AMERICKÁ DIVADELNÍ AVANTGARDA II Living theatre (Malina, Beck) Open Theatre Performance Group Bread and Puppets Theatre 1963-1973: Open Theatre •Otevřené divadlo, New York -zakladatel Joseph Chaikin (1935-2003) = hlavní herec Living Theatre, odpadlík (zklamání z radikalizujícího se souboru, chyběl mu prostor pro soustředění na hereckou akci) → s režisérem Peterem Feldmanem a studenty herectví vytvořil nový typ hereckého studia (bez stálého sídla) • •typické: -primárně chtěli zkoumat nové herecké techniky → důraz na vnímání těla jako takového -řada cvičení, která měla usnadnit nenaturalistický herecký styl •1. technika zvuk a pohyb → pohyb herce a zvuky čisté, osvobozené od realistických vztahů (abstraktní obrazy s emocionální nosností) → vysoká technická příprava, kontrola nad tělem a hlasem, bohatý výraz •2. technika transformace → herec náhle mění postavu, předmět či abstrakci v něco jiného, nutí i ostatní ke stejně rychlé reakci • •soustředění na: -umělecká, sociální a politická témata -záměr maximální spolupráce s diváky • 1963-1973: Open Theatre •Joseph Chaikin -nejdříve předváděli improvizace a svoje cvičení, poté rovněž několik inscenací -vystupovali v Café LaMaMa → divadlo pro nemovité = studenti, slabší vrstvy Newyorčanů, bez vstupného -zpracování textů cizích dramatiků – Ionesco, Brecht, Beckett, Arden... -následně systém společného vytváření jevištního díla herci i dramatiky -dramatici: van Itallie, Megan Terryová, M. I. Fornésová, Susan Yankowitzová, Sam Shepard - • 1963-1973: Open Theatre •1966: Viet Rock -rockový muzikál, válka ve Vietnamu → hněv z frustrace, vyvrcholil destrukcí -dramatička Megan Terryová → přihlédla k herecké improvizaci -herci → poprvé a naposledy vstoupili mezi diváky a dotýkali se jich • •1966: Americké hurá (America Hurrah) -autor: Jean-Claude van Itallie → tři části: Interview, TV a Motel -pozoruhodné → kritika USAm prolhanost, vyprázdněný jazyk, prolnutí reality a fikce • •1968: Had (The Serpent) – J.-C. van Itallie -účast herců a dramatika v tvůrčím procesu rovnocenná, autor v závěru literárně dopracva improvizace → inscenace jako společně sdílený „obřad“ -politické vraždy (J. F. Kennedy, Martin Luther King, Robert Kennedy) propojeny s podobenstvím bratrovraždy Kaina a Ábela -biblické motivy: had, zničení rajské zahrady = nemocná společnost rozdělená na osamělé individuality, oslabovaná válkou a nepokoji -vyjadřovací prostředky → zvuky, tanec a zpěv, rytmizovaný pohyb (individua-lizovaný i skupinový), sborové voice-bandy i improvizace • 1963-1973: Open Theatre •1966: Viet Rock •1968: Had (The Serpent) Viet Rock 1963-1973: Open Theatre •1969: Poslední cesta (The Last Journey) -umírání, pojem smrtelnosti a postoj člověka ke smrti •1971: Show mutace (The Mutation Show) -přeměna všeho druhu, její mechanismy a příčiny •1973: Noční procházka (Nightwalk) -stav skutečnosti a snu (viz obr.) •+ •nastudování děl evropských dramatiků + Allana Ginsberga, Marka Twaina... • •1973: soubor rozpuštěn → obavy před zkostnatěním, část pokračuje pod vedením Chaikina dál (skupinové kreace) -divadlo → nevyhledávalo slávu, jde o výzkum principů -hrálo sporadicky v sálech, když jim je poskytly jiné soubory -vždy prezentace „work in progress“ = v procesu vzniku • 1967-1980: Performance Group •další politicky angažované divadlo, zakladatel: Richard Schechner (1932) -platforma pro ověření teoretických úvah o novém divadelním prostoru -Schechner – anglista a vystudovaný divadelní teoretik, 1962-1969: šéfredaktor The Drama Review -začínal v divadlech zaměřených na afroamerickou menšinu -zkoumá možnosti rozvolněného pojetí divadelního prostoru → publikum nemá pevně stanované místo, musí ho hledat (přesouvá se s hereckou akcí) • •1968: Šest axiomů pro environmentální divadlo (Six Axioms for Environmental Theatre) -teoretické pojednání -zásady pojetí environmentálního divadla → všechny divadelní složky jsou postaveny na roveň, mají spolupracovat, žádná není upřednostňována -inscenaci utváří hlavně prostor ▪transformovaný p. – vytvořený na míru inscenace ▪nalezený p. – neupravován, inscenace založena na dialogu s tímto prostorem, vytvářejí ho i diváci -volně zachází s textem – má být přizpůsoben účelu inscenace • • 1967-1980: Performance Group •inscenace: •1968: Dionýsos pro rok 69 (Dionysos in 69) -textové předlohy = část Euripidových Bakchantek, verše Sofoklovy Antigony a Euripidova Hippolyta → obraz života mladé americké generace -studuje možnosti vztahu mezi herci a diváky → potřeba vytvořit komunitu mezi diváky a herci -následně konvenční dramatické texty: •1972: Zub zločinu (Tooth of Crime) – Sam Shepard •1974: Matka Kuráž a její děti (Mother Courage and her Childer) – Bertolt Brecht • •1980: přerod v novou skupinu → Wooster Group (podle garáže, kde vznikla) -představitel americké divadelní postmoderny -spolupráce s režiséry jako Robert Wilson, Richard Foreman nebo Michael Kirby • •1968: Dionýsos pro rok 69 (Dionysos in 69) • 1968: Dionýsos pro rok 69 (Dionysos in 69) 1984: Richard Schechner and The Performance group Dionysus 1969 1972: Zub zločinu (Tooth of Crime) 1974: Matka Kuráž a její děti (Mother Courage and her Childer) 1962: The Bread and Puppet Theatre •jeden z nejoriginálnějších souborů 60. let 20. století •→ představení s využitím loutek (velikost až 5,5 m) a masek -založeno 1962 v New Yorku → pod vedením Petera Schumanna -1970-1974: patronát Goddard College na farmě Cale Farm -snaha o úplnou integraci umění a života → divadlo patří stejně jako chléb k základním potřebám člověka (odtud název a rituál pečení a rozdílení chleba vlastní výroby mezi diváky) -bezplatná vystoupení + akcí umožňují aktivní účast → výtvarné dílny, práce s dětmi • •organizace souboru: -do roku 1974 tvořil komunitu -silně levicové a vyhraněné divadlo -bez dotací, herci mají civilní povolání, loutky tvořeny z odpadu (nízké náklady) -účast v protestních akcích → kritizují americkou skutečnost, nejen agitace → ale probouzet citlivost, upozornit na existenci dobra a zla v běžném politické životě → vietnamská válka, rasová diskriminace, ničení přírodního prostředí, zbrojení... -snaha být aktuální → rychlá tvorba inscenací • 1962: The Bread and Puppet Theatre - Peter Schumann 1962: The Bread and Puppet Theatre •tvorba: -silné ekologické cítění, pacifismus, sociální solidarita -divadelní vzory: Brecht + Appiova studie o nadloutce -divadelní poetika → vychází z estetiky liturgie a rituálu obecně -důraz na gesto, antiiluzivní neherecký projev, asociativní sled obrazů, živá hudba (rytmický doprovod) -kolektivní improvizace, přihlížejí k individuálním nápadům •náměty: -mytologie, pohádky, staré příběhy → jako morality = naivní fabule, prosté symboly, archetypy, motivy z Bible, mýty, pohádky bratří Grimů, křesťanské obřady, lidové tradice... -loutky a masky → Schummanovy návrhy – ztělesňují konkrétní vlastnosti a postoje, nedostatky a ctnosti •Strýc F. (Uncle Fatso) – dobyvačnost, vykořisťování •Šedé paní (Gray Ladies) – mateřství, starost, láska a strádání •Metaři a Pradleny – mlčící většina, průměrní lidé •Voják s hlavou vrostlou do helmy – bezmyšlenková brutální síla •Bílý kůň – svoboda, nevinnost -jednoduchá představení x bohaté umělecké prostředky (hudba, tanec, zpěv, výtvarné formy, slovo…) -typická loutková technika a antiiluzívnost (vodiči loutek jsou vidět…) -němou akci většinou doprovází vyprávění samotného Schumanna •různorodé inscenační tvary představení Malé formy •Začátky tvorby = malé formy – většinou komorní, poetické etudy, hrané v interiéru • •1962/1966: Oheň (Fire) – věnováno trojici Američanů, kteří upálením protestovali proti zločinům ve Vietnamu •1964-65: Ptáčník v pekle (The Birdcatcher in Hell) •1967: Kantáta šedé paní č. 1, č. 2 a č. 3 (Grey Lady Cantata #1, 2, 3) •1967: Mrtvý muž vstává (Dead Man Rises) •1974: Jeptah •1977: Jana z Arcu (Joan of Arc) •1980: Venuše (Venus in Fur) •1980: Goya • 1964-65: Ptáčník v pekle (The Birdcatcher in Hell) 1967: Kantáta šedé paní č. 2 (Grey Lady Cantata #2) 1967: Kantáta šedé paní č. 3 (Grey Lady Cantata #3) Pouliční scény •Pouliční scény doplněné živým komentářem ilustrující jednu myšlenku nebo tezi • •1971: Msta zákona (The arms of the Law) •1972: Hallelujah •1972-74: dílna – jedenkrát týdně se hraje nově nastudované představení – reaguje např. na demonstrace atp. • •představení pro děti: •1966: Malé děti •1981: Příběh toho, jenž se rozhodl zkoumat strach (The Story of One Who Set Out to Study Fear) • Strukturované velké epické divadelní podívané •Strukturované velké epické divadelní podívané → syntetizují prvky uvedených forem, zahrnují fragmenty, někdy dokonce celá dřívější představení -pro 8-10 tisíc diváků, spolupráce s amatéry + hosty → i několikadenní slavnosti (+ jiné sobory, koncerty atp.) •1969: Volání lidu po mase (The Cry of the People for Meat) -každoroční plenérové výstupy – „cirkusy“, -karnevalová atmosféra, souboj dobra a zla a vzkříšení spojené se současnou problematikou a politikou USA •1970: Náš domácí cirkus Vzkříšení (Our Domestic Resurrection Circus) -spojuje události Kristova ukřižování se společenskými dějinami Ameriky •1975: Pomník pro I. (A Monument for Ishi) -cyklus představení, demonstrující nespokojenost s oslavami 200. výročí založení USA •1976: Řezník bílého koně (White Horse Butcher) – téma vyhlazení Indiánů •1974: Jephtah – roste role hudební složky •1980: Příběh chleba (Lyon) •1981: Vojcek (New York) • •1974: Schumann → soubor formálně rozpustil pro přílišné zatížení organizačními povinnostmi -s rodinou a několika staršími členy → na Glower Farm ve Vermontu, pokračuje v tvorbě -podle potřeby povolává dobrovolníky a bývalé členy souboru -u nás spolupráce s Divadlem Archa • 1969: Volání lidu po mase (The Cry of the People for Meat) 1970: Náš domácí cirkus Vzkříšení (Our Domestic Resurrection Circus) 1970: Náš domácí cirkus Vzkříšení (Our Domestic Resurrection Circus) 1970: Náš domácí cirkus Vzkříšení (Our Domestic Resurrection Circus) 1970: Náš domácí cirkus Vzkříšení (Our Domestic Resurrection Circus) 1970: Náš domácí cirkus Vzkříšení (Our Domestic Resurrection Circus) 1976: Řezník bílého koně (White Horse Butcher) 1976: Řezník bílého koně (White Horse Butcher)