5) JAK SE DĚLÁ ROZHOVOR rozhovor → jeden z klíčových a nejatraktivnějších žurnalistických žánrů - pro čtenáře snadno konzumovatelný (např. nudnější otázku lze přeskočit) - novináři se jím zbavují odpovědnosti (dostávají odpovědi, které by chtěli napsat, ale sami by si na to netroufli) zásadní východisko pro tvorbu rozhovoru → nutno vědět, pro jaké médium (čtenáře) rozhovor děláme a k jakým účelům ho chcete použít → jiný rozhovor vznikne pro časopis pro ženy a zcela jinou přípravu pak vyžaduje rozhovor pro specializovaný lékařský časopis ideálně: pročítejte rozhovory vedené renomovanými novináři → učte se! typy rozhovorů 1) podle použití - informační (backgroundový) – slouží jako zdroj informací pro jiný článek, nebude publikován samostatně → propojujeme výpovědi zpovídaného s jiným textem) př.: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/ondrej-kepka-herecka-asociace.A200413_172015_filmvideo_s pm - krátký tematický – často doplněk většího celku (např. článek na nějaké téma, který je doplněný o kratší rozhovor důležitého účastníka akce – př. článek o chystaném festivalu doplněný o rozhovor s dramaturgem nebo ředitelem) př. https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/bleskovy-rozhovor-s-hercem-davidem-mataskem/398948 př. https://www.saldovo-divadlo.cz/aktuality/detail-aktuality/r/mamzelle-nitouche-bleskovy-rozhovor-s-r eziserem-oldrichem-krizem - velký profilový – tematický (na jedno dané téma – např. o výhře sportovce na OH) X životopisný (shrnuje život zpovídaného – např. když sportovec končí kariéru, tak lze bilancovat jeho sportovní i soukromý život) př. https://www.divadelni-noviny.cz/radim-vizvary-navozujeme-si-jizansky-pocit př. https://www.divadelni-noviny.cz/napadaji-nas-ty-nejhorsi-scenare př.https://magazin.aktualne.cz/kultura/divadlo/michal-docekal-mestska-divadla-prazska rozhovor/r~59caed34ce1f11e889f40cc47ab5f122/ př. https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/reziser-a-scenarista-petr-kolecko-i-hovada-maji-srdce-40291 180 2) podle způsobu vedení - osobní – vedený tváří v tvář, je nutné přepsat do písemné podoby - telefonický – vedený přes telefon (většinou jde o kratší rozhovor, nevýhoda: nemáme k dispozici gesta, z nichž lze mnohé vyčíst, nelze ho snadno ukončit) - korespondenční – dopis, e-mail (delší čas vzniku, není tak aktuální, v písemné formě zpovídaný volí většinou jiné formulace než naživo, je opatrnější + nelze měnit otázky dle možných odpovědí → předem je třeba promyslet je tak, aby měl rozhovor smysluplnou výstavbu a otázky navazovaly) - on-line – vzniká v rámci chatu (je potřeba ho v další fázi stylisticky upravovat) realizace rozhovoru 1) příprava rozhovoru → klíčová, zásadní fáze - organizace → nutná domluva předem → obě strany musí znát účel rozhovoru a jak s ním médium hodlá naložit (také zda bude na místě přítomný fotograf + kolik času bude k dispozici) - předem nutno domluvit i autorizaci – kdy novinář před zveřejněním dodá rozhovor zpovídanému ke kontrole – pokud to vyžaduje (domluvit pravidla včetně časového harmonogramu autorizace) - příprava novináře na rozhovor → detailní a pečlivé seznámení se s tématem i s interviewovanou osobou - nutno vypracovat detailní rešerše o zpovídané osobě → zmapování zvoleného tématu a příprava otázek = směru, kterým rozhovor hodláme vést → vyhledáme dostupné materiály z dřívějška: * rozhovory a články, které o tématu/osobě vyšly (knihovna, archív, internet) * sebeprezentaci osoby (internetové stránky) * jeho tvorba - dopředu si připravit okruhy k rozhovoru a rozvrhnout si otázky (i protiotázky), začátečníky si je vždy připraví - úvodní otázka → nejdůležitější, má evokovat a poodhalovat zpovídanou osobnost - pozor na „zmnožení otázek“ → několik dotazů v jednom otázkovém bloku působí spíše zmatečně - na požádání je vhodné předat zpovídanému okruhy předem (ne otázky, chyběla by autenticita) 2) vedení rozhovoru - způsob vedení rozhovoru: - začátečníci bývají nejistí a nervózní, množstvím rozhovorů se to změní - důležité: * nepřijít pozdě * být vhodně oblečený * být dobře technicky vybavený → dobrý diktafon (pro důležité rozhovory raději dva) + zkusit ho vždy předem - před rozhovorem zopakovat domluvu autorizace (kdy se rozhovor předá – email, přes zástupce) - udržovat pozitivní atmosféru důvěry (i při ožehavějších, kritičtějších tématech → mohou vyvolat emoce, napětí i stres → je potřeba vycítit, kdy je možné zeptat se na nepříjemné věci) * vytvořte příjemnou atmosféru → nikdy zpovídaného neztrapňujte * mějte ke zpovídanému natočené tělo tak, aby vám bylo vidět do obličeje * udržujte oční kontakt * povzbuďte zpovídaného úsměvem nebo pokýváním hlavy - nenechat se zatlačit do defenzívy → pozor na různé psychologické triky ze strany zpovídaného - formulace a výběr otázek: - v rozhovoru vykejte, pokud tykáte, mělo by to být odůvodněno (buď se znáte, vrstevník atd., ale vždy odůvodnit) - připravte si plynule navazující otázky (neskákejte z tématu na téma) - formulujte je stručně a přesně → čtenáře zajímají odpovědi, ne vaše názory na věc obsažené v otázkách - nečtěte všechny otázky z papíru, spíše sledujte „rytmus“ rozhovoru → otázky měňte vzhledem k vývoji rozhovoru, reagujte na okamžité podněty a nové informace - netlačte otázkami zpovídaného k předem dané odpovědi (nemanipulujte s ním) - při námitkách v podobě otázky použijte třeba protiotázku. (A proč si to myslíte?) → buďte důslední, nenechte zpovídaného utéct od tématu - dodržujte rytmus rozhovoru → ani příliš dlouhé, ani příliš krátké otázky a odpovědi 3) zpracování rozhovoru - forma rozhovoru * titulek → stejně důležitý jako rozhovor samotný (funguje jako reklamní poutač → musí nalákat, ne odradit) - perex → je vstupem k interviewované osobnosti, její charakteristice, případně zkratkou k tématu rozhovoru (anotace – upoutávka rozhovoru → volíme výstižné věty, neměl by přesáhnout 220-250 znaků včetně mezer) - mezititulky → oddělují jednotlivé tematické kapitoly + musí volně uvést čtenáře do následující tématiky + fungují jakožto poutač - rozhovoru je dobré dát nějaký rámec (např. popsat okolnosti, za kterých vznikal) - při zpracování rozhovoru → se nelze dogmaticky držet přepisování mluvené řeči * vynecháme slovní vycpávky (ehm…) * přeformulováváme věty, aby byly spisovné a stylisticky správné, vždy se zachováním smyslu (vytvoříme textovou podobu, která by zpovídaného nezesměšnila) * škrtáme informace, které nejsou pro určitý příběh rozhovoru podstatné (různé odbočky apod.) * vulgarity: upravují se podle toho, za jakým účelem se píše (mělo by jich být co nejméně x pokud děláme rozhovor např. s rapperem, jazykový styl uchováme) - po vytvoření první verze rozhovoru → předáme k autorizaci zpovídanému + můžeme mu klást dodatečné otázky Nač má nárok zpovídaný? - být informovaný včas o tématu rozhovoru → může požadovat okruhy témat, případně otázky (předem si rozmyslet, jak bude odpovídat) - měl by vždy dokončit myšlenku (trvat na tom) - na nepříjemné otázky odpovídat přátelsky a krátce, choulostivou otázku lze převést jiným směrem (otázka, jak takto pracovat třeba s politiky) - nenechte se nikam vmanévrovat - má zásadně trvat na autorizaci rozhovoru, byť na ni není právní nárok