Právní rámec ochrany kulturního dědictví 5
Právní úprava výkonu specializovaných profesí na úseku ochrany kulturního dědictví: povolení
k restaurování kulturní památky
Užívání kulturních památek pro vědecký výzkum nebo pro výstavní účely
Ochrana sbírek muzejní povahy

Právní úprava výkonu specializovaných profesí na úseku ochrany kulturního dědictví: povolení
k restaurování kulturní památky (§ 14a)
•Osoby oprávněné provádět restaurování kulturní památky:
•Obecné podmínky, jež musí splňovat fyzické osoby jako zhotovitelé pro restaurování kulturních
památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckého řemesla:
•svéprávnost, bezúhonnost a povolení k restaurování (výjimka = studenti oboru restaurování na
vysoké škole nebo na vyšší odborné škole). U některých specializací restaurátorských činností totiž
prakticky není příležitost uplatnit je na věcech, které nejsou kulturní památkou (např. nástěnná
malba z období středověku. Tato činnost je však podmíněna dohledem pedagoga, který je držitelem
povolení k restaurování.
•Pozor: odlišné od vázané živnosti se stejným názvem podle živnostenského zákona, u níž je sice
předmětem činnosti obnova předmětů, které jsou díly výtvarného umění či uměleckořemeslnými pracemi,
avšak nejsou kulturními památkami.
•

•Orgánem příslušným k povolení restaurování = Ministerstvo kultury ČR – povolení vydá po předchozím
prokázání odborné kvalifikace.
•Zákon stanoví odlišné kvalifikační požadavky na restaurování kulturních památek nebo jejich částí,
které jsou díly výtvarného umění, a na restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které
jsou díly uměleckého řemesla.
•Díla výtvarného umění: vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním programu
zaměřeném na restaurování, případně vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním
programu příslušného uměleckého oboru a osvědčení o absolvování restaurátorského studia v rámci
celoživotního vzdělávání nebo o vysokoškolském vzdělání v bakalářském studijním programu
příslušného zaměření a 2 roky odborné praxe.
•Díla uměleckého řemesla: vyšší odborné či úplné střední odborné vzdělání v oboru restaurování nebo
vyšší odborné či úplné střední odborné vzdělání v příslušném oboru a 5 let odborné praxe. V případě
specializací, pro něž středoškolské studium nebylo zřízeno, postačí vyučení v příslušném oboru a
8let praxe při restaurování věcí, které nejsou kulturními památkami.
•+ potřeba doložení odborných schopností, které jsou souhrnem znalostí a dovedností, zaručujících
zachování hmotné podstaty kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění
nebo uměleckořemeslnými pracemi při respektování jejich autenticity; prokazují se předložením
dokumentace, ze které vyplývá, že fyzická osoba žádající o udělení povolení k restaurování již
úspěšně a samostatně restaurovala věci, které nejsou kulturními památkami.
•

•Povolení na základě žádosti:
•- vymezení požadované restaurátorské specializace podle přílohy č. 1 k zákonu č. 20/1987 Sb. +
a)vyplněný evidenční dotazník, jehož vzor je uveden v příloze č. 2 zákona č. 20/1987 Sb.
b)ověřené kopie dokladů o dosažené kvalifikaci a odborné praxi nejde-li o fyzickou osobu, na kterou
se vztahuje postup při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti podle zákona o uznávání
odborné kvalifikace,
c)dokumentace nejméně 3 restaurátorských prací na věcech, které nejsou kulturními památkami, z
nichž nejméně 1 nesmí být starší 2 let, provedených v restaurátorské specializaci, v níž se žádá o
udělení povolení k restaurování.
•

•Rozhodnutí Ministerstva kultury: stanovena specializace restaurátorské činnosti + další podmínky
pro její výkon.
•Ministerstvo kultury vede seznam osob s povolením k restaurování – možnost nahlížet v případě
osvědčení právního zájmu. Seznam osob s povolením k restaurování je dostupný na internetových
stránkách Národního památkového ústavu http://monumnet.npu.cz, kde do něho lze nahlížet (po získání
povolení – PIN).
•Držitel povolení k restaurování povinen neprodleně oznámit každou změnu v údajích a ve lhůtě 30
dnů změnu doložit.
•

•Ministerstvo kultury zruší povolení k restaurování, jestliže držitel povolení k restaurování
•a) byl omezen ve svéprávnosti,
•b) přestal splňovat podmínku bezúhonnosti,
•c) hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně prokazatelně poškodil při
restaurování kulturní památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění nebo
uměleckořemeslnými pracemi,
•d) uvedl v žádosti o povolení k restaurování nepravdivé údaje,
•e) požádal o zrušení povolení k restaurování.
•

•Ministerstvo kultury může rozhodnout o pozastavení restaurátorské činnosti prováděné na základě
povolení k restaurování, jestliže proti jeho držiteli
•a) bylo zahájeno trestní řízení, v jehož důsledku může přestat splňovat podmínku bezúhonnosti,
•b) bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti,
•a to až do nabytí právní moci rozhodnutí, kterým toto řízení končí.
•

•Posuzování odborné kvalifikace a jiné způsobilosti uchazeče pro restaurování kulturních památek (§
14b)
•Při uznávání odborné kvalifikace a bezúhonnosti uchazeče, tj. osoby, na kterou se vztahuje postup
při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti podle zákona o uznávání odborné kvalifikace,
postupuje ministerstvo kultury podle uvedeného zákona, neboť je v případě odborné kvalifikace k
restaurování uznávacím orgánem
•Ministerstvo kultury vede evidenci osob oprávněných k restaurování. Jde o evidenci odlišnou od
seznamu osob s povolením k restaurování podle § 14a odst. 8.
•Požaduje-li ministerstvo kultury před uznáním odborné kvalifikace uchazeče splnění kompenzačních
opatření ve smyslu zákona o uznávání odborné kvalifikace, rozhodne o požadovaném kompenzačním
opatření, tj. rozdílové zkoušce nebo absolvování adaptačního období.
•V případě volby splnění kompenzačního opatření formou rozdílové zkoušky stanoví rozsah rozdílové
zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče, jež
nejsou podle jím předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče. Ministerstvo kultury
stanoví školu, na které uchazeč složí rozdílovou zkoušku podle restaurátorské specializace, ve
které hodlá v České republice působit.
•Pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období ministerstvo kultury
stanoví délku a odborné zaměření adaptačního období, včetně oblastí, jejichž znalost je nezbytná
pro restaurování v restaurátorské specializaci, ve které uchazeč hodlá působit v České republice, a
jež nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, tedy odborné praxe.
Dále ministerstvo kultury stanoví obsah dokumentace restaurátorských prací v rozsahu nejvýše tří
prací provedených během adaptačního období, způsob jejího vyhodnocení a způsob vyhodnocení
adaptačního období.
•Odborně způsobilým k výkonu regulované činnosti podle zvláštního právního předpisu se uchazeč
stává až rozhodnutím vydaným podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, pokud doložil splnění
kompenzačního opatření.
•
•

Užívání kulturních památek pro vědecký výzkum nebo pro účely výstavní
•Vlastník kulturní památky je povinen umožnit osobám pověřeným orgány státní památkové péče vědecký
výzkum kulturní památky, popřípadě pořízení její dokumentace. Jde-li o důležitý společenský zájem,
je vlastník movité kulturní památky povinen kulturní památku přenechat především odborné organizaci
k dočasnému užívání pro účely vědeckého výzkumu nebo pro účely výstavní na náklad toho, jemuž se
kulturní památka přenechá k užívání.
•O podmínkách přenechání kulturní památky nebo národní kulturní památky k dočasnému užívání
rozhodne krajský úřad po vyjádření odborné organizace státní památkové péče
•

zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy
•Tímto zákonem se stanoví podmínky ochrany sbírek, uchovávaných zejména v muzeích a galeriích,
stanoví se podmínky a způsob vedení evidence sbírek muzejní povahy, práva a povinnosti vlastníků
sbírek muzejní povahy, upravují se veřejně prospěšné služby, vybrané veřejné služby a
standardizované veřejné služby poskytované muzei a galeriemi a stanoví se podmínky jejich
poskytování a správní tresty za porušení stanovených povinností.
•
•Sbírkou muzejní povahy je sbírka, která je ve své celistvosti významná pro prehistorii, historii,
umění, literaturu, techniku, přírodní nebo společenské vědy; tvoří ji soubor sbírkových předmětů
shromážděných lidskou činností

•Muzeem je instituce, která získává a shromažďuje přírodniny a lidské výtvory pro vědecké a
studijní účely, zkoumá prostředí, z něhož jsou přírodniny a lidské výtvory získávány, z vybraných
přírodnin a lidských výtvorů vytváří sbírky, které trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává,
umožňuje způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu jejich využívání a zpřístupňování
poskytováním vybraných veřejně prospěšných služeb, přičemž účelem těchto činností není zpravidla
dosažení zisku. Galerií je muzeum specializované na sbírky výtvarného umění.
•
•Veřejně prospěšnými službami poskytovanými muzeem nebo galerií jsou služby, které slouží k
uspokojování kulturních, výchovných, vzdělávacích a informačních potřeb veřejnosti (dále jen
"veřejná služba"). Veřejné služby jsou zčásti nebo zcela financovány z veřejných rozpočtů.

•Centrální evidence sbírek: vede ji ministerstvo kultury
•Do centrální evidence ministerstvo zapíše sbírky, jejichž vlastníkem je Česká republika nebo
územní samosprávný celek. Sbírky ostatních vlastníků se do centrální evidence zapíší, jestliže o
tom rozhodne ministerstvo na základě žádosti vlastníka sbírky.
•Ministerstvo zapíše do centrální evidence pouze sbírku, která se trvale nachází na území České
republiky a která obsahuje nejméně 5 sbírkových předmětů.
•Do centrální evidence se zapisuje
•a) název sbírky,
•b) popis sbírky, který obsahuje její charakteristiku, obor, který dokumentuje, označení území, z
něhož jsou jednotlivé sbírkové předměty převážně získávány, časové období, které převážně
dokumentuje, a výčet charakteristických druhů sbírkových předmětů,
•c) seznam sbírkových předmětů nebo výčet evidenčních čísel jednotlivých sbírkových předmětů, které
sbírku tvoří ke dni zápisu do centrální evidence,
•d) místo uložení sbírky,
•e) vlastník sbírky, a sice Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek, nebo jméno,
příjmení a místo trvalého pobytu fyzické osoby, a jde-li o občana České republiky, i jeho rodné
číslo, nebo název a sídlo právnické osoby, včetně organizační složky na území České republiky,
patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a identifikační číslo osoby,
•f) správce sbírky, jde-li o sbírku ve vlastnictví České republiky nebo územního samosprávného
celku nebo o sbírku, kterou fyzická nebo právnická osoba spravuje na základě smlouvy s vlastníkem
sbírky; pro rozsah zapisovaných údajů týkajících se správce sbírky platí obdobně písmeno e),
•g) evidenční číslo sbírky přidělené ministerstvem,
•h) datum zápisu sbírky do centrální evidence.
•Pokud jsou součástí sbírky archiválie, vyznačí se tato skutečnost v centrální evidenci.
•
•

•Vlastník sbírky zapsané v centrální evidenci je povinen
•a) zajistit ochranu sbírky před krádeží a vloupáním;
•b) zajistit ochranu sbírky před poškozením, zejména nepříznivými vlivy prostředí;
•c) zajistit preparaci, konzervování a restaurování sbírky, je-li to třeba k jejímu trvalému
uchování;
•d) vést sbírkovou evidenci, která obsahuje tyto záznamy:
•e) uchovávat sbírku v její celistvosti tak, jak byla zapsána do centrální evidence, s výjimkou
vyřazení sbírkových předmětů ze sbírky nebo zařazení nových sbírkových předmětů do sbírky za
podmínek stanovených tímto zákonem;
•f) umožnit zpřístupnění sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů veřejnosti pro studijní a
vědecké účely vystavováním, veřejným předváděním jejich vzhledu, popřípadě funkce nebo zapůjčováním
k dočasnému vystavování nebo veřejnému předvádění jejich vzhledu
•g) stanovit režim zacházení se sbírkou nebo jednotlivými sbírkovými předměty a dbát na jeho
dodržování;
•h) provést mimořádnou inventarizaci sbírky nebo její určené části na základě rozhodnutí
ministerstva;
•i) provádět každoroční inventarizaci sbírek nebo jejich určených částí, s výjimkou sbírky nebo
její části, u níž byla v předchozím roce provedena inventarizace mimořádná;
•j) vyřazovat sbírkové předměty ze sbírky z důvodů jejich neupotřebitelnosti, přebytečnosti, výměny
nebo ztráty a dbát, aby údaje ve sbírkové evidenci byly v souladu se skutečným stavem a s údaji v
centrální evidenci;
•k) umožnit zaměstnanci ministerstva provést kontrolu plnění ustanovení tohoto zákona;
•l) strpět označení budovy, v níž je sbírka umístěna, předepsaným mezinárodním znakem, a to již v
době míru tak, aby byla sbírka chráněna pro případ ozbrojeného konfliktu;
•m) při převodu vlastnictví ke sbírce upozornit nabyvatele na skutečnost, že tato sbírka je zapsána
v centrální evidenci;
•n) oznámit ministerstvu zničení nebo odcizení sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů, a to
do 30 dnů ode dne, kdy se o tomto zničení nebo odcizení dozvěděl, a poskytnout Policii České
republiky evidenční, popřípadě obrazové záznamy odcizených sbírkových předmětů.
•

•Vlastník sbírky zapsané do centrální evidence má právo na:
• a) odbornou pomoc, jíž jsou mu povinny bezplatně poskytnout organizace státu nebo územního
samosprávného celku určené ministerstvem,
•b) služby, jež jsou mu povinny za úplatu poskytnout organizace státu nebo územního samosprávného
celku určené ministerstvem.
•Odborná pomoc zahrnuje odborné určení sbírkových předmětů a jejich třídění, odborné určení
vhodných podmínek a způsobu ukládání, uchovávání nebo vystavování sbírek a sbírkových předmětů
včetně určení vhodných podmínek prostředí jejich uchovávání, revizi sbírek z hlediska potřeby
preparace, konzervování nebo restaurování, poradenskou činnost týkající se evidence, inventarizace
nebo vývozu sbírkových předmětů do zahraničí. Služby podle odstavce 1 písm. b) zahrnují preparaci,
konzervování a restaurování.
•Vlastníku sbírky zapsané do centrální evidence mohou být poskytnuty z veřejných prostředků účelově
určené příspěvky na
•a) vybavení objektů, kde je sbírka umístěna, zabezpečovacími a protipožárními systémy,
•b) preparaci, konzervování a restaurování sbírkových předmětů,
•c) pořizování registru ohrožených sbírkových předmětů a dalších registrů sloužících ke zmírnění
následků krádeží a k operativní evidenci sbírkových předmětů,
•d) instalaci expozic a výstav,
•e) zpřístupnění expozic a výstav osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, nebo
•f) plnění opatření vyplývajících z mezinárodních smluvních závazků České republiky, které se
týkají ochrany, uchovávání a prezentace sbírek.
•Poskytnutí příspěvku může být podmíněno lhůtou, během níž vlastník sbírky nepodá návrh na zrušení
zápisu sbírky v centrální evidenci. Podá-li vlastník sbírky návrh na zrušení zápisu sbírky v
centrální evidenci před uplynutím této lhůty, je povinen vrátit orgánu, který mu příspěvek poskytl,
poměrnou část tohoto příspěvku.
•

•Vývoz sbírek do zahraničí
•Sbírku nebo jednotlivé sbírkové předměty zapsané v centrální evidenci lze vyvážet z území České
republiky pouze z důvodů vystavování, veřejného předvádění vzhledu, popřípadě funkce, preparace,
konzervování, restaurování nebo vědeckého zkoumání, a to na dobu určitou a na základě povolení
ministerstva.
•Ministerstvo vydává povolení na základě žádosti vlastníka sbírky. Žádost o vydání povolení podává
vlastník sbírky na předepsaném tiskopisu, jehož vzor je uveden v prováděcím právním předpise.
•Ministerstvo vydá povolení pouze tehdy, jestliže vývoz neohrozí fyzickou podstatu sbírky,
popřípadě jednotlivých sbírkových předmětů a jsou-li poskytnuty dostatečné právní záruky pro její
vrácení do České republiky.
•Sbírku nebo jednotlivé sbírkové předměty lze dočasně vyvézt z území České republiky jen ve lhůtě 1
roku ode dne vydání rozhodnutí ministerstva, kterým byl vývoz povolen, a to pouze na dobu
stanovenou v tomto rozhodnutí.
•

•Inventarizace sbírek
•Soulad evidenčních záznamů jednotlivých sbírkových předmětů se skutečným stavem se ověřuje
inventurou.
•Při inventuře sbírek se porovnává inventarizovaný sbírkový předmět s příslušným záznamem ve
sbírkové evidenci, zjišťuje se identifikace sbírkového předmětu podle evidenčního záznamu, jeho
stav, potřeba preparace, konzervace nebo restaurování, způsob jeho uložení a kontroluje se
prostředí, v němž je sbírkový předmět uložen.
•Inventuru provádí inventarizační komise, kterou tvoří nejméně 3 osoby jmenované vlastníkem sbírky
nebo v případě mimořádné inventarizace ministerstvem. O výsledku inventury sepíše inventarizační
komise zápis, který podepíší její členové, a komise jej neprodleně předloží vlastníku sbírky, v
případě mimořádné inventarizace ministerstvu. Zápis obsahuje jméno, příjmení, funkci a podpisy
osob, které inventuru prováděly, a její datum. Zjistí-li se rozdíl mezi skutečným stavem a
evidenčním záznamem ve sbírkové evidenci, je součástí zápisu protokol, ve kterém se uvedou zjištěné
rozdíly, včetně jejich zdůvodnění.
•Pokud byly při inventarizaci zjištěny nedostatky, učiní vlastník sbírky opatření k jejich nápravě,
nebo v případě mimořádné inventarizace stanoví opatření k jejich nápravě ministerstvo.
•Provedení inventarizace se zaznamenává do evidenční knihy s uvedením data provedení inventury.
•Vlastník sbírky je povinen oznámit ministerstvu provedení inventarizace a její výsledek, popřípadě
opatření stanovená k nápravě zjištěných nedostatků.
•

•