PRÁVNÍ DĚJINY
1. Blok přednášek


PROBÍRANÁ TÉMATA
¢Úvod do dějin práva
¢2.České právo od středověku do 17. století
3. Právo absolutistické a konstituční monarchie (poč. 17. – poč. 20. století)
¢4. Právo 1. ČSR a právo protektorátní
¢5. České (československé) právo po roce 1945:
6. Právní způsobilost a manželské a rodinné právo
7. Věcné právo
8. Závazkové právo
9. Dědické právo
10. Trestní právo
11. Soudní řízení a procesní právo
¢12. Žena v právu
¢13.  Zápočtový test, prezentace
¢

ÚVOD DO DĚJIN PRÁVA
¢Co je právo?
¢
¢Co jsou právní dějiny?
¢
¢Prameny práva
¢Právní obyčej
¢Nařízení panovníka (výsady, statuta, dekrety, privilegia)
¢Soudní nález
¢Právní knihy
¢Sněmovní usnesení
¢Kodifikace
¢Zákony a podzákonné normy
¢
¢
¢
¢

PRÁVO STŘEDOVĚKU A STAVOVSKÉHO STÁTU
¢Charakteristické znaky:
-Právo obyčejové
-Právní partikularismus (teritoriální, stavovský)
-
¢Kategorie práva:
¢právo zemské
¢právo městské
¢právo pozemkově vrchnostenské (vztahy mezi vrchností a poddanými i mezi oddanými navzájem)
¢lenní právo (vztah mezi pánem a leníkem a mezi leníky navzájem)
¢horní právo
¢právo viničné
¢právo vojenské
¢
¢Zvláštní postavení práva kanonického – pro duchovní osoby, ale zasahovalo i do norem práva
rodinného
¢

ZMĚNY V SYSTÉMU PRAMENŮ ČESKÉHO STŘEDOVĚKÉHO PRÁVA
¢Obyčejové právo doplňováno legislativními akty panovníka a zemských sněmů (z iniciativy panovníka,
posléze i z iniciativy sněmů samotných či jejich členů).
¢Podíl na tvorbě legislativy měl i zemský soud formou obecných nálezů práva.
¢Městské právo doplněno o legislativní činnost městské rady a o rozhodovací činnost městských
soudů.
¢Pozemkově vrchnostenské právo vytvářeno nařízeními vrchnosti.
¢Od konce 13. století snahy o systematické uspořádání jednotlivých kategorií práva (právní knihy a
kodifikace):
¢

¢Právní knihy z oblasti zemského práva: Kniha rožmberská, Ordo iudicii terrae, Práva zemská česká,
O právech, sudiech a dskách země české knihy devatery, na Moravě kniha Tovačovská, kniha Drnovská)
¢
¢Pokusy o kodifikaci městského práva: Kniha písaře Jana, Knihy práv městských Brikcího z Likcska,
Práva městská Království českého Pavla Kristiána Koldína
¢
¢Kodifikace – první dokončenou kodifikací Horní zákoník Václava II., snahy o kodifikaci zemského
práva úspěšné až po husitských válkách – Vladislavské zřízení zemské
¢
¢
¢

KATEGORIE PRÁVA
¢Zemské právo
¢Upravovalo právní postavení příslušníků šlechty, svobodných (sedláci) a ústavní poměry státu,
zejména jeho orgánů.
¢charakter obyčejového práva a zákonodárných aktů panovníka (Břetislavova dekreta, Statuta Konráda
Oty )
¢nálezy většího zemského soudu a usneseními zemského sněmu.
¢snahy o kodifikaci zemského práva (Karel IV., Vladilav Jagellonský)
¢Vladislavské zřízení zemské
¢Svatováclavská smlouva (jurisdikce šlechtických a městských soudů).
¢doplňky Vladislavského zřízení zemského – Zřízení o ručnicích (1524), Smlouva o hory a kovy,
novelizovaná Narovnáním o hory a kovy (1575), O mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní a
příslušenství jich v Království českém (1600).
¢Zemská zřízení na Moravě – dlouho místo toho landfrýdy, až 1535 Zřízení markrabství moravského o
soudu zemském, 1545 Práva a zřízení markrabství moravského, 1602 Zřízení zemské Markrabství
moravského.
¢

¢Městská práva
¢městské privilegium (vnitřní organizace a správa města, výkon správy a soudnictví, povinnosti
obyvatel, určení práva, kterým se město bude řídit – filiace městského práva).
¢
¢Právní partikularismus – oblasti městských práv: hornoněmecké, sasko-magdeburské (Litoměřice,
Olomouc), Saské zrcadlo x dolnoněmecké, švábsko-norimberské (Staré Město pražské, Brno), Švábské
zrcadlo.
¢Prameny městského práva:
¢zakládací listina a privilegia
¢usnesení (statuta) městské správy
¢rozsudky městského soudu
¢Kodifikace městského práva – Knihy práv městských Brikcího z Licska, Práva městská království
Českého Pavla Kristiána Koldína (1579 schválena zemským sněmem, závazná pro městskou praxi u
českých měst, postupné rozšiřování i do dalších zemí – moravská města na základě nařízení Leopolda
I. z let 1697 a 1707, slezská města od 1717.
¢
¢Cechy – cechovní přímus, cechovní soudnictví, cechovní artikuly

¢Kanonické právo
¢Personalita práva – církevní osoby, vztahy osob necírkevních především v oblasti práva rodinného,
svátků či tzv. božího míru.
¢Corpus iuris canonici + místní kanonické právo utvářené diecézními synodami a rozhodnutími
metropolitů a diecézních biskupů. Vedle kanonického práva římskokatolického i předpisy vydávané
církvemi reformními – statuta husitských synod, dekrety jednoty bratrské.
¢Pozemkově vrchnostenské právo
¢Úprava vztahů mezi poddanými a jejich vrchností a mezi poddanými navzájem.
¢Vesnické právo upravováno zásahy vrchnosti a jejího úředního aparátu, od 13. století sepisovány
urbáře, od 16. století vydávány selské řády a úřednické instrukce.
¢Pozemkově vrchnostenské právo ovlivněno i právem zemským – Maiestas Carolina – volné stěhování
poddaných, omezení výkonu trestního práva vrchností, spíše však ochrana vrchnosti před poddanými –
sněmovní usnesení o vrácení zběhlých poddaných, zákaz stěhování poddaných, vrchnostenská trestní
jurisdikce. Zemskými sněmy vydávány čelední řády (1547, 1549).
¢Existence bratrstev – včelařská, uhlířská s vlastními samosprávnými orgány
¢

¢Horní právo
¢Souhrn obecných pravidel chování upravujících vzájemné vztahy mezi králem, majiteli pozemků a
horníky. Základem horní regál.
¢Privilegia pro Jihlavu (1249), privilegium lichtenburské pro Německý Brod (1278). Ius regale
montanorum (1300-1305) – nejstarší zákoník v dějinách českého práva, nejstarší evropská kodifikace
horního práva.
¢1534 – Smlouva o hory a kovy, 1575 – Narovnání o hory a kovy – konec monopolního postavení českého
krále, nový horní řád pro Jáchymov.
¢Právo horenské.
¢Lenní právo
¢Vliv říšského práva, v českém právu od 13. století. Lenní vztah osobním vztahem mezi lenním pánem
(seniorem) a leníkem (vazalem) založeným na vzájemné věrnosti (fidelitas) stvrzené slibem. Více
způsobů vzniku lenního vztahu, léno obvykle dědičně, vzhledem k osobnímu vztahu nutno vždy obnovit
slib věrnosti.
¢Druhy lén – uvnitř státu a léna zahraniční. Správou vnitrostátních lén pověřen od 14. století
dvorský soud, správou zahraničních lén pověřeno hejtmanství německých lén.
¢

ČESKÉ PRÁVO V LETECH 1620-1918
¢Právo v období absolutismu
¢Po porážce stavovského povstání výrazné změny v oblasti zemského práva. Zásadním způsobem se
změnil charakter pramenů práva, systém členění právního řádu, obsah právních norem i četnost
právních předpisů.
¢Výlučným zákonodárcem nově panovník - nařízení (edikty, patenty, mandáty, reskripty, dekrety,
konstituce. Přednost práva psaného – od konce 18. století jednotlivé právní obory upraveny
rozsáhlými a ucelenými kodifikacemi
¢konec volného nalézání práva soudy
¢ oddělení civilního a trestního soudního procesu. Právo v absolutistické monarchii směřovalo
k unifikaci a ke snaze překonat zásady personality práva. Stavovská společnost měla být postupně
nahrazena společností občanskou založenou na principu rovnosti všech subjektů.
¢Nepřehlednost - Josefa II.: úřední sbírka zákonů.
¢

¢Prameny práva, soukromé a úřední sbírky právních předpisů:
¢Sbírky královských nařízení: Codex Ferdinandeo-Leopoldino-Josefino-Carolinus, Úplný výtah všech
v Království českém stávajících zákonů na konci 18. století
¢Sbírky císařsko-královských nařízení: Codex austriacus ordine alphabetico compilatus (1704) –
právní předpisy platné v rakouských zemích i v zemích Koruny české od doby vlády Leopolda I.,
Sbírka od r. 1600 až do r. 1740 vydaných nejvyšších zákonů.
¢Úřední sbírky zákonů a nařízení:
—Justizgesetzsammlung (1780-1848)
—Politische Gesetzsammlung (1790-1848)
¢Od r. 1848 nahrazeny Říšským zákoníkem s celostátní platností a Zemským zákoníkem s platností pro
jednotlivé země.

¢Soudní organizace
¢Postupné změny v soudní organizaci – po nástupu absolutismu zůstal zachován soudní proces podle
personality práva – pro šlechtu soudem I. instance soud zemský, pro měšťany soudy městské, pro
poddané soudy vrchnostenské na jednotlivých panstvích.
¢Větší zemský soud – možnost revize apelačním soudem panovníka.
¢Od Josefa II. zemské soudy příslušnými pro žaloby na šlechtické osoby, nešlechtické držitele
velkostatků, proti státnímu fisku, pro spory pozemkově-vrchnostenské i pro spory vyplývající
z manželských vztahů, ve věci žaloby na královská města, kláštery, kapituly a pro spory lenní.
¢Městské soudy si ponechaly svou pravomoc pro obyvatele měst i pro některé spory, kde stranou
šlechtic na základě svatováclavské smlouvy. Od 18. století začíná být omezena soudní pravomoc
menších měst ve prospěch měst, která mají školeny právnický aparát a hrdelní pravomoc městských
soudů, resp. značně zredukován počet měst, která mohou hrdelní tresty vynášet.
¢Postupný vývoj trojinstanční soudní soustavy – druhou instancí od 1548 pražský apelační soud, od
r. 1753 druhý apelační soud s působností pro Moravu a Slezsko, do poloviny 19. století vrchní
zemské soudy v Praze a v Brně.
¢Změna v právnických profesích – změna procesu z ústního v písemný – advokáti a prokurátoři.
¢

¢Obnovená zřízení zemská
¢Postavení panovníka:
¢Složení a kompetence zemského sněmu – čtyři stavy, včetně stavu prelátského, královská města jen
jeden hlas, právo sněmu omezeno, zákonodárná iniciativa jen se souhlasem panovníka
¢Zrušení náboženských privilegií nekatolických církví
¢Zrušení některých zemských úřadů (purkrabí karlštejnských), zemští úředníci jmenováni králem na
dobu pěti let
¢Zákaz volného nalézání práva soudy
¢Ústní a veřejné řízení nahrazeno písemným a tajným
¢Rovnoprávnost němčiny s češtinou

¢Období kodifikací
¢Snaha o překonání právního partikularismu formou unifikace městského a zemského práva od počátku
18. století, trestní zákoník Josefa I. z roku 1708 platil pro veškeré obyvatelstvo bez ohledu na
stavovskou příslušnost, další kodifikace (Codex Theresianus, Constitutio Criminalis Theresiana).
Snahy o unifikaci vyvrcholily za Josefa II. – předpisy s platností pro celou říši – civilní soudní
řád (1781), trestní zákoník (1787), trestní řád (1788).
¢Všeobecný občanský zákoník (ABGB 1811), nový trestní zákoník (1803).
¢

¢Vývoj práva po roce 1848
¢V roce 1848 proklamace liberálních zásad, občanské rovnosti a respektování osobních a politických
práv a svobod. V duchu těchto zásad i nový trestní řád z r. 1850.
¢Výchozím principem rakouského právního řádu ve druhé polovině 19. století rovnost před zákonem –
ústava z roku 1867 obsahovala katalog občanských práv a svobod, konec stavovských rozdílů, postupné
zlepšování právního postavení žen, nemanželských dětí, cizinců, nekatolíků a židů.
¢Zákonodárcem po obnovení konstitučního režimu zastupitelské sbory ve spoluúčasti s císařem. V
poslední třetině 19. století v závislosti na ekonomických změnách přijaty další významné předpisy –
trestní řád z roku 1873, občanský soudní řád z roku 1895, obchodní zákoník z roku 1863, předpisy
z oblasti podnikání a pracovního práva. Snaha o rekodifikaci trestního a občanského práva před
první světovou válkou neúspěšná (stejně jako v období první republiky).

¢Ústavní vývoj 1848-1867
¢
¢Ústava dubnová (25.4.1848) – oktrojovaná, demokratické svobody
¢Ústava březnová (Stadionova) – centralistická, rozsáhlé pravomoci císaře, instituce říšského sněmu
¢Silvestrovské patenty
¢Říjnový diplom
¢Únorová ústava
¢Prosincová ústava
¢
¢
¢

¢Volební právo a jeho vývoj
¢Teorie zájmu – volební kurie, voliči zařazováni dle majetkového censu (kurie velkostatkářská – i
pro ženy, průmyslových měst, obchodních a živnostenských komor, venkovských obcí). Změny ve
volebním právu:
¢1861 – zavedení volebního práva do zemských sněmů
¢1873 – zavedení přímého volebního práva do říšské rady
¢1882 – Taaffeho novela volebního řádu – snížení censu v městské a venkovské kurii
¢1896 – Badeniho reforma volebního práva – zavedení páté volební kurie
¢1907 – zavedení všeobecného rovného a tajného hlasovacího práva do poslanecké sněmovny říšské rady
(aktivní volební právo všichni muži od 24 let, pasivní od 30 let, volit nesměly ženy a příslušníci
ozbrojených sborů)
¢Volby do zemských sněmů- ve třech kuriích, na zemském sněmu zasedali rovněž virilisté (nevolení
poslanci – arcibiskup, tři biskupové, rektor univerzity).
¢Volby do samosprávných sborů v obcích a okresech: volební sbory a kurie na základě majetkového,
pobytového a věkového censu.
¢

¢Některá další práva
¢Právo spolčovací a shromažďovací: 1848 – dubnová ústava zaručovala právo zakládat spolky, březnová
činila toto právo závislým na charakteru a účelu spolku, zaveden policejní dohled nad činností
spolků, 1851 zákaz všech spolků politických. Spolkový zákon z roku 1867 povoloval vytváření spolků
a rozlišoval mezi spolky politickými a nepolitickými, nevztahoval se na obchodní společnosti, na
společnosti podpůrné a náboženské. Rozhodování o vzniku spolku v kompetenci zemského
místodržitelství. V roce 1867 rovněž zákon shromažďovací, povoleno konat shromáždění, povinnost
nahlásit policii nejméně tři dny předem.
¢Koaliční právo – právo na stávku
¢Právo tiskové – 1848 svoboda tisku, zrušení cenzury, trestní odpovědnost autorů tiskopisů i
tiskařů za jejich obsah, pro vydávání časopisů nutné složení kauce, zákon o tisku 1862
¢Práva jazyková – kabinetní list z 23.3.1848 – rovnoprávnost češtiny a němčiny, 8.4.1848 –
rovnoprávnost ve všech odvětvích státní správy a veřejného vyučování, fundamentální články, anenské
patenty
¢Živnostenské zákonodárství – zrušení cechů, živnostenský řád, dělnická novela roku 1885
¢

ČESKÉ PRÁVO V LETECH 1918-1945
¢Recepční norma – dualismus práva
¢snahy o novelizaci základních kodexů – občanského a trestního práva, diskuse ohledně zrušení či
nezrušení potratových zákonů, sociální právo, právo rodinné.
¢Zákon na ochranu republiky
¢Dualismus práva i za Protektorátu
¢
¢

¢Recepční norma (28.10.1918): převzetí rakouského a uherského právního řádu a rakouské a uherské
veřejné správy – dualismus práva - Ministerstvo pro sjednocení zákonodárství a organisace správní
v Československé republice, zřízené zákonem č. 431/1919 Sb. ze dne 22. července 1919.
¢Prozatímní ústava - není výslovně upravena forma státu - Novelizace ústavy 1919 – rozšířen počet
členů Národního shromáždění, změny v činnosti Národního shromáždění, posílení pravomocí prezidenta
¢ Ústava z roku 1920 a zakotvení občanských práv
¢ Uvozovací zákon: neplatnost zákonů odporujících ústavě, ústavní soud, přechodná opatření pro
činnost dosavadního Národního shromáždění a prezidenta, dřívější ústavní zákony (recipované)
¢Ústavní listina – 6 hlav, 134 paragrafů – orgány státní moci (Poslanecká sněmovna, Senát), stálý
výbor parlamentu, prezident republiky, vláda, ministerstva, moc soudcovská, zakotvení základních
občanských práv a svobod (rovnost všech bez ohledu na původ, státní příslušnost, jazyk, rasu,
náboženství, pohlaví, rodu a povolání). Zaručena osobní svoboda každého občana, ochrana soukromého
vlastnictví, svoboda domovní, svoboda tisku, právo shromažďovací a spolkové, právo petiční,
listovní tajemství, svoboda učení, svědomí a vyznání, ochrana rodiny, manželství, mateřství.
Ochrana menšin.
¢
¢

¢Tiskové právo – osnova zákona o tisku z února 1919 (neschváleno), tisková novela 1924 - zločin
křivého obvinění z vymyšleného zločinu a přečin urážky na cti projednávány zvláštními pětičlennými
senáty složené ze tří soudců a dvou přísedících. Další snahy o novelu, místo komplexní úpravy
schválen pouze tzv. malý tiskový zákon (1933), spolu s ním vydán zákon na ochranu cti.
¢
¢Poměr státu k církvím a náboženským společnostem – slib odluky církve od státu ve Washingtonské
deklaraci, v ústavní listině nebyla zakotvena, pokusy o její schválení, nakonec zachován
veřejnoprávní korporativní charakter církví a náboženských společností, ale na rozdíl od
předchozího období již církev neměla vliv na ustanovení rodinného práva (uzavírání manželství).
¢
¢Sociální zákonodárství – základní předpisy  recipovány z předchozí rakousko-uherské úpravy
(úrazové, nemocenské a penzijní pojištění), tyto novelizovány, zákon č. 221/1924 Sb. pojištění
zaměstnanců, alespoň základní zajištění, úprava chudinské správy a dobročinných ústavů, starobní
podpora. Zákonem z roku 1918 o podpoře nezaměstnaných.
¢
¢Pracovní zákonodárství – zrušení čeledních a pracovních knížek, zaveden osmihodinový pracovní den,
upraveny vztahy mezi podnikateli, zprostředkovateli a domácími dělníky – minimální mzdy
¢

¢Protektorát Čechy a Morava
¢
¢Právní základ protektorátu – vznik výnosem A. Hitlera bez akceptace kteréhokoli z dosavadních
nejvyšších státních orgánů, faktické postavení pojmu protektorát neodpovídalo – dikce výnosu
charakterizovala protektorát jako autonomní a samosprávný útvar, který je součástí Velkoněmecké
říše
¢Orgány dvojího druhu – autonomní správy a orgány říšské, dvě soudní soustavy.
¢Právo protektorátu –dřívější předokupační normy, právní předpisy německé a právní předpisy vydané
protektorátními orgány, protektorátní právo mohlo být měněno dekretem říšského protektora v případě
společného zájmu.
¢Dvojí trestní právo, německé trestněprávní předpisy aplikovány i na příslušníky protektorátu
v případě útoku na vůdce, hanobení Říše, velezrady a zemězrady, trest smrti i za nedbalostní
delikty.
¢Rasové předpisy: základem německé norimberské zákony z roku 1935 (o říšské vlajce, o říšském
občanství a o ochraně německé krve a německé cti). Nařízení protektorátní vlády ze 7. března 1942 o
Židech a židovských míšencích – zákaz uzavírání smíšených manželství pod sankcí neplatnosti, žalář
až do 15 let, vládní nařízení č. 136/1939 Sb. – úprava právního postavení Židů
¢

ČESKÉ PRÁVO PO ROCE 1945
¢Dekrety týkající se postavení německé a maďarské menšiny v ČSR a tzv. státně nespolehlivých osob
¢Zbavení občanství osob, které se po 15. březnu 1939 staly státními občany Německé říše a Maďarska
+ výjimky z tohoto ustanovení
¢O zachování občanství rozhodovalo Ministerstvo vnitra či okresní národní výbor – zjištění o
zachování státního občanství
¢Zásah do majetkových poměrů osob maďarské nebo německé národnosti
¢dekret č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní
správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů
¢dekret č. 12/1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i
zrádců a nepřátel českého a slovenského národa
¢dekret č. 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými,
slovenskými a jinými slovanskými zemědělci
¢dekret č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondech národní obnovy
¢Na základě těchto dekretů restituce majetku a naopak zajištění majetku osob státně nespolehlivých
pro následné konfiskace či znárodnění institutem tzv. národní správy, upravena práva a povinnosti
národních správců a právního jednání majitelů tohoto majetku. Bez náhrady konfiskován pro
Československou republiku movitý i nemovitý majetek i majetková práva u vymezených okruhů osob.
¢Dekret prezidenta republiky č. 71/1945 Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyly
československého státního občanství – povinnost pracovat k odstranění následků válečných škod,
pracovní a internační tábory, způsob přidělování práce.
¢

¢Znárodňovací dekrety
¢Dekret č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků – zestátnění všech dolů
a klíčových podniků energetického průmyslu, železáren, oceláren, hutí, sléváren, válcoven, podniků
kovodělného a elektrotechnického průmyslu nad 500 zaměstnanců, podniků zbrojního a chemického
průmyslu atd. – znárodnění se odvíjelo od počtu zaměstnanců v letech 1938-40 či dle objemu výroby.
Majetek se znárodňoval za náhradu vyplacenou v cenných papírech vydaných Fondem znárodněného
hospodářství, v hotovosti nebo jiných hodnotách
¢Dekret č. 101/1945 Sb. – znárodnění potravinářského průmyslu, dekret č. 102/1945 Sb., znárodnění
akciových bank provozujících bankovní a peněžní obchody, č. 103/1945 Sb., znárodnil zestátněním
soukromé pojišťovny.
¢Dekret č. 104/1945 Sb. o závodních a podnikových radách zaváděl zájmové zastupitelstvo zaměstnanců
v závodech závodní rady, závodní důvěrníky a podnikové rady.
¢Zavádění plánovaného hospodářství tzv. Hospodářské rady, dekrety o řízení výroby a o opatřeních
v řízení vyživovacího hospodářství a o řízení a kontrole zahraničního obchodu.
¢

¢Retribuční dekrety
¢Mimořádné lidové soudy – pětičlenné senáty v čele s profesionálním soudcem, další soudci z lidu
navrhovaní ONV, obžalobu předkládal veřejný žalobce jmenovaný vládou, resp. ministrem
spravedlnosti, vyšetřování vyšetřovacími komisemi ONV. Katalog trestných činů a trestů, nové
trestné činy – členství a výkon vedoucích funkcí v nacistických či fašistických organizacích,
propagace nacistického či fašistického hnutí, udavačství. Významní protektorátní představitelé
souzeni tzv. Národním soudem (národní prokurátor).
¢Malý retribuční dekret č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti –
odsouzení za nepřístojné chování v době okupace.
¢

¢Vývoj československého práva v letech 1946-1948
¢Volby na základě proměněného volebního práva – nebyl obnoven Senát, zákon o stálých seznamech
voličských, volební právo vázáno na zápis do těchto seznamů. Volebního práva zbaveni příslušníci
německé a maďarské národnosti a osoby, proti nimž zahájeno přípravné soudní vyšetřování podle
velkého retribučního dekretu a odsouzené podle malého retribučního dekretu – překážka volebního
práva. Volební předpisy doplněny zákonem z roku 1946 o volbě ústavodárného Národního shromáždění,
stanovena povinnost volit pod pokutou.
¢Vývoj trestního práva – významné změny retribučních předpisů, amnestijní zákon (beztrestnost pro
jednání, která byla výrazem touhy po spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů).
Speciální normy k ochraně znárodněných podniků – větší ochrana než u útoků proti soukromým
podnikům, zločin pletich proti znárodnění. Přijata legislativa proti černému obchodu (zákon č.
15/1947) – přemrštěné ceny, poruchy v dodávkách a výrobě zboží, maření lístkového systému…
¢Revize pozemkové reformy – dokončení první prvorepublikové pozemkové reformy, příprava nové
pozemkové reformy, diskuse o maximální výměře půdy v soukromém vlastnictví a o možnosti zakládání
družstev. Ďurišovy zákony, Hradecký program – půda těm, kdo na ní pracují, do února 1948 nebyl
realizován.
¢Sociální zabezpečení: zajištění kontinuity vyplácení dávek – ještě před konec války návrh dekretu
o sociální bezpečnosti. „Po válce odškodňování obětí války – zákon o odstranění křivd a o některých
ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění.
¢

¢Vývoj práva v letech 1948 – 1950
¢Program očisty – akční výbory národní fronty a jejich postavení – vyhláška ministerstva z 25.
února 1948. Akční program.
¢nové zřízení – lidově demokratická republika, jednotný stát dvou rovnoprávných slovanských národů,
záruka základních občanských práv a svobod včetně sociálních práv a občanských povinností.
¢Zachování slovenských národních orgánů (Slovenské národní rady a Sboru pověřenců)
¢Neexistence ústavního soudu
¢Právnická dvouletka: snaha o zásadní změnu právního řádu formou kodifikace a unifikace, dvě
rekodifikační komise – pro občanské a trestní právo. Vytvořena kodifikační komise pro zvláštní
úkoly (právo směnečné, šekové, známkové, autorské, část práva obchodního, v komisích kromě
odborníků i dělníci z pražských továren. Výsledkem právnické dvouletky zákon o právu rodinném, nový
trestní zákon, trestní řád, občanský zákoník a občanský soudní řád.
¢Znárodnění, likvidace soukromých živností, úprava plánování a státem řízené ekonomiky: další
znárodnění součástí Akčního programu – na střední a malé podniky, za majetek se měla poskytovat
náhrada, ale rozšířen okruh osob, které na ni neměly nárok. Živnosti převáděny na základě směrnice
ÚV KSČ z jara 1949 „do vyšších forem socialistického podnikání“ – vznik družstevního podnikání
zastřešeného Ústřední radou družstev.
¢

¢Politické procesy 50. let a tábory nucených prací: 1948 – 1954 propracovaný systém táborů nucených
prací založených na základě zákona č. 247/1948 Sb. – odsouzené osoby, třídní nepřátelé a osoby
práci se vyhýbající, o zařazení rozhodovaly zvláštní tříčlenné komise vytvářené KNV, doba pobytu
v táboře od tří měsíců do dvou let, možnost opakovaného prodloužení, po propuštění z tábora možnost
úředního určení místa pobytu. Kromě TNP zvláštní nápravněpracovní tábory pro výkon trestu odnětí
svobody a donucovací pracovny.
¢
¢Právní postavení církví – ústavně zaručena svoboda vyznání, volnost provádění náboženských úkonů,
pokud výkon tohoto práva nebude v neshodě s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Zhoršení
diplomatických vztahů s Vatikánem, trestný čin zneužití úřadu duchovního v zákoně na ochranu lidově
demokratické republiky. Církevní zákony z roku 1949 (zřízení Státního úřadu pro věci církevní –
správa a organizace církevních záležitostí, dozor nad vyučováním náboženství, věci náboženských
spolků a organizací, dohled nad církevním tiskem). Sekretariát pro věci církevní Úřadu
předsednictva vlády ČSSR. Zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem
z října 1949.
¢Ztráta církevních pravomocí ve věcech manželských – obligatorní civilní sňatek.
¢Provedení tzv. akce K – nucené soustředění mužských a ženských řádů centralizačních a internačních
klášterů.
¢, prošetřování politických procesů), završení vytvoření hospodářského práva a práva mezinárodního
obchodu.
¢

¢Pozemková reforma a počátek kolektivizace – zákon č. 46/1948, o nové pozemkové reformě – zásady
Hradeckého programu, omezení vlastnictví půdy jednotlivce na 50 ha, vykoupení půdy, na níž vlastník
trvale nepracuje, výjimky z povinného výkupu, správa vykoupené půdy Národním pozemkovým fondem.
Zákon č. 47/1948 Sb., scelovací zákon – úprava hranic pozemků pro lepší obdělávání. Akční plán
zakládání JZD, zákon č. 27/1949 Sb., o mechanizaci zemědělství, oprávnění nuceného odkupu
zemědělské techniky. Politika vylučování vesnických boháčů, omezení vlastnických práv k půdě, od
podzimu akce kulak – přesídlení rodin. Podpora zakládání JZD – nové Vzorové stanovy JZD v únoru
1953 (vztahy uvnitř JZD, povinnosti rolníků při vstupu do JZD)
¢
¢Rekodifikace práva po přijetí ústavy z roku 1960
¢Ústava č. 100/1960 Sb. (socialistická ústava) – budování vyspělé socialistické společnosti a
přechod ke komunismu, vedoucí úloha KSČ. Zásady nové trestní politiky (rekodifikace trestního
zákoníku i trestního řádu: zřízení místních lidových soudů, zavedení tzv. provinění