BAROKNÍ INSTRUMENTÁLNÍ HUDBA – ITÁLIE - Evropská instrumentální hudba dosáhla v období baroka své umělecké zralosti. Dlouhá staletí byla považována za pouhou zábavu, nikoliv za skutečné umění. Až baroko znamená úplnou rovnoprávnost instrumentální hudby s tvorbou vokální. - Prudký rozvoj nástrojů poskytoval tvůrcům i interpretům obrovské možnosti ve smyslu techniky i barvy. - celá řada skladeb: sonáty, suity, koncerty, concerta grossa - vznik nového formového druhu: concerto grosso, sólový koncert - KONCERTANTNÍ PRINCIP založen na kontrastním střídání 2 nástrojových skupin 3 základní druhy CONCERTA 1) CONCERTO GROSSO zásadně přispěl k dotvoření podoby: Arcangelo CORELLI - koncert („souboj“) dvou skupin · 1. concertino (malá skupina sólistů, obsazení triové sonáty: 2 melodické nástroje (housle) + basso continuo) · 2. tutti (celý orchestr) - založeno jen na zvukovém a barevném kontrastu těchto skupin, tematický kontrast zde chybí 2) CONCERTO (sólový koncert) zakl.: Giuseppe TORELLI - 1 nebo několik sólistů - zákl. znakem je virtuozita sól. partů (tematický kontrast sólistů a tutti – jednodušší) 3) CONCERTO-RIPIENO (tutti koncert) - bez sólových partií - nejstarším typem koncertu, nejméně častý BOLOŇSKÁ ŠKOLA - generace skladatelů instrumentální hudby, jež na přelomu 17. a 18. století začala připravovat vrchol italského hudebního baroka Arcangelo CORELLI (1653 – 1713) - působil nejprve v Boloni a pak jako zralý umělec přes 30 let v Římě - proslavil se také jako vynikající houslista - zásadně přispěl k dotvoření podoby CONCERTA GROSSA - sbírka 12 Concerti grossi, op. 6 Giuseppe TORELLI (1658 – 1709) - rodák z Verony - také vynikající houslista - tvůrcem sólového houslového koncertu (a stejně tak i koncertu pro 2 housle) – vložil virtuozní houslová sóla mezi tutti →vzniká kontrast sól a tutti - tvůrcem sólového koncertu jako cyklu: 3 věty (R-P-R) + u T. je střední věta třídílná 1. rychlá – 2. pomalá (tutti) /rychlá (sólo) /pomalá (tutti) – 3. rychlá = „torelliovská střední věta) - nejprogresivnější sbírka: Concerti grossi, op. 8 (sice se nazývá concerti grossi, ale obsahuje: 6 koncertů pro dvoje housle, 6 sólových koncertů) – virtuozní a technicky velice náročné - Podstatným rozdílem mezi oproti Corellimu a všem ostatním současníkům je průnik VIRTUOZITY do formy koncertu, který způsobil velké stylové inovace (na ně pak navázal Antonio Vivaldi – vrchol sól. koncertu) - spolutvůrce trubkového koncertu (ne tak pohyblivá jako housle – jednodušší party) BENÁTSKÁ ŠKOLA - od přelomu 17. a 18. stol. převzali Benátky po Boloni štafetu vůdčího činitele ve vývoji instrumentální hudby - Thomaso ALBINONI, Allessandro MARCELLO – společně s Vivaldim tvůrci hobojového koncertu - Benedetto MARCELLO – v širším povědomí známý zvláště svým satirickým spisem o nešvarech dobové opery Il teatro alla moda (Divadlo podle módy, 1722) ANTONIO VIVALDI (1678 Benátky – 1741 Vídeň) - syn benátského houslisty (kapely chrámu sv. Marka v Benátkách) - jako chlapec studoval u Giovanniho Legrenziho – znamenitého barokního skladatele, který byl kapelníkem v chrámu sv. Marka - připravil se na kněžskou dráhu, byl vysvěcen – kvůli astmatu (nemohl sloužit mše) byl však zbaven kněžských povinností, takže se mohl věnovat výlučně hudbě (kvůli jeho zrzavým vlasům se mu přezdívalo „il prete rosso“ – zrzavý páter) - vypracoval se ve houslového virtuose (působil jako houslista v Benátkách) - 1720 – 23 dvorním kapelníkem v Mantově - 1703–1715, 1723 – 1740 koncertním mistrem, pedagogem, sbormistrem v dívčím sirotčinci Ospedale della Pieta v Benátkách = 1 ze 4 institucích v Benátkách, které bychom mohli dnes nazvat konzervatořemi, pod Vivaldiho vedením tu působil vynikající dívčí orchestr, jeden z nejlepších v Evropě, jehož vystoupení si nenechal ujít žádný vzdělaný návštěvník Benátek - pro toto těleso složil několik koncertů, sonát a dalších skladeb pro různé nástroje - jeho věhlas se rychle šířil po celé Evropě především díky jeho instr. hudbě, byl i vyhledávaným pedagogem - na vrcholu kariéry dostával objendávky ze šlechtických rodů (např.císař Karel VI.) - 1740 – jedna z mnoha uměleckých cest – tentokrát do Vídně, doufal, že díky své popularitě získá prac. uplatnění v císařské dvorní kapele, ale v r. 1740 zemřel císař Karel VI – skladatelův příznivec. - Vivaldi se dostává do finančních potíží, je donucen rozprodávat své partitury. 1741 ve Vídni umírá. Pochován v prostém hrobě, V. hudba upadla na 200 let v zapomnění.