EXISTENCIALISMUS NA DIVADLE Existencialismus -filosofický a umělecký směr → vznikl po 1. světové válce v Německu -inspirace: •filosofie: Nietzsche, Kierkegaard, Husserl, Heidegger •próza: Kafka, Dostojevskij -rozšíření ve Francii ve 40. letech 20. století a po 2. světové válce -v 50. a 60. letech → populární i módní filosofie X vedlo ke zjednodušení myšlenek • -vychází z filozofie člověka jako odcizeného jedince – z lat. ex-sistere, vystupovat, vycházet, vznikat -podstatou osamělý jedinec, odtržený a izolovaný od společnosti (odcizení), vhled do nitra •úzkost z „nesmyslnosti“ lidské existence (vědomí nezbytné smrti) •lidské bytí = vnucená svoboda, člověk = „odsouzen“ ke smrti (jediná svoboda tkví v možnosti zvolit si vlastní smrt), jako jediný tvor je si tohoto vědom •pesimismus (jediná jistota je smrt) • •teistický (křesťanský) •filosofie: Karl Jaspers; drama: Gabriel Marcel; próza: Jan Čep •ateistický •filosofie: Martin Heidegger; drama: J.-P. Sartre, A. Camus • Existencialismus a drama/divadlo •existenciální drama lze vnímat jako „předstupeň“ absurdního divadla – platí to ale jen částečně: • • existencialistické drama absurdní drama • vesměs dodržuje klasickou stavbu X text i výstavbu dramatu destruuje • klade otázky a pak na ně odpovídá X pokládá otázky, ale bez konkrétních odpovědí • • společná → témata lidské existence = osamělost, „jistota“ smrti, pesimistický náhled na svět atd. - -představitelé zasáhli i divadlo → značná popularita • Jean-Paul Sartre (1905-1980) • Albert Camus (1913-1960) • • Jean-Paul Sartre (1905-1980) •filozof a romanopisec, od roku 1943 píše dramata -představitel ateistického existencialismu – 1943: Bytí a nicota = člověk je „svým vlastním svobodným projektem", je „odsouzen k svobodě", odpovídá za celé lidstvo -ovlivněn dětstvím (upozorňuje na něj prostřednictvím hrdinů dramat) → nenávidí dětství a vše, co z něj vzešlo (bastardský komplex + vykořeněnost a odcizení) -→ pocit jedince, který nikam a k nikomu nepatří → v každé z jeho her - -spjat s událostmi ve Francii roku 1968 -964: Nobelova cena (odmítl ji) • •Sartrovi hrdinové: -bojují o své místo ve společnosti -hledají smysl bytí a pocitu nepostradatelnosti → často volí přetvářku -dramata ovlivněna antikou, osvícenstvím, Brechtem či Čechovem -hry se odehrávají v minulosti i v přítomnosti → ale na historické realitě mu záleželo jen málo, spíše modelové hry Jean-Paul Sartre - dramatická tvorba • •všechny hry ilustrují Sartrovo existencialistické hledisko •1943: Mouchy (Les mouches) → počátek existencialistického divadla •1944: Za zavřenými dveřmi (Huis-clos) (v češtině i S vyloučením veřejnosti, dodržení tří jednot) •1946: Počestná děvka (La Putain respectuese) •1946: Mrtví bez pohřbu (Morts sans sépulture) •1948: Špinavé ruce (Les Mains sales) •1951: Ďábel a Pánbůh (Le Diable et le Bon Dieu) •1953: Kean •1959: Vězňové z Altony (I sequestrati di Altona) • • Mouchy (1943, Théâtre de la Cité, režie Charles Dullin) Albert Camus (1913-1960) -francouzský novinář, spisovatel, dramatik a filosof -narozen v Alžírsku, kde vystudoval filosofii -1934-1938: člen Francouzské komunistické strany, působí jako novinář -1940: z Alžíru vyhoštěn → odchod do Paříže (protifašistický odboj) -po válce: vystupuje proti francouzské koloniální politice v Alžírsku + věnuje se literatuře a filozofii -člen skupiny Jeana-Paula Sartra, později ale rozchod (kritizuje komunistickou ideologii) -1957: laureátem Nobelovy ceny za literaturu •divadlo: -Camus o divadle: „ Je to jediné místo, kde člověk může najít nevinné štěstí.“ -věnuje se mu již v Alžírsku: 1935: zakládá revoluční scénu Théâtre du Travail (Divadlo pracujících), později přejmenováno na Théâtre de’l Équipe (do 1939) -hrál milovníky, pak experimenty s kolektivní tvorbou a dramatizuje ruskou prózu -kolektivní duch divadla mu pomáhal překonávat samotu a tuberkulózu → na divadle ho fascinoval dialog, který mu umožňoval jasně vyjadřovat své myšlenky -jeho dramatická díla vznikají až ve Francii - - Albert Camus - dramatická tvorba -dramatická produkce: vcelku malá •1944: Nedorozumění (Le Malentendu) •1938: Caligula (uvedena 1945) •1948: Stav obležení (L’Etat de siége) •1949: Spravedlivý (Les Justes) •+ několika adaptací • •typické: -dramata mají tradiční formu → tvorba ve své době nebyla příliš úspěšná -řeší podobné problémy jako jeho romány či filosofické eseje -východisko: Mýtus o Sisyfovi a v něm diskutovaná „absurdita“→ svět je iracionální, poté ale vytvořil řád v chaosu (dramata: chaos utvořený ze sledu epizod spojených pouze atmosférou či tématem) -rozvíjí smysl pro absurditu a iracionalitu lidského údělu pomocí logického, racionalistického uvažování -postoj herce: ten na sobě v roli zakouší různé osudy, hraje hru ve hře, zkoumá smysl toho, co vlastně znamená hrát → jeho úkolem je diváka dokonale klamat -Camus hovoří o třech osobách dramatu: světu, nás samých a absurditě (tvoří jednotu, pokud někdo scházel, jednota by se rozpadla) -