Úvod do filozofie 2/Filozofie 2
Mgr. Marek Timko, Ph.D.
Filosofové
 11
Kritický racionalismus a scientismus

Scientismus
lPřesvědčení, že:
l- (přírodní) věda je schopna popsat veškerou skutečnost a
l   zachytit veškeré poznání;
l- (přírodní) věda je jedinou správnou cestou k dosažení
l   pravdivého poznání skutečnosti;
l- (přírodní) věda je jediný/hlavní zdroj lidských hodnot nebo
l   zdroj smyslu a účelu lidstva;
l- víra ve vědeckotechnický pokrok a moc vědeckého
l   poznání je legitimní a adekvátní.
l
Einstein_Tongue

Karl Raimund Popper (1902 – 1994)
l-  rakousko-britský filosof, teoretik vědy,
l   představitel kritického racionalismu a
l   moderního liberalismu;
l- kritik totalitních ideologií a tzv. historicismu.
l
lHlavní dílo:
lLogika vědeckého zkoumání (1934)
lBída historicismu (1936, knižně 1957)
lOtevřená společnost a její nepřátelé I., II. (1945)
lObjektivní poznání: evoluční přístup (1972)
lJá a jeho mozek (1977, spolu s J. C. Ecclesem)
lŽivot je řešení problémů (1994)
Popper_Middle Age

Kritický racionalismus
l- kritika a odmítnutí indukce ve vědě; kritika a odmítnutí
l  verifikace (empirického potvrzení);
l- prosazování dedukcionismu a metody falzifikace → věda,
l  pokud má být vědou, musí být alespoň principiálně
l  falzifikovatelná (tj. vyvratitelná)!
l- falibilismus →
l  pravdu nikdy
l  nemůžeme
l  dosáhnout, jen
l  se k ní postupně
l  přibližovat!
Popper_gees Black Swan

Falsifikace
(Z důvodu nemožnosti falzifikace nemůže být vědeckou teorií ani  marxismus, ani psychoanalýza,
dokonce ani darwinovská teorie evoluce. Můžou být ale zajímavými metafyzickými projekty či
užitečnými vědeckými hypotézami.)

Teorie 3 světů
lSvět 1 - svět fyzikálních objektů, nebo stavů;
l
lSvět 2 - svět stavů vědomí, mentálních stavů,
lnebo behaviorálních dispozic ke konání (svět
lvědomých zkušeností jednotlivce);
l
lSvět 3 - svět objektivních obsahů myšlení,
lpředevším vědeckých a poetických myšlenek
la uměleckých děl.
l

Společnost a dějiny
l- důsledkem jeho pojetí vědeckého poznání je obrana
l  otevřeného myšlení a otevřené společnosti;
l- síla demokracie nespočívá v tom, že by vybírala ty nejlepší
l  k vládě, nýbrž že každou vládu lze legitimními prostředky
l  (např. volbami) odvolat!
l- ostrá kritika historicismu → tedy názoru, že lze vědecky
l  poznat, popsat a pak i předvídat (a ovládat!) vývoj
l  společnosti; z toho vyplývá i odmítnutí totalitárních ideologií
l  (nacismus, komunismus).
l
lOtázka: Lze v otevřené společnosti tolerovat netoleranci?

Odpověď:
the-paradox-of-tolerance Popper_Car


Dva citáty na závěr:
l  „Žádná autorita vědy neexistuje. Věda je
l  něco neobyčejného. A přesto nic nevíme.“
l
l    „Všichni, kteří slibovali nebe na zemi,
l               stvořili nakonec peklo.“

Thomas S. Kuhn (1922 – 1996)
l                - americký filosof, fyzik, teoretik a historik vědy

                    Hlavní dílo:
                    Kopernikánská revoluce (1957)
                    Struktura vědeckých revolucí (1962)
l
l- vývoj vědy nesleduje nějakou svoji „vnitřní logiku“, je ovlivněn
l  společností (nejenom vědců) → externalismus;
l- pokrok vědeckého poznání není kontinuální, ale je přerušován
l   zásadními zvraty → vědeckými revolucemi (např. Kopernik,
l   Newton, Darwin, Freud, Einstein apod.);
l- zavádí termín paradigma: soubor názorů, hodnot a technik,
l  které sdílejí členové dané vědecké komunity.
Kuhn_Anime

l- vývoj vědy je tedy střídáním paradigmat, soupeřící paradig.
l  jsou vzájemně nesouměřitelná (inkomensurabilní):
l
l   normální věda (P1) → krize → vědecká revoluce → nové
lparadigma (P2) → revoluční věda (P2) → normální věda (P2)
l
l
Normal Revol

A jak to Kuhna vůbec napadlo?
l„Čtete-li nějakého velikého myslitele, soustřeďte se nejprve na
lzdánlivé nesmysly a ptejte se, jak mohl něco takového napsat.
l  Podaří-li se vám nalézt odpověď a tato místa začnou dávat
l   smysl, zjistíte ke svému údivu, že i ta místa, o nichž jste si       předtím mysleli, že jim
rozumíte, změnila svůj smysl.“
(Při četbě Aristotela si položil otázku, jak je
možné, že tak velký myslitel napsal takové
hlouposti o fyzice. Uvědomil si tehdy, že se
Aristotelův text jako hloupost jeví pouze
tehdy, čte-li se jazykem newtonovské fyziky.)
Kuhn, Par

Paul K. Feyerabend (1924 – 1994)
l- rak. filosof vědy, kritik scientismu, log.
l  pozitivismu i kritického racionalismu;
l- představitel metodologického anarchismu.
l
lHlavní dílo:
lRozprava proti metodě (1970)
l
l- metoda, která vědci předepisuje jakékoliv normy je
l  neadekvátní; vědci pracují nejlépe, když nejsou podřízení
l  žádné autoritě (ani autoritě rozumu!) → „anything goes“,
l ve vědě je, z hlediska metody, vše povoleno!
Feyerabend

l- odmítá problém demarkace, tedy striktní odlišení vědy od
l  nevědy (např. astronomie vs. astrologie) – vědecké
l  hypotézy a objevy můžou vznikat i mimo (přírodní) vědu, v
l  mýtu, ve filosofii, v umění, v imaginaci či dokonce ve snu
l  vědce;
l- věda by měla být oddělena od státu, podobně jako nábož.;
l
l- představil pojem svobodné společnosti: „všechny tradice
l  mají stejná práva a rovné podmínky v přístupu k centrům
l  moci„;
l- princip proliferace (novotvoření) - je potřebné rozpracová-
l  vat alternativní teorie i tehdy, kdy se zdá, že daná teorie je
l  potvrzena a vyhovující.
l

Citát na závěr:
l„Věda má daleko blíže
lk mýtu, než je filozofie
lvědy ochotna připustit.“
Feyer_kitchen Science_02

Shrnutí:
methods-fun-slides