Úvod do filozofie 2/Filozofie 2
Mgr. Marek Timko, Ph.D.
Filosofové
 10
Fenomenologie a existencialismus

Fenomenologie a Edmund Husserl (1859 – 1938)
l- německý matematik a filosof, narozen v Prostějově;
l- zakladatel fenomenologie (z řec. fainomai = jevím se);
l- pokus vybudovat filosofii jako „přísnou vědu“.
l
l
lHlavní dílo:
lFilosofie aritmetiky (1891)
lLogická zkoumání I., II. (1900-01)
lFilosofie jako přísná věda (1911)
lIdeje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii (1913)
lKarteziánské meditace (1931)
lKrize evropských věd a transcendentální fenomenologie (1936)
2Husserl

Objev fenomenologie…
l- hlavní teze: „zpátky k věcem samotným!“
l- poznávat věci tak, jak se jeví našemu vnímání
l  (tedy vědomí → transcendentální Já/Ego);
l- vědomí je intencionální (vždy na něco zaměřené);
l- neexistuje ani čistý subjekt poznání, ani objekt
l  → oba jsou vždy spojeny aktem vědomí (noesis),
l  v němž se předměty konstituují;
l- k čistým fenoménům se ale můžeme dostat jenom
l „uzávorkováním“ (fenomenologickou/eidetickou redukcí
l  → epoché = zdržení se úsudku) toho, co jsme o dané věci
l  věděli předem!
Huss_Carr

Husserl a šálek



Epoché
 Dostat se v poznání k podstatě věci, tedy k podstatě (eidos)
  jejího fenoménu, znamená provést eidetickou redukci… a
                          prvním krokem je epoché!

Krize evropských věd… krize smyslu
l- ke konci života se H. obrátil ke zkoumání přirozeného
l  světa či „světa našeho života“ (Lebenswelt) - svět našich
l  běžných zkušeností, v nichž denně žijeme;
l- v přirozeném světě Slunce vychází a zapadá, něco je
l  blízké a něco vzdálené, člověk je někde doma – a díky
l  tomu svět i věci mají smysl.
l- obratem k přírodovědecké abstrakci, která svět
l  nepozoruje lidskýma očima, nýbrž očima vědeckých
l  teorií, vzniká ve 20. stol. krize smyslu lidského života;
l- fenomenologie by měla této krizi čelit!

Martin Heidegger (1889 – 1976)
l- něm. filosof, žák E. Husserla, jeden z nejvlivnějších, ale i
l  nejkontroverznějších filosofů 20. stol. (od r. 1933 člen
l  NSDAP);
l- představitel fundamentální ontologie
l
lHlavní dílo:
lBytí a čas (1927)
lO humanismu (1946)
lVěda, technika a zamyšlení (1953)
lBásnicky bydlí člověk (1954)
lKonec filosofie a úkol myšlení (1964)
l
martin_heidegger_1927

Bytí a čas – existenciální analýza lidského pobytu (Dasein)
l- člověk je pobyt (Dasein), jemuž v jeho bytí jde o toto bytí
l  samo, jen člověk má starost o svou existenci.
l- existence se podává v různých naladěních, nejradikálnější
l  je úzkost (Angst), jelikož přivádí existenci před samotný fakt
l  jejího „bytí“ tím, že zjevuje možnost nebytí (smrti).
l- tím, že úzkost zjevuje „nic“, zároveň poukazuje na samo bytí,
l  které se ukazuje jako ohrožené
l  konečností. Tím je pro pobyt
l  zásadní problém smrtelnost
l  a časovost (dějinnost).
Heidegg_Sein

Analýza pobytu v šesti bodech:
l1. pobyt svůj život žije (existuje) v první osobě (subjektivně,
l    individuálně);
l2. pobyt je na svém bytí zainteresován (nejde mu jen o přežití, nýbrž o bytí, záleží mu na něm!);
l3. pobyt je „vržen“ do života bez vlastního přičinění – bytí
l    autentické („já se rozhoduji za sebe“) a neautentické
l   („rozhodují za mě druzí“);
l4. pobyt existuje na světě a mezi druhými lidmi;
l5. pobyt existuje v určitém čase a je si vědom své
l   smrtelnosti (má úzkost ze svého nebytí);
l6. pobyt je bytostí pravdy, hledá pravdu a poznává jiné
l   bytosti (má o ně starost).

Ontologická diference
l   Bytí vs. jsoucno / ontologie vs. onticita
l
l- západní metafyzika (filosofie) zapomněla na otázky po bytí
l  a věnovala se místo toho zkoumání různých jsoucen.
l  V tomto dále pokračují jednotlivé vědy, které si otázku po
l  bytí vůbec nekladou a klást ani nemohou.
l
l- destrukce tradiční metafyziky
l  (konec filosofie?)
Old_Heidegg

Heideggerův „obrat“ (Kehre)
l- vývoje jeho myšlení od pol. 30. let
l- člověka jako pastýř a strážce bytí; pojmově jej ale nelze
l  uchopit!
l- pravda není „správnost“ nebo „shoda se jsoucnem“, ale
l  neskrytost (alétheia) – je skrývajícím a odkrývajícím se
l  bytím; myšlení je „myšlení bytí“;
l- řeč je „příbytkem bytí“! Ale pozor: snaha dorozumět se je
l  sebevraždou filosofie (tedy kladením otázky po bytí)!
l- povahu techniky chápe jako Ge-Stell (něco jako totální
l  manipulovatelnost), jako bytí ve svém nejzazším
l  vyprázdnění.

Heidegger o milování



Existencialismus
lZákladní charakteristiky:
l1. Existence je vždy existence člověka
l    (způsob bytí vlastní člověku);
l2. Existence je vždy individuální existence;
l3. Člověk se teprve musí učinit tím, čím je;
l4. Fenomenologická (či hermeneutická)
l   metoda výkladu (jde o bezprostřední uchopení);
l5. Existence není bytí neměnné, ale časové (je bytím v čase);
l6. Lidské bytí je bytím ve světě a je to vždy bytí s jinými;
l7. Podnětem je jedinečný existenciální prožitek.
existentialism-for-beginners

Karl Jaspers (1883 – 1969)
l- něm. filosof a psychiatr, představitel
l  (teistické) filosofie existence;
l
lHlavní dílo:
lVšeobecná psychopatologie (1913)
lFilosofie Existence (1938)
lOtázka viny (1946)
lFilosofická víra (1948)
lÚvod do filosofie (1950)
lAtomová bomba a budoucnost lidstva (1958)
lŠifry transcendence (1961)
Jaspers_Otázka viny Jaspers_Atomová bomba karl-jaspers

l- ovlivněn inspirátorem existencialismu – S. Kierkegaardem;
l- bytí samo je neuchopitelné, žádné bytí, kt. mohu znát, není
l  bytí vůbec!
l- svět nás obklopuje jako horizont (naší zkušenosti), smyslem
l  filosofie je horizont překročit směrem k transcendenci;
l- transcendenci nelze pojmenovat ani si ji představit, ukazuje
l  se v šifrách (filosof. pojmy, umělecká díla, božství);
l- o samotné existenci lze mluvit v tzv. signech → svoboda a
l  zodpovědnost, komunikace (láska je její pramenem),
l  dějinnost (jako jednota času a věčnosti)!
l- existence jako celek se může realizovat jenom skrze mezní
l  situace: smrt, utrpení, zápas, vina atp.

Dějiny lidstva – 4 velké předěly
l1.) Vznik jazyků, vynalezení nástrojů, ovládnutí ohně – základ
l  veškerých dějin, doba, kdy se člověk stal člověkem.
l2.) Vznik velkých kultur v Egyptě, Mezopotámii, Indii a v Číně
l  mezi lety 5000 a 3000 př. n. l.
l3.) Doba osová, období mezi lety 800 a 200 př. n. l., kdy
l  nezávisle na sobě v různých místech světa povstaly filosof.
l  a nábožen. nauky (konfucian., taoismus, buddhismus,
l  antická filosofie aj.), člověk začíná reflektovat bytí v celku a
l  své postavení v něm. Položení duchovních základů, z nichž
l  lidstvo žije až dodnes.
l4.) Vědeckotechnický věk, připravovaný v Evropě od konce
l  středověku a plně se rozvíjející ve 20. stol.

Otázka viny… Němců za 2. sv. válku
l    Rozlišuje 4 pojetí viny:
l
lkriminální vina – zločiny, individuální
l    i kolektivní, instancí je soud;
lpolitická vina – spojená s ideologií;
l   „odpovědnost všech občanů státu za důsledky jednání státu;“ lmorální vina – prohřešky každého z
nás, instancí je naše vlastní svědomí; lmetafyzická vina – „nejvyšší“, hranice mezí ní a vinou
morální nezřetelné, můžeme za ní vidět humanitu, odpovědnost před Bohem, transcendentní instancí.
l
Jaspers_Car

Jean-Paul Sartre (1905 – 1980)
l- franc. filosof, prozaik a dramatik, nositel
l  Nobelovy ceny za lit. (1964), kterou ale odmítl;
l- představitel ateistického existencialismu
l  a fenomenologické ontologie; později marxista.
l
lHlavní filosofické dílo:
lBytí a nicota (1943), Existencialismus je humanismus (1946),
lKritika dialektického rozumu (1960).
lPróza: Nevolnost (1938), Zeď (1939).
lDramata: Mouchy (1943), Počestná děvka (1946), S vyloučením
lveřejnosti (1944), Mrtví bez pohřbu (1946), Špinavé ruce (1948),
lĎábel a Pánbůh (1951).
l
Sartre

lHlavní teze:
l
l- existence – holé bytí, bytí o sobě!
l- u člověka předchází existence jeho esenci
l → je tím, co ze sebe udělá; člověk je bytím
l  pro sebe (záleží mu na jeho existenci);
l- nutnost volby → člověk je odsouzen ke svobodě! Za svoji
l  volbu se nemůže zbavit své osobní morální zodpovědnosti!
l- člověk se může angažovat ve světě a být tvůrcem hodnot → bytí pro jiné!

l              „Zdůvodněním hodnot je pouze má svoboda.“
l                             „Peklo, to jsou ti druzí!“
Sartre-karikature14

Simone de Beauvoir (1908 – 1986)
l                             - franc. filosofka, spisovatelka a feministka;
l                             - celoživotní družka J.-P. Sartra.
l
l                             Hlavní filosof. dílo: Druhé pohlaví (1949)
l                             Próza: Pozvaná (1943), Krev těch druhých
                         (1945), Mandaríni (1954), Síla okolností (1963)
l
l- kritizuje mužské představy o roli žen, podle kterých jsou jejich
l  osobní úspěchy v rozporu s jejich ženstvím, protože „pravá žena“
l  je objektem mužského plánu, je druhořadým stvořením, které má
l  přispívat k uspokojování mužských potřeb a k uskutečňování
l  jejich životních plánů.
de Beauvoir_anime

Beauvoir_Woman



Albert Camus (1913 – 1960)
l- franc. „filosof“ (tohle označení sám odmítal),
ldramatik, esejista a prozaik; nositel Nobelovy
lceny za literaturu (1957).
l
lHlavní (filosofující) dílo:
lMýtus o Sisyfovi (1942)
lČlověk revoltující (1951)
lPróza: Cizinec (1942), Mor (1947), Pád (1956),
lŠťastná smrt (1938, vyd. 1971)
lDrama: Caligula (1938), Nedorozumění (1944),
lStav obležení (1948), Spravedliví (1949)
Camus_car

Základní problém: SEBEVRAŽDA
l- otázkou není, proč někdo spáchá sebevraždu,
l  ale proč ji nespáchá!?
l- jaký smysl má život a existence vůbec?
l- úděl člověka je… absurdní! Jediné, co s tím
l  můžeme dělat, je přijmout to jako nevyhnutelnost!
l- člověk potvrzuje svoji existenci revoltou (proti utrpení
l  a zlu)!
l
obesenec

A kdo je teda tím nejvýznamnějším českým fenomenologem?
Patočka Kaciř Patočka_Negat Patočka_Tělo Přiroz


l   "Zklamání = negativní vyplnění, nikoli pouhá nevyplněnost;
l zvláštní, že ztráta je tak bolestná (tedy spočívající na zklamání,
l negativním vyplnění), a přece provázena citem prázdnoty. Já
l postižené ztrátou je prázdné, nejen nevyplněné, není již na
l  cestě, má po ní a je neschopno ji znovu nastoupit, je vnitřně
l ochromeno; čeho si přeje, nebývá nyní bytí, nýbrž nebytí„ (...)
l "... vnitřní umrtvenost může dosáhnout takového stupně, že
l    nic vnějšího nedokáže na nás promluvit jako jsoucí; nicota,
l   nevýznamnost, mrtvost, prázdnota 'jsoucna' pak nevyvolávají
l   již žádné snahy, žádného pohnutí třeba negativního směru;
l  pak není možná ani chtíti nicotu, poněvadž je jí již dosaženo,
l          přítomné 'bytí' je s ní paradoxně ekvivalentní.„
l
l(Jan Patočka: Studie k pojmu světa; 1945. In Fenomenologické
l                                          spisy III/1)