ZMĚNY V DIVADLE PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE Alternativní divadlo 2. poloviny 20. století - tzv. druhá divadelní reforma – netradiční divadlo po roce 1945 → divadlo opouští kamenné domy, vtrhlo do ulic, zabydlelo opuštěné prostory → „divadlo druhé divadelní reformy“ Kazimierz Braun – teoretik, pedagog, režisér, spisovatel: Druhá divadelní reforma? (1976) - navazuje na první „velkou“ divadelní reformu = divadelní avantgardu ▪ pol. 19. stol. (přípravná fáze) → činnost Meiningenských, tvorba Richarda Wagnera… ▪ přelom 19. a 20. stol. → vzmach antinaturalistického, antiiluzivního a estetizujícího divadla s novým pojetím scénografie, pohybu, světla a prostoru (Adolphe Appia, E. G. Craig…) + nový typ herectví (Lugne-Poe, Jacque Copeau, K. S. Stanislavskij) ▪ 20.- 30. léta, USA → úpadek bohatých divadel na Broadwayi & nástup scén na off-Broadway (Michail Čechov, Lee Strasberg – Actor Studio) ▪ vliv Antonina Artauda + Bertolda Brechta X - nové pojmy off-off theatre, fringe, třetí divadlo, chudé divadlo, paradivadlo, nedivadlo, nepravidelné divadlo - první mezinárodní dílny a workshopy - radikální proměna divadelního jazyka, rozvolnění textové struktury, potřeba nově uchopit divadelní prostor, změna způsobu herecké tvorby - 1947: vzniká první radikální divadelní skupina – Living Theatre - divadlo → má vliv na vývoj společnosti (a naopak) Cíle druhé divadelní reformy divadelní cíle - zkoumají mechanismus představení, divadelní prostor, nové metody výuky herectví - obracejí se k rituálům a obřadům, později příklon k poetice cirkusu, pouličnímu divadlu atp. společenské cíle - divadlo zaujímá politický postoj, hlavně v USA typické: - reforma z poč. 60. let → spojeno s jevištními experimenty nové poválečné generace tvůrců… - západní proměna funkce divadla → tvůrci se zříkají jevištní techniky, divadelně uspořádaného prostoru, v centru pozornosti herec = jediný autor a interpret - ne negace → ale chtějí se vymezit vůči konvenci divadla zformovaného v 19. století → osvobodit se od reálných scén, těžkopádných kulis, psychologického herectví - malá divadla → mají malý počet členů, malý prostor, malé žánrové formy, provozní a organizační odlišnosti Proměny divadla v rámci druhé divadelní reformy 1) provoz - odmítání zaběhnutého, státem nebo zřizovatelem dotovaného divadelního systému - ne komerce, ani divadlo jako instituce → nepravidelnost a neoficiálnost - upřednostnění etiky před estetikou → vnímání divadla jako události a svátku 2) divadelní komunikace - nové formy vztahu herec–divák, jeviště–hlediště - divák: generačně spřízněný, elitní, společensko-politicky angažovaný - neomezenost a nekontrolovatelnost diváků pouličního divadla 3) radikální hledání svébytného jazyka a poetiky divadla - sebeprezentační herectví, velká míra improvizace - koncept nepravidelné dramaturgie → nový způsob vzniku textu cestou kolektivní tvorby, nová pravidla divadelní narace - nové pojetí režie + experimentální pojetí divadelního prostoru a scénografie 4) jiný charakter veřejné prezentace divadla – inscenace - svoboda, vystoupení z obyčejného života → „work in progress“, hra a hravost, ludičnost divadla - divadlo v návratu k rituálu → vytváření rituálů nových 5) multimediálnost divadla - tvůrci → prosazují se v různých uměních a ty se v jejich tvorbě vzájemně prolínají → inspirace a přímé využití prvků jiných umění - multimediálnost = základní kámen divadelnosti 6) paradivadelní hodnota - přesahy divadla do psychologie, sociologie, pedagogiky, andragogiky - dramaterapie, teatroterapie, August Boal – zkoumání teatrality, Robert Wilson – divadlo pro hluchoněmé 7) metadivadelní hodnota - vznik řady institucí a projektů → divadelní výzkum (vše je zhodnocováno) důležité → setkávání tvůrců - režiséři a tvůrci vnímají svou příslušnost k celosvětovému hnutí 1972: USA – konference „radikálního divadla“ → američtí divadelníci se vzájemně podporovali 1975: Polsko – Univerzita výzkumů Divadla národů (5000 účastníků z 23 zemí) → na pozvání Jerzyho Grotowského, vyvrcholení druhé divadelní reformy 1980: Amsterdam – další ročník Divadla národů (Festival of Fools) Alternativní divadlo 2. poloviny 20. století - řada osobností → výrazně vybočily, nabouraly umělecké i společenské konvence, poznamenaly generace divadelníků v Evropě, USA i u nás Julian Beck se svou ženou Judith Malinou – počátek 50. let → soubor Living Theatre Jerzy Grotowski – od roku 1959 → Divadlo-laboratoř Eugenio Barba → Odin Teatret Peter Brook Tadeusz Kantor - inspirováni Antoninem Artaudem → odmítli podřízenost divadla literárnímu textu + návrat k chápání divadla jako součásti samotné reality“ „Jejich divadlo je chudé, neboť se omezuje jen na přítomnost člověka. Je kruté, protože spojuje herce a diváka v šoku. Je ošklivé, neboť překračuje hranice toho, co se považuje za umění.“ → vzniká tzv. druhá divadelní reforma