Složité souvětí Za složité se obvykle pokládá takové souvětí, v němž se setkávají jak věty tvořící koordinační skupinu, tak věty mluvnicky závislé (dominované), a to ve vyšším počtu a navzájem komplikovaněji propojené. Složité souvětí obsahuje tři a víc vět, avšak k tomuto typu se běžně neřadí takové konstrukce, které se skládají pouze z hlavních vět spjatých slučovacím poměrem, byť by jejich počet byl i vyšší než tři. Proto za složité souvětí nepovažujeme např.: Děti odběhly na zahradu, maminky chystaly kávu, tatínkové na terase vášnivě diskutovali o fotbale a pes Alík se spokojeně vyhříval pod schodištěm. Skutečné složité souvětí tvořené pouze 3 hlavními větami: Hořké mandle bývaly dříve oblíbenou přísadou do těsta, avšak jejich častější požívání by mohlo případně způsobit otravu, a proto se jim raději vyhýbáme. Příklady jiných složitých souvětí srov. níž např. celky v K 4/2 aj. Základní typy složitého souvětí (blíž viz Čeština pro učitele): 1. složité souvětí tvořené výhradně hlavními větami (viz poslední příklad výš); 2. složité souvětí tvořené jednou větou hlavní a alespoň dvěma větami vedlejšími téhož druhu (srov. např. 3. celek níž v K 4/1); 3. souvětí tvořené jednou větou hlavní a alespoň dvěma různými větami vedlejšími, které přímo rozvíjejí větu hlavní; srov. např. I když měl Ivo naspěch, splnil všechny své úkoly, aby ho pak netrápily výčitky svědomí; 4. souvětí tvořené jednou větou hlavní a alespoň dvěma větami vedlejšími, které tvoří blok a jsou na ní postupně závislé (srov. níž 5. celek v K 4/3); 5. souvětí tvořené několika hlavními větami a jednou nebo více větami vedlejšími (srov. např. níž 4. celek v K 4/1). Pozor na vsuvku V praxi se často stává, že omylem jsou za další větu v souvětí pokládány větné vsuvky. Typická vsuvka (odborně parenteze) má vnějškově větnou povahu, avšak mluvnicky (syntakticky) nesouvisí se svým okolím. Za vsuvku nelze pokládat např. vložené vedlejší věty. Větné vsuvky mají povahu odboček či poznámek, které vybočují ze základního promluvového pásma a významově k němu nepatří. Vsuvku lze definovat i jako přerušení toku řeči jiným sdělením, jako vybočení z hlavní linie promluvy. Vsuvka sice formálně vypadá jako další hlavní nebo vedlejší věta, ale nechová se tak, neboť syntakticky není se sousedními větami (sousední větou) v žádném vztahu. Vsuvkami vstupuje do textu mluvčí a doplňuje nějaký svůj postřeh, názor, snaží se upoutat pozornost adresáta, komentuje text nebo situaci atd. V mluvené řeči se vsuvky odlišují od svého okolí tím, že jsou pronášeny o něco rychleji a nižším, téměř rovným tónem. V psaném textu je třeba větné vsuvky oddělovat z obou stran alespoň čárkami, popř. i výraznějšími členicími znaménky, jako jsou pomlčky, závorky, ale i kombinace pomlček se závorkami. Jakub, to už asi víte z našich výkladů, se přátelí s Miladou. Jakub, jak jistě víte z našich výkladů, se přátelí s Miladou. Jakub – znovu to pro jistotu připomínáme – se přátelí s Miladou. Z 3/1 Vyhledejte skutečné větné vsuvky. a) Víme, že vsuvky, jimž se odborně říká parenteze, mluvnicky nesouvisí se svým okolím. b) Vsuvky, to už opakujeme podruhé, mluvnicky nesouvisí se svým okolím. c) Některé vsuvky, s nimiž se seznamujeme, se podobají vedlejší větě a mohly by být pokládány za větu vloženou. d) Vsuvky, jak jsem si právě vysvětlili a upřesnili, mluvnicky se svým okolím nesouvisí. Řešení Z 3/1 Jako větné vsuvky fungují: u b) to už opakujeme podruhé; u d) jak jsem si právě vysvětlili a upřesnili. Z 3/2 Ověřte, zda se v dalších příkladech vyskytly vsuvky. Posuďte také interpunkci. Tehdejší doba, jak se dalo čekat, uvedla neschopné do vysokých funkcí. Mácha měl, to chci zdůraznit, smysl pro jazyk a jeho hudebnost. Milada jim – aspoň si to vždy mysleli – chtěla pomáhat. Dnes už snad má (abych to nezakřikl) přestat pršet. Vsuvka čili parenteze – ( to byste si měli zapsat) – mluvnicky nesouvisí se svým okolím.