českÁ literaturA ve filmu I. – 1896-1939 Počátky kinematografie: 1896-1918 - česká kinematografie → rozvoj brzy po 1. projekci bratrů Lumièrů (prosinec 1895, Paříž) - 1. promítání u nás → červenec 1896 – Karlovy Vary - počátky: kočovní podnikatelé → cestují po městech a vesnicích = fascinace kouzlem „živých“ obrazů - film = pouťová atrakce → přitáhnout pozornost diváků a zajistit zisk podnikatelům - z technických důvodů → jen krátké dokumentární záznamy a hrané skeče + režiséři většinou sami píší náměty → autorské filmy: J. S. Kolár, Karel Lamač, Vladimír Slavínský → není prostor pro adaptaci - pro realizaci adaptací literárních děl → ještě NE vhodné podmínky - navíc: český filmový průmysl → kvalitou dlouho zaostával za světovými trendy - stabilnější společnosti po vzoru zahraničních → až od 2. desetiletí 20. století (např. 1911: Kinofa, 1913: ASUM) - ještě neexistovala pozice scenáristy → scénáře většinou psali režiséři podle vlastních námětů adaptace: - česká literatura se na plátna nedostávala téměř vůbec - výjimečně zahraniční tituly → 1911: Dáma s kaméliemi, 1912: Šaty dělají člověka (r. Max Urban) - příčina → nedůvěra spisovatelů → film ne dost umělecky hodnotný a odmítali spojovat s ním svá jména - do 20. let: významnější spisovatelé → odmítají psát pro film (ponižující) první průkopníci: Jaroslav Kvapil + bratři Čapkové, František Langer JAROSLAV KVAPIL – český divadelník a autor 1915: Ahasver – vlastní námět, veselá příhoda malířky, za pomoci manžela hledá model pro svůj obraz 1922: Zlatý klíček – podle scénáře KARLA ČAPKA, moderní pohádka o metaři, který za pomoci kouzelného zlatého klíčku nezákonně zbohatne (kopie se nedochovala) - z mladíka Matuly se kvůli karbanu stane tulák, který najde zázračný klíček, jenž otevírá všechny zámky → s jeho pomocí krade a bohatne; pak ale potká dceru pokladníka banky, kterého zatkli pro podezření z krádeže, když vidí její zoufalství, dozná se a je uvězněn; po letech na svobodě usedne na tutéž lavičku, u níž našel klíček, probudí se a je opět tulákem FRANTIŠEK LANGER – prozaik a dramatik podle jeho her → 1914: Noční děs (r. Jan A. Palouš) a 1926: Velbloud uchem jehly (r. Karel Lamač) - postupné prolínání literatury a filmu Kinematografie po vzniku Československa do roku 1930 - 1918: vznik Československé republiky → i změny v oblasti kinematografie - první stálá kina + rozvoj filmového podnikání (nové společnosti + profesionální ateliéry) - nárůst počtu filmů: 20-30 celovečerních titulů ročně → často snímky nevalné umělecké úrovně - výrazní režiséři: Martin Frič, Karel Lamač, Gustav Machatý → později i světový věhlas - vznik profese filmového libretisty: většinou neznámý autor → píše filmové scénáře - první herecké hvězdy (po vzoru filmařských velmocí) → např. Anny Ondráková (později hl. role ve filmu Alfreda Hitchcocka Její zpověď/Blackmail, 1929) vrcholy němé produkce: 1919: Stavitel chrámu (r. Karel Degl) – historické drama 1929: Takový je život (r. Carl G. Junghans) – sociálně laděný příběh chudé pražské pradleny 1929: Erotikon (r. Gustav Machatý) – formálně propracovaný, ve světě uznávaný titul, podle scénáře Panenství Vítězslava Nezvala postupné sbližování filmu a literatury → zpočátku umělecky nevýrazné (kvalita předlohy má odvést pozornost od nedostatků filmu) 1) převážně filmy podle předloh bulvárních autorů - dáno konkurenčním tlakem (přivést do kin hodně diváků → filmový průmysl preferuje → brak, šestákové romány tištěné na pokračování = nezvyklá dobrodružství plná malebných zápletek a neuvěřitelných nedorozumění v lásce, žárlivosti a podvodu (scenáristé s nimi nakládají dle libosti) nejoblíbenější autoři: - JOSEF SKRUŽNÝ – redaktor Humoristických listů, autor umělecky málo významných, ale u nejširší čtenářské obce značně populárních humoristických povídek a románků veselohry: 1918: Láska si nedá poroučet, 1920: Dráteníček, 1921: Zelený automobil, 1922: Venoušek a Stázička, 1926: Lásky Kačenky Strnadové, 1927: Milenky starého kriminálníka 1926: Falešná kočička – bohatý zubař Werner (Karel Hašler) je otráven namyšlenými bohatými ženami, rozhodne se najít lásku mezi prostými dívkami → objeví ji v rozpustilé Milče, ze které za půl roku udělá vychovanou dámu a zamiluje se do ní, aby nakonec zjistil, že je dcerou továrníka, dokonce najala falešného tátu (Vlasta Burian), který pozná ve Wernerově hospodyni svou dávnou lásku → nakonec jsou dvě svatby - JAN KLECANDA – učitel, novinář, sentimentální výchovné romány, oblíbená lidová četba na venkově 1935: Šest mušketýrů, 1926: Prach a broky (oba r. Přemysl Pražský), 1928: Páter Vojtěch (r. Martin Frič), 1929: Starý hřích a Adjunkt Vrba (r. Miroslav J. Krňanský) - BOHUMIL ZAHRADNÍK BRODSKÝ – autor více než stovky konvenčních románů a povídek s náměty ze současnosti + milostné zápletky, často sociálně, někdy i nacionálně či kriminálně zabarvené + mravoučně-výchovný zřetel, děj příběhů široce rozvětvený, zlo potrestáno a dobro odměněno 1923: Čarovné oči, 1924: Děvče z hor, 1927: Dům ztraceného štěstí, 1928: Životem vedla je láska - VILÉM NEUBAUER – sentimentální příběhy ze studentského prostředí 1927: Sextánka, 1928: Filozofka Mája a 1929: Hanka a Jindra - POPELKA BILIÁNOVÁ – autorka umělecky málo náročných románů 1925: Do panského stavu (r. Karel Anton, zahradník Kráčmera se ženou a dcerou vyhrají v loterii půl milionu, postupně mění svůj životní styl: stěhují se do měšťanského bytu, nakupují si lepší oblečení, Kráčmera nakonec koupí dům → neumí se ale moc chovat, z čeho plynou záměny a vtipné situace → touha být někdo víc), 1927: V panském stavu a 1927: Paní Katynka z Vaječného trhu (oba r. Václav Kubásek) x - okrajová literatura → dala výjimečně vzniknout také hodnotným filmům - 1927: Batalion (r. Přemysl Pražský) – povídka JOSEFA HAISE TÝNECKÉHO (1922) → v desítce nejoceňovanějších českých filmů němé éry → tragický osud kdysi váženého pražského advokáta a poslance dr. Františka Uhra → silný emotivní účinek, propojení skvělých herců, výtvarného pojetí i skladby záběrů - 1928: Páter Vojtěch (r. Martin Frič podle JANA KLECANDY) → úspěšný debut = potlačil sentimentalitu předlohy + filmová symbolika + velký podíl exteriérových záběrů Otto Hellera → filmařsky precizně propracovaný melodramatický příběh nešťastné lásky – https://www.youtube.com/watch?v=lstbi0hRxBA 2) adaptovány i náročnější, kvalitativně hodnotné látky - pro atraktivitu tématu či proslulost předlohy (adaptace ji většinou jen ilustrovala) - film se s literaturou ještě ale moc nepřátelil → např. Jiří Voskovec debutoval pod pseudonymem Petr Dolan v roli Ríši v adaptaci Pohádky máje (1926, r. Karel Anton) Viléma Mrštíka → za roli ve filmu – vyloučen z Devětsilu (avantgarda nepovažovala film za dostatečně umělecký) - němý film se tak nejčastěji obracel k literární klasice 19. století → filmaře přitahovala díla: BOŽENA NĚMCOVÁ – 1921: Babička (r. Thea Červenková – prolog: základní data ze života Boženy Němcové, pochvalné citáty od K. H. Borovského, Ladislava Riegra, Františka Palackého a Aloise Jiráska, sousoší babičky s dětmi v ateliéru Otto Gutfreunda + pětidílné pásmo z knihy: výjevy z babiččina života, historie Viktorky, některé zámecké scénky → obliba babičky, končí Viktorčiným pohřbem), 1928: Pohorská vesnice (r. Miroslav J. Krňanský) KAROLINA SVĚTLÁ – 1921: Kříž u potoka (r. Jan Stanislav Kolár), 1924-1928: Nemodlenec (r. Václav Kubásek) KAREL HYNEK MÁCHA – 1922: Cikáni (r. Karel Anton) KAREL VÁCLAV RAIS – Pantáta Bezoušek (1926, r. Karel Lamač) JAKUB ARBES – 1919: Sivooký démon (r. Václav Binovec), 1921: Ukřižovaná (r. Boris Orlický) → spolupráce scenáristy a ředitele společnosti American-Film Jana Reitera → složité možnosti prosazení české literatury ve filmu (časopis Film, 1921): „Již před třemi roky hovořil jsem o Arbesově romanetu Ukřižovaná, jako vhodném pro zfilmování, s několika literáty a divadelníky, a upozornil jsem na dramatičnost a působivost tohoto romaneta pro filmové zpracování. Avšak všichni tito činitelé nechtěli ani připustiti možnost, že by Ukřižovaná mohla býti zfilmována. Nedbal jsem jejich úsudku, vyžádal jsem si svolení dědiců zemřelého mistra a napsal jsem libreto, a pustili jsme se do práce, která setkávala se u nezúčastněných s pochybovačným úsměvem. A teprve když byly předvedeny prvé ukázky filmu, uznáno, že moje předpoklady byly správné. A veřejné předvedení Ukřižované, jakož i kritiky veškerého denního tisku daly mému „názoru“ za pravdu.“ - adaptace závažnější současné literatury → jen malý prostor: 1926: Dobrý voják Švejk (r. Karel Lamač) – podle 1. dílu románu JAROSLAVA HAŠKA Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – https://www.youtube.com/watch?v=p1PIoeA1w4g - hlavní role: Karel Noll (v roli úspěšný už na divadle) → ne vrchol Lamačovy tvorby X především filmová ilustrace dokonalejšího literárního díla (do němého snímku → typický slovní humor neodlučitelný od Haškových postav → vložen do titulků ve zkrácené podobě = útržkovitá ilustrace Švejkových výroků) - adaptace děl EGONA ERWINA KISCHE 1929: Pasák holek (r. Hans Tinter) → úprava idealizovaného románu z prostředí pražské spodiny 1930: Tonka Šibenice (r. Karel Anton) → průkopnický titul, nejvýznamnější evropský film té doby (původně vznikl jako němý + dodatečně ozvučen) → o venkovské dívce, která se ve městě protlouká jako prostitutka a upadne v zavržení, když se roznese, že strávila noc s vrahem před popravou → citlivě přetlumočená předloha + inovativní kombinace filmových prostředků - VILÉM MRŠTÍK – 1926: Pohádka máje (r. Karel Anton) → debut Jiřího Voskovce, který hrál Ríšu pod (vyloučen kvůli tomu z Devětsilu = důkaz, že film se s literaturou ještě moc nepřátelil a vůbec neměl na růžích ustláno (nově se rodící avantgarda měla k němu distanc) - adaptace českého dramatu → němé verze děl: J. K. TYL – 1923: Paličova dcera (r. Thea Červenková) + 1926: Pražský flamendr (r. Přemysl Pražský) F. F. ŠAMBERK – 1925: Jedenácté přikázání (r. Václav Kubásek), 1928: Podskalák (r. Přemysl Pražský) GABRIELA PREISSOVÁ – 1929: Její pastorkyňa (r. Rudolf Měšťák) JAROSLAV KVAPIL – 1922: Bludička (r. Thea Červenková) FRANTIŠEK LANGER – 1926: Velbloud uchem jehly (r. Karel Lamač) - adaptace epických básní → ale nepříliš zdařilé JOSEF SVATOPLUK MACHAR – 1920: Magdaléna (r. Vladimír Majer) SVATOPLUK ČECH – 1924: Lešetínský kovář (r. Ferry Seidl) Nástup zvuku a vývoj kinematografie do roku 1939 - začátek 30. let 20. stol. → nástup zvuku do filmu - významná událost: vybudování ateliérů na Barrandově → komplex, ve své době nejmoderněji vybavené studio v Evropě (1. snímek natočen 1933) - vznikají: průměrné komerční tituly x i řada výjimečných děl → výrazný úspěch i v zahraničí: - 1930: Když struny lkají = 1. český zvukový film - 1930: Tonka Šibenice (r. Karel Anton) - 1932: Extáze (r. Gustav Machatý) - 1933: Řeka (r. Josef Rovenský) – lyrické drama o životních snech dvou chudých dětí - divácky oblíbení filmaři: Karel Lamač, Martin Frič, Václav Wasserman, Miroslav Cikán, Svatopluk Innemann nebo Otakar Vávra - podíl na úspěchu jejich filmů → i herecké obsazení → hvězdy 30. let: komik Vlasta Burian, „milovníci“ Oldřich Nový a Svatopluk Beneš, Hugo Haas, Jindřich Plachta; Adina Mandlová, Lída Baarová, Nataša Nollová nebo Růžena Nasková - dramaturgie výběru titulů se příliš nemění filmové adaptace: malá umělecká úroveň - kvalita předlohy → většinou má odvést pozornost od nedostatků filmu - okrajová literatura → např. úpravy bulvárních operet JÁRY BENEŠE – 1938: Uličnice či Slečna matinka (r. Vladimír Slavínský) X - adaptace hodnotných literárních děl → postupně převažují – umělecky náročnější díla a) převažuje klasika 19. století → aktuální dobové vyznění, před válkou symbolicky oživují kulturní dědictví JAN NERUDA – 1936: Trhani (r. Václav Wasserman) ALOIS JIRÁSEK – 1937: Filozofská historie (r. Otakar Vávra) BRATŘÍ MRŠTÍKOVÉ – 1935: Maryša (r. Jan Rovenský) LADISLAV STROUPEŽNICKÝ – 1937: Naši furianti (r. Václav Kubásek, Vladislav Vančura) + 1938: Cech panen kutnohorských (r. Otakar Vávra, podle komedií Paní mincmistrová a Zvíkovský rarášek) b) i díla dle psychologické literatury nové vlny soudobých autorů → více či méně zdařilé adaptace E. E. KISCH – 1930: Tonka Šibenice (r. Karel Anton) – velmi úspěšné, i za hranicemi (melodramatický příběh nevinné venkovské dívky (Ita Rina), která se ve městě protlouká jako prostitutka a za poslední službu vrahovi odsouzenému na smrt (Josef Rovenský) ji společnost zahrne opovržením, jemuž nedokáže vzdorovat → průkopnický snímek, první český hraný film s dodatečným ozvučením → hvězdné mezinárodní obsazení, citlivé zpracování předlohy a inovativní kombinace němých i zvukových výrazových prostředků → dílo evropského významu) BOŽENA BENEŠOVÁ – 1938: Věra Lukášová (r. E. F. Burian) – divácky náročnější, → podle Burianovy inscenace, která vznikla podle románu Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová MARIE MAJEROVÁ – 1937: Panenství (r. Josef Rovenský) JOSEF KOPTA – 1937: Hlídač č. 47 (r. Josef Rovenský) KAREL POLÁČEK – 1931: Muži v offsidu (r. Svatopluk Innemann) + 1933: Dům na předměstí (r. Miroslav Cikán) → adaptace humoristických románů = velká divácká odezva KAREL ČAPEK – 1937: Bílá nemoc (r. Hugo Haas) + 1937: Hordubalové (r. Martin Frič) – navrátilec z Ameriky - snahy spisovatelů o zrovnoprávnění literatury a filmu → sami se pokusili o filmovou tvorbu (formování uměleckého filmu) → VLADISLAV VANČURA – 1932: Před maturitou, 1933: Na sluneční straně (spolupráce s Vítězslavem Nezvalem) a 1934: Marijka nevěrnice (spolupráce s Ivanem Olbrachtem) Kinematografie za 2. světové války (1939-1945) - nástup Adolfa Hitlera k moci → změna politického klimatu v Evropě - od 1938 → Československo pod vlivem fašistického Německa → i kontrola směřování kinematografie - Barrandovské ateliéry → hlavní filmové centrum Říše - tvůrci pronásledovaní pro svůj původ nebo politické názory → museli se stáhnout do ústraní (E. F. Burian, Karel Hašler) nebo emigrovat (Hugo Haas, Jiří Voskovec, Jan Werich) - nejkvalitnější tituly: Martin Frič, Otakar Vávra nebo František Čáp - protektorátní doba nepřála experimentům → téměř polovina ze 114 hraných filmů z let 1939–1945 = komedie s jednoduchými zápletkami nebo kostýmní filmy a melodramata se slabou vazbou na dobu svého vzniku - počet natáčených filmů klesal X zájem diváků naopak rostl (1944: navíc uzavřena divadla) - stabilní finanční zázemí → umožnilo natáčet nákladnější literární adaptace a využívat předlohy klasiků § důraz na vlastenecké cítění a národní hodnoty s jasným cílem oslavy českého národa a jeho tradic § zaměřují se na postavy spjaté s venkovem, akcent na symboliku a motivy malebné krajiny i folkloru BOŽENA NĚMCOVÁ – 1940: Babička (r. František Čáp) VÍTĚZSLAV HÁLEK – 1940: Muzikantská Liduška (r. Martin Frič) VILÉM MRŠTÍK – 1940: Pohádka máje (r. Otakar Vávra) J. K. TYL – 1941: Paličova dcera (r. Vladimír Borský) KAREL MATĚJ ČAPEK-CHOD – 1941: Turbina (r. Otakar Vávra) JAROSLAV HAVLÍČEK – 1942: Barbora Hlavsová (r. Martin Frič) – na motivy románu Skleněný vrch - snímky vnímány → jako skrytý protest proti nacistické nadvládě - někdy aktualizace, jindy jen ilustrace → úroveň různá, ale stěžejní pro národně-povzbuzující funkci - tendence: potlačení okrajové literatury = druhořadé předlohy ubyly, převládaly náměty současných autorů a látky z klasických literárních děl - okupační úřady → tlak na tvůrce = využití nacionální tematiky ve svůj prospěch - 1941: Jan Cimbura (r. František Čáp) → nejnápadnější ústupek domácích filmařů nacistické dramaturgii → podle stejnojmenné předlohy JINDŘICHA ŠIMONA BAARA - zneužit antisemitský motiv lichvářského židovského krčmáře → v románu Salomon opouští vesnici jako reakci na nevraživost venkovanů, kteří do jeho hospody přestali chodit X ve filmu přejmenován v titulcích na „židovského krčmáře“, ženy na něj uspořádají pogrom, krčmu vydrancují a zapálí → zbitý muž odchází s malým batohem a z kopce se smutně ohlíží za vesnicí