6) Prostor v dramatu (a v divadle) - drama se odehrává někde → velmi široký pojem a lze ho nahlížet z různých aspektů a hledisek - nutno odlišit několik prostorových vrstev → tři na sebe navazující prostory 1) divadelní prostor → scéna = reálný prostor pro předvádění inscenací - dramatický text se realizuje v divadelním prostoru - setkávají se zde herci a diváci během představení → jeviště + hlediště (určuje vztah diváků a herců) - uspořádány v divadelní budově X ale může se hrát např. v továrně 1.1. hlediště (= prostor pro diváky) * oddělený od jeviště x nebo se s ním prolíná (hraje se mezi diváky, diváci sedí na jevišti…) * vybaveno nábytkem (sedadla) + odděleno (rampou) * kvantitativní hledisko (kapacita) + kvalitativní hledisko (hodnota akustiky a optiky → závisí na tvaru) * prostorové uspořádání hlediště → odráží společenskou strukturu diváků (antické Řecko: pro všechny dospělé svobodné občany, až 12 000 diváků X později: členění odráží společenskou hierarchii) 1.2. jeviště (= scéna) § prostor vizuálních složek divadelního znaku § fixní (ale může se přesunovat s hereckou akcí) → dáno velikostí, tvarem a vztahem vůči hledišti § půdorys – nejrůznější tvary: kruh, obdélník, čtverec, tvary písmen U, L, T § vychází z divadelní architektury (klasické uspořádání – tzv. kukátkové jeviště: rám jevištního obrazu = portál, jeho součástí je opona) § k jevišti mohou – v různých typech divadel – přiléhat ještě další prostory: orchestřiště (divadla pro operu… → prostor mezi jevištěm a hledištěm pro divadelní orchestr) provaziště (technický prostor nad jevištěm, primárně určen pro provoz jevištní techniky) zákulisí (odsud nastupují herci, je zde inspicient, nápověda) - prostor vzhledem k dramatu významově zcela neutrální 2) jevištní prostor → prostor znakový (scénický) → v něm se pohybují herci - dekoracemi a rekvizitami výtvarně a scénograficky upravená část divadelního prostoru (většinou jeviště) - každá inscenace má specifický scénický prostor → scénografii (umělecká složka divadelní řeči) * podílí se na vzniku divadelní inscenace * v rámci dějin divadla se vyvíjela (antika, středověk, renesance, barokní divadlo…) * scénický prostor může působit různě: rozlehle X stísněně, aktivně X pasivně, členitě X monolitně, symbolicky X náznakově - scéna → vychází z dramatického textu: * přispívá k charakterizaci prostředí a doby * odkrývá povahu dramatické osoby, její mentalitu nebo psychický stav * vytváří náladovou atmosféru - jevištní stavby (velikost, objem, tvar, barva, vzájemné konstelace) * důležitým prvkem ve vytváření scény – světlo (zdůrazňuje význam předmětů, vytváří atmosféru) 3) prostor dramatu (v dramatu) = prostor dramatického textu - abstraktní prostor, který si má čtenář vytvářet sám → svou představivostí - prostor zobrazovaný dějem dramatu (důležitý pro scénografii i pochopení smyslu dramatu) - jak se dozvíme z dramatu informace o prostoru? * vedlejší text dramatu (úvodní poznámky + explicitní scénické poznámky → prostor je zde popsán) * hlavní text dramatu (je charakterizován jednáním postav nebo ho tyto postavy samy popisují → implicitní poznámky → vklíněny do dialogu, zprostředkovává dramaticky nezbytné rysy prostoru) - prostor dramatu = fiktivní prostor → divák/čtenář ho konkretizuje ve vlastní fantazii * antické drama → prostor poměrně neutrální, neměnný, velmi nekonkrétní * alžbětinské drama → prostor velmi proměnlivý (určován implicitními textovými odkazy) * realistické drama (Maryša) → detaily nešetří, explicitní poznámky, prostor lokalizován i místně → vylíčení prostředí děje → jedním z hlavních cílů autora X u Shakespeara dominantní příběh a aktéři 4) dramatický text = odrazový můstek divákovy fantazie → přetváří jej na imaginární prostor uměleckého díla → na prostor dramatický (fiktivní) - na tom se podílejí: * dekorace – zapojovány do dramatických akcí + respektují dramatické dílo * světlo * herecké jednání → prostor dynamizuje → vzniká dramatický prostor s novou psychologickou kvalitou + vztahy mezi dramatickými postavami se promítají i do dramatického prostoru - dramatický prostor → se málokdy kryje s viditelným prostorem jevištním = je to prostor fiktivní, který si divák/čtenář konkretizuje ve vlastní fantazii (jeho rozloha může být prakticky jakákoliv) X (rozhlas – úplné odpoutání těchto dvou prostorů, film – prostor scénický a dramatický je identický) - prostory mimo jeviště * běžné je rozehrání prostoru tzv. „za scénou“ a „mimo scénu“ → v antice sem byly umisťovány drastické výjevy vražd a masakrů, o nichž jsme informováni pomocí poslů * někdy lze dramatický prostor rozšířit do hlediště → jako diváci se neocitáme na jevišti X ale jsme na stejném místě jako fiktivní dramatický prostor (dívá-li se herec do publika a popisuje námořní katastrofu, ocitáme se v rámci hry ve fiktivním moři) - simultánní prostor → koexistence více prostorů přímo na scéně (více plánů) * koexistence více prostorů přímo na scéně → vzniká simultánní prostor (= rozehrávání více prostorových plánů, což je předepsáno v samotném dramatickém textu) → simultánní scéna umožňuje vytvořit z prostorově odlehlých dialogů svého druhu dialog nepřímý typy prostoru dramatu 1. jednotný X roztříštěný → drama antické a klasicistní → zde jednota místa a děje jednotný prostor → drama antické a klasicistní (zde se realizuje jednota místa a děje) roztříštěný prostor → Hamlet, poměrně roztříštěný různé scény → lze se nadát překvapení 2. uzavřený X otevřený uzavřený → Romeo a Julie – hrací prostor není jednotný (děj je situován na různá místa ve Veroně) → ale prostor uzavřený – je obklopen hradbami hlídanými stráží + prostor je velmi přehledný (rozlišen na interiér a exteriér) x otevřený → Král Lear – jen málokterá dějiště se opakují, děj hry postupně přesunut z interiérů do exteriérů 3. přehledný X nepřehledný Pro rozšíření znalostí si nastudujte následující text (naleznete ho v příloze): BUNDÁLEK, Karel: K otázce dramatického prostoru a jeho jevištní konkretizace. In Na křižovatce umění : sborník k poctě šedesátin prof. dr. Artura Závodského. Brno: Universita J.E. Purkyně, 1973, s. 55-62