Úvod do filozofie 2/Filozofie 2
Mgr. Marek Timko, Ph.D.
Filosofové
 8
Pozitivismus, marxismus a pragmatismus

Pozitivismus
lAugust Comte (1798 – 1857)
l- franc. filosof, zakladatel sociologie
lHlavní dílo:
lKurs pozitivní filosofie (6 sv., 1830-42);
lPojednání o sociologii (1851-54)
l
l- „pozitivní“ = skutečné, smysluplné, užitečné, definovatelné;
l- „pozitivní“ = to, co je dané z faktů, z jevů → odmítnutí
l    metafyziky!
l- bezúčelnost tázání na „podstatu“ faktu či jeho „skutečnou“
l   příčinu;
l- „vědět, abychom mohli předvídat“.
l
08_Comte

Zákon tří stádií lidského myšlení
l1. Stadium teologické neboli fiktivní
lČlověk hledá absolutní poznání skrze zkoumání vnitřní povahy věcí.
lVěří, že za každým procesem je živá vůle. Toto stadium probíhá ve 3
letapách: animismus, polyteismus a monoteismus.
l
l2. Stadium metafyzické neboli abstraktní
lČlověk hledá absolutní poznání, ale nezkoumá již nadpřirozené síly,
lnýbrž abstraktní pojmy a entity. Za nejvyšší obecnou entitu uznává
lpřírodu, v níž vidí pramen všech ostatních jevů.
l
l3. Stadium vědecké neboli pozitivní
lČlověk dospívá k tomu, že absolutní poznání není možné. Snaží se
ltedy pozorováním a rozumem poznat podobnosti a posloupnosti v
ldaných faktech, s cílem podřídit je jedinému všeobecnému faktu.
lDějiny směřují k pozitivnímu stadiu → poznání univerzálních zákonů
lna základě pozorování faktů → pak bude možno řídit běh společnosti.

Sociologie jako věda
lKlasifikace věd:
l- říše anorganických procesů: matematika, astronomie, fyzika,
l                                                chemie;
l- říše organických procesů: biologie, sociologie (jako završení
l  všeho vědeckého poznání).
l
lA psychologie? Ta je jako věda nemožná! Lidský duch může
lzkoumat všechny ostatní procesy, ne však sebe sama (nanejvýš
lmůže studovat své vášně)!
l
lSociologii člení na:
l1.) společenskou statiku – teorie přirozeného uspořádání společnosti;
l2.) společenskou dynamiku – nauka o společenském pokroku.

lJohn Stuart Mill (1806 – 1873)
l
l- anglický filosof, navazuje na empirickou
ltradici, představitel moderního utilitarismu
l(filosofie užitečnosti) a kvalitativního
lhedonismu.
l
lHlavní dílo:
lSystém deduktivní a induktivní logiky (1843)
lPrincipy politické ekonomie (1848)
lO svobodě (1857)
l
l- za základní vědu považuje psychologii!
l- psychologie zkoumá fakta vědomí (smyslové počitky a jejich
l  spojení);
l- zkušenost je jediným zdrojem poznání, jedinou přípustnou
l  metodou poznání je indukce!
08_Stuart_Mill_02

lHerbert Spencer (1820 – 1903)
l- původně angl. inženýr a novinář,
l  později filosof a sociolog (představitel
l  „organicistického proudu“);
l- propagátor myšlenky evoluce;
l- tvůrce tzv. sociálního darwinismu.
l
lHlavní dílo:
lPrincipy psychologie (1855)
lSystém syntetické filosofie (10 sv., 1862-96)
l
l- úkolem filosofie je sjednotit rozmanitost jevů, proto
l  potřebuje jednotný princip → zákon vývoje (integrace vs.
l  regrese).
08_Spencer

l- lidské společnosti procházejí (podobně jako živé
l  organismy) vývojem od homogenních a nestabilních útvarů
l  k vysoce komplexním a diferencovaným strukturám.
l
l- na státě budovaném na principu sociální spravedlnosti vidí
l  dvojí nebezpečí: 1.) rozdělování podílu na výsledcích
l  společné práce podle potřeb a nikoli podle schopností
l  (brzda soutěživosti a pokroku!); 2.) vláda totální byrokracie!
l
l- mravní pojmy jsou proměnlivé (v čase i prostoru), osobní
l  štěstí a svoboda jednotlivce jsou omezovány jenom
l  požadavky společnosti (stejným právem pro všechny).

Od socialismu ke komunismu
lKarl Marx (1818 – 1888)
l- německý filosof, právník a novinář;
l- z počátku „mladohegelián“;
l
lHlavní dílo:
lNěmecká ideologie (1845)
lBída filosofie (1847)
lKomunistický manifest (1848)
lKapitál (3 sv., 1867-94)
l
08_Santa

l- přebírá Hegelovu dialektiku (jako metodu), staví ji ale „z
l  hlavy na nohy“ → svět není nic konečného, absolutního,
l                           ale nekonečný proces vznikání a zanikání.
l
l      - pozice dialektického materialismu →
l                           původní je hmota, ne duch (materiální
l                           podmínky určují vědomí!);
l
l      - člověka nelze studovat izolovaně od
                      ekonomicko-společenských poměrů,
l                          rozlišuje 2 základní třídy:
l     1.) vykořisťující (buržoazie) – vlastnící
l                               výrobních prostředků;
l                          2.) vykořisťovaní (proletariát) – vlastnící
l                               výrobních prostředků.
08_marx-and-hegel

l- dějiny lidstva jsou dějinami sebe/odcizování člověka
l  (a produktu jeho práce!) → „jak lidé žijí, tak také myslí!“ a
l  zároveň jsou dějinami třídních bojů a každá třída má svoji
l  vlastní ideologii (jako společenskou nadstavbu)!
l
l- ke zrušení odcizení nemá dojít v „ideji“, ale ve skutečnosti
l  (diktatura proletariátu) → překonání filosofie jejím pravým
l  uskutečněním (ve svém zrušení);
l
l- koncept historického materialismu → dějiny mají svůj
l  konečný cíl (nutný) = zrušení soukromého vlastnictví a
l  dosažení komunistické (beztřídní) společnosti →
l  otrokářství – feudalismus – kapitalismus – socialismus …

Problémy s Marxem a marxismem
l- nedoceňuje duchovní fenomény (náboženství a umění chápe
l  jenom jako nadstavbu ekonomických procesů;
l
l- absence jiné alternativy, než je revoluční cesta a předpoklad,
l  že společné vlastnictví odstraní lidský egoismus;
l
l- fakt, že vývoj států (kapit. i social.) se ubíral jinou cestou, než
l  předpovídal Marx.
08_Marx_Money_02 08_Dollar_Marx

Pragmatismus
lWilliam James (1842 – 1910)
l- americký psycholog a filosof,
l  zakladatel pragmatismu;
l- do psychologie zavedl pojmy:
l  „proud vědomí“, „podvědomé já“,
l  „podprahové vědomí“.
l
lHlavní dílo:
lDruhy náboženské zkušenosti (1902)
lPragmatismus (1907)
lSmysl pravdy (1909)
l
08_James

l„Pravdivé je to, co se osvědčuje svými praktickými
ldůsledky.“
l
lKritéria pravdivosti (myšlenky): užitečnost, úspěšnost,
l             praktičnost!
l
l
lJamesova filosofie je charakteristická:
l
l1.) dynamismem – svět není nic hotového, je to ustavičné dění. I naše
lmyšlení je proud, plynutí, systém vztahů.
l
l2.) pluralismem – svět nelze vysvětlit z jediného principu. Skutečnost se
lskládá z mnoha samostatných částí. Není „universum“, nýbrž „multi-
lversum“.
l
l3.) skeptickou nepředpojatostí – lidská zkušenost nemusí být jedině
lmožná a absolutně platná.
08_Peirce_James

lCharles Sanders Peirce (1839 – 1914)
l
l- americký vědec, matematik a logik, jeden ze
l  zakladatelů pragmatismu a moderní sémiotiky.
l
lČlánek: Jak dosáhnout jasnosti
l              myšlení (1878)
l
l- spolehlivé poznání však nevzniká bezprostřední intuicí,
l  ani spekulací, nýbrž pouze praktickým i teoretickým
l  jednáním a experimenty;
l- požadavek naprosté jistoty pokládal za směšný → koncept falibilismu (ve 20. stol. ten pojem
přebírá K. Popper).
l- pojem předmětu se určuje ze souhrnu účinků, jež tento
l  předmět působí.
08_Charles_Sanders_Peirce

Sémiotika – teorie o znacích
l- ve vztahu znaku a jeho předmětu nutně vystupuje i
l   interpretace, jež je do tohoto vztahu uvádí;
l- znak a jeho interpretace vydělují předmět ze souvislosti
l  světa a umožňují tak jeho poznání.
l
lTypy znaků podle toho, zda znak a předmět spolu souvisí:
l
l1.) indexy – přirozená, věcná souvislost (např. oheň a kouř);
l2.) ikony – na základě analogie (např. obraz);
l3.) symboly – pouze konvencí (např. slovo).
l

l                               John Dewey (1859 – 1952)
l                             - americký filosof a reformátor
                            pedagogiky;
l                             - představitel instrumentalismu.
l
l Hlavní dílo:
l Demokracie a výchova (1916)
l Rekonstrukce ve filosofii (1919)
l Lidská povaha a lidské chování (1922)
l
l- myšlení je nástrojem jednání, myšlenky mají pouze
l  instrumentální hodnotu;
l- cílem života není dokonalost jako poslední stav, ale
l  neustálé zdokonalování, zrání a zušlechťování.
l
l
08_John_Dewey