9 Cvičení pro pedagogickou praxi
Intenzita pravopisného výcviku na všech typech škol je závislá na učiteli. Podle potřeby může se žáky procvičovat ty jevy, které jim působí obtíže, psát s nimi krátké pravopisné prověrky či diktáty, věnovat pozornost jednotlivým jevům při všestranných jazykových rozborech, ale i při opravách slohových prací apod.
Velký počet mnohdy různorodých učebnic staví učitele před poměrně náročný úkol - vybrat žákům takovou učebnici, která bude vyhovující po stránce odborné i didaktické, která bude obsahovat tradiční, ale i netradiční cvičení vedoucí k nácviku a upevnění pravopisných dovedností.
Cvičení ve „starších" učebnicích často obsahovala tzv. „klasické" texty, mnohdy šlo pouze o mechanickou aplikaci pouček. Učebnice vycházející v 90. letech obsahují celou řadu her, vtipů, netradičních námětů, křížovek, bludišť apod., ale mnohdy v nich chybějí právě ta „obyčejná cvičení", která jsou pro dobré zvládnutí a procvičení mluvnického učiva nutná.
Celá řada pravopisných cvičení se skládá ze strohých, po celé generace opakovaných slovních spojení, popř. vět, obsahujících maximální množství sledovaných jevů. Cílem našich cvičení není pouze procvičit pravopis, ale přáli bychom si dát žákům i něco více. Předkládáme proto texty z knih oblíbených autorů, kterým nechybí humorný náboj, prostřednictvím prověrek se mohou žáci seznámit se zajímavými výroky významných osobností, pravopis lze procvičovat na aktuálních zprávách z denního tisku, popř. formou „hádanky" apod. Při tomto způsobu práce doporučujeme využívat např. krátkých úryvků ze života spisovatelů a hudebních skladatelů. Pokusili jsme se sestavit i texty poučné, popř. takové, které se váží k určitému časovému období. Osvědčilo se nám také spojovat slohové dovednosti žáků s dovednostmi pravopisnými, tzn. nejen určité celky žákům diktovat, ale také používat těch slov, v nichž žáci nejčastěji chybují.
Ukázky z tvorby známých autorů
Předkládáme několik ukázek z fejetonů Rudolfa Křesťana. Lze s nimi pracovat různými způsoby, a proto si je může učitel podle svého záměru jakkoli upravit, zvláště se zřetelem k procvičovanému pravopisnému jevu. Vždy by však měl mít na zřeteli věk a vyspělost žáků, s nimiž bude pracovat, popř. časové rozpětí, které chce procvičování věnovat.
V uvedených ukázkách jsme zvýraznili slova, v nichž žáci při kontrolních prověrkách nejčastěji chybovali. Za některými texty uvádíme krátké metodické návody pro práci učitele.
Dostal jsem k Vánocům zlomenou ruku. Bylo to opravdové překvapení. Očekával jsem původně, že budu rozbalovat vánoční dárky, ale ve skutečnosti jsem byl zahalován do sádry. Takže Štědrý den i štědrou noc jsem strávil v karlovarské nemocnici na dětském oddělení. Dostal jsem se tam poměrně jednoduchým způsobem, volným pádem.
(Vánoční dárek)
(Opakovánípravopisu velkých písmen a předpon s-, se-lz-, ze-.)
Uložili mě na operační stůl. Byl ještě užší než stůl u nás doma v malém pokoji. Raději jsem se tedy tou jednou zdravou rukou držel okraje, abych znovu nespadl. Pokládal jsem proto za
73
zbytečné, když ke mně vzápětí přistoupil chirurg a pravil: „Tak, chlapče, drž se!" Dále na mně požadoval, abych kvůli narkóze počítal do třiceti. To mě zaskočilo. Já uměl jednom do deseti. Avšak muž v bílém byl mazaný. Řekl mi, ať tedy počítám třikrát do deseti.
(Vánoční dárek)
(Opakování číslovek, přímé řeči a interpunkce při oslovení. Pravopis mně/mě.)
Člověk budoucnosti prý bude plešatý už od mládí, neboť ochranný porost hlavy ztrácí historickým vývojem svůj smysl. Z tohoto hlediska jsem člověkem budoucnosti už dnes. Zřejmě jsem předběhl dobu. Od patnácti let mám koutky, které se pozvolna zvětšují až k rozloze Lysé nad Labem.
(Vlasy)
(Předpony s-, se-lz-, ze-. Skupiny mě/mně. Psaní velkých písmen.)
Tréma je nevyzpytatelná, na každého působí jinak. Na mě tak, že začnu koktat. Když jsem šel jako reportér na interview ke známému psychiatrovi, profesoru Vladimíru Vondráčkovi, měl jsem trémy tolik, že jsem si raději předem napsal všechny otázky tak, aby žádná z nich nezačínala na „k". Místo slůvka „kolik" jsem si do bloku napsal „jak mnoho". Výraz „kumulace" jsem zaměnil za výraz „zvláštnost". Naivně jsem se domníval, že teď mě nemůže položit tréma před váženým profesorem na lopatky.
(Tréma)
(Pravopis uvozovek, problematika přístavku. Ze stylistiky můžeme zopakovat slohové útvary na základě postupu informačního se zaměřením na interview, popř. pokusit se o krátké interview s kladením zajímavých otázek, které budou vyžadovat pohotovou a vtipnou odpověď tázaného.)
Už ve škole jsem měl rád Wolkrovy básně, avšak jeho verš „Miluji věci, mlčenlivě soudruhy" jaksi nesouzní s mou duší. Na základě zkušeností totiž spatřuji v každé věci spíš zakódovanou možnost trablů. Ve chvíli, kdy mi kiksne lednička, nemohu té mlčenlivě skříňce dost dobře vyznávat lásku. K jedné věci jsem však vždycky choval náklonnost blízkou postoji citovaného básníka. Tím obdivovaným předmětem je kolíček na prádlo. Domníváte-li se, že jde o mechanismus primitivní, dovolte, abych vás vyvedl z omylu. V jeho čelistech je nejméně tolik napětí jako ve stejnojmenném filmu.
(Věc)
Můj spolužák Petr nebyl Iljiě Čajkovský, nicméně jeho otec si usmyslil, že z něho vycepuje hudebního velikána. Chabé výsledky ve hře na klavír měly za následek, že Petr měl většinou zaražené vycházky. Pokud náhodou přinesl z hudební školy pochvalné vyjádření, jeho otec pak vycházky slavnostně povolil. Čas Petrovy volnosti trval jen krátce. Stačilo malé zaškobrtnutí na klávesách a otec ho zase uvěznil doma a zamkl houslovým klíčem. Možná si myslíte, že jsme Petra litovali. Kdepak, dětská logika se ubírá jinými cestami. Záviděli jsme mu a obdivovali ho, byl pro nás hrdinou na způsob hraběte Monte Christa. Navíc z pedantsky uplatňovaných zarachů mu plynula zvláštní výsada: v době výkonu trestu nesměl chodit nakupovat, ba ani pro uhlí do sklepa.
(Zarach)
(K uvedeným úryvkům můžeme vytvořit vhodné titulky a věnovat pozornost používání spisovných a nespisovných výrazů v psaných textech.)
74
Domníval jsem se, že dospělí jsou lidé povýtce nudní a bez fantazie. Z omylu mě vyvedl až výskyt vší v naší třídě. Ty potvory objevil v první vyučovací hodině obávaný matematik, který občas někoho vykrákal za vlasy. Tím pádem měl k objevu blízko. Ačkoli obvykle tvrdil, že máme prázdné hlavy, onoho dne nás překvapil prohlášením, že máme hlavy plné. Také hodina českého jazyka byla poznamenána událostí dne. Měli jsme do sešitu napsat sedmý pád množného čísla onoho slova, které se ukázalo jako potvora dvojnásobná. *Se všima? Se všemi? Se všema? Se všmi? S vešmi? Pouze tvar posledně jmenovaný byl shledán jako správný. V dějepisu jsme se dověděli o Aristotelově mylné domněnce, že vši jsou plozeny vlhkostí a že na hlavě se vyskytují proto, že mozek je vlhký.
(Výskyt)
(Cvičení můžeme nadiktovat po značku * a žáci by měli sami doplnit správný tvar od slova veš.)
Mezitím se děti ztratily z dosahu rodičovstva a v koutě místnosti začaly vyvolávat duchy. Tma je vysloveně bavila a využívaly ji k přímému rozhovoru s Boženou Němcovou. Když se jim ozvala, položily jí otázku, zda je skutečně autorkou Babičky. Musíme přiznat, že jejich dotaz mě šokoval, avšak posléze mi jedna z přítomných dívčin vyložila, že Rukopis zelenohorský byl podvrh, takže se vyplatí literaturu zkoumat důsledně. Když se děti nabažily duchovna, začaly si zpívat.
(Výpadek)
(Psaní tvarů osobních zájmen. Pravopis -ij-y ve shodě prísudku s podmětem. Předpony s-, se-/z-, ze-.)
Pravopisné cvičení formou hádanky
Cílem těchto cvičení je zopakovat nejen pravopisné dovednosti, ale i znalosti z různých oblastí, např. dějin literatury, hudby, výtvarného umění apod. Uvedená cvičení přispívají k rozvoji všestranných znalostí žáků a studentů. Některé otázky jsou náročné, a proto je doporučujeme zařadit tak, aby svým obsahem navazovaly na témata probraná v literatuře.
Je autorem básní, povídek a románu Cikáni. Miloval českou historii, rád pobýval v přírodě a často se vydával na dlouhé cesty. Vytvářel si vlastní představy o životě a společnosti, v níž se cítil osamělý.
(Karel Hynek Mácha) (Psaní velkých písmen. Vyjmenovaná slova. Pravopis skupin mě nebo mně.)
V mládí byla přítelkyní Boženy Němcové, jejíž dílo na ni silně zapůsobilo. V literární práci však šla svou cestou a je vlastně jednou z prvních tvůrkyň českého románu. Náměty k četným prózám a pracím si vybírala ze své současnosti i z doby konce osmnáctého století, z Prahy i z Podještědí. Mimořádný zájem věnovala postavám morálně silných žen, které se objevují především v jejích podještědských románech.
(Karolína Světlá)
(Osmnáctého možno napsat číslovkou. Zkrátit slovo století. Psaní velkých písmen, viz Podještědí-podještědský. Zdůvodnit pravopis jejich/jejích.)
Patří k největším stálicím exilových nakladatelství a k nejvíce překládaným českým spisovatelům. Narodil se 14.9.1931 v Praze. Je tvůrcem velmi pilným a všestranným. Po třiceti letech od knižního debutu, souboru reportáží z východního Slovenska Mezi třemi hranicemi, figuruje
75
jeho jméno téměř u třiceti prací. Dominantní postavení patří prózám, je však také autorem úspěšných divadelních her i literárněhistorických esejů.
(Ivan Klíma)
(Letopočet 1931 vypsat slovy. Zopakovat různé způsoby čtení a psaní letopočtů. Pravopis číslovek v některých údajích, např. při označení hodin a minut, korun a haléřů atd. Slova cizího původu. Psaní složených přídavných jmen se spojovníkem a bez spojovníku.)
Pochází z česko-židovské rodiny. Narodil se 24. 2. 1921 v Českém Těšíně, střední školu absolvoval ve Stanislavi, ve Lvově studoval slavistiku. Po vypuknutí války byl evakuován do Kazachstánu, přihlásil se do československé armády, s níž absolvoval cestu od Sokolova do Prahy. V Praze poznal svou budoucí ženu, dceru Heinricha Manna.
(Ludvík Aškenázy)
(Pravopis velkých písmen. Psaní spojovníku. Vysvětlit pojem slavistika. Nabízí se možnost pohovořit o H. Mannovi.)
Patří k těm literátům, prosadivším se v šedesátých letech, jejichž beletristická tvorba tu skrytěji, jinde zřetelněji koresponduje s vlastní literárněvědnou erudicí. Z nejznámějších lze v této souvislosti připomenout M. Kundem, J. Škvoreckého a I. Klímu. On sám ve své bohaté literárněkritické práci osvědčil schopnosti břitké formulace a vzácný smysl pro uměleckou hodnotu. Jeho prozaickým debutem byla novela Pršelo jim štěstí.
(Jan Trefulka)
(Šedesátých napsat číslovkou. Vysvětlit tvar prosadivším se, pravopis přídavného jména literárněkritické. Zdůvodnit interpunkci. Zopakovat polovětné vazby, přívlastek těsný a volný. Doplnit křestní jména Kundery, Škvoreckého a Klímy.)
Debutoval v roce 1962 sbírkou Torna, vycházející z poetiky Halasova Ladění. Velký úspěch sklidila další jeho básnická sbírka Světlá lhůta, v níž se autor dotýká otázek smyslu lidské existence. Ve svých básních tíhne k bohaté metaforice, složité symbolice a vytváří tak poezii na první pohled málo sdělnou, uzavřenou do sebe, jíž čtenář těžce proniká.
(Jiří Gruša)
(Číslovku 1962 napsat slovy. Problematika cizích slov v češtině a přejímání cizích slov. Vysvětlit pojmy poetika, metaforika a symbolika.)
V září 1956 dostal na Mírov zprávu, že v třebíčské nemocnici umírá na otravu houbami jeho žena Marie a tři děti, Jan, Zdislava a Klára. Věznitelé mu kromě dovolené dali i příslib, že se už nebude muset do vězení vracet. Domů však přišel pozdě. Lékařům se sice podařilo zachránit ženu a syna, ale obě dcerky byly už mrtvé. Po čtrnácti dnech se musel vrátit zpět na Mírov, aby si odpykal další čtyři léta.
(Jan Zahradníček)
(Číslovku 1956 napsat slovy. Zopakovat skloňování číslovek dvě - obě. Problematika přístavku.)
Jeho otec byl v době narození svého osmého dítěte sládkem v litomyšlském zámeckém pivovaru. Chlapec byl od dětství hudebně mimořádně nadán, od čtyř let hrál na housle a od pěti na klavír. Jako pianista vystupoval poprvé veřejně už v šesti letech. Mládí prožil na studiích v Jihlavě, v Německém Brodě, v Praze a v Plzni.
(Bedřich Smetana)
(Zopakovat skloňování číslovky čtyři. Psaní velkých písmen.)
76
Studoval v Hradci Králové a pak v Praze práva. Ale brzy se rozhodl věnovat se cele divadlu a hudbě. Patřil mezi obětavé vlastence, kteří začali burcovat český lid pomocí divadla k plnému národnímu uvědomění. Spolu s nimi vytvářel česká představení v tehdy německém Stavovském divadle. Jeho zásluhou došlo i k českému provádění cizích oper. Představení měla takový ohlas, že se rozhodl složit českou operu na libreto básníka Josefa Krasoslava Chmelenského Dráte-ník.
(František Skroup)
(Pravopis velkých písmen. Pravopis skupin bě, pě, ve, mě.)
Jeho otec byl učitelem, a proto už rodinné prostředí předznamenalo jeho přilnutí k hudbě. Jako chlapec stal se členem dětského sboru v starobrněnském klášteře. Vystudoval učitelský ústav a varhanickou školu v Praze. Vzdělání si doplňoval v Lipsku a ve Vídni. V Brně založil varhanickou školu a byl jmenován jejím ředitelem. Horlivě organizoval hudební život svého okolí a sbíral a zpracovával lidové písně. Z jeho díla jsou na předním místě četné sbory a kantáty, oblibu posluchačů si získaly Lašské tance. Pozornost vzbuzuje zvláštním kouzlem opředená opera Příhody lišky Bystroušky.
(Leoš Janáček)
(Pravopis zájmena její. Předpony s-, se-lz-, ze-. Psaní velkých písmen. Zopakovat vyjmenovaná slova po B. Uvést další opery L. Janáčka, zmínit se o autorech jeho libret.)
Životní nesnáze nezlomily jeho génia. Za svůj krátký věk složil na šest set skladeb všeho druhu, od nej jednodušších klavírních skladbiček a popěvků až po složitější kantátové útvary. Od nejútlejšího věku se seznamoval se všemi nej pokrokovějšími hudebními proudy a styly. Dovršil tzv. hudební klasicismus a zároveň otevřel nové cesty dalšímu hudebnímu vývoji. K Čechám měl nejvřelejší vztah. V Praze našla jeho opera Figarova svatba mnohem více pochopení než ve Vídni. Pro Prahu složil na objednávku pražské šlechty „královnu oper", svého Dona Giovanni-ho a korunovační operu Titus.
(WolfgangAmadeus Mozart)
(Psaní číslovek. Pravopis velkých písmen. Problematika zkratek. Význam W. A. Mozarta, jeho pobyt v Praze, popř. připomenout i jeho pobyt na Moravě - v Olomouci a v Brně.)
Celé dlouhé hodiny denně musil hoch cvičit na klavíru, švihán hůlkou přes prsty při každé chybné notě. Tak se rval s obtížemi hudební techniky, jako se pak po celý pozdější život rval se skladatelskými problémy a svým zpátečnickým okolím. Jeho symfonie, které vyvrcholily slavnou Devátou, se závěrečnou částí zpívanou na text Schillerovy Ódy na radost, s myšlenkou sbratření všeho lidstva, jeho koncerty, jeho obsáhlé komorní dílo i sbory a písně, mohutné mše a oratoria, jsou dodnes živým a podnětným zdrojem krásy.
(Ludwig van Beethoven)
(Pravopis velkých písmen. Polovětné konstrukce. Předložky s, se/z, ze. Předpony s-, se-lz-, ze-. Připomenout německého básníka Friedricha Schillera. Uvádění Beethovenovy 9. symfonie na festivalu Pražské jaro.)
Citáty a známé výroky
Vzhledem k tomu, že jde o krátké výroky, které obsahují poměrné málo pravopisných jevů, doporučujeme jejich používání jako uvedení do určité situace nebo při všestranných jazyko-
77
vých rozborech. Mohou motivovat nácvik různých slohových útvarů (některé myšlenky lze rozvést např. v úvaze). Doporučujeme zaměřit pozornost především na interpunkci. Lze pohovořit i o jednotlivých autorech, popř. uvést jejich další myšlenky.
• ...knihy nemají býti nářadím, které by zdobilo dům, nemají býti cenným zbožím, nýbrž mají býti zásobnicí, která živí ducha. (Francesco Petrarca)
• Rozumu musí nabýt každý sám, hloupost se šíří sama. {Erich Kästner)
• Hloupost se projevuje dvojím způsobem: bud' mlčí, nebo je výmluvná. Mlčenlivá hloupost je snesitelnější. (Honore de Balzac)
• Nej ztracenější den našeho života je ten, kdy jsme se nezasmáli. (5. R. Chamfort)
• Obvykle chválívají dramatika, který umí vyvolat slzy. Stejný talent má ovšem i obyčejná cibule. (Heinrich Heine)
• Kdo oslovi myje hlavu, plýtvá mýdlem. (Italsképřísloví) Z antické moudrosti
• Měli bychom žiti tak, jako bychom byli všem lidem na očích. Měli bychom mysliti tak, jako by sebeskrytější koutky duše naší byly přístupny zraku kohokoli. (Seneca)
• Je na omylu ten, kdo se domnívá, že vládce je bezpečný tam, kde není nic bezpečné před vládcem. (Seneca)
• I po špatné sklizni je třeba zasít. (Seneca)
• Kdo ztratí důvěru, víc ztratit nemůže. (Publilius Syrus)
• Čím bude sláva, jakkoli velká, když zůstane jen slávou. (Iuvenalis)
• Historie je svědectví času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob. (Cicero)
• Jednej tak, abys byl šťastný, ne aby ses šťastným jen zdál. (Seneca)
• Ránu, jež nedá se zhojit, je třeba mečem vytnout, aby se nenakazila nedotčená část. (Ovidius)
• Bezectný voják se snadno dá koupit za mrzké zlato. (Martialis)
• Nešťastní jsou ti, kteří se domnívají, že je jim vše dovoleno. (Ammianus Marcellinus)
• Lepší a bezpečnější je jistý mír než očekávané vítězství. (Livius)
• Žádná pevnost není tak silná, aby nemohla být dobyta penězi. (Cicero)
• Vzácná je ta šťastná doba, kdy je dovoleno myslet si, co chceš, a říkat, co si myslíš. (Tacitus)
• Není-li nádoba čistá, hned vše, co tam naliješ, zkysne. (Horatius)
• Síla poctivosti je tak velká, že si jí vážíme i u těch, které jsme nikdy neviděli, a také - což je ještě důležitější - u nepřítele. (Cicero)
• Škodlivé následky nečinnosti se musí odstranit prací. (Seneca) Zprávy z tisku
Doporučujeme, aby žáci (studenti) připravili krátkou aktuální zprávu na základě textu uveřejněného v novinách, časopisech apod. Mělo by jít o zprávu, která je upoutala, která přináší něco zajímavého, anebo vede k přečtení určitého literárního díla, studie apod. Zároveň by měli v připraveném textu vyznačit ta slova, o nichž se domnívají, že by mohla působit při psaní potíže. Z takto připravených materiálů vybíráme:
78
Švédská akademie udělila Nobelovu cenu za literaturu pro rok 1992 karibskému lyrikovi Dereku Walcottovi. Tento básník, dramatik, novinář a malíř, který pochází z karibského ostrova Svatá Lucie, žije nyní na Trinidadu a na Bostonské univerzitě v USA vyučuje literaturu a literární tvorbu. Ve svých dramatech zpracovává autor domorodou tematiku, ve které se prolíná spojení afrických, asijských i evropských prvků.
Královéhradecké nakladatelství Kruh vydalo zajímavou knížku, vzpomínkovou prózu známého novináře Jaroslava Jírů, Zpověď dítěte svého věku. Autor napsal rekviem o jedné době nadějí a o jejich zkáze. Zachoval se podle vzoru svobodného, leč nešťastného Sokrata: tvrdošíjně odmítal žít se lží a přitom ji vidět.
Jen několik málo článků a studií, roztroušených v nejrůznějších časopisech, je schopno odpovědět na zdánlivě prostou otázku. Co dělal Jiří Suchý před Semaforem? Ví se, že jeden čas pracoval jako grafik, zpíval a hrál v Redutě, byl u zrodu Divadla Na Zábradlí, ale ví se o tom jen zkratkovitě, z náznaků, z nečetných vzpomínek současníků. Nyní popsal toto období Jiří Suchý sám, a to v knížce Vzpomínání, kterou vydalo nakladatelství Melantrich.
Náměty pro jednotlivá roční období
Uvádíme jen několik námětů týkajících se čtyř ročních období. Je v kompetenci učitele, aby tematiku přizpůsobil nejen určitému období, ale také lidovým zvykům, přírodním jevům, známým pranostikám, významným, pravidelně se opakujícím oslavám apod. Předložené texty nepovažujeme za konečné, lze s nimi různými způsoby pracovat, přizpůsobovat je záměru učitele, popř. přidat další pravopisné jevy.
Čtvero ročních období
Jaro
Příchod jara
Název prvního jarního měsíce byl pravděpodobně míněn jako označení stavu přírody - doby, kdy kvetou břízy (u nás však kvetou obyčejně až v dubnu!). Jiní etymologové jsou však toho názoru, že název pochází od slova březí, tj. že v tomto měsíci drobný dobytek bývá březí, rodí mláďata. Určitou analogii vidí odborníci v této souvislosti i v názvu října (říje vysoké zvěře). {Přívlastek postupně rozvíjející a několikanásobný. Psaní spřežek. Interpunkce. Vysvětlit význam slova etymologie.)
Jaro na paletě
Zdá se, že zatímco básníci opěvují jaro ze všech stran, doménou malířů je spíše podzim. Přece však existuje umělecký směr, jemuž se podařilo vnést zářivé barvy na dosud poměrně potemnělou paletu, nahradit šerosvit svěžím, jasným slunečním světlem. O označení impresionisté se jim, nikoli v dobré vůli, postaral jeden novinář, který chtěl zesměšnit jejich tvorbu a použil název jednoho z Monetových obrazů začínající slovem impression. Podařilo se mu tak bezděky pojmenovat slavný a silný umělecký směr, který ovlivňoval evropské malířství ještě ve dvacátém století.
{Pravopis spřežek. Skupiny mě/mně. Interpunkce. Psaní velkých písmen.)
79
Co říká kalendář
Ve starém římském kalendáři, který podle pověsti zavedl již Romulus, zahajoval březen nový rok. Pro staré Slovany nový rok určovala jarní rovnodennost, tj. den, kdy je denní oblouk Slunce stejně dlouhý jako noční. Vlastní meteorologické jaro začíná později než astronomické. Nejde však o pevné datum, a proto v jednotlivých letech mohou být v jeho nástupu značné rozdíly.
{Psaní velkých písmen. Pravopis -n-l-nn-. Interpunkce ve vložené vedlejší větě. Problematika přístavku.)
Slavení jara
K lidovým zvykům, jimiž se každoročně vítal návrat jara, patřilo nejen vynášení zimy (smrtky), ale také čištění lesních studánek a pramenů. Byla to navýsost užitečná práce, ale také obřad provázený zpěvem, probíhající podle určitého, po léta se opakujícího schématu. Snad nejkrás-nějším způsobem oslavil tento půvabný lidový obyčej Bohuslav Martinů v kantátě Otvírání studánek. Skladba, vytvořená v období, kdy Martinů už celou řadu let trávil v cizině, je kouzelnou, čistou oslavou české lidové poezie.
{Tvoření podstatných jmen slovesných. Pravopis slov schéma, téma x schematický, tematický. Zopakovat vyjmenovaná slova, tvořit slova příbuzná.)
Měsíc plný šprýmů
Na rozdíl od března, kdy břízy u nás obvykle ještě nekvetou, se kalendářní duben kryje s dobou, kdy kvetou duby. Nestálé, prostě aprílové počasí je následkem typicky jarních vpádů chladného vzduchu do střední Evropy. Žertování aprílového počasí vysvětlují zajímavě např. i polští „lidoví meteorologové", a to úslovím, že se v dubnu stýká zima s létem a obě roční doby zápasí, kdo s koho.
{Zmínit se o rozdílu typ x tip. Psaní velkých písmen. Pravopis předložek s, se/z ze.) Vůně rostlin
Některé rostliny poznáme už podle vůně. Dáme-li při vycházce čichat někomu se zavřenýma očima rozemnuté lístky mateřídoušky, máty peprné, květ šípkové růže, heřmánek nebo rmen, ale i lýkovec, konvalinku, rezedu a jiné rostliny, zpravidla se nesplete a určí, co máme v rukou. Vůni rostlin vytváří vypařování silic a éterických olejů, které jsou uloženy v květních plátcích nebo v listech. Čím je vzduch sušší a teplejší, tím intenzivněji rostliny voní, neboť těkavé látky se silněji vypařují. Vůně rostlin má význam pro opylování hmyzem. Rostliny opylované větrem obvykle nevoní vůbec.
{Vyjmenovaná slova. Pravopis slov cizího původu. Pravopis hláskových skupin.) Rozkvetlý měsíc
Měsíc nejkrásnější, měsíc lásky a rozkvetlé přírody, má dvě pojmenování. Starší „máj" pochází z latiny, mladší „květen", podle přírody, která v tuto dobu kvete, je u nás známý teprve sto osmdesát let. Zásluhu na ryze českém pojmenování má jeden z tvůrců novodobé češtiny, Josef Jungmann. Máj však z literatury ani z mluvy nevymizel. Zda na to měl vliv Mácha, májové pranostiky či různá rčení a úsloví, to by nám pověděli, kdyby to znali, odborníci. Každopádně -májová noc či májový deštíček vzbuzuje rozhodně větší emoce i intenzívnost prožitku než použití přívlastku „květnový".
{Problematika přístavku. Interpunkce. Psaní číslovek. Slova přejatá.)
80
Měsíc červenání
Vznik jména posledního jarního měsíce, předávajícího vládu létu, se vždy vysvětloval různě. Za název údajně odpovídalo červenání jahod a ovoce, popřípadě červenost šípkové růže, která v této době bujně kvete. Náš jazykovědec Josef Jungmann však trochu méně poeticky spojuje toto pojmenování také s červy, kteří v uvedeném měsíci obzvláště škodí ovoci. Dnešní etymologové se shodují v názoru, že název má na svědomí hmyz červec, kterého se v minulosti užívalo k barvení látek. Ještě donedávna se v Polsku a na Ukrajině „pěstoval" k těmto účelům příbuzný hmyz. Sběr zmíněného živočicha byl kdysi v těchto zemích velmi důležitý. Polština a ukrajinšti-na jsou asi proto spolu s češtinou jedinými jazyky, které mají pro poslední jarní měsíc toto „červené" pojmenování.
(Přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející, těsný a volný. Vyjmenovaná slova. Interpunkce.)
Z ptačí říše
Naši nejznámější a také nejpočetnější zpěvní ptáci jsou sýkorky, velmi čiperní a dovádiví ptáci, většinou i krásně vybarvení, zvláště pak modřinka. Na hebkém peří samečka najdeme téměř všechny odstíny barev modrých, zelených i žlutých. Sýkorka mlynařík je velmi jemný a něžný ptáček. Jeho hnízdo je v podstatě umělecký výtvor. Je kulovité a sestavené z jemných mechů. Sýkora babka už není tak krásně vybarvená, žije nenápadně a je neuvěřitelný požírač hmyzu. Sýkory nás neopouštějí ani v zimě. Je to snad jediný ptáček, který zpívá i za krutého mrazu. (Psaní velkých písmen. Zopakovat vyjmenovaná slova. Skupiny mě nebo mně. Rod gramatický a rod přirozený.)
Pražské jaro
Tento mezinárodní hudební festival se poprvé uskutečnil roku 1946 při příležitosti padesátého výročí založení České filharmonie. Je pravidelně zahajován 12. května Smetanovou Mou vlastí a ukončen 4. června Beethovenovou 9. symfonií d moll. Na festivalu se hraje hudba všech období. Některé ročníky však byly tematicky zaměřeny. Roku 1954 to byl festival české hudby, 1956 mozartovský, 1958 janáčkovský atd. V rámci festivalu se konají i mezinárodní interpretační soutěže, zejména mladých umělců. Řadu významných orchestrů, dirigentů a sólistů, kteří během 48 let na Pražském jaru vystupovali, doplnili po roce 1989 i čeští umělci světového jména, např. dirigent Rafael Kubelík a klavírista Rudolf Firkušný. (Psaní velkých písmen. Pravopis označení tónin: d moll, D dur.)
Léto
Pankrác a jeho kamarádi
Prvně se o Pankráci, Serváci a Bonifáci zmiňuje roku 1852 F. L. Čelakovský. Historické pátrání však ukázalo, že úsloví o ledových mužích pochází z 18. století a že k nám bylo přeneseno z ciziny. O původu těchto jarních mrazíků existují nejrůznější domněnky. Jeden z výkladů uvádí, že na jaře prolétávají mezi Sluncem a Zemí mocné meteorické roje, které brání plnému pronikání slunečního záření na naši planetu, a tím působí ochlazení. Jiný názor přičítá původ mrazíků jarnímu roztávání ledovců a lámání ker v polárních krajích a následnému plutí ledových ker hluboko na jih. Příčinné souvislosti jsou však podle dnešních názorů mnohem složitější; značnou roli hraje i proudění a cirkulace vzduchu nad Evropou a Atlantským oceánem, a zejména vnikání arktického vzduchu do Evropy.
(Psaní velkých písmen v zeměpisných a astronomických názvech. Souhláskové skupiny. Interpunkce?)
81
Měsíc plný horka a bouřek
Nejteplejším měsícem roku je v našich krajích červenec. Vyplývá to nejen z exaktních meteorologických zjištění, ale i z lidových pranostík. Je zajímavé, že tento prázdninový měsíc má primát v nejmenším počtu pranostík ze všech svých jedenácti kolegů. Snad je to způsobeno tím, že sedláci a další obyvatelé venkova nevěděli v tomto období kam dřív skočit a na důkladné zkoumání počasí a dumání o něm neměli čas.
(Vyjmenovaná slova, slova cizího původu. Shoda prísudku s podmětem.) Když rozkvetou kaštany
Kouzelná krása rozkvetlého jírovce - kaštanu je velmi osobitá, bělosté květy září jako rozžatá světla. V každém hroznu rozkvétají květy odspodu, proto kaštan tak dlouho kvete. Plody, ostnaté zelené bobulky, se však vyvinou jen z několika květů. Zato však semena kaštanu jsou značně velká, žádná naše rostlina nemá větší. Čerstvě vylouplé kaštany mají překrásnou červenohnědou barvu a zářivý lesk. Je přitom zajímavé, že těžko nalezneme alespoň dva z nich, které by byly velikostí i tvarem úplně stejné.
(Problematika přístavku. Vyjmenovaná slova. Psaní slov se spojovníkem a bez spojovníku.) Srpen a meteorologie
Srpen je v dlouholetém průměru po červenci druhým nejteplejším měsícem roku. Je méně deštivý než červenec, i když srpnový podíl srážek je i tak poměrně vysoký, činí 10-13 % ročního úhrnu. Zajímavé je i to, že srpen je nejvíce závislým měsícem roku. Zvláště významný vliv má na září. Po zvýšení teploty v srpnu vzhledem k normálu bude pravděpodobně následovat též zvýšení teploty v září nad dlouhodobý průměr. Neméně pozoruhodný je záporný vliv srpnové teploty na teplotu měsíce ledna po 29 měsících. Po nadnormálně teplém srpnu bude leden po téměř dvou a půl letech chladnější než obvykle. (Pravopis složených slov. Psaní číslovek. Interpunkce.)
Troufalá šelma
Lasici kolčavu, malinkou, ale velmi troufalou a neposednou šelmičku, najdeme téměř všude; ve městě i na vesnici, v polích, lesích i horách. Protáhne se sebemenší škvírou, výborně šplhá a plíží se. Je tak mrštná, že sotva ji zahlédneme, okamžitě někde zmizí. Hlavní potravou jsou pro ni myši, jakmile zaslechne jejich pištění, je doslova hypnotizována. Přestože nemá ani dvaceticentimetrové tělíčko, často se její obětí stává dospělý králík. Zakousne se mu za krkem a nechá se ubohým hlodavcem vláčet tak dlouho, dokud nevykrvácí. (Problematika přístavku. Vyjmenovaná slova. Psaní číslovek. Psaní -je-l-ě-. Interpunkce.)
Záh v pranostikách
Lidová pranostika srovnává září s březnem. Září je měsíc, kdy si podává léto ruku s podzimem, tak jako březen předává žezlo vlády zimy jaru. Odborníci však závislost září na počasí v březnu nepotvrdili. Na hranici náhod se ukázalo i vzájemné ovlivnění srážek. Pranostiky zřejmě vznikly z přesvědčení, že když se v obou měsících vyskytuje rovnodennost, mělo by to mít za následek stejné počasí. Značná setrvačnost počasí je však příčinou, že září si ještě většinou ponechává charakter léta, naopak březen spíše charakter zimy. Září má velký vliv na říjen téhož roku, červenec a srpen příštího roku a na duben, srpen a září po dvou letech. Z toho vyplývá, že zvýšení teploty v září signalizuje velmi pravděpodobné zvýšení teploty nad průměr v uvedených měsících.
(Interpunkce. Shoda prísudku s podmětem. Vyjmenovaná slova. Předložky s, z.)
82
Podzim
Babí léto
Světec, svatý Václav, je v lidovém povědomí i patronem babího léta. Tímto „létem svatého Václava" se označuje pozdní léto - podle meteorologů období suchého, málo větrného, slunného a přes den velmi teplého počasí, které se obvykle vyskytuje v Evropě v září a na počátku října. Noci na přelomu léta a podzimu již bývají poměrně chladné a vytvářejí se v nich mlhy, které se s postupujícím podzimem udržují v nížinách po větší část dne. Ve vyšších polohách většinou převládá slunečno a teplo. Příčinou babího léta je rozsáhlá tlaková výše, která v tomto období setrvává nad střední a jižní Evropou. Průměrná délka tohoto nejstálejší-ho krásného počasí v celém roce, kdy příroda hýří nádhernými barvami, je asi 8-14 dní. Kouzlo tohoto období je vděčným námětem palety malířů i básnických Múz.
(Interpunkce. Psaní velkých písmen. Vyjmenovaná slova. Pravopis -n-l-nn-. Koncovky podstatných jmen.)
Odlétá, co má peří
Člověk venkovský nemusel být ornitologem, aby poznal, že každý ptačí druh se v určitou dobu houfuje k odletu do teplých krajů. V souvislosti s tímhle ptačím zvykem vytvářel pranostiky, říkadla, a dokonce i předpovědi počasí. Nejnápadnější byl na venkově zřejmě odlet vlaštovek, které žily s lidmi v těsném sousedství pod střechami chlévů i chalup. Vlaštovičky odlétaly brzy, alespoň podle říkadla „Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení", což bylo 8. září. Definitivní příchod nepříjemných chladných dnů předpovídali naši předkové podle tahu divokých husí. Při pohledu na jejich pěknou trojúhelníkovou formaci na obloze si jenom povzdechli: „Divoké husy na odletu, konec babímu létu."
(Shoda prísudku s podmětem. Pravopis slov cizího původu. Psaní -mě- nebo -mně-. Velká písmena. Označování délky samohlásek.)
Lahůdkové červené kuličky
Drobné keříky brusinek najdeme nejen v lesích střední a severní Evropy, ale například i v Grónsku, Americe a rostou dokonce i za polárním kruhem. Jejich doménou jsou kyselé suché půdy, ale také rašeliniště. Známé tvrdé červené bobulky obsahují hodně vitaminu C, provitamin A, třísloviny, z minerálních látek hlavně draslík a sodík. Vzhledem k tomu, že mají v sobě kyselinu citrónovou, šťavelovou a benzoovou, nemusí se zavařené brusinky sterilovat. Pikantní, lehounce nahořklý kompot je oblíbenou přílohou ke zvěřinovým jídlům. Méně známá je brusinková omáčka, kterou podáváme buďto ke zvěřině, nebo například ke kuřeti na divoko.
(Psaní velkých písmen. Pravopis přejatých slov. Interpunkce.) Můžete je potkat
Černá, divočáci, kanci, kňouři nebo divoká prasata, jak se této lovné zvěři říká, se u nás vyskytují v poměrně hojném počtu. Dospělý kanec má hmotnost od jednoho do tří centů, bachyně sedmdesát pět až sto padesát kilogramů. Dospělými se stávají v jednom roce života a dožívají se deseti až dvanácti let. Mláďata jsou, jak známo, roztomile pruhovaná. Bachyně, starající se o mláďata, bývá velmi nebezpečná. Jedinou spásou proto je vylézt na strom, řítí-li se na vás tento malý černý tank.
(Přívlastek několikanásobný, postupně rozvíjející, těsný a volný. Pravopis číslovek.)
83
Zima
A máme tu leden
Je první mezi dvanácti měsíci, i když toto výsadní právo neměl odjakživa. Staří Římané ho zpočátku doslova ignorovali a vystačili si jen s deseti měsíci, neboť římský rok začínal až na jaře - v březnu. Změna nastala až v roce 154 př. Kr. Od té doby Římané nazývali první měsíc symbolicky januarius na počest Januse, boha počátku a všeho dění. Janus měl dvě tváře, z nichž jedna hleděla dopředu, druhá dozadu, aby zároveň viděl do minulosti i do budoucnosti. Naše pojmenování prvního měsíce má etymologický původ zcela jasný. (Pravopis spřežek. Psaní číslovek; číslovky v textu můžeme psát slovy i čísly. Velká písmena. Pravopis slov cizího původu. Shoda prísudku s podmětem. Problematika přístavku. Interpunkce.)
Co říká lidová moudrost v únoru
Druhý měsíc roku je vlastně posledním měsícem zimy. Nejznámější únorovou pranostikou je asi říkanka „Únor bílý, pole sílí". I přes svou metaforičnost má naprosto realistický podklad. Nejde ani tak o únorový sníh, ale o to, co z něho zbývá v březnu: vláha, kterou pole tolik potřebují. Společným znakem všech únorových pranostík je v podstatě tento princip: nemá-li únor charakter opravdu zimního měsíce, musí ho zastoupit v této funkci, a to nevlídným chladem, březen, nebo dokonce duben. A proto se říká: „Je-li únor mírný ve své moci, připili březen s mrazem i v noci."
(Psaní uvozovek. Interpunkce. Pravopis přejatých slov.)
Prosinec a Vánoce
Adventu již nakrátku
Již od dob Karla Velikého, tedy od 9. století, je v církvi ustanoveno období příprav na oslavy narození Ježíška, nazývané advent. Jeho délka bývala různá, postupně se však ustálila na čtyřech týdnech. V tuto dobu se lidé pokáním a modlitbami mají připravovat na den Božího narození. V dřívějších dobách se v tomto období nekonaly žádné zábavy ani svatby. Na venkově pak to býval čas přástek či draní peří spojený s vyprávěním nejrůznějších příběhů. Děti samozřejmě vždy dychtivě počítaly dny a těšily se na dárky, které jim Ježíšek nadělí. (Psaní velkých písmen. Interpunkce. Shoda prísudku s podmětem.)
Mikuláš
Dodnes živá je nadílka na svátek svatého Mikuláše. Každoročně jsou 5. prosince, v předvečer světcova svátku, ulice plné andělů, Mikulášů a čertů. V mikulášských průvodech našich předků doprovázely světce i další postavy, tzv. mikulášky či mikolajky - bosé ženské maškary v bílých šatech s pomoučeným obličejem, rozpuštěnými vlasy a velikánskými zuby z řepy, dále žid, kominík, pohodný přes rameno s pytlem, vojáci, smrtka a další masky včetně zvířecích. (Psaní velkých písmen. Psaní předložek s, sel z, ze. Interpunkce. Shoda prísudku s podmětem.)
Štědrý den našich předků
Na Štědrý den bylo zvykem postit se až do setmění, „do večerní hvězdy", pak teprve začínala štědrovečerní večeře. Měla mít devatero chodů. K obřadním pokrmům patřily také různé kaše, které symbolizovaly hojnost, a jiné moučné pokrmy. Nechybělo samozřejmě vánoční pečivo. Zato ryby, bez nichž si dnes Štědrý večer neumíme představit, se začaly na vesnických stolech objevovat až počátkem 20. století. Večeře se zahajovala i končila modlitbou a vzpomínkou na zemřelé členy rodiny.
(Psaní velkých písmen. Tvary zájmen našich a naších. Interpunkce. Shoda prísudku s podmětem.)
84
Koleda a Vánoce
Neodmyslitelnou součástí vánočních svátků byla koleda. Původně se jednalo o obřadní obchůzku, jejíž nej důležitější součástí byla nejrůznější říkadla a písně. Nejstarší z nich jsou doloženy už ve 14. století. Biblické postavy v nich vystupují jako obyčejní lidé. Koledy obvykle opěvují cestu do Betléma, narozeného Ježíška, pastýře, kteří přinášejí děťátku dary. Zachycují však i pozdější události: pronásledování Herodem a útěk do Egypta. (Vyjmenovaná slova. Psaní velkých písmen. Psaní ú nebo ů, e nebo je.)
Půjdem spolu do Betléma
K nejkrásnějším vánočním zvykům jistě patří i stavění betlémů. Samotné narození Ježíška se zobrazovalo již v počátcích křesťanství. Nejstarší reliéfy s děťátkem jsou známy již ze 4. století. Byli na nich zobrazováni i pastýři a tři mudrcové od Východu, zmiňovaní již v evangeliích. Vlivem apokryfů, tedy vyprávění o biblických událostech, která nejsou církví zařazena mezi biblické texty, se ze tří mudrců postupně stali tři králové a snad někdy v 8. století dostali i jména: Kašpar, Melichar a Baltazar. Po celá staletí však scéna narození zůstávala pouze součástí výzdoby bohoslužebných knih, oltářů a stěn kostelů a neměla přímý vztah ke slavení Vánoc.
(Psaní velkých písmen. Psaní slov cizího původu. Pravopis číslovek. Shoda prísudku spodmětem.)
Obdobná cvičení lze připravit pro všechna roční období, a to i za přispění studentů nebo žáků. Při výzkumech jsme ověřili, že v těch případech, kdy žáci připraví cvičení sami, podstatně klesá počet chyb při pravopisných cvičeních.
Pranostiky
Leden
Na Nový rok zrána jasné lesky prorokují v létě časté blesky. Lednoví druhové - vánice a mrazové. Zima měkká - doktor čeká. Po lednu nepřichází jaro, ale další zimní měsíc - únor.
Unor
Na svatou Dorotu jdou si ptáčci kupovat píšťalky na trh. Po svaté Dorotě uschne prádlo na plotě. O svaté Juliáně připrav vůz, schovej sáně. Únor - zimy úmor. Záhy-li taje, na dlouho neroztaje.Vánice a metelice v únorový čas neopustí nás. Když únor mrazem jiskří, káže i časy příští.
Březen
Jak je 1. března, takové bude celé jaro. Svatá Kunhuta - o chlup stoupne teplota. Je-li na sv. Josefa krásný čas, urodí se hojně obilí. Březnové slunce má krátké ruce a dlouhý kabát. V březnu vítr z břízy fouká. (Bývá ostrý a rezavý jako březové metly.) V březnu sedlák stromy osekáva, ale kabát ještě nesundává. Březen se umí pousmát, ale také důkladně zamračit.
Duben
Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Dubnové/aprílové počasí je nad ženu vrtkavější. Duben je napůl březen a napůl květen. V dubnu se za den i devět počasí sejde. Panská láska a dubnový sníh dlouho nevydrží.
85
Květen
Je-li v květnu večer tráva zarosena, hojně bude vína, hojně sena. Prší-li na Urbana, vinařova tvář je zklamaná. Při měsíčním úplňku před letním slunovratem očekávej nejméně týden teplého a slunečného počasí.
Červen
Svatá Tonička mívá často uplakaná očička. Jaro je přízeň, léto trýzeň. Co se v červnu vylíhne, velmi často pohyne. Dá-li nebe deštička, bude pěkná travička. Kdo se vyspí pod bezinkou, zbaví se sedmera nemocí. Jak se v červnu měsíc plní, náhlých bouřek moc se vlní. Když se hřiby v létě mnoho rodí, ten rok málo chleba plodí.
Červenec
Jestliže se hrom v červenci častokráte ozývá, bude nadcházející zima studená. Je-li teplý svatý Jakub, studené jsou Vánoce.
Srpen
Jakmile se ukazuje polní myš, že máš o dřevo se starat, víš. Když v srpnu mnoho hřímá, přijde dlouhá sněžná zima. Srpen klasy klidí a ovoce dospělé vidí.
Zari
Jsou-li v září noci jasné a suchy, nebude po houbách ani potuchy. Svatá Ludmila, to zbožné dítě, přináší ráda déšť a vítr. S jakou odejde měsíc září, s takovou říjen přijde tváří. V září ještě slunce dosti září. Když je vlhko v září, v lesích houbám se daří.
Říjen
Říjen na jednom konci ještě hřeje, ale na druhém již mrazí. Havla den když v suchu chodí, ještě teplých dní nám vodí. Svatá Uršula perličky rozsula; ráno vstala, posbírala, ani jediné nenechala. Říjen nemá v oblibě ani kola, ani sáně. Urodí-li se mnoho dubového ovoce, budou mrazivé Vánoce. Je-li v říjnu mnoho mlh, bude v zimě mnoho sněhu. Říjnové nebe plné hvězd má rádo teplá kamna.
Listopad
Jíní o Všech svatých věští tuhé mrazy o Vánocích. Listopadové slunce na zemi nevidí. Přijíždí--li svatý Martin na bílém koni, bude zima prostřední, s oblevami; přijede-li na šedivém koni, tu bude zima střídavá, přijede-li na žlutém koni, přijde tuhá zima, přijede-li na hnědém koni, bude zima ve své síle mírná. Listopad z mlh, jinovatky, deště, sněhu, sucha a bláta, před zimou k zimě chvátá. Listopad někdy sněží a někdy jen tak listí leží. Udeří-li zima brzy, hnedle ji to mrzí. První sníh dlouho nepoleží. Uhodí-li v listopadu časně mrazy tuhé, brzy zase dobře bude. Listopadová mlha zhasíná slunce. Listopadový vítr - bratr zimy. Listopadový sníh uléhá v noci.
Prosinec
Má-li Barbora bílou zástěru, bude příští rok mnoho trávy. Je-li na den sv. Barbory jinovatka, urodí se hodně ovoce. Po sv. Baruši střež nosu i uší. O sv. Barboře ležívá sníh na dvoře. Jaké je počasí na sv. Barboru, takové bude po celý advent. Na svatého Mikuláše jihne nebo pršívá, málokdy zima držívá. Zelený Mikuláš - bílý leden. Prší-li o sv. Mikuláši, anebo padá-li sníh, bude příští rok hodně hrachu. Svatý Nikola honí koně do dvora. Lepší Vánoce třeskuté než tekuté. V prosinci zima ještě laškuje, ale v lednu již kraluje. Jaký prosinec, takový červen. Mrazy
86
když v prosinci ochabnou, znamenají zimu zlou. Prosinec, když je zima, halí se v bílý kožich. Mrazy, co prosinec zaseje, až leden a únor sklízí.
Z tvorby žáků a studentů
Žáci na všech stupních škol vytvářeli věty, které obsahovaly co nejvíce vyjmenovaných slov. Nejdříve změřili pozornost na obojetné souhlásky:
B: Býk bydlel v ubytovně v Přibyslavi. Byl by byl pobýval mezi bylinami, kdyby nebyl obyvatel býčí farmy. Bystří obyvatelé z Přibyslavi bydleli v bytech s nábytkem jako kobyly a býci v příbytcích s bylinami. Bytná obyčejně bydlí v obytném bytě s nájemníky. Obyčejem babylonských obyvatel bývalo bydlet v bydlištích obývaných bystrými býky.
L: Slyšel jsem, že plýtváš lýkem. Blýskání plynulo z plyšové oblohy. Ve mlýně na Lysé hoře se blýskalo, lyžaři polykali pelyněk, vzlykali do plyše a plýtvali lýkem. Lysý svoje lýtko slyšel, vzlykl, a pak z mlýna vyšel. Polykal a polykal, lýko z lyží vyplýtval. U mlýna v Lysolajích se blýská, slyšíme, jak lysý lyžař vzlyká na lyžích. Přestože se blýskalo, vydal se na lyže kolem mlýna k Lysé hoře.
M: Myš a hlemýžď mysleli na mýlící se hmyz. Myš se nachomýtla v Litomyšli. Myslivec myslel na myš.
P: Pyšný netopýr se čepýřil v pytli. Kopyto klopýtlo o pýr.
S: Syn se zasytil sýrem. Sytý sysel syčel u Sýrovic. Sytý syn sypal sýr sýkorkám. Sýpka sytila sysla. V: Vyhublé vyžle vylo na výra. Vydra vyla u východu z výběhu. Vyrostlý výr dovyl u výčepu. Z: Na Ruzyni se ozýval jazykolam. Jazykovědci se brzy ozývali po celé Ruzyni.
V další fázi tvořili žáci vypravování, v němž bylo obsaženo co nejvíce vyjmenovaných slov. Uvádíme příklady prací žáků 3. třídy (jde o autentický přepis, a proto chybí označení přímé řeči uvozovkami).
Pes a netopýr
Byl jednou jeden starý, starodávný mlýn. V tom mlýně žil potulný pes a s ním netopýr. Jednou pejsek řekl, že by si mohli hrát na honěnou. Ale jak si hráli, netopýr uletěl a pejsek byl hrozně zklamaný. Šel zpátky do mlýna a nevěřil svým očím. Byl tam netopýr. Řekli si, že by mohli jít na byliny. Našli tam pelyněk a pampelišky. Pak šli domů a udělali si bylinkový čaj. Když pili čaj, zablýsklo se. Ale to jim nevadilo, protože byli spolu.
(Dívka)
Netopýr
Byl jeden netopýr, který pořád vzlykal. Bydlel ve starém mlýně. Jednou šel mlynář se synem mlít. Kluk říkal, že vyleze pro pytle. Chlapec vylezl na půdu a uviděl vzlykajícího netopýra. Chlapec se zeptal: proč vzlykáš, netopýre? Netopýr mu odpověděl. Vzlykám, protože nemám kamarády. Kluk řekl: nemáš kamarády, protože jsi napůl myš a napůl pták. Já bych mohl být tvým kamarádem. Jakmile to netopýr uslyšel, přestal vzlykat. Od té doby už netopýr nevzlykal.
(Hoch)
Doporučujeme využívat obdobných cvičení nejen k opakování vyjmenovaných slov, ale všech pravopisných jevů, v nichž žáci často chybují. Uskutečněný průzkum potvrdil, že při
87
podobném typu procvičování výrazně klesne počet chyb rovněž v pravopisných prověrkách jiného typu.
Uvedené příklady motivovaly žáky i studenty k vytváření vlastního příběhu, který byl doslova „přesycen" pravopisnými jevy.
Bělásek
Máme doma medvídka mývala. Říkáme mu Spytihněv. Obvykle nosí starobylé lýčené střevíce. Za ranního úsvitu žvýká babiččin celozrnný chléb a zapíjí ho vinným střikem z půllitru. Zpravidla nebývá opilý, pouze zívá a jde si ještě na chvíli schrupnout ke mně do postele. V naší rodině si dobyl uznání svými výmyky na hrazdě. Je velice pilný. Cvičí denně. Tatínek opiloval všechny ostré hrany v bytě, aby se Spytihněv nezranil. Po svém výkonu se míša svine do klubíčka a vyzývavě na mě hledí. Vezmu tedy housle, smyčec a začnu ladit. Rodinní příslušníci se mezitím shromažďují v obývacím pokoji. Méďa zkoumá, zda jsou tu všichni. Nejprve se objeví maminka a nese dort s jahodovou pěnou. To se pomějem! Současně přichází bratr Emil. O něm se ví, že žádnou legraci nezkazí. Ani dnes nezapomněl na malý žertík. Tajemně se usmívá a kráčí k medvídkovi. A najednou má Spytihněv na hlavě pomněnkový věneček. Všichni se smějeme. „Neměj strach, moc ti to sluší," volá ode dveří starší bratr Pavel. Dnes se účastní i se svou dívkou Vendulkou, které kamarádi přezdívají Věstonická Venuše. Mezi její záliby patří pěstování slaměnek a zpěv. Zpívá i ve sboru. Zcela nedávno složila zkoušky na konzervatoř, takže ji v blízké budoucnosti čeká spousta povinností. Jako poslední přichází tatínek se sousedem shora, který se dostavil, aby s námi strávil další ztřeštěné odpoledne.
Začínáme zpěvem. Naším slunným pokojem se rozléhá píseň „Pozdě bycha honit". Tatínkův kamarád Přemysl opět přinesl svoji sbírku známek. Náš známý je totiž náruživý sběratel. Sbírá nejen známky, ale i houby. Vloni nám přinesl objemný košík syrovinek. Tu a tam se v něm objevila i pýchavka. Maminka z nich dělala smaženici a přitom jak Sibyla (nebo to byla Libuše?) věštila: „Vidím budovu, jejíž sláva hvězd se dotýká. Sbohem, domove!" Maminka mluvila o objektu v Hostinném. V tamější nemocnici se specializují na otravu houbami. Ale výlet se nekonal. Večeře byla výborná. Ztratili jsme poslední zábrany a snědli jsme i scvrklé švestky, které bychom jindy jen stěží rozkousali a raději bychom je nechali shnít.
Venku se smráká, obzor ztemněl a na řadu přichází poezie. Pavel začal předčítat dvě básně ze své sbírky Můj deník. První se nazývala „Slizký slimák" a začínala asi takto: „Lišaj je motýl, lyska je pták, slimák je slimák. Není to tak?" I druhé dílko vypadalo slibně: „Vystoupil jsem na Olymp a uviděl nápis - Neplivejte na zem!"
Někteří lidé si možná myslí, že medvědi zpěvu a básním nerozumějí. Ale to se mýlí. Měli by vidět našeho Spytihněva. Přijďte se podívat i vy. Bydlíme ve velkém kamenném domě v Litomyšli, v Pařížské ulici. Ptejte se na pana Běláska.
Souvislý text jsme rozdělili do dvou částí a pokusili jsme se ho využít jako diktátu v jiné skupině respondentů. První část žáků psala jednotlivé části odděleně, druhé skupině jsme text diktovali jako celek. Šlo o záměrný experiment, neboť jsme si vědomi toho, že délka textu i počet jevů značně převyšují doporučovaný limit. Studenti záměrně sestavili text tak, aby se v něm vyskytovala neobvyklá spojení a zdánlivě nelogické věty, které by respondenty nejen pobavily, ale nenápadně odvedly jejich pozornost od přílišného soustředění na jednotlivé pravopisné jevy.
Z uvedeného příkladu však nelze vyvozovat zobecňující závěry. Ukazuje se, že zajímavý a vhodně motivovaný text žáky i studenty zaujme a může se snížit i počet chyb.
88