1) Drama – pokusy o definici



Dramatický text
•drama = textová složka inscenace
•podstatná složka divadelního artefaktu = inscenace
•základ pro analýzu divadelního díla
•
• x
•
•dnes inscenace nemusí vznikat na základě dramatického textu
•často dramatizace/adaptace předlohy (literární / filmové)
•vyjít lze prakticky z čehokoli
•

Původ slova drama
•etymologicky odvozeno ze starořečtiny
•draó (δράω) – sloveso činit, jednat, konat
•dráma (δρᾶμα) – čin, skutek, jednání
•
•→ základem dramatu = jednání
• +
•střednělatinské drama = divadelní hra
•
•
•obecná čeština → užíváno i v mimouměleckém významu
•událost prudkého spádu, konfliktní, vzrušující, napínavý děj spíše vážného rázu, střetnutí sil,
boj (katastrofa, nehoda, zločin, bitva, sportovní utkání atp.)
•→ přeneseně se užívá i slova DIVADLO
•

Drama a jeho tištěná podoba
•dramata → dlouho přístupná jen úzkému okruhu profesionálů
•ve středověku studenti latiny a řečtiny
•x
•běžný divák ne → neměl texty + negramotnost
•
•1445: vynález knihtisku → pozvolná změna
•např. Shakespeare → psal proto, aby hry byly diváckými hity x nikoli knižními bestsellery
•
•postupně → hry běžně fixovány knižním vydáním
•Nicolas Boileau: Umění básnické (1674) → ne vše, co dobře zní z jeviště, je akceptovatelné v
tištěné podobě → dramatici mají pečovat nejen o uvádění, ale i knižní uchování děl

Definice dramatu
•1984 – Štěpán Vlašín: Slovník literární teorie → heslo „drama“:
•
•jeden ze základních druhů literatury, který je na rozdíl od lyriky a epiky tvořen výhradně
•přímými jazykovými promluvami
•jednáním dramatických postav
•scénickými a režijními poznámkami
•
•struktura dramatu výrazně poznamenána tím, že jde o dílo předurčené ke scénickému provedení
•

Vztah dramatického textu k literatuře a divadlu
•spory mezi literárními a divadelními vědci → Kam řadit drama? Do literární nebo divadelní vědy?
•
1.drama zprvu vnímáno jako součást literatury = jeden z literárních druhů (triáda: poezie – próza –
drama)
•
•starověké Řecko: zrod divadla a dramatu – teoretické pojednání → Aristoteles: Poetika
•drama řadí do literatury (básnictví) → proto, že užívá stejné prostředky – psaný jazyk
•6 složek dramatu: děj, povahy, slovní výraz, stránka myšlenková, scénická výprava a hudba
•nerozlišuje drama a jeho inscenaci X ale zmiňuje ji: „Výprava je sice působivá, ale nejméně
umělecká a již mimo vlastní oblast básnictví. U tragédie se může totiž účinek dostavit i bez
představení a bez herců. Kromě toho má na scénické představení větší vliv umění tvůrce výpravy než
básníkovo“
•přiznává možnost účinku dramatu pouhým čtením
•
•do 18. – 19. století → drama pojímáno primárně jako součást literatury
• X
•divadelní inscenace = prostá reprodukce textu a jeho významů za pomoci herců, scény, hudby atd.
•

Vztah dramatického textu k literatuře a divadlu
2.
2.od konce 19. stol. → = dramatický text chápán jako předpoklad divadelní tvorby
•
•v divadle se uplatňuje pozice režiséra → divadelní inscenace = tvůrčí INTERPRETACÍ dramatu
•inscenace → textem předurčena méně, než se mínilo
•interpretační um režisérů (+ tvůrců) → nalézají v textu témata, zhmotní je na jevišti
•
•divadelní věda se osamostatňuje jako svébytná disciplína → otázka: je možno drama chápat jen jako
literární druh?
•předurčenost dramatu k inscenaci X nebo jde o literární artefakt?
•máme drama číst X nebo vnímat v rámci inscenace?
•
•
•→ divadlo = jen jeden z možných způsobů realizace dramatu (vedle četby)
•→ dramatika = spadá buď pod literaturu nebo divadlo = specifická oblast bádání mezi divadelní a
literární vědou
•
•

Knižní dramata
•knižní drama = literární dílo, které obsahuje formální atributy dramatu (děj, dialogickou formu,
rozdělení na dějství s výstupy apod.), ale zpravidla rezignuje na scénické provedení, protože
nerespektuje požadavky jevištní realizovatelnosti (= obtížně inscenovatelné)
•předpokládaný způsob vnímání → bezprostřední individuální čtení
•rozsah → většinou delší
•dílo žije literárním životem (čteno, vydáváno) X není uváděno v divadle
•scénické poznámky omezeny na minimum (aby nerušily při četbě) + popis akcí a postav je jim vložen
do úst + dlouhé repliky ruší dialogický charakter scén a omezují hereckou souhru → statičnost
•knižní dramata:
•Senecovy tragédie a další latinské hry antiky i středověku
•II. díl Goethova Fausta (1808)
•některé hry Paula Claudela
•Mussetův Lorenzaccio (1833)
•hry Jiřího Karáska ze Lvovic
•Zeyerův Radúz a Mahulena (1896) → spíše báseň, než drama
•

Drama - shrnutí
•
•drama = specifický typ textu
•lze ho vnímat různými způsoby → důraz na různé aspekty textu
•
•postavení dramatu je v literatuře i v divadle a myšlení o nich nejisté
•literární věda musí brát v úvahu divadelní funkce textu (včetně základní „účelovosti“ dramatu)
•teatrologie musí  brát v úvahu vlivy literární
•
•Patrice Pavis – heslo Dramatický text
•„Definice dramatického textu, která by ho odlišila od ostatních typů textu, je velmi obtížná,
neboť současná dramatická literatura má tendenci přivlastňovat si pro jeviště jakýkoli text;
extrémní případ – inscenace telefonního seznamu – nám už dávno nepřipadá jako divadelně
nerealizovatelný vrtoch! Každý text může být zdivadelněn, jakmile se dostane na jeviště. A to, co
bylo až do konce 20. století považováno za znak dramatičnosti – dialogy, konflikt, dramatická
situace, pojem postavy – přestalo být podmínkou sine qua non textu používaného na jevišti.“
•