IneveřejnédIlo-covid rad0025@slu.cz | 5.4.2021 SKAPITOLA l'i vým nástupcům, kteří budou sedit na mém dvojím trůne, chci d.n poznat dvojí život tohoto svita, aby z ného vyvolili lepii Představa dvojiho života nám v mysli lépe vyvstane, když ulijeme podobenství o dvojí tváři. Neboť jako tvár, kterou zrime v zrcadle, je prázdná a není nic, lak také iivot hříšníků je prázdný a není nic. Proto praví Jan [Orličnik] v evangeliu: „A bez neho nic neni učiněnu."-' Jakým ale způsobem je možné obrátit v nic dílo hříšníkovo, kdyi je prcce byl uĽ-inil' Hřích vpravdé učinil, nikoliv skutek. Latinské slovo opus |dilo) jc odvozeno od opia-cio (žádost] a hříšník si vidy žádá rozkoše a poskvrňuje se jimi. Vpravdé se ve svých žádostech klame, neboť touží po vécech podléhajících zmaru, které se obracejí vniveč. A tak se pohřbívá jeho Život s ním samým; neboť když télo speje k zániku, konči se i jeho žádosti. Avšak u druhém živote praví Jan Evangelista: „Co uŕinéno je v ném, byl život a život byl svéllem lidi."'' Kterak vsak uv'ínime. aby nás život byl v ném a aby byl svétlem našim, nás učí Spasitel řka: „Kdo ji mé télo a pije mou krev, ve mné přebývá a já v ném."4 Kdo žijí z takového pokrmu duchovního, zůstávají na veky. Přihlédneme, jak man byt z ného Uvi. Zdal poživámc-li télesné rozličných pokrmů, jež podléhají zkáze, nemusíme na né mil chuť a zdaž naie vnitřnosti je nemusí dychtivé při ■ umal a rozvádét po ústrojích našeho téla. aby se pramenily v krev? I zdaž by duch. který' v krvi přebývá, s životem našim mohl tam zůstat'.' Ponévadl se vsak télo poruiuje. Človek umírá. Kdo vsak pojídá onen pokrm duchovní, z néhož duse je živa: zdaliž neni třeba, aby človek |ten] po ném v duíi své toužil, žádostivé ici pŕinmal a horlivé v lásce choval, aby jiskry onoho pokrmu žehem slasti a lásky se v ném vznítily? A v nich pak aby duse mél* svou životni potravu a aby v ném přebývala? A jako v tom pokrmu neni nic porušitelného, tak viichni, kdož v ném přebývají, jsou prosti veškerého porušeni a budou živi na veky. Což potvrzuje Spasitel, řka u Jana v VI kapitole: „Toto jest chléb živý, který sestoupil z nebe, a bude-li kdo jist z toho chleba, nezemře na veky."" 2ivot véčný je svetlo človeka a bez Boha není možný. A protož praví tentýž Evangelista: „A život byl svétlo lidí,*4* ponévadl jiný život pokladá za smrt. A vskutku je to smrt, neboť je takový život přelrpký. Co je ostatné trpčího, než když milovníci rozkoši musi za né pak lakové tresty vytrpel'.' Nejsou totiž toliko mrtvi, nýbrž každou hodinu odumírají. Ale li. kdož žijí životem vecným, právem se nazývají živými, protože se opřeli smrti, odmítnuvše rozkoie telesne, a za odménu získali rozkoše vécné. Ale mnozi pojídají duchovni pokrm bez chuti a žádosti a vyvrhuji jej ze svých srdci. Béda jim! Neboť provinéni jejich je popsáno u Jidáše, a trest jejich bude jako u Uálana a Abirona, a pokrm ten nebude prospívat jejich duiim jako potrava. Což nepoznáváte, že když zvíře požírá bez chuti, nepřichází mu krmé k výlivé, ale že se trápi bolestí? Mnohem více se budete trápit vy, protože trest vái bude véiný. jako pokrm je véiný. Následováni takových lidi, zapřísahám vás. V nlopn, VMi l»tan,T K Via. í !S» . BéjÉ Cár! mm nSSffiw i£).,..■-SŽt+.t^Lii.r^ se varujte, ale žádejte si přijímat za potravu svých dusí onen pokrm a nežijte bez ného. abyste byli živí na veky. „Ne samým chlebem živ je ilovék, ale každým slovem, které vychází z úst božích."'1 Vždyť chléb nebeský je netoliko chléb, nýbrž i télo i slovo a kdyby byl toliko télo, nemel by potravy pro véčný život. Kterak viak onen chléb je triem, praví nám Spasitel: „Chléb, který já dám. télo mé je."*1 A to slovo télo je, jak praví Jan v evangeliu: „A slovo télem učinéno je."*1 To slovo byl Bůh. jak o ném praví týž Jan: „A Bůh byl slovo."'*1 A lak je lento chléb télem. slovem i Bohem. Kdo chce přijímat ten chléb, musí přijmout télo, slovo i Boha v onom chlebe nebeském, jenž se nazývá chlebem andélským Při přijímáni chleba je třeba, aby přijímáno bylo slovy pravdy. O tom šlové praví Kristus: „Já jsem pravda a život.""1 Kdo neslyší a nepřijímá slova pravdy, nepřijímá onoho chleba. Dále musi ten, kdo přijímá chléb, přijmout télo. Neboť, když jej Pán svým učedníkům rozdával, pravil: „Toto jest télo mé, které bude za vás vydáno,"15 a krev loho téla dal jim řka: „Toto jest kalich krve mé nového a vécného zákona, která bude za mnohé vylita."1'1 Když pak človék přijímá ono télo, nechť zničí lélo své a vydá je za Krista a nesa svůj křiž nechť jej následuje, aby byl účasten jeho smrti a utrpení a mél v budoucnosti podii na slávé jeho jména. Když pak přijímá télo, musí je přijímat i s oni m pravým chlebem, jak sám Kristus praví: „ Já jsem chléb pravý, který jsem z nebe sestoupil."141 Sám Kristus nám potvrdil nový a vecný zákon tímto chlebem. A o tomto potvrzeni zpívá David v žalmu: „A chléb ať posilni srdce človeka.""1 David pak nikoli bez zásluhy mluví v podobenství o věcném chlebe. Neboť dům jeho se nazývá Bethlehem, což se vykládá jako „dům chleba". Bůh chtél, aby se z tohoto domu narodil jeho Kristus, kterýž je pravý chléb. A proto nazývá jej Písmo j. domu Davidova,"'*1 což je z domu chleba. Nechť pak posílí onen chléb vaše srdce a duse ve své svale lásce a milosrdenství, tak abyste mohli projit králov-stvimi časnými a abyste neztratili království vécného. Amen. KAPITOLA I I Kdož pak budete kralovat po mné, ozdobeni korunou královskou, pomnete, že i já jsem krauloval před vámi a že jsem obrácen v prach a v hlínu červů. Podobné i vy upadnete v nic přecházejíce jako stín a jako kvét polní Co je platná urozenost aneb hojnost véd, neni-li přidáno čisté svédomi s pravou vírou a s nadéji na svaté vzkříšeni? Neposuzujte svůj život jako bezbožní nesprávné soudíce: Jestliže je tak nepatrné to, čim jsme zde, protože od Boha stvoření z ničeho jsme se narodili, a protože po tomto živote v nic se zase obrátíme, je to tolik, jako bychom vůbec nebyli bývali. Vezte, že máte Otce večného a syna jeho. Pána našeho Ježíše Krista, který jest „prvorozený mezi mnoha bratřimi"'1 a který vás chce učinit účastnými svého království, jestliže budete zachovávat jeho přikázáni a jestliže nepoškvrnite ducha a svédomi žádostí své krve a svého téla: pak se stanete syny božími, jak praví Jan v evangeliu: „Dal jim moc, aby se suli syny božími." '('hcetc-li se tedy stál syny božími, zachovávejte přikázáni svého Otce, která vám zvestoval skrze syna svého. Pána naieho Ježíše Krista, krále nebeského, jehožto podobu a úřad zastáváte zde na zemi. Přikázáni pak vrtil jest: „Miluj Páru Boha z celého srdce a z celé duse své a bližního jako sebe samého.'"*1 Budete-li milovat Boha toulo láskou, nebudete se strachovat pro néj položit své duté * nebudete se bát téch. kteří sice mohou zabit télo, duii viak za- + - □ I4~IJ NJEVEŘEJNÉ DÍLO - COVID rad0025@slu.cz | 5.4.2021 hubil nedovedou. Ale bít se budete Otce svého, který má moc spasit i poslat do ohni vecného. Jestliže však budete chodit v bázni bozi, moudrost bude počátkem vašich skutků a soudit budete bratry v spravedlnosti a v pravdé, tak jako sami doufáte, ze budete souzeni od Pána; tak se neuchýlíte na scestí, neboť cesta Páné je pHmá. A budete milosrdní k nuzným a chudým tak, jak si přriric dojit milosrdenství u Pána pro svou nuznosl a křehkost A moudrost vate bude posílena moci Páné a ucini, ze „rámě vaše zláme luťislé kovové,'1 i zvitézile ve velkých válkách a bezbožní padnou pred vámi, spravedliví naopak se budou radovat. Úmysly nepřátel vašich Bůh rozptýlí a naučí vás konat spravedlnost a právo. Zjeví vám tajemství, naučí vás zkoumat spravedlivé a m ní chytrý neukryje své špatnosti před vašim obličejem, ponévadí bude ve vás duch moudrostí a rozumu Páné. A zastřeny budou oci nespravedlivých pted vámi, a Bůh odejme slovo z jejich srdcí a zmatené budou jejích výpovedi. Spravedlivý vsak zachová svůj život a tak povznesena bude cest králova, neboť „čest králova právo miluje "; A žezla vaše budou kvést před Pánem, protože jste je podali tomu, kdo upadl, a bezmocného jste vytáhli „z léCky lovců."'1 Vale koruny se budou skvit a vaie tváře budou ozářeny, neboť oci moudrých v né budou patřit a budou chválil Pána, řkouce: „Přidej Pán dni králových ke dnům jeho."41 V pokolení spravedlivých bude žehnáno vašemu rodu/1 Budete li nenávidel lakomství, poplyne vám bohatství; k nému vsak „nepřikládejte svých srdci,"* ale shromažďujte si poklady moudrosti, neboť v jejím vlastnictví je mnoho panováni. Lakomec vsak nepanuje, nýbrž je poddán vládé peněz Varujte se spatného spolčovaní a špatných rad, protože „se svatými budcle svatí a se zkaženými zkaženi;""1 neboť hřích je nakažlivou nemoci. Přijímejte tedy učení Páné, „aby se nékdy nerozhneval a abyste nesešli z cesty spravedlivé, al náhle vzplane jeho hněv"*1. Dopustíte- li se hříchu, ať vaie duse cíti lítost nad vaším životem, dokud se neutečete k prameni zbožnosti a milosrdenství. Jakkoliv je lidské hřešit, přece je ďábelské ve hříchu setrvávat. Nehřešte proti Duchu svatému spoléhajíce přflii na milost boží, protože boží Duch svatý se od vás vzdaluje: pomnete. Ze Duch svatý je nepřítelem hříchu. Nedopřávejte u sebe místa hnevu, ale mírnosti; neboť mírnost viirzi nad hněvem a Irpélivosi nad špatnosti Nezáviďte jeden druhému, ale mejte raději lásku mezi sebou, neboť závist plodi zášť. Kdo nenávidí, není milován a ve své zlohé zahyne. Kdo viak má lásku, miluje a je milý Bohu i lidem. Bude-li se chtít srdce vaie povyšovat, pokořte se, a nechť k vám nevkročí noha pychy * Pýcha je nemilá Stvořiteli i lidem Šlechetným, a proto nemá pyšný milosti ani u Boha ani u lidi. Zdrtí ji pak Bůh na konci, „sesazuje mocné se stolice a z prachu pozdvihuje ponížene." "' aby sedéli s knížaty a obdrželi trůn slávy. Nebuďte rozmařilí v jídle a v piti, jak činí li, .jejichž Bohem je břich""1 a jejichž slávou a koncem je hromadéni hnisu. Neposkvrňujte ledví svých, ale bedra svá opásejte,'11 pevnou mysli se opásejte uzavírajíce manželství. Neboť Duch svatý odcházi od léch, kteří se oddají smilstvu, a nebude přebývat v tělech podrobených hříchu. Zdržujte se od zla zahálky, aby vát nestáhla svou tiží do prohlubné pekla. Střežte se proto veškerého hříchu v útlém veku, neboť malá chyba na počátku velikou bude ■vadla l«knn ľ. li 1 Hadu ialm. «.4. «(ah taaaa 1311 K - I,.: -. -r . ■■■ "V. kariu taaaa lili • la*, iakné »1,11 Sn Drata kariu Ink* .*.::> 17 "Sn tátaliMUi-ll. "Sr> liialiM H.i: laUat .•: 1 I. píitou » řnta hkpnuiia J.la. >Sfv ■ | ■ Laaato i:jí. ■karika Mat 111,1 k '.-in,' Sr. iplluli.. Patu Hlipnaut- || "Zjcwin l«U. ~Ka.aar.laiO t\2 na konci. Ale choďte v zákoně Páné bez poskvrny, abyste přijali požehnání od ného, který praví: „Blahoslaveni neposkvrněni na cestě, kteří chodi v zákoně božím,""1 abyste byli jako strom, který je zasazen podle loku vod, který plod svůj vydá časem svým a listí jeho neopadá,""1 ale zapsán bude v knize života, kde jsou zapsána jména spravedlivých."* To ať vám raci dát ten. který „byl hoden otevřít knihu života a pečeti její.""1 KAPITOLA I 11 loiomstvu vašemu jsem pečlivé napsal výše uvedená slova moudrosti a bázně boží. jak jsem ' to jen ve své nepatrnosti s pomoci bozi dovedl. Nyni chci vám napsat o marném a nemoudrém životě svém a o počátku svého světského běhu, aby vám mohl sloužil za přiklad. A nezamířím milost, kterou do mne Bůh vlil, ani lásky ke studiu, kterou chovala má snaživá hruď; abyste tím více doufali, íe boží pomoc vás bude podporovat ve vaiich pracích, iim více otcové a předchůdcové vaši vám o ni vyprávějí. Neboť také psáno je: „Otcové naši vypravovali nám.*"11 Přeji si proto, aby vám nebylo lajno, že mého otce jménem Jan zplodil Jindřich VII., císař římský, z Markéty, dcery vévody brabantského. Ten pojal manželku jménem Elišku, dceru Václava II., krále českého, a obdržel s ní České království, poněvadž nebylo mužského potomstva v královském rodě Českém. I vyhnal Jindřicha, vévodu korutánskeho, který měl za manželku Annu, Marši sestru řečené manželky, která později zemřela bez potomstva, ten obdržel České království pro onu sestru dříve než Jan. jak se o lom vypráví jasněji v českých kronikách. Tomuto Janovi, českému králi, se narodil v Praze z královny Llisky prvorozený syn jménem Václav léta Páně tisícího thstého šestnáctého, dne 14. května o páté hodině ranní Později se mu narodil druhy syn jménem Otakar, který v chlapeckém veku zemřel. Posléze zplodil ještě třetího syna jménem J.m Řečený král měl též dvě provdané sestry: první' vdal za krále uherského Karla Prvního, ale ta zemřela bezdětná: druhou' dal za manželku Karlovi, králi francouzskému. V době jeho vlády ve Francii, léta od vtěleni Páné tisícího třisiého dvacátého třetího, poslal mne již řečený můj otec k jmenovanému králi Krancie, když jsem byl v sedmém roce svého chlapectvi; i dal mne řečený francouzský král od biskupa biřmovat a určil mi stejné jméno jako on mél. totiž Karel. I dal mi za manželku dceru Karla, svého strýce, jménem Markéta, zvanou Blanka.' A loho roku zemřela bez déti manželka králova, sestra mého otce. Později týž král pojal jinou za manželku" Král mne velice miloval a přikázal mému kaplanovi, aby mne poněkud vycvičil v pismé. ačkoliv král sám nebyl písma znalý. A tak jsem se naučil cist hodinky blahoslavené Marie Panny, a když jsem jim poněkud porozuměl, čítal jsem je denné v dobách svého détsiv i stále raději, neboť mvm opatrovníkům bylo od krále nařízeno, aby mne k tomu nabádali. Král pak nebyl lakomý na peníze, mél dobré rádce a jeho dvůr se skvěl množstvím shromážděných knížat jak duchovních, tak světských. Tehdy nastala veliká rozepře mezi králem anglickým, který v léch dobách panoval, a mezi zmíněným králem francouzským. Anglický král mél lotiž za manželku sestru tohoto krále, ale vypudil ji z Anglie i s prvorozeným synem Eduardem. Ta, přišedši k svému bratru, zůstala ve Francii ve vyhnanství i se svým prvorozencem." Ale francouzský král. rozhořčen pro vypuzeni své sestry i svého synovec, žádal mého lehána Karla, svého strýce, aby pomstil tak velikou pohanu, která se slala jejich rodu. Ten sebral vojsko a vtrhl do Akvilánie 16 17 NEVEŘEJNÉ DiLO - COVID rad0025@slu.cz | 5.4.2021 Potom nái otec vidi, že se mu nedostáv i prostředku a žc neni již s to vést válku, rozhodl se zc zeme odejit a zanechat ji domáci ilechlé a starším mest, a to Parmu pánům Rossiům. Reggio Foglianům, Modenu Piům, Cremonu Ponzoniům, a ti všichni dali ona mesta našemu otci do moci: on pak chtěl jim je beze zmeny vrútil. I.uccu viak chtěl prodat Florentským, ale uposlechnuv rady naši a svých rádců odevzdal ji pánům de'Rossi, kterým již drive svrhl Parmu KAPITOLA VII Vlé dobe. kdy jsme byli v Lucce, ďábel, který „stále hledá, koho by pohltil."" a nabízí lidem slasti, v nichž se ukrývá tluc — již dávno předtím nás pokoušel, ale s pomoci boži milosti jsme přec odolali — když sam nemohl, ponukl lidi špatne a zkažené, ktorí se ustavičné drželi pri našem otci, aby nás svedli z cesty pravé do osidel špatnosti a smilství, a tak svedeni od lidi zkažených, byli jsme zkaženi spolu se zkaženými. Posléze se dal nás otec nedlouho po nas na cesiu k Parmě a přijeli jsme společné do vsi jménem Terenzo v kraji parmském v nedéli dne 15. srpna, na niž připadlo Nanebevzetí Panny Marie. Tehdy této noci, když nás přemohl spánek, ukázalo se nám toto vidéní: andél Páné se postavil vedle nas na levé strane lůžka a udeřil nás do boku řka: „Vstaň a po}ď s námi!" My pak jsme v duchu odpovédéli: „Pane. nevím ani kam, ani jak bych s vámi sel." A on, uchopiv nas za vlasy na temeni hlavy, vznesl se s námi do vzduchu až nad veliký tik ozbrojených jezdců, kteří stáli před jedním hradem připraveni k boji 1 držel nás ve vzduchu nad zástupem a pravil nám: „Pohleď a viz!" A hle, druhý andél sestupující z nebe držel v ruce ohnivý meť. udeřil jednoho mule uprostřed šiku a uťal mu tím mečem pohlavni úd: a len muž jakoby smrtelné raněn umíral sedě na koni. Tu anděl drže nás za vlasy pravil: „Poznáváš toho. jenž byl udeřen od anděla a zraněn až k smrti T' I řekli jsme: „Pane, neznám, ani místa nepoznávám." Rekl: „Věz, že je to dauphin z Vienne, kierv b>l pro hřích smilství od Boha takto raněn: nyní se ledy měj na pozoru a také otci svému můžeš říci, aby se varoval podobných hříchů, nebo vás postihnou věci jesle horši" My pak jsme litovali toho dauphina z Vienne jménem Quido, jehož babická byla sestrou naši babicky a on sám byl synem sestry uherského kralc Karla Prvního. Tázali jsme se anděla, zda se bude moci před smrti vyzpovídat. I byl jsem velice zarmoucen. Anděl pak odpověděl řka: „Bude se moci vyzpovídat a bude živ několik dni." Tehdy jsme viděli na levé straně tiku slat mnoho mužů, oděných do bílých plastu, jako by to byli mužové veliké vznešenosti a svatosti, a rozmlouvali navzájem pohlížejíce na šik a na to. co se stalo: a dobře jsme je pozorovali. Přece se nám viak nedostávala milosti otázat se. ani andél sam od sebe nepověděl, kdo neb jací byli li muži lak veliké důstojnosti. A potom jsme byli rychle vráceni na sve místo, když již svitila denice. Tu přisel Tomáš z Villeneuve, rytíř z kraje lutysského, komoří našeho otce, a vzbudil nás řka: „Pane. proč nevstáváte, vát otec již hotov sedá na koné!" Vstali jsme a byli jsme jako rozlámáni a tak zmalál-néli jako po veliké cestovní námaze. I řekli jsme mu: „Kam máme jet? Vždyť této noci jsme lolik zkusili, že nevíme, co bychom měli činit" Tu řekl nám: „Co se stalo, pane?" I odpovédéli jsme mu: „Dauphin zemřel: a nát otec chce shromáždit vojsko a láhnout na pomoc dauphinovi, klcrý válci s hrabětem savojským. Naie pomoc mu neprospěje, protože zemřel." On se nám vtak vysmál a onoho dne. kdy jsme přijeli do Parmy, pověděl našemu otci vše. co jsme mu předtim řekli. Tu nát otec. dav si nás zavolat, tázal se nas, zdali je lo pravda a zdali jsme měli lakové viděni. Odpověděli jsme mu: „Oviem pane, vězte s jistotou, že dauphin je mrtev." Otec vtak domlouvaje nám řekl: „Nevěř snům." Avšak svému olei a jmenovanému lomáti nepověděli jsme v ůplno- 'Sn. Pmu epUob » TaniX stí vte, jak jsme to viděli, nýbrž pouze to, že dauphin zemřel. Po několika dnech pak přisel posel se zprávou, že dauphin shromáždíš své vojsko přišel před kterýsi hrad hrabete savojského a že byl zasažen velikým tipem i jednoho samostřílu uprostřed svých rytířů a že po několika dnech vyzpovídav se zemřel." Tehdy náš otec uslyšev ty zprávy pravil: „Divíme se velice tomu. že náš syn nám jeho smrt napřed předpověděl " A velice se lomu podivili on i Tomát, ale nikdo polom s nimi o lé věci nemluvil. KAPITOLA VIII loiom nái otec vida, te se mu nedostává prostředků a že nemůže dále válčil proti řečeným pá-nům Lombardie, pomýšlel na tvůj návrat a chtěl nám odevzdal ta města i vedeni války. My vlak jsme odmítli, čeho bychom nemohli zastat se cti. Tehdy, dav nám povoleni k odchodu, poslal nás napřed do Cech.3 A sjednavše přiměří se svými nepřáteli, prošli jsme územím mantov-ským do Verony a odlud do hrabství tyrolského; zde jíme se shledali se svým bratrem Janem, kterého náš otec oženil s dcerou korutánskeho vévody a hraběte tyrolského [Jindřicha]. Tento vévoda, tchán našeho bratra, měl dříve za manželku sestru nati matky Annu, jak bylo výše psáno. Po icn smrti si vzal za manželku sestru vévody brunivického a s nl měl řečenou dceru Markétu. A s tou odevzdal našemu bratrovi po své smrti vévodslvi korutánske a hrabství lyrolské: nebol' neměl mužského potomka. A tak nastal mír mezi nim a naiim otcem, neboť předtím byli nepřáteli, protože nát otec vyhnal z Cech onoho vévodu, jak |e o tom vyše psáno Posléze jsme prošli Bavorskem, kde jsme se setkali se svou siarii sestrou Markétou, která měla jediného syna Jana s Jindřichem, vévodou bavorským. Potom jsme dospěli do Cech. kde jsme nebyli po jedenáct let. Tam jsme shledali, že několik let předtim zemřela nate malka jménem Elitka." Ještě za jejího živou byla naie mladší sestra jménem Guta poslána do Francie a provdána za Jana, prvorozeného syna francouzského krále Filipa, jehož sestru Blanku jsme měli za man žclku Třetí a poslední naie sestra jménem Anna byla v těch dobách u řečené nati sestry ve Francii. A lak když jsme byli přiili do Cech. nenalezli jsme ani oice, ani matku, ani bratra, ani sestry, ani koho známého. Také řeť éeskou jsme úplné zapomněli, ale později jsme se ji opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Cech. Z boži milostí jsme dovedli mluvil, psál a číst nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky lak, že jsme byli mocni oněch jazyků stejné jednoho jako druhého. Tehdy nát otec odjel do hrabství lucemburského pro jakousi válku, kterou tam vedl s vévodou brabantským." on sám i se svými spojenci, totiž biskupem luiyiským, markrabím julišským, hrabětem gelderským a jetté s mnoha jinými, a nám svěřil svou pravomoc nad Čechami po dobu své nepřítomnosti. Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenaili jediný svobodny hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jini měšťané.11 Pražský hrad byl lak zpustošen, pohořen a rozbit, žc se od časů krále Otakara II celý sesul až k zemi. Na lom místě jsme dali nové vystavět veliký a krásný palác s velkým nákladem, jak je dnes kolemjdoucím patrno. V té dobé jsme poslali pro svou manželku, neboť byla dosud v Lucembursku. Ta pak přišedši měla po roce prvorozenou dceru 26-27 NEVEŘEJNÉ DlLO-COVID rad0025@slu.cz | 5.4.2021 jménem Market J " V těch donách dal nám náš otec markrabstvi moravskí a toho titulu jíme u/i váli." Když pak obec šlechetných mužů z Cech přihlédla k tomu, že pocházíme ze starobylého rodu českých kulu, poskytla nám z lásky k nám pomoc, abychom mohli zpít získat hrady • kli-lovské statky. Tehdy jsme znovu nabyli s velikými náklady a úsilim hrady Křivoklát, Týřov, Světlík, Litice, Hradec Královi, Písek, Nertiny. Zbiroh, Tachov, Trutnov v Cechách; ru Moravé pak Lukov, Telí, Veveří, hrad olomoucký, brnenský a znojemský a mnoho jiných statků, zastavených a zcizených korune. A méli jsme mnoho rytiřů, kteří byli hotovi nám sloužit, a království prospívalo den ode dne; obec dobrých nás milovala, zlí se nás naopak bili t vystríhali se zla. Spravedlnost sdoslatek vládla v království, ačkoliv páni se slali většinou tyrany a nebáli sr krále. \A ^ slušelo, protože li drive ro/délili kralonni mc/i sebe \ lak drželi i-me il.nlii nad králům ■ sivím, zlepšujíce je den ode dne po dva roky Toho íasu dali jsme svou mladší sestru Annu za manželku Otovi, vévodovi rakouskému." A v oněch dnech zemřel korutánsky vévoda [Jindřich], tchán našeho bratra." A když se náš bratr míl uvázat v drženi vévodstvi korutánskeho a hrahstvi tyrolského po jeho smrti, tu Ludvík, který se činil cisafem. uzavřel tajné spolek s vévody rakouskými Albrechtem a Otou, aby si tajni a lstivé rozdelili panství našeho bratra: jmenovaný Ludvík chtěl mít hrahstvi tyrolské, vévodové pak vévodství korutánske Ludvík byl nepamétliv služeb, které mu náš otec prokázal, když se ucházel o císařství, jak je o tom psáno výše. Také vévoda rakouský, ačkoliv měl naši sestru, spikl se tajné hned po smrtí řečeného vévody korutánskeho s pánem z Aufensteina. který byl z vůle vévody ustanoven vladařem celého Korutánska, a ihned se s bratrem svým zmocnil Korutan, které jim zminéný pán z Aufensteina dobrovolné v vdal a odevzdal v držení. A tak ztratil nás bratr vévodstvi korutánske. Avšak páni z hrabství tyrolského se nechtéli poddat Ludvíkovi, ale zůstali v poslušenství našeho bratra Po téchlo událostech přísel nái otec do Cech a přivedl s sebou svou manželku, kterou si vzal za královnu, jménem Beatrix, dceru vévody bourbonského z rodu králů francouzských: s ni potom zplodil jediného syna jménem Václava." Tehdy zlí a lstiví rádcové zvítězili nad námi u naieho otce, vlastní prospech hledajíce: byli to i Cechové i páni z hrabstsi lucemburského. Přistupovali k našemu otci a namlouvali mu říkajíce: „Pane! Mějte se na pozoru; váš syn má v království mnoho vašich hradů i mnoho přívrženců: proto bude-li takto dlouho naduživatí své moci, vyžene vás, kdykoliv bude chtít; neboť je sám dědicem království, pochází z rodu českých králů a velmi je milován od Cechů, vy však jste král přišlý." To ovšem říkali, hledajíce prospěch a vlastní výhody, aby jim svěřil hrady a statky královské. Otec natolik uvěřil jejich radám, že k nám pojal nedůvěru a odňal nám proto všechny hrady i správcovství v Cechách a v markrabstvi moravském. A tak nám zbyl holý titul markrabího moravského bez vši podstaty. V ten ras jsme jednou jeli koňmo z Křivoklátu do Prahy, neboť jsme chtěli jel k našemu otci, který byl na Moravě. Dojeli jsme velíce pozdě do Pražského hradu, do starého domu purkrabského, kde jsme po několik let přebývali, dokud nebyl vystavěn velký palác. V noci jsme ulehli na lůžko a Bušek starší z Velhartic ulehl před námi na jiné lůžko. V síni byl rozdělán velí. ký oheň, protože byt zimni čas. a hořelo tam mnoho svíček, takže bylo dosti světla: dveře i okna byly zavřeny. A když jsme usnulí, tu kdosi chodil po síni, takže jsme se oba probudili. 1 kázali jsme řečenému Buškovi, aby vstal a podíval se, co by to bylo. On tedy vstal, obešel sítí a hledal, ale nic neviděl a nic nemohl najit. I rozdělal větší oheA. rozsvítil více svíček a šel k cišim. které stály naplněny vínem na lavicích; napil se a postavil ciši vedle jedné velké svíce, která hořela. Potom se napil a ulehl znovu na lůžko. My oděni ve svém plášti jsme seděli na svém lůžku a slyšeli jsme někoho přecházel, ale neviděli jsme nikoho. A tak divajice se s Duškem na íiše a svíce, spatřili jsme, jak se jedna cíše skácela: a táž tiše byla vržena, nevíme kým, přes lůžko Buškoto z jednoho rohu siné až do druhého, a odrazivši se od zdi padla doprostřed siné Spatřivše to. poděsili jsme se nemálo; stále jsme však slyšeli někoho po siní přecházet, ale nikoho jsme neviděli. Ale potom, poznamenavše se svatým křížem, ve jménu Kristové jsme spali až do rána. Když jsme ráno vstali, našli jsme ciši, jež byla hozena uprostřed síně, a ukázali jsme to blízkým, kteří k nám ráno přišli.1' Toho casu nás poslal náš otec se skvělým vojskem proti vévodovi slezskému Bolkovi, pánu minsterberskému," neboť onen vévoda nebyl ani knížetem ani vazalem našeho otce a Českého království. Náš otec totiž získal město Vratislav od pana Jindřicha Sedmého, vévody vratislavského,1* který neměl dědice. A tento vévoda přijal darem zemi kladskou na ras svého života a chtěl raději jmenované mésto i vévodstvi odevzdat našemu otci a připojit na věrné iasy ke koruně Českého království, než je zanechat svému bratru Boleslavovi,* protože žili s bratrem ve vzájemném nepřátelství. Když se potom náš otec uvázal v drženi města Vratislavě, všechna knížata slezská i kníže opolský se podrobili vládě jeho i koruny Království českého na věcné řasy a požívali ochrany a obrany od českých králů, s výjimkou vévody slezského, pána svidnického a Bolka, pána minsterberského, jehož zemi jsme poplenili, jak je v kronice psáno. I byla velice popleněna, tak. že vévoda byl přinucen za zprostředkováni jiných stál se vazalem našeho útce i koruny Českého království jako jiní vévodové. Když jsme toto provedli, vydali jsme se na cestu směrem do Uher k svému otci. zastihli jsme ho na Vyšehradě nad Dunajem'" u krále Karla Prvního. Ten měl dříve sestru naieho otce, po její smrti pak si vzal sestru krakovského krále Kazimira.': s ní měl tří syny; prvorozeného Ludvíka, druhého Ondfeic a třetího Štípaná. A tam ujednal tento král Karel miř mezi našim otcem a králem krakovským tak. že se náš otec vzdal svého ptává na Dolní Polsko, to je hnézden-skou, kališskou a jiné dolni provincie Polska. Král krakovský se naopak vzdal za sebe i své nástupce, krále Dolního Polska, na věcné rasy veškerých práv ve všech knížectvích Slezska, Opol-ska a Vratislavě ve prospěch našeho otce a Království českého. Neboť předtím byl mezi nimi spor, protože náš děď Václav Druhý, král íeský, držel řečené Dolní Polsko s knížectvími krakovským a sandoméfským z toho důvodu, že pojal za manželku jedinou dceru Přemysla, krále Dol mhu Polska a vévody krakovského a sandoméřského." Tento Přemysl odkázal po své smrti našemu dedovi i korune Království českého jak své království, tak i svá knížectví v drženi na serné čas>. A\šj1 výše jmenovaný Kazimír byl příbuzný oné pani ze strany otcov> a prohlašoval, že má právo na království Dolního Polska, neboť, jak tvrdil. Žena nemůže být dědickou království. A tak trvala válka od dávných dob mezi králi teskymi a Kazimírem i kdysi jeho otcem Vladislavem, králi Krakovská neboli Dolního Polska. A nyní byla lato válka takto urovnána jmenovaným králem uherským. Ten pak za to vstoupil ve spolek a slíbil pomoc našemu otci proti vévodovi rakouskému [OtoviL který odlial našemu bratrovi vévodstvi korutánske, a proti výše jmenovanému Ludvíkovi. V tom spolku pak bylí lito: náš olec, král uherský a vévoda bavorský, který měl za manželku naši sestru." V té době poslal nás náš otec do hrabství tyrolského, abychom spravovali je i našeho bralra s jeho manželkou, kteří ještě nedosáhli věku dospělosti. Tam tedy přišedše, uvázali jsme se v ony úřady, jak nám je byl otec svěřil, a domácí šlechta loho hrabství nás připustila k vladařství nad onou zemt- 2»-N