Úvod do filozofie 2/Filozofie 2
Mgr. Marek Timko, Ph.D.
Filosofové
 3
Empirismus, solipsismus a skepticismus

Empirismus aneb od nesmyslů ke smyslům
l - jaké jsou zdroje lidského poznání?
l - jaké jsou jeho možnosti a hranice?
l - co je pravdivé poznání?
l - je garantem poznání autorita, rozum nebo Bůh?
l
lFrancis Bacon, baron z Verulamu (1561–1626)
l - nenašel zalíbení v matematice, nebyl radikálním empirikem
l - odmítaní autorit (zejména Aristotela)
l - to, co je nám jasné, nám má být podezřelé!
l - hledání vědecké metody (problém demarkace)
-
l

Stěžejní dílo: Nové organon (1620), Nová Atlantis (1626)
Vědecká metoda – experiment a indukce:
 1. pracovní hypotéza,
 2. experiment uspořádaný podle cíle,
 3. vyvození důsledků a formulace obecných závěrů,
 4. ověření novými experimenty.
Labutě a problém s indukcí!
02_indukce a dedukce 02_gathering-of-white-swans 02_Black_swan

Proč induktivismus není vždy spolehlivá metoda poznání?
03_Radikální induktivismus


lTeorie idolů (idol jako překážka poznání!):
l 1. idoly rodu
l 2. idoly jeskyně
l 3. idoly trhu
l 4. idoly divadla
l
lPojetí vědy jako moci sloužící k ovládnutí
lpřírody člověkem: „Vědění je moc" → etické
lkonsekvence!
l
l
l„Vynaložit na studium příliš času je lenivost; zneužívat jej pro
lozdobu je opičáctví; a řídit se ve všem vyčtenými pravidly je
lškolometské hnidopišství.“
l


02_Francis_Bacon

Thomas Hobbes (1588–1679) aneb boj s Leviathanem!
l- anglický filosof, teoretik monarchického absolutismu a koncepce
l  společenské smlouvy.
l- představitel materialismu (obviňován s ateismu).
l
l- stěžejní dílo: Leviathan neboli O podstatě, zřízení a moci státu církevního
l  a občanského (1651), O tělese (1655).
l
l- matematiku považoval za jazyk pro univerzální vědu.
l
l- ve vědě zastává nominalistickou pozici (obecniny existují
l  pouze jako jména).
l
l- zavádí konvencionalistické pojetí pravdy: pravdivá věta je taková,
l  kde subjekt a predikát odkazují k téže (člověkem definované) věci.
l

l- vše jsoucí je materiální, podléhá mechanickým zákonům
l   pohybu částic, a to včetně člověka a jeho jednání → pohyb
l   je universálním principem!
l
l- mechanicky vznikají také představy vědomí (phantasmata),
l  za paměť a vědomí vděčíme zákonu setrvačnosti. Navrhl,
l  aby mysl byla považována za výpočetní systém – stroj, který
l  pracuje se slovy prostřednictvím aritmetických operací.
l
l  Problém: Jak vědomí ví o materiálních objektech?
l
l- o Bohu můžeme vypovídat pouze to, že je příčinou světa;
l  jeho podstatu však poznat nemůžeme a jeho uctívání je
l  pouze věcí dohody.
l
l
l

lV Leviathanu je popisován přirozený stav před vznikem
lstátu → válka všech proti všem, člověk je člověku vlkem
l(homo homini lupus), neboť člověk je egoista, touží
lpouze po svém zachování a po moci!
l
l- člověk se na základě rozumové úvahy
l  svého přirozeného práva vzdává a
l  uzavírá (hypotetickou) společenskou
l  smlouvu všech se všemi, neboť tak
l  zvýší své pohodlí a šanci na přežití
l  → vzniká stát, „politické těleso“, které
l  funguje podle fyzikálních zákonitostí.
02_Thomas_Hobbes

John Locke (1632–1704) aneb Empirismus jako sensualismus!
l
Stěžejní dílo: Esej o lidském rozumu (1688), Dvě pojednání o vládě (1689).
- odmítnutí koncepce vrozených idejí (žádné nejsou!).
- poznání má zkušenostní charakter → smyslové vjemy.
- mysl jako „tabula rasa“, obsahem mysli jsou ideje a
  všechny pocházejí ze zkušenosti!
- idea je „obraz v mysli“, předmětem poznání jsou ideje,
  ne jednotlivé věci!
- reflexe (tedy jakákoliv mentální aktivita, tedy i chtění,
  pochybování, obavy atd.) přichází až po smyslovém
  vnímání.

lIdeje se dělí:
l1.) jednoduché – smyslový počitek;
l2.) složené – vytvořené z jednoduchým
l    (kentaur, nosorožec).
l
l
lVěci mají kvality:
l1.) primární – jsou „nutné“, „objektivní“
l    (tvar, velikost, váha, počet apod.),
l2.) sekundární – mají původ ve smyslovém
l   („subjektivním“) vnímání (barva, teplota, chuť, vůně apod.).
l
lOtázka: Existuje zvuk, když ho nikdo neslyší?
02_Locke

lSociální a politické myšlení – Locke jako inspirátor politického
l liberalismu
l - pozitivní teorie vlády → 2 základní premisy:
l   1.) přirozený zákon (člověk se od přirozenosti nachází ve stavu dokonalé svobody a rovnosti) a
l   2.) společenská smlouva (nevýhody přirozeného stavu lidi přiměly dobrovolně přestoupit ve stav,
kde společenskou smlouvou ustanovili pravidla, která ruší tyto nevýhody).
l
lMoc ve státě rozdělil na 2 složky: zákonodární (legislativní - parlament),
lvýkonnou (exekutivní - vláda). Montesquieu pak (o něco později) přidal
lsložku soudní (justice).
l
lMajetkem někoho se věc stává ve chvíli, kdy člověk vynaloží nějakou
lpráci, aby ji získal.
l                   „Moje svoboda končí tam, kde se začíná svoboda jiného.“

l
l
l
George Berkeley (1685-1753) aneb Od sensualismu k solipsismu!
02_Bishop_George_Berkeley
                                         - irský biskup a filosof, stěžejní dílo:
                                      Pojednání o principech lidského
                                           poznání  (1710).
                                         - pozice imaterialismu (věci jsou jen
                                           filosofickým výmyslem!) a solipsismu
                                           →  „esse est percipi“ (být znamená
                                           být vnímán) → člověk vnímá jenom
                                           ideje, jen ty pro člověka reálně
                                           existují.
 - není nutné rozlišovat mezi primár. a sekund. kvalitami,
   všechno to jsou jen počitky!

l - když jsou věci vnímané, musí být nějaký vnímající → vznik
l   pojmu já;
l - když věci existují bez ohledu na mé vnímání, musí
l   existovat nějaký vyšší Vnímatel → Bůh (vznik představy
l   Boha).
l
l   Existují dvě skupiny jsoucen:
l   1.) ideje (barva, chuť, tvrdost apod.),
l   2.) substance, jimiž jsou tyto ideje vnímány (mysl, duch).
l
l Abstraktní ideje neexistují → obecné pojmy neoznačují
l reálná jsoucna – pozice důsledného nominalismu.
l
l

David Hume (1711-1776) aneb Kde jsou hranice lidského poznání?
l
  - skotský filosof a historik, stěžejní dílo:
  Zkoumání lidského rozumu (1748),
  Zkoumání morálních principů (1751),
  Dialogy o přirozeném náboženství (1779).
  - pozice skepticismu → nemůžeme poznat
    ani sebe, ani svět!
  - vztah mezi příčinou a účinkem není nutný, jenom
    pravděpodobný, jde o zvyk → kritika determinismu!
02_David_Hume

Problém s determinismem…
l
03_Hume a příčinnost

l
l
-vlastní já je idea, která nepochází ze žádného smyslového
  vjemu → pokud neexistuje já, není ani duše, ani nesmrtelnost.
-
- kritika teleologického důkazu Boží existence → je možné,
  že hmota uspořádává sebe sama (nepotřebuje na to Boha).
- když neexistuje příčina a účinek, neexistuje ani prvotní
  příčina, tedy Bůh.
- existenci Boha není možné dokázat pomocí racionálních
  důkazů, ani prostřednictvím smyslové evidence.

Už žádné čáry máry!
-odmítání zázraků → Humova břitva:

l   „Žádné svědectví není s to dokázat zázrak, ledaže by šlo
l   o svědectví  takového druhu, že by jeho mylnost byla
l   ještě zázračnější než skutečnost,  kterou se snaží
l   doložit.“
l
l   Jednoduše řečeno: Jakýkoliv svědek může být oklamán,
l   tudíž je zázrak obtížně doložitelný.
l