Kompoziční výstavba dramatického textu Kompozice (kompoziční výstavba) dramatu •princip výstavby dramatického díla → záměrné uspořádání jednotlivých složek v celek - •v kompozici dramatu je důraz kladen na: §požadavek koncentrace děje §rovnoměrné rozvržení událostí §stupňování napětí • •máme-li postihnout kompozici dramatického textu, musíme: §určit hledisko, které zaujal dramatik, když organizoval děj a rozděloval text mezi postavy §odhalit techniku, kterou dosahuje napětí a svého cíle • Kompozice – dvě linie •2 linie → odvozené od vývoje dramatu • 1)klasická dramatika §klasická výstavba, jednolitá jednání, rozvíjí se organicky §kompozice podřízena pravidlům → vyžadují pravděpodobnost jednání a postav a narativní organizaci příběhu • 1)montáž epických sekvencí → dnes celkem běžné §vytvářejí se podle různorodých pravidel 1) Klasická dramatika •základ → antické řecké divadlo a drama -Aristoteles: Poetika→ epizodičnost děje a roztříštěnost času považuje za největší chybu dramatu -tragédie → stabilní struktura: §prolog – nástup jednajících osob, seznámení s časem a místem děje §parodos – příchod sboru s úvodní písní o událostech předcházejících děj hry §epeisodia – střídající se výstupy postav → série 3–6 epizod §stasima – písně sboru, které vyplňují mezery mezi epizodami §exodus – závěrečné rozuzlení a odchod osob -tragédie → princip tří jednot času, místa a děje X často porušování -tragédie → nechybí některé dějotvorné prvky: §peripetie – obrat události §anagnorise – rozpoznání totožnosti některé z postav §patos – čin směřující k tragickému konci -celek má obsahovat zápletku a rozuzlení Klasická dramatika - následovníci 1)renesanční italské drama (15.-16. stol.) 2)francouzské klasicistní drama (17.-18. stol.) §dogmatické přijímání Aristotelských principů Poetiky §v obou případech vyžadováno, aby drama bylo psáno podle pravidel a zachovávalo tři jednoty §pětiaktové/tříaktové drama → děleno na výstupy (dle příchodu/odchodu nové postavy/přítomných) 3)pozdní měšťanské klasicistní drama -Gustav Freytag: Technika dramatu (1863) → charakterizoval tzv. „dobře udělané drama“ -pyramidální model stavby = rozdělení děje do pěti částí: §expozice – úvod do situace §kolize – stupňování napětí §krize – konflikt, vrchol §peripetie – obrat události §katastrofa – rozuzlení – závěr -pozor!!! → často je chybně uváděno, že jeho terminologii zpracoval už Aristoteles = to je ale chyba! 2) Epická forma dramatu •základ této linie → středověké náboženské drama -texty dramat (zejména cyklická mystéria) → čerpaly náměty z epických předloh §Nový i Starý zákona → evangelia, apokryfy, kázání a životy svatých, či z legend o světcích, příběh o Kristově smrti a vzkříšení (vykoupení člověka z jeho hříšnosti = spása člověka) §další výjevy: stvoření světa, Adam a Eva, Kain a Ábel, Proroci, Kristův život, velikonoční a vánoční témata -velký rozsah látky → znamenal uvolnění kompozice §drama většinou zobrazovalo mnoho událostí – předváděny ve volném chronologickém sledu §objevuje se řada odboček a paralelních příběhů/větví hlavní zápletky §nechybí expozice – ale ostatní části dramatu už nefungují §ne pravidlo 3 jednot, děj se rozbíhá do značné šíře v čase i prostoru Epická forma - následovníci 1)alžbětinské drama – tragédie, komedie a historické drama, např. William Shakespeare -většina dramat nevyhovuje klasické výstavbě, nedodržuje jednoty místa, času a děje • 2)drama tzv. zlatého věku španělského divadla – např. Fernando de Rojas – 1499: Celestina -uvolněná stavba → využívají vedlejší děje a střídají dějová pásma (i dějiště) -historické hry i tragédie → zřetelně inklinují k otevřené formě • 3)epické divadlo (20. století) – navazuje na tradice epické otevřené dramatické formy -děj složen z epizod různého druhu a obsahu = tok kronikářského typu, s odbočkami, variacemi, fragmenty, opakováním a návraty → spojeno tématem, které se vyjeví až na závěr hry -roztříštěnost → velký rozsah času (až několik let) i děje (velké množství vzdálených míst) -často užívá prostředky jiných umění → píseň jako rovnocenný prostředek sdělní, slovní označení prostoru místo jeho charakteristiky scénografií (tabule s nápisem…) -prostor divákově obrazotvornosti svou mnohostranností významů •Bertolt Brecht – děj epizován motivem putování hrdiny -volné řazení příhod + řada míst + volný časový tok (= jako dobrodružný román nebo kronika) -důležitá role vypravěče → jeden i více (vnáší do dění jednotící perspektivu) -zcizovací efekt = herec vystupuje z role, komentuje děj (často ideologické poslání) •Paul Claudel – vzor: divadlo středověké a barokní • Bertolt Brecht (1898-1956) •1914: Bible (Die Bibel) •1918: Baal •1919: Bubny v noci (Trommeln in der Nacht) •1923: Život Eduarda II. Anglického (Leben Eduard des Zweiten von England) •1924: Muž jako muž (Mann ist Mann) •1928: Třígrošová opera (Die Dreigroschenoper) podle Žebrácké opery Johna Gaye •1931: Svatá Johanka z jatek (Die heilige Johanna der Schlachthöfe) •1931: Matka (Die Mutter) •1936: Pušky paní Carrarové (Die Gewehre der Frau Carrar) •1938: Život Galileiho (Leben des Galilei) •1938: Strach a bída Třetí říše (Furcht und Elend des Dritten Reiches) •1939: Matka Kuráž a její děti (Mutter Courage und ihre Kinder) •1940: Dobrý člověk ze Sečuanu (Der gute Mensch von Sezuan) •1941: Zadržitelný vzestup Artura Uie (Der aufhaltsame Aufstieg des Arturo Ui •1943: Švejk ve druhé světové válce (Schweyk im Zweiten Weltkrieg) •1944-45: Kavkazský křídový kruh (Der kaukasische Kreidekreis) • • Pojetí dvou tendencí dramatického děje •východiska tendencí pojetí dramatického děje -Volker Klotz – německý teatrolog -1960: kniha Geschlossene und offene Form im Drama -teorie koncepce otevřeného a uzavřeného dramatu = dvě základní, protichůdné tendence dramatické tvorby -antická tragédie = výchozí podoba uzavřené dramatické formy •X -středověká mystéria = východisko pro otevřenou dramatickou tvorbu • -dělení → se může jevit schematické X jde o stylové tendence → protichůdný charakter dvou divadelních kultur, z nichž vyrostlo moderní divadlo - Pojetí dvou tendencí dramatického děje •1) uzavřená (klasická) forma dramatu •tektonická, aristotelská, dostředivá - -děj – výsek z celku, jednotný a do sebe uzavřený -kompozice – funkční, lineární řazení scén do aktů a celku dramatu + kauzálně propojené, zřetězené = logický a psychologicky motivovaný vývoj -platí tzv. dramatické jednoty místa, času a děje → žádné časové skoky, čas pouze rámuje dění -okruh a počet postav omezený -jazykový projev stylizovaný • •2) otevřená forma dramatu •atektonická, nearistotelská, odstředivá - -předvádí celek ve výsecích → více dějových rovin, roztříštěný děj, autonomie jednotlivých epizod -kompozice nepravidelná a asymetrická → střih -rozmanitost místa, času a děje §čas – vrstevnatý, časové skoky mezi scénami, zasahuje do jednání §místo – četnost prostorů (charakterizují a determinují jednání) -široký okruh dramatických postav -jazykové projevy – rozmanité a diferencované, často hovorová řeč • Gustav Freytag – pět fází děje •Gustav Freytag: Technika dramatu (1863) -pyramidální model stavby = rozdělení děje do pěti částí -lze relativně snadno uplatnit na uzavřené drama (vyznačuje se jednotou času a prostoru) -X -otevřená forma dramatu uplatnit nelze (dějově a časově roztříštěné) • Gustav Freytag – pět fází děje •ustálil dělení děje dramatu → na tzv. pět fází: • a)expozice = otevření -autor představuje jednotlivé protagonisty, měl by vymezit čas a místo děje b)kolize = zauzlení -přechod ke kolizi → tzv. moment prvního napětí (protagonista se poprvé střetne s antagonistou a vymezí se strany konfliktu + důvod) -kolize se rozvíjí v krizi prohlubováním a stupňováním sporu (vymezit striktně předěl není nutné, často na sebe tyto fáze plynule navazují) c)krize = vrchol děje -důležitý je zlom mezi krizí a peripetií (konflikt už není možno dále stupňovat → v ději obrat) d)peripetie = zvrat, obrat -obrat v ději – od špatného k lepšímu nebo případně naopak e)katastrofa moment, kdy je tragický konec neodvratný → hovoříme o rozuzlení, uzavření -termín „katastrofa“ Aristoteles používá jako termín neutrální, který označuje jakékoliv – i případně smírné – rozřešení konfliktu Gustav Freytag – pět fází děje •Shrnutí -model může sloužit jako ideální schéma X vůči němu různé varianty rozvolněných struktur -vychází z představy uzavřeného dramatu s jediným koncentrovaným dějem, jediným konfliktem odehrávajícím se v relativně uzavřeném, koncentrovaném prostoru, resp. prostorech -model vede divákovy emoce → divák vtahován vzrůstajícím a klesajícím napětím dramatického děje -jednotlivé části/fáze → netřeba stanovovat striktně → vnitřně provázaná struktura, jen málokdy umožňuje zcela jednoznačné rozdělení • •výjimky: §klasicistní drama → strukturované na pozadí aristotelského modelu §Schillerova dramata → strukturovaná tak, aby se jednání kryla s fázemi rozvoje dramatického děje §Shakespearovy komedie (Sen noci svatojánské) → vedeny v několika paralelních dějových pásmech, sevřených rámcovou situací → každá dějová linie se řídí svou vlastní logikou = freytagovský model nelze použít