3) PSANÉ ÚTVARY DIVADELNÍ KRITIKY Vymezení základních pojmů divadelní kritiky - často panuje terminologický chaos → každá publikace nabízí vlastní verzi výkladu zkoumaných termínů! - pojem divadelní kritika = obecné označení oboru, který se věnuje kritickému hodnocení a posuzování inscenací - termín divadelní kritika = označení žánru, který má mnoho znaků totožných s recenzí kritéria divadelní kritiky divadelní kritik → jaká jsou měřítka, na jejichž základě má být schopný soudit umělecká díla? - musí vycházet z prožitku estetické hodnoty díla a musí být vnímavým příjemcem díla (pak lze kriticky posoudit, co tvar narušuje, v čem jsou vady a nedostatky jeho skladby) - musí hledat zdůvodnění svých soudů v analýze tvarových prvků díla, které je schopen při přijetí díla postihnout - kritika = proces, který tvoří popis, analýza, interpretace a hodnocení - měl by vše vyhodnotit odhlížeje od své momentální subjektivní dispozice (odlišit vlastní předsudky vůči dílu a jeho objektivní vlastnosti plynoucí z esteticky hodnotového záměru) - neměl by se na účet herců a režisérů předvádět → jeho objektivita závisí na argumentech, které pojmenuje - jde o obor umělecké kritiky → organicky a nevyhnutelně svázán s teorií a historií divadla základní znaky typické pro kritické psaní o divadle divadelní kritika - účelová záležitost → zhodnotí a popíše představení, někdy dospěje k pokusu o interpretaci smyslu nastudované inscenace + musí být aktuální - s derniérou → se stává historickým připomenutím něčeho, co neexistuje, a pramenem pro badatele - měla by o díle vypovídat X ne být jen osobním názorem recenzenta (hlubší analýzu je nutno doložit argumenty) - je nenahraditelná pro rozvoj divadla a orientaci a kultivaci diváků → je svědectvím o dobové společenské a umělecké hodnotě pomíjivého divadelního díla - je specifická → na rozdíl od ostatních druhů umění je divadlo živé umění a je také problematičtější inscenaci popsat (kritik obvykle zhlédne jen jednu reprízu, a to v určitém stádiu X ale ona se může dál vyvíjet) - kritik obvykle bývá mezi umělci často neoblíbený → podle Zdenka Hořínka jde o tzv. kritický paradox: „Divadel-ní režisér spolu se souborem herců po týdny a měsíce zkouší hru, zatímco kritik svoji recenzi uveřejní na dvaceti či třiceti řádcích. Pokud je záporná, rozhořčí už ta kvantitativní nepřiměřenost výkonu tvůrčího a výkonu kritického.“ → divadlo vždy přivítá kritiku kladnou - čtenářská recepce kritických textů je odlišná → divák nepřiměřenost tvůrčího a kritického přístupu nevnímá a kritiku hodnotí podle toho, jak je napsána, případně konfrontuje názor recenzenta se svým zážitkem divadelní kritika v tištěných médiích a na internetu v současnosti publikum sleduje kritické texty o divadle především v denících a periodických časopisech → divadelní kritika je ale časově náročná záležitost, tak vychází relativně málo - kulturní rubriky novin → vyžadují na rychlé informování, to ale kritickou práci omezuje ohledně formy, obsahu a často i úrovně (kritiky jsou psány z premiéry, kterou lze označit za ještě neplnohodnotné představení → kdyby byly psány z pozdější reprízy, kritika by hůře plnila funkci opory pro diváky a vedení jejich kritického úsudku) - periodické časopisy → větší prostor - internet → větší prostor pro recenze, není ale stále ještě tak dobře využit autorské limity divadelní kritiky nutno počítat s limity jednotlivých divadelních kritiků - často se nedokáží oprostit od literárních vlivů (u inscenací se věnují hlavně rozboru dramatického textu a méně analyzují ostatní složky → to by nemělo platit) - měli by mít zkušenosti s praktickým divadelním životem = vědět, jak inscenace skutečně vzniká (ale jen velmi málo kritiků to splňuje) - měli by znát text hry/předlohy a rozlišovat mezi nedostatky, jejichž příčinou byl text, a nedostatky inscenačními funkce divadelní kritiky funkce je ovlivněné druhem média, do kterého kritik přispívá → zábavní, informační, sociální, politické a kulturní - informačně–orientační → upozorňuje na fakt, že inscenace vznikla & informuje o základních segmentech inscenace (autor hry, jméno režiséra či herců…) - popularizační → rozebírá a posuzuje jednotlivé aspekty děl, hodnotí jejich přínos pro divadlo a vyzdvihuje jejich estetické a umělecké hodnoty i myšlenkový přínos → čtenář obohacen o nové poznatky, rozšiřuje si vědomosti dané umělecké oblasti - esteticko-výchovná → tříbí estetický vkus, umělecké cítění a posiluje kulturní úroveň (Eva Stehlíková: „Kritika musí informovat širší kulturní veřejnost, reflektovat divadelní dění a vidět za hranice divadelní události, což je ovšem spjato s nutností mít jasná hodnotová kritéria, a to i v postmoderním divadle.“) - persvazivní → napomáhá v divákově rozhodování, zda danou inscenaci navštívit - edukativní → usnadňuje interpretaci a pochopení představení - propagační → média hodnotí, co je a co není kvalitní, propagační úloha v dnešní době není tak důležitá jako například na začátku 20. století - sociální, zábavní a historická → vedlejší funkce, nejsou v prvním plánu problémy současné divadelní kritiky - v současné době je složité divadelní kritiku v médiích prosadit → zájem především o mainstreamové produkce X regionální divadla to mají těžší → dáno bulvarizací + za prostor v médiích se často tvrdě platí - kritici omezeni strategiemi redakcí → novináři píšící o divadle často pouze přepisují informace, které k jednotli-vým inscenacím dostali na tiskové konferenci - v českých médiích → působí jen velmi málo nových erudovaných kritiků (divadelní kritici ze škol téměř nevycházejí, pokud ano, jsou opatrní ve svých soudech) → není vytvořena nová generace kritiků, kteří by dokázali podávat zprávu o současnosti a byli by schopni pravdivě, poctivě a fundovaně zachycovat současnou divadelní tvorbu a v ideálním případě ji kultivovat - současné divadelní kritiky → často zůstávají jen u popisu inscenace bez hlubšího rozboru či názoru Jednotlivé útvary psané divadelní kritiky divadelní recenze - z latinského re-censeo = přehlížet, posuzovat či uvažovat - v současném jazykovém povědomí = kritické posouzení (ocenění) odborného, vědeckého či uměleckého díla - objevuje se v kulturních rubrikách novin, časopisů + také v rozhlase či televizi - text nevelkého rozsahu → informuje veřejnost (publikum a tvůrce) a představuje jí inscenaci * zaobírá se dramatem + provedením inscenace (režie, scénografie, choreografie, kostýmy, herci, hudba…) * autor postupuje systematickým způsobem = kombinuje sloh informační s úvahovým + vychází ze zásad umělecké tvorby (má být poučen, aby mohl argumentovat → argumenty aspoň z části zamezí nepodloženému subjektivnímu názoru) * výstavba recenze = tvůrčí čin, potřeba najít podstatu posuzovaného díla (nejprve stručná úvodní informační část = název díla, jméno autora a další specifické informace + hlavní cíl = zhodnotit umělecké dílo) * zaměřuje se na hodnocení výrazně kladných či záporných hodnot * hodnotí, čím inscenace obohacuje divadelní umění, jaké místo zaujímá v rámci divadelní tvorby - posuzuje dílo bezprostředně po vzniku a zachovává tradiční žurnalistickou nutnost aktuálnosti (oproti tomu divadelní studie má podobné rysy, ale může vzniknout po letech) - shrnuje úsudek v publicisticky živé formě → zvláštní kombinace slohu informačního s úvahovým - hodnocení je vždy subjektivní → recenzi je nutno vnímat jako osobní názor jedince, ale poučeného - tzv. recenze přehledové (v rámci soustavného sledování inscenací jednoho souboru) divadelní kritika v užším slova smyslu - žánr vyjadřující názor na dílo - má větší rozsah → a tak nabízí podrobný rozbor a rozsáhlejší zdůvodněné hodnocení inscenace - nahlíží dílo z více úhlů → posuzuje jeho hodnoty, ozřejmuje důvody jeho vzniku, zasazuje je do životopisných, společenských nebo uměleckých souvislostí * stanoví fakta, která se kritikovi zdají pozoruhodná + tato fakta osvětluje a vykládá * dílo zevrubně rozebere, zhodnotí, úsudek zdůvodní a doloží * zjistí autorův přínos vzhledem k jeho předchozí tvorbě glosa (poznámka) - krátký polemický komentář s osobním pohledem, obvykle věnovaný jednomu tématu (naznačené v titulku) - vyslovuje v podstatě jednu myšlenku (bez odstavců) - tematika neomezená: uvedení jedné hry, reakce obecenstva, úroveň divadelního programu - základní myšlenku logicky rozvádí a stupňuje (myšlenka je navozena v úvodu, případně názvu, pak se stupňuje a je pointována) - glosa je tím účinnější, čím je kratší a vyhrocenější * glosa vážná, bez satirického ostří * glosa satirická (polemická) př. blog Nadivadlo http://nadivadlo.blogspot.com/ popis herecké postavy - záznam hercova projevu → používalo se spíše dříve - slouží jako pramen pro herecké monografie kritický medailon, portrét - úhrnný, koncentrovaný, systematický hodnotící obraz umělce (herce, režiséra, scénografa…) - ne analýza celého autorova díla X pisatel vybírá - obecná charakteristika nejdůležitějších děl + doplněna zevrubnou charakteristikou klíčových děl jeho tvorby - odpovídá na to, v čem je podstata a význam - stylisticky propojuje postupy publicistické a beletristické kritický fejeton - z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek), či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník → specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům - vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků interview - z francouzského entrevoir, přeneseno do anglického inter a view) → metodicky vedený rozhovor s cílem získat potřebné informace, používaný především v žurnalistice - interview je také publicistický (někdy i zpravodajský) žánr * objektivní → získat z odpovědí znalce původní informace o dané problematice * subjektivní → aby čtenáři vedle odpovědí na otázky poznali dotazovanou osobnost z lidské stránky anketa - otázky a odpovědi na nějaké téma zpráva - přesná, objektivně podaná a podstatu věci vystihující informace o uplynulých divadelních událostech - neobsahuje zdůvodnění soudů - buď určena širšímu čtenářstvu (novinová zpráva – menší rozsah a všeobecně srozumitelné výrazy) x nebo pro odborný časopis (větší rozsah + odbornější terminologie)