českÁ literaturA ve filmu II. – 1945–1956 Poválečná kinematografie v bouřlivých proměnách: přechod k socialistické kinematografii (1945-1948) konec 2. světové války → znárodnění filmového průmyslu - snaha osvobodit kinematografii od obchodních zájmů a od závislosti na komerčním přístupu producentů - roste vliv státu → státní kinematografie se na svou stranu snaží získat spisovatele → „filmoví spisovatelé“ – ve smluvním vztahu s Československým státním filmem + zaměstnáni jako dramaturgové a scenáristé → Jan Drda, Miloslav Fábera, Jan Řezáč + zasedali v uměleckých radách a kontrolních orgánech, ovlivňují schvalování filmů → Vítězslav Nezval (na ministerstvu informací, vlivný činitel v kinematografické oblasti) - důsledek → sklon k literarizaci filmu = adaptace → téměř polovina poválečné produkce - důraz na scenáristickou přípravu a schvalování scénářů - spisovatelé = na všech úrovních řízení kinematografie = dramaturgové, scenáristé, členové uměleckých rad… - Československé filmové nakladatelství → edice Knihovna románových filmů = filmové scénáře v románové podobě (např. Václav Krška: Housle a sen) dramaturgie - boj s literárním brakem = snahy vyloučit dříve oblíbenou ženskou četbu x ze zábavné literatury → zůstávají jen divadelní veselohry založené na dialogu a situační komice: 1947: Poslední mohykán → podle hry Poslední muž Františka Xavera Svobody 1948: Dnes neordinuji → podle hry Okénko Olgy Scheinpflugové (oba r. Vladimír Slavínský) - adaptace historických próz autorů převážně 19. století → dle poetiky předválečného filmu (jeho příprava plynule přešla z periody válečné do poválečné) 1945: Rozina sebranec a 1946: Nezbedný bakalář (oba r. Otakar Vávra) → podle Zikmunda Wintra 1947: Týden v tichém domě (r. Jiří Krejčík) – podle Jana Nerudy 1948: O ševci Matoušovi (r. Miroslav Cikán) – podle Antala Staška 1947: Alena (r. Miroslav Cikán) → podle povídky Karlštejnské vigilie Františka Kubky - prostřednictvím historické fikce → se nepřímo prosazoval i postoj k přítomnosti (např. témata sociální necitlivosti) + možnost úniku do světa minulosti + zdůrazněn poutavý děj, barvitost kostýmů a prostředí 1947: Jan Roháč z Dubé (r. Vladimír Borský) – podle dramatu Aloise Jiráska Jan Roháč → hledání historické paralely s dobou, zdůrazňoval nacionální patos s protikladem slovanství a němectví - adaptace tvorby umělecky renomovaných autorů (většinou prozaici meziválečné éry) → zajistit zvýšení umělecké úrovně filmů a posílit kulturně a národně-výchovnou úlohu kinematografie 1948: Léto (r. K. M. Walló) – podle Fráni Šrámka 1948: Krakatit (r. Otakar Vávra) – podle Karla Čapka 1947: Nikola Šuhaj (r. M. J. Krňanský) – podle románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník 1947: Předtucha (r. Otakar Vávra) – podle Marie Pujmanové 1948: Hostinec U kamenného stolu (r. Josef Gruss) – podle Karla Poláčka - filmy → navozovaly určité paralely s dobovými problémy a náladami, i aktualizační posuny - 1947: Siréna (r. Karel Steklý) – podle dvou kapitol románu Marie Majerové → nejvýznamnější počin poválečného období, sociální drama o povstání dělníků na Kladně (tematika třídních konfliktů, dramatičnost a pateticky vyzdvižená individuální tragika) → Zlatý lev na MFF v Benátkách (1947) - zájem o folklor → lidové písně a říkadla – 1947: Špalíček (r. Jiří Trnka) → celovečerní animovaný film, ztvárňující lidové zvyky, sleduje cyklus přírodního času (v šesti epizodách zachycen průběh roku na českém venkově), snaha postihnout archetypální podoby a projevy češství + oslava pokojné lidské práce) - psychologická próza → na okraji zájmu filmařů → Marie Pujmanová – 1947: Předtucha (r. Otakar Vávra) + - inspirace cizojazyčnou literaturou, zakotvenou v jiném prostoru i čase Sigurd Christiansen – 1946: Mrtvý mezi živými (r. Bořivoj Zeman) → podle románu norského spisovatele; snímek o člověku poznamenaném nařčením ze zbabělosti N. V. Gogol – 1946: Podobizna (r. Jiří Slavíček) → film o iracionalitě zla - zůstávají divadelní veselohry a dramata Fráňa Šrámek – 1948: Léto (r. K. M. Walló) → povrchové přenesení děje do současnosti Film a literatura v éře socialistického realismu (1948-1956) - rok 1948 → zásadní zvrat v dějinách Československa → cíl únorového puče = nastolení komunistické moci, likvidace demokratického systému a připojení Československa k sovětskému mocenskému bloku poznamenalo i oblast kinematografie: - vznik podniku Československý státní film (dle vládního nařízení) → centralizace výroby i cenzura (důkladná dramaturgická příprava doprovázena složitými schvalovacími procedurami) - ekonomické aspekty → jako druhořadé x hlavně propagandistická dimenze filmu → zastiňovala umělecké snahy = filmové umění má sloužit ideologii a podřídit se duchu socialistického realismu - filmaři – až na výjimky – v zájmu společenské objednávky rezignace na tvůrčí svobodu - schematická díla s jednostranně typizovanými charaktery - dlouhá doba výroby filmu → změny způsobené únorovým převratem se projevily s odstupem - témata: svět pracujícího člověka a jeho problémy (továrny, venkovská tematika), budovatelský film s žánry jako agitka, špionážní a politické drama, vybraná období českých dějin (husitství a národnímu obrození), historie nahlížena jednostranně + překrucována - únik = filmy pro děti a mládež → tvůrci mohli projevit svůj smysl pro poetično a fantazii - podstatná část produkce → vycházela z literárních předloh (výběr striktně podřízen cílům kulturní politiky, hlavní společenská a agitační funkce) - stranický aparát snažil zlákat spisovatele k filmu direktivními výzvami i lákavými nabídkami - ale i nechuť spisovatelské obce → složité schvalovací procesy deformují původní látky, adaptace často neúspěšné § prověřená a vyhovující díla minulosti (klasické literatury) → v rámci doby výrazně aktualizovaná § nově vznikající tituly → snažily se naplňovat požadavky socialistického realismu - podporují prokomunistický výklad starší i nedávné minulosti + důraz na boj dělnické třídy 1949: přelom - výběr textů pro filmové adaptace → striktně podřízen potřebám a cílům kulturní politiky - hlavní důraz na společenskou, přesvědčovací, agitační funkci filmu - hlavně: nově vznikající díla = požadavky socialistického realismu + aktualizovaná díla - typické: stereotypní líčení třídního protikladu → vnějškový patos 1949: Němá barikáda (r. Otakar Vávra) – podle stejnojmenné knihy povídek Jana Drdy → oproti předloze zvýrazněno více třídní rozvrstvení postav i optimistické vyznění spjaté s aktem osvobození a perspektivou budoucího šťastného života 1950: Vstanou noví bojovníci (r. Jiří Weiss) + 1955: Rudá záře nad Kladnem (r. Vladimír Vlček) – podle próz Antonína Zápotockého 1950: Chceme žít (r. E. F. Burian) – podle Karla Nového → příběh proletářské dvojice z doby hospodářské krize → aplikoval nová ideová schémata + propojil kritiku kapitalismu s patetickou oslavou současnosti – dav stávkujících se prolíná s jásavou manifestací, jíž se účastní i hrdinové příběhu 1952: Anna proletářka (r. Karel Steklý) – podle Ivana Olbrachta 1954: Botostroj (r. K. M. Walló) – podle T. Svatopluka 1953: Kavárna na hlavní třídě (r. Miroslav Hubáček) – podle Gézy Včeličky - ideologicky motivované dějové posuny poznamenaly v přepisech 1953: Jestřáb kontra Hrdlička (r. Vladimír Borský) – podle povídky Svatopluka Čecha 1953: Komedianti (r. Vladimír Vlček) – přepis předlohy Ivana Olbrachta Bratr Žak - budovatelská dramata a prózy Vojtěch Cach – 1951: DS 70 nevyjíždí (r. Vladimír Slavínský) – rané výrobní drama Jaroslav Zrotal – 1950: Slepice a kostelník (r. Oldřich Lipský a Jan Strejček) – vesnická veselohra Jaroslav Zrotal – 1951: Frona (r. Jiří Krejčík) – drama Vašek Káňa – 1951: Karhanova parta (r. Václav Wasserman a Zdeněk Hofbauer) – veselohra Parta brusiče Karhana Karel Stanislav – 1951: Štika v rybníce (r. Vladimír Čech) – podle komedie Stavěli zedníci Jiří Marek – 1952: Nad námi svítá (r. Jiří Krejčík) Ludvík Aškenazy – 1953: Můj přítel Fabián (r. Jiří Weiss) – podle povídky Dva Gáboři Václav Řezáč – 1952: Nástup (r. Otakar Vávra) – první vzorové dílo české socialistickorealistické prózy - díla přispívající k legitimizaci nových poměrů → podpora prokomunistického výkladu starší i nedávné minulosti (boj dělnické třídy a naplňování její historické úlohy, poválečné uspořádání společnosti) Antonín Zápotocký – 1951: Vstanou noví bojovníci (r. Jiří Weiss) + 1955: Rudá záře nad Kladnem (r. Vladimír Vlček) Ivan Olbracht – 1952: Anna proletářka (r. Karel Steklý) T. Svatopluk – 1954: Botostroj (r. K. M. Walló) Géza Včelička – 1953: Kavárna na hlavní třídě (r. Miroslav Hubáček) → stereotypnost vylíčení třídního protikladu a vnějškový patos - česká národní klasika → různý přístup = úniky x přizpůsobení - ctí předlohu – 1949: Divá Bára (r. Vladimír Čech) – podle stejnojmenné povídky Boženy Němcové x - výrazně ideologicky deformované ilustrace jednoznačně hodnocené historie 1955: Strakonický dudák (r. Karel Steklý) – podle Josefa Kajetána Tyla filmy vycházejících z próz Aloise Jiráska = 1950: Temno (r. Karel Steklý) + 1955: Psohlavci (r. Martin Frič) + husitské trilogie – 1954: Jan Hus, 1955: Jan Žižka, 1957: Proti všem (r. Otakar Vávra) x - výjimka → 1952: loutkový přepis Starých pověstí českých (r. Jiří Trnka) → vlastenecký patos vyvážený poetičností, výtvarnou virtuozitou a odlehčujícím humorem - únik od dobové schematičnosti (důraz na ztvárnění individuálity hrdiny) → jen několik adaptací 1952: Divotvorný klobouk (r. Alfréd Radok) – artistní zpracování veselohry V. K. Klicpery 1953: Měsíc nad řekou + 1954: Stříbrný vítr (r. Václav Krška) – lyrické přepisy děl Fráni Šrámka - filmové pohádky – divácky nejpopulárnější žánr (ideově vyhovovaly dobovému vyzdvižení lidové kultury, zároveň přitahovaly zájem svou výpravností i humorem) 1952: Pyšná princezna + 1954: Byl jednou jeden král (r. Bořivoj Zeman) – volné adaptace děl Boženy Němcové Potrestaná pýcha a Sůl nad zlato 1955: Obušku, z pytle ven! (r. Jaromír Pleskot) – podle díla Karla Jaromíra Erbena 1956: Hrátky s čertem (r. Josef Mach) – podle Jana Drdy - žánr komedie – nutnost emancipovat se od meziválečných lidových zábavných titulů + najít dobově adekvátní podobu (povinně zatíženou ideologickým nánosem) - naštěstí se nenaplnilo v případě adaptací próz Jaroslava Haška povídková tvorba 1952: Haškovy povídky ze starého mocnářství (r. Miroslav Hubáček a Oldřich Lipský) 1955: Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (r. Oldřich Lipský) Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 1954-1955: Osudy dobrého vojáka Švejka I .– III. (r. Jiří Trnka) – tři loutkové snímky 1956: Dobrý voják Švejk + 1957: Poslušně hlásím (r. Karel Steklý) – věrný přepis s důrazem na přesné předvedení sledu scén - náměty z literatury 1. poloviny 50. let → většinou bez jakýchkoli uměleckých kvalit = převážně adaptace vzorových děl české socialistickorealistické budovatelské literatury (jednostranný důraz na agitační poslání a schematickou typologii černobíle rozdělených postav) 1951: DS 70 nevyjíždí (r. Vladimír Slavínský) – přepis výrobního dramatu Vojtěcha Cacha 1950: Slepice a kostelník (r. Oldřich Lipský, Jan Strejček) – podle vesnické veselohry Jaroslava Zrotala 1951: Karhanova parta (r. Václav Wasserman, Zdeněk Hofbauer) – dle titulu Vaška Káni Parta brusiče Karhana 1951: Štika v rybníce (r. Vladimír Čech) – podle veselohry Karla Stanislava Stavěli zedníci 1952: Nástup (r. Otakar Vávra) – podle románu Václava Řezáče 1952: Nad námi svítá (r. Jiří Krejčík) – podle povídky Jiřího Marka