Úvod do filozofie 2/Filozofie 2
Mgr. Marek Timko, Ph.D.
Filosofové
 6
Subjektivní, objektivní a absolutní idealismus

Německá klasická filosofie
Johann Gottlieb Fichte (1762-1814)
Základní dílo:
O pojmu vědosloví (1794)
Základ všeho vědosloví (1795)
Soustava mravouky (1798)
Určení člověka (1800)
- velký vliv Kanta (Pokus o kritiku všeho zjevení, 1792)
- odmítnutí věci o sobě
- subjektivní (resp. subjektální) idealismus
06_Fichte

lCo je počátkem filosofie? Myslící subjekt!
l
lJá klade sebe sama, své vlastní bytí.
lRozum je sebevytvářející čin („Na počátku byl čin!“),
lzkušenost má svůj pramen v Já.
l
lDialektický výklad:
l1.) teze: Já klade sebe sama
l2.) antiteze: Já proti sobě klade ne-Já
l3.) syntéza: Já se klade skrze ne-Já (sebeuvědomění Já)
l
lJá → nekonečná činnost!
lCo je „radikálním zlem“? → lenost!
l

Friedrich Wilhelm Joseph Schelling (1775-1854)
aneb Všechno je stejné!
lZákladní dílo:
lIdeje k filosofii přírody (1797)
lO světové duši (1798)
lSystém transcendentálního idealismu (1800)
l
l- pozice filosofie identity:
l   - příroda není produktem ducha, duch je produktem
l     přírody! (Příroda je ale původně také duchem!)
l   - Já = ne-Já, tedy: duch = příroda (shoda subjektu s
l     objektem)
l- příroda → nekonečná činnost!
l
06_Schelling

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831)
aneb Konec dějin (i dějin filosofie)!
lHlavní díla:
lFenomenologie ducha (1806)
lVěda o logice (1812–1816)
lEncyklopedie filosofických věd (1817)
lZáklady filosofie práva (1821)
l
l- od Fichta přebírá dialektickou metodu:
l  teze – antiteze – syntéza
l- pomocí dialektiky popisuje vývoj
l  absolutního ducha!
l
06_Hegel-Absolut Spirit

Schéma vývoje absolutního ducha
l1. teze – duch ve stavu „bytí o sobě“
l2. antiteze – jinobytí (sebeodcizení)
l3. syntéza – duch ve stavu „bytí pro sebe“
l
l1. Logika
l2. Filosofie přírody
l3. Filosofie ducha

lSchéma vývoje absolutního ducha
06_hegel-logic


06_Hegel-Christianity



Schéma Hegelovy Encyklopedie…
06_Hegels Encyclopediae of Science





l„Jedině v lásce jsme
lzajedno s objektem,
lneovládá a není
lovládán.
l
lLáska sice zachovává odlišné, ale již nikoli jako odlišené, nýbrž jako něco jednotného, a živé
pociťuje živé.“
06_hegel blabla