FILMOVÉ ADAPTACE BÁSNICKÉHO DÍLA/LYRIKY


film – umění vyprávění/narativu → jak se vypořádá s poezií (lyrikou) jako vhodnou materií pro
adaptaci?


poezie → vedle epiky a dramatu základní literární druh → zprostředkovává subjektivní básníkovy
pocity, jeho úvahy, myšlenky a nálady, přičemž upřednostňuje monologické vyjádření v první osobě

-          realizovaná ve verších

-          odlišuje se nedějovým základem (nevzniká dějové napětí)

-          určitý úhel pohledu na skutečnost → subjektivita

-          nezachycuje časovou následnost událostí

-          od ostatních literárních druhů (i filmu) se liší svým nedějovým základem

-          logické → je nejméně adaptovaným literárním druhem


1)      lyrika bezprostřední (autoreprezentační) = zpráva o určitém prožitku

-         podle typu vyjadřovaného citu → lyrika milostná, náboženská, vlastenecká

-         není děj – nemohou se vyvíjet postavy → zůstává jen lyrický subjekt (lyrický hrdina) =
básník sděluje své myšlenky prostřednictvím jazykově stylizované znakové soustavy

2)      lyrika předmětná (představující) – odsouvá bezprostřední citovou výpověď na druhý
sémantický plán (lyrika už jen nepředvádí citové dojmy)

-         lyrika popisná – popisuje vnější skutečnost

-         lyrika reflexívní, meditativní – popisuje úvahy

-         lyrika kreativní – je založena na asociačních, konstrukčních nebo logických vztazích

3)      lyrika apelativní – s postulativním záměrem se obrací k adresátovi


důležitý → jazyk

-          kompoziční činitel

-          vytváří i grafické, zvukové, morfologické, syntaktické a slovně významové systémy (verš,
rytmus, intonace, rým, eufonie, figury...)

→ předmět lyrického zobrazení získává estetickou hodnotu a plnost

→ jazyk využívá obrazných prostředků, emocionálních a expresivních prvků


lyrické výtvory → nemají oporu v ději (pro lyriku neúnosné skladby velkého rozsahu) = žánr lyriky →
vylučuje, aby byl adaptován do filmové podoby (je tu potřeba děje)

X

film využívá „hraniční žánry“ → lyrickoepické žánry

-          hlavní žánrová skupina literatury (vedle žánrů lyrických, epických a dramatických)

-          kombinace dvou druhových principů – lyriky a epiky

-          nad dějem dominuje autorův osobitý lyrický přístup, básnivost → subjektivní a reflexivní
prvky


vznik lyrickoepických žánrů → romantismus

a)       moderní epos → Puškin: Evžen Oněgin, Byron: Childe Haroldova pouť

b)      básnická povídka → veršovaný lyrickoepický útvar → zvláštní charakter vyprávění (lyrické
prvky převažují nad epickými → děj jen náznakový → Scott, Byron, Puškin, u nás Mácha: Máj

2008: Máj (r. F. A. Brabec) https://www.youtube.com/watch?v=iyiU-AC9GtE

c)       balada → báseň s ponurým a spádným dějem, tragické střetnutí postavy s démonickou silou

Karel Jaromír Erben: Kytice

-         Erbenova jediná básnická kniha → básně vycházely v časopisech

-         přijato příznivě → kritika i čtenáři vnímali především umělecké ztvárnění lidové
moudrosti

d)      lyrické drama → dramatický žánr = dominuje slovní jednání nad jednáním fyzickým

-          řešení konfliktu se odsouvá, děj potlačen, stupňuje se lyrická reflexivní nálada, spjatá
se situací a podtextem

-          konec 19. století → vymezuje se vůči realistickému dramatu (do popředí individuum se
svým vnitřním světem) + ustupuje dějová akčnost, dramatický čas se rozšiřuje o minulost

-          dramatickou objektivitu nahrazuje subjektivní vidění

-          výrazná metaforizace → Fráňa Šrámek

1948: Léto (K. M. Walló) – první milostné vzplanutí studenta na prázdninách a životní skepse
manželské dvojice intelektuálů

1953: Měsíc nad řekou (Václav Krška)  https://www.youtube.com/watch?v=QlMxYO_1krE

1954: Stříbrný vítr (Václav Krška)

e)       veršované drama

-         přelom 18. a 19. století: do dramatického básnictví proniká prozaická promluva (drama
psané v metricky vázané řeči)

-         Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně

f)        lyrická (lyrizovaná) próza (básnická próza)

-       próza obohacená výrazně lyrickými prostředky (obraznost, emocionální a expresivní prvky,
zvuková organizace...) → próza na pomezí lyriky a epiky

-       syžet → rozvíjen pomocí lyrických prvků, prostupují celým systémem vyprávění

-       celková lyrická stylizace příběhu → zasahuje i téma (příroda, vesnice, intimní lidské
vztahy...)

-       epický dějový konflikt → vytlačován statickým konfliktem lyrickým

-       základy: preromantismus – K. H. Mácha

-       20. léta 20. století – Vladislav Vančura: Marketa Lazarová (1931)

-       Vančura se inspiroval motivy z historie svého rodu

-       lapkovský středověk → ale časová i místní neurčitost, velká míra imaginace (ne historický
román)

-       básnická oslava lásky a hold ženě → v kontrastech spojuje lásku a krutost, život a smrt

+

-       1965: Marketa Lazarová (r. František Vláčil + scenárista František Pavlíček) → filmová
rapsodie

+

František Hrubín: Zlatá reneta

g)      hrdinská píseň – moderní epos

-       bohatýrský zpěv – epická báseň o bájných činech národních bohatýrů

-       vypravování ve vázaném verši

film:

-       antika: častá inspirace Homérovou Odyseou (1997: Andrej Končalovskij, VB, USA) → sága
zpracovávající Homérovu báseň – překvapivé efekty a výrazně vizuální zpracování

-       středověk

Píseň o Cidovi (Španělsko) – (1961: Cid, Anthony Mann, USA)

Píseň o Rolandovi (1978: Píseň o Rolandovi, Frank Cassenti, Francie) – hlavní role: Klaus Kinski

Píseň o Niebelunzích (1922-1924: Nibelungové, Fritz Lang, Německo)

-      legendární dvoudílná sága – o počátcích germánské rasy (expresionismus)

-      postavy: jen složky celkové vizuální kompozice, dominují expresionistické dekorace, dynamika

Lancelot od jezera (1974 – Robert Bresson, Francie)

-      ne historický film – těží z artušovských legend, ale Bressona nezajímají složité děje

-      ne hrdinské skutky, nýbrž hledání Lancelotovo – strastiplné, zaplacené mnoha životy, jevící
se posléze jako nesmyslné spění za něčím, co neexistuje