1
UČÍCÍ SE SPOLEČNOST A JEJÍ GLOBÁLNÍ MOZEK
Michal Lorenz
Kabinet informačních studií a knihovnictví
Ústav české literatury a knihovnictví
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Arna Nováka 1, 602 00, Brno
lorenz@phil.muni.cz
Abstrakt:
Koncept Globálního mozku popisuje jednu z možných verzí budoucnosti, v níž je společnost propojena
informačními a komunikačními technologiemi do globálního superorganizmu s vlastní myslí. Příspěvek shrnuje
dvě z východisek, z nichž celý koncept vychází – myšlenku univerzální knihovny a myšlenku metasystémového
přechodu. Zbudování globální sítě, která je schopna plnit funkci Globálního mozku vyžaduje implementovat
v síti řadu aplikací, které umožní síti učit se a řešit komplexní problémy. Příspěvek představuje použitelné
metody, které jsou již dnes pro tento cíl k dispozici. Propojení učícího se internetu a společnosti výsledně
iniciuje prostředí vhodné pro rozvoj učící se společnosti, schopné řešit globální problémy ohrožující lidstvo.
1. Koncept globálního mozku
Stále těsnější propletení internetové sítě a společnosti podněcuje řadu odborníků k úvahám
o jejich dalším vývoji a o možnostech, které můžeme využít k vhodnému ovlivnění tohoto
vývoje. Jednou z vizí, která přitahuje pozornost vědců, je koncepce globálního mozku. Tato
koncepce se rodí jako výsledek integrace několika vědeckých teorií, současného stavu vývoje
virtuálního prostředí a futurologických predikcí. Globální mozek je metafora popisující
propojení lidí na celé planetě prostřednictvím komunikačních spojů s informačněkomunikačními
technologiemi (ICT), znalostními korpusy a databázemi. Tato propojení jsou
tak různorodá a hustá, že vytvářejí komplexní síť, z níž se v důsledku emergentního účinku
vynoří kolektivní inteligence.1
Metafora Globálního mozku je pohledem opačným k představě přirovnávající lidstvo
k rakovinnému bujení nebezpečnému pro veškerý život. Podle hypotézy Globálního mozku
naopak lidstvo formuje celoplanetární nervovou síť, která bude schopna chránit Zemi před
vnějším ohrožením. Díky optické technologii, jakou jsou například dalekohledy, kterou
můžeme považovat za extenzi lidského vizuálního senzoria, budeme schopni odhalit blížící se
nebezpečí ve formě asteroidu. S využitím dalších technologií a společné koordinované akce
budeme schopni účinně zasáhnout a odklonit dráhu asteroidu od Země. Lidstvo tak začne
1
volně dle HEYLIGHEN, Francis. Conceptions of a Global Brain: an historical review. [online]. [cit. 2008-02-
11]. Dostupný z: < http://pespmc1.vub.ac.be/Papers/GBconceptions.pdf >.
2
zajišťovat sofistikované reflexy v planetárním měřítku a vykonávat funkci nervové soustavy
schopné reagovat na bezprostřední ohrožení života na Zemi.
Můžeme se ptát, jakému organizmu přísluší taková nervová soustava. Část odborníků
ztotožňuje s takovým superorganizmem celou globální společnost2
, část za superorganizmus
považuje planetu Zemi, živoucí síť ekosystémů, která je schopna složité autoregulace.3
Předmětem tohoto příspěvku není posouzení adekvátnosti obou přístupů. Současný článek
zamýšlí popsat některé z aktivit aplikujících hypotézu Globálního mozku za účelem ustavení
učící se společnosti. Z toho důvodu se níže zaměříme jen na první přístup, který se zabývá
společenským superorganizmem, srovnání s přístupem druhým, který se věnuje
enviromentálním aspektům sociální komunikace organizmů, detailněji přiblíží zvídavému
čtenáři Bloomova kniha Globální mozek.4
Zastánci metafory společnosti jako globálního superorganizmu nacházejí řadu podobných
aspektů jak ve společnosti, tak v organizmech – například metabolizmus je ve společnosti
zajišťovaný těžbou, sklizněmi či produkcí odpadů a zplodin, instituce a organizace plní roli
orgánů s konkrétními funkcemi, jež mají udržet společenský systém naživu. Globální síť
propojující společnost je extenzí lidského nervového systému a formuje tak nervovou síť
celého superorganizmu. Globální mozek augmentuje sílu lidského myšlení a implementuje ho
na celospolečenské úrovni. Lidé hrají roli buněk superorganizmu, roli neuronů plní
komunikační média, v případě internetu tuto roli přebírají webové stránky a synapse mezi
nimi tvoří odkazy.5
Globální sítí jsou přenášena a sdílena data aktivující činnost organizací či
reakci uživatelů sítí, podobně jako informace zpracované a šířené nervovou soustavou
organizmu aktivují jeho svaly.
2
Viz. např. HEYLIGHEN, Francis. The Global Superorganism: an evolutionary-cybernetic model of the
emerging network society.
3
např. MARGULISOVÁ, Lynn. Symbiotická planeta: Nový pohled na evoluci.
4
BLOOM, Howard. Global Brain: The Evolution of Mass Mind from the Big Bang to the 21st Century.
5
HEYLIGHEN, Francis. The Global Superorganism: an evolutionary-cybernetic model of the emerging network
society. GOERTZEL, Ben. World Wide Brain: The Emergence of Global Web Intelligence and How it Will
Transform the Human Race.
3
ZDROJ: http://pespmc1.vub.ac.be/SUPORGLI.html. [online]. [cit. 2008-02-11].
Teorie Globálního mozku tvoří rámec pro stavbu evolučně-kybernetických modelů
společnosti. Současně všechna média implementovaná do společnosti mění její
společenské vědomí a strukturu. Evolučně-kybernetické modely společnosti jsou
nástrojem, jak tematizovat obojí – vědomí přebývající v globálním mozku společnosti
a optimální strukturalizaci jeho technického zázemí. Globální problémy, které musí
současná společnost řešit zároveň vyžadují, aby došlo ke změně paradigmatu myšlení
a informatizace společnosti přispívala k formování učící se společnosti. Předpoklad
kybernetiků zabývajících se globálním mozkem je ten, že ve vhodném rozhraní, které
zajistí kolektivní interakci (pomocí HCI, Human-computer interaction) subsystému lidí
a subsystému strojů s využitím inteligentního interaktivního designu a umělé inteligence,
dojde k autoorganizaci a autonomizaci Webu, tedy k jakémusi vynoření inteligentního
Webu či webové mysli. Ta bude účinným prostředkem propojujícím lidstvo v kolektivní
inteligentní síť, schopnou vypořádat se s aktuálními globálními problémy lidstva.6
2. Aplikace myšlenky univerzální knihovny
Koncept Globálního mozku integruje několik vědeckých teorií, mezi nejznámější
inspirativní zdroje tohoto konceptu patří:
6
GOERTZEL, Ben. World Wide Brain: The Emergence of Global Web Intelligence and How it Will Transform
the Human Race.
4
• organicismická hypotéza Gaia klimatologa Jamese Lovelocka a mikrobioložky Lynn
Margulisové, čerpající z přirovnání společnosti k živému organizmu7
či
organicismická hypotéza sociálního superorganizmu filozofa Herberta Spencera
• emergentistická hypotéza noosféry paleontologa Pierra Teilharda de Chardin,
postulující vznik kvalitativně nové vrstvy vědomí, která obklopí Zemi8
• vize univerzální sítě znalostí, stavějící na ideách francouzských Encyklopedistů,
rozpracovávaná dále průkopníky informační vědy – Paulem Otletem (dokumentační
kancelář "online"), Vannevarem Bushem (hypermediální Memex) či Douglasem
Englebartem (nástroje augmentace lidského intelektu)9
Značné množství aplikací vzniká na základě vize univerzální sítě znalostí. Myšlenka
univerzální sítě znalostí je encyklopedickou myšlenkou univerzální knihovny. Za její
prosazování lze považovat již vznik Alexandrijské knihovny (asi v roce 295 př. n. l.),
snažící se shromáždit veškeré písemnosti lidstva, později například prosazování pansofie
(univerzální vědy) J. A. Komenského. Velkou zásluhu na její popularizaci měli
encyklopedisté, kteří se v letech 1751 až 1766 (s pozdějšími dodatky) pokusili shromáždit
veškeré poznání a popis dovedností své doby v díle Encyklopedie čili naučný slovník věd,
umění a řemesel.10
Skutečných globálních rozměrů nabývá encyklopedická myšlenka v díle Paula Otleta.
(1868-1944), který společně se svým přítelem Henri La Fontainem založil Mezinárodní
bibliografický ústav (FID) s cílem konstituovat mezinárodní dokumentační síť, která bude
homogenně zpracovávat celosvětovou paměťovou produkci (dokumenty v širším pojetí,
tedy včetně knih, fotografií, muzejních exponátů apod.). Oba dále vytvořili na základě
klasifikace Melvila Deweyho (DDT) jednotnou soustavu věd označovanou jako
Mezinárodní desetinné třídění (MDT), která organizovala a hierarchizovala poznatky
a znalosti do navigačního systému. Postavení ideje či oboru v hierarchii MDT je
vyjádřeno číselným kódem odpovídající třídy, který implicitně reprezentuje vztahy
závislosti, podřízenosti, podobnosti a rozdílů, a tedy spojení („linek“) mezi nimi.11
7
LOVELOCK, James. Gaia: Živoucí planeta. MARGULISOVÁ, Lynn. Symbiotická planeta: Nový pohled na
evoluci.
8
TEILHARD De Chardin, Pierre. Místo člověka v přírodě. TEILHARD De Chardin, Pierre. Vesmír a lidstvo.
9
RAYWARD, W. Boyd. Visions of Xandu: Paul Otlet (1868-1944) and Hypertext. BUSH, Vannevar. As we
may think. ENGELBART, Douglas C. A Conceptual Framework for the Augmentation of Man's Intellect.
10
dle CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy.str. 148-151.
11
RAYWARD, W. Boyd. Visions of Xandu: Paul Otlet (1868-1944) and Hypertext.
5
Navigační systém pomáhá ve vyhledávání a při rešerších v uloženém materiálu
rozptýleném po celém světě.
Otlet současně buduje základy pro Univerzální knihu – databázi textů získanou
dekompozicí originálních knih zaznamenaných na samostatných lístcích, Encyklopedický
repozitář – soubor kolaborativně zpracovávaných textů pro encyklopedické účely
přehledné kumulace dosaženého poznání, které byly umístěny také na lístcích
a Univerzální bibliografii ve formě standardizovaných lístkových kartoték obsahujících
čísla MDT. Vypracování a syntézu těchto projektů provádějí speciálně vytvořené
dokumentační kanceláře, Otlet počítal v procesu zpracování i se zapojením knihoven.
Fragmenty textů vzniklé dekompozicí knih vytvářejí v celém systému specifické uzly,
které jsou propojeny systémem linek pomocí MDT a tvoří tak hypertextový systém.12
Otletova koncepce Globálního mozku spočívá ve zřízení aparátu schopného
shromažďovat veškerou produkci lidstva a vytvářet tak imaginární duplikát světa13
,
v němž z knih modulované uzly plní funkci paměti a navigační systém MDT pomáhá při
vybavování znalostí z této paměti.
Myšlenku univerzalizace sítě znalostí dále rozvíjí Vannevar Bush, inženýr, který
formuluje koncept hypertextového systému využívajícího možností počítačové techniky.
Podle V. Bushe je „jediným kreativním aspektem, kterým se lidské myšlení zabývá,
selekce dat“14
, ostatní používané procesy zaznamenávání a nakládání s fakty dle zásad
logiky jsou povahy iteretivní (opakující se), a tudíž mechanizovatelné pomocí počítačů.
Bush navrhuje koncept Memexu, zařízení „v němž uživatel ukládá veškeré své knihy,
záznamy a komunikační vazby, a které je automatizováno tak, aby mohlo být rychle
a flexibilně používáno.“15
Uživateli je umožněno k textům připojovat své vlastní
poznámky a glosy a mezi libovolnými položkami (potenciálními informacemi) v paměti
Memexu vytvářet spojení pomocí asociativního indexování (odkazů). Touto formou
vytváří uživatel cesty napříč změtí materiálů, které reprezentují jeho vlastní porozumění
zpracovávaným materiálům. Celý systém lze označit za osobní zásobárnu paměti, která
ovšem „pouze rozšiřuje individuální paměť, spíše než integruje znalosti lidstva.“16
Nástroje, které nakonec pomohly realizovat kolektivní hypertextový systém znalostí,
vznikaly převážně v laboratoři Augment Project Douglase Englebarta. Jeho vynálezy měly
12
ibid.
13
HEYLIGHEN, Francis. Conceptions of a Global Brain: an historical review.
14
BUSH, Vannevar. As we may think. Str. 104.
15
ibid. Str. 106.
16
HEYLIGHEN, Francis. Conceptions of a Global Brain: an historical review.
6
napomoci augmentaci lidského rozumu, tedy „zvýšení schopnosti člověka přistoupit ke
komplexní problémové situaci, získat v ní porozumění odpovídající jeho konkrétním
potřebám a odvodit řešení tohoto problému.“17
Z Englebartovy dílny vzešly takové
vynálezy jako například počítačová myš, On-Line Systém a také definice hypertextu.
Označení hypertext vymyslel Theodor Nelson, který jeho realizaci věnoval projekt
Xanadu, ale skutečně nejuniverzálnější rozšíření s ohromným objemem poznatků
umožnila až služba World Wide Web Tima Berners-Leeho.
Vizualizace vazeb mezi texty v projektu Xanadu.
Project Xanadu. XanaduSpace(TM) [počítačový program]. Ver. 1.0. [Australie], 2007
[citováno 2008-02-11]. Dostupné z . Vyžaduje Windows.
3. Iniciace metasystémového přechodu v kyberprostoru
Také emergentistická hypotéza v pojetí detailněji rozpracovaném kybernetiky nabízí
množství aplikací. Rozšířením tradičního kybernetického rámce o evoluční teorii lze
popsat kontrolní mechanizmy, jimiž dochází ke vzrůstu komplexity a integrace
v systémech. Následně zformovaná disciplína evoluční kybernetiky studuje různé stupně
organizace komplexních systémů. Spojením Darwinovského algoritmu variací a selekce
s analýzou jednotlivých emergentních stupňů se snaží evoluční kybernetika vysvětlit, jak
vznikají různé formy organizace. Hlavní koncept, popisující přechod systému k vyšší
formě organizace kontroly a poznání představený informatikem Valentinem Turchinem
17
ENGELBART, Douglas C. A Conceptual Framework for the Augmentation of Man's Intellect. Str. 1.
7
v roce 1977, je pojmenován jako metasystémový přechod (metasystem transition).
Příkladem takového přechodu může být zrod mnohobuněčných organizmů z organizmů
jednobuněčných či v obecnější rovině vznik vědomí u živých organizmů a další
emergentní jevy. Evoluční kybernetika analogicky nahlíží i na Globální mozek jako na
emergentní jev vznikající propojením nervového systému lidí v nadosobním
společenském vědomí. V současnosti nejúspěšnější extenzí lidského nervového systému je
internet umožňující dotyk lidských myslí, sdílení poznatků a zkušeností. V. Turchin proto
v roce 1989 spolu s dalšími odborníky zakládá Principia Cybernetica Project18
, který má
připravit půdu pro metasystémový přechod internetu na vyšší úroveň organizovanosti
a iniciovat vznik globálního vědomí. Postupně je formulován koncept učících se
a myslících systémů, který má integrovat individua na internetu do kolektivní inteligence.
Internet do dnešních dnů prošel třemi ze čtyř předpokládaných etap vývoje:
• etapa předcházející službě WWW s přímou distribucí informací pomocí e-mailu,
Netnews či Usenetu a nepřímou (zprostředkující) distribucí dat pomocí Gopheru, ftp či
dalších počítačových programů
• etapa WWW – dochází k přímému propojení obsahově spřízněných dokumentů na
různých počítačích
• etapa aktivního webu využívající hlavně programovací jazyk Java a specializované
webové agenty, které provádějí inteligentní operace podle individuálních potřeb
uživatelů. Tato etapa je však teprve v počáteční fázi svého vývoje. Jejím vyústěním by
pak měla být navazující fáze inteligentního webu s globální inteligentní myslí
a s důmyslnou architekturou koordinující akce agentů19
4. Nástroje webové mysli
Ve srovnání s lidským mozkem jsou současné počítače zařízeními značně
nedokonalými. Lidský mozek prochází neustálou přestavbou, vznikají v něm nové
synapse a celá jeho architektura podléhá dynamice sebeorganizace v důsledku
neuronového metabolizmu informace20
, zatímco uspořádání počítače (hardwaru) je
stabilní. Při abstraktním myšlení aktivuje řešený koncept pomocí asociací a nápadů
18
Projekt je dostupný na: http://pespmc1.vub.ac.be/ [online]. [cit. 2008-02-11].
19
GOERTZEL, Ben. World Wide Brain: The Emergence of Global Web Intelligence and How it Will Transform
the Human Race.
20
CURRÁS, Emília. Informationism and neural information assimilation. Information Wissenschaft & Praxis.
2006, Vol. 57, No. 4, str. 203-210.
8
koncepty související a v takto vzniklém kontextu nachází konečné řešení problému.
Získané znalosti nejsou uloženy na jednom místě v paměti (narozdíl od paměti
počítačové), ale distribuovány po celé neuronové síti. Přesto mnoho odborníků
uvažuje o výpočetní metafoře, přirovnávající mozek a myšlení k hardwaru a softwaru
počítače. Pro modelování založené na této metafoře není ovšem vhodným modelem
ani superpočítač, protože doba potřebná na přípravu designu superpočítače, jeho
stavbu, testování a sladění počítačových čipů je neúměrně dlouhá a před jeho
dokončením je již superpočítač výkonnostně zastaralý.21
Jako adekvátnější se jeví
připodobnění mozku právě k internetové síti, jelikož data kolující v síti jsou
distribuována mezi jejími uzly a celá síť tvoří distribuovanou bázi vědomostí.
Můžeme se ptát, jak hrubá tato metafora je, neboli jaké máme použitelné nástroje pro
konstrukci globální internetové mysli?
4. 1 Adaptivní sítě
Artificiální nervový systém musí být dostatečně flexibilní a rychlý, aby pohotově
zajistil přenos informací a jejich výměnu mezi různými komunikačními protokoly
a médii. Vzrůstající integrace internetu je zajištěna propojováním všech součástí sítě,
které jsou schopny vzájemně komunikovat a používat jediný sdílený protokol WWW.
Konkrétní historicky vzniklé standardy stále méně určují celkovou organizaci sítě,
se vzrůstajícím důrazem na co největší multimedialitu a interoperabilitu sítě vzrůstá
i její schopnost propustnosti mezi libovolnými formami médií a libovolnými formáty.
Distribuce informací již nezáleží na konkrétní lokaci dokumentu, jelikož prostorová
a časová deformace umožňuje globální integraci informací. Celková adaptibilita sítě
vzrůstá také díky nástrojům umožňujícím sebeorganizaci webu pomocí automatické
adaptace různorodých spojení. Jako konkrétní příklad může sloužit aplikace ENUM
(E.164 Number Mapping), zajišťující mapování a provázání telefonních čísel
v internetových aplikacích a zvyšující tak internetovou konektivitu díky schopnosti
přepínání okruhů telefonních hovorů mezi veřejnou telefonní sítí (PSTN) a internetem.
21
GOERTZEL, Ben. World Wide Brain: The Emergence of Global Web Intelligence and How it Will Transform
the Human Race.
9
KRESTA, Jaroslav. ENUM – E.164 Number Mapping: Teoretický
popis a možnosti využití koncovými uživateli. Brno, 2007.
4.2 Sémantické sítě
K nárůstu informace, kterou do sítě přímo nevložil některý z uživatelů, dochází díky
samoorganizovanosti sítě, kdy nezávislá činnost miliónů uzlů vytváří složitě
organizované a ve výsledku emergentní chování. Tento jev známý například ve fyzice
při konvekci, kdy dochází k samouspořádání pohybu velkého množství molekul
v tekutině, lze iniciovat i v internetové síti. Síť může vylepšovat svoji vlastní strukturu
bez zásahu projektantů díky vestavěným jednoduchým pravidlům pro učení se
sémantice uživatelů sítě, používaných například aplikací HyperCard. Jednotlivé
dokumenty na síti pak figurují jako kandidáti na nové linky podle stupně podobnosti
slov, která obsahují. Podobně síť neuronů v mozku vytváří silnější synapse mezi
neurony, které se opakovaně aktivizují. Tři používaná pravidla pro učení webu jsou:
• pravidlo frekvence – číselně vyjádřená hodnota propojení mezi jednotlivými
uzly je zesilována či zeslabována podle četnosti, s jakou je daná vazba uživateli
následována. Pokud je použit odkaz mezi uzly A a B, je jeho účinnost zvýšena
o určitou malou hodnotu, pokud se odkaz nepoužívá, může zmizet. Pravidlo
frekvence zajišťuje selekci mezi vazbami, protože silné odkazy vyjadřují, že
většina uživatelů nachází mezi danými dokumenty vzájemnou relevanci
• pravidlo tranzitivity – používá dedukci k odvození souvislostí mezi uzly. Pokud
uživatelé následují odkazy mezi uzly A a B a pak mezi uzly B a C, je zvýšena
10
i hodnota spojení mezi body A a C. Výsledkem může být vytvoření přímého
odkazu mezi uzly A a C
• pravidlo symetrie – v závislosti na použití posiluje sílu odkazů nejen mezi uzlem
A a B, ale i mezi uzlem B a A. Pravidlo symetrie snižuje jednosměrnou
orientovanost vazeb, čímž napomáhá i k celkové prohledatelnosti webu22
4.3 Učící se sítě
Vlastností Globálního mozku, stejně jako mozku lidského, by měla být schopnost učit se
a myslet. Asociativní myšlení, které umožňuje vyhledávání informací či řešení problémů
v kontextu přesahujícím uživatelem zadanou situaci, má řešit sémantický web. Roli
asociativní paměti plní u hypertextu služba WWW, která vzájemně propojuje potenciální
informace pomocí linek a odkazů. Síť vztahů mezi webovými sídly a stránkami je
přehledně vizualizována například pomocí metavyhledávačů využívajících metodu
shlukování (clustering). Samotný proces myšlení Globálního mozku je třeba zajistit
pomocí autonomního paralelního prohledávání dokumentů, využívajícího mechanismus
rozšířené aktivace (spreading activation), které prohledává i stránky obsahující různá
klíčová slova. Při rozšířené aktivaci jsou prohledávány nejen stránky, které odpovídají
zadanému klíčovému slovu, ale s využitím odkazů na těchto stránkách jsou pomocí
softwarových agentů prohledány i sousední stránky, které jsou vyhodnoceny podle jejich
vypočtené relevance k dotazu, jež je dále posilována součtem všech aktivací těchto
stránek při vyhledávání a váhou jednotlivých odkazů. Zapojení učící se softwaroví agenti
se mohou replikovat, což každému agentovi umožňuje rozmnožit se, pokud je na stránce
více odkazů a pokračovat v průzkumu ve všech směrech.23
Metody, často inspirované
funkční analýzou lidského myšlení a neuroinformatikou, mají za cíl dosáhnout
metaracionality, nové metasystémové úrovně, na níž bude Globální mozek schopen
odvozovat ze starých nové koncepty, pravidla a modely a tvořit predikce pro nové, dosud
nepopsané situace. Ačkoliv množství podobných aplikací přibývá, pořád zde zůstává řada
dosud neintegrovaných a nevyužitých technik, například genetické a memetické
algoritmy, statistická analýza, induktivní učení, konceptuální shlukování apod. Otevřeny
22
BOLLEN, Johan. Adaptive Hypertext Networks That Learn The Common Semantics Of Their Users.
23
HEYLIGHEN, Francis. The Global Superorganism: an evolutionary-cybernetic model of the emerging
network society.
11
Klastrová mapa internetu
zůstávají také metody, kterými by měli být do celého projektu zapojeni lidé, aby vytvořili
nezbytnou součást společenské mysli. Všeobecně můžeme sledovat dvě možné linie
vývoje. První je zaměřena na technicky náročné fyzické aplikace, zahrnující přímé
připojení do sítě pomocí lebečního konektoru a zařízení implantovaných do lidského
mozku. Dále sem patří dnes již experimentálně testované neurální rozhraní, díky němuž
člověk ovládá počítač pomocí myšlenek či nositelné artefakty s malými výkonnými
procesory a s rozhraním virtuální reality (například brýle překrývající přirozené prostředí
12
informacemi z počítače).24
Druhou linií jsou aplikace budující společenskou mysl pomocí
kolaborativních nástrojů využívajících lidské aktivity, souhrnně označované jako Web
2.0.25
5. Globální mozek a jeho učící se společnost
Snaha o ustavení Globálního mozku nás staví před široké spektrum přínosů a možností
jeho využití při budování učící se společnosti, současně však budí řadu otázek a obav.
Celá řada lidí trpí drobnými psychickými poruchami, ale i vážnějšími psychickými
potížemi. Všichni tito lidé budou součástí Globálního mozku a budou mít tedy vliv na
jeho tvářnost. Pokud vezmeme v úvahu také obavy spojené s umělou inteligencí, je jistě
namístě se ptát, zda Globální mozek zbudovaný lidstvem neponese příznaky šílenství,
které se vytrhne zpod jakékoliv kontroly. Vždyť celá řada problémů v současnosti
sužujících lidstvo je projevem bláznivé nenasytnosti našeho druhu. Otázka je o to
palčivější, že mluvíme o globálním měřítku působnosti artificiálního mozku. Hodnocení
šílenosti – rozumnosti Globálního mozku se může lišit krajinu od krajiny, člověk od
člověka, jelikož šílenství je více než psychologický koncept konceptem sociokulturním,
jak ukázal Foucault. Posouzení Globálního mozku jako rozumného či šíleného tak může
nabýt podoby směsice nejrůznějších soudů a postojů v závislosti na jednotlivých kulturách
či společenských a zájmových skupinách, které sdílejí různé hodnoty a ideje. Nadějí na
dosažení konsenzu v globálním prostoru mohou být univerzální etické postoje a hodnoty,
jež sdílí široké spektrum společností, jako jsou přátelství, čestnost, věrnost. Současně se
tak ale otvírá problém univerzalizmu, totiž stírání jedinečnosti a diverzity kultur
a společenství a vnucování hodnot a myšlení považovaných za univerzální. Může
Globální mozek znamenat hrozbu skrytého kolektivistického či totalitárního systému
ohrožujícího svobodu a individualismus každého jedince či národa? Ve společnosti
existuje řada lidí, stavějících na vrchol svého hodnotového žebříčku hodnotu autonomie
a možnost volby alternativních řešení v záležitostech každodenního života, kteří
upřednostňují život na okraji společnosti. Celá řada lidí současně porušuje pravidla
společenského soužití či meze dané zákony. Pokud nebude vůle většího počtu jedinců
korektně se zapojit do systému Globálního mozku, ať již z výše uvedených důvodů či
24
HUGHES, James. Citizen Cyborg: Why Democratic Societies Must Respond to the Redesigned Human of the
Future.
25
CHEN, Lee Li-Jen – GAINES, Brian R. A CyberOrganism Model for Awareness in Collaborative
Communities on the Internet.
13
z důvodů odmítání moderních technologií (neoluddité), může vzniknout deficit „lidského
vědomí“, který povede k zablokovaní emergence globální entity či ke vzniku entity
chybně fungující a zavádějící (tedy z pohledu ignorující většiny šílené). Možnost snazší
komunikace, nabídka široké palety zábavy či sdílených poznatků může přitáhnout jen část
společnosti, která je již „univerzalizovaná“, kulturně dominantní a zcela tak minout řadu
lidí s nedostatečnou informační gramotností či alternativními hodnotami. Globální mozek
by tak místo otevření nových možností, jak řešit globální problémy, pouze přispěl
k prohloubení propasti mezi informačně chudými a bohatými. Celý koncept Globálního
mozku je proto třeba promyslet nejen na základě technologických přístupů, ale také
s přihlédnutím k aspektům sociálně-technologickým, respektujícím sociální povahu
technologií a informačně ekologickým, optimalizujícím technologické zprostředkování
společenských a mezilidských vztahů. Takový přístup může napomoci chránit společnost
před pastí dehumanizace zapříčiněnou čistě technologickou informatizací
a instrumentálním myšlením.26
26
WEIZENBAUM, Joseph. Mýtus počítače: Počítačový pohled na svět.
14
POUŽÍTÁ LITERATURA
1. BLOOM, Howard. Global Brain: The Evolution of Mass Mind from the Big Bang to the
21st Century. New York : John Wiley & Sons, 2000. 370 s. ISBN 0-471-41919-2.
2. BOLLEN, Johan. Adaptive Hypertext Networks That Learn The Common Semantics Of
Their Users. [online]. [cit. 2008-02-11]. Dostupný z:
.
3. BROOKS, Michael. Global Brain. New Scientist magazine. 2000, No. 2244, str. 22 - 27.
4. BUSH, Vannevar. As we may think. The Atlantic monthly. 1945, Vol. 176, No. 1, str. 101-
108. Dostupné [online] z:
http://www.theatlantic.com/unbound/flashbks/computer/bushf.htm>. [cit. 2008-02-11]
5. CAPRA, Fritjof. Tkáň života: Nová syntéza mysli a hmoty. 1. vyd. Praha : Academia, 2004.
290 s. ISBN 80-200-1169-2.
6. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2.
přepracované vyd. Praha : Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X.
7. CURRÁS, Emília. Informationism and neural information assimilation. Information
Wissenschaft & Praxis. 2006, Vol. 57, No. 4, str. 203-210.
8. DREXLER, K. Eric. Hypertext Publishing and the Evolution of Knowledge. Social
Intelligence. 1991, Vol. 1, No. 2., str. 87 – 120. Dostupné [online] z:
http://www.e-drexler.com/d/06/00/Hypertext/HPEK0.html. [cit. 2008-03-22].
9. ENGELBART, Douglas C. A Conceptual Framework for the Augmentation of Man's
Intellect. In HOWERTON, P.W. – WEEKS, D.C. (eds.) Vistas in Information Handling.
Vol.1. Washington, D.C. : Spartan Books, 1963. str. 1-29.
10. GOERTZEL, Ben. World Wide Brain: The Emergence of Global Web Intelligence and
How it Will Transform the Human Race. [online]. [cit. 2008-02-11]. Dostupný z:
< http://www.goertzel.org/papers/webart.html >.
11. HARTLOVÁ, Kateřina. Hypotéza globálního mozku: kolektivní inteligence jako součást
kulturně-evolučního procesu. Brno, 2006. Bakalářská diplomová práce na Filozofické
fakultě Masarykovy univerzity, Ústav české literatury a knihovnictví. 87 s. Vedoucí
diplomové práce PhDr. Michal Lorenz.
12. HEYLIGHEN, Francis – BOLLEN, Johan. The World-Wide Web as a Super-Brain: from
metaphor to model. In TRAPPL, R. (ed.). Cybernetics and Systems '96. Austrian Society
for Cybernetics. 1996. str. 917-922. Dostupné [online] z:
< http://pespmc1.vub.ac.be/Papers/WWWSuperBRAIN.html >. [cit. 2008-02-11].
13. HEYLIGHEN, Francis. Conceptions of a Global Brain: an historical review. [online]. [cit.
2008-02-11]. Dostupný z: < http://pespmc1.vub.ac.be/Papers/GBconceptions.pdf >.
15
14. HEYLIGHEN, Francis. The Global Superorganism: an evolutionary-cybernetic model of
the emerging network society. Social Evolution & History. No. 1, Vol. 6, str. 58-119.
15. HEYLIGHEN, Francis. Evolution of Memes on the Network: from chain-letters to the
global brain. In Ars Electronica Catalogue. Vienna/New York : Springer, 1996. Str. 48-
57.
16. HEYLIGHEN, Francis – JOSLYN, Cliff. Cybernetics and Second Order Cybernetics. In
Encyclopedia of Physical Science & Technology. Vol. 4. 3. vyd. New York : Academic
Press, 2001. Str. 155-170.
17. HUGHES, James. Citizen Cyborg: Why Democratic Societies Must Respond to the
Redesigned Human of the Future. 1. vyd. Westview Press, 2004. 294 s.
ISBN 978-0-8133-4189-9.
18. CHEN, Lee Li-Jen – GAINES, Brian R. A CyberOrganism Model for Awareness in
Collaborative Communities on the Internet. International Journal of Intelligent Systems.
1997, Vol. 12, No. 1, str. 31-56.
19. KREISBERG, Jennifer Cobb. A Globe, Clothing Itself with a Brain. Wired Magazine.
1995, No. 3.06. [online]. [cit. 2008-02-11]. Dostupný z:
< http://www.wired.com/wired/archive/3.06/teilhard.html >.
20. KRESTA, Jaroslav. ENUM – E.164 Number Mapping: Teoretický popis a možnosti
využití koncovými uživateli. Brno, 2007. Bakalářská diplomová práce na Filozofické
fakultě Masarykovy univerzity, Ústav české literatury a knihovnictví. 107 s. Vedoucí
bakalářské diplomové práce PhDr. Petr Škyřík.
21. LOVELOCK, James. Gaia: Živoucí planeta. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1994.
ISBN 80- 204-0436-8.
22. MARGULISOVÁ, Lynn. Symbiotická planeta: Nový pohled na evoluci. 1. vyd. Praha :
Academia, 2004. 150 s. ISBN 0-465-07271-2.
23. McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: Extenze člověka.1. vyd. Praha : Odeon, 1991.
348 s. ISBN 80-207-0296-2.
24. PIKE, Graham – SELBY, David. Globální výchova. Praha : Grada, 1994.
322 s. ISBN 80-85623-98-6.
25. RANKOV, Pavol. Teilhard de Chardin a informačná spoločnosť : Informácie bez sveta či
svet bez informácií? In Infos 2000 [online]. 2000, č. 2. [cit. 2008-02-11]. Dostupné z:
http://www.aib.sk/infos/infos2000/2.htm.
26. RAYWARD, W. Boyd. H. G. Well’s Idea of a World Brain: A Critical Re-Assessment.
Journal of the American Society for Information Science. 1999, Vol. 50, No. 7, str.557 –
573.
16
27. RAYWARD, W. Boyd. Visions of Xandu: Paul Otlet (1868-1944) and Hypertext. Journal
of the American Society for Information Science. 1994, Vol. 45, No. 4, str. 235 – 250.
28. TEILHARD De Chardin, Pierre. Místo člověka v přírodě. 1.vyd. Praha : Svoboda, 1967.
186 s.
29. TEILHARD De Chardin, Pierre. Vesmír a lidstvo. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1990. ISBN
80-7021-043-5. 265 s.
30. WEIZENBAUM, Joseph. Mýtus počítače: Počítačový pohled na svět. Břeclav :
Moraviapress, 2002. 182 s. ISBN 80-86181-55-3.