Wolfgang Amadeus Mozart
1756 Salcburk – 1791 Vídeň
- ..................opusů, uspořádal německý badatel Ludwig Köchel (KV)
- narodil se v Salcburku v rodině znamenitého hudebníka, houslisty a později koncertního
mistra a místokapelníka salcburského arcibiskupského orchestru Leopolda Mozarta
- od raného dětství byl jeho mimořádný hudební talent systematicky a odborně rozvíjen
otcem (k hudbě vedl i jeho mladší sestru Marii Annu – „Nannerl“)
- roku 1762 zahájil spolu se svou sestrou koncertní cesty po řadě evropských měst
(Mnichov, Vídeň, Paříž, Londýn); zde získal mladý Mozart významné zkušenosti
a podněty pro svou vlastní skladatelskou tvorbu
- na svých cestách se setkával s celu řadou významných skladatelů - v Paříži
s ......................................................... (cembalista a skladatel – odvážné
modulační postupy v provedení sonátové formy), v Londýně se seznámil
s ......................................................................., který na něj zapůsobil
svou bohatou
a vzletnou melodikou, v sonátách C. Ph. E. Bacha objevil detailní práci s dynamikou
i složitější harmonické postupy
- celkový rozhled si prohloubil trojí cestou do Itálie v letech 1769 – 1772, krátce se
stal žákem nejproslulejšího italského učitele kontrapunktu Padre Martiniho.
- roku 1779 byl jmenován
..............................................................................v Salcburku (nízký
plat), množily se spory s arcibiskupem, nebyl skladatelsky doceněn, věnoval zvýšenou pozornost
chrámové hudbě (Korunovační mše) a rovněž příležitostné hudbě pro arcibiskupský dvůr (symfonie,
nástrojové koncerty, smyčcové kvartety)
- roku 1781 odchází po otevřeném konfliktu z arcibiskupských služeb, poslední desetiletí
jeho tvorby chápeme jako vrcholné období
- roku 1782 se ve Vídni oženil
............................................................, z manželství se narodilo celkem šest
dětí, z nichž dospělý věk přežil pouze Karel a František Xaver; oba byli hudebně vzdělaní, ale
pouze František Xaver se stal profesionálním hudebníkem
- ve Vídni se živí koncertní činností, vyučováním a kompozicí; až roku 1787 (po Gluckově
smrti) získal titul císařského komorního skladatele a byl mu vyměřen nízký plat
- v roce 1785 se stal členem zednářské lóže a v témž roce začíná spolupracovat
s libretistou Lorenzem da Ponte, vídeňským dvorním básníkem
- v roce 1787 měl úspěch v Praze s Figarovou svatbou ve Stavovském divadle, byl zde hostem
manželů Duškových, získal zakázku pro novu operu pro Prahu – premiéra Dona Giovanniho se konala
.....................................................................................
(„Mí Pražané mi rozumějí“), vídeňská premiéra neměla úspěch
- hmotná situace se zhoršovala, skladatel tonul v dluzích, v červnu 1791 dostal od
záhadného posla anonymní objednávku na Requiem - svůj vlastní pohřební zpěv nestačil dokončit a
v prosince roku 1791 ve Vídni umírá
- TVORBA: dělíme do tří hlavních etap:
1) tvorba z dětství (1763 – 1772)
2) tvorba z období lidského a uměleckého vyzrávání (1773 – 1781)
3) tvorba posledního vrcholného desetiletí (1781 – 1791)
Orchestrální tvorba:
- napsal celkem ..........................................ve svých raných symfoniích navázal na
pozdní neapolskou operní tradici operní sinfonie a byl ovlivněn i tehdejším rokokovým
divertimentem, silně na něj zapůsobil Johann Christian Bach, teprve později se jeho vzorem stal
Josef Haydn. Od Haydnových symfonií se jeho symfonie liší větší kantabilitou, výrazovostí témat a
větším uplatněním chromatiky; ve svých vrcholných pracích oba předčil zpěvnější melodikou,
vynalézavější harmonií, důslednou tématickou prací a mnohem bohatšími orchestrálními barvami
- M. byl vystaven mnohem více italským vlivům, na svých cestách poznal všechny významná
evropská hudební střediska, stylové dění i vkus v nich
- Poznatky a zkušenosti z cest se objevují v prvních M. symfoniích, které komponoval už
jako osmiletý za své londýnské cesty – navazují na J. Schoberta a J. Ch. Bacha – třívětá Es dur (KV
16), B dur (KV 17))
- následující tři vídeňské ukazují na vliv starší rakouské školy – definitivně v nich uvedl
menuet, který na rozdíl od Haydna uchovává elegantní ráz původního tance (F dur,
D dur, D dur)
- další čtyři symfonie v D dur (KV 81, 97, 95, 84) z roku 1770 zkomponované během první M.
italské cesty, nesou pečeť italského prostředí, v němž se sblížil s Josefem Myslivečkem – tyto
symfonie mají spíše charakter operních sinfonií
- salcburské symfonie z roku 1770 mají odlišný charakter (C dur KV 73, G dur KV 110) –
místo dechů jen dvě flétny, Andante koncipováno jako gavotta
- zřetelný obrat nastává v roce 1773, kdy je M. ovlivněn hnutím „Sturm und Drang“ –
tragicky zabarvená symfonie g moll (KV 183); k prohloubení subjektivního výrazu dochází i v dalších
symfoniích
- pro poslední trojici symfonií (G dur KV 318, B dur KV 319 a C dur KV 338), které byly
vytvořeny v Salcburku je typická zpěvnost, chromatismy, výrazná kp práce, plynulá crescenda
poukazují na vliv Mannheimu
- těmito symfoniemi a přechodem do Vídně se ukončil vliv italské operní sinfonie nejen u
Mozarta, ale obecně v celém vývoji tohoto žánru
- přínos: dospěl spolu s Haydnem k dokončení procesu vyhraňování klasické sonátové formy
důsledným uplatněním motivicko-tématické práce zejména v provedení
- rozhodujícím krokem k tomuto cíli byla .......................................symfonie D
dur (KV 385), vzniklá ze serenády v roce 1782 – symfonie má úplně obsazené dechové skupiny
orchestru; touto symfonií začíná řada jeho mistrovských děl patřících k vrcholům symfonické tvorby
- v symfonii C dur ....................................... (KV 425) se poprvé objevuje
pomalý adagiový úvod
- dalším závažným dílem patřícím k vrcholům M. symfonické tvorby patří symfonie
D dur (KV 504) komponovaná pro Vídeň, ale podle místa prvního provedení
nazvána................................ - jejím nejvýraznějším znakem je třívětý rozvrh bez menuetu
- tři nejrozsáhlejší a nezávaznější M. symfonie vznikly v krátké době během tří měsíců
roku 1788 – navazuje na Haydna a zhodnocuje vše, co se vytříbilo v oblasti tohoto žánru – je
využito Haydnovy motivické práce i kp umění, které získal studiem Haendla a Bacha
- č. 39 Es dur „Velká“ (KV 543)
- č. 40 g moll (KV 550)
- č. 41 C dur „Jupiter“(KV 551) vrcholem je 4. věta, ve které M. zkombinoval prvky
sonátové formy a fugata
Poslech:
- doplňkem symfonií je množství serenád, divertiment a kasací, komponovaných nejčastěji
pro dechový oktet (2 Ob, 2 Kl, 2 Fg, 2 Cor); ve své době to byla běžná spotřební hudba určená
hlavně k dvorní zábavě; z nejznámějších: Haffnerova serenáda D dur, smyčcová serenáda Malá noční
hudba
Instrumentální koncerty:
- komponoval pro nejrůznější nástroje klávesové, smyčcové i dechové – tím se zásadně lišil
od pozdější nastupující generace skladatelů 19. století, kteří většinou jako sólové nástroje svých
koncertů prosazovali Ptfe, Vln, Vlc, zatímco koncerty pro dechové nástroje se objevují zcela
výjimečně (Carl Maria von Weber)
- umělecky nejzdařilejší skupinou jsou klavírní koncerty (23); houslové (7), zcela
zvláštní místo zaujímají koncerty pro dechové nástroje – jsou to ...... koncerty pro lesní roh,
....... flétnové koncerty, fagotový koncert B dur (KV 191) a klarinetový koncert
A dur (KV 622) z posledních měsíců Mozartova života; dvojkoncert pro flétnu a harfu, koncertantní
symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, lesní roh a fagot s orchestrem
Chrámová tvorba
- vytvořil klasický typ chrámových skladeb, ve kterých navázal na Haydna – Mše C dur
„Korunovační“ (KV 317), velká Mše c moll ačkoliv zůstala torzem, je komponována v polyfonním duchu
a je považována za nejbachovštější Mozartovu skladbu; nejpopulárnější sborovou chrámovou skladbou
je Ave verum corpus
- necelého půl roku před smrtí dostal zakázku od na Requiem d moll (KV 626), na níž
intenzívně pracoval hlavně v posledních měsících s tušením, že Requiem je jeho vlastním pohřebním
zpěvem; pozoruhodná úroveň polyfonní práce a využívání složitých harmonických obratů jako
prostředku výrazu je dokladem Mozartova velkého mistrovství
Operní tvorba:
- jeho talent se nejdokonaleji projevil na tomto poli, v jeho vrcholných dramatických
pracích bylo dosaženo vyrovnanosti prvků hudebních a dramatických
- napsal celkem 21 oper, některé vznikly v dětském věku, tvorba posledního desetiletí
v tomto oboru patří k vrcholům světové dramatické literatury
- z dětských let pochází buffa
........................................................................
a singspiel, provedený 1768 ve Vídni,
.......................................................................
- výsledkem tří italských cest jsou další opery v tradičním duchu neapolské opery seria
s důrazem na virtuosní pěvecký projev Mitridate, Ascanio in Alba, Lucia Silla – všechny byly
napsány pro Milán
- roku 1780 dostal zakázku z Mnichova na vážnou operu – dle stěžejních zásad
Metastasiových napsal Idomenea, využil i dramatické funkce sboru, kterou poznal u Glucka a ve
francouzské opeře
- v posledním desetiletí své tvorby dospěla hudebně-dramatická tvorba svého vrcholu; první
ze skupiny mistrovských jevištních prací tvoří
..................................................................................... – vystihl
charaktery postav, dějový spád podpořil významnou spoluúčastí orchestru (premiéra roku 1782 byla
Mozartovým největším vídeňským operním úspěchem)
- roku 1786 napsal další vrcholnou práci –
......................................................................................(Le nozze di
Figaro), na
libreto..................................................................................– dokladem
brilantního umění hudební stavby i velkého melodického fondu je už předehra k této opeře, které je
dnes často uváděna samostatně na koncertních pódiích; vídeňská premiéra byla sice úspěšná (květen
1786), ale plnému zadostiučinění se dílu dostalo až na provedení v Praze (prosinec 1786, leden 1787
za Mozartovy účasti)
- přímo pro Prahu vytvořil Mozart v témže roce další mistrovské dílo – Dona Giovanniho,
libreto napsal......................................................................; toto „dramma
giacoso“ představuje vyspělý typ opery semiseria, v níž se pojí rovnoměrně prvky komické i tragické
– opět přesvědčivě vykreslil jednotlivé postavy a jejich psychologický vývoj během děje, dramatická
funkce orchestru ještě více zdůrazněna než v předchozích dílech, obsazení orchestru má nezvykle
velký orchestrální aparát; pražská premiéra 29. října 1787 přinesla Mozartovi největší umělecký
triumf
- poslední operou, která vznikla za spolupráce s L. da Pontem
byla................................................................................((Takové jsou
všechny)
- v posledním roce svého života napsal operu pro pražskou korunovaci Leopolda II.
........................................................................................na
Metastasiovo libreto
- námětově daleko zajímavější je poslední dramatické dílo – pohádkový singspiel
.....................................................................................(Die
Zauberflöte), na libreto.........................................................., jehož
alegorický základ je naplněn osvícenskými, zednářskými, demokratickými i revolučními myšlenkami
v německém národním duchu; tento vrcholný singspiel se stal vzorem pro pozdější německou národní
operu