Slezská univerzita v Opavě
Komunikace přírodních věd s veřejností
Studijní text
Tomáš Gráf
ii
Příprava tohoto studijního materiálu byla financována Evropským sociálním fondem a
státním rozpočtem ČR v rámci realizace projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0271, Intenzifikace
internacionálních, mezioborových a intersektorálních přístupů při studiu.
Komunikace přírodních věd s veřejností
studijní text
autor: Tomáš Gráf
tgraf@volny.cz
sazba LATEX: Tomáš Gráf
c 2014 Slezská univerzita v Opavě
ISBN 978-80-7510-193-8
obrázek na titulní straně: zdroj
verze z 3. března 2016
Obsah
1 Definice „komunikace vědy“ 3
1.1 Zavedení některých pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
1.2 Současná definice „komunikace vědy“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
1.3 Nástroje komunikace vědy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
1.4 Případová studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
1.4.1 Washingtonská charta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
1.5 Přehled žánrů komunikace vědy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
2 Popularizační přednáška 9
2.1 Základy rétoriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
2.1.1 Mluvený jazykový projev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
2.1.2 Role slohu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
2.1.3 Spisovná čeština . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.1.4 Vlastní slohová stavba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.1.5 Slohové útvary komunikace s veřejností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
2.1.6 Prostředky řečnického slohu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2.1.7 Nejčastější chyby slovního projevu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
2.1.8 Akustická stránka mluveného projevu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
2.1.9 Potíže a jejich rozbor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
2.2 Případové studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2.2.1 Popularizační astronomická přednáška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2.2.2 Veřejná pozorování oblohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2.3 Domácí úkoly z pilnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
3 Komunikace s médii, publikování na internetu 19
3.1 Krátká sdělení médiím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
3.1.1 Nevyžádaná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
3.1.2 Vyžádaná ze strany médií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
3.1.3 Případová studie – nejčastější témata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
3.2 Tiskové prohlášení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
3.3 Tisková konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
3.4 Další příklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
3.4.1 Článek do novin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
3.4.2 Článek do „běžného“ časopisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
3.4.3 Článek do odborného časopisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
3.5 Specifika publikování na internetu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
iii
iv OBSAH
3.6 Domácí úkoly z pilnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
4 Popularizační brožura, popularizační kniha 25
4.1 Popularizační brožura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
4.2 Popularizační kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
4.3 Domácí úkoly z pilnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
5 Popularizační prezentace a software na internetu 27
5.1 Popularizační prezentace na internetu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
5.1.1 Případová studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
5.2 Popularizační software . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
5.2.1 Případová studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
6 Komunikace vědy v rozhlase a televizi 31
6.1 Rozhlas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
6.1.1 Případové studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
6.2 Televize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
6.2.1 Případové studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
6.2.2 Ukázka bodového scénáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
6.3 Domácí úkoly z pilnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
7 Základy tvorby audiovizuálních pořadů 37
7.1 Datafon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
7.2 Videopodcast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
7.3 Případové studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
8 Komunikace přírodních věd v planetáriu 41
8.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
8.1.1 Předchůdci planetárií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
8.1.2 Jak to začalo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
8.1.3 Digitální éra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
8.1.4 Epocha „fulldome“ projekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
8.2 Pořady v planetáriu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
8.2.1 Popularizace v planetáriu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
8.3 Domácí úkoly z pilnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
9 Appendix 51
10 Literatura a informační zdroje 57
Předmluva
S rozvojem přírodních věd a jejich praktických aplikací do každodenního života naší civilizace
souvisí také rozvoj aktivit, které vysvětlují zájmovým skupinám nebo i široké veřejnosti principy
vědeckého výzkumu a jeho nepostradatelnost pro moderní civilizaci a jejího dalšího rozvoje.
Takové aktivity jsou ve svém širším pojetí nazývány „komunikace vědy s veřejností“ a mají
v obecném kontextu kladný vliv na tolik potřebné šíření principů racionálního a kritického
myšlení.
V zahraničí se komunikaci vědy věnuje zvýšená pozornost již několik desetiletí a tento multidisciplinární
obor, který mnohdy propojuje přírodovědecké disciplíny s humanitními, má své
pevné místo v akademické sféře a propracovaný systém vzdělávání. V České republice je zatím
komunikace vědy poněkud v ústraní. Přírodovědci na ni mnohdy pohlížejí jako na žurnalistiku
a žurnalisté se doposud až tak specificky nespecializují. Situace se však každým rokem mění k
lepšímu. Na řadě univerzit již existují předměty věnující se komunikaci vědy, negraduální kurzy
a i některé studijní obory se takto (zčásti) profilují.
Předkládaný text se zaměřuje na komunikaci přírodních věd a vychází z obsahu jednosemestrálního
semináře, který autor vede již několik let na FPF Slezské univerzity v Opavě. Pokud v
textu naleznete nějaké chyby, padají pouze na hlavu autora, který bude za jejich sdělení vděčný.
Tak příjemné zážitky ve světě, ve kterém komunikace nevázne!
Poděkování
Rád bych poděkoval Slezské univerzitě a Ústavu fyziky za poskytnutí možnosti vypracování
tohoto studijního textu. Zejména RNDr. Petru Slanému, Ph.D. za jeho podporu a trpělivost.
V neposlední řadě patří můj dík také naší rodině za vytváření zázemí, na které se mohu spo-
lehnout.
Tomáš Gráf
1
2 OBSAH
Kapitola 1
Definice „komunikace vědy“
Z ničeho se nemá dělat věda, ani z vědy ne, natož pak ze života!
– Jan Werich, předscény
1.1 Zavedení některých pojmů
Oblast „science communications“, tedy „komunikace vědy“ je možné považovat za mnohem
širší než je „popularizace vědy“, kterou v sobě také zahrnuje. Komunikace vědy by měla řešit
řadu dalších okruhů problémů jako je systematické začlenění nových vědeckých informací do
vzdělávacího procesu na všech úrovních, propojení různých zájmových skupin (např. vědecké
a finanční instituce), představovat vědecké instituce, vysvětlovat státní strategii rozvoje vědy i
jejího financování, propagovat kritické myšlení a jeho přínos pro společnost.
Definice některých pojmů, které souvisejí s komunikací vědy:
veřejnost – obecně každá osoba dané společnosti, tedy velmi heterogenní skupina, která v
sobě zahrnuje vědce, politiky, komunikátory vědy, ale také studenty a lidi se zájmem o vědu,
často se rozděluje na tzv. laickou veřejnost a tzv. vědeckou komunitu
účastníci komunikace vědy – ta část veřejnosti, která je přímo (např. návštěvníci science
center, muzeí, planetárií) nebo nepřímo (např. sponzoři) zapojena do komunikace vědy
výstupy a odezvy komunikace vědy – výstupem je každý výsledek nějaké akce, odezvou
je pak registrovatelný důsledek (dopad) této aktivity
věda – je systematické shromažďování informací o světě kolem nás, které vede k formulaci
ověřitelných zákonů a teorií
povědomí – nejnižší stupeň informovanosti o nějaké skutečnosti (laická veřejnost)
porozumění – vyšší stupeň porozumění vědě, znamená také znalost a souhlas s principy
vědeckého poznání
komunikace – vytváření a ověřování vazeb přenosu informací mezi různými společenskými
skupinami, je vždy spojena s konkrétními společenskými, kulturními a politickými podmínkami
Na základě sociálních výzkumů (např. dotazníkovým šetřením) je možné kvantifikovat takové
charakteristiky společnosti, jako jsou: povědomí veřejnosti o vědě, porozumění veřejnosti
vědě, vědecká gramotnost a také vědecká kultura.
3
4 KAPITOLA 1. DEFINICE „KOMUNIKACE VĚDY“
1.2 Současná definice „komunikace vědy“
„Komunikace vědy“ může být definována jako používání vhodných dovedností, médií, aktivit a
dialogu k vytváření jedné nebo více následujících osobních reakcí na vědu:
• Zvyšování povědomí – včetně seznamování se s novými vědeckými poznatky
• Vytvoření „zážitku“ – nebo jiné citové reakce, např. chápání vědy jako zábavy nebo umění
• Zájem – důkazem je např. dobrovolné zapojení do vědeckých nebo aktivit komunikace vědy
• Stanovisko – vytvoření, změna nebo potvrzení postoje souvisejícího s vědou
• Porozumění vědě – jejímu obsahu, procesům a sociálním faktorům
Komunikace vědy se mohou účastnit vědci, komunikátoři vědy (profesionální nebo dobrovolní
popularizátoři) a další různorodé skupiny osob z široké veřejnosti. Jeden z možných
modelů, který by mohl být použitelný i v České republice, je znázorněn na obrázku 1.1.
Základní atributy moderní komunikace vědy jsou v zahraniční literatuře popisovány tzv.
samohláskovou analogií AEIOU: awareness, enjoyment, interest, opinion forming, understanding.
Pro české prostředí pak můžeme tuto analogii formulovat jako „pět pé“ komunikace vědy:
povědomí, požitek, podpora zájmu, postupné formování názoru a porozumění.
1.3 Nástroje komunikace vědy
Stejně jako v jiných oblastech, také při komunikaci vědy velmi záleží na konkrétních dovednostech
„komunikátorů vědy“ (v užším pojetí – popularizátorů vědy). Hlavními nástroji komunikace
vědy pak pro ně jsou především média a konkrétní aktivity neboli „žánry“, jejichž přehled
je uveden níže.
Obecně je možné všechny činnosti spojené s komunikací vědy rozdělit do dvou velkých
skupin:
formální – výuka na všech typech škol, akreditované kurzy, konference, semináře, tvorba
učebnic, materiály distančního vzdělávání . . .
neformální – vědecká centra, sdělovací prostředky, internet, zájmové kroužky, PC aktivity,
dny otevřených dveří, popularizační knihy a časopisy, soutěže, festivaly atd.
Velmi důležité je také vytváření zpětné vazby a kvantitativní hodnocení účinnosti jednotlivých
metod.
1.4 Případová studie
Strategie komunikace vědy s veřejností může být odlišná pro různé obory. Příkladem jedné ze
strategií může být tzv. Washingtonská charta. Mezinárodní astronomická unie, Komise 55, pořádala
v roce 2003 konferenci s názvem „Communicating Astronomy to the Public“, navazující
na konferenci IAC na Tenerife v roce 2002 a která vedla také k pozdější konferenci v roce 2005
v Mnichově. Sešli se tak vědci se specialisty na informování veřejnosti (v souvislosti s velkými
observatořemi a kosmickými misemi) a dalšími „komunikátory vědy“ (vědečtí redaktoři a spisovatelé,
zaměstnanci muzeí, hvězdáren a planetárií, provozovatelé astronomických internetových
stránek atd.). Jedním z prvních výsledků společného jednání se stal obecný dokument známý
jako Washingtonská charta, obecná platforma, ze které vychází většina komunikačních strategií
velkých astronomických institucí, například ESO.
1.4. PŘÍPADOVÁ STUDIE 5
1.4.1 Washingtonská charta
Washingtonská charta
komunikace astronomie s veřejností
Jak se náš svět stává stále složitějším a tempo vědeckých objevů a technologických změn se
zrychluje, potřebuje celosvětová komunita profesionálních astronomů mnohem efektivněji komunikovat
s veřejností. Astronomie obohacuje naši kulturu, udržuje vědecký rozhled celé společnosti
a řeší důležité otázky postavení člověka ve vesmíru. Přispívá také řadě praktických
oblastí včetně průmyslu, lékařství a bezpečnosti. Seznamuje mladé lidi s kvantitativním usuzováním
a nabízí jim vědeckou a technickou kariéru. Sdělování toho, co jsme se dozvěděli o
vesmíru, je investice do našich spoluobčanů, našich institucí a naší budoucnosti. Jednotlivci a
organizace, které provádějí astronomický výzkum – zejména příjemci veřejné finanční podpory
tohoto výzkumu - mají odpovědnost sdělovat veřejnosti informace o svém úsilí a výsledcích ve
prospěch všech.
Doporučení
Pro agentury financující vědu a výzkum:
• Podporovat veřejné výstupy a komunikaci v projektech a grantových programech.
• Rozvíjet infrastrukturu a vazby na pomoc s organizací a šíření informací o vědeckých výsled-
cích.
• Zdůraznit důležitost těchto snah projektovým a výzkumným manažerům.
• Rozpoznat plány na komunikaci s veřejností prostřednictvím hodnotících kritérií a zohlednit
je při udělování výročních cen.
• Podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti informování veřejnosti a komunikační činnosti.
Pro profesionální astronomické instituce:
• Schválit normy komunikace s veřejností.
• Sestavit osvědčené postupy, formáty a nástroje na podporu efektivní komunikace s veřejností.
• Podporovat profesionální respekt a uznání komunikace s veřejností.
• Zviditelnit veřejné informační a komunikační služby a považovat je za nedílnou součástí aktivit
a činnosti instituce.
• Podpořit aktivní propojení s úspěšnými amatérskými astronomickými organizacemi.
Pro vysoké školy, laboratoře, výzkumné organizace a další typy institucí:
• Potvrdit důležitosti významu komunikace s veřejností.
• Rozpoznat snahu o komunikaci vědy s veřejností při rozhodování o nájmech, definitivě, kompenzacích
a oceněních.
• Poskytovat institucionální podporu úsilí o zlepšení komunikace s veřejností.
• Spolupracovat s agenturami pro financování vědy a dalšími organizacemi s cílem pomoci zajistit,
aby komunikace vědy měla co největší možný dosah.
• Učinit dostupná školení komunikace vědy pro vědecké pracovníky.
• Nabízet kurzy komunikace s veřejností v akademických kurzech pro nové generace vědeckých
pracovníků.
6 KAPITOLA 1. DEFINICE „KOMUNIKACE VĚDY“
Pro jednotlivé vědce:
• Podporovat úsilí komunikovat výsledky a přínosy astronomického výzkumu pro veřejnost.
• Předávat informace o významu komunikace s veřejností členům týmu.
• Vštípit tento smysl pro odpovědnost také dalším vědeckým generacím.
Washington DC, říjen 2003 - revize na CAP 2005, Garching bei München, červen 2005
Obrázek 1.1: Jedno z možných organizačních schémat systematické komunikace vědy.
1.5 Přehled žánrů komunikace vědy
Předkládaný výčet není úplný, ale obsahuje většinu žánrů používaných u nás:
• Audiovizuální pořad
• Blog
• Článek v tisku
• Divadelní hra
• Den otevřených dveří
1.5. PŘEHLED ŽÁNRŮ KOMUNIKACE VĚDY 7
• Experimentální show
• Festival
• Hra
• Internetový kurz
• Komentovaná vycházka do přírody
• Konzultace, osobní komunikace, živý kontakt
• Mediální glosa
• Naučná stezka
• Net TV (videopodcasty)
• Podpora zájmu o komunikaci vědy, zvyšování kreativity
• Pozitivní klientelismus
• Pozorování
• Prezentace
• Přednáška
• Publikace
• Rozhlas
• Schopnost navázat dialog – poradenství v oblasti komunikace vědy
• Sociální sítě
• Soutěž
• Telefonické poradenství
• Televize
• Tvorba netradičních pomůcek a jejich výroba
• Virtuální svět
• Výstava
• Vystoupení v médiích
8 KAPITOLA 1. DEFINICE „KOMUNIKACE VĚDY“
Kapitola 2
Popularizační přednáška
Kvalita přednášky často závisí na kvalitě kávy.
– Viktor Emil Frankl, rakouský neurolog, (1905–1997)
2.1 Základy rétoriky
Samotný pojem „rétorika“ má mnoho významů. Označujeme tak nejen nauku o řečnickém
umění, ale mnohdy také řečnickou praxi, nauku o přesvědčování či teorii a praxi jazykové
komunikace. V ironickém významu tak můžeme označit i obsahově „prázdný“ jazykový projev.
Rétoriku však můžeme považovat za humanitní obor, který souvisí s celou řadou jiných
vědeckých disciplín, jako jsou filozofie, logika, psychologie, lingvistika, sociologie, pedagogika,
estetika a etika.
Následující text není úvodem do studia rétoriky, ale snaží se shrnout základní informace
potřebné k přípravě mluveného projevu, například popularizační přednášky, na profesionální
úrovni.
2.1.1 Mluvený jazykový projev
S rozvojem lidské společnosti a moderní civilizace má právě mluvený jazykový projev ve všech
svých podobách naprosto nezastupitelné místo ve společenské komunikaci. Je to hlavní prostředek
komunikace jednotlivce ve společnosti a hlavní nástroj, kterým se může ve společnosti
prosadit.
Mluvený jazykový projev je v denní praxi asi padesátkrát četnější než jakákoliv písemná
komunikace, což mimo jiné vyplývá také z toho, že je mnohem starší a v tomto poměru se
logicky odráží právě prvotnost mluveného jazyka.
S dalším rozvojem technické civilizace jeho význam roste a kromě informační hodnoty obsažené
v každém mluveném jazykovém projevu bychom jej měli umět využít také jako prostředku
estetického působení na své okolí, respektive posluchače či diváky.
Při přípravě jazykového projevu a při jeho vlastní realizaci se musíme snažit o maximální
kultivovanost. Ta by měla spočívat především v zodpovědné přípravě svého projevu a také ve
snaze se soustavně zdokonalovat. Měli bychom dbát na zlepšování vlastní vyjadřovací pohotovosti,
která většinou souvisí také s velikostí naší slovní zásoby. Dalším projevem kultivovanosti
jsou jazyková korektnost a obsahová správnost. Tedy měli bychom zodpovědně přistupovat jak
9
10 KAPITOLA 2. POPULARIZAČNÍ PŘEDNÁŠKA
k obsahu a formě, tak k adresátům mluveného jazykového projevu. Stále bychom měli mít na
paměti jednoduchou poučku:
„Mluvme, jen pokud máme doopravdy posluchačům co sdělit!“
Pro co nejlepší srozumitelnost každého mluveného jazykového projevu je nutná logická formulace
myšlenek a snaha o jednoznačné formulace. Nejčastějšími prostředky pak jsou věcná
argumentace, generalizace (zevšeobecňování) a také analogie.
Nejčastější chyby v logické struktuře mluveného jazykového projevu:
• nevhodná argumentace – prezentace subjektivních a ničím jiným nepodložených faktů
• zaměňování teze – argumentace typu „mám sice dluhy, ale ty má více než 60 % obyvatel
města“
• základní chyba – pokud argumentace vychází z nepodloženého a nepravdivého základního
tvrzení
• bludný kruh – dokazování teze toutéž tezí v jiném slovním znění („Bylo to horké, protože to
mělo vysokou teplotu.)
• chyba následku – porušení pravidla o tom, že pravdivost následku nedokazuje pravdivost
důvodu a z nepravdivosti důvodu nevyplývá nepravdivost následku. Tedy z výroku „Pokud
Karel odjel do Prahy, nebude přítomen na poradě.“ je nesprávné odvodit tvrzení „Pokud Karel
nebude na poradě, jel do Prahy“ nebo „Pokud Karel nejel do Prahy, bude přítomen na poradě“.
2.1.2 Role slohu
Samotná kultivovanost a logická stavba mluveného jazykového projevu mnohdy nestačí k dosažení
jeho maximální srozumitelnosti. Ke správnému pochopení obsahu adresáty našeho sdělení
musíme zvolit také vhodný způsob podání.
Každou skutečnost, i to nejjednodušší tvrzení, lze totiž vyjádřit mnoha způsoby (synonymie),
které mohou ovlivnit jeho srozumitelnost. Naší snahou musí být zvolit takový způsob
podání, aby pokud možno všichni posluchači obsahu porozuměli. Zejména při větším počtu
posluchačů je to obtížné. Po delší praxi bychom však měli být schopni umět odhadnout úroveň
publika. Jestliže to nedokážeme, je vhodné si tuto informaci zjistit předem, například od
někoho, kdo už ke stejnému nebo podobnému publiku mluvil.
Srozumitelnost sdělení a jeho správné pochopení adresáty záleží také na míře explicitnosti
vyjádření. Za explicitní považujeme jasné, přímé a výslovné jazykové vyjádření našeho sdělení.
Opakem je vyjádření implicitní, tedy úsporné, bez zřetelných a jasných souvislostí, jehož obsah
má adresátovi vyplynout zcela „automaticky“.
Jako příklad si uveďme vyjádření se shodným obsahem, která jsou seřazena s klesající explicitností
(a rostoucí implicitností):
Protože bude mít přednášku, pečlivě si ji připravuje.
Bude mít přednášku, tak ji připravuje.
Bude přednáška, připravuje ji.
Právě s mírou explicitnosti, resp. implicitnosti, kterou pro své sdělení zvolíme, souvisí také
míra kompaktnosti (koheze) našeho vyjádření. Například „problémy astrofyziky“ je kompaktnější
než vyjádření „problémy týkající se současné astrofyziky“, které je více explicitní.
2.1. ZÁKLADY RÉTORIKY 11
2.1.3 Spisovná čeština
Spisovná čeština je nejdokonalejší podoba národního jazyka. Je kodifikována, má nejvšestrannější
využití a předpoklady ke splnění všech funkcí, které jsou na národní jazyk kladeny. Proto
se jedná o prestižní jazykovou podobu, o kterou by měl každý kultivovaný uživatel jazyka
usilovat.
V dnešní době rozlišujeme jeho podobu psanou a mluvenou (hovorová čeština). Psaná podoba
je konzervativnější, do mluvené, tedy hovorové, češtiny pronikají postupně některé nekodifikované
prostředky, které se postupem času mohou stát součástí kodifikované podoby spisovného
jazyka. Spisovná čeština se vyvíjí a dříve nespisovné výrazy používané pouze v hovorové
podobě, jsou dnes součástí češtiny psané, tedy spisovné.
Měli bychom mít na paměti, že spisovný mluvený projev není znakem naší zkostnatělosti
a konzervativismu, ale je znakem naší společenské úcty k posluchači. Žádné pravidlo by však
nemělo být naprostým dogmatem. A tak, pokud budeme vědět proč tak činíme, můžeme sáhnout
po jazykových prostředcích, které poskytují jiné podoby našeho mateřského jazyka, a použít je
jako „koření“ svého jazykového projevu. Jedná se zejména o místní nářečí, interdialekty (zvláště
tzv. obecná čeština), ale také o vhodné prvky z různých slangů či dokonce argotů.
2.1.4 Vlastní slohová stavba
Slohový útvar našeho mluveného sdělení bychom měli zvolit podle cíle sdělení, kterým může být
např. stručné sdělení informace, popularizační přednáška nebo vědecká úvaha. Svou podstatnou
roli hraje také prostředí, jehož charakter bychom měli dopředu znát. Výsledná podoba sdělení
je ovlivněna i dalšími podmínkami při jeho přípravě (čas na přípravu, dostupnost informačních
zdrojů, spolupráce s dalšími autory atp.). Forma projevu může být dvojí – mluvená a psaná.
Mluvená forma je základní a také prvotní formou jazykové komunikace. Je to zároveň forma,
ve které se, zejména pokud se jedná o nepřipravený projev nebo dialog, nejvíce uplatní spontánnost
a improvizační schopnosti autora. V daném okamžiku je takový slovní projev jedinečný,
neopakovatelný (pokud pomineme možnosti záznamové techniky) a je také nositelem emočního
náboje. U mluvených slovních projevů se předpokládá přímá nebo nepřímá účast posluchačů,
takže dobrý řečník by měl umět využít možnost kontaktu a interakce s posluchači ve prospěch
vyšší atraktivity svého mluveného projevu.
Kontakt s posluchači je možné udržovat celou řadou prostředků, nejčastější jsou asi tyto:
• oslovení – zpravidla tak řečník zahajuje kontakt s publikem, později má funkci předělu mezi
jednotlivými částmi sdělení
• střídání typů vět – využití vět tázacích a zvolacích, otázky jsou buď dialogické (řečník je
položí a sám si na ně odpovídá) nebo řečnické (zůstávají bez přímé odpovědi)
• změna mluvnické osoby – přecházet podle potřeby do 1. nebo 2. osoby množného čísla, posluchači
jsou tak více vtaženi do obsahu sdělení
• ovlivňující vyjádření – subjektivní hodnocení sdělovaných skutečností („Je naprosto šokující,
že ...“ , „Jako zcela neuvěřitelná se nám jeví zpráva o tom, že ...“)
• expresívní prostředky – zvolání a podobné emočně podbarvené jazykové prostředky
Řečník by měl sledovat pozornost posluchačů, svůj mluvený projev vhodně členit, a pokud
je množství informací vysoké, „ředit“ je pomocnými jazykovými prostředky, ale nikdy ne až na
úroveň „slovní vaty“.
12 KAPITOLA 2. POPULARIZAČNÍ PŘEDNÁŠKA
Psané projevy jsou prostředkem sdělení bez přímého kontaktu a nejsou nijak vázány na
prostředí. Jsou tedy „trvanlivější“ a jak adresát, tak autor, se k nim mohou vracet podle potřeby.
Jejich další výhodou je grafická přehlednost a autor má většinou více času na jejich vznik, mohou
být tedy mnohem strukturovanější a jazykově bohatší.
Slohový postup je způsob, kterým sestavíme svůj slovní projev. Měl by zohlednit jak obsah
sdělení, tak charakter publika, kterému je určen.
Nejčastěji se využívá slohový postup:
• popisný – statické pojetí skutečnosti
• vyprávěcí – dynamické pojetí, sdělení prožitku
• výkladový – důraz na detailní vztahy mezi sdělovanými skutečnostmi
• úvahový – převaha logických úsudků nad prostými fakty
• informační – prezentace věcných údajů
Uvedené slohové postupy se vztahují na psané i mluvené projevy.
2.1.5 Slohové útvary komunikace s veřejností
Níže jsou shrnuty nejčastější slohové útvary používané při komunikaci s veřejností. V praxi se
mohou některé z nich prolínat nebo se navzájem doplňovat:
referát, přednáška, komentář, vystoupení v diskuzi, projev, proslov, řeč, projev v
rozhlase nebo televizi, diskuze, beseda, debata, interview.
Při komunikaci přírodních věd s veřejností je jedním z často využívaných slohových útvarů
přednáška, zejména její popularizační forma.
Klasická popularizační přednáška je členěna do tří částí:
• úvod
• stať
• závěr
Úvod by měl obsahovat stručné nastínění obsahu celé přednášky, důvod jejího vzniku (pokud
explicitně existuje) a motivaci zájmu posluchačů o následující obsah přednášky. Neměl by
být dlouhý, příliš obecný a neměl by obsahovat žádné „omluvy“ ze strany přednášejícího.
Stať tvoří nejdelší část přednášky. Je vhodné ji ještě dále členit do kratších, na sebe navazujících
úseků. Výklad může mít induktivní nebo deduktivní strukturu. Induktivní postup, tedy
deklarace jednotlivých skutečností (pozorování, naměřených hodnot atd.) a následné vyvození
dílčího nebo obecného závěru, je pro popularizační přednášku mnohem vhodnější. Pro většinu
posluchačů je takový postup – od jednoduššího ke složitějšímu – mnohem srozumitelnější.
Závěr přednášky by měl obsahovat její stručnou rekapitulaci, případně další podněty pro posluchače
(tipy na další informační zdroje související s tématem přednášky). Pak může plynule
navázat diskuze, kterou by měl, pokud je to možné, řídit někdo z organizátorů.
Příprava přednášejících na přednášku je velmi individuální, někteří si připraví její celý text
písemně a naučí se jej (téměř) zpaměti. Takový postup je možné doporučit začátečníkům.
Většina přednášejících si připraví jen písemnou osnovu, někteří zcela improvizují. Pokud je
text přednášky připraven doslovně, v žádném případě by jej neměl přednášející celý jen číst.
2.1. ZÁKLADY RÉTORIKY 13
2.1.6 Prostředky řečnického slohu
Řečnické prostředky je možné rozdělit podle jejich funkce do čtyř kategorií:
• sugestivní
• emfatické
• názorné
• dramatické
Sugestivní prostředky
• opakování jazykového vyjádření
– anafora – opakování shodného slova nebo sousloví na počátku několika za sebou
jdoucích vět
– diafora – shodné sousloví se objeví v následující větě, ale jako otázka
– tautologie – opakování téhož slova (nebo tvaru ze stejného slovního základu) ve větě
několikrát
– pleonasmus – opakované pojmenování věcí z různých hledisek
– akumulace – pleonasmus doplněný o shrnující výraz, který může být uvozen slovy
„stručně řečeno“ či „zkrátka“ („... mouchy, vosy, včely, brouci, zkrátka všechen hmyz,
na který si vzpomenete ...“)
– enumerace – výčet skutečností
– rektifikace – jednou řečené se dalším výrazem upřesňuje („ ... a pak se snažili o
potvrzení objevu, co snažili, bezesné noci trávili v laboratoři celých šest týdnů než se
dostavily výsledky ...“)
• perioda – složité souvětí, v němž jednotlivé věty tvoří dvojpólovou, ale sémanticky uzavřenou
výpověď (Když budu více studovat, když budu lépe využívat svůj čas, a možnosti
konzultací, jistě se zlepší mé známky.)
• citáty
Emfatické prostředky
• zvolání
• řečnická otázka – řečník si na ni odpoví sám nebo zůstane bez odpovědi
Názorné prostředky
• přirovnání
• zaokrouhlování
• přísloví, bajka, anekdota, osobní zážitek
• parabola – podobenství
• hyperbola – nadsázka
14 KAPITOLA 2. POPULARIZAČNÍ PŘEDNÁŠKA
• nepřímá pojmenování
Dramatické prostředky
• gradace – zesilování nebo zeslabování významu sdělení
2.1.7 Nejčastější chyby slovního projevu
Profesionální mluvený slovní projev, bez ohledu na jeho formu, je velmi náročná činnost, která
klade vysoké nároky na fyzickou a psychickou kondici řečníka. Dobrá příprava sice snižuje
náročnost přímo při vlastním výkonu, přesto se často setkáváme s nedostatky a vadami slovních
projevů.
Nejčastější z nich můžeme rozdělit do několika skupin:
• mluvní manýry – např. časté opakování nějakého slova
• parazitní zvuky – např. vkládání –é– nebo ... hmm, ... ehm, atp.
• vyšinutí z vazby – dokončení věty nebo souvětí jinak než přísluší začátku věty
• atrakce – nesprávné přizpůsobení tvaru slova podobě slova sousedního ( ... věřit slibům
našim studentům ...)
• zeugma – spojení jednoho předmětu se dvěma slovesy, která mají různou vazbu ( ...
naslouchat a respektovat rady – přitom vazby jsou naslouchat něčemu a respektovat něco)
• kontaminace – zkřížení dvou různých vazeb ( ... přihlížet na výsledky zkoušek – přitom
možné vazby jsou pouze přihlížet k nebo dívat se na)
• fráze, floskule, slovní smog – bezduché omílání prázdných nebo nadužívaných slovních
spojení, vět a souvětí, které nepůsobí z úst řečníka nijak věrohodně nebo jim ani nerozumí
2.1.8 Akustická stránka mluveného projevu
Spisovná výslovnost
• styl základní – vyslovujeme neokázale, ale zřetelně
• styl pečlivý – při projevu nebo uměleckém přednesu
• styl běžný – v denní praxi, při běžném kontaktu s kolegy atd.
Zvukové a optické prostředky řeči
Práce se zvukovými a optickými (gesta, mimika) prostředky řeči vyžaduje určitou specifickou
přípravu, která přesahuje rámec tohoto studijního textu. Týkají se především uměleckého
projevu a zájemcům o zvládnutí této problematiky lze doporučit knihu Radovana Lukavského
„Kultura mluveného slova“.
2.1.9 Potíže a jejich rozbor
Jestliže naše vystoupení nedopadne podle našich představ, měli bychom si zpětně uvědomit, co
bylo příčinou vzniklých problémů. Pokud budeme ve své analýze úspěšní, máme větší šanci se
příště alespoň části problémů vyhnout.
Jaké jsou nejčastější příčiny?
Podle „viníka“ je můžeme rozdělit do tří kategorií:
2.2. PŘÍPADOVÉ STUDIE 15
• příčinou je lektor
– nepřipraven odborně
– nepřipraven metodicky
– podcenění posluchačů
– neznalost ústní komunikace
– nespolečenské chování
– neobratnost při manipulaci s technikou
• špatné prostředí
– velký sál, špatná akustika
– nezdravé prostředí (chladno nebo naopak přetopeno, zakouřeno atp.)
– nevhodné umístění řečníka
– špatné, nepohodlné vybavení sálu
• viníkem je posluchač
– je hladový nebo těsně po jídle
– podcenění řečníka
– neschopnost sledovat výklad pro jeho velkou náročnost
Mohou se objevit i další možné chyby: výklad nabitý informacemi nebo naopak velmi strohý
na konkrétní informace, afektovaný výklad či výklad, při kterém řečník neustále znevažuje
hodnotu sdělovaných informací. Někdy se kombinují problémy z několika příčin dohromady
nebo příčinu neodhalíme vůbec.
2.2 Případové studie
2.2.1 Popularizační astronomická přednáška
Pro přípravu i provedení popularizační astronomické přednášky platí většina obecných pravidel,
která jsou uvedena výše, v části věnované rétorice. Zaměřme se nyní více na obsahovou stránku
popularizační přednášky.
Při její přípravě bychom měli mít na paměti, že 75 % informací člověk získává zrakem, 15 %
sluchem a jen 10 % hmatem, chutí a čichem dohromady.
Zároveň bylo zjištěno, že celkový dojem z přednášejícího je pouze ze 7 % vytvářen slovním
obsahem sdělení, ale z 38 % hlasem a z 55 % neverbálními signály!!
Pokud při přednášce nastanou nějaké kritické okamžiky, tak je nijak zbytečně nekomentujeme
a sami se k nim v žádném případě nevracíme (tedy, jak radil MUDr. Plzák v jiných
souvislostech: „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“ ).
Náměty na obsah astronomické přednášky je možné rozdělit do několika kategorií, které
můžeme v určité nadsázce považovat za „nosnou konstrukci“ takové přednášky.
16 KAPITOLA 2. POPULARIZAČNÍ PŘEDNÁŠKA
Přehled možných osnov astronomických přednášek:
• astronomický hit
– aktuální téma (kometa, výzkum Marsu, dopad meteoritu, zvýšená sluneční aktivita atp.)
– medializované téma (i periodicky)
• v(d)ěčná otázka
– vznik vesmíru, velikost vesmíru, život ve vesmíru, mimozemské civilizace, vznik Sluneční
soustavy, vznik života na Zemi
• významná osobnost
– osobní přítomnost, jubilea, výročí, získání významné ceny, patriot
• novinky
– jednotlivě nebo jako přehledová přednáška (pak vždy raději vycházet ze 2/3 ze starších
informací a jen 1/3 doplnit informacemi zcela novými)
• koktejl
– různé kombinace výše uvedeného (snažit se o vyváženost takového „mixu“, proto koktejl
a ne dort, co kdysi upekli pejsek s kočičkou)
Název přednášky
Samostatnou kapitolou je vhodný název přednášky, jeho hledání je hotová alchymie. Na mnohých
institucích, které se zabývají komunikaci přírodních věd, využívají ke hledání vhodného
názvu např. brainstormingu. Málokdy se však výsledný název líbí všem a často může být „jablkem
sváru“ mezi kolegy.
Mnohem podstatnější je však to, jak pojmenování přednášky vnímá veřejnost. Mělo by se
vždy jednat o název originální, lákající k návštěvě, srozumitelný, nevšední, ale na druhou stranu
by neměl být vulgární, lživý či něco nebo někoho zesměšňující.
Z praxe navíc vyplývá, že reakce veřejnosti na znění názvu nejsou nijak logické, často jsou
geograficky nepřenosné a mění se v čase. Ale zkuste nad tím mávnout rukou, když tušíte, že
přes 50 % úspěchu popularizační přednášky je ukryto ve volbě dobrého názvu!
Úroveň výkladu
Obtížnost astronomické popularizační přednášky se může pohybovat ve velmi širokém rozmezí
a vždy je optimální, pokud posluchače zvolenou úrovní výkladu ani nepřeceníme ani nepodceníme.
Pokud nemáme s daným publikem žádné zkušenosti nebo s přednáškami teprve začínáme,
je vhodné získat informace o charakteru publika od někoho, kdo jim již přednášel, a dát na
jeho doporučení.
Při popularizační přednášce bychom nikdy neměli používat složité matematické výrazy a
měli bychom se snažit omezit počet používaných cizích slov. Publiku bychom se v žádném
případě neměli podbízet lacinými vtípky. Dětskému publiku je vhodné se přiblížit maximálním
zjednodušením výkladu i za cenu značných nepřesností, ale nikdy bychom neměli přizpůsobovat
řeč („žvatlání“).
Technické prostředky prezentace
K tomu, abychom posluchače svou přednáškou doopravdy zaujali, můžeme použít celou řadu
pomůcek, zde jsou seřazeny podle své technické složitosti:
2.2. PŘÍPADOVÉ STUDIE 17
1. klasická tabule + křída, bílá tabule + fixy, papírové bloky + fixy
2. klasické diapozitivy
3. zpětný projektor, fólie
4. datový projektor, program Power Point nebo jiný prezentační software
5. pokusy, ukázky
6. kombinace 1-4
7. multimediální pojetí, multivizuální pojetí
Některé uvedené prezentační prostředky jsou již „za zenitem“, ale jednak se dříve při popularizaci
přírodních věd hojně používaly a pak i dnes mohou být nečekaným zpestřením, jestliže
je využijete v kombinaci s dalšími pomůckami. Funguje to na stejném principu jako vhodné
použití černobílého filmu, hudba z vinylové desky nebo praní prádla na valše. Budete originální
a zaujmete. Jen to nemůže být samoúčelné.
Možná si řeknete – není to jen komplikace, využívat technické prostředky a ještě jich třeba
kombinovat více dohromady? Stačí mít působivý slovní projev a hotovo! S technikou jsou jen
potíže!
Jenže pokud chceme, aby naše přednáška měla co největší dopad, bez technické podpory
se neobejdeme. Na základě průzkumu lze říci, že pokud bude naše přednáška pouze verbální,
tak po 3 hodinách si budou posluchači pamatovat asi 70 % obsahu a po 3 dnech už jen 10 %
informací.
Jestliže bude přednáška tvořena vizuální prezentací, vylepší se obě hodnoty na 75 % a 20 %.
A pokud si dáte tu práci a zkombinujete oba přístupy do audiovizuální prezentace, pak můžete
dosáhnout neuvěřitelných 85 % po třech hodinách a 66 % po třech dnech!
Prezentační techniku bychom měli pokud možno používat tak, aby byla využita většina
jejích přednosti. Například – pokud si připravíte textovou černobílou prezentaci a budete ji
promítat dataprojektorem po celých stránkách – nevyužijete nic z toho, co vám prezentační
software, PC a internet nabízejí. Na stejnou úroveň prezentace vám přece vystačí obyčejný
zpětný projektor a potištěné fólie. A ještě ušetříte!
Potížím s prezentační technikou či audiosystémem se nikdy zcela nevyhneme, ale můžeme
riziko minimalizovat tím, že ji budeme umět dobře ovládat. Jestliže budeme vystupovat v neznámém
prostředí, tak si naplánujme příjezd s časovou rezervou, abychom si ji mohli vyzkoušet
před zahájením přednášky.
Pár dobrých rad:
• Při přípravě přednášky si velmi dobře promyslet její neotřelé zahájení a při vlastní přednášce
se snažit ihned v jejím úvodu získat sympatie publika.
• Během celé přednášky se snažit o přiměřený oční kontakt s publikem, ale nikoliv pouze s
jedním posluchačem.
• Snažit se výklad ve vhodných pasážích odlehčit vhodnými humornými vsuvkami.
• Nenásilně se snažit usměrnit diskuzi a odpovědi na dotazy, pokud zcela odbíhají od tématu
přednášky.
• Zpětně analyzovat své zlozvyky a vyvarovat se jich (využít možnosti audiovizuálního zá-
znamu).
• Podívat se, jak přednášejí jiní popularizátoři astronomie a dalších přírodních věd.
• Myslet na to, že sice „Finis corona opus“, ale nejvíce záleží na prvním dojmu!
18 KAPITOLA 2. POPULARIZAČNÍ PŘEDNÁŠKA
2.2.2 Veřejná pozorování oblohy
Slovem „demonstrace“ označujeme v astronomických souvislostech organizované pozorování oblohy
určené veřejnosti nebo školním skupinám. Pozorování vede jeden nebo více demonstrátorů,
kteří mají k dispozici jeden nebo více dalekohledů.
Výklad je většinou živý, improvizovaný a umožňuje okamžitě reagovat na dotazy návštěvníků.
Ti se v průběhu veřejného pozorování většinou střídají u dalekohledu, aby si postupně
prohlédli astronomický objekt, o kterém je právě řeč.
Je to specifická forma popularizace astronomie, která je u návštěvníků velmi oblíbená patrně
pro svou autenticitu a neopakovatelnou atmosféru. Na demonstrátory pak klade větší nároky
než klasická astronomická přednáška, musejí umět ovládat pozorovací techniku a velmi dobře
se orientovat na skutečné hvězdné obloze.
Veřejná pozorování v kopuli
Pokud se pozorování odehrává na hvězdárně, pak většinou probíhá u dalekohledu v kopuli nebo
v místnosti s odsuvnou střechou. Pozorování může mít „chaotický styl“, tedy bez přesného
programu pozorování, výhodou je to, že návštěvníci nemusí být přítomni od začátku až do
konce pozorování, mohou přijít a odejít prakticky kdykoliv v průběhu „demonstrace“.
Jinou variantou jsou „tematické večery“, jejichž program má předem stanovený scénář a je
vhodné, aby se návštěvníci účastnili pozorování v celé jeho délce. Pozorování mohou probíhat
jen za jasného počasí, pokud dojde ke zhoršení počasí v průběhu demonstrace, na většině
hvězdáren proběhne náhradní program s využitím PC a internetu.
Veřejná pozorování v terénu
Mobilní dalekohledy umožňují uspořádat veřejná pozorování prakticky kdekoliv, kde o ně má
někdo zájem. Výhodou je to, že je možné je uspořádat na místě s dostatečně tmavou oblohou
a konají se většinou pro stabilní skupinu posluchačů.
Demonstrátor by si měl vhodné stanoviště vybrat ještě za soumraku. Kromě tmavé oblohy
bývá další výhodou volný výhled na celou oblohu. Nevýhodou je nutnost napájení dalekohledu
z baterií, používání pouze tištěných pomůcek a celkově menší komfort pro účastníky.
Podrobnější informace o veřejném pozorování oblohy naleznete v publikaci Vádemécum
demonstrátora hvězdárny, přesná citace je uvedena v přehledu literatury.
2.3 Domácí úkoly z pilnosti
• Připravte si osnovu přednášky na dohodnuté téma, vymyslete její název a podrobněji rozpracujte
prvních 15 minut, včetně volby technické podpory atd. (celková délka přednášky asi 45
minut).
• Připravte krátkou ukázku demonstrace u dalekohledu, tématem večera jsou aktuálně pozorovatelné
Messierovy objekty (délka 15 minut).
Kapitola 3
Komunikace s médii, publikování na
internetu
Kdo ovládá média, ovládá mysl.
– Jim Morrison, hudebník, (1943–1971)
Kapitola shrnuje základní možnosti komunikace s různými typy médií, zvláštní pozornost je
pak věnována samostatnému publikování informací, které potřebujeme šířit, na internetu.
3.1 Krátká sdělení médiím
3.1.1 Nevyžádaná
Tato forma sdělení je vhodná například pokud chceme informovat veřejnost o nějaké zajímavosti,
pozvat na přednášku nebo upozornit na nevšední přírodní jev či úkaz. Délka textu by
neměla přesáhnout dva tisíce znaků. Taková krátká sdělení můžeme rozesílat s přiměřenou periodicitou
do redakcí denního tisku, do rádií, televizí nebo také speciálním cílovým skupinám
(školy, střediska volného času, domovy seniorů atd.).
Nejvhodnější forma je stručný e-mail, sdělení může být přímo v těle mailu nebo jako příloha.
Předpokládá se, že pokud bude sdělení dále publikováno, neproběhne již autorizace. Na
konci textu je vhodné tuto skutečnost napsat, včetně informace o dalším volném šíření sdělení.
Jestliže sdělení obsahuje výzvu k nějaké další aktivitě (zaslat odpověď na otázku, pozvánka
na přednášku, vyplnění dotazníku atp.), je vhodné již dopředu počítat s tím, že aktivní reakci
bude mít jen asi 5 % oslovených.
3.1.2 Vyžádaná ze strany médií
Jestliže jste požádání ze strany médií o podání informací nebo komentář nějaké události, pak
v praxi komunikace může proběhnout celou řadou způsobů. Podle toho, která z možností komunikace
bude zvolena, by se měl lišit také způsob přípravy na ni.
• tištěná média
– telefonem
– osobní setkání s redaktorem (diktafon)
19
20 KAPITOLA 3. KOMUNIKACE S MÉDII, PUBLIKOVÁNÍ NA INTERNETU
– e-poštou
• rozhlas
– telefonem
∗ živě
∗ na záznam
– na diktafon při osobním setkání
– ve studiu
∗ živě
∗ na záznam
• televize
– zpravodajství
∗ v terénu (živě nebo záznam)
∗ ve studiu (živě nebo záznam)
– zvláštní pořad (rozsáhlejší stopáž, živě nebo záznam)
Při komunikaci s tištěnými médii se vyplatí nenásilně vyžadovat autorizaci výsledného textu.
Redaktoři takový postup vítají, pokud je na přípravu dostatek času, protože se tak odstraní
většina věcných chyb. Jestliže poskytujeme informace novinářům z bulvárních médií, nenechejme
se vyprovokovat k používání „žoviálních“ výrazů, pokud je nechceme najít další den
ráno doslovně přepsány v novinách nebo na internetu.
Pro vystoupení v rádiu nebo televizi je vhodné si dopředu napsat alespoň bodový scénář.
Jestliže je přesně definována délka příspěvku („stopáž“), je nutné si text napsat doslovně a
naučit se jej nebo jej číst (v rozhlase nebo do telefonu). Pokud si text pečlivě připravíme,
dokážeme v přiděleném čase sdělit až dvojnásobek informací.
V běžném mediálním provozu se snaží většina sdělovacích prostředků o originalitu své produkce,
takže třeba odmítnou příspěvek, když zjistí, že jsme jej již poskytli konkurenčnímu
médiu. Někdy však vznikne „mediální lavina“, během které je zmíněná touha po originalitě nahrazena
„stádovitým“ chováním médií a o stejném tématu přinášejí opakovaně informace úplně
všichni. Hranice vzniku takové situace, je stejně jako u sněhové laviny, většinou nejasná. Často
se patrně jedná také o informační vliv velkých zahraničních tiskových agentur. Při komunikaci
vědy pak v některých případech může taková situace způsobit problémy, protože instituce
kapacitně nestačí pokrýt zájem tazatelů nebo návštěvníků.
Při častější komunikaci s médii je vhodné si sestavit databázi kontaktů, nejlépe na konkrétní
zaměstnance. Práce spojená s její aktualizací se vyplatí, stejně jako snaha se s redaktory
seznámit také osobně.
3.1.3 Případová studie – nejčastější témata
Jako příklady častého zájmu médií si z oblasti astronomie uveďme následující:
• neobvyklý jev: jasná kometa, konjunkce těles Sluneční soustavy, zatměni Slunce nebo
Měsíce, zvýšená aktivita Slunce, polární záře,
3.2. TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ 21
• obvyklý jev či událost: začátky ročních dob, změna času, meteorický roj – např. Perseidy,
propagace činnosti instituce,
• kontroverzní témata: astrologie, UFO, vliv Měsíce a Slunce na zdraví člověka.
3.2 Tiskové prohlášení
Poněkud rozsáhlejším formátem vhodným ke komunikaci s médii je tiskové prohlášení. Ani
tiskové prohlášení by však nemělo být příliš dlouhé, nemělo by přesáhnout dvě stránky formátu
A4.
Doporučená struktura tiskového prohlášení:
• rychlé uvedení do problematiky, od obecného ke konkrétnímu
• vlastní sdělení (objev, novinka, výročí, udělení ceny, premiéra, přednáška)
• kontakty
• další informační zdroje
• sdělení o volném použití textu prohlášení
Tisková prohlášení je možné rozesílat obdobně jako krátká sdělení, nejlépe elektronickou
poštou a jejich finální podobu také ukládat na web instituce do elektronického archivu. Časem
tak vznikne databáze, na kterou se můžete podle potřeby odkazovat. Tiskovými prohlášeními
není nutné tak šetřit jako tiskovými konferencemi, ale pozor na jejich inflaci. Proto mají některé
instituce vnitřními pravidly určenou maximální možnou frekvenci vydávání tiskových prohlá-
šení.
Velmi dobré příklady tiskových prohlášení můžete najít zde:
• NASA Press Release
(http://www.nasa.gov/news/releases/latest/index.html)
• Tisková prohlášení a tiskové zprávy ČAS
(http://www.astro.cz/media/)
Obrázek 3.1: Tiskové zprávy NASA, zdroj zde.
22 KAPITOLA 3. KOMUNIKACE S MÉDII, PUBLIKOVÁNÍ NA INTERNETU
3.3 Tisková konference
Tisková konference je už okázalejší a tedy i dražší způsob komunikace s médií. Vhodnou příležitostí
k jejímu uspořádání je konání nějaké exkluzivní akce, významné výročí nebo neobvyklý
(astronomický) úkaz či jiná událost.
Svolání můžeme udělat samostatně nebo využít komerčních služeb Syndikátu novinářů
(http://www.syndikat-novinaru.cz/) případně jiné agentury. Výhoda komerčního využití
některé z agentur je v poskytované záruce přítomnosti určitého počtu zástupců různých médií.
Místo konání volíme nejlépe podle důvodu, proč konferenci svoláváme. Pro obecnější sdělení
je vhodné neutrální prostředí v centru města na místě, které je pro novináře velmi dobře dostupné.
V případě, že informace přímo souvisejí s naší institucí, uspořádáme tiskovou konferenci
„na domácí půdě“. Pozornost bychom měli věnovat také volbě vhodného času (datum, den v
týdnu, hodina) a připravit tištěné podklady i jejich elektronickou verzi pro každého z příchozích.
Tisková konference by se měla odehrát v příjemném prostředí a měla by být zpestřena
lehkým občerstvením.
Scénář průběhu konference byste si měli jako její organizátoři sestavit předem a v úvodu
tiskové konference s jejím plánovaným průběhem také krátce a stručně seznámit všechny přítomné.
Dopředu bychom si měli stanovit rozpočet, po konferenci sledovat její mediální dopad
a vyhodnotit, zda vzhledem k nákladům přinesla očekávaný efekt. Tyto informace mohou být
cenné zejména pro další organizaci podobné akce.
3.4 Další příklady
3.4.1 Článek do novin
Dlouhodobá spolupráce s bulvárním denním tiskem a jeho systematické využití pro komunikaci
přírodních věd je asi nemožné. Jiná je situace u klasického denního tisku, kdy většina
vydávaných titulů má svou stálou rubriku věnovanou popularizaci vědy (v tištěné i elektronické
verzi novin). Být stálým autorem článků v takové příloze, to je běh na dlouhou trať, je
však možné využít nabídky blogování a tam už záleží jen na naší inspiraci a chuti publikovat.
Jestliže bychom chtěli psát příspěvky pravidelně, musíme vytvořit koncepci takového seriálu,
nosné mohou být např. novinky z oboru nebo v případě astronomie – aktuální vzhled noční
oblohy. U nepravidelných příspěvků je pak možná větší obsahová i formální pestrost.
Jak by měl být takový článek do novin koncipován? Většinou samotný možný rozsah, který
je redakce ochotna přijmout, definuje obsah (neplatí pro blogy). Pokud je to možné, pak by měl
článek obsahovat alespoň jednu fotografii (nejlépe barevnou). Perex by měl obsahovat stručný
souhrn, ale také nalákat k dalšímu čtení článku. V následujícím úvodu zmínit obecné souvislosti
a pak přejít k tématu. Je vhodné používat jednoduché věty a nenáročnou slovní zásobu. Text
nesmí obsahovat žádné vzorce nebo rovnice. I ve velmi krátkém článku bychom se měli pokusit
vytvořit „pointu“ (zápletku, slovní hříčku, odlehčení). Nesmíme zapomínat na „dramatizaci“
textu, vhodné vložení přímé řeči.
3.4.2 Článek do „běžného“ časopisu
Běžným časopisem máme na mysli různé druhy zájmových magazínů s týdenní nebo měsíční
periodicitou. Jsou to dětské časopisy (Mateřídouška, ABC, Skaut atp.) nebo časopisy typu
3.5. SPECIFIKA PUBLIKOVÁNÍ NA INTERNETU 23
21. století, Koktejl atd. Články mohou být delší a máme možnost použít i více barevných
fotografií, tabulek a schémat. Je nutné hledat atraktivní náměty a nepoužívat matematické
vzorce ani rovnice. Potřebné vztahy je možné zapracovat do textu slovním popisem. Dosáhnout
v takových časopisech zavedení stálé rubriky věnované popularizaci přírodních věd je obtížné,
samostatné články se v nich však objevují.
3.4.3 Článek do odborného časopisu
Pro potřeby tohoto textu budeme považovat za odborný časopis každý takový, který je zaměřen
na přírodní vědy. Je určen vzdělanějším čtenářům, tedy laikům se zájmem o přírodní vědy nebo
vědcům z jiných oborů, než o kterých pojednávají tyto časopisy a chtějí si udržet širší přehled
než jen ve své specializaci.
Příkladem takových časopisů mohou být:
• Vesmír http://www.vesmir.cz/,
• Kozmos http://www.suh.sk/kozmos.htm,
• Astropis http://www.astropis.cz/,
• Tajemství vesmíru http://www.tajemstvi-vesmiru.cz/
• National Geografic http://www.national-geographic.cz/
Takové časopisy dávají rozsáhlejší prostor k publikaci textů popularizujících přírodní vědy.
V připravovaných článcích můžeme v omezené míře používat matematické výrazy, v textu
je možné citovat použité informační zdroje a na konci článku přidat přehled použité a další
doporučené literatury či jiných informačních zdrojů. Náměty mohou být podobné těm, které
jsme si uváděli u popularizačních přednášek.
Někteří vědci tyto časopisy využívají k popularizaci své vlastní vědecké práce. Někdy jsou
takové texty už poměrně náročné a je vhodnější je publikovat v ještě více specializovaných
časopisech jako jsou např. Československý časopis pro fyziku nebo Pokroky matematiky, fyziky
a astronomie.
3.5 Specifika publikování na internetu
Výhodou je snadná dostupnost a minimalizace nákladů. Pokud se jedná o publikování pouze
svých vlastních textů a není dopředu vytvořena koncepce elektronické publikace, ani autorský
kolektiv, měli bychom kriticky zvážit, zda máme dlouhodobě skutečně co sdělit. Odpovědět si
na otázky, zda by nebylo možné využít již existující platformy, jak velký rozsah budou texty
mít a s jakou periodicitou je budeme chtít publikovat? Podle odpovědí na tyto otázky můžeme
najít pro nás nejvhodnější formu elektronického publikování.
K publikování na internetu je nutné zvládnout určité „řemeslné“ dovednosti. Jednou z nich
jsou základy typografie, které jsou velmi přehledně zpracovány zde http://www.typografie.
unas.cz/ a další potřebné dovednosti, včetně základů HTML, CSS, PHP atd. jsou k dispozici
na tomto portálu: http://www.jakpsatweb.cz/
Mnohem podstatněji je však obsah, pokud se z přírodních věd zaměříme například na astronomii,
mohou být náplní astronomické novinky, vlastní astronomická pozorování nebo přímo
blog či e-časopis věnovaný popularizaci astronomie.
Jako příklad mohou posloužit:
• astronomický portál České astronomické společnosti http://www.astro.cz/
24 KAPITOLA 3. KOMUNIKACE S MÉDII, PUBLIKOVÁNÍ NA INTERNETU
• blog Mgr. Jana Veselého http://janvesely.bigbloger.lidovky.cz/
• zahraniční portál Space http://www.space.com/
• zahraniční portál novinek http://nineplanets.org/news/
Samostatnou kapitolou je publikování na sociálních sítích, v kombinaci s jejich placenými
službami je to velmi účinný nástroj komunikace přírodních věd. Zejména, pokud je cílovou
skupinou mladá generace.
3.6 Domácí úkoly z pilnosti
• Napište článek pro denní tisk:
– sonda New Horizons míří k Plutu
– také v České republice je možné zažít zemětřesení
– amatérská mineralogie je ušlechtilý koníček
• Napište článek do časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců na téma „orientace na
obloze“ nebo „tipy na geologický výlet do okolí Opavy“.
• Vytvořte nebo rozšiřte heslo pro Wikipedii:
– astronom Johann Palisa
– městský model Sluneční soustavy v Opavě
– arboreta v České republice
Kapitola 4
Popularizační brožura, popularizační
kniha
Nakladatel mě požádal, abych napsal knihu o technice malby. Napsal jsem ji. Když
jsem ji přečetl, naučil jsem se malovat.
– Salvator Dalí, (1904–1989)
Za klasickou tištěnou publikaci je možné považovat samostatnou brožuru nebo knihu, jejímž
možným doplněním může být CD, DVD či USB disk. S rozvojem elektronických médií je však
běžné, že výsledný text se používá pouze v elektronické podobě.
4.1 Popularizační brožura
Jestliže se rozhodneme, že potřebné zajímavé téma je vhodné a praktické publikovat v podobě
brožury, měli bychom se rozhodnout, zda zvolíme klasickou papírovou verzi nebo elektronickou
podobu (např. ve formátu pdf). Pokud usoudíme, že text budeme postupně inovovat, je vhodnější
elektronická verze. Tu je možné umístit také na web (např. portál http://issuu.com).
Jestliže budeme brožuru skutečně tisknout, měli bychom si rozmyslet, jakou část přípravy a
tisku zadáme vnější firmě (tedy, zda se bude jednat o „samizdat“ nebo vydavateli předáme jen
text a obrázky v dohodnutém formátu). Vydání brožury „na klíč“ je sice pohodlné, ale finančně
náročné. Je také vhodné velmi uvážlivě volit celkový náklad. V případě „100 % samizdatu“ se
nevyplácí podceňovat kvalitu všech výrobních operací (šití, vazba, obálka, ořez atd.). Často je
výhodná příprava sazby brožury v režii vydávající organizace a zadání tiskových prací vnější
firmě. Lze jen doporučit zajistit si přidělení ISBN, protože pak bude informace o vašem edičním
počinu trvale a globálně dostupná, přestože brožura bude mít lokální nebo úzce profesní
zaměření a vyjde v malém nákladu.
Některé náměty témat z oboru astronomie, která byla v minulosti zpracovaná formou brožury:
astronomický úkaz (např. zatmění Slunce), osobnosti historie astronomie, sborníky z
popularizačních seminářů a konferencí, návody ke specifickým činnostem (pozorování oblohy,
pozorování planet, pozorování Měsíce nebo rady při nákupu dalekohledu atd.)
25
26 KAPITOLA 4. POPULARIZAČNÍ BROŽURA, POPULARIZAČNÍ KNIHA
4.2 Popularizační kniha
Jestliže budeme k napsání knihy vyzváni nakladatelstvím, většina níže uvedených otázek a
rozhodnutí bude zodpovězena a rozhodnuta přímo zadavatelem. Pokud se však pokusíme o
napsání a vydání knižní publikace samostatně nebo v rámci organizace (hvězdárny, planetária,
ústavu atd.), budeme si je muset ujasnit sami.
Je velmi důležité vědět, jaká bude předpokládaná cílová skupina čtenářů, při popularizaci
astronomie (lze to však rozšířit i na další přírodní vědy) je možné vymezit tyto hlavní skupiny
čtenářů: děti, zájemci o astronomii, amatérští astronomové, přírodovědci z jiných oborů,
kulturně založení lidé a naprostí laikové.
Každá skupina má svá specifika, jejich rozbor je však nad rámec této stati. Jestliže si
jako příklad cílové skupiny zvolíme zájemce o astronomii (včetně pasivních), pak se podle
průzkumů jedná asi o 0,1 % z celé populace, což jsou v České republice maximálně jednotky
tisíc potencionálních čtenářů.
Popularizační kniha může mít podobu encyklopedie, přehledu celého oboru, soupisu novinek,
může čerpat z historie oboru. V pozorovací astronomii mají své místo také knihy, které by se
daly označit jako komentované atlasy hvězdné oblohy.
Poutavé může být zpracování tématu s využitím zcela nových nápadů a také prolínání
žánrů. Při takovém pojetí popularizační knihy je velmi důležitý (stejně jako u klasické beletrie)
poutavý příběh.
Bývá využíváno také personifikace „strojů“ nebo žánru „realistické“ sci-fi literatury, kdy jsou
čtenáři předloženy vědecky ověřené skutečnosti ve smyšleném příběhu. Velmi atraktivní jsou
také popularizační knihy využívající mezioborových vztahů více vědních disciplín (popularizace
hledání exoplanet, astrobiologie, astroinformatiky nebo kosmonautiky ve službách astronomie).
Samozřejmě, že fantazii a originalitě se meze nekladou, pokud to není na úkor srozumitelnosti
výsledného textu.
Jestliže si projdeme náměty knih popularizujících astronomii (u nás i v zahraničí), zjistíme,
že jsou to zejména:
cestování vesmírem, průvodci noční oblohou (den za dnem, měsíc po měsíci atd.), odpovědi na
otázky, monotématické publikace (kosmologie, Sluneční soustava, hvězdy, planety). Nejvhodnější
je však najít si neotřelý námět, v tom může být i více než polovina úspěchu!
Postup tvorby knihy je možné shrnout do 10 kroků:
1. volba tématu a námět, 2. přemýšlení o námětu, sběr relevantních informací, 3. vytvoření
osnovy knihy, 4. vytvoření konceptu, 5. přestávka nutná k získání „odstupu“ od vytvářeného
textu, 6. revize konceptu a vytvoření výsledného textu celé knihy, 7. revize textu a jeho úpravy,
8. nechat text přečíst důvěryhodné osobě, 9. zvážit případné připomínky, upravit podle nich text
a 10. vytisknout.
4.3 Domácí úkoly z pilnosti
• Vypracujte osnovu astronomické brožury.
• Vytvořte několik námětů na popularizační astronomickou knihu.
• Zvolte si jeden z námětů, sestavte osnovu, rozvržení témat do kapitol a napište jednu kapitolu.
Kapitola 5
Popularizační prezentace a software na
internetu
Chybovati je lidské, ale nejlépe to dokáží počítače.
– anonym, Farmers’ Almanac, 1978
5.1 Popularizační prezentace na internetu
Příprava rozsáhlejších a propracovanějších prezentací, stejně jako příprava encyklopedických
textů, jsou pro jednotlivce časově velmi náročné podoby komunikace přírodních věd. Většinou
se tvorbě takových produktů věnují instituce nebo autorské kolektivy a často se jedná o aktivity
podpořené grantovými prostředky.
Umístění výsledné prezentace nebo encyklopedie na internet pak zvyšuje dostupnost těchto
produktů. Jejich rozmanitost neumožňuje sepsat „kuchařku“ použitelnou při jejich tvorbě, proto
zde uvádíme několik příkladů takových popularizačních aktivit, které se týkají astronomie, ale
jistě existují i v jiných oborech přírodních věd.
5.1.1 Případová studie
Encyklopedie Sluneční soustavy:
• http://planety.astro.cz/soustava/1861-planety-slunecni-soustavy
• http://www.solarviews.com/eng/homepage.htm
• http://www.jpl.nasa.gov/solar_system/
Specializované stránky:
planetky
• http://www.planetky.cz/
• http://planetky.astro.cz/
komety
• www.komety.cz
stránky o astrofyzice a plazmatu
• www.aldebaran.cz
27
28 KAPITOLA 5. POPULARIZAČNÍ PREZENTACE A SOFTWARE NA INTERNETU
kosmická mechanika
• http://nebmech.astronomy.cz/
galaxie
• http://objekty.astro.cz/
meteorologie
• http://meteo.astronomie.cz/
optické jevy v atmosféře
• http://ukazy.astro.cz/index.php
astronomické snímky
• stránky věnované astrofotografii http://foto.astronomy.cz/
• Students for the Exploration and Development of Space http://www.seds.org/
• The Two Micron All Sky Survey http://www.ipac.caltech.edu/2mass/gallery/
• fotogalerie NASA http://nssdc.gsfc.nasa.gov/photo_gallery/
• portál HSThttp://hubblesite.org/
• astronomický snímek dne http://www.astro.cz/apod/
multimédia
• NASA web TV http://www.nasa.gov/multimedia/nasatv/index.html
• BBC TV Sky at Night http://www.skyatnightmagazine.com/
• ESA webTV http://television.esa.int
animace fyzikálních dějů
• http://www.otago.ac.nz/physics/outreach/resources/
• http://www.phy.ntnu.edu.tw/java/
• http://www3.adnc.com/~topquark/fun/fun.html
• http://www2.biglobe.ne.jp/~norimari/science/JavaEd/e-wave1.html
• http://jersey.uoregon.edu/vlab/
přehled robotických dalekohledů
• http://www.astro.physik.uni-goettingen.de/~hessman/MONET/links.html
5.2 Popularizační software
Vývoj PC programů využitelných ke komunikaci přírodních věd je většinou natolik nákladný,
že také není v možnostech jednotlivce, aby takový software vytvořil. Je to tedy doména institucí
nebo tvůrčích týmů. Některé produkty jsou šířeny komerčně, ale mnohé mají volnější
licenční podmínky. Pro inspiraci jsou níže uvedeny některé příklady úspěšných programů z
oboru popularizace astronomie.
5.2.1 Případová studie
ke stažení
• polohy těles Sluneční soustavy http://sajri.astronomy.cz/TELESA/telesa.htm
• CyberSky http://www.cybersky.com
• WinStars http://www.winstars.net/english/index2.html
• Cartes du Ciel http://www.ap-i.net/~cz/
5.2. POPULARIZAČNÍ SOFTWARE 29
• Stellarium http://www.stellarium.org/
• interaktivní mapa oblohy http://skyandtelescope.com/
• http://www.fourmilab.ch/yoursky/
popularizační software
• projekt CLEA (Contemporary Laboratory Experiences in Astronomy)
http://www3.gettysburg.edu/~marschal/clea/CLEAhome.html
přehled software pro Linux
• http://www.randomfactory.com/lfa.html
• http://stommel.tamu.edu/~baum/linuxlist/linuxlist/node8.html#astronomicalsoftware
30 KAPITOLA 5. POPULARIZAČNÍ PREZENTACE A SOFTWARE NA INTERNETU
Kapitola 6
Komunikace vědy v rozhlase a televizi
S rozšířením rozhlasu a televize vznikl závažný problém - co dělat s pořekadlem „lže
jako když tiskne“?
– Gabriel Laub, esejista (1928–1998)
Doporučení ke krátkým vystoupením a komentářům ve zpravodajství rozhlasu i televize jsme
si uvedli v předchozích kapitolách. Kromě toho však oba druhy médií mohou poskytovat rozsáhlejší
prostor pro komunikaci přírodních věd ve specializovaných pořadech nebo zvláštních
rubrikách svých již existujících pořadů. A těm se budeme věnovat v této kapitole.
6.1 Rozhlas
Soukromé rozhlasové stanice se popularizaci přírodních věd věnují jen sporadicky, systematicky
je toto téma začleněno jen do vysílacích schémat různých stanic Českého rozhlasu. Rozhlasový
pořad, který se věnuje komunikaci vědy a má delší stopáž než 10 minut se zpravidla natáčí na
záznam a je tedy možné pro něj připravit minimálně bodový scénář. Pokud se jedná o rozsáhlejší
živé vysílání, je to také možné, protože i to se připravuje s předstihem.
Při psaní bodového scénáře a plánování obsahu relace bychom si měli uvědomit, že většina
posluchačů vnímá rozhlas jako zvukovou kulisu při jiné činnosti (jeden známý často vypráví o
tom, jak se mu při astronomických aktualitách skvěle vaří oběd ...). To znamená, že sdělované
informace jsou většinou posluchačů vnímány asi z 10 %, takže se vyplatí mluvit v krátkých, jednoduchých
větách, používat analogie, zjednodušovat a především členit celý pořad do sekvencí
s častými otázkami moderátora.
6.1.1 Případové studie
Naším patrně nejznámějším rozhlasovým pořadem, který se věnuje popularizaci vědy, je „Meteor“,
vysílaný jednou týdně Českým rozhlasem (http://www.rozhlas.cz/meteor/portal/).
Dalším kvalitním pořadem je magazín „Leonardo“ (http://www.rozhlas.cz/leonardo/
portal/).
Jiným příkladem systematické popularizace přírodních věd může být pořad Českého rozhlasu
Ostrava, který nese již déle než 10 let název „Astronomické okénko“. Jeho stopáž je něco přes pět
minut a vysílací časy i způsob přípravy se měnily, nyní je vysílán živě každou sobotu dopoledne.
V roce 2009, což byl Mezinárodní rok astronomie, byl pořad rozšířen na 45 minut a pod názvem
31
32 KAPITOLA 6. KOMUNIKACE VĚDY V ROZHLASE A TELEVIZI
„Studio vesmír“ byl vysílán celý rok. Zde je jeho archiv http://www.rozhlas.cz/ostrava/
studiovesmir .
6.2 Televize
Jestliže máme možnost se podílet na přípravě televizního pořadu, který popularizuje přírodní
vědy, musíme si uvědomit, že televize je na rozdíl od rozhlasu vizuální médium. Na to bychom
měli myslet již při přípravě bodového scénáře a zařadit nejen statické fotografie, ale také animované
či předtočené materiály.
Pokud v záběru přímo vystupujeme, většinou to bývá ještě s moderátorem, mysleme na
to, že diváci vnímají především nonverbální komunikaci, čehož lze využít např. přiměřenou
gestikulací nebo vhodnou mimikou.
Stejně jako v rozhlase, je i v televizním pořadu vhodné mluvit v krátkých, jednoduchých
větách, používat analogie, zjednodušovat a především členit celý pořad do sekvencí s častými
otázkami moderátora. To jsou zásady, které bychom měli uplatnit, pokud jsme autorem scénáře
nebo jeho finální podobu můžeme ovlivnit.
6.2.1 Případové studie
Příkladem pořadů, které se na vysoké úrovni věnovaly popularizaci přírodních věd ve vysílání
veřejnoprávní České televize, mohou být magazíny „Popularis“ a „Port“. Bohužel už oba zanikly,
ale jako inspirace mohou posloužit i z archivu:
• Popularis
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095969461-popularis/703-popularis-prehled/
• Port
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10121359557-port/
Ani pořad popularizující astronomii veřejnoprávní televize v současné době neuvádí. Někdy
se tato témata dostanou do zpravodajství nebo publicistiky. Situace ve vysílání soukromých
televizních stanic je ještě o poznání horší.
Z databáze pořadů České televize vyplývá, že za celou dobu její existence (od roku 1953)
vznikly pouze dva rozsáhlejší astronomické seriály („Okna vesmíru dokořán“ a „Zlaté století
astronomie“) a několik kratších. Je zřejmé, že pořadu typu „Sky at Night“, který uvádí britská
stanice BBC déle než 50 let, se náš televizní divák z řady důvodů nedočká.
Astronomické okénko – rubrika v živém vysílání veřejnoprávní TV
V roce 2005 začalo ostravské studio vysílat živě 150 minutový blok (06.00 až 08.30) zpráv, zajímavostí
a hudby s názvem Dobré ráno. V průběhu roku 2005 bylo tzv. Astronomické okénko
do vysílání zařazeno jen několikrát „na zkoušku“. Od počátku roku 2006 až do konce roku
2009 bylo součástí pořadu Dobré ráno. Astronomické okénko mělo stopáž 7 až 9 minut a bylo
vysíláno každý lichý pátek. Pro každé vysílání byl připraven původní scénář a také potřebný obrazový
materiál. Ve studiu byl moderátor (později dva moderátoři) a astronom, informace byly
sdělovány formou rozhovoru. Živé vysílání umožnilo vždy použít vhodnou míru improvizace.
Struktura obsahu Astronomického okénka se v průběhu let měnila:
• 2006: zajímavosti aktuální noční oblohy, astronomická výročí
• 2007: astronomická novinka, zajímavosti aktuální noční oblohy, astronomické výročí
6.2. TELEVIZE 33
• 2008: astronomická abeceda, astronomická novinka, aktuální noční obloha
• 2009: astronomická novinka (dění kolem IYA2009), aktuální noční obloha.
Každý rok vzniklo i několik „speciálů“, kdy k významným astronomickým událostem byla
připravena rozsáhlejší varianta Astronomického okénka, která měla až čtyři pětiminutové vstupy.
Přestože byl pořad připravován v regionálním studiu, byl vysílán celostátně a celkem bylo odvysíláno
100 dílů.
Hlubinami vesmíru – astronomický pořad na soukromé televizní stanici
V roce 2006 začaly přípravy dvanáctidílného astronomického seriálu pro TV Noe. V roce 2007
pak bylo postupně všech 12 dílů natočeno a odvysíláno s přesahem do roku 2008, formou sdělování
astronomických informací se stal opět dialog mezi moderátorem a astronomem. V obrazové
části pořadu byla často využívána klíčovací technika. Seriál vznikal na základě bodových scénářů,
podle přání vedení studia zde hrála určitou roli také okamžitá improvizace. Pořady byly
natáčeny na záznam a korigovány dodatečně ve střižně. Původní 12 dílný seriál se po roce modifikoval,
stopáž byla zkrácena na 40 minut a hosté se střídají. Takový model je používán až do
současnosti. (viz také http://www.tvnoe.cz/detail-serialu/hlubinami-vesmiru.html)
Osnovy některých dílů seriálu:
1. díl – objekty (SS, Galaxie, mimogalaktický): Saturn, chí + h Per, M31
širší téma: klasifikace těles SS, jejich pojmenovávání, měření vzdáleností
souhvězdí měsíce: Cas, And, Peg
2. díl – objekty (SS, Galaxie, mimogalaktický): Uran, Plejády, M33
širší téma: pohyb planet po hvězdné obloze, rotace Země, Keplerovy zákony
souhvězdí měsíce: UMa, Tau, Aur
3. díl – objekty (SS, Galaxie, mimogalaktický): Saturn (prstence), M42, M81+M82
širší téma: elmg záření a jeho detektory
souhvězdí měsíce: UMi, Ori, CMa
4. díl – objekty (SS, Galaxie, mimogalaktický): Jupiter, nějaká vizuální dvojhvězda, M105
širší téma: dalekohledy
souhvězdí měsíce: Gem, CMi, Hya
5. díl – objekty (SS, Galaxie, mimogalaktický): Jupiter – jeho měsíce, Jesličky, M51
širší téma: život obyčejné hvězdy
souhvězdí měsíce: Cnc, Leo, Dra
6. díl – objekty (SS, Galaxie, mimogalaktický): Venuše, M3, M104
širší téma: struktura vesmíru, jeho vznik a vývoj
souhvězdí měsíce: Vir, Com, Boo
34 KAPITOLA 6. KOMUNIKACE VĚDY V ROZHLASE A TELEVIZI
6.2.2 Ukázka bodového scénáře
Ukázku tvoří bodový scénář rozšířené verze, která měla dva vstupy a byla odvysílána v době
zahájení Mezinárodního roku astronomie 2009.
Bodový scénář „Astronomického okénka“
pro vysílání pořadu Dobré ráno, ČT 1, studio Ostrava
2. leden 2009
moderátoři jsou označeni jako TVŽ(ena) a TVM(už)
První vstup o IYA 2009
obrázek 1, 2
animace http://www.astronomie2009.cz/ (dole ten odkaz na trailer IYA2009)
TVM: Letošní rok je údajně Mezinárodním rokem astronomie, je tomu skutečně tak? Čím
se do projektu zapojí Česká republika?
TG: Ano, je tomu tak, není to ani rok agronomie, dokonce ani gastronomie, ale IYA2009 ?
a v České republice bude oficiálně zahájen 7. ledna 2009 v Praze na Staroměstském náměstí u
orloje a to dokonce pro celou EU.
TVŽ: Kdo přišel s tím nápadem a proč zrovna v roce 2009?
TG: Nevím, jestli se dá říci jedno jménu, ale s touto myšlenkou na skutečně celosvětovou
akci se začali astronomové zaobírat na Valném shromáždění IAU v Austrálii v roce 2003. Organizace
spojených národů a UNESCO vyhlásily rok 2009 Mezinárodním rokem astronomie. Svět
přijal návrh Itálie k připomenutí 400. výročí prvního využití hvězdářského dalekohledu Galileo
Galileem, který jím pozoroval např. měsíce Jupitera.
obrázek 3
Česká republika má v Mezinárodním roce astronomie své „želízko v ohni“ – 400. výročí
publikování díla Johanna Keplera Astronomia Nova. Nad Mezinárodním rokem astronomie v
ČR přijali záštitu předseda Akademie věd ČR Václav Pačes, ředitel Astronomického ústavu
AV ČR, v. v. i., Petr Heinzel a primátor hlavního města Prahy Pavel Bém. České republice
se dostalo cti slavnostního zahájení Mezinárodního roku astronomie v Evropské unii, které
se uskuteční 7. ledna 2009 v 15:00 h na Staroměstském náměstí v Praze. Mezinárodní rok
astronomie (International Year of Astronomy 2009, IYA 2009) na celosvětové úrovni koordinuje
Mezinárodní astronomická unie (mohu zmínit DVD Astronomické oči atd. . . )
TVM: Kde mohu získat informace o akcích nejen v Ostravě, ale na všech hvězdárnách v
republice?
TG: Český organizační výbor provozuje webové stránky www.astronomie2009.cz, které postupně
budou doplňovány akcemi . . .
obrázek 4, 5
Hlavními akcemi v ČR budou:
ZAHÁJENÍ MEZINÁRODNÍHO ROKU ASTRONOMIE V EU (+ exteriérová výstava)
KEPLER’S HERITAGE IN THE SPACE AGE – Keplerova konference, Keplerovo muzeum
ASTRONOMICKÝ FESTIVAL – září 2009 na HaP MK Brno
Literární soutěž „Vesmír mého mládí“, soutěž bez věkových kategorií
TVŽ: A čím se připojí HaP JP?
TG: Rádi bychom si nechali některé z větších akcí jako překvapení v průběhu roku, ale již
nyní jsou známy tzv. „akce měsíce“ – některé z nich vyjmenovat ...
6.2. TELEVIZE 35
TVM: Takže vám pro tuto chvíli děkuji, ještě se uvidíme při pravidelné rubrice Astronomického
okénka.
TG: Také děkuji, jen bych rád dodal, že po celý rok 2009 by se v AO mělo pravidelně
objevovat nejen logo IYA 2009, ale i informace o nejzajímavějších akcích.
Druhý vstup – Astronomické okénko
nová obecná osnova pro rok 2009:
• astronomická novinka + IYA2009
• pozvánka do planetária
• záludná otázka
• pohled na oblohu
TVM: S novým rokem jsme změnili i strukturu naší pravidelné rubriky, takže jsme opustili
encyklopedická hesla a zaměříme se na nové zajímavé astronomické objevy. Co jste si pro nás
připravil na dnešek?
obrázek 6
animace http://www.spacetelescope.org/videos/html/hst15_exoplanet2.html
TG: Pro dnešek je to objev zveřejněný na počátku prosince, kdy HST poprvé zaznamenal
přítomnost oxidu uhličitého na exoplanetě. Ačkoli je to planeta velikosti Jupitera, která poměrně
v malé vzdálenosti obíhá hvězdu HD 189733 vzdálenou od Země asi 63 světelných let, příliš
horká na to, aby na ní mohl existovat život, vědci vítají tento objev především jako významný
technický úspěch.
"Měření oxidu uhličitého představuje generální zkoušku pro náš dlouhodobý záměr, kterým
je snaha zjistit známky života nebo osídlení na planetách velikosti Země nebo větších v tzv.
obyvatelné zóně jiných hvězd,“ říká Mark Swain z Laboratoře tryskových pohonů NASA. Výzkumníci
zjistili přítomnost oxidu uhličitého měřením světelného spektra planety za pomoci
infrakamery Hubbleova dalekohledu a spektrometru NICMOS. Pro izolaci světelného spektra
přicházejícího z planety využili metody tzv. "sekundárního tranzitu".
Metoda zahrnuje nahrání světelného spektra planety a její hvězdy, a potom měření spektra
hvězdy, zatímco planeta je za ní v zákrytu. Rozdíl mezi těmito dvěma spektry představuje
spektrum světla přicházející přímo z planety.
Na rozdíl od předchozího měření, které se soustředilo na střed infrapásma, uskutečnil spektrometr
NICMOS měření v pásmu blízkém infračervené oblasti, které umožňuje odhalit stopy
oxidu uhličitého.
Zatím není jasné, kde se oxid uhličitý na planetě vzal. Swain poukazuje na blízkost oběžné
dráhy planety k její hvězdě a přichází s domněnkou, že intenzivní ultrafialové záření možná
způsobilo chemické reakce v atmosféře planety. Předpokládá se, že podobné reakce hrály roli i
při dávné tvorbě zemské atmosféry. Výzkumníci také potvrdili přítomnost vodních par a oxidu
uhelnatého v atmosféře planety.
Díky tomuto poslednímu objevu byly už zjištěny "tři ze čtyř hlavních biomarkerů pro obyvatelné
světy: voda, metan a nyní oxid uhličitý,"ačkoli se to nestalo na téže exoplanetě, říká
teoretik studující formování planet Alan Boss. Jediné, co se se dosud nepodařilo objevit, je
kyslík.
TVŽ: A co to vlastně jsou ty exoplanety, čím jsou jako exotické?
http://www.spacetelescope.org/videos/html/hst15_exoplanet.html
TG: Jsou to planety u jiných hvězd, možná bychom jim mohli říkat i „jinoplanety“, ale
už se jim začalo říkat „extrasolární planety“, tedy „exoplanety“ čili planety mimo sluneční
36 KAPITOLA 6. KOMUNIKACE VĚDY V ROZHLASE A TELEVIZI
soustavu. A jestli jsou exotické? Pro astronomy určitě, je to velmi dynamicky se rozvíjející
odvětví astronomie, když uvážíme, že první „exo“ byla objevena v roce 1995 a dnes jich známe
přes 300 ...
TVŽ: Ale nyní už zamíříme do vašeho planetária, co pro návštěvníky připravujete v příštích
dvou týdnech?
obrázek 7
TG: Rád bych pozval na zítřek v 18.00 na další pořad věnovaný vážné hudbě pod hvězdnou
oblohou planetária, Mgr. Kateřina Košacká bude průvodkyní hudbou Fryderika Chopina . . .
Podrobnější informace naleznou všichni zájemci na našem webu.
TVM: A ještě pozvánka pod jasnou noční oblohu. Co zajímavého můžeme vidět na obloze
v následujících dnech?
obrázek 8, 9, 10 a komentář
TG: Měsíc bude v neděli v první čtvrti, takže večer se postupně objevil v těsné úhlové
blízkosti planet Merkuru, Jupiteru i Venuše . . . Situace z dnešního večera je na obrázku a
také pak ještě v detailu, pokud bude jasno, je nutné zejména ke spatření Jupiteru a Merkuru
vyhledat pozorovací stanoviště s nezastíněným jihozápadním obzorem. Na ranní obloze pak
vysoko nad jihem nalezneme planetu Saturn, poblíž je hvězda Aldebaran . . .
6.3 Domácí úkoly z pilnosti
• Promyslete si a vypracujte koncepci rozhlasového seriálu zaměřeného na regionální geologické
zajímavosti, stopáž 10 minut, celkem 10 dílů. Pro úvodní pořad napište bodový scénář.
• Upravte předchozí úkol do podoby vhodné pro televizní vysílání.
• Promyslete a vypracujte koncepci televizního seriálu, který by v pěti dvacetiminutových dílech
představil současný astrofyzikální výzkum v České republice, a hlavními postavami jednotlivých
dílů by byli různí mladí vědci.
Kapitola 7
Základy tvorby audiovizuálních pořadů
Má-li film úspěch, je to byznys. Nemá-li úspěch, je to umění.
– Carlo Ponti, filmový producent, (1912–2007)
Vlastní původní tvorba audiovizuálních pořadů je velmi náročná a popis podrobného postupu
přesahuje rámec tohoto textu, můžeme však čerpat z doporučené literatury. Většinou se vyplatí
spolupráce s profesionály na audiovizuální tvorbu (jednotlivci nebo celým studiem). Pokud je
získáme pro tvorbu z oblasti komunikace přírodních věd, pak se zaměříme na spolupráci na
scénáři a o kvalitu výroby snímku, jak jeho obrazové, tak zvukové stránky, se už nemusíme
starat. Na začátku vzniku každého nového snímku by měl být originální a nosný nápad, který
rozvedeme do námětu (asi jedna stránka textu) a teprve pak napíšeme scénář.
7.1 Datafon
Patrně nejjednodušší audiovizuální dílo, které můžeme celé vytvořit i sami, je tzv. datafon.
Je to sled statických snímků doprovázených zvukovým záznamem. Vhodným prostředím pro
jeho tvorbu je některý z prezentačních programů (například Power Point). K výhodám patří
vynikající poměr cena/výkon, snadná prezentace a velmi malá velikost souborů. Obtížné může
někdy být zajištění synchronizace obrazu a zvuku. S rozvojem výpočetní techniky i dalších
digitálních záznamových prostředků je možné tento formát považovat za technicky překonaný.
Zmiňme si dva tituly, které vznikly v brněnském planetáriu – Anatomie Sluneční soustavy
(2003) a Černá Venuše (2004).
7.2 Videopodcast
Jestliže je nějaký formát AV díla bytostně spojen s internetovým prostředím, pak to jsou „podcasty“,
původně pouze zvuková díla umístěná na internet a cílená mnohdy na úzkou zájmovou
skupinu. Pokud je ke zvuku přidán i obrazový záznam, hovoříme o videopodcastech (vodcas-
tech).
Velkou výhodou je jeho snadné šíření a prakticky okamžitá dostupnost všem připojeným
na internet kdykoliv od okamžiku zveřejnění. Přestože nároky na jejich vytvoření jsou mnohem
nižší, než je to v případě pořadů pro televizi, neměli bychom podcenit kvalitu zvuku a
obrazu. Komentář nemusí namluvit profesionální herec (můžeme jej namluvit sami), ale musí
být srozumitelný a bez šumu.
37
38 KAPITOLA 7. ZÁKLADY TVORBY AUDIOVIZUÁLNÍCH POŘADŮ
Totéž platí pro obraz, který by neměl být roztřesený. Technickou nedokonalost se snažíme
nahradit nápadem, vtipem, tedy vlastní kreativitou. Jak můžeme zjistit z internetu, formát
videopodcastu se využívá v celé řadě oborů, od hudebních produkcí podobných klasickým „klipům“
až po návody na sestavení nábytku. Našim cílem by mělo být jeho využití pro komunikaci
přírodních věd s internetovou veřejností.
Technické zázemí – potřebujeme nahrávacího zařízení, které dokáže nahrát zvuk v digitální
podobě a dobré kvalitě. Dalším potřebným vybavením je počítač nebo notebook vybavený
software ke zpracování videa (např. Edius, Sony Vegas, Adobe Premiere atd.).
Jestliže budeme chtít natáčet vlastní původní video, neobejdeme se bez kamery a dalšího
příslušenství. V okamžiku, kdy budeme chtít tvořit vlastní animace, bude také nutné pořídit
další programové vybavení. Zejména v počátcích tvorby to jsou ale zbytečné komplikace, můžeme
totiž využít materiálů, které nalezneme na internetu, a jsou k volnému použití (náležitou
pozornost je nutné věnovat případnému ošetření autorských práv).
Rozsah – videopodcast by měl mít stopáž do 15 minut. Jako optimální délka se uvádí 6
minut. Podstatná je dynamika děje a tedy gradace zápletky tak, aby se pozornost diváka nesnižovala.
Celý děj videopodcastu by neměl být komplikovaný, například zaměřený na vysvětlení
jednoho jevu nebo skutečnosti.
Fáze tvorby:
1) Přípravná fáze
• Námět, nosné sdělení, pro koho?
• Napsání scénáře
2) Vlastní výroba
• Pořízení vlastního obrazového i zvukového materiálu
• Vyhledání obrazového i zvukového materiálu
3) Závěrečné úpravy
• Editace
• Výběr hudby a zvukových efektů
• Export
• Distribuce
Struktura – obsah videopodcastu může připomínat svou strukturou dobrou tiskovou zprávu:
úvod, znělka, pozdrav moderátora, uvedení do problému, stěžejní sdělení (jev, objev, výročí
atp.), shrnutí, rozloučení moderátora, odkaz na další informační zdroje.
Komunikace přírodních věd videopodcasty je velmi efektivní způsob sdělování nových vědeckých
poznatků. Má velký potenciál především ve vztahu k cílové skupině žáků, studentů a
mladých lidí obecně. Měli bychom si však uvědomit, že jimi nemůžeme nikdy zcela nahradit
přímou zkušenost (např. pozorování, experimenty, vycházky, exkurze atp.).
7.3 Případové studie
Odkazy na kvalitní fotografie, vizualizace a videa:
• NASA http://svs.gsfc.nasa.gov/nebohttp://photojournal.jpl.nasa.gov/
• NOOA http://www.ngdc.noaa.gov/ftp.htmlnebohttp://www.noaa.gov/
• ESA / HUBBLE http://www.spacetelescope.org/videos/archive/category/dome/
7.3. PŘÍPADOVÉ STUDIE 39
• ESA http://spaceinimages.esa.int/Imagesnebohttp://spaceinvideos.esa.int/Videos
• ESO http://www.eso.org/public/images/nebohttp://www.eso.org/public/videos/
Příklady videopodcastů popularizujících přírodní vědy:
• Hubblecast - http://www.spacetelescope.org/videos/archive/category/hubblecast/
• ESOcast - http://www.eso.org/public/videos/archive/category/esocast/
• Sciencecast - http://science.nasa.gov/science-news/sciencecasts/
• NASA Explorer - http://www.youtube.com/user/NASAexplorer
40 KAPITOLA 7. ZÁKLADY TVORBY AUDIOVIZUÁLNÍCH POŘADŮ
Kapitola 8
Komunikace přírodních věd
v planetáriu
Planetárium - nebe na Zemi.
– slogan, Planetárium Hamburg
Samotné slovo „planetárium“, řečeno s klasikem: „...zdá se mi poněkud nešťastným ...“, protože
vyvolává zavádějící asociace. Podobný osud má však řada jiných označení jako jsou: skleníkový
efekt, jarní bod či hvězdná velikost. Navíc slova podobná svou stavbou vždy představují něco
reálného „delfinárium“ delfíny, „akvárium“ ryby, „oceánium“ podmořskou faunu a flóru, „kalendárium“
přehled historických událostí nebo „klubárium“ spolek přátel nějakého časopisu. Jen
„planetárium“ pracuje s promítaným obrazem, iluzí reality, je to takový „cukerin přírodních
věd“. Podobnou službu jakou přírodním vědám o Zemi a vesmíru poskytují planetária, poskytují
biologům dobře fungující zoologické zahrady nebo botanikům arboreta či zahrady botanické.
8.1 Historie
8.1.1 Předchůdci planetárií
Za předchůdce planetárií lze považovat mapy hvězdné oblohy, hvězdné glóby, orloje a teluria.
Historie přesných hvězdných map není nijak dlouhá (pokud pomineme umělecká ztvárnění nočního
nebe). Ve starověku byly častěji používány glóby a katalogy. Výjimkou je reliéfní zobrazení
oblohy v egyptském chrámu bohyně Isis v Denderah. Kromě symbolů egyptských bohů Slunce
a Měsíce jsou zde také symboly souhvězdí Lva, Raka, Štíra, Blíženců a Býka. Reliéf z Denderah
pochází asi z roku 2000 př. n. l. Do kamene byla rovněž vytesána mapa hvězdné oblohy, která
vznikla v Číně roku 1247. Jsou na ní znázorněna jednotlivá souhvězdí, Mléčná dráha, severní
pól, světový rovník a ekliptika.
V Řecku se hvězdáři Timocharis, Aristilos a později Hipparchos a Menelaios zabývali měřením
poloh hvězd a určováním jejich jasností. Klaudios Ptolemaios podstatně rozšířil údaje
hvězdných katalogů a shrnul je ve známém díle Megalé syntaxis (Almagest), jenž byl počítán
pro rok 138. Almagest byl stále doplňován a přepisován. Hvězdáři španělského krále Alfonse
sestavili nový katalog pro rok 1252. Podobně arabští hvězdáři Al Sufi a později Ulugh Begh
sestavili katalog k roku 1432. Známý je ještě katalog Tychona Brahe a pak katalog Edmonda
Halleye z roku 1718, v němž polohy hvězd byly poprvé určeny dalekohledem. Na podkladě
41
42 KAPITOLA 8. KOMUNIKACE PŘÍRODNÍCH VĚD V PLANETÁRIU
katalogů byly kresleny hvězdné atlasy, jichž je celá řada. Mnohými přepisy atlasů a novými
souhvězdími se během doby nahromadily četné nesrovnanosti ve vymezení hranic souhvězdí.
Další názorné pomůcky zobrazují hvězdnou oblohu na povrchu koule. První byly hvězdářské
glóby. Nejstarším z nich je glóbus připevněný na bedrech mramorové sochy bájného Atlase. Byl
nalezen ve vykopávkách v Římě a jeho datování odpovídá asi druhému století př. n. l. Zachovalo
se i několik glóbů arabského původu, nejstarší pochází z roku 1080 n. l. a byl vyroben ve Valencii.
Potřeba glóbů vzrostla vlivem mořeplaveckých objevů koncem 16. století. Mezi jejich zhotoviteli
proslul zejména Martin Behaim, jehož předkové pocházeli z Čech.
Glóbus však dostatečně neodpovídá skutečnosti. Pozorujeme-li oblohu ve volné přírodě, v
žádném případě se na ni nedíváme z ptačí perspektivy, jak je tomu při pohledu na mapu nebo
glóbus. Důkladněji se tímto problémem zabýval ve druhé polovině 17. století Eberhard Wiegel
v Jeně. Do velkého glóbu vyřezal několik větších otvorů v místech s malým počtem hvězd.
Pozorovatel těmito otvory sledoval vnitřní stěnu glóbu. Do stěn byly vyvrtány otvory jako
hvězdy a ty byly zevně osvětleny. V roce 1670 zhotovil Wiegel třímetrový glóbus, do kterého
mohlo vstoupit několik osob. Glóbus byl z pergamenu, hvězdy byly vyřezány ve stěně a zevně
ozářeny.
Na hvězdné mapy a glóbusy navázaly přístroje, které znázorňovaly složitý pohyb planet mezi
hvězdami mechanickým způsobem (klikami a pákami). První mechanismus tohoto druhu zřejmě
sestrojil slavný Archimédes. Podle některých zpráv stačilo otáčet rukojetí, aby Slunce, Měsíc i
planety byly uvedeny do pohybu kolem Země. Měsíc přitom ukazoval fáze, dokonce prý bylo
možno znázornit zatmění Slunce a Měsíce. Podle jiných zpráv byl celý mechanismus uváděn
do pohybu využitím vodní energie. Archimédes vytvořil toto dílo v Syrakusách na Sicílii. Po
dobytí města pak bylo převezeno do Říma.
Podobných zařízení bylo v minulých stoletích vyrobeno velké množství. Ještě na počátku
minulého století byly na školách všeobecně používány různé druhy telurií, u nichž Slunce nahradila
svíčka, později žárovka, a malý reflektor umístěný za ní vrhal světlo na obíhající Zemi,
která byla upevněna na dlouhém otáčivém ramenu. Telurium bylo doplňováno pohybem menší
koule představující Měsíc, jež byl upevněn v patřičném sklonu na drátě. Tato zařízení byla v
anglicky mluvících zemích označována také jako „planetária“.
V roce 1758 zhotovil profesor astronomie v Cambridge, Roger Long, glóbus o průměru 5,4
metrů, kterým se dalo ručně otáčet. Nazval jej Uranium a vešlo se tam 30 lidí. Koule byla ze
slabého plechu a „hvězdy“ byly tvořeny otvory ve stěnách. Jejich průměry přibližně odpovídaly
hvězdným velikostem. Dalším krokem vpřed byla Atwoodova klenba z roku 1912. Zkosená koule,
kterou poháněl elektrický motor, měla průměr pět metrů. Byla otáčivá v základním prstenci
a mohla znázornit východy i západy hvězd v neměnitelné zeměpisné šířce. Dnes je součástí
expozice Adlerova planetária v Chicagu.
8.1.2 Jak to začalo
Asi bychom měli definovat, co budeme rozumět pod pojmem „planetárium“. Budeme jím rozumět
co nejdokonalejší napodobení hvězdné oblohy optickými, mechanickými a elektronickými
prostředky. Bez ohledu na denní dobu a aktuální počasí jím můžeme v uzavřené místnosti simulovat
většinu astronomických úkazů, které jsou viditelné z libovolného místa na Zemi (mnohdy
i děje a úkazy minulosti nebo budoucnosti). Planetárium, zejména jeho moderní „hybridní“
varianta, je svým způsobem nejdokonalejší názorná pomůcka pro popularizaci přírodních věd.
První projekční přístroj, který znázorňoval pohyb planet kolem Slunce (dnes bychom jej
8.1. HISTORIE 43
nazvali „projekční telurium“) zkonstruoval v roce 1912 profesor Hindermann. Nazval jej „orbitoskop“
a byl tvořen pouze dvěma planetami obíhajícími kolem Slunce. Zařízení bylo poháněno
mechanickým pružinovým strojkem.
Vznik prvního skutečného projekčního planetária je spojen se jmény zakladatele a prvního
ředitele Německého muzea v Mnichově, Oskara von Millera (1855–1934) a Prof. Dr. Walthera
Bauersfelda (1879-1956), šéfkonstruktéra a člena vedení firmy Carl Zeiss. Na počátku byla
Millerova představa, že by v nově budovaném muzeu měla být nějakým originálním způsobem
znázorněna hvězdná obloha, pohyb planet a další astronomické jevy.
S předkládanými návrhy stále nebyl spokojen, až v roce 1913 zadal problém k řešení firmě
Carl Zeiss. Ta nejprve oslovila známého astronoma Maxe Wolfa (1863-1932) z Heidelberku,
který navrhl vytvoření uzavřené sférické místnosti, do které by návštěvníci mohli vejít. Obrazy
hvězd by opět byly tvořeny otvory v kulové ploše, která by byla zvenčí osvětlená. V letech
1918 až 1919 se původní myšlenka rozrostla o další funkce zajišťované především projekčními
přístroji. Navíc byla opuštěna myšlenka pevné nebo pohyblivé místnosti. Veškeré pohyby byly
přeneseny na projekční přístroj, který měl být umístěn uprostřed projekčního sálu.
Obrázek 8.1: První projekční planetárium Zeiss, Mnichov (1923), zdroj zde.
Hlavní práce, které vedly ke zcela nové koncepci přístroje, provedl Wilhelm Finke (1884–1950)
z Brém. Pod vedením Bauersfelda byl firmou Carl Zeiss v letech 1919–1923 sestrojen první projekční
přístroj (planetárium) pod označením „Zeiss model I“. Poprvé byl projektor představen v
srpnu 1923, projekční sféra měla průměr 16 metrů a byla umístěna na střeše tovární haly firmy
Zeiss. Později bylo planetárium demontováno a přemístěno do desetimetrového sálu v Německém
muzeu v Mnichově, kde se 21. října 1923 konalo první oficiální představení pro veřejnost
(stálý provoz byl pak zahájen v květnu 1925). Reakce odborné i laické veřejnosti lze označit za
entuziastické. Ředitel kodaňské hvězdárny, profesor Strömgren, napsal: "Je to škola, divadlo a
biograf současně ... Planetárium je divadlem, kde roli herců převzala samotná kosmická tělesa."
V následujících letech si i další německá města objednala u firmy Zeiss projekční planetária.
Například v Düsseldorfu byl instalován Model I, který byl posléze nahrazen Modelem II (ten
už měl podobu „činky“, tak charakteristické pro planetária Zeiss). Planetárium bylo umístěno
ve třicetimetrové kopuli, největší ve své době. Bohužel bylo zcela zničeno během války.
44 KAPITOLA 8. KOMUNIKACE PŘÍRODNÍCH VĚD V PLANETÁRIU
První planetárium mimo Německo bylo v roce 1927 instalováno ve Vídni, následoval Řím
(1928) a Moskva (1929). Rok 1930 znamenal mimo jiné také otevření pěti nových planetárií, ve
Stockholmu, Miláně, Hamburku, nový model ve Vídni a také první mimo Evropu. Již v roce
1928 si jej přijel do Jeny prohlédnout americký filantrop Max Adler z Chicaga. Byl tak nadšen,
že jej zakoupil a v pondělí 12. května 1930 otevírá v Chicagu první planetárium na západní
polokouli. První planetária v Asii byla v Osace (1937) a Tokiu (1938). V Pittsburghu bylo v
roce 1939 otevřeno první planetárium, ve kterém byl projekční přístroj umístěn na elevátoru.
Obrázek 8.2: Jeden z nejrozšířenějších projektorů firmy Zeiss, SPACEMASTER, zdroj zde.
Ve 30. letech začala firma Zeiss také výrobu malých planetárií využívaných především k výuce
navigace pilotů. Ve stejné době spatřilo světlo světa také první „nezeissovské“ planetárium.
Navrhli jej a postavili bratři Korkoszové ve Springfieldu. Přístroj promítal asi 9500 hvězd, ale
nebyl vybaven žádným projektorem planet.
Během 2. světové války vyrobila firma Zeiss jen několik planetárií. Po jejím konci byl závod
v Jeně obsazen ruskou armádou, ale většina odborníků přešla do spojenecké zóny. V Jeně
se postupně výroba optiky obnovila, včetně planetárií několika velikostí. Ve spojenecké zóně,
pozdější NSR, však byla založena pobočka Carl Zeiss v městě Oberkochen. I tam kromě řady
jiných zařízení vyráběli planetária. Tato situace se změnila sjednocením Německa v 90. letech
minulého století, kdy byly obě firmy opět sloučeny.
V roce 1936 začal pracovat Armand Spitz, novinář z Philadelphie, na částečný úvazek jako
lektor Felsova planetária. Okamžitě si uvědomil ohromný pedagogický potenciál tohoto zařízení,
který kontrastoval s jeho finanční nedostupností pro školy, malá muzea atd. Začal tedy pracovat
na zjednodušení konstrukce projektoru planetária, aby byl finančně dostupný i pro malé
instituce. Výsledkem se stal projektor, pro který je charakteristická dvanáctistěnná projekční
hlava. Právem byl Spitz přezdíván „Fordem v oblasti výroby planetárií“.
Přední japonský podnikatel Seizo Goto začal koncem 50. let minulého století výrobu planetárií
na základě vlastního průzkumu situace na trhu s dalekohledy. Po několika realizacích
v Japonsku proniká i na trh v USA, kde je v Bridgeportu v roce 1962 uvedeno do provozu
první planetárium vybavené projektorem Goto. V polovině 60. let se začíná výrobou planetárií
zabývat i další japonská firma, Minolta. Dnes je nabídka projekčních planetárií velmi široká,
8.1. HISTORIE 45
zahrnuje mobilní přístroje s nafukovací projekční kopulí přes střední planetária pro místnosti
s průměrem 10 až 20 metrů až po gigantické projektory do stupňovitých, v jednom směru
orientovaných sálů.
Obrázek 8.3: Projekční planetárium firmy Spitz, zdroj zde.
8.1.3 Digitální éra
Projektor Digistar byl zcela novým typem planetária, který vyvinula americká firma Evans
& Sutherland. Ve srovnání se složitými optomechanickými projekčními planetárii vzbuzoval
prapůvodní Digistar spíše nedůvěru – uprostřed sálu stála bedna o objemu jednoho krychlového
metru, ze které nahoře vystupuje „rybí oko“, širokoúhlý projekční objektiv. Pod ním je malá
obrazovka s mimořádně vysokým jasem obrazu. Výkonným počítačem se generovaná obrazová
informace z obrazovky promítá „rybím okem“ na celou kopuli planetária.
Počítač má v paměti uložena veškerá data potřebná k vytvoření prostorového modelu Sluneční
soustavy a okolního hvězdného vesmíru v libovolném čase. Kromě běžných astronomických
jevů může Digistar demonstrovat například průlet sluneční soustavou, mezihvězdný let
nebo „let časem“, při kterém pozorujeme, jak se mění vzhled souhvězdí během několika desítek
tisíc let. Výhodná je i projekce počítačových dat, grafiky, diagramů, prostorových modelů.
Veškeré neduhy tohoto typu projekce, zejména nízký kontrast a to, že obloha nebyla tmavá,
se podařilo překonat díky technologickému vývoji, jak výpočetní techniky, tak především digitální
projekční techniky. V současnosti právě digitální planetária (Digistar 5 nebo jiná) umožňují
ze sálu planetária vytvořit univerzální projekční prostředí (fulldome čili „sférické kino“)
využitelné k popularizaci přírodních věd.
8.1.4 Epocha „fulldome“ projekce
Tímto slovem se začala označovat sférická projekce v době, kdy digitální projekční technika
umožnila promítání skutečně kvalitního obrazu na sférickou projekční plochu, tedy 360 stupňů
46 KAPITOLA 8. KOMUNIKACE PŘÍRODNÍCH VĚD V PLANETÁRIU
Obrázek 8.4: Jedno z prvních digitálních planetárií, Digistar, zdroj zde.
kolem diváků v hledišti v horizontálním směru a 180 stupňů ve směru vertikálním (při experimentálních
projekcích pak v obou směrech 360 stupňů). Tak vzniklo jedinečné nové médium,
které se rozvíjí v posledních 10 letech velmi bouřlivě po technické i obsahové stránce.
Jeho unikátnost a „revolučnost“ spočívá v tom, že na rozdíl od „klasických“ médií (kresba,
fotografie, film nebo televize) nesleduje divák obraz ohraničený „rámem“, ale obrazová informace
je všude kolem něj. Není tedy možné používat shodné obrazové prostředky jako u předchozích
médií, ale postupně se vyvíjí nová „obrazová řeč“ této velmi působivé projekce. Přestože původně
byla tato projekce využívána v planetáriích k vizualizaci astronomických témat, dnes je
chápána jako multifunkční a multižánrová, obdobně jako jiná média.
Rozvoj digitální projekční techniky nastal až v posledních dvaceti letech, ale doposud provedené
pedagogické výzkumy ukazují, že fulldome projekce je skutečně efektivnějším výukovým
prostředím než klasické planetárium i běžná třída. Dokonce má své výhody i ve srovnání s různými
druhy „virtuální reality“, kdy je zobrazovací zařízení umístěno v přilbě, kterou má divák
na hlavě (tzv. HMD).
Technické řešení fulldome projekce je možné v jednoduché podobě realizovat i s nafukovacím
planetáriem, PC a klasickým dataprojektorem se sférickým zrcadlem (nebo objektivem
typu „rybí oko“). Profesionální projekce jsou pak tvořeny speciálními PC sestavami a velkými
dataprojektory (dva a více, podle velikosti projekční plochy a dalších požadavků). Náklady na
pořízení fulldome projekce jsou tedy od jednoho po desítky milionů korun.
Informace o většině fulldome pořadů je možné najít na webových databázích např. http:
//www.fddb.org/. V některých pořadech jsou začleněny také prvky výuky fyzikálních témat,
ale mnohem více jsou z oblastí mimo astronomii a kosmonautiku obsažena témata z chemie nebo
biologie. A to je situace, která by se mohla změnit, docela jistě existují fyzikální témata, kde
znázornění fulldome projekcí umožní hlubší pochopení problému nebo jej učiní pochopitelnější
pro širší skupinu vyučovaných.
V České republice je v provozu nejdéle fulldome projekce v planetáriu v Praze, od roku 2013
v Brně a Plzni, od roku 2014 v Ostravě, Liberci, Hradci Králové a od roku 2015 v Olomouci.
Parametry jednotlivých projekcí (průměr projekční plochy, kapacita sálu, projekční technika
atd.) se v jednotlivých případech liší, stejně jako nabízené pořady.
8.2. POŘADY V PLANETÁRIU 47
Obrázek 8.5: Princip celooblohové (fulldome) projekce, výsledný obraz na projekční polokouli
je složen z projekcí několika dataprojektorů, zdroj zde.
Přehled informací o jednotlivých institucích naleznete zde:
• http://hvezdarny.blogspot.cz/2007/03/lenov-sdruen.html
• https://www.facebook.com/www.sciencecenter.cz?ref=stream
Výroba celooblohových pořadů je velmi nákladná a celý proces je víceméně shodný s filmovou
produkcí. Ve srovnání s cenou výroby pořadu pro klasické planetárium je takový pořad v českých
podmínkách zhruba dvacetkrát dražší.
Zahraniční produkce a globální distribuce fulldome pořadů však umožňuje nákup časově
omezených licencí již vyrobených titulů, které jsou cenově výhodnější. Je však většinou nutné
dalšími náklady vyřešit jazykovou lokalizaci.
8.2 Pořady v planetáriu
Pokud projdeme nabídku pořadů všech planetárií na světě za více než 90 let jejich historie, pak
veškerá představení je možné podle jejich charakteru rozdělit do tří obecných kategorií:
• pořady vzdělávací
• pořady popularizační
• pořady kulturní
8.2.1 Popularizace v planetáriu
Nyní se zaměřme pouze na oblast popularizace přírodních věd v planetáriu. Následující obecná
východiska by nám měla pomoci nejen při naší vlastní tvorbě, ale také při výběru pořadů z
poměrně rozsáhlé celosvětové nabídky.
Proč popularizovat přírodní vědy právě v planetáriu? V souvislosti s tímto dotazem bychom
si měli uvědomit, že je to pouze jedna z možností a docela jistě nemůže být náhradou ostatních
48 KAPITOLA 8. KOMUNIKACE PŘÍRODNÍCH VĚD V PLANETÁRIU
forem a žánrů komunikace přírodních věd s veřejností. Pádným důvodem je však velmi vhodné
technické vybavení s možnostmi, které jsou v mnohém naprosto unikátní, viz předchozí text.
Při popularizaci musíme věnovat pozornost také tomu, aby výsledný pořad nebyl příliš
„výukový“, protože „mentorský“ tón může návštěvníky iritovat. Nikdo z dospělých diváků jistě
nebude nadšen z přehnaného „poučování“, na to bychom měli myslet již při psaní scénáře.
Popularizační pořad v planetáriu by měl obsahovat příběh. Poutavý děj, který je kostrou
pořadu, na níž je možné „navěsit“ většinu informací, jež chceme divákům sdělit. Pokud je to
technicky a provozně možné, neměli bychom se bát zařadit do pořadu také živý výklad. Ten by
však měl být vhodným způsobem stylizovaný a měl by se držet scénáře. Jestliže jsou pořady
pouštěny celé ze záznamu, obdobně jako filmy v kinech, diváci jistě ocení alespoň živé uvedení
a závěr (s možností položit dotazy).
Téma takového popularizačního pořadu by mělo obsahovat vždy alespoň částečně „něco všeobecně
známého“, což splňují např. „věčné otázky“ rozebírané v předchozích kapitolách. Pořad
bude mnohem atraktivnější, pokud se nám podaří do něj začlenit jen problémy pochopitelné
pro většinu diváků. Nemusíme se vyhýbat ani „přírodovědným hitům“, jen bychom je měli
zapracovat do obecnějšího kontextu. Jistým vodítkem pro volbu tématu nám může být také
programová nabídka jiných institucí.
Otázku volby vhodného názvu pořadu jsme rozebírali v souvislosti s vhodným názvem přednášky,
ani v případě popularizačního pořadu v planetáriu bychom ji neměli podcenit. Jestliže
budeme připravovat pořad, který bude celý nebo z velké části uváděn živě, měl by i k němu
existovat závazný písemný scénář. Moderátor by jej měl obsahově zcela respektovat a odchylky
či improvizace by měly být jen takové, aby podtrhovaly přirozený dojem jeho projevu (není
možné text „drmolit“ jak to často dělají průvodci historickými památkami).
K pořadu by měla vzniknout „tiskovina“ nebo „něco jiného“ jako bonus pro každého návštěvníka
(forma může být velmi rozmanitá, fantazii se meze nekladou, provozním nákladům s
tím spojeným však většinou ano).
Co bychom měli znát, než začneme psát . . .
Vytvoření popularizačního pořadu se s rozvojem technického vybavení planetárií a zejména
s nástupem digitální celooblohové projekce stále více a více podobá filmové nebo televizní
edukativní tvorbě. Tato specializace byla sice na FAMU již zrušena, ale na mnohých vysokých
školách se začaly rozvíjet studijní obory zaměřené na komunikaci vědy, které se svým obsahem
blíží právě „edukativní tvorbě“.
V minulosti bylo v planetáriích nepsaným pravidlem, že autor scénáře byl zároveň režisérem
a posléze i moderátorem pořadu. Většinou měl autor pořadu přírodovědecké vzdělání, ale žádné
vzdělání „umělecké“. Je však vhodnější tyto profese oddělit a i popularizační pořady určené k
projekci v planetáriu, vytvářet podobným produkčním postupem jako u klasických filmů.
Zejména ve fázi nápadu a námětu je velmi vhodné diskutovat zamýšlený obsah díla s lidmi,
o jejichž názor mám zájem a zároveň jim důvěřuji. Obrazová a zvuková stránka díla by měla
mít dynamický charakter a měla by být vzájemně vyvážená. Měli bychom opustit dřívější trend,
kdy pořady v planetáriu byly podobné spíše rozhlasovým hrám doplněným o projekci několika
statických snímků. To je v době celooblohové projekce již dávno překonaný přístup!
Ve většině případů se však naučme respektovat tzv. filmový kontrapunkt – aby současně
zvuková a obrazová stránka pořadu nesdělovaly totéž. Po technické stránce bychom scénář měli
psát ve formě, která je obvyklá pro filmovou tvorbu. Pokud dlouhodoběji spolupracujeme s
jedním studiem, vyplatí se nám jako autorům scénáře respektovat jimi používaný formát.
8.3. DOMÁCÍ ÚKOLY Z PILNOSTI 49
Stejně jako u filmu, je i pro pořad v planetáriu, který popularizuje přírodní vědy, podstatným
kritériem návštěvnost. Ta však nemusí odrážet skutečnou hodnotu a přínos pořadu! To ale jistě
víte. Záleží většinou na naší volbě, zda chceme mít „vyrovnaný rozpočet“ nebo „poličku plnou
cen z festivalů“.
8.3 Domácí úkoly z pilnosti
• Vypracujte námět popularizačního pořadu pro celooblohovou projekci určeného široké veřejnosti,
téma – Sluneční soustava, délka 30 minut.
• Modifikujte námět nejprve pro téma „geologický vývoj Země“ a pak pro téma „stavební
hmoty“. Diskutujte použitelnost původního námětu pro tato témata.
• Diskutujte plánovanou obrazovou část těchto pořadů.
50 KAPITOLA 8. KOMUNIKACE PŘÍRODNÍCH VĚD V PLANETÁRIU
Kapitola 9
Appendix
(A) Autorská práva a komunikace přírodních věd
Ochrana autorských práv je poměrně složitá oblast, jejíž podrobný rozbor překračuje rámec
této publikace. Měli bychom jí však věnovat dostatečnou pozornost. Jedině tak se vyhneme
případným problémům. Platný český autorský zákon umožňuje pro vzdělávací účely využívat
v libovolném rozsahu veškerá autorská díla, pokud je uvedena přesná citace. V zahraničních
právních systémech takové ustanovení nebývá, proto bychom raději vždy měli při vlastní tvorbě
dbát na to, abychom ošetřili autorská práva námi použitých zdrojů. Je to nutné také z toho
důvodu, že není zřejmé, zda popularizaci a komunikaci vědy s veřejností lze považovat za
„vzdělávací účel“ použití díla.
Plné znění autorského zákona je například zde:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/
Praktické jsou také materiály ze semináře pořádaného Masarykovou univerzitou v Brně:
http://is.muni.cz/do/1499/el/seminare/index.html
(B) Problematika plagiátorství
Záměrné plagiátorství a podobné podvody mají ve vědě i v jiných lidských činnostech spojených
s duševní a tvůrčí prací dlouhou historii a patrně jsou věčným problémem, kterému nezabrání
ani sebedokonalejší recenzní řízení.
Velmi často se však můžeme, zejména u studentů všech typů škol, setkat s nevědomým
plagiátorstvím nebo s tím, že za plagiátorství je považováno pouze doslovné převzetí textu bez
uvedení citace. To je však pouze jedna z jeho podob.
Tato problematika je velmi dobře rozebrána v rozsáhlejším článku americké astrofyzičky,
Dr. Cecílie Barnbaumové:
http://ww2.valdosta.edu/~cbarnbau/personal/teaching_MISC/plagiarism.htm .
Kromě definic různých druhů podoby plagiátorství zároveň na příkladech ukazuje, jak se mu
vyhnout a zachovat si čistý kredit.
51
52 KAPITOLA 9. APPENDIX
(C) Definice žánrů komunikace vědy
Audiovizuální pořad
Z hlediska přípravy a realizace jeden z nejkomplexnějších kreativních počinů. Jedná se o pásmo
složené z obrazových materiálů (ať už v podobě ilustrací, fotografií či videa), zvukové stopy
(hudební doprovod, mluvený komentář, popř. obojí) a dalších doprovodných vizuálních vjemů,
například umělé oblohy planetária apod. Může obsahovat části, v nichž vystupuje živý moderátor.
Vzniku audiovizuálního pořadu předchází vznik námětu a scénáře i tvorba obrazových či
zvukových podkladů. Výsledné dílo je promítáno na projekční plochu prostřednictvím datových
projektorů. Svým zpracováním i pojetím se blíží filmovému dokumentu. Rovněž délka je blízká
televizní tvorbě a nejčastěji se pohybuje v rozmezí 30-60 minut.
Blog
Webová stránka, jejímž dominantním obsahem je psaný text, který mohou doprovázet fotografie,
obrázky, zvukové nahrávky či videa. Blog obvykle prezentuje osobní postoje a myšlenky
autora (či skupiny autorů), např. ve formě komentářů a často je zaměřen na určité téma autorovi
blízké. Příspěvky jsou nejčastěji zobrazovány v chronologickém pořadí od nejnovějších
po nejstarší. Blog může být interaktivní, což znamená, že jeho čtenáři mohou pod různými
příspěvky vyjadřovat své názory v tzv. diskuzi.
Článek v tiskovinách
Psaný text v tištěném médiu popisující určitou událost (v mnoha případech aktualitu) či jev.
Článek často vyjadřuje osobní myšlenky autora, v takovém případě se pak stává spíše komentářem
k danému tématu.
Divadelní hra
Atraktivní a hravá forma popularizace vědy s možností intenzívně zapojit diváky, tedy publikum.
Umožňuje suchý výklad faktů, například kapitolu z historie vědy, obohatit o dobové
reálie v podobě kostýmů či vědeckých přístrojů, netradiční scénu atd. Postavy herců se mohou
rekrutovat přímo z řad publika (v tom případě jsou dialogy hry pouze čtené a hra musí počítat s
notnou dávkou improvizace) nebo se může jednat o secvičenou divadelní hru v klasické podobě.
Prostřednictvím dialogů mezi herci je možné snadno přiblížit jinak obtížně sdělitelná témata,
např. polemiku nad vědeckým sporem.
Den otevřených dveří
Zpřístupnění pracoviště (např. vědeckého ústavu, laboratoře) či organizace (hvězdárna a planetárium)
veřejnosti nad rámec běžného režimu za účelem dané pracoviště či organizaci pozitivně
prezentovat a seznámit s nimi veřejnost. Na akci tohoto typu je z principu vstup zdarma a návštěvníci
mohou nahlédnout i do míst, kam se v průběhu roku nedostanou buď vůbec (odborné
laboratoře apod.) nebo jen v omezené podobě (hvězdárna, planetárium). Zejména v případě
dnů otevřených dveří ve vědeckých ústavech má akce umožnit lidem takříkajíc „nahlédnout pod
pokličku“ každodenní činnosti vědeckých pracovníků, o které mají často jen mlhavé představy.
Experimentální show
Pásmo fyzikálních, chemických či jiných experimentů prováděných naživo přímo před diváky
demonstrátorem. Demonstrátor probíhající experimenty také popisuje, jednoduše a stručně
53
vysvětluje jejich vědeckou stránku a zasazuje je do širších souvislostí. Experimenty se často zaměřují
na děje, které diváci důvěrně znají z každodenního života, ale uniká jim jejich podstata.
Experimenty by samozřejmě měly být pokud možno efektní, avšak zároveň by jejich demonstrace
měla v nenásilné a zajímavé podobě zasvětit diváky do určité vědecké problematiky.
Festival
Festival je přehlídkou počinů, jejichž cílem je popularizovat daný vědní obor, určitou odbornou
činnost a samozřejmě ve výsledku i pořádající organizaci. Náplní festivalu mohou být ostatní
zmíněné aktivity, např. přednášky, experimentální show, audiovizuální pořady atd.
Festivalu se kromě pořádající organizace, jež jej zaštituje, zpravidla účastní i externisté,
např. zvaní přednášející, spřátelené organizace apod. Jeho součástí však mohou být i doplňkové
aktivity zcela mimo hlavní téma festivalu, které slouží zejména k zpestření programu pro
návštěvníky (např. aktivity pro děti, workshopy). Festival může být určen pouze pro odbornou
komunitu, anebo může být otevřen široké veřejnosti.
Hry
Výrazně interaktivní hra s pasivním (počítačovým) nebo aktivním (lidským) protihráčem. Nenásilnou,
nenápadnou formou popularizuje danou tématiku. Někdy lze takový formát považovat
za jakýsi typ infotainmentu. Do této kategorie se řadí i různé databáze rozšiřované dobrovolníky
(typický příkald sběr turistických známek, služba foursquare apod.)
Internetový kurz
Soubor na sebe navazujících vzdělávacích materiálů a návodů (texty, ilustrace, fotografie, videa,
zvukové nahrávky) umístěný na internet a díky tomu snadno přístupný široké mase zájemců.
Může a nemusí obsahovat i testovací část v podobě testů, kvízů, různých protokolů apod.
Komentovaná vycházka do přírody
Komentovanou vycházku do přírody je možné popsat jako výklad pod širým nebem v doprovodu
lektora. Cílem této aktivity je seznámit posluchače s určitými objekty či jevy nikoliv virtuálně,
např. formou přednášky podpořené fotografiemi či ilustracemi, ale přímo v místě jejich běžného
výskytu. Předmětem takového výkladu může být třeba popis geologického rázu krajiny, popis
aktuální oblačnosti či výklad vztahující se k nočnímu nebi.
Konzultace, telefonické poradenství
Konzultace, ať už v podobě osobního setkání s tazatelem nebo ve formě telefonického či emailového
dotazu, je zpravidla neplacenou službou veřejnosti (neméně často pak i médiím) a jejím
cílem je pokud možno v relativně krátkém čase a s co největší možnou efektivitou zodpovědět
tazatelem vznesené otázky k určitému tématu.
Pokud je dotaz příliš rozsáhlý či komplikovaný a není možné či dokonce žádoucí (klasickým
příkladem v tomto směru jsou dotazy žáků, kteří se snaží bez výraznějšího vlastního přičinění
vyřešit určitou úlohu) odpovědět na něj podrobně, je vhodné odkázat tazatele na další studijní
zdroje a cestu k rozřešení dotazu pouze nastínit.
Mediální glosa
Rozsahem spíše krátký komentář odborníka k určitému aktuálnímu tématu, jež se váže k oblasti
jeho působení, uveřejněný v médiích. Zpravidla se jedná o reakci, která doprovází nebo
54 KAPITOLA 9. APPENDIX
navazuje na informace uveřejněné v daném médiu (noviny, internetové zpravodajství, rozhlas
či televize), což současně určuje i její podobu (článek, rozhovor apod.).
Naučná stezka
Soustava na sebe navazujících informačních panelů, která má dva hlavní cíle. Zaprvé cíl orientační
– atraktivním způsobem provést návštěvníky určitým zajímavým územím (třeba parkem
či turistickou lokalitou ve volné přírodě). Zadruhé cíl informační – přinést návštěvníkům informace
o zajímavostech, s nimiž se mohou setkat na výše uvedené trase naučné stezky. Součástí
naučné stezky však mohou být i exponáty uměle zasazené do daného prostředí, např. modely
planet rozmístěné v parku.
Podcast (videopodcast) a internetová televize
Podcast je volně přístupný zvukový či video soubor umístěný na internet, na nějž autor odkazuje
prostřednictvím svých webových stránek, nejčastěji ve formě tzv. RSS systému. Stránka z
podcasty je tak v podstatě archivem audiovizuálních materiálů, který je přístupný neustále a
umožňuje divákům či posluchačům přehrát si daný příspěvek v libovolnou dobu (navíc často s
možností stáhnout si daný podcast přímo do počítače).
Podobným druhem média je i internetová televize. Jedná se o webovou stránku, jejímž obsahem
jsou kontinuálně přehrávané videozáznamy. Na rozdíl od podcastu se vysílání internetové
televize řídí pevně stanoveným programem podobně jako vysílání televize klasické. Vysílané
materiály obvykle není možné ze stránky přímo stáhnout, byť lze u některých internetových
televizí dohledat i archiv dříve vysílaných příspěvků (v tomto směru je tedy přesnější hovořit
opět o podcastech).
Pozorování
Komentovaná prohlídka aktuální denní či noční oblohy (přesněji řečeno prohlídka objektů blízkého
i vzdáleného vesmíru aktuálně viditelných z daného pozorovacího stanoviště). Ale též
jiného přírodního jevu. Na objekty je zpravidla nahlíženo prostřednictvím dalekohledů (mikroskopů).
Osoba, která pozorování vede, se označuje jako tzv. demonstrátor. Cílem pozorování
může být také konkrétní zajímavý a netradiční úkaz, např. zatmění Slunce či Měsíce, jasná
kometa apod.
Pozitivní klientelismus
Záměrné vytváření sítě spolupracovníků a kontaktů podporujících existenci i rozvoj organizace
jako takové, resp. jejích projektů. Do této kategorie spadá lobbing, celebrity branding, events
apod.
Prezentace
Forma přednášky – buď předem více méně zcela připravená, doprovázená statickou či dynamickou
projekcí, anebo naopak reagující na aktuální dění (forma experimentální show, prohlídky
denní či noční oblohy, komentovaná prohlídka expozice).
Přednáška
Výklad pro různě velké skupiny posluchačů, vztahující se k určité problematice (vedený obvykle
jedním odborníkem na danou problematiku) podpořený nejčastěji fotografickými či obrazovými
materiály promítanými na projekční plátno.
55
Výstava
Forma prezentace určitého tématu prostřednictvím tzv. exponátů (staticky umístěných audiovizuálních
materiálů či předmětů, obvykle doplněných textovými popisky). Exponáty jsou
vystaveny v určitém vymezeném prostoru, např. místnosti či části budovy. Výstava má dlouhodobější
charakter a je zájemcům přístupná v rozmezí dnů až týdnů či měsíců.
Vystoupení v médiích
Prezentace soukromé osoby či organizace (zprostředkovaně, prostřednictvím osoby tuto organizaci
zastupující – např. tiskového mluvčího či jiného člena dané organizace) v médiích jako je
rozhlas či televize. Forma vystoupení může být různá, např. rozhovor, komentář k určitému jevu
či události, odpověď na dotaz ze strany moderátora apod. Vystoupení může probíhat „živě“ v
rámci přímého přenosu nebo se může jednat pouze o nahrávání záznamu, jež bude teprve posléze
v daném médiu uveřejněn.
Rozhlas
Krátké, několikaminutové vystoupení, zpravidla buď v podobě talk show anebo reportáže. Potřeba
formulovat hlavní myšlenku do tří vět, resp. 60 sekund.
Tvorba netradičních pomůcek
Vysoce specializovaná aktivita, která až na drobnosti, musí být svěřena odborně fundovaným
společnostem.
Sociální síť
Internetová služba nabízející soukromým osobám, organizacím či firmám možnost vytvořit profilovou
webovou stránku (zkráceně profil), která umožňuje prezentovat a sdílet digitální materiály
(text, obraz, zvuk, video) s ostatními členy sociální sítě.
Daný profil může být přístupný pouze vybraným členům sociální sítě nebo jakémukoliv
uživateli internetu. V případě firem a organizací slouží profil zejména k jejich propagaci, protože
umožňuje snadno oslovit širokou skupinu lidí, kteří v rámci dané sociální sítě příspěvky firmy
či organizace cíleně odebírají.
Soukromé osoby naopak využívají sociální síť nejen k vlastní prezentaci a sdílení materiálů,
ale také k intenzivní komunikaci mezi sebou navzájem, často prostřednictvím různých chatů,
diskusních fór atd.
Soutěž
Soutěž může být samostatnou aktivitou (například soutěž o nejlepší fotografii určitého zajímavého
objektu či jevu, soutěž vědomostní) nebo doprovodným prvkem některé jiné aktivity
(třeba soutěž k premiéře nového představení kdy se vítězem stává 100. návštěvník v pořadí nebo
soutěž pro děti v rámci dne otevřených dveří). Může probíhat přímo v areálu dané organizace,
ale také virtuálně například v prostředí internetu, na určité sociální síti atd.
Soutěž může popularizovat celý obor i pořádající organizaci (Astronomický olympiáda),
pořádající organizaci (staňte se miliontým navštěvníkem hvězdárny) nebo určité s organizací
spřízněné téma (soutěž o nejkrásnější fotografii Saturnu). Soutěže jsou obvykle pořádány za
účelem oživit určité téma či aktivitu, nebo na ně upozornit a vzbudit zvýšený zájem u veřej-
nosti.
56 KAPITOLA 9. APPENDIX
Virtuální svět
Uměle vytvořený digitální svět (obvykle) v prostředí internetu přístupný online uživateli či
skupině uživatelů. Uživatel se může ve virtuálním prostředí pohybovat, zkoumat jej, vytvářet
a užívat předměty, plnit úkoly (např. v rámci počítačové hry), komunikovat s dalšími členy
daného virtuálního světa apod. Virtuální světy nejsou omezeny přírodními či společenskými
zákony, a proto se často jedná o prostředí výrazně se odlišující od reálného světa, která by v
reálném světě nemohla existovat či nebyla uživatelům snadno přístupná.
Kapitola 10
Literatura a informační zdroje
Definice „komunikace vědy“
Burns, T. W., O’Connor, D. J. a Stocklmayer, S. M., „Science Communication: A Contemporary
Definition“, Public Understanding of Science 2003; 12; 183
Popularizační přednáška
Dušek J., Gabzdyl, P., Grün M., Pokorný, M., Vádemécum demonstrátora hvězdárny, Sdružení
hvězdáren a planetárií, Praha, 2004, ISBN 80-85882-23-X
Hájková, Eva; Rétorika pro pedagogy, Grada Publishing, Praha, 2011, ISBN 978-80-247-1990-0
Hubáček, Jaroslav; Rétorické minimum pro studium učitelství, Pedagogická fakulta, Ostrava,
1990, ISBN 80-7042-018-9
Lukavský, Radovan; Kultura mluveného slova, AMU, Praha, 2000, ISBN 80-85883-61-9
Přeučil, Jan; Kouzlo rétoriky, Alpress, Frýdek-Místek, 2007, ISBN 978-80-7362-381-4
Špačková, Alena; Moderní rétorika, Grada Publishing, Praha, 2006, ISBN 80-247-1704-2
Komunikace s médii, publikování na internetu
Dočekalová, Markéta; Tvůrčí psaní pro každého, Grada Publishing, Praha, 2006, ISBN 80-247-
1602-X
Verner, Pavel; Úvod do praktické žurnalistiky, Univerzita J. A. Komenského, 2010, ISBN 978-
80-8672387-7
Popularizační brožura, popularizační kniha
Dočekalová, Markéta; Tvůrčí psaní pro každého 2, Grada Publishing, Praha, 2009, ISBN 978-
80-247-2091-3
Musilová, Eva; Kurz tvůrčího psaní, 1. díl, Computer Media, Kralice na Hané, 2007, ISBN
80-86686-84-1
Musilová, Eva; Kurz tvůrčího psaní, 2. díl, Computer Media, Kralice na Hané, 2007, ISBN
978-80-86686-94-3
57
58 KAPITOLA 10. LITERATURA A INFORMAČNÍ ZDROJE
Pistorius, Vladimír; Jak se dělá kniha, Paseka, 2003, ISBN 80-7185-516-2
Šesták, Zdeněk; Jak psát a přednášet o vědě, Academia, Praha, 1999
Popularizační prezentace a software na internetu
Pavlíček, Antonín; Nová média a sociální sítě, Oeconomica, Praha, 2010,
ISBN 978-80-245-1742-1
http://www.systemonline.cz/clanky/jak-se-efektivne-prezentovat-na-internetu.htm
Komunikace vědy v rozhlase a televizi
Dočekalová, Markéta; Tvůrčí psaní pro každého 3, Grada Publishing, Praha, 2010, ISBN 978-
80-247-3017-2
Orlebar, Jeremy; Kniha o televizi, Nakladatelství AMU, Praha, 2012, ISBN 978-80-7331-246-6
Základy tvorby audiovizuálních pořadů
Christensen, L. L., Hurt, R.; A Hands-on Guide to Video Podcasting, CAP Journal No. 2, p.
5, http://www.capjournal.org/issues/02/02_05.pdf
Wikipedie, http://cs.wikipedia.org/wiki/Podcasting
How to Podcast, http://www.howtopodcasttutorial.com/00-podcast-tutorial-four-ps.
htm
Komunikace přírodních věd v planetáriu
Adler, Rudolf; Cesta k filmovému dokumentu, AMU, Praha, 2001, ISBN 80-85883-72-4
Bláha, Ivo; Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla, Nakladatelství AMU, Praha, 2004, ISBN
80-7331-010-4
Císař, Jan; Základy dramaturgie, Nakladatelství AMU, Praha, 2009, ISBN 978-80-7331-146-9
Field, Syd; Jak napsat dobrý scénář, Rybka Publishers, Praha, 2007, ISBN 80-87067-65-7
Malý, Svatopluk; Vznik, rozvoj a ústup multivizuálních programů, Nakladatelství AMU, Praha,
2010, ISBN 978-80-7331-183-4
Nichols, Bill; Úvod do dokumentárního filmu, Nakladatelství AMU, Praha, 2010, ISBN 978-80-
7331-181-0
Novotný, David Jan; Chcete psát scénář?, AMU, Praha, 2000, ISBN 80-85883-52-X
Overschmidt, Gordian; Schröder, Ute B.; Fullspace-Projektion: Mit dem 360◦
lab zum Holodeck,
Springer, 2013, ISBN 978-3642246555
Petersen, M. C., 2013, A Planetarian’s Primer for Fulldome, http://www.lochnessproductions.
com/reference/primer/primer.html
Pokorný, Zdeněk; Vesmír na dosah ruky, HaP Brno a Sdružení hvězdáren a planetárií, Brno,
2008, ISBN 978-80-85882-27-8
Valušiak, Josef; Základy střihové skladby, Nakladatelství AMU, Praha, 2005, ISBN 80-7331-
039-2
59
Autorská práva a komunikace přírodních věd
Polčák, Radim; Autorské právo v akademické praxi, VÚTS, Liberec, 2012, ISBN 978-80-87184-
29-5
Šebelová, Marie; Autorské právo, Computer Press, Brno, 2006, ISBN 80-251-1090-7
Další literatura
Bowater, L., Yeoman„ K.; Science Communication: A Practical Guide for Scientists, WileyBlackwell,
2012, ISBN 978-1119993124
Bordwell, D., Thompsonová, K.; Umění filmu, Nakladatelství AMU, Praha, 2011, ISBN 978-
80-7331-217-6
Gráf, T. (editor); Manuál SciCom přírodních věd, publikace z projektu „Spolupráce pro budoucnost“,
VŠB-TU, Ostrava, 2013
Gráf, T. (editor); Sborník konference „SciCom v přírodních vědách I“, VŠB-TU, Ostrava, 2012,
ISBN 978-80-248-2957-9,
http://planetarium.vsb.cz/cs/materialy/Sbornik_Scicom_final_online.pdf
Gráf, T. (editor); Sborník konference „Sci Com v přírodních vědách II“, VŠB-TU, Ostrava,
2013, ISBN 978-80-248-3318-7
Chen, J. 2002, A Virtual Environment System for the Comparative Study of Dome and HMD,
unpublished master’s thesis, University of Houston, Houston, Texas.
Hatada, T., Sakata, H., & Kusaka, H.1980, “Psychophysical Analysis of the “Sensation of
Reality” Induced by a Visual Wide-Field Display,” SMPTE Journal, 89, pp. 560-569.
Hayden, T., Nijhuis, M.; The Science Writers’ Handbook: Everything You Need to Know to
Pitch, Publish, and Prosper in the Digital Age, Da Capo Lifelong Books, 2013, ISBN 978-
0738216560
Meredith, D.; Explaining Research: How to Reach Key Audiences to Advance Your Work,
Oxford University Press, USA, 2010, ISBN 978-0199732050
Reed, G., & Campbell, J.R. 1972, “A Comparison of the Effectiveness of the Planetarium
and the Classroom Chalkboard and Celestial Globe in the Teaching of Specific Astronomical
Concepts,” School Science and Mathematics, 72, pp. 368-374.
Rosemergy, J.C. 1967, An experimental study of the effectiveness of a planetarium in teaching
selected astronomical phenomena to sixth grade children, unpublished doctoral dissertation,
University of Michigan.
Sumners, C., & Reiff, P. 2002, “Creating Full-Dome Experiences in the New Digital Planetarium,”
Proceedings of the NASA Office of Space Science Education and Public Outreach
Conference, San Francisco: Astronomical Society of the Pacific Conference Series, pp. 155-159.
Wright, D.L.C. 1969, Effectiveness of the planetarium and different methods of its utilization
in teaching astronomy, unpublished doctoral dissertation, University of Nebraska, Lincoln, Ne-
braska.
Yu, K. C. 2005, Planetarian, vol. 34, no. 3, Digital Full-Domes: The Future of Virtual Astronomy
Education, pp. 6-11.
.
ISBN 978-80-7510-193-8