1) DRAMA – POKUSY O DEFINICI Dramatický text = textová složka inscenace! - podstatná složka divadelního artefaktu (divadelní inscenace → především u činohry) - jeho analýza je základem pro tvorbu i analýzu divadelního díla & rekonstrukci díla historického x - dnes je nicméně obvyklé, že jednotlivé inscenace nemusejí vznikat na základě dramatického textu (dramatu/divadelní hry), ale často se jedná o dramatizaci/adaptaci literární předlohy (obvykle próza), nebo např. filmového díla (vyjít lze prakticky z čehokoli – např. novinový článek) Vyhledejte na webech následujících českých divadel repertoár (jednotlivé inscenace, které divákům divadla v současnosti nabízejí, i když se bohužel nemůže hrát). Vyberte divadlo, kde se nejvýrazněji (pokud jde o četnost titulů) zaměřují na adaptace literárních či filmových předloh! Divadlo Petra Bezruče Ostrava – www.bezruci.cz Komorní scéna Aréna Ostrava – www.divadloarena.cz Moravské divadlo Olomouc (soubor činohry) – http://www.moravskedivadlo.cz/cinohra/ Městská divadla pražská – www.mestskadivadlaprazska.cz Původ slova drama - etymologicky odvozeno z řečtiny ▪ od slovesa dórského původu draó = činit, jednat, konat ▪ ze starořeckého dráma = čin, skutek, jednání ▪ základem dramatu je jednání (X základem prózy = vyprávění, poezie = dojem) - teprve později se začalo používat střednělatinské drama = ve významu divadelní hra x - obecná čeština → užíváno i v mimouměleckém významu = událost prudkého spádu, konfliktní, vzrušující, napínavý děj spíše vážného rázu, střetnutí nějakých sil, boj (katastrofa, nehoda, zločin, bitva, sportovní utkání atp.) → takto se přeneseně užívá i slova DIVADLO Drama a jeho tištěná podoba - dlouhou dobu dramata přístupná jen úzkému okruhu profesionálů → do středověku jen studenti latiny a řečtiny, četli vybraná dramata antických klasiků = „povinné“ (učili se v rámci čtení jazyky) - běžný divák neměl možnost je číst → proč? → neuměl texty k dispozici = souviselo to s gramotností a šířením knih x - 1445: vynález knihtisku → přinesl změnu (byť z počátku pozvolnou) např. Shakespeare byl pragmatik → hry psal proto, aby se staly diváckými hity (měly uplatnění na jevišti), nikoli aby byly knižními bestsellery - postupně → hry běžně fixovány knižním vydáním - Nicolas Boileau: Umění básnické (1674) → upozorňuje autory, že ne vše, co dobře zní z jeviště, je akceptovatelné v tištěné podobě → dramatici pak pečují nejen o uvádění, ale i o knižní uchování děl Definice dramatu: Slovník literární teorie, 1984 → heslo „Drama“: - „jeden ze základních druhů literatury, který je na rozdíl od lyriky a epiky tvořen výhradně ▪ přímými jazykovými promluvami ▪ jednáním dramatických postav ▪ scénickými a režijními poznámkami“ - „struktura dramatu výrazně poznamenána tím, že jde o dílo předurčené ke scénickému provedení“ Vztah dramatického textu k literatuře a divadlu - dodnes spory mezi literárními a divadelními vědci → kam drama vlastně patří a kdo by ho měl hodnotit? literární nebo divadelní věda? 1) drama nejprve vnímáno jako součást literatury = jeden z literárních druhů (triáda: poezie – próza – drama) - starověké Řecko: zrod divadla a dramatu → popisuje Aristoteles: Poetika - drama řadí do literatury (básnictví) → proto, že užívá stejné vyjadřovací prostředky – psaný jazyk - rozlišuje 6 složek dramatu: děj, povahy, slovní výraz, stránka myšlenková, scénická výprava a hudba - nerozlišuje drama a jeho inscenaci X ale zmiňuje ji: „Výprava je sice působivá, ale nejméně umělecká a již mimo vlastní oblast básnictví. U tragédie se může totiž účinek dostavit i bez představení a bez herců. Kromě toho má na scénické představení větší vliv umění tvůrce výpravy než básníkovo“ - přiznává možnost účinku dramatu pouhým čtením - do 18. – 19. století → drama pojímáno primárně jako součást literatury X divadelní inscenace → prostá, konvenční reprodukce textu a jeho významů za pomoci herců, scény, hudby atd. 2) konec 19. stol. → = dramatický text chápán jako předpoklad divadelní tvorby - v divadle se nově uplatňuje pozice režiséra → divadelní inscenace je tvůrčí INTERPRETACÍ dramatu - inscenace → textem předurčena méně, než se mínilo - interpretační um režisérů (+ tvůrců) → nalézají v textu rezonující témata, zhmotní je na jevišti - současně → divadelní věda se osamostatňuje jako svébytná disciplína → otázka, zda je vůbec možno drama chápat jako literární druh? - předurčenost dramatu k inscenaci X nebo jen literární artefakt? - máme drama číst X nebo ho vnímat jen v rámci inscenace? → divadlo = jen jeden z možných způsobů realizace dramatu (vedle četby, případně hlasitého předčítání) → dramatickým textem mohou být i přizpůsobená díla epická a lyrická (rozhlasové hry a scénáře) dramatika → spadá buď pod literaturu nebo divadlo = specifická oblast bádání mezi divadelní a literární vědou knižní dramata = extrém - literární dílo, které sice obsahuje všechny formální atributy dramatu (tj. děj, dialogickou formu, rozdělení na dějství s výstupy apod.), ale zpravidla rezignuje na scénické provedení, protože nerespektuje požadavky jevištní realizovatelnosti (= obtížně inscenovatelné) o předpokládaný způsob vnímání → bezprostřední individuální čtení o rozsah → většinou delší o dílo žije literárním životem (čteno, vydáváno) X není uváděno v divadle o scénické poznámky omezeny na minimum (aby nerušily při četbě) + popis akcí a postav jim samým vložen do úst + značně dlouhé repliky + místy ruší dialogický charakter scén a omezují hereckou souhru → divadelní interpretaci vedou ke statičnosti - knižní dramata: o Senecovy tragédie a další latinské hry antiky i středověku, o II. díl Goethova Fausta (1808) o některé hry Paula Claudela o Mussetův Lorenzaccio (1833) o hry Jiřího Karáska ze Lvovic…. o Julius Zeyer: Radúz a Mahulena (1896) → spíše báseň, než drama dnes - drama = specifický typ textu → lze ho vnímat různými způsoby → důraz na různé aspekty textu - zachycení různých významových souvislostí výstavby dramatu → platné pro teatrologii i literární vědu - postavení dramatu je v literatuře i v divadle a myšlení o nich nejisté → vztahy dramatu k oběma sférám je třeba podle různých kritérií určovat vždy znovu → literární věda musí brát v úvahu divadelní funkce textu (včetně základní „účelovosti“ dramatu) X teatrologie má brát v úvahu vlivy literární Patrice Pavis – heslo Dramatický text „Definice dramatického textu, která by ho odlišila od ostatních typů textu, je velmi obtížná, neboť současná dramatická literatura má tendenci přivlastňovat si pro jeviště jakýkoli text; extrémní případ – inscenace telefonního seznamu – nám už dávno nepřipadá jako divadelně nerealizovatelný vrtoch! Každý text může být zdivadelněn, jakmile se dostane na jeviště. A to, co bylo až do konce 20. století považováno za znak dramatičnosti – dialogy, konflikt, dramatická situace, pojem postavy – přestalo být podmínkou sine qua non textu používaného na jevišti.“ Pro rozšíření znalostí si nastudujte následující texty (naleznete je v příloze): § heslo Drama – In: Vlašín, Štěpán (ed.). Slovník literární teorie. Praha: Čsl. spisovatel, 1984 § Pavel Janoušek: Drama jako metodologický problém. – In: KUBÍNOVÁ, Marie (ed.). O poetice literárních druhů. Praha: ÚČL AV ČR, 1995