Co je filmová adaptace literárního díla? 1. POKUS O DEFINICI FILMOVÉ ADAPTACE LITERÁRNÍHO DÍLA literatura a film = dva světy se specifickými vyjadřovacími prostředky • literatura → slovo + představa • film → různé prostředky: slovo, obraz, zvuk, střih, hudba… x společné = možnost vyprávět příběh polovina filmů inspirována literaturou → vzniká filmová adaptace literárního díla - adaptatio (adaptare) = přizpůsobovat - převedení literárního díla (jazykové, kompoziční a významové vrstvy) → do podoby filmu (filmový jazyk) - proměna literárního útvaru = složitý proces (subjektivní pohled) → výzva § zdůraznit linie nosné pro film § snaha (ale ne nutnost) zachovat myšlenku původního díla § tlumočit vše vhodnými prostředky - způsoby provedení adaptace literárního díla → různé (doslovný přepis X volná adaptace) - nadaní tvůrci → ne konvenční převod X předlohou se jen inspirují, zpracují jen část - každý filmový přepis liter. díla → specifický svými podmínkami, tvůrčím záměrem i určením adaptace → vždy jeden ze způsobů interpretace výchozího díla → vzniká svébytné umělecké dílo fáze adaptace literárního díla filmová adaptace literárního díla = složitý proces → několik fází: 1. výběr motivů literárního díla (selekce) - na začátku → důkladné čtení literárního díla (scenárista se učí chápat knihu a rozhoduje, zda nabízí pouze jeden výklad, případně jakou výkladovou rovinu zvolit) - podle zvolené myšlenkové páteře → dochází k selekci (výběru) jednotlivých motivů (kniha obsahuje řadu motivů, scenárista upřednostňuje jen některé) - neexistuje ideální předloha → kde by nemuselo docházet k výběru motivů a šla by „doslovně“ převést - scenárista určuje → zda je buď věrný X nebo dodává dílu své nové interpretace 2. rozpracování motivů (amplifikace) - scenárista → rozpracovává, domýšlí naznačené charaktery, přidává postavy nové, poskytuje jim nová zázemí → závisí na fantazii a zkušenostech + na tom, jakou zvolí míru odchýlení se od původní předlohy - funkční amplifikace → adaptace povídky Jana Drdy Vyšší princip (režie Jiří Krejčík, 1960) → úprava scénáře režisér i autor předlohy → po domluvě rozšířili povídku o nová časová a dějová pásma, dopsali řadu postav = intimní příběh několikastránkové předlohy se rozrostl do rozměrů antické tragédie → nevídané: nenarušili původní vyznění povídky, jen ho pravými prostředky zdůraznili 3. hledání nových významů (aktualizace) - nalézání nových významů a výkladů díla a souvislostí - různá intenzita → někdy snaha zachovat co největší věrnost předloze x jindy potřeba zasadit původní dílo např. do zcela nového historického, společenského či geografického kontextu → např. adaptace Shakespearova Romea a Julie (1996, Baz Luhrmann) → zachoval přesně podle předlohy postavy a konflikty x ale drama přenesl do současnosti (město Verona Beach) → účel = přiblížení předlohy mladým divákům, zatraktivnění i odmítnutí klasických, historizujících adaptací titulů 4. audiovizuální zachycení předmětů a situací (konkretizace) - je dílem režiséra (a dalších profesí), konkretizuje scenáristovy představy = audiovizuální zachycení jednotlivých postav a situací kvality (aspekty) přepisu literárního díla do filmové podoby→ různé adaptace → může mít nejrůznější kvality - braková literatura → není podmínkou, že z ní automaticky vznikne špatný film - červená knihovna → můžeme se k ní vracet i v dnešní době (viz Troškův film Andělská tvář) - hodnotná umělecká literatura není zárukou dobrého filmu - konkrétní přepis literárního díla do filmové podoby pak má několik aspektů: 1) kvantitativní aspekt - sleduje míru či množství převedených motivů - otázka: má být autor přepisu věrný originálu, nebo se mu má/může vzdálit? přepis věrný → otrocký (doslovný) = klasická adaptace - potřeba co nejvíce se přiblížit literárnímu dílu (jen u určitých děl adekvátního rozsahu) – např. novela, povídka, realističtější struktura… x u rozsáhlejších útvarů (např. románové fresky jako třeba Proustovo Hledání ztraceného času) → věrný přepis se nedá předpokládat - prostá reprodukce literárního textu → snaha získat co nejpřesnější ekvivalent hlavní linie syžetu, konfliktu, hrdiny a kresby prostředí - motivací: popularizace díla oblíbeného veřejností, i cíle komerční a umělecké - většinou spíše jednoduché ilustrace textu - zdařilý příklad věrného přepisu → 1967: Rozmarné léto (r. Jiří Menzel, předloha: Vladislav Vančura) přepis volný - používá z původní předlohy jen určité motivy, linie + nemusí přesně dodržovat dějovou strukturu - zachytit původní atmosféru a vystihnout hlavní smysl díla (i za cenu redukcí a odchylek od originálu) → vědomí nemožnosti plné reprodukce výchozího textu filmem - režiséři jsou si vědomi i polemického vyznění, nejde tolik o přesné vystižení - Ostře sledované vlaky (1967, r. Jiří Menzel) → podle Bohumila Hrabala (Menzel → zobrazil jen tři dějové epizody předlohy, ovšem oproti jejímu tematickému a časovému vrstvení je sjednotil do lineárně probíhajícího děje) - Žert (1967, r. Jaromil Jireš) → adaptace románu Milana Kundery - Démanty noci (r. Jan Němec) → podle povídky Sousto Arnošta Lustiga na motivy - velmi uvolněný způsob adaptace původní předlohy - režiséři si jsou často vědomi polemického vyznění výsledného díla - Návrat idiota (1999, r. Saša Gedeon) → tvůrce odkazuje na jediný motiv Dostojevského románu Idiot - Hvězda padá vzhůru (1973, r. Ladislav Rychman, 1973) → muzikál, volné zpracování klasického dramatu J. K. Tyla Strakonický dudák → příběh zasazen do období normalizace, titulní hrdina – v herecké a pěveckém podání Karla Gotta – po krátkém kontaktu s kapitalistickou cizinou rychle prozře a uznává, že realita socialismu je pro život tou nejideálnější volbou 2) kvalitativní aspekt - adaptace posuzovaná vzhledem k estetickým kvalitám literární předlohy a filmové podoby → jak pracuje s myšlenkou, smyslem, poetikou díla + hodnotí se úroveň myšlenkové závislosti na předloze → aspekt kvality adaptace → dodržení ducha či smyslu předlohy - Měsíc nad řekou (1953, r. Václav Krška) → Fráňa Šrámek Měsíc nad řekou → důkladně ztvárnil jednotlivé dějové momenty a postihl psychologii hrdinů příběhu + výrazně zachytil prchavé okamžiky impresionistického ladění a zaměření původní divadelní hry interpretace – nové a odhalující čtení původní předlohy → film nemusí souhlasit s tradičními výklady původního díla - Případ pro začínajícího kata (1969, r. Pavel Juráček) → podle Jonathana Swifta: Třetí kniha Gulliverových cest (Cesta do Laputy, Balnibari, Glubbdribu a do Japonska) rezignace – výrazné se odchýlení → zjednodušení či popření předlohy 3) realizační aspekt - jaké prostředky filmové řeči tvůrci při adaptaci tvůrci zdůrazňují a ve výsledném díle převládají výtvarný přepis - např. Juraj Herz – vždy se snaží v rámci realizace toho kterého snímku zdůraznit určitý výtvarný styl Spalovač mrtvol – expresionismus Sladké hry minulého léta – francouzský impresionismus Morgiana, Petrolejové lampy – symbolismus, secese → https://www.youtube.com/watch?v=rUsO0uxsrrg hudební přepis → klade důraz na hudební stránku - Valerie a týden divů (r. Jaromil Jireš, podle Vítězslava Nezvala) https://www.youtube.com/watch?v=uHCcbE0NoGo herecký přepis - důraz kladen na herecké ztvárnění a osobnosti - adaptace Jiřího Menzela – např. Rozmarné léto: https://www.youtube.com/watch?v=WOJ4HdbZAdY komplexní film → ideální příkladem vyváženého uplatnění všech složek filmové řeči Ostře sledované vlaky https://www.youtube.com/watch?v=04OMvAw7N28 Markéta Lazarová Amadeus (r. Miloš Forman → předloha Petera Schaffera)