John Steinbeck: O myších a lidech „Tak to já můžu jít. Jestli o mě nestojíš, já se hned seberu a půjdu tady do těch hor a najdu si tam ňákou jeskyni.“ George se znovu sebral. „Ale kde! Jen tu hezky zůstaň se mnou.“ „Povídej mi zas jako jindy,“ loudil chytrácky Lennie. „A co ti mám povídat?“ „O těch druhejch a o nás.“ George začal: „Takovej člověk, co chodí jako my po rančích, nemá žádnou rodinu. Nastřádá si pár šesťáků a zas je rozfofruje. Je na tom světě jako kůl v plotě...“ „Ale s náma je to jiný!“ vykřikl blaženě Lennie. „Povídej teď o nás.“ George chvilku mlčel. „Ale s náma je to jiný,“ začal potom. „Protože...“ „Protože já mám tebe a...“ „A já zas tebe. My přece máme jeden druhýho, a tak se jeden stará o druhýho,“ rozjásal se Lennie. Volným prostranstvím zavál lehký večerní vánek, listí zašelestilo a po zelené tůňce vypluly proti proudu větrné vlnky. A znovu se ozvalo volání mužských hlasů, tentokrát mnohem blíž než předtím. George smekl klobouk. „Sundej si, Lennie, klobouk,“ vyzval ho vratkým hlasem. „Ten vzduch dělá dobře.“ Lennie sňal poslušně klobouk a položil ho před sebe na zem. Stín v údolí zmodral ještě víc, rychle přicházel večer. Po větru se k nim z houští donesly praskavé zvuky. „Povídej, jaké to bude,“ žadonil Lennie. George už chvíli poslouchal ony vzdálené zvuky. Na chviličku nabral schopnost jednat. „Koukej se, Lennie, přes řeku, a já ti budu povídat, ty to budeš mít skoro před očima.“ Lennie otočil hlavu a zahleděl se přes tůňku a na zšeřující se svahy Gabilských hor. „Budeme mít malé hospodářstvíčko,“ začal George. Sáhl do zadní kapsy kalhot a vytáhl Carisonovu lugerovku. Díval se na jeho zátylek, na místo, kde se páteř spojovala s lebkou. Od řeky ve směru proti proudu zavolal nějaký muž a jiný muž na to odpověděl. „Tak dál!“ pobízel Lennie. George zvedl pistoli a jeho ruka se chvěla; spustil zas ruku na zem. „Tak dál!“ vyzýval Lennie. „Jak to bude. Budem mít malý hospodářstvíčko.“ „Budem mít krávu,“ vyprávěl George. „A možná prase a slepice... a dole u vody budem mít... políčko s vojtěškou...“ „Pro králíky,“ zavýskl Lennie. „Pro králíky,“ opakoval George. „A ty králíky budu opatrovat já.“ „A ty králíky budeš opatrovat ty.“ Lennie se slastně zahihňal. „A budem mít všecko, co hrdlo ráčí.“ „To se ví.“ Lennie otočil hlavu. „Tohle, Lennie, nedělej. Koukej se hezky přes řeku, jako bys to hospodářstvíčko měl skoro před očima.“ Lennie poslechl. George pohlédl dolů na pistoli. Tu se v křoví ozvalo praskání pod čímisi kroky. George se obrátil a zahleděl se tím směrem.