někdy jen pomocí změn melodického průběhu, jen intonační kadencí.