I. TÉMA SUBSTANTIVA II. DEKLINACE; ADJEKTIVA I. A II. DEKLINACE SUBSTANTIVA II. DEKLINACE K substantivum II. deklinace se řadí substantiv zakončení v 1. pádě sg. na –us, -er (jsou povětšinou rodu mužského, nebo v 1. pádě mají koncovku –um (rod střední). Všechna v 2. pádě sg. mají koncovku ī. V II. deklinaci se vyskytují substantiva všech tří rodů (viz výjimky), v naprosté většině se ale jedná o maskulina a neutra. Vzory pro maskulina (feminima) jsou: servus ī m. = otrok, puer rī m. chlapec. Vzorem pro neutra je: exemplum ī n. = příklad. Vzory pro maskulina (a feminina) sg. pl. serv-us ager serv-ī agr-ī serv-ī agr-ī serv-ōrum agr-ōrum serv-ō agr-ō serv-īs agr-īs serv-um agr-um serv-ōs agr-ōs serv-e ager serv-ī agr-ī serv-ō agr-ō serv-īs agr-īs Skloňování vzoru servus a ager se liší ve vokativu sg., kdy vzor ager nemá žádnou koncovku. Obecně platí (s výjimkou vok. sg. u vzor servus), že nom. a vok. jak sg., tak i pl. se sobě rovnají. Podle vzoru ager se skloňuje také substantivum vir ī m. = muž. Výjimky: Do II. deklinace patří některá feminina: n jména stromů, zemí, ostrovů a měst (laurus ī f. = vavřín; populus ī f. = topol (POZOR! Neplést si s mnohem častěji používaným populus ī m. = lid); Dēlus ī f. = Délos; Aegyptus ī f. = Egypt; Corinthus ī f. = Korint n několik dalších substantiv (humus ī f. = hlína, země; alvus ī f. = břicho) n některá slova řeckého původu (periodus ī f. = perioda, období) Vzor pro neutra sg. pl. exempl-um exempl-a exempl-ī exempl -ōrum exempl-ō exempl-īs exempl-um exempl-a exempl-um exempl-a exempl-ō exempl-īs Pro skloňování neuter všech deklinací platí tato pravidla: n Akuzativ a vokativ sg. i pl. se tvarem vždy rovnají tvaru nom. sg. a pl. n V plurálu jsou nom,. ak. a vok. zakončeny na –a. ADJEKTIVA I. A II. DEKLINACE Charakteristika adjektiv V latině mají přídavná jména tři rody (maskulinum, femininum a neutrum) a skloňují se buď podle vzorů substantiv I. a II. deklinace, nebo podle vzoru substantiv III. deklinace (viz téma č. 9). Adjektiva stojí často – na rozdíl od češtiny – až za substantivem. V latinských textech může být také adjektivum od substantiva odděleno větším počtem slov, je tedy nutné přiřazovat adjektivum k substantivum na základě gramatické shody v rodě, čísle a pádě. Adjektiva skloňující se podle vzorů I. a II. deklinace mají pro každý rod zvláštní zakončení (1. varianta: -us. –a, -um; 2. varianta –er, (e)ra, (e)rum). - us, er pro maskulina (bonus, pulcher) - a pro feminina (bona, pulchra) - um pro neutra (bonum, pulchrum) - Ve slovníku jsou jejich koncovky řazeny u slova v pořadí rod mužský, ženský a střední (bonus a um; pulcher, chra, chrum; liber era, erum) Skloňování adjektiv n tvary maskulina na –us podle vzoru servus; tvary maskulina na –er podle ager n tvary feminina na –a podle vzoru fēmina n tvary neutra na –um podle vzoru exemplum Přiřazování adjektiva k substantivu Adjektivum se spolu se substantivem skloňuje, proto je třeba zachovat shodu v rodě, čísle a pádě. n k substantivu rodu mužského (rozhoduje o tom ne koncovka substantiva v 1. p. sg., ale rod substantiva (m.)) přidáváme tvary adjektiva pro maskulinum (-us, -er) př.: servus bonus; dominus liber n k substantivu rodu ženského (rozhoduje o tom ne koncovka substantiva v 1. p. sg., ale rod substantiva (f.)) přidáváme tvary adjektiva pro femininum (-a) př. serva bona; domina libera n k substantivu rodu středního (rozhoduje o tom ne koncovka substantiva v 1. p. sg., ale rod substantiva (n.)) přidáváme tvary adjektiva pro neutrum (-um) př. exemplum bonum, exemplum pulchrum POZOR! Dle výše uvedeného pravidla ale: poēta bonus; populus pulchra; Corinthus libera Doporučená cvičení: Mikendová, s. 48 – 51 Pech, s. 58, 69-70