Vítězslav Nezval: Deštivá Praha Stromy se stěhují To vítr Míchá listí s plody Pod klenbou zelinářských bud Je pondělí Dudák hraje Dudák Zatímco ledoví muži hvízdají na lupeny Pije Pije z čutory Hloh a jeho vysoký účes Bláznivá se uklání Dny o holi Přicházejí z kořalen Šedivý deštník V ruce Den je překupnice Nebo kartářka Pán spěchá z byró Váží se Pospíchá do neznáma Dnes budou zabláceny všecky prahy Již půjdu Do Celetné ulice Abych cítil sklep Tabák vlhne Marně hledáš po všech kapsách světa zápalky Dnes dobře chutná Česneková polévka Na talíři Zádušních ulic Staří ortodoxní židé A jejich sklopené deštníky Stojí dlouho V hloučcích Na rohu Haštalského náměstí Stojí v smutku Když dokončili modlitbu za mrtvé Stojí a tvoří šesticípé hvězdy Vdechuji v Dlouhé třídě Kde hýká osel Pach z masných krámů Dlažba je pomoučněna Nevím kdo nalíčil mouku na neviditelné bytosti Jdou Dělajíce půlobraty Již potřetí se mě dotkla studená levá ruka Poznal jsem to podle směru palce Vítr Studený jak kožená rukavice bez prstů Zahřívá se Zahřívá se nad kotlíkem párkařky Již od rána se nepozná která je hodina Který roční čas Nepozná se jaké je datum V průjezdu visí kalendář Trhá jej papoušek Dnes chutná dýmka A baltický sleď Ulice odjíždějí na sever Děti dostanou rýmu Z kláštera vycházejí tři františkáni Je hodina Kdy psi se srocují Kdy kriminální případ Dospěl ke konci Čtvrť je zatažena Výstřel se ztrácí jak výkřik v komíně Ještě týden bude zataženo Domovnice se mračí Že kominík Jenž přišel po neděli Upustil na každém schodu smuteční parte Kominík ten zlověstný listonoš Doprovázejí ho slzy A vítr Deštivá Praha (ze sb. Praha s prsty deště, 1936) Richard Weiner: Mrtví ptáci Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, a čokoládové kuchařky z ostrova Martinique s karakem sedícím ještě spolehlivěj nežli kreolský katechismus, říkají na nich ranní otčenáš. Na mramorových deskách před krámy však mrtvolky de grand luxe. (Myslím, myslím na krásné katafalky zesnulých králů, tasené rapíry kolkolem brání obřadně slzám by tekly.) Hledí si jich důstojně bělostný zřízenec vznešených jakýchsi pompes funebrès, a firmě oné svěříme jednou rádi péči o duši svou, neboť mrtví dekorativní jsou ovšem po pravici. A jak tu leží, naznak, ve slávě bobkových lístků, a v zobáčku, který nic jiného nyní už neumí, rudou z voskovaného organtýnu svírají sedmikrásu, zatímco nad citrónový val kupecké sluníčko stoupá (myslím, myslím na žence spící o polednách, šátkem na tváři, a štvavý karafiát na nalitých živůtcích děvčat), koho by tu napadlo, ptáček že z příčiny jiné očka svá možná zamknul, nežli že chtěl!? Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, a na dlažbu pizzicato, pizzicato, ano, to je jejich krev. Tamtéž, tamtéž bobkový list se temní, horkých pásem pomyslné metrum shání v kupu rozuteklou vřavu záludné ulice Vignon, a v pozorných očích kuchařčiných žhne ostrov Martinique. Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, prosebně ohnuté nožky chlácholí, ó, chlácholí nemožné naděje, zatímco křídla, broky těžce splihlá, už nic. Skrčené pahýly mrtvolek de grand luxe však střeží se, střeží čehosi úkladného, (neboť mrtví jsou podezíraví) kterak to chápat uprostřed takové selanky, a proč se bránit, jsouce onamo!? Růžence mrtvých ptáků zdobí výkladce zvěřinářství, a čokoládové kuchařky z ostrova Martinique říkají na nich otčenáš, uzounké ručky v chevreau rukavičkách, aniž je dojaly zobáčky držící sedmikrásu, lechtají hrudi úhledných ptáků, z nichž někteří zdvořile se smějí. Ale smíšek nesmíšek peče se jednostejně na ohni révovém, jenž dává dobrou chuť Rožeň se točí, a skrčené pahýly podezíravých mrtvých brání se na všechny strany. (Čemu však, čemu i teď ještě?) Někteří lidé druhdy si také vzpomenou, věci tyto možná že lítaly, kupec však, bodrý, jemuž jsou požehnáním, ze všech lidí nejméně vzpomíná, nejméně, že tyto věci lítaly včera ještě. (ze sb. Zátiší s herbářem, kulichem a kostkami, 1929)