českÁ literaturA ve filmu III. – 1956-1968 Literatura a film v době politického tání po roce 1956 - 1953: po smrti Stalina a hned poté i Klementa Gottwalda → otřes politického systému - 1956: XX. sjezd KSSS → významná mezinárodně-politická událost → Nikita Chruščov odsoudil zvěrstva stalinismu, kritika kultu osobnosti → uvolnilo se napětí studené války - na krátko i u nás → politickému tání = zdůrazněna nutnost vyrovnat se s minulostí - duben 1956: II. sjezd Svazu československých spisovatelů → zásadní mezník v kultuře → kritika období tzv. socialistického realismu - pozitivní důsledek → otevření se české kultury i českého filmu světovým trendům - postupně ve filmu → otevřená kritika soudobé společnosti + apel na otázky svědomí = tzv. český civilismus od pol. 50. let → proměna volby literárních předloh pro filmové adaptace - potřeba vyrovnat se se schematickou tvorbou agitačně zaměřené kinematografie předešlého období → kritika nedostatků společnosti a apel na otázky svědomí člověka 1) posun vztahu k dílům klasickým - nový pohled na tvorbu Aloise Jiráska → 1956: Ztracenci (r. Miloš Makovec) → podle stejnojmenné povídky, ne patetické nahlížení dějin, ale sleduje postoje obyčejných lidí v mezní situaci války - adaptace románů Jarmily Glazarové → 1956: Advent (r. Vladimír Vlček) + 1957: Vlčí jáma (r. Jiří Weiss) → důsledná psychologická drobnokresba hrdinů a jejich vztahů - Jan Otčenášek → 1958: Občan Brych (r. Otakar Vávra) → kupodivu také psychologické - Karel Čapek → 1958: O věcech nadpřirozených (r. Jiří Krejčík, Jaroslav Mach a Miloš Makovec) – povídkový film podle Povídek z jedné kapsy a souboru Bajky a podpovídky → nostalgické ohlédnutí pol. 50. let → nástup druhé poválečné generace spisovatelů - 1956 → příslib politického tání - nástup 2. generace spisovatelů → nová jména: Pavel Kohout, Jan Procházka, Ivan Kříž, Ludvík Aškenazy, Jan Otčenášek, František Hrubín - z jejich scenáristických dílen či podle jejich předloh dochází k proměně českého filmu 2. pol. 50. let - pokusy o kritické postižení aktuálních společenských problémů → vliv i na film - 1956: Zářijové noci (r. Vojtěch Jasný) → hra Pavla Kohouta (odvážné odhaloval negativní jevy v armádě) - 1958: Tři přání (r. Ján Kadár, Elmar Klos) → scénář k satirické filmové komedii: Vratislav Blažek → posléze upravil do podoby divadelní hry Třetí přání - umělecké a kritické vzepětí → sraženo k zemi (naštěstí jen na krátko) - únor 1959: I. festival československého filmu v Banské Bystrici → konference hodnotící dosavadní filmovou tvorbu = dogmatičtí kritikové → mj. odsouzení několika zásadních snímků uplynulého období (např. Tři přání) → za kritický postoj okrajových společenských jevů a negativistické nazírání skutečnosti - po skončení přehlídky: některé tituly staženy z distribuce, restriktivní opatření + návrat výrazné cenzury - akt politického výprasku = snaha oslabit náběh ke svobodnější umělecké tvorbě Slibná šedesátá léta (1959-1968) - konference v Bánské Bystrici → snaha zbrzdit vývoj filmu po roce 1956 X nepodařilo se zastavit úplně - od 1961: opět liberalizační tendence → vedly k rozvoji nejen v oblasti kinematografie - stabilizace poměrů → nástup jedné z nejvýraznějších etap českého filmu – tzv. české nové vlny → převážně absolventi FAMU a jim generačně blízkých přátel - také pozitivní vliv na tvorbu starších tvůrců → např. Otakar Vávra, Zbyněk Brynych, Elmar Klos a Ján Kadár, František Vláčil, Vojtěch Jasný → v této dekádě vytvářejí svá nejlepší díla úzké propojení filmové a literární sféry - plodný kontakt filmu s literaturou – výrazné úsilí o kreativní interpretaci náročných literárních textů - odvrat od úzkého pojetí tzv. socialistické literatury → do středu zájmu adaptátorů či scenáristů se dostávala současná literatura - nástup autorského filmu a tzv. české nové vlny → filmaři rádi přijímají impulsy nové literatury - 60. léta → literatura a film = vzájemně se ovlivňují § film inspirován literárními náměty + literatura zpětně přebírá prvky filmové řeči § řada autorů úzké sepětí literárních a filmových aktivit (např. Vladimír Körner či Jan Procházka → pro film adaptovali své prózy + původní scénáře rozpracovávali do podoby literárních děl) § výrazný obrat od klasiky 19. století k literatuře 20. století = právě vydávané či nepublikované tituly - přelom 50. a 60. let – pod vlivem rezoluce konference v Banské Bystrici - nejprve díla oficiálně vyzdvihovaných autorů tvorba oficiálně vyzdvihovaných autorů (antagonismus socialismu a kapitalismu + vývoj dělnického hnutí) - MARIE MAJEROVÁ – román Nejkrásnější svět → 1961: Kde řeky mají slunce (r. Václav Krška) - VLADIMÍR NEFF – novela Zelené pochodně → 1960: Pochodně (r. Vladimír Čech) - GÉZA VČELIČKA – 1960: Policejní hodina + Karel Čapek – 1959: První parta (oba r. Otakar Vávra) - K. M. ČAPEK CHOD – Kašpar Lén mstitel → 1959: Mstitel (r. Karel Steklý) - ALFRÉD TECHNIK – román Mlýn na ponorné řece → 1961: Ďáblova past (r. František Vláčil) - KAREL ČAPEK – 1959: První parta, r. Otakar Vávra - JAN OTČENÁŠEK – Občan Brych → 1961: Jarní povětří, r. Ladislav Helge současná tematika → její zobrazování se v počátcích období utápělo ve schematičnosti a bezradnosti - Jan Otčenášek – román Občan Brych → 1961: Jarní povětří (r. Ladislav Helge) - František Pavlíček → drama 1961: Labyrint srdce (r. Jiří Krejčík) - Ludvík AŠKENAZY → 1961: Noční host (r. Otakar Vávra) § Rudolf Kalčík → 1959: Král Šumavy (r. Karel Kachyňa) → dobrodružný film o zásazích pohraničníků proti lidem překračujícím po Únoru 1948 státní hranici → značný úspěch § výrazný příklon k tematice 2. světové války → od přelomu 50. a 60. let 1) adaptacemi děl generačně starších tvůrců 1961: Reportáž, psaná na oprátce (r. Jaroslav Balík) – Julius Fučík 1960: Práče (r. Karel Kachyňa) – Jan Mareš 1960: Vyšší princip (r. Jiří Krejčík) – podle povídka Jana Drdy ze souboru Němá barikáda 2) adaptace děl tzv. druhé vlny válečné prózy → úsilí o psychologicky věrnější postižení individuálních osudů i budování sugestivní atmosféry strachu a ohrožení - často téma tragických osudů Židů v době okupace: - dílo Arnošta Lustiga - 1962: Transport z ráje (r. Zbyněk Brynych) → na základě povídek ze sbírky Noc a naděje - 1964: Démanty noci (r. Jan Němec) → podle povídky Tma nemá stín, snaha postihnout niternou situaci hrdinů za pomoci obrazových vizí - 1967: Dita Saxová (r. Antonín Moskalyk), komorně pojaté - + - 1959: Romeo, Julie a tma (r. Jiří Weiss) – novela Jana Otčenáška, citlivý pohled na dospívání za války - 1964: a pátý jezdec je Strach (r. Zbyněk Brynych) – novela Hany Bělohradské Bez krásy, bez límce - 1965: Obchod na korze (r. Ján Kadár a Elmar Klos) – Oscarem oceněný, povídka Past Ladislava Grosmana (paralelně ji upravil do podoby novely pod názvem Obchod na korze – 1965) počátek 60. let → výraznější prosazení současné tematiky 1) kritický pohled na pracovní prostředí → nepříliš úspěšné, jen výjimky: - 1962: Zelené obzory (r. Ivo Novák) – novela Jana Procházky - 1964: Obžalovaný (r. Ján Kadár a Elmar Klos) – novela Lenky Haškové (odpovědnost člověka ve vysoké pracovní funkci) 2) zachycení deziluze tehdejší každodennosti → nové tituly, vycházející z tzv. poetiky všedního dne - 1964: Marie (r. Václav Vorlíček) – novela Alexandra Klimenta - 1963: Pršelo jim štěstí (r. Antonín Kachlík) – Jan Trefulka - 1965: Souhvězdí Panny (r. Zbyněk Brynych) – novela Milana Uhdeho Ošetřovna 3) žánrová pestrost literatury - divácky oblíbené přepisů detektivních próz (Hana Bělohradská, Václav Erben, Eduard Fiker, Pavel Hejcman, Anna Sedlmayerová, Josef Škvorecký aj.) - fantastika – 1962: Blbec z Xeenemünde + Tarzanova smrt (r. Jaroslav Balík) – dle povídek Josefa Nesvadby - parodie na western – 1964: Limonádový Joe (r. Oldřich Lipský) – podle Jiřího Brdečky tvorba generace příslušníků tzv. nové vlny (zhruba od r. 1964) → úzká vazba filmu na současnou literaturu - hold významnému českému spisovateli Bohumilu Hrabalovi → prózy je přitahovaly díky autentickému a originálnímu zobrazení obyčejného života i přirozeně působícím dialogům - 1965: Perličky na dně (1965, r. Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš) = symbolický programový manifest → povídkový film vycházející z Hrabalových povídek otištěných v souborech Perlička na dně a Pábitelé - samostatně filmy 1964: Fádní odpoledne (r. Ivan Passer) a 1965: Sběrné surovosti (r. Juraj Herz) → do časového rámce celovečerního filmu se bohužel nevešly - Jiří Menzel → dvorní adaptátor Hrabalových próz → úspěšné adaptace - 1966: Ostře sledované vlaky – příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství, 1967 – Oscar za nejlepší cizojazyčný film - 1969. Skřivánci na niti – podle povídek z Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, do kin až 1990 - + - adaptace novely Vladislava Vančury – 1967: Rozmarné léto – dokázal zachovat košatě barokní jazyk předlohy a přesně vystihnout atmosféru zapomenutých časů adaptace dalších reprezentativních autorů literatury 60. let - utkat se s novými texty → prostředky filmu vytvořit hodnotné adaptace + důraz na netradiční postupy - Milan Kundera → láká pro tragikomické a ironické ladění i politické akcenty - 1965: Nikdo se nebude smát (r. Hynek Bočan) + 1969: Já, truchlivý bůh (r. Antonín Kachlík) – podle povídek ze souboru Směšné lásky - 1968: Žert (r. Jaromil Jireš) – podle stejnojmenného románu, Ludvík Jahn představuje oběť → ani po letech se nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou, za kterou se chce pomstít, ale vše se obrátí proti němu - nejvýraznější adaptace - Vladimír Páral – 1967: Soukromá vichřice (r. Hynek Bočan) - Ladislav Fuks – 1968: Spalovač mrtvol (r. Juraj Herz) - Karel Michal – 1968: Čest a sláva (r. Hynek Bočan) generačně starší a zkušenější režiséři → inspirováni výboji příslušníků nové vlny - Otakar Vávra – pedagog na FAMU (formoval řadu čelních představitelů NV + ovlivněn studenty) - podle lyrických předloh Františka Hrubína – adekvátní filmová vyjádření → 1965: Zlatá reneta + 1966: Romance pro křídlovku → vyniká propracovanou lyrickou optikou, smyslem pro civilní všednodennost i pochopením pro postavy, nostalgicky hledající ztracený čas - podle románu Václava Kaplického – 1969: Kladivo na čarodějnice → reprezentativní dílo konce 60. let, ve své době historické podobenství o mechanismech moci - František Vláčil → stěžejní dílo české kinematografie – adaptace románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová (1967) → proti nevšednímu jazyku předlohy staví složitou souhru obrazu, zvuku a hudby, brilantně prolnutá lyrická a epická složka 1968: slibný rozvoj kinematografie 60. let → ukončen vlivem politických událostí spojenými s okupací → značné administrativní zásahy i nástup normalizace = výrazná regrese ve vývoji českého filmu