OD NORMALIZACE K PERESTROJCE (1968-1989) - nástup normalizace → proměna kulturní politiky, zásah do filmové tvorby → kontrola kinematografie - zastavena výroba řady připravovaných filmů + dokončené uloženy tzv. do trezorů, promítány po r. 1989 (např. Skřivánci na niti – 1969, r. Jiří Menzel, podle Hrabala, Smuteční slavnost – 1969, r. Zdenek Sirový, podle románu Evy Kantůrkové) - výměny tvůrčích pracovníků → ti, co nesouhlasili s okupací či jejich tvorba ideologicky nevyhovovala → nové tvůrčí skupiny na Barrandově (v nich druhořadí filmaři) vliv i na úroveň filmových adaptací literárních děl - autoři spojení s obrodným procesem 60. let → nejsou adaptováni - prosazuje se oficiální socialistická literatura → námětově: látky z pracovního prostředí, historie dělnického hnutí + oslava příkladných socialistických hrdinů - snazší → prosadit film opírající se o knižně vydaný text - od 1971: snaha vyjít vstříc „požadavkům nové doby“ → naplno sloužit zájmům komunistické strany (nástroj propagandy a výchovy + důraz na tzv. angažovanou problematiku) 1) náměty z dějin dělnického hnutí nebo zpracování historických událostí → stvrzují význam komunismu a socialismu (vznik KSČ, dělnické hnutí, kolektivizace vesnice) = prvoplánová díla nevalné úrovně 1974: Dvacátý devátý (r. Antonín Kachlík) – podle předlohy Jaroslava Matějky 1971: Svět otevřený náhodám (r. Karel Steklý) – román Josefa Kadlece 1971: Černý vlk (r. Stanislav Černý) – novela Karla Fabiána 1973: Zločin v Modré hvězdě (r. Antonín Kachlík) – epizoda z Anny Proletářky Ivana Olbrachta 1973: Kronika žhavého léta (r. Jiří Sequens) – román Václava Řezáče Bitva 1976: Čas lásky a naděje (r. Stanislav Strnad) – román Antonína Zápotockého Rozbřesk 1974: Pavlínka (r. Karel Kachyňa) – román Alfréda Technika Svárov 1976: Bouřlivé víno (r. Václav Vorlíček) – volná adaptace románu Jana Kozáka Svatý Michal 1976: Náš dědek Josef (r. Antonín Kachlík) – próza Jaroslava Matějky 1975: Tobě hrana zvonit nebude (r. Vojtěch Trapl) – podle vlastní divadelní hry - Vojtěch Trapl – filmový funkcionář, autor instruktážních filmů a odpůrce snímků československé nové vlny → znamenitě splynul s požadavky normalizační barrandovské dramaturgie = adaptace vlastní divadelní hry (prvotina) → manipuluje s ideologickými kontexty - inspirováno skutečnými událostmi v Košicích z r. 1968, kdy byla lynčována žena stranického funkcionáře → prokurátorka Ronešová (Jiřina Petrovická) vyšetřuje útok zfanatizovaného davu na ženu komunisty a u soudu odhalí skutečného viníka – svého pravičáckého kolegu, který konflikt úmyslně vyprovokoval… 1975: Tam, kde hnízdí čápi (r. Karel Steklý) – román Bohumila Nohejla Velká voda - angažovaný snímek o vesnici Údolné, kde čestní komunisté dvakrát vítězí nad starými pořádky a otevírají vesničanům cestu ke šťastné socialistické budoucnosti: během kolektivizace v 50. letech a v roce 1968, kdy se nad poctivými družstevníky snaží zvítězit nekalé pravicové živly - ústřední hrdina – bývalý sklářský dělník Štěpán Urban (Jiří Krampol) – se stane zakladatelem a prvním předsedou místního zemědělského družstva 2) přepisy klasických literárních děl → oproštěné od ideologie, kultivované 1971: Babička (r. Antonín Moskalyk) – podle Boženy Němcové (scénář napsal zakázaný František Pavlíček) 1970: Luk královny Dorotky (r. Jan Schmidt) – podle tří povídek Vladislava Vančury 1971: Petrolejové lampy (r. Juraj Herz) – působivá adaptace románu Jaroslava Havlíčka, důraz na psychologii postav a pečlivé vykreslení dobové atmosféry 1978: Panna a netvor (r. Juraj Herz) – přepis pohádkového dramatu Františka Hrubína 1970: Valerie a týden divů (r. Jaromil Jireš) – podle „černého“ románu Vítězslava Nezvala, novovlnný 1970: Partie krásného dragouna + Pěnička a Paraplíčko, 1971: Smrt černého krále + Vražda v hotelu Excelsior – adaptace próz Jiřího Marka s detektivními a kriminálními motivy, vzbudily zájem diváků - 1985: Stín kapradiny (r. František Vláčil) – filmová balada podle Josefa Čapka, scénář Vladimír Körner → tendence využívat apolitického rozměru předloh s důrazem na atmosféru zašlých časů - 1984: Poklad hraběte Chamaré (r. Zdeněk Troška) podle novely Aloise Jiráska Poklad - 1988: Prokletí domu Hajnů (r. Jiří Svoboda) podle románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný 3) adaptace klasických děl s důrazem na dobově politické aktualizace a ideologické úpravy - 1. pol. 70. let → většinou nevydařené filmy 1980: Rytmus 1934 (r. Jaroslav Balík) – podle románu Václava Řezáče Černé světlo 1980: Temné slunce (r. Otakar Vávra) – druhý návrat ke Krakatitu Karla Čapka (výstraha před válečnými choutkami současných imperialistů) Jan Otčenášek 1972: Svatba bez prstýnku (r. Vladimír Čech) – dílčí motivy románu Kulhavý Orfeus 1973: Milenci v roce jedna (r. Jaroslav Balík) – podle nedopsaného románu Pokušení Katarina 4) adaptace tvorby autorských osobností poválečného období (60. let) → pozvolně - od 1978–1979 → vzati na vědomí určití spisovatelé 60. let → to nejlepší, co během normalizace vzniklo Vladimír Páral – 1979: Radost až do rána (r. Antonín Kachlík), 1979: Mladý muž a bílá velryba a 1984: Katapult (oba r. Jaromil Jireš), 1990: Muka obraznosti (r. Vladimír Drha) Bohumil Hrabal – 1981: Postřižiny a 1984: Slavnosti sněženek (r. Jiří Menzel) → adekvátní filmové výrazové prostředky pro vyjádření jeho specifické literární řeči Vladimír Körner – 1969: Adelheid (r. František Vláčil) a 1980: Cukrová bouda (r. Karel Kachyňa, podle novely Zrození horského pramene), 1985: Zánik samoty Berhof (r. Jiří Svoboda, scénář východiskem pro autorovu pozdější stejnojmennou prózu) → baladické ladění Adolf Branald – 1981: Pozor, vizita! a 1983: Sestřičky (r. Karel Kachyňa), předloha Vizita, divácky vděčné Ota Pavel – 1986: Smrt krásných srnců (r. Karel Kachyňa) Josef Nesvadba – 1972: Slečna Golem (r. Jaroslav Balík) a 1977: Zítra vstanu a opařím se čajem (r. Jindřich Polák) → prvky sci-fi a komedie 5) současná angažovaná literatura (zachytit nejistoty, citové zmatky i revolty mladých hrdinů a vyzdvihovat jejich závěrečné zapojení se do společnosti) Karel Štorkán – přední autor ideologicky přijatelných námětů → 1972: My ztracený holky (r. Antonín Kachlík), 1972: Půlnoční kolona (r. Ivo Novák), 1972: Rodeo (r. Antonín Máša) a 1974: Kvočny a Král (r. Jaromír Borek) Jan Kostrhun – vesnická tematika → 1976: Plavení hříbat (novela Prázdniny), 1979: Tvář za sklem (román Černé ovce), 1981: Pytláci a 1982: Vinobraní (r. Hynek Bočan) Ladislav Pecháček – humor → 1982: Jak svět přichází o básníky (r. Dušan Klein, předloha Amatéři) Jiří Švejda – konfliktní hrdinové, sociálněkritický aspekt → 1980: Požáry a spáleniště (r. Antonín Kachlík), 1984: Kariéra (r. Július Matula, Dva tisíce světelných let) a 1985: Havárie (r. Antonín Kopřiva) Václav Dušek – 1979: Křehké vztahy (r. Juraj Herz, próza Druhý dech) Petr Novotný – 1983: Zámek „Nekonečno“ (r. Antonín Kopřiva, výchovný ústav pro mládež Vezmu sekeru) Radek John – osobité zpracování tematiky nelehkého dospívání a generačních konfliktů → 1980: Jen si tak trochu písknout a 1982: Sněženky a machři (r. Karel Smyczek, dle románové prvotiny Džínový svět) Zdeněk Rosenbaum – 1986: Krajina s nábytkem (r. Karel Smyczek) sociální kritika a politická satira → v důsledku politického uvolňování v 2. polovině 80. let Stanislav Vácha – 1987: Hauři (r. Július Matula) → téma pokrytectví a protekcionismu Ladislav Pecháček – 1988: Dobří holubi se vracejí (r. Dušan Klein) → téma alkoholismu 6) vztah filmu a divadla - přepisy divadelních inscenací → vyrovnat se s poetikou a atmosférou titulu + případně jej významově povýšit posunem do nového filmového kontextu Divadlo na provázku Brno – 1978. Balada pro banditu (podle Milana Uhdeho), 1981: Poslední leč + Semafor – 1986: Jonáš a Melicharová (tvorba Jiřího Suchého) – r. Vladimír Sís inscenace Boleslava Polívky – 1987: Šašek a královna (r. Věra Chytilová) Divadlo Járy Cimrmana → osobitý humor Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka → 1983: Jára Cimrman ležící, spící a 1984: Rozpuštěný a vypuštěný (podle hry Vražda v salonním coupé) ADAPTACE ČESKÉ LITERATURY V ČESKÉM FILMU PO ROCE 1989 - 1989: bezprostředně po proměnách → český film = opak situace v letech 1945-1989 - nutnost vyrovnat se s novými ekonomickými a organizačními podmínkami - 1993: zrušen státní monopol filmu → celková proměna filmového průmyslu (privatizace FS Barrandov) - finanční podpora státu → minimální + tvůrci → odkázáni hlavně na soukromé producenty - od poč. 90. let: vznik soukromých společností (např. Bonton, Space Films, Bioscop, Ateliéry Zlín…) + výrazný producent → veřejnoprávní Česká televize (největší koproducent filmů) - česká kinematografie → se stala svobodnou X svoboda bez peněz, s níž si tvůrci nevěděli rady - chyběli zkušení producenti, výrobní zázemí, nemilosrdná konfrontace se zahraniční konkurencí - vliv → na nové dramaturgické tendence tvorby → z počátku snaha sázet na jistotu = tu mj. poskytují právě úspěšná literární díla, jež se stávala předlohami mnohých adaptací témata. 1) bezprostřední reakce na minulý režim - poč. 90. let → pokusy vyrovnat se s komunistickou minulostí = ventilovat (často neúspěšně) osobní křivdy z období normalizace či 50. let 20. stol. Josef Škvorecký – 1991: Tankový prapor (r. Vít Olmer) → první soukromý film, dříve zakázaná předloha = „vzpomínka“ na vojenskou službu v 50. letech → nahlíží socialismus tak, jak to nebylo možné X ne závažná reflexe, hlavně zábavně laděné historky z vojenského prostředí [Vladimír Olmer → pak bulvární ladění tvorby, umělecký pád = 1995: Playgirls 1 a Playgirls 2 → zpracování románu Vladimíra Párala o třech přítelkyních podnikajících v erotickém byznysu] Miroslav Švandrlík – 1992: Černí baroni (r. Zdenek Sirový) → podle jedné z nejčtenějších knih porevolučního období → záměr opět nenaplněn, námět neodpovídal naturelu zádumčivého režiséra oba filmy → značný komerční úspěch Jiří Stránský – 1996: Bumerang (r. Hynek Bočan) → první film z prostředí bolševických lágrů, lidsky pochopitelné zúčtování s minulostí 2) odkaz české klasiky - poč. 90. let: nedostatek soudobých látek → tak osvědčení i pozapomenutí autoři české literární klasiky Bohumil Hrabal → nic se nevyrovnalo Ostře sledovaným vlakům či Postřižinám 1993: Andělské oči (r. Dušan Klein) – povídka Bambini di Praga 1947 → o partičce podezřelých pojišťováků, kteří jsou nakonec sami obelstěni X barvotiskové retro 1994: Příliš hlučná samota (r. Věra Caisová) → herec Philippe Noirete X nepochopení předlohy, slabý film 2006: Obsluhoval jsem anglického krále (r. Jiří Menzel) → práva na zfilmování knihy = deset let tahanic → na osudu číšníka zrcadlí dramata a prohry, kterými prošly naše dějiny ve 20. století → dokonalé dobové stylizace X tragikomičnost předlohy ani metaforu českého osudu → nevystihnul - literatura období mezi světovými válkami → obracejí se k ní tvůrci starší a střední generace (neuměli najít výraznější kontakt s realitou ve zpracování současných témat) → převážně ilustrace původních předloh Jaroslav Havlíček – 1992: Helimadoe (r. Jaromil Jireš) → nostalgické retro, z původně dominantní postavy – domácího tyrana dr. Hanzelína – udělali sympatického podivína, místo dilematu mezi rodinnou soudržností a osobní svobodou → motiv prvního citového okouzlení i rozčarování dospívajícího chlapce Emila Zdeněk Jirotka – 1993: Saturnin (r. Jiří Věrčák) → humoristický román o mladém muži dobrého postavení a jeho svérázném sluhovi Saturninovi, který působí v poklidném životě řadu zvratů → retrosnímek s nostalgickou atmosférou 30. let 20. století X specifický duch předlohy nevystihl Vladislav Vančura – 2003: Útěku do Budína (r. Miloslav Luther) → kostýmní podívaná toporně ilustrující příběh generační vzpoury Ivan Olbracht – osudy podkarpatských Židů – 1995: Golet v údolí (r. Zeno Dostál) → nostalgicky smířlivý popis zmizelého světa židovské vesnice, 1999: Hanele (r. Karel Kachyňa, povídka O smutných očích Hany Karadžičové) → tragicky laděný příběh mladé ženy, která je kvůli milostnému vzplanutí k muži, jenž se odklonil od tradiční víry, zavrhnuta židovskou komunitou i vlastní rodinou Josef Kopta – legionářský spisovatel – 2008: Hlídač č. 47 (r. Filip Renč) → syrový příběh válečného vysloužilce, který předstíráním hluchoty odhalí manželčinu nevěru Josef Karel Šlejhar – 1999: Kuře melancholik (r. Jaroslav Brabec) → výrazné obrazové řešení, ale posun ve vyznění → příběh malého čtyřletého chlapce, který po smrti matky marně hledá jistoty ve světě dospělých Josef Váchal – 1993: Krvavý román (r. Jaroslav Brabec) → originální obrazová stylizace, pohrává si se stereotypy brakové literatury a žánrovými schématy kinematografie od počátků až do zvukové éry Vladimír Michálek → snaha o zajímavé uchopení: Franz Kafka – 1994: Amerika → netradiční přepis, výtvarně stylizovaná podívaná Jakub Deml – 1996: Zapomenuté světlo → příběh přesadil do období normalizace, role vesnického kněze, bojujícího koncem 80. let za zachování místního kostela, Bolek Polívka poezie K. J. Erben – Kytice + K. H. Mácha – Máj → r. F. A. Brabec = celovečerní kalendářové ilustrace, postrádajících jakoukoli básnivost 3) současné látky - pol. 90. let → jistá stabilizace české literatury → objevují se noví autoři = současný pohled na svět + převažují tendence k autobiografičnosti a (psuedo)autentičnosti - zájem čtenářů o jejich díla → vzbudil pozornost filmařů Petr Šabach – humorista, poskytoval vděčné látky - epizodický charakter knih → vznikají většinou volné adaptace – hořké komedie (dějovou linku dodával scenárista Petr Jarchovský + režie: Jan Hřebejk) 1993: Šakalí léta – retromuzikál z 50. let o začátcích rock‘n‘rollu ve čtvrti režimních prominentů Dejvicích 1999: Pelíšky – tragikomedie na pozadí událostí r. 1968 → hašteření dvou ideologicky znesvářených rodin, žijících v jednom domě a sdílejících vše dobré i zlé 2003: Pupendo – volně navazuje na Pelíšky, opět dvě rodiny, tentokrát v komplikované době normalizace 2008: U mě dobrý – nepříliš zdařilá komedie situovaná do 90. let 2010: Občanský průkaz (r. Ondřej Trojan) – příběh čtveřice mladíků, jejich lásek i rodičů, opět normalizace Michal Viewegh – nejčastěji adaptovaný, bestsellery → propojuje komerčně atraktivní témata (často vychází z pokleslých žánrů) + vystihuje psychologii hrdinů, atmosféru i prostředí 1997: Báječná léta pod psa (r. Petr Nikolaev) – autobiograficky laděná kniha, ve své době úspěch → s nadsázkou zachycuje osudy obyčejné rodiny za komunistického bezčasí normalizace 1997: Výchova dívek v Čechách (r. Petr Koliha) – milostný příběh učitele a začínajícího spisovatele, který se kvůli penězům ujme nelehkého úkolu vzdělat dceru bohatého podnikatele 2005: Román pro ženy (r. Filip Renč) – matka a dcera hledají pravého muže pro cestu životem 2006: Účastníci zájezdu (r. Jiří Vejdělek) – oddechová prázdninová komedie, těžící z konfrontace typově odlišných rekreantů během dovolené na Jadranu 2008: Nestyda (r. Jan Hřebejk) – podle Povídek o manželství a sexu (1999), téma rozvodu: o čtyřicátníkovi pokoušejícím se neustálými zálety zahnat krizi středního věku i nespokojenost s vlastním manželstvím 2009: Případy nevěrné Kláry (r. Roberto Faenza) 2010: Román pro muže (r. Tomáš Bařina) – samolibý soudce (Miroslav Donutil) vezme dva sourozence – umírajícího mladšího bratra a osamělou sestru – na dovolenou do Tater → poměrně malý divácký úspěch 2014: Andělé všedního dne (r. Alice Nellis) – fantastický příběh čtyř andělů, vymyká se V. typickému rukopisu 2015: Vybíjená (r. Petr Nikolaev) Jaroslav Rudiš 2006: Grandhotel (r. David Ondříček) → příběh o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, prostředí hotelu Ještěd, ale bezradný film, figurkaření a vnějšková líbivosti Jáchym Topol – experimentálnější linie, specifické nakládání s jazykem, které rozbíjí výrazové konvence a provokuje užíváním drsných výrazů 2000: Anděl Exit (r. Vladimír Michálek), syrový přepis novely Anděl z prostředí drogových dealerů 2008: Sestra (r. Vít Pancíř), na motivy stejnojmenné knihy → sází na abstrakci a vystižení ducha vyprávění, svébytný koncept obrazu se doplňuje s Topolovými barokně naditými větami a hudbou kapely Psí vojáci časté adaptace divadelních her či přepisy divadelních inscenací snaha zopakovat úspěch díla na jevišti → ne vždy se daří Jiří Hubač – 1993: Jedna kočka za druhou (r. František Filip) – podle Dům na nebesích (1980) Petr Zelenka – 2005: Příběhy obyčejného šílenství (r. Petr Zelenka, i v Dejvickém divadle) → černá komedie, hra o vztazích a absurditě každodenního života, filmový přepis se nápaditě odpoutal od divadelní podoby → inteligentní komedie o lidech, jejichž chování je podřízeno snaze zbavit se jakýmkoli způsobem osamělosti René Levínský – 2006: Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí (r. Pavel Göbl) → nepříliš kvalitní přepis, absurdní tragikomedie, vztahové propletence na pozadí mizejícího genia loci opuštěného nádraží Petr Kolečko – 2014: Zakázané uvolnění (r. Jan Hřebejk) – konverzační komedie o únosu nevěsty ze svatby, opět nenašlo adekvátní zpodobnění předlohy Václav Havel – 2011: Odcházení (r. Václav Havel) → neopomenutelný počin, nezapře dramatickou strukturu původní hry X ale osobitá atmosféra, sebeironický nadhled i kritika poměrů soudobé politické kultury → groteskní proměny moci více či méně zdařilé přepisy divadelních inscenací → většinou nepříliš invenčně kopírovaly jevištní podobu Václav Havel – 1991: Žebrácká opera (r. Jiří Menzel) – nadčasová ironická komedie o totalitních mechanismech, původně uvedeno v Činoherním klubu v Praze Jaroslav Dušek – 2013: Čtyři dohody (r. Olga Špátová a Miroslav Janek) poslední doba → počet adaptací oproti situaci na počátku 90. let výrazně poklesl (nedůsledný systém dotací filmů ze strany státu → snížil se počet nově vznikajících snímků – zájem se soustředí hlavně na původní náměty, případně mezinárodní koprodukce upřednostňují témata nadnárodní)