2. KLÍČOVÉ POJMY TEORIE DRAMATU klíčové pojmy dramatu → definovány souvztažností mezi nejzákladnějšími kategoriemi dramatického textu: SITUACE = PROSTOR + ČAS – POSTAVA – JAZYK – DIALOG – KONFLIKT SITUACE = je ústředním elementem dramatu → ostatní prvky se k ní vztahují: - rozvíjí se (uskutečňuje se) v ČASE a PROSTORU - po sobě následující dramatické SITUACE tvoří DĚJ → zřetězené SITUACE vytvářejí PŘÍBĚH - skrze jednání v určité SITUACI → se vyjevuje POSTAVA - jednání má většinou podobu DIALOGU → je založen na JAZYCE - z JAZYKA se rodí DIALOG, skrze dialog probíhá sebeurčení mluvčího (POSTAVY) → postava dialogem reflektuje SITUACI - - SITUACE zároveň může vyvolat DRAMATICKÝ KONFLIKT SITUACE z divadelního hlediska = klíčová nejnižší a základní stavební jednotka dramatu X pro literární vědu je základní element motiv ptáme se: - jakou situaci utváří dramatický text? - v jaké situaci se nacházejí postavy v danou chvíli? - jak tato situace může konkrétně vypadat v jevištní realizaci? situace = určitý souhrn podmínek, jež v konkrétním čase a prostoru určují stav nějakého fenoménu důležité rysy situace: - neopakovatelnost + jedinečnost + prostorová a časová určitost - nejpodstatnější rys situace → vztahy dramatických postav a její psychologický rozměr (potřeba vniknout do psychického stavu postav + zachytit náladu, touhy, motivy a motivace chování = potenciálně dramatické momenty) souhrn dramatických relací, trvajících jistý časový úsek, ne delší než výstup = uchopení dramatické situace = musíme ji v první fázi konkretizovat (logicky vymezit): příklad: první výstup Maryši bratří Mrštíků → Lízal a Vávra vycházejí ze sklípku v družném rozhovoru, tématem hovoru je smlouvání o Maryšino věno – situaci lze ale konkretizovat mnoha způsoby: * jako skutečně nemilosrdné kupecké smlouvání dvou namyšlených sedláků * jako rozhovor dvou přátel, kteří se spíše provokují a zkoušejí jeden druhého * ve sklípku se mohli opít a jsou v povznesené náladě každá z těchto tezí → představuje jinou konkretizaci dramatické situace naznačené v textu & s rozdílnými situacemi se posouvá výklad postav a celé hry na rozdíl od dramatického výstupu → je stanovení dramatické situace věcí interpretace dramatu → „Vždy jde o to kdo, kde, s kým a proč." typy situací § scény klíčové (příp. hlavní) → „klíčové“ pro rozvíjení dramatického příběhu – postavy činí zásadní rozhodnutí, mění názory, podstatným způsobem jednají § scény vedlejší → úzce souvisejí s klíčovými – připravit pozadí, širší kontext, představit postavy, které vstoupí do konfliktu ve scénách klíčových § scény epizodní → okrajové (jen dokreslují atmosféru, rysy postav, odlehčují děj kontrastní náladou atp.) situace v běžném slova smyslu X tzv. SITUACE DRAMATICKÁ → ta, kterou se postava snaží změnit - dramatické napětí → poutá pozornost → vzniká v okamžiku, kdy se postava rozhoduje, co v situaci udělá (čtenář/divák může rozhodovat s ním) jednání v dramatu → jak fyzické, tak slovní (obě formy mohou být navýsost dramatické) výměr dramatičnosti → minimální dramatické napětí vzniká, když se postava rozhoduje, co v dané situaci počít shrnutí: Situace je základní jednotkou dramatu. V dramatu rozlišujeme situace dramatické od situací nedramatických; oba typy situací mají svou funkci v celkové stavbě dramatu. Podle míry závažnosti pro rozvíjení děje rozlišujeme situace hlavní, vedlejší a epizodní. Jednání v dramatu je jak fyzické, tak slovní – obě dvě formy mohou být navýsost dramatické. Pro rozšíření znalostí si nastudujte následující texty (naleznete je v příloze): kapitoly Situace a Dramatický konflikt. In: HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2012. Promyslete a vypracujte následující úkol: V Shakespearově dramatu Hamlet (překlad Martin Hilský) určete 3 příklady situace hlavní/klíčové, vedlejší a epizodní. Krátce zdůvodněte, proč dané situaci takto klasifikujete. POZOR! V principu není nutné, aby se situace svou délkou překrývala s výstupem!