Slovní druhy

U každého slova lze posuzovat:

1)    TVAR-možnost změny, množství a funkci variant tvarů

2)    VÝZNAM- jakou část reality je označeno dané slovo, například pojmenování substance – tzn.
pojmenování osoby, jevu, věci, stavu, děje, průvodní okolnosti

3)    FUNKCI- jaké místo zaujímá při výstavbě textu = zda tvoří obsah sdělení, nebo vytváří vztahy
mezi obsahy a zda se podílí na celkovém vyznění záměru

Při určování slovních druhů se musí vždy uplatnit všechna kritéria:

a)     formální

b)    obsahově-sémantická

c)     syntakticko-funkční


1)    Kritérium formální:

-         toto kritérium člení slovní druhy na ohebné a neohebné


Slovní druhy ohebná: jsou to takové slovní druhy, které mění svůj tvar, dají se skloňovat:


Viděla psa.

Hodila psovi kost.

Pes zaštěkal.

Petr chodí ven se psem.


- mezi ohebné slovní druhy patří: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa

- u podstatných jmen, přídavných, zájmen, číslovek- skloňování

- u zájmen – časování


Slovní druhy neohebná: jsou to takové slovní druhy, které nemění svůj tvar, nelze je ohýbat, tvar
zůstává pořád stejný:


Auto jelo příliš rychle.

Díval se rychle za jedoucím autem.

Policie zastavila rychle jedoucí auto.


-         mezi neohebné slovné druhy patří: příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce


2)    Kritérium obsahově-sémantické:

-         patří zde slovné druhy základní a nástavbové

-         uvažujeme-li o významu slova, jaký výsek skutečnosti dané slovo označuje, lze určit, zda
je slovo podstatným jménem, přídavným jménem, slovesem, příslovcem


a)     Podstatná jména-označují substanci- osobu, zvíře věci, jevy, vlastnosti: malíř, štětec,
kreslení, snaha

b)    Přídavná jména- vyjadřují statické vlastnosti podstatných jmen: slavný, bohatý, chudý

c)     Slovesa- opatřují podstatná jména dynamickým příznakem:

sedí leží, kreslí

d)    Příslovce- vyjadřují okolnostní příznaky, vyjadřují příznaky přídavných jmen, sloves,
příslovcí:

velmi chudý, často zpívá, velmi často se učí


Tyto slovní druhy se označují jako slovní druhy základní, protože jsou základem v dorozumívání a
plní funkci větných členů.


Ostatní slovní druhy jsou nezákladní, patří zde zájmena, číslovky, předložky, spojky, částice,
citoslovce.


Zájmena mají substantivní a adjektivní význam a mají schopnost suplování vyjádření vlastností:


Jakýsi dům stál až na konci ulice.

Byl to ten, který hledali.

Hledali jste ten nový dům?

Už jste ho našli?

Každý nevypadá, jako ten na fotografii.


To jeho nové auto bylo velmi drahé.

Bylo to to auto, které si Petr koupil.

Viděl jsi ho?

Koupil by jsi ho také?

Co si o něm myslíš?


Číslovky jsou schopny vyjádřit vlastnosti ve stejných syntaktických pozicích jako:


-         Substantiva = podstatná jména

-         Adjektiva = přídavná jména

-         Adverbia = příslovce


Podařilo se to až na druhý pokus.

-         zde je vyjádřen příznak substantiva číslovkou řadovou

-         číslovka řadová je zde ve funkci přívlastku shodného


Zkoušel to desetkrát, ale nepovedlo se.

-         zde je vyjádřen příznak slovesa číslovkou násobnou

-         číslovka násobná je zde ve funkci příslovečného určení


Zájmena a číslovky jsou slovní druhy nástavbové.


Předložky, spojky, částice jsou slovní druhy nesamostatné, protože nemají schopnost plnit funkci
větného členu.


3)    Kritérium syntakticko-funkční:

-         Patří zde slovní druhy autosémantické a synsémantické


Autosémantické = plnovýznamové slovní druhy

Synsémantické = neplnovýznamové slovní druhy



Autosémantické slovní druhy plní funkci větného členu, tudíž zde řadíme:


podstatná jména-substantiva

přídavná jména-adjektiva

slovesa-verba

příslovce-adverbia

zájmena-pronomina

číslovky-numeralia


Synsémantické slovní druhy nemají schopnost plnit funkci větného členu a patří zde:

předložky-prepozice

spojky-konjunkce

částice-partikule


Citoslovce-interjekce:


-         Vyskytují se v roli:


a)     Autosémantického slova = citoslovce jsou větným členem a to přísudkem:


A Klára najednou hup do bazénu.

Pes udělal haf na souseda.

Žába udělala žbluňk do vody.


b)    Synsémantická slova = citoslovce nejsou větným členem:


Hup, už tam byl.

Haf, zaštěkal.

Au, zakřičel.

Ach, povzdechl.


Někdy lze rozlišit i na jiná kritéria:


1)    Lexikální- jsou to ta, která mají věcný význam, ale nejsou schopna vyjadřovat mluvnický
význam, tak, že změní svůj vlastní tvar (citoslovce, příslovce)

2)    Gramatická- pomáhají vyjadřovat mluvnické významy, ale sama postrádají význam věcný
(předložky, spojky, částice, pomocná slovesa ve složeném slovesném tvaru)

3)    Lexikálně gramatická- mají význam věcný a jsou schopna měnit tvary pro vyjádření mluvnických
vztahů (jména, slovesa)




Literatura

HÖFLEROVÁ, Eva: Průvodce tvaroslovím současné češtiny. Vyd. 2., opr. a dopl. Odry: Vade mecum
Bohemiae, 2010. ISBN 978-80-86041-38-4.

HLADKÁ, Zdeňka, Milan JELÍNEK, Petr KARLÍK, Marie KRČMOVÁ, Marek NEKULA a Miroslav GREPL. Příruční
mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny, c1995. ISBN 80-7106-134-4.

HUBÁČEK, Jaroslav, Eva JANDOVÁ a Jana SVOBODOVÁ. Čeština pro učitele. Vyd. 4. Opava: Vade mecum
Bohemiae, 2002. ISBN 80-86041-30-1.

ČECHOVÁ, Marie, Miloš DOKULIL, Zdeněk HLAVSA, Josef HRBÁČEK a Zdeňka HRUŠKOVÁ. Čeština - řeč a
jazyk. 3., rozšířené a upravené vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2011. ISBN
978-80-7235-413-9.