7) POSTAVA A JEDNÁNÍ dramatická postava = postava v dramatu (role) → kdokoli a cokoliv, jedná-li typy dramatických postav: § reálné postavy = lidské → nejběžnější § nadpřirozené postavy (ne člověk) → např. Strom, Kočka, Cukr, Světlo (viz Maeterlinckův Modrý pták) § alegorické postavy = abstraktní pojmy → např. Dobrý Skutek, Rozum, Pět smyslů nebo Krása (např. středověké morality – Everyman) každá postava zobrazovaná dramatem → je určena k jevištní interpretaci (je kódována textem, který se oživuje na divadle) postavu → vymezují a určují informace vyplývající z hlavního a vedlejšího textu + žánr + styl dramatu - přímo → promluvy + scénické poznámky - nepřímo → dáno jednáním, které z promluv a poznámek vyplývá - dána popisem a popisem svého jednání v promluvách ostatních postav - zasazena do kontextu děje (intertextově) postava v dramatu → zpravidla dominantní – nositelem a uskutečňovatelem děje = postava jednající → charakter postavy se zjevuje tím, že postava jedná co lze určit? → stáří, sociální zařazení, pohlaví, vzhled, oblečení, podoba jména, kvantitativní rozsah postavy a její důležitost v ději… členění typů postav (typologie postav) 1) postava individuum (Maryša, Hamlet…) X postava kolektivní (chór antického dramatu, vesničané v Ovčím prameni – Lope de Vega) 2) podle tzv. funkce dramatické postavy (funkční zapojení do příběhu) → důležitost postavy je dána cílem, který má vzhledem k ději a též smyslem v celku hry - hlavní postava - vedlejší postava – podružná role → herec jen pomáhá k tomu, aby vynikli jeho partneři - pomocné (epizodické) 3) podle vztahu ke skutečnosti - reálné → obrazy lidí nebo personifikovaných zvířat či věcí - nadpřirozené/nonreálné → obrazy bohů, pohádkových bytostí - alegorické → všechny tyto typy postav mohou na jevišti setkat: např. Tragická historie o doktoru Faustovi → postavy reálné (Faust), tak nadpřirozené (rozliční čerti a ďáblové) i alegorické (např. Dobrý a Zlý anděl, kteří symbolizují svářící se stránky Faustovy duše) 4) hlubší klasifikace → podle toho, jaký smysl a úkol postava v díle zaujímá - postava ve funkci (např. Prolog) - postava-typ – charakterizovaná jako zobecnění, zjednodušení na určitý kompaktní soubor rysů (Moliere – Don Juan, Misantrop…) - postava-hlas – subjektivizovaná role, ale bez charakteru, vývoje a konkrétního jména (např. postavy poslů) - postava-loutka – prostředník, prázdná forma bez subjektivní identity (manželé Martinovi z Ioneskovy Plešaté zpěvačky) - postava-dvojník – částečně nebo zcela totožná s jinou postavou, nevědomky ji zastupuje (Shakespeare – Komedie omylů, Večer tříkrálový) 5) postava – přizpůsobena žánru - charakter – vyvolává dojem víceméně originálního, nezaměnitelného individua = spíše tragédie, vážné drama – snaha o bohaté rozvinutí postavy X - postavy často jako konvencionalizovaný typ – komediální žánry = situační a zápletková komedie nebo tzv. komedii masek (postava utvářena jako figura s několika málo výraznými vlastnostmi i fyzickými rysy → neproměňují se v průběhu děje) 6) hodnoty postav: - jednotná – jednání je srozumitelné a vyložitelné v rámci koherentní psychologické charakteristiky - předvídatelná – do jaké míry máme být schopni z charakteristiky usuzovat na její další jednání - dohotovená – do jaké míry má být postava uzavřená a hotová ve chvíli, kdy „vstupuje na scénu“, a skrze jednání se tedy její charakteristika pouze odkrývá, nebo zda se postava proměňuje, vyvíjí a jak dalece historický vývoj postavy: - antika – postava se vyděluje ze sboru → dochází k psychologizaci - středověk – postavy zbaveny subjektivity – jsou spíše tezí, či vlastností - renesance – návrat k postavě definované skrze její charakter (např. Hamlet) - baroko – postava má spíše podobu vlastnosti či alegorie - klasicistické drama – postava strukturovaná podle přísných pravidel – často stylizovaná jako postava-teze (Corneille – Cid) - preromatismus a romantismus – postava plná vášně – postava-idejí (Goethe – Faust) - měšťanské drama – postava psychologizovaná a zcivilněná (Schiller – Úklady a láska) - realistické a naturalistické drama – realistická dokonalost postav (Mrštíkové – Maryša) - symbolické, expresionistické a impresionistické drama – stylizace postavy ve smyslu zdůraznění funkce postavy - existencialistické a absurdní dram - a – vyprázdněná a obnažená postava – antipostava, antihrdina (stává se loutkou) - epické drama + drama dokumentární – postavu chápe jako určitý vyprávěcí kód (prostředníka scénického provedení), s nímž herec na jevišti vede pomyslný dialog - postmoderní drama – postava jako rozpad a negace, rozporuplná a charakterově roztříštěná, často i - formálně (Psychóza – Sarah Kane)