DOBRODRUŽNÁ VÝPRAVA NA DALEKÝ VÝCHOD I DO VLASTNÍ MINULOSTI.
AN ADVENTUROUS JOURNEY TO THE FAR EAST AS WELL AS INTO ONE’S OWN PAST.
OVER THE HILLS
	SYNOPSE ― SYNOPSIS
Dálava. Dva tisíce osm set padesát dva kilometrů mezi Brnem
a ­Divějevem, mezi Východem a Západem, mezi otcem a synem. Tak
daleko, tak blízko. Vít a jeho syn Gríša se před koncem prázdnin
vydávají na dlouhou cestu do Ruska. Jen co nastoupí do auta, syn si
hned nasazuje sluchátka a otec se noří do vzpomínek. Ani tak ale
nemůžou jeden druhému uniknout. Je tu však jedna možnost, která
je může opět sblížit – společné pátrání. Jenže co skutečně hledají?
A great distance. Two thousand eight hundred fifty-two kilometres
between Brno and Diveyevo, between the East and the West,
between father and son. Far away, so close. At the end of summer
holiday Vít and his son Grisha set off for a long journey to Russia.
As soon as they get in the car, son puts his headset on and father
immerses himself into memories. Still the two cannot escape one
another. But there is one thing that can bring them close once again
– a joint search. But what are they actually searching for?
	 AUTORSKÉ KOMENTÁŘE
	― AUTHOR’S COMMENTARIES
ke scénáři — as a script writer
Je to už bezmála pět let, co jsme se nad příběhem Víta Kalvody začali
společně potkávat. Jeho osobností i vyprávěním o tom, jak se stal
příliš mladým otcem od rodiny, jsme byli od první chvíle fascinováni.
Vítova upřímnost, vtip, smysl pro detail, schopnost zkratky nám
připadaly jedinečné. Navíc se v jeho příběhu nenásilným způsobem
zrcadlila spousta důležitých otázek, s nimiž se naše generace
uplynulých dvacet let potýká. Že se z praktikujícího zenbuddhisty
a rozevlátého „hledače“ může během chvíle stát agilní finanční poradce
v pečlivě nažehlené košili, bylo jen jedním z mnoha paradoxů,
nad kterými jsme žasli. Odysea jeho rodiny na nás působila jako
jedna velká laboratoř, v níž se odvážně experimentuje s rozličnými
možnostmi života. A výsledky těchto pokusů pro nás představovaly
nesmírně bohatý scenáristický materiál. Dlouho jsme se je pak snažili
vtělit do podoby hraného filmu a napsali několik verzí příběhu.
Nikdy jsme s nimi ale nebyli úplně spokojeni. Živelnost, neokázalost
i jistou sveřepou sílu Vítova vyprávění se nám do scénáře nepodařilo
přenést v té míře, jakou bychom si představovali. Po čase nám došlo,
že nejsilnější dílo nevznikne s herci, ale se skutečným Vítem a jeho
synem Gríšou. Rozhodli jsme se, že společná cesta této dvojice do
Ruska za druhou polovinou rozpadlé rodiny se stane páteří filmu. Věřili
jsme, že se v jejím průběhu může odehrát a znovu zpřítomnit vše
podstatné z jejich společného osudu. Sice v jednoduché a intimní,
ale o to intenzivnější, podobě. A to se, domníváme, nakonec i stalo.
It has been almost five years since we started to meet over
Vít Kalvoda’s story and from the very beginning we have been
captivated by his personality and his story about how he became
a father way too early. Vít’s openness, wit, sense of detail and ability
to get to the point swiftly were quite unique. Also his story naturally
reflected a great deal of important issues which our generation
has had to deal with for the past twenty years. Witnessing this
exuberant “seeker” who practices Zen Buddhism turning into an
enterprising financial advisor in an impeccably ironed shirt was one
of many paradoxes which held us in awe. The odyssey of his family
seemed to us like one big laboratory which boldly experiments with
various possibilities of living. And the results of those experiments
presented an immensely rich material for a script. We spent
a long time trying to work those results in a form of a feature film
­ale i upřímného odhodlání. Ve střižně se nakonec zrodila křehká
filmová elegie za jednu rodinu, která se pokouší překlenout propast
mezi láskou a ztrátou, mezi nitry i světadíly. Dálava zblízka.
“These are fathers of ours” is a title of a litho depicting Cyril
and Methodius which hangs in the living room of our main
character’s native home. It is one of very important opening
scenes of the film. Vít is sitting on his beloved couch right
underneath this picture, his eyes cast down. Quiet, concentrated,
remembering. I guess all of us have our own place like this, as
well as our own pictures which have been of a great importance
for us since our childhood. “These Are Fathers of Ours” had also
been a working title of our film for quite long time and it helped us
stick to our topic. This working title covered a particular detail of
the story as well as a general frame concerning father figures and
motives which affect us in today’s society. On one hand there is
the popularity of authoritative politicians and macho solutions, on
the other hand we are aware of the fact that half of all marriages
fail after a few years and human relationships keep flowing
through a whirlpool of permanent changes. What kind of fathers
will our sons turn into? We had a unique opportunity to watch Vít
and Grisha, father and son who set off for an important, faraway
visit. Full of uncertainties, stumbling as well as showing a sincere
determination. In the editing room there was born a fragile film
elegy for a family striving to bridge the gap between love and loss,
between inner selves and continents. Faraway from up close.
— Martin Mareček
and wrote several versions of the story. But none of the versions
felt right. We never managed to transfer a sufficient amount of
the spontaneity, unpretentiousness and a certain fierceness of
Vít’s storytelling into a film script. Later we realized that the
strongest impact will never be delivered by actors, only real Vít and
Grisha can do the job. We decided that these two guys’ journey to
Russia to meet the second half of their broken-up family will become
the backbone of the film, and hoped that all the important details of
their fate could come to life in the course of the trip. Its shape might
turn out simple and intimate but that’s what could make the whole
experience even more intense. And we think it did.
— Martin Mareček, Tomáš Bojar
k režii — as a director
„Tito jsou otcové naši“ je název litografie se sv. Cyrilem a Metodějem,
visící v obývacím pokoji rodného domu našeho hrdiny. Je to
jeden z podstatných počátečních výjevů filmu. Vít se sklopeným
pohledem sedí na svém oblíbeném gauči přímo pod tímto obrazem.
Ztišení, soustředění a rozpomínání. Asi každý má takové místo i podobně
důležitý obraz, který ho od malička provázel. „Tito jsou otcové
naši“ byl také dlouho pracovní název filmu, který pomáhal držet
se tématu. Soustředil v sobě konkrétní detail příběhu i zobecňující
rámec dotýkající se otcovských figur a motivů, které na nás doléhají
v dnešní společnosti. Obliba autoritativních politiků a siláckých
řešení na jedné straně, na druhé vědomí, že polovina manželských
svazků končí po pár letech rozvodem a mezilidské vztahy protékají
vírem neustálých změn. Jakými otci pak budou naši synové? Dostali
jsme jedinečnou možnost sledovat Vítka a Gríšu, tátu se synem, kteří
vyrážejí na důležitou, dalekou návštěvu. Plni nejistot, škobrtání,
MARTIN MAREČEK
vybraná filmografie
— selected filmography
Javor 98 - Maple 98 (1998, krátký / short)
Hry prachu — Dust Games (2001)
Domov můj… — Home Within… (2003, krátký / short)
Zdroj — The Source (2005)
Auto*Mat — Auto*Mate (2009),
Pod sluncem tma — Solar Eclipse (2011)
Dálava — Over the Hills (2019)
DÁLAVA ― OVER THE HILLS
78 min / barevný — colour / DCP
režie — director	
Martin Mareček
scénář — screenplay
Martin Mareček, Tomáš Bojar
kamera — director of photography
Jiří Málek
střih — editor
Josef Krajbich
zvuk — sound
Viktor Ekrt, Adam Levý
producenti — producers
Petr Oukropec
Tereza Polachová
Hanka Kastelicová
international relations
Negativ s.r.o., Daniel Vadocký
Ostrovní 30, Praha 1, 110 00, Czech Republic
daniel@negativ.cz, +420 777 697 543
www.negativ.cz
zvuk viktor Ekrt a adam LEvý dramturg Jan gogoLa mL. střih JosEf kraJbich kamEra Jiří máLEk
producEnti hbo tErEza poLachová a hanka kastELicová producEnt nEgativ pEtr oukropEc
scénář martin marEčEk a tomáš boJar rEžiE martin marEčEk
vít a grigoriJ kaLvodovi
vE fiLmu
martina marEčka