RURÁLNÍ KULTURNÍ DĚDICTVÍ Památkově chráněná území Památkové solitéry Průkopníci ve vnímání ochrany také venkovského kulturního dědictví – solitérů, sídelních celků a krajiny JOHN RUSKIN (1819–1900) / The Seven Lamps of Architecture, 1849 - protagonista konzervační metody ochrany památek – jeden ze zakladatelů moderní památkové péče - snaha o pochopení hodnot prostého obydlí, kterou toto mohlo mít nejen pro svého uživatele, nýbrž i pro společnost - s etickým aspektem spojil význam existence sice obyčejné, ale malebné chalupy na úpatí švýcarských Alp, stejně jako velmi skromné, na první pohled nezajímavé chalupy ve Skotsku (hromada šedého kamení, pokrytá rašelinou a odumřelým vřesem): švýcarská chalupa dokreslovala svou ucelenou formou ráz místní krajiny; prostý příbytek skotského horala zosobňoval především víru, odvahu, obětavost, čistotu a zbožnost svého stavebníka, vycházející rovněž z kladného vztahu k tamější přírodě a rodné zemi (The Two Paths, 1859) - preferoval hodnotu stáří – důležitou roli hrála starobylost a malebnost (poukazoval byť jen na dílčí projevy umění…) - starou budovu chápal jako schránku paměti několika generací - apeloval na ochranu a dokumentaci podoby dochované historické krajiny – láska k domovu, tvorba u udržování kvalitního životního prostředí (vystupoval ostře proti devastaci krajiny průmyslem) ALOIS RIEGL (1858–1905) / Moderní kult památek. Podstata a vznik, 2003 (Der moderne Denkmalkultus, sein Wesen, seine Entstehung, 1903) - historik umění a památkář, jeden ze zakladatelů Vídeňské školy dějin umění - pokusil se cíleně a systematicky interpretovat hodnoty památek, a to včetně rozhodující hodnoty stáří – Alterswert (další hodnoty: historická, umělecká, společenská, …) MAX DVOŘÁK (1874–1921) / Katechismus památkové péče, 1991, 2004 (Katechismus der Denkmalpflege, 1916) - historik umění a památkář, žák Aloise Riegla, představitel Vídeňské školy dějin umění a tzv. Gollovy školy - 1917 – viceprezident Centrální památkové komise ve Vídni a po 1. světové válce prezident Spolkového rakouského památkového úřadu - pregnantně formuloval nezbytnost ochrany ohroženého vzhledu venkovských a městských sídel – Orts- und Stadtbild - v Katechismu památkové péče věnoval pozornost rovněž zásadám, jež se dotýkaly ochrany půdorysné struktury, staré zástavby i vegetace historických sídel; byly zde nastíněny i regulativy při budování novostaveb, které měly být přizpůsobeny svému okolí a celkové tvářnosti příslušné lokality HISTORICKÁ SÍDLA – nositelé památkové hodnoty – hmotné prameny PAMÁTKOVÁ HODNOTA – komplex více hodnot, k jejichž určení může přispět výčet specialistů, kteří zastupují jednotlivé obory podílející se na poznávání a zhodnocování historických sídel i na programu/zásadách jejich ochrany PARTICIPUJÍCÍ OBORY památkové péče: historie archeologie dějiny umění stavební dějiny (architekti, inženýři) urbanismus etnologie atd. Kučerov, 2016 Historie ochrany vesnických sídelních celků před 1989 - prvotní snahy usilovaly o zachování významných solitérů (jednotlivých památek) a nesměřovaly k ochraně venkovských sídel jako celků - druhá světová válka přivodila těžké ztráty kulturnímu dědictví, památky lidového stavitelství nevyjímaje - po roce 1945 – několik aspektů ovlivňujících další vývoj a podobu vesnického osídlení:  socializace venkova  nucená kolektivizace  odsun německého obyvatelstva z pohraničních oblastí  výstavba velkých technických děl (kupříkladu přehrad, elektráren)  další rozvoj těžkého průmyslu (například těžby uhlí); rozrušení dosavadních sociálních a ekonomických vazeb, včetně narušení kontinuity stavebního vývoje - nejaktuálnějším se jevil výzkum lidového stavitelství v prostoru Sudet, kde po odsunu německého obyvatelstva zůstávala řada nejstarších objektů tradičního stavitelství nevyužita a hrozil jim postupný zánik (průzkum zde prováděli etnografové Karel Chotek, Ludvík Baran, Josef Kudělka, Vilém Pražák a další) - průzkumy Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO) – tzv. inventární průzkumy lidové architektury převážně z 80.–90. let 20. století (architekti Jiří Škabrada, Jaroslav Vajdiš, Petr Dostál) Usedlost čp. 31, Nové Heřminovy - původně německé obyvatelstvo - trojstranný dvůr:  obytný dům s hospodářskou částí  hospodářský objekt – později výměnek  hospodářský objekt – původně stodola Stav v roce 2018: plánována demolice v souvislosti s výstavbou vodního díla (přehrady) 1836  původní obytný dům okapové průčelí ze strany dvora štítová fasáda s bedněným štítem a podlomením – využitý prostor podkroví  interiér obytného domu čp. 31 hlavní světnice komínové těleso hrázděné zdivo v podkroví  hospodářská část  výměnek prostor podkroví využit jako sypání – shozy pro obilí  interiér hospodářské části domu čp. 31 chodba do stájí/chlévů stáje/chlévy  hospodářský objekt (stodola)  DEMOLICE - stav v roce 2019 Na konci 40. let 20. století proběhla za dozoru ministerstva školství, věd a umění rozsáhlá a ojedinělá akce – záchrana historicky a umělecky nejcennějších urbanistických celků na území Čech, Moravy a Slovenska: - vytipováno 30 historicky hodnotných měst - zahájena tzv. památková údržba – program památkových asanací a rekonstrukcí městských historických jader Morava: Jihlava, Mikulov, Olomouc, Slavonice, Štramberk, Telč, Znojmo Štramberk, celkový pohled 1950 (vládní nařízení č. 51/1950) - ochrana historických měst jako městských památkových rezervací Úřad předsednictva vlády čj. 103.262/50: součástí dokumentu byla deklarace vzniku také památkových rezervací lidové architektury – rezervaci měla tvořit skupina staveb (usedlostí) z více vesnic v rámci daného mikroregionu, tedy nikoli celé vesnice; zůstalo pouze u deklarace 1958 Zákon č. 22 Sb., o kulturních památkách, ze dne 17. dubna 1958 - legalizoval pojem památkové rezervace a také existenci dosavadních rezervací (z roku 1950) - do státních seznamů kulturních památek byly zapisovány i jednotlivé stavby lidové architektury - ne vždy však byla zajištěna další existence těchto památek Štramberk Usedlost čp. 30 s kaplí, Nové Heřminovy - bývalá kulturní památka; v roce 2018 demolována 1966, dr. Libuše Svátková 2017 2002 Památková péče po celé období 60.–80. let 20. století usilovala o prosazení plošné ochrany památkově hodnotných vesnic. Na základě terénních průzkumů byla vytipována nejcennější venkovská sídla a zpracovány návrhy na jejich prohlášení vesnickými památkovými rezervacemi – VPR. Tzv. CHALUPÁŘSKÉ HNUTÍ – byly zachráněny a renovovány stovky cenných objektů lidové architektury / tradičního stavitelství. 1987 Zákon č. 20 Sb., o státní památkové péči, ze dne 30. března 1987, v platném znění - rozšíření možnosti plošné ochrany o novou kategorii památkové zóny 1983 (jediné prohlášení před 1989) VPR Plže v Petrově u Hodonína - soubor původních vinných sklepů z 18. a 19. století VPR Plže v Petrově u Hodonína Problematika zkoumání vernakulárního kulturního dědictví z celosvětového hlediska ve druhé polovině 20. století - jevy ovlivňující existenci různých tradičních kultur:  modernizace  urbanizace  globalizace - 80. léta 20. století – zformování mezinárodní institucionální sítě reprezentované zejména:  Mezinárodním svazem pro studium tradičních osídlení (IASTE – International Association for the Study of Traditional Environments)  Mezinárodním svazem pro lidová a environmentální studia (IAPS – International Association for People-Environment Studies)  Fórem pro vernakulární architekturu (VAF – Vernacular Architecture Forum) - jmenované organizace pravidelně pořádají mezioborové konference a semináře - platformou uváděných organizací jsou rovněž vydávaná periodika:  Traditional Dwellings and Settlements Review – Journal of the International Association for the Study of Traditional Environments  Bulletin of People-Environment Studies  Buildings & Landscapes – Journal of the Vernacular Architecture Forum Ochrana vesnických celků po roce 1989 - prohlašování památkových rezervací a zón bylo zpočátku v kompetenci krajských národních výborů 1990 - prohlášeno prvních 20 vesnických památkových zón (VPZ) v Jihočeském kraji (vyhláška Jihočeského krajského národního výboru ze dne 19. 11. 1990) 1991, 1993 - prohlášeno dalších 6 VPZ (vyhláška Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 16. 5. 1991 a vyhláška č. 10/93 Sb.) 1995 - kompetence k prohlašování památkových zón převzalo ministerstvo kultury a v roce 1995 prohlásilo 138 nových VPZ (vyhláška MK 249/1995 Sb.) - vláda současně prohlásila 60 VPR (nařízení vlády 127/1995 Sb.) 2004 - prohlášení 47 nových VPZ s účinností od roku 2005 (vyhláška MK 413/2004 Sb.) Do roku 2005 celkem chráněno 272 vesnic: 61 VPR a 211 VPZ. 2016 - prohlášena VPZ Kačerov Opatření obecné povahy č. 1/2016 o prohlášení památkové zóny Kačerov, Zdobnice ze dne 12. 5. 2016; s účinností od 9. 6. 2016 - hodnotná dochovaná zástavba reprezentující přízemní domy východosudetského typu v osadě Kačerov v obci Zdobnice v Orlických horách 1998 – VPR Holašovice zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO - tradiční příklad středoevropské vesnice - kvalitní venkovské stavby z 18. a 19. století ve stylu „jihočeského selského baroka“ VPR a VPZ v Moravskoslezském kraji VPR Heřmanovice (okres Bruntál, 1995) VPR Lipina (okres Opava, 1995) + ochranné pásmo okres Bruntál: VPZ Karlova Studánka (2005) VPZ Malá Morávka (1995) VPZ Petrovice (2005) VPZ Piskořov (2005) VPZ Stará Ves – Žďárský Potok (1995) okres Frýdek-Místek: VPZ Komorní Lhotka (1995) Pro uváděná území byly zpracovány plány památkových rezervací a zón. VPR Lipina vymezení ochranného pásma VPR, 1998 plán VPR, příprava pro finální zpracování z roku 2000 VPZ Malá Morávka dům čp. 51 rychta dům čp. 112  dům čp. 113  prostředí státem chráněné památky v rámci VPZ Malá Morávka VPZ Stará Ves – Žďárský Potok VPZ Karlova Studánka VPZ Petrovice (4 chráněné památky lidové architektury) VPZ Petrovice venkovská usedlost čp. 13, 2017 Hlavní principy péče o historická venkovská sídla Památková ochrana se vztahuje na veškeré objekty a plochy, které v chráněném území leží. Cíle památkové péče: 1) zachování a ochrana všech existujících (i dosud nepoznaných) hodnot venkovských sídel 2) celková urbanistická a architektonická rehabilitace chráněného území Nástroje: Plány ochrany památkových rezervací a památkových zón  metodika připravená na základě vyhlášky č. 420/2008 Sb. ze dne 28. listopadu 2008, s účinností od 1. ledna 2009 Stavebněhistorické průzkumy sídel i jednotlivých objektů Hodnoty vesnického celku:  půdorysná struktura sídla  parcelace (parcelace intravilánu a extravilánu)  půdorysná skladba zástavby  hmotová skladba zástavby  dominanty  kompoziční vztahy prostorů VPZ Rousínov (okres Rakovník, 2005) 1841 návesní rybník bývalá sýpka přestavěná na školu, v pozadí (v linii) kostel, za ním následuje areál fary - příklad kompoziční osy dům čp. 47 Zlatá ulička mladší plánovitě vzniklá zástavba Krajinné památkové zóny – KPZ - prohlašovány od roku 1992 vyhláškami MK ČR - do roku 2017 prohlášeno 25 KPZ Krajinnou památkovou zónou (KPZ) rozumíme větší či menší území zahrnující sídelní útvary a ucelené krajinné celky, jejichž dnešní podoba byla podstatnou měrou kultivována i formována historickou činností člověka a zasluhuje památkovou ochranu. KPZ Osovsko (od 1. 7. 1996), okr. Beroun, Středočeský kraj - ojediněle dochovaný exemplář komponované barokní krajiny s alejemi členícími zemědělsky obhospodařované plochy Muzea v přírodě – zároveň památkově chráněná území Národopisné muzeum Slánska v Třebízi - součást Vlastivědného muzea ve Slaném - 42 km severozápadně od Prahy, 8 km od města Slaný (okr. Kladno) - nedaleko Třebíze začíná údolí Slánského podlesí a přírodní park Džbán Uceleně dochovaná vesnice s návesním půdorysem středověkého původu, s barokní kaplí a mimořádně významným souborem staveb lidové architektury – zděnými stavbami ze 16. až 18. století. Stavby jsou až na několik výjimek zachovány na původním místě, kolem vesnické návsi. 1995 – jádro vsi prohlášeno VPR Záměr ukázat možnost komplexní regenerace životního prostředí vesnice a spojit současný život a jeho podmínky v souladu s odpovídajícím využitím a respektováním kulturně významné historické památky. Cífkův statek čp. 1 - rychtářské sídlo s právem šenku, se špýcharem (sýpkou), sklípkem, konírnou a dalšími hospodářskými budovami (stavební jádro z konce 16. století) Cífkův statek čp. 1 Mezinárodní dokumenty a literatura (výběr) Mezinárodní charta o lidovém stavebním dědictví, Mexiko 1999. Zásady ochrany historických dřevěných staveb, Mexiko 1999. Mezinárodní charta o kulturním turismu, Mexiko 1999. • BRUNSKILL, Ronald William. Vernacular architecture. An Illustrated Handbook. Faber and Faber, London 2000. • FROLEC, Václav. Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Blok, Brno 1974. • KUČOVÁ, Věra, BUREŠ, Pavel. Principy péče o lidové stavby. Odborné a metodické publikace, svazek 18, Státní ústav památkové péče, Praha 1999. • LANGER, Jiří. Co mohou prozradit lidové stavby (Lidové stavební tradice v severozápadních Karpatech a jejich kulturní funkce). Rožnov pod Radhoštěm 1997. • LANGER, Jiří. Lidové stavby v Evropě. Grada, Praha 2010. • MENCL, Václav. Lidová architektura v Československu. Academia, Praha 1980. • PEŠTA, Jan. Plošný průzkum lidové architektury a venkovských sídel. Odborné a metodické publikace, svazek 50, Národní památkový ústav, Praha 2014. • ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby. Architektura českého venkova. Argo, Praha 2003. • VAŘEKA, Josef, FROLEC, Václav. Lidová architektura. Encyklopedie. Grada, Praha 2007. • VELLINGA, Marcel, OLIVER, Paul, BRIDGE, Alexander. Atlas of Vernacular Architecture of the World. Routledge, Oxon – New York 2007.