1) DIVADELNÍ KRITIKA Divadelní kritika - je součást divadelní vědy (vedle divadelní teorie a divadelní historie) - stojí na konci divadelního artefaktu → jejím smyslem je výklad a hodnocení divadelního díla (= poslední článek řetězce završující svým hodnocením vznik inscenace) Co je divadelní kritika? - zvláštní případ umělecké kritiky → vychází z jedinečnosti divadelního umění – nezachytitelnosti divadelního artefaktu (tím se liší od ostatních součástí umělecké kritiky → např. filmová nebo literární kritika hodnotí vždy hotové dílo X ale divadelní dílo – tedy jednotlivá představení, která kritik zhlédne – je proměnlivé) - nejde jen o běžné hodnocení po zhlédnutí představení (ne každé hodnocení, které vysloví jakýkoli divák) X - jde to názor vyjádřený veřejně (písemně nebo ústně) → snahou kritika je texty zveřejnit divadelní kritika je kvalifikovaná činnost odborníků, kteří systematicky sledují jednotlivá divadelní předsta-vení (nejčastěji premiéry) v daných divadlech a veřejně je prezentují (v divadelních či jiných časopisech, v no-vinách, v rozhlase…) - kritika veřejná a neveřejná - veřejná → veřejně dostupná (noviny, TV, rozhlas, internet) - neveřejná → dostupná např. jen pro divadla nebo jiné instituce (IDU, MKČR) → požadavky na kritiku si zadávala/zadávají divadla sama (mají tzv. interní kritiky, kteří pro ně tvoří, publikují v bulletinech X ale je zde určité riziko, že nepůjde o kritiku objektivní) + 1948-1989 např. Divadelní ústav vypracovával divadelní kritiky pro Ministerstvo kultury (zaměstnanci jezdili po divadlech), zároveň tato kritika mapovala dění v divadlech, kterým se běžná kritika vyhýbala kritika → tvoří důležitý pramen pro teatrologii – divadelní historii a teorii → ty zase tvoří zázemí pro kritiku Je umělecká kritika věda či umění? vedou se o to spory - odpůrci vědeckého postoje tvrdí → že principem kritiky není objektivnost, ale subjektivnost → nepoužívá tudíž vědeckých metod, ale hodnocení (vnímavost, subjektivní schopnost rozboru uměleckého díla) → soudy více kritiků na jedno dílo se mohou značně rozcházet x - věda se vyznačuje objektivitou poznání → i kritika používá poznatky divadelní vědy pravda je tedy snad někde uprostřed! - divadelní kritika → zabývá se současným stavem jisté umělecké oblasti (musí stavět na poznatcích) - kritik je zároveň jako umělec → musí být nadán citlivostí (sensibilitou) + bohatou fantazií Kdo je divadelní kritik? kritik → syntéza vědce a umělce = odborný divák - náležitě fundován vědecky – vzdělán v historii i teorii divadla, dramatu i všech ostatních složek divadelní struktury + spjato i s estetikou a s obecnou teorií umění (odtud čerpá teoretické podněty a kritéria) - neznalosti se mohou projevit v jeho hodnocení (špatná terminologie, z neznalosti principů divadla pojmenovává a interpretuje jeho obraz chybně…) - kritik si díky těmto znalostem vytváří kritéria hodnocení kritika vždy řeší přítomnost (soudí současné umění) X kritik vše musí vidět v kontextu historických událostí kritik by: - měl uplatnit na současné dění historickou perspektivu (měl by znát a poznat to, nač dílo reaguje, zasadit ho do kontextu předcházejících etap i současných trendů) = to není subjektivní X ale opírá se o poznání historie (ale i další oblasti) → na základě toho kritik určí, zda dílo přináší třeba něco nového (novátorská díla rozrušují konvence minulosti → vždy je to ale vnímáno přes subjektivní postoj kritika) - měl být schopný prosadit/vyjádřit vlastní postoj vůči dílu - měl být divadlu prospěšný → měl by ho někam svou analýzou posouvat - neměl by zavírat oči nad nedostatky divadelního díla → neměl by opomíjet chyby: negativní kritika → má jí jít o věc X ale neměla by být mstivá - zásadovost kritika - náročnost kritika (kritik má mít na dílo jisté nároky) Smysl (a účel) kritikovy práce hlavní úkol kritiky → vyslovit hodnotící soud a zdůvodnit jej + zároveň odvaha a osobní nasazení obecně: - může napomoci, aby čtenáři představení lépe pochopili (ale vždy jde jen subjektivní soud) - kritika může mít také funkci varování a doporučení - má popsat kontakt publika s divadlem (je vždy na každém představení jiné) → proto je důležité, že se u kritik zmiňuje, ze kterého uvedení je psána především ale hodnotí umělecké dílo → má složitou strukturu a každý kritik k němu přistupuje ze svého zorného úhlu pohledu (postoj kritiků k jednomu dílu se může lišit) → to ovlivňují: - různé životní zkušenosti - různé znalosti (kritik by měl být opravdu všeobecně vzdělán, měl by si neustále ověřovat různé trendy) - umělecká struktura – velmi košatá → ke každému kritikovi promlouvá různě - různá míra vnímání a přiblížení se umělci kritik zasazen do doby, ve které „kritizuje“ → probojovává i jistý postoj k životu, jistý umělecký názor Význam a funkce divadelní kritiky § pro diváky: vykladačská, výchovná funkce → musí vědět, pro koho píše, kdo jsou čtenáři § působí také na divadelníky: pro ně jde především o jistou zpětnou reflexi (ti sice tvrdí, že pro ně potřebná není, ale pečlivě vše sledují) § také pro divadelní historii: stává se nezbytným a pokud je i dobře napsaná – cenným pramenem pro pozdější bádání → v kritice zůstává zdokumentováno, jak a kým bylo dílo přijímáno – otisk díla (dnes zůstávají kolikrát jediným svědectvím – pramenem o div. inscenaci → slouží pro historiky jako pramen rekonstrukce) Dělení divadelní kritiky (předěl není úplně ostrý) § v odborných revuích - důkladný rozbor specificky divadelních problémů inscenace - určena především tvůrcům divadelních inscenací a vzdělaným zájemcům o divadlo - základem je: zevrubná rekonstrukce celé složité struktury představení → určení místa každé složky v něm, stanovení podílu jednotlivých umělců - pak zařazení inscenace jako celku do vývojové řady → do kontextu divadelní tvorby toho kterého souboru + zařazení do celkového kontextu divadelního dění § kritika publicistická (novinová, rozhlasová, televizní) - časově pohotová (píše se bezprostředně po představení/premiéře, ale nemusí se to přehánět) → bezprostřední zpráva o nové inscenaci – lze zasahovat rychle → v Evropě: kritiky se nejčastěji píší z premiér - výhoda pro tvůrce: kritika je může inspirovat k další práci na inscenaci + vhodné pro potenciální návštěvníky divadla (důležité, aby byl text zveřejněn co nejdříve po napsání) X - nevýhoda premiérové kritiky: představení většinou nestandartní (inscenace neusazená a neozkoušená + premiérové publikum bývá většinou nadprůměrně vstřícné x lepší je recenze z počátečních repríz) Cíle divadelní kritiky - informovat, doporučovat případně odrazovat - kritik by měl mít a prosazovat vlastní názor - postihnout specifické divadelní kvality inscenace a vést diváky - najít hlavní problém inscenace – a ten pojmenovat a také rozvést (= zaměřit se na konkrétní popis inscenace → scénografie, kostýmy, herectví…) - musí se ve vyjádření omezit na to podstatné (kritik má relativně malý prostor) a informovat správně - zhodnotit vazbu mezi tvůrci a diváky → uspěje-li představení u diváků, kritik musí posoudit, zda to bylo způsobeno regulérními uměleckými prostředky + případně vzbudit zájem o inscenaci x - nezaměřovat se jen na hodnocení textu (specifikum divadla je realizování textu na scéně = prostřednictvím hereckých výkonů, výtvarné, hudební, taneční složky… – opomíjeno) Kritický styl - dán charakterem média, pro které je kritika psána, připravována - pestré divadelně-kritické formy: zprávy, referáty, glosy, recenze, kritické fejetony, rozhovory, profily (medailony umělců), zevrubné analýzy inscenace… - nároky na kritiku jsou vysoké → její role je zvláštní (kritik zaznamenává dílo, které po odehrání mizí X literární kritik se ke knize vždy vrací) → divadelní artefakt prochází změnami - kritik se setkává s artefaktem, který probíhá v nevratném čase → je závislý na aktuálním zážitku Dobrá kritika → čtenář by si měl i po letech představit, jak představení vypadalo