|dílo nedostupné na trhu rad0025@slu.cz | 29.4.2021 žitých věcí. o kterých vsak nebylo starším obce nic známo. A když se to stalo, vzal pan Jan. kazatel Na písku, s vůli navedené obce konšelům pečeť Starého* Merta a odevzdal ji novému purkmistrovi a konšelům od ného a od obce zvole/ ným. A tak byla stará rada ne podle řádu sesazena, ale nová, též od ného do/ sazená, trvala jen nakrátko. Stala «e pak tato změna konšelů proto, ie sesazeni knniclé nechtéli v mnohých věcech souhlasit! s tábory. A proto knězi přející táborům vyvolili za sesazené konšely skoro vesměs mule, kteři souhlasili s tábory, k tomu dli, aby táboří, majíce konšely sobě příznivé, neodešli z Prahy, poněvadž nechtěli zůstat i, kdyby trvali předali konšelé. Ale přesto pátého dne po volbě nových kon/ ielů z jejich strany, totiž 12. dne srpna, odešli táboří z Prahy, nemajíce jinou příčinu k odchodu, jedině že mistři odporovali Písmy jejich obřadům.' Potom v předvečer sv. Bartoloměje' někteří z táborského tovaryšstva obsadili horu Blaník8 blízko Vlašimě, a kdyby nebyli rychle zahnáni, byli by v tom kraji nadělali nesčíslné škody. TÁBORECH 54 A poněvadž byla velmi často učiněna zmínka o táborech, bude užitečné pro potomky vypsati1 jejich řády. původ a mravy, zvláště když někteří z nich upadli do četných bludů, přesto, ie se nazývali milovníky zákona Božího. A tak pů/ vod a podnětná příčina toho, že se sesli, bylo přijímáni pod oboji způsobou v kraji Bechyřiském. Neboť když bylo svrchuřeěené přijímáni v mnohých kra/ jích Cech a Moravy od věrných knězi vyhlášeno, beze zřeni na za tvrze lost pro/ tivného kněžstva, které všechny takto pfijímajici prohlašovalo za kacíře, přesto se den ode dne nejsvětějii přijímání těla a krve v lidu podivným způsobem vzmá; halo, neboť lidé věděli, že je to pravda evangelická. A tak se stalo léta Páně 1419, ie knězi a jejich vikáři blízko hradu Bechyně velmi tvrdě napadali lidi tak přijímající, vyhánějíce je ozbrojenou mocí z jejich kostelů jako bludaře a kacíře. Proto knězi s lidem s nimi sdruženým chodili na vysokou horu,1 velikou pláni/ nou ozdobenou, a postavili na jejím vrcholu stan z lněných pláten na způsob kaple. A sloužíce v něm služby Boží, velmi zbožně občerstvovali lid tam se shrň maždující bez zabraňování onoho přijímání velebnou svátosti oltárni. A doko/ navsc je a složivše plátěné stany, vraceli se domů. A té hoře dali jméno Tábor a ti, kdož na ni chodili, byli nazváni tábory. < + - □ íí Ô E > DlLJO NEDOSTUPNÉ NA TRHU rad0025@slu.cz | 29.4.2021 106 107 Když k to dostalo k sluchu sousedních mísí, místeček a vesnic, za.1 vedli bratří knčži v sousedství kolem dokola v domluveném jistém svátečním dni lid s nimi (družený s velebnou svatosti těla Kristova za zvučných zpěvů na Tibor pro potvrzeni pravdy, jak říkali, a pro posilnění a potěšení bratři a sester tam obývajících. A jim takto přicházejícím vychází valí naproti bratři a sestry z Tábora s velebnou svátosti oltárni, aby příchozí radostné uvrtali. Přisedle pak na horu, věnovali celý den nikoli nevázanostem, nýbrž tomu, co směřuje k spáse dusí. Vždyť jejich knězi tam zastávali trojí úřad; učenější totiž a výmluvnéjsí, rozdělivše lid na zástupy, muže zvláště a ženy i děti zvláště, od časného rána beze všeho strachu střídavé kázali lidu slovo Boži a zvláště to, co je proti pýie, lakotě a domýšlivosti' kněžské; druzi tehdy ustavičné seděli při usni zpovědi a třetí, dokonavše služby Boží, podávali lidu od rozedněni až do poledne pod oboji zpúsobou, totiž těla a krve Kristovy, takže v den sv. Mail Magdalény knězi napočítali dvaačtyřicet tisic a několik set4 i desítek mužů a žen a dítek tak pfii jímajících. A když to všechno tak, jak je svrchu pověděno, vykonali, ili občerstvit tělo na místa tam na hoře v mnohém počtu připravená a spolu v bratrské lásce hodovali ne k chlípnosti nebo opilství, ne k lehkomyslnosti a nevázanosti, nýbrž k vétli a silnějH službě Boži. A tam se nazývali všichni bratřími a sestrami, bo' hatil s chudými si podělovali stravu, která byla připravena. Tam nebylo dovol leno nic nalévati, čím by se mohli opiti, tam také nebyl trpěn žádný tanec, žádni hra v kostky, v koule nebo jiné hříčky, a to nejen dospělým, ale ani dětem. Tam zkrátka nebylo možno nalézti žádné spory, žádné krádeže, žádné melodie zvu/ čících píifal nebo harf. jak se dosud stávalo o posvíceních, nýbrž po způsobu apoštolském jedno bylo srdce viech a jedna vůle a o ničem jiném nejednali, teda o tom, co se týkalo spásy dusí a přivedeni kněžstva k dřívějšímu stavu, totiž k stavu prvotní církve. A tak když se všichni, jak bylo povedeno, mírni občerstvili, vstali knězi s lidem činit diky Bohu a obcházeli s velebnou svátosti oltárni v procesí horu Tábor, přičemž před svátosti ily panny* a za ní následovali muži a ženy v spořádaném průvodu, zvučné zpívajíce pianě, jak se zdálo býti na prospech. Skončivše to procesí, vzájemné si dali sbohem a odcházeli se svými knězi mi tam, odkud vyAli, neuchylujíce se ani napravo, ani nalevo, aby nepoilapali obili. Stalo se pak, když se svrchuj menované věci rozhlásily do vzdáleněji íich krajin, počal se den ode dne značně rozmnožovat! počet přicházejících. Neboř tam velmi často přicházeli nejen z Pisku, z Vodnan, z Netolic, z Herma I dílcj nedostupné na trhu rad0025@slu.cz | 29.4.2021 ní. z Dšti. z Janovic* ze Sedlčan, z Plzně, nýbrž se scházeli na Tábor píši i jízd1 ní li. x Prahy. Domažlic, Hradce Králové, jakož i z mnohých míst Moravy, ně/ kteří z veliké horlivosti náboženské, aby tam slyšeli slovo Boži a s ostatními při f jímali, jiní aby uvideli tak veliké množství lidu, a někteří, aby spatřice. co se tam dálo, jim utrhali a oznamovali to protivníkům pravdy. Proto když sc tak z jednotlivých krajin shromažďovali na Tábor, za/ iali to král Václav i některými pány, nepřáteli pravdy, těice nŕsti v ohavě, aby si tak veliké množství lidu nevyvolilo na obranu zákona Božího svého krále a arcibiskupa, jak se rozhlasovalo, a tak jejich statky jakožto protivníků nenapa dalo a neplenilo mocí, které by nemohli odolali. Z té příčiny někteří ze ilech ticů velmi přísné pod trestem hrdla a pod ztrátou statků nařizovali poddaným, aby sc vlec neopovažovali shrornaídovati na horu Tábor. Ale sedláci sc svými ženami málo anebo nic nedbali na takový rozkaz, a opustivše raději všechen tvůj majetek, nikterak nezanedbali chodit: o jistých svátcích na horu Tábor, jsouce lákáni a přitahováni, jako přitahuje magnet železo.' A za příčinu té véd uváděli zkušeni hvězdáři, že onoho roku byl zvláštní vliv nebe a hvězd, totiž Saturna i ostatních, a že obracel mysli obecného lidu k takovému shromaždb< vání a k odboji proti svým vyíiim. Když se dály tyto věci. jak je předesláno, a přemnozí jak z urozených, tak z obecného lidu obojího pohlaví, zanechavše marností, věnovali se předpi ■ sum zákona Božího, našil dábel, nepřítel spasení pokolení lidského, skrze ně/ které falešné bratří kněze do čisté pienicc zákona Božího rozličného koukolu bludů a kacířství, takže se zdilo vyplňovali to, co je psáno v i. Tímoth. 4. 1: „Duch zjevné di. že v posledních casich odvrátí se někteří od viry, poslouchá/ jíce duchů bludných a uťenl ctáblů v pokrytectví lež mluvicích." Neboť když v tom čase nebylo krále a knížete v Izraeli, před kterým by poddáni míli úctu, dělal jeden každý, co se jemu zdálo správným. A tak přemnozí táborští kněží. když se k mm scházelo a jich se při/ drtovalo mnoho lidu, opustili výroky svatých učitelů Ambrože, Jemnýma. Augus. linu. Řehoře a ostatních učitelů církví uznaných, a vypracovavsc si podle vlast/ nich rozumů vykládky, vykládali Starý a Nový zákon, přiměsujíce k pravdě mnoho falešného a bludného, čím se mohla velmi snadno naklonit! srdce pros/ tých lidi k jejich názorům. Ale základem viech potomních pohrom bylo bludné chápáni Písem. Neboť jejich správcové a učitelé říkali, že není třeba řiditi se názory ve výkladech učitelů, kteří byli pouhými lidmi, protože Kristus, Bůh a člověk, dostatečně vyložil v Novém zákoně všechno, co je každému člověku po dílo NEDOSTUPNĚ NA TRHU rad0025@slu.cz | 29.4.2021 IIO0 I třebné na cestu ke spáse, a jak Starý zákon vykládá Nový a zase Nový vykládá Starý. A proto se na tom základe neostýchali hlásati lidu artikuly nižepsané. y^RTIKULY KNÉ2I TÁBORSKÝCH 55 Za prvé: Žádná pí snu nebo výroky kterýchkoli doktorů nejsou povinni včřici držet 1 anebo jim obecné véřiti, leda ty, které jsou výslovně obsaženy v kánonu bible, protože všechny knihy takových učitelů jsou chytrosti Antikristovy, a tak maji byt i zamítány, ničeny anebo spalovány. Dále: Každý člověk tím, co studuje v svobodných uměních, anebo pŕijímá'li v nich hodnosti, je marnivý a zpohanštěiý. a tak bleší proti evangeliu Pána našeho Ježíie Krista. Dále: Žádná rozhodnuti svatých Otců nebo nařízeni Mariích, žádný nějaký řád nebo žádné ustanoveni od lidi vynalezené nemají se dodržovali, nýbrž viechny takové věci se maji jakožto ustanoveni Antikristova vyhlazovat! a ni čiti, protože Kristus a jťho apoštolově nikde v Novém zákoně nevyslovili jejich konáni. Dále z předchozích tvrzeni vyvozovali jako důsledky, že žádné křižmo nebo svatý olej nebo křestní voda nemají být uchovávány nebo svěceny. Po < dobně žádný kalich, korporal. omit a tak židné z jiných věci v kostele obvykl lých nemají být zaklínány, požehnávaný nebo posvěcovány. Podobné se nemají říkati žádné kanonické hodinky, ani se nemají drželi obřady mešní v ornátech a odznacích a podle řádu dávno od církve ustanoveného ani kostelní zpěv, nýbrž spíie maji býti jako ustanoveni lidská a zákonu Božímu překážející zavrženy a zrušeny. Dále: Nemluvňátka nemají býti křtěna se zaklínáním a 3 kmotry při křtu obvyklými ve vodě k tomuto účelu svěcené a uchovávané, nýbrž mohou býti křtěna v kterékoli čerstvě vodě a kdekoli bude libo. Dále: Všechny misály a knihy určené ke : „Jestliže by kdo přidal k těmto věcem, žeť jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této'* atd.; protože Kristus dostatečně ustanovil v Novém zákoně všechno to, co stačí každému vířícímu k spáse. K čemu tedy mají věHci zachovávati ustanovení lidská a obřady v Zái koně nevyslovené, a zvláště když Kristus pravil zákoníkům a farizejům (Mat. 15, 3): „Proč rušíte přikázání Boží pro ustanoveni svá?" A tak dnes, držíce ustanoveni lidská se zákoníky a farizeji, ruší přikázáni Boži. A musí konečně propadnouti ranám, vysloveným v Zjevení sv. Jana, neustanou-li v těch věcech a nenechají-li jich. Proto táborští knězi, štítíce se ustanoveni lidských, chodili bradatí a bez vyholeni tonzury, v šedivých šatech, nemodlili se kanonické hodinky, vy/ konávali bohoslužby1 bez ornátů," korporálu a kalicha pod širým nebem nebo v domech, ne na posvěceném oltáři, nýbrž na stole pokrytém jakýmkoli ubrui sem. Ani nezachovávali mešní řád odříkáváním kolekty a kánonem, nýbrž hned ze všech knězi, kteří s brarřími poklekli, sklonili hlavu až k zemi, zdvihnuvše při tom zadní část vzhůru, a modlili se modlitbu Páně, povstal jeden, ten, který míl proměňovat! svátost oltářni, neříkal nic více zvučným a srozumitelným hlai sem v řeči lidu než slova posvěcující nad hostiemi a vínem. A tak prominoval tělo Kristovo ne v hostiích podle způsobu církve okrouhlých, nýbrž všelijak nakrájených nebo rukama nalámaných a drahou krev Páně z vína ne v kalichu, nýbrž v jakémkoli poháru cínovém, železném, hliněném nebo dřevěném. A vy i konav to, hned občerstvoval svátostí oltářni kněze při tom stojící a obecný lid. A tento způsob mše zachovávali všichni táborští knězi v Praze i jinde, vyhýbajíce se kostelům, a říkali, že tak sloužili své mše Kristus a jeho a posto/ dílo nedostu|pné NA TRHU rad0025@slu.cz | 29.4.2021 loví v prvotní cirkvi. Proto všichni jini, kteří nenásleduji Krista a činí jinak, než jak aám dal příklad, sloužíce v drahých ornátech, jsou onou nevěstkou, o které je psáno v Zjeveni sv. Jana (17). Zvučným hlasem a v řeci lidu pronášeli slova posvěcující, aby lid videi, že kněz proměnil svátost, a aby nepochybovali, že při přijímáni je pravé telo Kristovo a jeho drahá krev. Ale mistři s knčiimi, kteří tehdy zůstali v Praze, činili odlišne1 od tái borů. Odložili sice všechnu přemritenost. zbytečnost i drahocennost ornátů, ale zachovávali církevní řády při kostelních mších a nepřestávali veřejné obviňovali ty, kteří je nezachovávali, zvláště ty řády, které nejsou proti Písmu svatému a nevadí zákonu Božímu, nýbrž ho spise liřl a podporují. A tak posvěcujíce svátost oltárni v prostých ornátech a cínovém kalichu, podávali ji lidu. Z této různice a sporu pražského* kněžstva s tábory rozdělil se lid, který byl v zákoně Božím stejného smýšleni, ke své škodě na dvě strany, takže někteří chválili při mši způsob táborský a jiní pražský a vyžadovali svátost oltárni od těch, kteří jej chválili, a ne od jiných. Proto některé nale pražské sestry, kterým říkají bekyně, nechtěly při/ jímati svátost oltárni od svých kněží, kteří sloužili ve vystrojenosti, teč dokud by neodložili roucha, která nazývaly plachtami; jinač sloužícímu by chtěly riruti překážky, jako ae, bohužel, sulo u svatého Petra na Poříčí, kde ženy na pokyn svých mužů nedovolovaly kněžim sloužili v ornátech. Mistry pak a kazatele, kteří radili zachováván cirkevní řád* a hájili ho Písmy svatými, hanobily a nazý valy je pokrytci a svůdci a jako vzteklé feny chtěly je zabit nebo vyhnat z Praž/ ského města. A tak tato opovážlivá přemritínost táborů byla počátkem všeho zlého a způsobila Spatnou pověst a ostudu celému království a křesťanství a vei liké pohoršeni viech těch, kteří chtěli zachováva ti večeři Páně podle přikázáni Kristova, takže mnozí z našich pro to nečestně odstoupili od poznané pravdy. Zprvu totiž se rychle Siřila po království a cizich zemích obecná úžasná pověst, jak prý v Českém království konaj! bohoslužbu ševci a krejčí, protože nebylo rozdílu mezi laikem a knězem, ježto sloužili mešní obřady knězi bradatí a bez tonzury, ve vlastních šatech. Za druhé, že táborští knězi doporučovali veškeré kostelní klenoty a ozdoby ničiti a páliti, aby tak obrátili své protivníky chtěj nechtěj k zachováváni svých obřadů. Proto prý Saturnské plémě,* chválíce jejich obřady, násilně loupili z kostelů nebo z farských domů viatiky, misály a knihy určené kostelnímu zpěvu spolu s kalichy a monstrancemi a knihy roz těkávali nebo spalovali nebo knihu, která stala Šest nebo osm kop. nabízeli ke kou r pi za půl kopy nebo za dvacet grošu nebo i levněji tomu, kdo chtěl. Kalichy |S I KIN, >!>.rnini hladu. •aaMstaassfi M f MM. iMcaň kmfci pohM «1 iltao*chodu dílo nedostupná NA TRHU rad0025@slu.cz | 29.4.2021 118 0 119 pak t monstrancemi a jinými stříbrnými kostelními klenoty rozbíjeli a prodávali zlatníkům lot po péti groších, ostatky svatých vybírali z monstranci a oltářů a jako bezcennou víc je pohazovali po koutech. Rovnéi z téže zatvrzelosti brali posvátni roucha určená pro bohoslužbu. 1 kasu li a ornátů ti dívali dílati k ve/ litému pohoršeni kabáty nebo rukávy kabátů, z korporálů a alb košile nebo jiný všednější odev jako spodky, A tak byli sedláci pod kytlemi oděni rouchem krá; lovským, v kterém by se ani Otcové nebyli opovážili choditi. Dále se svrchuuvedení knřil vyhýbali promřnovati svátost v kostelich a na posvíceném oltáři, tvrdíce, že to nejsou kostely nebo oltáře Boží. nýbrž spise dábla a model, ježto byly svatokupecky posvíceny ne zadarmo pro Boha, nýbrž pro nepravost mamonu, a ne ke cti Boží.' nýbrž ke cti některého svatého, a že mají proto být právem zničeny; a tak, kde mohli, kostely bořili a apalovali nebo jinak jakýmkoli způsobem poškozovali, obdarované oltáře pak vyvraceli nebo jim otloukli rohy' a tak je činili pro bohoslužbu nepotřebnými. J^lCENl KLA5TERO 57 Rovněž podobné prohlašovali, že kláštery mnichů jsou peleše lotrovské1 a že byly zle založeny proti zákonu Kristovu, protože Kristus rozkázal svým učedníkům a skrze ně viem kněžim, aby se nezavírali, ale tli po viem světí, kalíce a kitice ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,* A proto mají věřící všechny kláštery, ať obdarované, ať mnichů íebravých, z kořene vyvraceti a mčiti. aby mniši a bratři ili po celém svítí kázat evangelium. A podle toho převráceného závěru byly v dobí jednoho roku a potom zbořeny a spáleny nížepsané kláštery a jejich jména jsou po pořádku vypsána: Kláštery mnichů nadaných': Kartouzy, Strahov, Břevnov, < Panny Mai rie) konec mosta, Zderaz, sv. Ambrože. Zbraslav, Koruna. Milevsko, Nepomuk,* Ostrov,' Postoloprty, Zdiv, Mnichovo Hradišti. Kladruby, Sedlec, Opatovice, Vilémov.* Hradiit*.' Kláštery mnichů žebravých: svatého Tomáše, svatého Klimenta, na Botiči Na trávničku, v Žatci dva, v Plzni dva, v Lounech dva, v Hradci Krá. love dva,* v Ostí* dva. v Pisku jeden, v Klatovech jeden, v Turnově" jeden, v Kolíně jeden,u v Nymburce jeden". Kláštery jeptišek: V LouAovidch," mezi Louny a Žatcem," svaté dílo NEDOSTUPNĚ NA TRHU rad0025@slu.cz | 29.4.2021 121 Kateřiny v Pnu, svale Anny na Menilni Miste pražském, svaté Mátí Magda lény, Chotěsov. Doksany.1* Tyto Mastery mnichů a jeptišek nadané byly zbořeny." Král Zikmund připojil všechny jejich statky a jejich platy k svým hradům v království nebo je přidřiil pánům ■ služby a za pomoc proti Pražanům. Nařídili pak. aby vtechny pražské jeptiíky. které setrvaly v jejich městě, zůstaly u svaté Anny" na Starém Mistr při vzájemné strave a piti a církevním řádu. a dunu Lili jc pod trestem vyhnáni z města a zbořeni klášterů k přijímáni pod obojí způsobou. Ty, ačkoli zprvu odporovaly, prcce přitom bez nucení a nátlaku velmi často přistupovaly k večeři Pán*, stolujíce s Kristem. Ale dvě z nich toulavé, ačkoli byly zahaleny závojem, za pomne Iv na přísahu čistoty a vstoupily v manželství, ba pravdivěji v cizoložství s muži. Klášter pak svatého Ducha"darovali Němcům, aby tam slyšeli slovo Boží v svém jazyku. Ale v klásí térech svatého Františka1' a Jakuba dělali houfnice a praky s válečnými zbra I nimi a z kostelních kalichů a monstranci razili peníze," aby míli z čeho by se mohli proti proti vnikům zákona Božího s úspěchem bráni ti. Ale když se nedo stávalo peněz, dávali žoldnéřům za jejich žold iaty uprchlíků a drahé ornáty. Dále vylévali svaté křižmo, olej pro nemocné a křestní i kropicí vodu jako neužitečné nálezky lidské a nádoby obsahující svrchuřečené věci rozbíjeli nebo do nich nadělali; a nikoho po křtu nemazali křižmem ani nikoho z nemocných olejem posledního pomazáni, nýbrž křtili v tekoucí vodě nebo odkudkoli při nesené bez kmotrů a církevního obřadu, neříkajíce více než jen: „Petře nebo Jene, já ti křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého." A hned pokřtěnému nemluvněti, i jakkoli nezpůsobilému, dávali bez pomazání křižmem přijímat! pod oboji způsobou. Dále tupili konin! usni zpovědi knězi tvrdíce, že postačí zpovidati se z odl puxtitelných hříchů jedině Bohu. ale ze smrtelných že se má konati veřejná zpověď před bratfími a sestrami. A kdyby se někdo prohřeiil proti některému z bratří a sester, aby přede všemi poprosil o odpuštěni a a nim se smířil; a tehdy se maji bratří a sestry, pokleknouce na zemi. za takto se zpovídajícího ustavičně modlili a teprve potnm dostane podle výroku kněží zasloužený trest za své provinění. dílo nedostupné najtrhu rad0025@slu.cz | 29.4.2021 Díle prohlašovali s valdenskými.' ie není očistce duli po tomto til votě, tvrdíce, ie jsou jen dvě cesty, totiž do pekla a do nebeského království, protože ti, kdož odcházej! v smrtelném hříchu, jsou po cestě do pekla dovedeni do věčného zatracení. Ale ty, kdož maji odpustitelné hříchy. Bůh zde na životni pouti přede dnem smrti zkouši a dostatečně očisťuje souženími nebo všelikými trápeními bolestí, takže po tomto životě nemá, co by musel na nich dále napra' vovati. Ale hned se duse takových, zbavené těla. ubírají do věčného odpočinutí. Proto je nepotřebné za zemřelé se modliti, sloužili mic nebo zpivati vigílie, ale že si to všechno vymyslilo lakomé kněžstvo, aby svými mierni a modlitbami ulovilo svatokupecké peníze. Dále v každodenních svých kázáních k lidu velmi tvrdě útočili proti všelikému vypodobňování a zobrazování jak ukřižovaného Krista, tak svatých, aby je jako hluché a němé modly vyhazovali z kostelů a rozbíjeli nebo žárem ohně ničili, protože je psáno v Exodu zo, 2—4: ,,2. Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem té vyvedl ze země Egyptské z domu služebnosti. 3. Nebudeš miti bohů jiných (přede mnou). 4. Neučiníš sobě rytiny ani jakého podobenství těch věd, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole" atd. Proto ne jen táboři, ale s nimi i přemnozí Pražané obrazy viech kostelů, na kterémkoli místě je mohli najiti, rozbíjeli, rozsekávali a pálili, anebo vyloupavše jim oči a uřezavše nosy, nechávali je jako ohavné nestvůry na velikou hanbu a pohon seni říkajíce: ,,Jsi-li Bůh nebo jeho svatý, tehdy se braň a uvěříme ti." Ale obrazy malované na stěnách hanebně zotavovali, oštěpy nebo noži je poškozujíce* nebo blátem pohazujíce. Toho času byly velmi drahocenné oltárni tabulové obrazy před radnici rozbity a u svatého Ambrože od táborů spáleny. Žádný tehdy obraz rytý nebyl v kostelích chován, nýbrž ve viech kostellch byla na hlavním oltáři kamenná archa, v které bylo vystavováno tělo Kristovo v monstranci, aby se mu věřící klaněli. Dále podle téhož bludné chápaného základu popírali orodování svai tých, říkajíce: „Co Petr nebo Pavel nebo kterýkoli jiný svatý? Zdali nebyli lidé tak jako my, a nebyli spaseni jedině pomocí Boha a jeho vzýváním bez vzýváni nebo zprostředkování svatých?" A tak se nepostili o vigiliich žádného svatého, ať to byl kterýkoliv, kromě vigílii Kristových, a nechtěli světití žádný svátek kromě neděle, ježto všechny takové věd neustanovil Bůh, nýbrž lidé. Proto v pátek a v suchých dnech a o vigiliich svatých pojídali* maso k pohoršeni a zkáze mno: hých, nepostíce se žádný den, leda když jim jejich knězi nařídili půst, tehdy naprosto v takový den nesmeli ani jisti, ani piti, někteří hladovějíce až do večera dílo NEDOSTUPNÉ NA|TRHU rad0025@slu.cz | 29.4.2021 122 ^ 123 a někteří až do druhého dne. A z nich některé opovážlivé ženy se dvakrát za den občerstvovaly svatosti oltárni, totiž v poledne a večer. Také ditkám a nemluv nátkům nedávali jisti ani sáti z prsů pro výživu tria na způsob postu Ninivet 1 akých,' leda když po předchozím vyliti hojných slz nesmírné naříkala. Dále protože popírali orodováni svatých, fikali o viech kostellch a oltá' Meh, které nebyly zasvěceny samotnému Bohu, nýbrž jménu některého svatého, že jsou zlořečené a svatokupecké, a tak že mají býti s domy farářů bořeny a pii leny, protože apoštolově ani tak neposvěcovali kostely, ani neměli nádherné vlastní domy, desátky a nadání kostelů, nýbrž porůznu chodíce po světě a spoi kojeni s almužnou, věrně kázali slovo Boži. Proto spálili bez počtu kostelů krá f lovstvf s domy farářů nebo je jiným nějakým způsobem zničili, aby faráři a jet jich vikári, nechajíce vlastni ovce, s nimi těkali, a bránili přijímali svátosti od knéží obdarovaných. I stalo se, že na mnoho mil. kde měli táboří moc. nebylo kostela, který by měl správce tam sidlielho, nýbrž všichni ze strachu utíkali. A proto mnoho lidi odeilo z tohoto světa bez posledního pomazáni, mnoho děti bez křestní vody. Dále si nevážili svatých doktorů od církve uznaných, kteří ve svých spisech schvalovali církevní řády, a zavrhovali je říkajíce: „Co prospěli církvi Augustin a co Jeroným a ostatní, ba naopak, schvalujíce svými spisy obřady, více uškodili než prospěli církvi Boži." A říkali, že Jeroným nedokonale přeložil bibli. Podobné ve svých kázáních haněli pražské mistry, kteří hájili církevní řády a zvyklosti od svatých Otců ustanovené, říkajíce: „Nač jsou nám mistři futri. když své dni k zahanbeni tráví jediné v lidské moudrosti?" A z toho obraceli srdce mnohých v nenávist k mistrům. KNÉ21 TÁBORSKÝCH Potom nespokojivse se jenom těmito ošklivými věcmi, které hyzdily slavné kdysi jméno Českého království, dokonce přidali k předešlým špatnostem nejhorsí, a překrucujíce Písma proroků a evangelia podle svého bláznivého rozumu, hlái sali lidu, že se nyní v našich dnech obnovuje království Kristovo, přičemž před) kládali mnohé a rozličné články, některé kacířské, jiné bludné a velmi mnohé pohoršlivé. A jejich hlavním původcem, hlasatelem a obráncem byl jeden mladý kněz z Moravy, vybraného nadání a nadmíru znamenité paměti. Martin.' ttl dílo NEDOSTUPNĚ NA TRHU rad0025@slu.cz | 29.4.2021 čeny Loquis, podle výmluvností, protoie neohrožení hlásal myšlenky nikoli doktoru, nýbrž tvé. A jeho hlavními pomocníky byli mistr Jan Jičín.* Markolt.4 bakalář umíní, Koranda' a ostatní táborští knéží drive jmenovaní. A ti všichni chovali úctu k jakémusi Václavovi, krčmáři v Praze,' který jsa nade všechny obe' známený v bibli, vykládal Nový zákon Starým a naopak. Byly to pak nižepsané články,' kterým veřejné učili: Za prvé, že již v skonáni nynějšího viku přijde Kristus tajně, jako zloděj, novým příchodem obnovit své království, za které se modlíme: Přijd krá lovftví tvé! A v tom příchodu nebude čas milosti, nýbrž pomsty a odplaty ohněm a mečem, takže všichni protivnici zákona Kristova musí zahynout i sedmi po/ sledními ranami,' k jejichž vykonáni maji být vérici vyzýváni. Dále: Vtom čase pomsty nemá byli Kristus napodoben ve své mírnosti a smilováni s těmi hříšníky, nýbrž v horlivosti a prchlivosti a spravedlivé odplatě Dále: V tomto čase pomsty každý věřící, i kněz. byť osoba duchovní, je zlořečený, který svému meči tělesnému zabraňuje prolévati krev protivníků zákona Kristova; naopak i on má své ruce umyti a posvětiti jejich krví. Dále: V tom čase pomsty, kdokoli uslyší karati slovo Kristovo, kterým řekl (Mar. 13, 14): ..Tehda? ti, kdož by v Židovstvu byli, ať utekou na hory," a nevyjde z měst, vsi a hradů na hory tělesné, kde se nyní shromažďuji táboří nebo jejich bratři, ten hřesi smrtelné proti přikázaní Kristovu a v svém hříchu zahyne, protože nyní nikdo nemůže být zachráněn od ran Páně. leda kdo přijde k jeho věrným na hory. Dále: V tom čase pomsty maji býti všechna města, vsi a hrady zpusto Jeny, zničeny a spáleny, protoie již ani Pán Bůh, ani kdo do nich nevkročí. Dále, že bratři táborští jsou v tom čase pomsty andělové poslaní, aby vyvedli věřící ze všech mést, vsi a hradů na hory, jako Lot ze Sodomy, a že bra > tři se svými přívrženci jsou ono tělo, k němuž se, ať bude kdekoli, „shromáždi i orlice" a o němž se zmínil u Mat. 13. 49 a o kterém praví Izaiáš 28, 22 takto: „Nebot skonaní a ukráceni učiní Pán Bůh zástupů", a je vykládá Jerei miái slovy: „Učiním skonáni ve všech národech, mezi které jsem té rozptýlil, tobě vsak neučiním skonáni, ale budu tě trestali v soudu, aby ses nezdál sobě nevinným", Jerem. 30, 11. „Protože opustili Boha, zahlazeni budou," Izaiáš 1, j8. Ale u některých se skonají toliko hříchy a oni se stanou z pohanů svatými; a proto jest psáno: ..Jazyk jeho (jako) oheň sžírající". Izaiáš 30.27. „Potře zločince i hříšníky". Izaiáš 1, 28. „Aj zahubím všechny, kteříž trápí tě", Sofomái 3, 19.* Vik: Věk chápu, jako jej přijímá apoštol (v listé) k Zid. 9. 26, když praví takto: „Nyní při skonání věků"; když naznačuje, že je větší počet věků, praví, že se někteří už skonaly. A jako také chápe Mat. 12,32. když praví: „Hřích proti Duchu svatému nebude odpuštěn v tomto věku," jehož skonáni předpovídá Mat. 12 (správně 13, 40) slovy: ..Takť bude při skonání věku", a když předzví*.' tuje, že bude jiné, dodává: „ani v budoucím". A opět jiné, když se praví u Luk. 20, 35: „Ale ti, kteříž jsou uznáni za hodny onoho věku". Neříká budoucího, nýbrž onoho, atd A tak také vymezujíce tvrdí, že je více věků, činíce rozdíl mezi věkem a světem. Kdyi totiž se děje velmi znatelná zmŕna v lidech, tehdy se skonává vík. Nazývám tedy skonáním věku změnu dobrých k lepšímu a vy hlazení špatných, protože jest psáno: „Učiním skonaní ve všech národech, tobě však neučiním skonáni", Jerem. 30, II. Dnem Páni jmenuji den pomsty, o němž Izaiáš 63, 4: „Den zajisté pomsty v srdci mém a léto odplaty mé přišlo." A 61, 2: „Poslal mne Duch sva ty, abych vyhlásil léto milostivé a den odplaty"; o něm jest psáno také u Luk. 4, |dílo nedostupné na trhu rad0025@slu.cz | 29.4.2021 19. ,,A ten den jako zlodéj v noci, tak přijde," 1, Tes, 5, z, a „v ohni zjeví se", 1, Koř. 3, 13. Kterak dřivé přijde odstoupení, předpověděl apoštol 2. Tess. 2, 3,' a o ním vyprav! i Zachariaš 14. 1—a'. A v tom dni jistotně Kristus přijde (Abakuk z. 3), „a přisel jeda a pije a nazývají ho žráčem a pijanem vlna", Luk. 7, 34; protože přichází po cestě neposkvrněné (žalm ioo, 2). zpívají žalmy svatí a ..oslavování Boha v hrdle je/ jich", (žalm 149, 6); a budou zpivati (žalm 150), ,.jako když se v noci' zasvé cujc slavnost, a veseliti se srdečně, jako ten, kterýž jde t píšťalkou". Izaiáš 30, 29 a žalm 100. I pochopi, že v posledních dnech porozumíte úmyslům Hospoj dinovým. Jerem. 23, 20 a 30, 24. Ze již byla kniha zapečetěna, Izaiáš 29, 11 a Daniel 12, 4; při zrušení sedmi pečetí (Zjevení sv. Jana 5, 5, 6, 1 a 8, t nn.1') byla otevřena. Neboť již Kristus přijde a v nevinnosti procházeli se bude upro střed svého domu a bude konati skutky milosrdenství. Přesto vsak bude konati i spravedlivé soudy každému tlukoucímu, nepoznávaje zlého, protože neuměje otvírati zlým, takto praví: „Neznámť vás", Mat. 25, 12. Již stihá knéze. kteří tajné utrhali bližnímu. Již s hrdým okem mistrovským počne nejisti chléb moudf rošti a „obrátí jej nazpět a učini z umění jeho bláznovství", Izaiás 44, 25, 1. Kor. 1, 19." A nenasycenému srdci lakomých také odepře své svatosti. Ncpor skvrnění, to jest knězi, kteři nejsou majetní a setřásli ze sebe viechen prach iá/ dostivosti, sedíce s Bohem již nyní slouží Kristu. Již si umiAuje pyšného vy hnati 7. domu. Již ten, kdo mluví nešlechetná slova nepravosti své, nemůže výroi ky Písma (nikoho) říditi, protože „nástroj, který bude zhotovený proti tobě. nepodaří se", Izaiáš 44, ty. Co tedy již zbývá, leda aby za jitra zahubil hříšníky a „z místa Božího vyplenil všechny, kdož páši nepravost" (žalm 100, 8), a „aby byli předěšeni večer a nebylo jich ráno. Tent jest podíl těch, kteříž nás potla čili, a los těch, kteříž nás loupí," Izaiáš 17, 14; v žalmu 100, 1, totiž: „O mílo; srdenstvi a soudu zpivati budu. tobě, ó Hospodine!" Jsou uvedena znamení toho příchodu, když se praví: „Žalmy zpivati budu a porozumím, až přijdeš ke mně po ceatč neposkvrněné", (žalm 100, I až z). Již i děti zpívají žalmy a některé chápou skrytá tajemství. .,Aj, jméno Host podinovo přichází zdaleka s hněvem hořícím a těžkou pomstou, rtové jeho na plněni jsou rozhořčením a jazyk jeho (jako) oheň sžírající, duch pak jeho jako potok rozvodnily, kterýž až do hrdla dosáhne, aby vniveč obrátil národy a uzdu bludu, tj. kadřská ustanovení, která byla v čelistech národů." Izaiáš 30, 27—28. „Protože hněv Hospodinův jest proti všechněm národům a prchlivost proti vší špatnosti11 jejich, vyhubil je a vydal je k zabití," Izaiáš 34. 2. „Jižť povstanu. < + - □ íř Ô E > .■ill Režim v letadle vypnutý rad0025@slu.cz | 29.4.2021 136 0 137 slituji se nad tebou, pravil vykupitel tvůj Hospodin. Neboť jest to u mne jako za dnů Noc, jakož jsem mu přisáhl. že nebudu více rozlévat) vody po zemi, tak jsem přisáhl, že se nerozhnevám na tě, aniž tobě (přísně) domlouvali budu", (Izaiáš 54, 8—o>. A níže: „Milosrdenství mé od tebe neodstoupí a smlouva pokoje mého se nepohne", pokoj s lidmi míti budou (Izaiáš 54. 10). ..Nehoř krá' lové sloužiti jim budou a národ, který by jim nesloužil, zahyne". Izaiáš 60. 12. ,.Nebude výhercích, přestane dan"**, Izaiáš 14, 4. Nebudou jim bránili moudři tohoto světa jako nyní, protože nebudou ..nejhorší nástroje podvodného, který obmysli záméry, ahy zahubil mimé slovy lživými, když by mluvil nuzný před soudem", o nichž Izaiáš 32, 7; již konečné ,,každý jazyk povstávající proti nim (na soudu) souditi budou", Izaiáš 54, 17. ,,Ze ze středu jejich budou odstra něni chvástaví hrdopýškové11 a bude mezi nimi ponechán lid chudý", Sofoniá* 3, 11—12. „Pokoj učiním, praví Hospodin, tvou vládou", Izaiáš 60, 17. Ze pot slední svatí jsou nohy. „které sc maji upraviti na cestu pokoje", Lukáš 1, 79. „V jejich končinách Bůh způsobil pokoj", žalm 147, 2. Žádné věci nebudou po loženy za podnoží těmto nohám, které budou obuty obuví, kterou bylo Jřivěj iím odepřeno položit na Edomsko.11 kde marnotratný syn, když přisel k otci. byl obut. Proto se praví: „Způsobím hojnost pokoje synům tvým", Izaiáš 54, 13. O stejné slávi s prvotním (feresfViny). „Obnoveny zajisté budou dni svatých, jako na počátku", v poslední kapitole Pláče Jerem. (5, 2i>. „A budou dědičně držeti svati, jako na počátku", Eccli (Jež. Sir. 1 36, 13. „I budou, jako bych je nezahnal", Zachar. 10, 6. „A přivedeni budou nazpět na své luhy", Jerem. 23, 3. „Osety budou a vzrostou a obydleny budou ony hory jako na po/ čátku", Ezech. 36, 11. „Opět vzděláni budou a obveselovati se budou bubny svými a vycházet i s houfem plesajících", Jeremiáš 31, 4 a Zachar. to, 6. ,,Zr tito poslední jednu hodinu dělali a rovnými byli učiněni tém. kteří nesli břímě dne a horka", Mat. 20, 13. O vétH sldví domu posledniho. Až budou vyvržena z království Kristova všechna pohoršení i ti, „kteříž činí nepravost"