Ve jméno božie amen. My Pavel božie milosti biskup Olomúcký, i všechni opati a preláti země markrabstvie moravského, a my Jan z Cim-burka a z Tovačova, hajtman markrabstvie moravského, Jan z Lomnice, [...] a my Vácslav z Kukvic, podkomořie markrabstvie moravského, Jan Kužel z Žeravic a z Quasi, [...] a my purgmistři a rady měst Olomúce, Brna, Znojma, Jihlavy, Hradisče, Uničova, Litovle, Ejvančic, vyznáváme tiemto listem všeckni ze spolku přede všemi, kdož jej čtúc slyšeti budú, jakož pro naše hříchy a z dopuščenie božieho tato naše země po smrti nejjasnějšie-ho kniežete a pána krále Albrechta, slavné paměti, Římského, Uherského, Českého, Dalmátskeho, Charvatského etc. krále, kniežete Rakúskeho, pána našeho milostivého, jest osiřela, a by vidúce a znamenajíc záhuby a škody, kteréž se dějí od některých v téjto zemi i také do jiných zemí, chtíce rádi, aby ty záhuby nynějšíe i budúci, ač by které vznikly ukroceny a staveny byly. I učinili jsme byli sněm obecnie, svolání prelátuov, zeman i měst markrabstvie moravského v městě Brně den svatéj Lucie panny, na kterémžto sněmu darem božiem všichni společně vstúpili jsme v jednotu a jednostajně smluvili jsme sě zajeden člověk a slíbili jsme sobě tu jednotu držeti a za-chovati ctně, věrně a křesťansky, tak abychom hrdly i statky svými jednali askutcěně pomáhali pokojili země tejto, tak aby každý na svém dosti měl až do přijetí pána budúcieho, kteréhož ze spolká přijití máme s bohem řádně, právě a spravedlivě a s našie ctí, a tak učiniti máme a chceme bez zmatku. Ajsúc v tej jednotě, učmili jsme druhý shěm obecnie země téjto v Brně na den svatých Šebestiána a Fabiána mučedlníkuov božiech, na kterémžto sněmu potvrdili jsme a mocí tohoto listu potvrzujeme téj svrchupsanéj jednoty, a slibuje my v téj jednotě stati a skutečně pomáhati každý z nás vedle svého moženie tuto sirů zemi pokoj iti, aby každý v svých rádiech a v právích zóstal. A ty všecky věci svrchupsané slibujemy každý z nás a společně sobě držeti ctně a věrně a křesťansky svú dobrú čistú věru jako dobří lidé. Pakli by který z nás toho neučinil, čehož pane Bože nedaj, tehdy ten nemá jtmeti žádného práva a žádnéj svobody v téjto zemi. A slibujem sobě na takého ze spolka pomoci hrdly i statky svými. A tato svrchupsaná jednota a uslavenie i z jednání tak, jakož sě svrchu píše, jmá trvati a slibujem v těm stáli a/, do budúcieho pána, kteréhož se spolku jmáme řádně přijití tak, jakož sě svrchu píše. Také ktož by chtěl v téjto zemi v tuto jednotu a ustaveníe k nám vslúpitLješto by jeho jméno nebylo vepsáno v tomto listu, ten jmá list svuoj olvořiti s svú pečetí v městě v Brně narathúsi položití v moc purgmistra a rady tiem obyčejem, jakož jest připiš od nás vydán, přiznávaje sě, že v téjto jednotě a ustavénie podle nás stojí. A to jmá tam mocno býti, jako by jeho jméno v tomto listu bylo vepsáno a pečeť jeho přivěšena. Ajestliže by která ta pečeť nedošla k tomuto listu, j ešto jeho jméno napsáno jest v tomto listu, to tomuto listu a téjto jednotě a zjednání nemá škodno býti, než proto tento list jmá v své j plnej moci zuostati, jako by všecky pečeti při něm byly. A toho všeho, což v tomto listu svrchupsáno jest, na svedomie a jistotu naše vlastnic pečeti přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Brně, léta od narazenie syna božieho tisícieho člyřstého čtyřcátčho počítajíce, v ten čtvrtek po hodu svatého Pavla na vieru obrácení. Převzato: VANĚČEK, Václav; MALÝ, Karel a kol. (eds.). Prameny k dějinám aíátu a práva v Československu. Praha: SPN, 1967, s. 181-182. j 16 1.7 Vladislavské zřízení zemské (1500) -O třetím hlasu na sněmu 554) Nalezli vuobec za právo: že (s krále JMti vuolí na obecniem sněmu) páni rytieřstvo v těchto knihách, což nahoře psáno stojí, za právo sú nalezli a utvrdili; a tiern hýbáno nemá býti od nižádného člověka bez svolenie hlasu panského a rytierskeho. Než panský a rytiersky stav měl ještě vždycky vuoli a svobodu (s vuolí krále JMti na obecniem sněmu) práv svých přičiniti aneb ujieti; a též ještě sobě obadva stavové svobodu pozuostavují, očby se kolivěk ta dva stavy na obecniem sněmu svolili, budú moci práva (svého) přičiniti aneb ujieti. A též o saudu zemském, aneb u jiných sauduov, očby se svolili, že budú moci za právo ustaviti, přičinit neb ujieti, tak jakož od starodávna bývalo. Než cožby v nahoře psaných knihách psáno bylo, ježtohy městského stavu se dotýkalo, a oniby také toho některého artikule .pomáhali měli, take.be/jicli.tretieho hlasu nemá se přičiniti ani ujímati. 1.8 Svatováclavská smlouva (1517) SMLUVA všech tří stavuo Svatováclavského snem u ve risky vložená léta božího sedmnáctého. Rithmus ad lectorem Ktož miluješ řád, pokoj, lásku, svornosť, dobrému jsi rád, obmýšléš spravedlnost^ sem rychle přistup, to dobré sobě kup, v tom nebývaj skup. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, Amen. 1 ,éta od narozenie Syna božího tisícího pětistého sedmnáctého, na sněmu obecném, kterýž jest držán na hradě Pražském při času sv. Vácslava, stav panský a rytiersky královst-vie Českého s jedné, a Pražané i všeclícren stav městský téhož královslvic Českého s strany druhé, o ty o všecky ruoznice a nesnáze i o všeliká záští, kteréž sú obápolně mezi týmiž stavy, což se ku právóm zemským stávánie dotyce, od dávních časuov až do chvíle této, k nemalému zastínění napřed krále JMti, tohoto královstvie, i všeho obecného dobrého, stály a trvaly, z dam Boha všemohúciho přátelským jednáním a s celau i dokonalau k sobě obojích stran duověmostí sami mezi sebú, jakožto jeden jazyk český, tíž stavové všichni tří svrchu jmenovaného královstvie Českého smluvili sú se a srovnali, jakž tuto dskami zemskými zapsáno a stvrzeno stojí. A takto vuobec nalezli za právo: Item: Osoba městská osedlá neb obyvatel městský, i jiný každý člověk panského aneb rytierskeho stavu, kterýž duom v městě pod právem městským a pod šos má s těmito věcmi ku právu a saudu městskému a pod šos slušejí, tak jakož se tuto podpisuje, a před právem městským viněni i súzeni býti mají: ltem. Z domu v městě, kterýž svobodny není. Item: Což v lom má v městě jakéhož koli statku movitého, ješto pod šos 'přísluší:..... ...... Item: O xmlúvy, když by měštěnín s měštěnínem činit) měl, ti se hlédati mohu právem svým, což by se zemských věcí nedotýkalo, než toliko samých Šosovních;; neb jich panská a rytiersky stavové v lo nc-potahují. [...] Item: Což sc osoby panské aneb rytierske dotýče, kteráž by v městě pod šosem duom měla: že má a povinen bude ten všecko z toho domu trpěti s t i cm městem, v kterémž lakový duom sobě kúpil, krom jest-li že by jeho chtěli na který úřad městský vsaditi, toho bude mieti každý vuoli z panského a rytierskeho stavuo, kteříž by živnosfiia obefooduo městských nevedli, to k sobě přij íti neb nechati. [... J llcm: O viny městské v městě, proti komuž by městský člověk co provinil, kromě králi Jeho Milosti provinění, a věcí zemských aneb pokut: ti zuostaňte při právě aneb při úřadu pana podkomořího, a také při výsadách měst Pražských i jiných měst, kterýehžsú od starodávna.užívali, kterérnuž co náleží, lak jakž od starodávna bývalo. [-] ..... ■;■ u ■■■■■■■■■ ■■■ -j ltem: O svády mestské, svadil-h by se měštěnín s měštěnínem, o to při právě městském sebe hleďte. Pakli by se svadili pán neb rytířský člověk v městě sami mezi sebú, to zaostaň při právu a zřízení zemském, tak jakož o tom prvé zřízeno jest; a taková věc aby skutečně skrze pány a vladyky saudu zemského trestáním byla napravena. Pakli by pátí aneb rytiersky člověk svadil se s měštěnínem: tehdy bude-li chtieti pán aneb rytiersky Člověk měštěnína vinili, aby ho vinil před právem městským; a též jé jest-li že by také měštěnín pána neb rytierskeho člověka viniti chtěl, aby ho vinil před saudem zemským neb komorním: kromě což se haněni dotýče, to zuostaň při tom, jakž psáno stojí. ' ..... item: 1'řečinil-li by který měštěnín neb obyvatel.městský na gruntích zemských tiem skulkem, kterýž by kirozvažování :ä souzení;saudóm zem- i ským spravedlivě náležel, taková věc zuostaň při saudech zemských. 1 [.-]................................ i Item; Což se trhuo dotýče, ti mají býti svobodni v městech i v městec- =; kách, tak aby každý svobodně bez útisku kupovati i prodávati mohl. í Item: Což se piva vaření'doi^£er:ta':vSc'ffi^i^^;paB8kým;a''rytíeM^ í a stavem městským jest odložena až do šesti let. od nynějšího času pořád { zběhlých, a to bez újmy každé strany vší a všeliké spravedlnosti. Též také . všecky zapovědí a pokuty proto, aby k mestám a trhom jich vezeno nebylo, minuti mají, kteréž sú se viece z nelibosti nežit z jaké potřeby až do těchto časuov dály. • !■ i|n» liilinlniiii.il nlKU httuUtepii pi* ti"' pi«'Ji.......to sluoj při nálezu krále Jiřího slavné pamětí. Item: Z těch ze všech zápisuo postranních, kteříž sú v téchto ruozni-cích ino/.i slávy a stavem učiněni, všickni th stavové i také stav každý se propauslí. Než při zápisích obecních dskanu učiněných k obhajování : a k dopomáhání práva sláti maj:' všickni tři stavové, tak jakž sú se společně dskami zemskými zapsali a zavázali i také přiznali. Chval najvyššího Boha z té milosti, že nujlepšíbo pokoje, svornosti ráčil popři ti; pomniž vděčen býti, to za dar vzíti. PřerwÍo;s10téČEK; Václav a kol. (eiis.). PramenyŮidějinám státu a práva v Československu. Praha, SPN, 1967, s. 25^Éeské tmu/cum, 1368. ■ ■- -------:----r—■> :::„i-~rr^ř^—T —r-—.----..... ......:-v 2.1 Dekreta Břetislavova (1039) ... Tu vévoda pozdvihnuv pravici nad hrobem biskupovým, takto promluvil: „Pozdvihněte, bratří, společně pravice své k Pánu a naslouchejte mým slovům, která chci, abyste stvrdili přísahou na svou víru. První tedy můj autentický (jako od panovníka) příkaz k Vám budiž: vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná jako mezi hovady, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se jedním mužem a muž jednou ženou zákonitě před církví provdanou. Druhý jest, že kdyby manželka mužem anebo muž manželkou opovrhl a nesvár mezi nimi dospěl až k roztržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího svazku zákonitě uzavřeného, podle řádu naší země jako rušitel manželstvíbýl uveden v rabství, nýbrž spíše tísní II. našeho nezměnitelného příkazu, nechť je tato osoba jakákoli, budiž uvržen do vyhnanství do Uher a nebudiž nikterak dovoleno, aby se do země vracel a se vykoupil, aby nákazou jedné ovce, boží stádo ovcí se neposkvrnilo. III. Za třetí, kdyby panny, vdovy a cizoložnice byly usvědčeny, že ztratily stud a dobré jméno aporodily děti nemanželsky jest je postihnouti týmž nálezem. Neboť když mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoložství a své plody uměle potracují, což je nejhorší hřích před Bohem? IV. Za čtvrté, kdyby si žena stěžovala, že svým mužem není milována jak se patří, nýbrž že je trýzněna, budiž mezi nimi uspořádán boží soud před církví, a kdo by byl shledán vinným, nechť zaplatí knížeti povinné pokuty. Podobně o těch, o nichž se proslýchá, že zabili člověka: arcikněz ať jejich jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu, a kdyby se vzpírali, uvrhne do vězení, až buď učiní náležité pokání nebo zapírají-li, vyjde najevo žhavým železem nebo ordálem vody jejich hřích či nevinna. Avšak bratrovrahy, otcovrahy, vrahy kněží a osoby upadlé v obvinění z podobných těžkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti a tito ať je rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby potupně a běženecky sdíleli na zemi úděl Kaina. V. Za páté, krčmu, která jest kořen všech špatností, odtud pocházejí krádeže, vraždy, smilstva a všechny špatnosti, kdo zřídí nebo kdo zřízenou za plat převezme: krčmář, jestliže bude postižen, ať je veden ke středu tržiště, přivázán k sloupu a mrskán pruty jak dlouho by biřic chtěl, avšak jeho věcí ať nesbírá fiskus, ať nepropadají komoře knížecí, nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny, aby se nikdo neposkvrnil nabytím tak prokletým. Pijáci pak, kdyby byli postiženi v krčmě, ať nevyjdou z vězení, dokud by nesložili 300 denárů pro knížecí komoru. VI. Za šesté, aby o nedělích se nekonaly trhy a o slavných svátcích, jež se slaví v naší zemi hlavně proto, aby v ostatních dnech byl lid volný k svým pracím. Jestliže pak někdo ve dnech výše řečených by přistižen při služebním díle, dílo samo a to, co při díle by se nalezlo, ať vezme arcikněz a viník ať zaplatí do knížecí komory 300 denárů. VII. Podobně s těmi, kdož své mrtvé ve víře zemřelé pohřbívají na polích nebo v lesích: kdož se toho opováží, dají arciknězi vola, knížeti pak 300 denárů, mrtvý nadto ať je dopraven na křesťanský hřbitov." Biskup Šebíř všechna tato nařízení stvrdil vlastní pravomocí. Převzato: MALÝ, K.; VANĚČEK, V. (eds). Prameny k dějinám státu a práva v Československu, Praha : 1967, s. 16-18. Aj' 'irííi ?1:íjScl:hí'i .VlM JSÍU)/-SL/iL -V.,4 u h p kí ■> i-i ji ^ ui y o > y ľyi í '' '4 I í, / A,/ V. o', ,. } 3.6 Statuta Konrádova (konec 12. stol.) Ve Jménu Svaté a nedílné trojice amen, Otakar, který je také (jmenován) Přemysl, z boží milosti král Cechů, županům a všem urozeným i lidu (veřejnosti) brněnské oblasti navěky. Slušnosti odpovídá a přísluší královské výsosti i cti, aby všemi způsoby se dbalo a podporovalo, aby nikdo nebyl postihován proti řádu práva, nýbrž aby jednomu každému byla ještě práva nezkráceně zachována; dbalostí práva totiž se i udržuje čest a sláva na ■ tomto světě i se od boha dává duši odměna ve vlasti nebeské. Aby pak ta práva, která byla stanovena, dříve od našich předchůdců, jako od dobré i- paměti vévody Konráda a od jiných, a pak od nás v celé brněnské oblasti, v průběhu doby od nikoho z lidí nemohla býti změněna, nýbrž na věky aby zůstala stálá a pevná, nechť ví jak přítomný věk tak po něm následující budoucnost, že my po pečlivém jednánís věrnými našimi župany českými a stejně i moravskými, chtějíce, aby ode všech věčně byla neporušeně zachovávána, práva stanovíme takto: |: ČI. 1. Všecky nemovitosti, které urození muži jak vyšší tak nižší za času vévody Konráda drželi dodnes beze sporu spravedlivě a pokojně, nechť drží nadále v dobrém pokoji a míru. Cl. 2. Žádný komorník nechť nikoho nepohání, leč za bezpečného svědectví těch, jichž se to týká a zvláště každý z nich má vzíti s sebou posla kastelánova a dále soudcova, nad to dva řádné muže z okolních vesnic; a jestliže komorník kráčí sám druhý nebo třetí bez poslů úředníků, nikdo neodpovídá za to, je-li zabit. Cl. 3.-4. Byl-li by zloděj u některého urozeného nebo u někoho, čí je vesnice, a (ten) by jej odevzdal soudu, všechno jmění nechť je jeho a hrdlo zlodějovo budiž dáno v moc knížete. Nadto chytí-li se zloděj v některém místě a pověsí-li se, všechno, co měl, je knížecí kromě plodin, jež dotud zůstaly na poli. Cl. 5. Co se nazývá nárok, to nemá být, leč kde je známo bezpečným svědectvím, že pozbyl svého majetku, ledaže by se to přihodilo v lese nebo v nějakém skrytém místě, nebo nějakému cizinci a dříve než se připustí, má býti učiněno oznámení soudu, jichž se to týká, totiž soudci, kastelánovi á ostatním. ČI.. 6. Když některý chudý přijde a žaluje ve vlastní věci, nechť se mu naprosto neodnímá oděv. ČI. 7. Žádný sok ať nikoho neobviňuje, leč by škoda byla známa s bezpečným svědectvím sousedů; a bude-li sok usvědčen, nechť je kamenován za svědectví obecného tržiště. ČI. 8. Když má někdo podstoupit soud vody, ať jej nikdo nespouští na vodu leč duchovní a jeho pomocník; jestliže by mu bůh pomohl, ať dá soudci dva denáry a duchovnímu 14; jestliže by se svlékl a nechtěl soud podstoupit, ať zaplatí kaplanovi 7 denárů a bábě dva. ČI. 9. Jestliže by některý urozený muž a ne druh měl proti sobě nárok, ať za něho podstoupí soud služebník a kdyby úspěšně neprošel, zaplatí za něho 200 denárů. ČI. 10. Když se vede to, co se nazývá svod, má býti přítomen posel kastelána, soudce, vladaře a komorníka a jeden nebo dva z onoho sousedství a nad tři ať se nevodí, nýbrž na třetím ať se zůstane stát; a bude-li usvědčen, ať odevzdá 200 denárů do knížecí komory a učiní zadost tomu, kdo se nazývá povodci. 11. Kdyby někdo tajně uzmul koně, kobyly nebo býky, krávy či některé (jiné) větší věci, velikost škody ať se odhadne s bezpečnou vírou a přísahou těch, jimž je svěřena pravomoc a podle toho nechť se připustí žalobcové. ČI. 12. Zloději ať jsou trestáni rovným trestem jako jejich společníci a nadržovači. ČI. 13. Také to, co se nazývá slubní súd, ať mají mezi sebou svobodně a volně; totiž o koze a ovci a ostatních taliových věcech, mimo krávu, býka, koně a jiné věci větší. ČI. 14.-15. Jsou-li tajně uzmuty některé věci, oděv nebo jiné takové, to ať se soudu neoznamuje, avšak je-li tajně uzmut býk nebo dobytče, to ať se soudu oznamuje. A když je někdo zraněn přicházeje z trhu nebo odjinud, to ať se soudu oznamuje. ČI. 16. Když je při krádeži nějaký urozený muž chycen a oběšen a nemá potomstvo, jeho nemovitosti spadnou na krále, i jestliže je někdo chycen při krádeži zjevné; jeho žena má třetinu. ČI. 17. Kterýkoli urozený či sedlák by někoho zabil, ať zaplatí soudu 200 denárů a jinam ať odejde a žádá o milost a jeho žena ať sedí (doma) klidně a beze škody. ČI. 18. Kdyby někdo neměl syny nebo syna a měl dcery, na tyto nechť připadne dědictví stejným způsobem; kdyby ani jich nebylo, dědictví nechť připadne nejbližším účastníkům nedílu („dědicům"). ČI. 19. Jsou-li někomu tajně uzmuta dobytčata nebo lidé z čeledi či ukradeny včely, má podstoupili soud železa, to jest radlic. ČI. 20. Dále, jestliže někdo by byl oloupen výbojem, ať označí za pachatele koho chce a jako pachatele hrdosti ať jmenuje koho chce, a staré zvyklosti ať jsou zachovány. ČI. 21. Kdo by přešel celní čáru aniž dostal od celníka povolení a aniž zaplatil clo, ať se netrestá jinak než dvojnásobnou celní povinností a kromě toho ať zaplatí pokutou 60 denárů. ČI. 22.-23. Jestliže někdo pozná vlastního koně, jak táhne nějaký vůz, ať za vůz a za věci na něm neplatí víc než 60 denárů. A kdyby někdo koně našel zraněného u někoho, ať si koně neosobuje soudce, nýbrž spokojí se jen 60 denáry. ČI. 24. Bude-li někdo pohnán a na soudě obdrží své právo, ať neplatí ani vřez ani póhončie, nýbrž jen dva denáry, což se domácím jazykem jmenuje pomocné. ČI. 25. Na obecné volání, které se lidovým jazykem nazývá nestójte, není nikdo povinen běžet, ledaže by to chtěl udělat z vlastní vůle. ČI. 26. Jestliže je někdo obeslán k soudu pro vlastní věci movité Či nemovité, tento majetek, o nějž je pře, ať si neosobuje k držbě ten, kdo je pro tento majetek obeslán, ať jej klidně drží, dokud tuto při nerozhodne nález. ČI. 27. Kdyby stopy věci z krádeže mizely u nějaké vesnice, tato vesnice ať se nijak netrestá z podnětu této krádeže. ČI. 28. Mimo to nikdo z těch, kdož hlídají les, nemá nikoho obírat na cestě nebo na tržišti, než ať jej obere tenkráte, když jej najde, jak seká strom; k tomu soudce ať nikdy nenalézá na (pokutu) 300 denárů, nýbrž na 60. ČI. 29. Dále, soudce nikdy nemá soudit sám, nýbrž v přítomnosti kastelána nebo několika urozených; a když soudí vladař, nemá chodit na radu ven ze soudu, nýbrž nechť soudí zasedaje s vojáky (rozuměj hradskými družiníky). ČI. 30. Když je čas, aby se šlo soudit a jsou všichni na místě a vladař nechce jít, nechť soudí soudce s vojáky (rozuměj s cleny hradské družiny). ČI. 31. A soudce nebo vladař nechť konají soud vždy z rána a nikdy v hodině odpolední. ČI. 32. Když je někdo zabit na cestě, ať je to člověk šlechtice či soudce či vladaře, je tu velký zmatek, podle obyčeje se tu přinášívají peníze, zlato a stříbro; ten, kdo žaluje a pán (zabitého) má přísahat na ostatky svatých. ČI. 33. Jestliže by někdo byl pohnán pro dluh a nestál k soudu při prvním roku, nechť je prodán (rozuměj přiřčen věřiteli za dluh), ledaže by mohl prokázat zákonnou překážku, (pro niž k soudu nepřišel). ČI. 34. Nad to nikdo z lidí patřících urozeným, kdo jde v nějakém poslání nebo ve vlastní věci či k soudu, nikdy ať neplatí na novém clu, ovšem na starém ano. ČI. 35. K soudu nechť se nikdo nedostavuje, leč by byl podle práva před tím ve svém sí pohnán. ČI. 36. Nad to jestliže králův vladař bez soudu někomu něco zabaví, král nechť to napraví svým právem; jde-li o vladaře komorníkova, ať zaplatí hřivnu zlata, jde-li o pána, nechť pozbude úřadu. ČI. 37. Mimo to souboj, který se domácím jazykem nazývá kyj, nechť se koná pouze s cizinci ČI. 38. V tom všem činí výjimku výsady zbožných mužů, knížaty udělená a práva kleriků s kostelními nadáními, jimiž se řídí podle práva kanonického. ČI. 39. K tomu všichni společně nechť mají krčmy. Převzato: ADAMOVÁ, K.; SOUKUP, L. Prameny k dějinám práva v čes-Jcých zemích. Plzeň : 2004, s. 27-30. ('IV J^'JŔPi ÍCTfí) H(:kir icTŕT íš)Qv/i ST tiS t /ss Sk// č kíT Jím W \/" ctsm s)} 2')J/tt!i'TSffj'p ISTIŤ ST'^^SiJOTr T; '• > 3.8 Kniha Drnovská (16. stol.) List lad obyčejný o slib anebo o peníze „Ladsilav Vyšehradský z Vyšehradu žaluji urozeným pánům a urozeným a statečným rytířům a urozeným vladykám a moudrým a opatrným a opatrným i též kněžím, řemeslníkem, sedlákóm, kurvám, lotróm, šerhóm, katóm j všemu stvoření: Na ty anebo na toho N. vyjebeného lháře - a to jménem postav, zač jsou slíbili, za statek-li nebo o peníze, nebo o list, a pak je jmenuj jménem jakožto ten nahořepsaný Ladislav je bude jmenovat dole: tím se spravíš - na Jiříka Turbousa z Valtic a na Petrulka z Sádku, kteřížto jsou mě slíbili za Bohuši Kepinu z Hořetic za 10 kop groši, v kteréžto sumě byl jsme jemu prodal kůň a oni mi za to slíbili a měli mi tu sumu dáti o vánocích minulých a ještě mi nic nedali. A já nahořepsaný Ladislav jsem tyto nahořepsané lháře nešlechetné a lhářské rukojmě své o penize psaním svým napomínal, aby svému slibu dosti učinili a na poctivost svú aby pomněli, kdež jsme se toho doupomínati nemohl, na zbyjebených lhářích o peníze, ješto já, jim věře, na jejich slib svůj kůň Bohuši Kepinovi z Hofeřic sjme dal a oni zbyjebení lháři o penize mně podle slibu svého dosti nečiní podnes: kdež nevěřím o nich jinače, než že jsou i jinými prvé též, jako mnú lhou, lhali o penize a neni jim na jejich slib hodno, nuzné vši svěřiti, neb více lhou než co dobrého jídají o penize a nevěřím o nich jináše, že jiné živnosti nemají než tu, což sobě svú arciz-vyjebenú lží o penize dovedou. A protož vás prosím všech stavů nahořepsaných, že se takových vystří-hati ráčíte a budete, aby vás svými podvodnými sliby o vaše statky nepřipravili, jakož mně to učinili o peníze, a také prosím, kdožby tento list sňal, že jim anebo jednomu z nich jeho dodá. Dán etc." Převzato: MALÝ, K. České právo v minulosti. Praha : Orac, 1995, s 10-112. ř / 9.1 Zákon o zřízení samostatného státu československého (Recepční zákon) Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby byla zachována souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto: Cl. 1............ ' _ .. |; Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve sro-, zumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem j ednomy-l siné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní; výbor. I t ČI. 2 j Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti. i ČI. 3 : Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okres- i ni a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují j a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení. i Cl. 4 Zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem. ci. 5 j Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl. j i //WH 3ú zet-eřčHť yp'hv/š p m ti f? n lA'- Es-ľiL9 fkecpú "Ttí^hO Uf(lti';Aí yUt^UičO" 'U. P Pilíři l&í'fechľLC'ľth&fcV J, 'f(Cí- 'ti ŔPC^l' 8.14 Zákon čís. 320 Sb. ze dne 22. května 1919, kterým se mnění ustanovení u / / občanského práva o obřadnostech V;:r"""' smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje: §1- K platnosti manželství se vyhledávají vyhlášky a slavnostně učiněné přivolení k manželství, a to buď občanské, buď církevní. §2. Vyhlášky, jež jsou oznámením budoucího manželství, obsahuj též jméno a příjmení obou snoubenců, jejich rodiště, stav a bydliště, jakož ■ " ' ' ■ ': I i připomenutí, aby každý, kdo by věděl o nějaké překážce manželství i ji, oznámil. §3. 1) Vyhlášky občanské činí politický úřad okresní a ve městech s vlast- | ním statutem úřad obecní, pověřený politickou správou, na Slovensku j matrikář. \ 2) Místně příslušný jest úřad, v jehož obvodu mají snoubenci řádné i bydliště. I 3) Má-li každý z nich řádné bydliště v obvodu jiného úřadu, vykonávají vyhlášky úřady oba. 4) Vyhlášky je vyvěsiti veřejně na úřední desce oznamovací a k dožádání také na úřední desce v obcí, ve které mají snoubenci řádné bydliště. 5) Konají-li se u politického úřadu okresního pravidelné dny úřední, budiž manželství vyhlášeno také ústně .... 6) Přivolení k manželství lze prohlásiti teprve, když vyhlášky visely na úředních deskách příslušných úřadů politických i obecních aspoň deset dní. §4. Nebydlí-li některý ze snoubenců ve svém bydlišti ještě šest neděl, jest buď s vyhláškami sečkati, až šest neděl se dovrší, nebo musí manželství být vyhlášeno také v obci, kde onen snoubenec nejposléze /naposledy/ bydlil déle šesti neděl. Nevejdou-li snoubenci v manželství do šesti měsíců od posledního dne vyhlášky, nutno vyhlášku opakovat. §7. (1) Snoubenci mohou žádati zkrácení lhůty vyhlášek, nebo za jejich úplné prominutí. Zkrátiti lze lhůtu z důležitých důvodů. Vyhlášky lze promi-nouti, jen když věc je naléhavá anebo jde-li o osoby, o kterých se vůbec za to má, že jsou již manžely....... (2) Zkrátit lhůtu vyhlášek náleží na politický úřad okresní (obecní), vyhlášky prominouti na politický úřad drahé slolice, aje-li tu blízké nebezpečí smrti, na politický úřad okresní (obecní). Na Slovensku příslušejí tyto práva ■Županovi. ... §8. Přivoleni k manželství se prohlašuje před přednostou politického úřadu okresního (obecního) nebo jeho zástupcem (na Slovensku před matriká-řem), u přítomnosti dvou svědků a přísežného zapisovatele. Příslušný jest úřad, který vyhlásil manželství. Před úřadem místně nepříslušným lze přivolení prohlásiti jen ke zmocnění úřadu místně příslušného. §9. Přivolení k manželství může se stati zástupcem. Potřebí je dovolení politického úřadu II. stolice (župana). Osoba, s kterou má býti manželství uzavřeno, musí býti v plné moci přesně označena. Není-li plná moc takto vypravena, je manželství neplatné, ale zmocnitel je povinen nahradili všechnu škodu, kterou způsobil odvoláním. § 10. O uzavření manželství je zříditi zápis, jejž podepíší mimo manžely oba svědkové a obě úřední osoby. Na zřízení zápisu a na jeho úpravě není závislá platnost manželství. §11. Politické úřady okresní (obecní, matrikáři) vedou o vyhláškách a sňatcích knihu vyhlášek a knihu sňatků a vydávají z nich na požádání úřední vysvědčení. (1) Stranám občansky již oddaným je dáno na vůli, chtí-li se podrobit také obřadům církevním. Přejí-li si snoubenci pouze sňatek církevní, konají se vyhlášky a oddavky u příslušného duchovního správce. Při smíšeném náboženství snoubenců vyhlášky se konají u obou duchovních správců, oddavky u jednoho z nich nebo u obou podle vůle snoubenců. (2) Vyhlášky církevní konají se před věřícími při bohoslužbě o třech dnech zasvěcených. K platnosti manželství je třeba aspoň jedné vyhlášky. (3) I při církevních vyhláškách a oddavkách platí §§ 2, 6, 7, 9 tohoto j zákona, pokud není jinak stanoveno v § 12, platí obdobně předpisy §§ 3 j (odst. I.a2.),4, 8, 10,11. §12. AAAMťi WWi/ion £>7lc HUhv aWi/iiii" -^^firet7 Ail ib fitAcM- ji J }-n& 1 fáNFeš hl) f A's LU A H 0( '7' XtilfiL 041&U h ľi N ^ A ^ ■