Základní syntaktická problematika a pojmosloví:


Výpověď: forma, elementární jednotka promluvy/ typu komunikátu


Komunikát: jednotka jazykové komunikace/ dorozumívání (někdy též minimální, elementární jednotka)

-          základním typem komunikátu = promluva (ústní – písemná; členění: zvukové x grafické);
odlišně: slovotvorná motivace – odvozené pojmenování od verba promluvit)


Promluva:

-          tvořena min. 1 výpovědí (podle F. Čermáka: propozice)

-          odlišení: věta jednoduchá x složená (podle Hrbáčka; v „klasickém“ pojetí: souvětí
podřadné)

-          přívětné/ přídatné výrazy (vokativ, k navázání kontaktu…)


Upřesnění charakteru výpovědi:


I.       po stránce obsahové:


-          2 vztahy:


1.      Referenční (vztah k mimojazykovým jevům; srov. výklad k lexikální sémantice – lexikologie)

2.      Syntaktický: „usouvztažnění“


Záležitost sémantické, ale též formální reference:

-          pojmenovávací prostředky – adekvátní reflexe vztahů mezi jevy, entitami apod. (v rámci
vnímání reality): sémantický a lexikální popis + syntaktické vyjádření

-          situační výpovědi (To tak! Nuže!?)


Ad 2. Syntaktický vztah:


2.1 Predikace:

-          vztah predikační („něco se vypovídá, tvrdí/ o někom, něčem“): rovněž myšlenková aktivita

-          predikátory ve větě, např.: Jirka šel do kina. … x odlišně: predikativa (-y)


2.11 typy predikace:

(1.)  gramatická; větná výpověď:

(1.1)       syntagmatická (2členná věta)

(1.2)       nesyntagmatická (1členná věta)

(2.)  negramatická (situace, kontext):


Nevětné výpovědi (Hloupost! Škola!)

-          char. nevětné výpovědi:

-          nemá gramaticky vyjádřen čas ani způsob tvrzení; jen situačně (nejčastěji přítomnost =
současnost; porovnat: relativní x absolutní časy, souslednost časů, gnómické výpovědi apod.)


-          např.: Filmová akademie vyznamenala Václava Jiroutku, významného českého filmového
režiséra, cenou Českého lva.

-          1. predikace: Film. ak. vyzn. VJ … gramatická, větná

-          2. predikce: VJ, význ. čes. film. rež…. negramatická, nevětná

-          3. predikace: … vyznamenala VJ cenou Čes. lva… negramatická, nevětná

-          - ale všechny predikace (1. – 3.) = syntagmatické!


Diferenciace pojmosloví:


Negramatická predikace: nevětná výpověď = aktivní vztažení jazykového znaku k určité „reálnému“
jevu


Pojmenování: konvenční záležitost = neaktivní vztažení jazykového znaku k určité „reálnému“ jevu


Zápor:


Opozice: rozkaz x zákaz (v procesu negace)


-          typy: větný – slovní – členský – částečný…

-          někdy na pomezí: Nebyl tu listonoš? (v obojím významu)


1.      Větný:

-          celkový – částečný

2.      Členský: vždy částečný (ne vždy přijde… „vždy“ nepřijde)


II.    Výpověď po stránce formální:


-          jazyková forma:

a)      zvuková / grafická

b)      gramatická


Věta:

-          její obvyklou formou je výpověď

-          gramaticky vyjádřena (synt., sklad.)

-          jednoduchá: s gramaticky vyjádřenou predikací


Výpověď: obvyklá komunikační forma věty

Věta: obvyklá gramatická forma výpovědi


-          srov.:

-          nevětná výpověď (Ordinace. Karle! Správně.)

-          věty, které neplní funkci výpovědi: např. věty vedlejší


Gramatická forma výpovědi:


1.      větná (VF):

1.1 věta jednoduchá

a)      2členná - 1členná

b)     sponová - nesponová

1.2 věta složená (viz podřadná souvětí; proti větě jednoduché: rozšířené vyjádření)

2.      nevětná (neobsahuje VF): větné ekvivalenty; někdy plní větné funkce (Stát!) – expr.
vyjádření


Zvuková a grafická forma výpovědi:


-          výpověď parcelovaná (zvuk. či graf. rozčleněnost, signalizace výpovědi; srov. simultánní
a suksesivní vyjadřování, členění textu apod.)

-          zahrnuje prozódii

-          frázování řeči (kóla aj.)


dále: fonetické výklady, věty dle postoje mluvčího ke skutečnosti:


Výpovědní funkce: zejména komunikační

-          souvisí s fonetickým výkladem; funkce podle postoje mluvčího:


1.      oznamovací: bezpříznaková konkluzivní/klesavá ↓kadence se mění na příznakovou konkluzivní
kadenci ↑↓


2.      tázací:

2.1   zjišťovací: ↑, speciální (polokadence) → (Bratr se už vrátil?)

2.2   doplňovací: ↓, u citového zabarvení ↑ (Kdo tam bude? ↓ nebo ↑)

2.3   vylučovací (Půjdeš tam, nebo tu zůstaneš?)


Specifické otázky:

a)      deliberativní / rozvažovací: promluva k sobě samotnéme (zároveň či pouze)

doplňovací: Kde asi zůstal?

zjišťovací: Mluví pravdu?; popř. infinitivní konstrukce: Napsat mu o tom?

b)      citově zabarvené (expr.) a řečnické otázky = nepravé otázky


Shrnutí typů „specifických otázek“:


Zjišťovací:

(1)   deliberativní

(2.) nedeliberativní:

a) pravé

b)nepravé:

- expr. = citově zabarvené

- řečnické

Doplňovací:

(1.) deliberativní

(2.) nedeliberativní

a)      pravé

b)      nepravé

-          expr. = citově zabarvené

-          řečnické


3.      zvolací typy (apod.):


3.1   rozkazovací: konkluzivní kadence bezpříznaková, ale při citovém zabarvení: ↑↓, zvolací
imperativní výpověď ↓ též na základě oznamovací (popř. i tázací?) konstrukce (Piješ ten čaj! /? ↑)

3.2   přací: citově zabarvená, příznaková konkluzivní kadence (Aby ho čert vzal! ↑↓)

-          částice (ať, nechť, kéž

-          infinitivní vazby (Žít tak jako on!)


Vyjádření komunikačních funkcí: ↓

Opisné vyjádření komunikačních funkcí: zejména u složených vět (souvětí podřadných)

Situační vyjádření (časté u oznamovacích vět)


Modalita a emocionální příznak, expresivita:

1.      jistotní

2.      voluntativní

3.      evaluativní:

3.1   etická

3.2   emocionální

(apod.; srov. též: predikativa; obd. PMČ)


Problematika členění výpovědi:

1.      Aktuální členění větné, komunikační perspektiva, kontextové členění:

-          jádro výpovědi: kontextově nezapojené

-          východisko výpovědi: kontextově zapojené


-          pořad:

-          objektivní: východisko → jádro

-          subjektivní: jádro → východisko


2.      výpovědní (komunikační) dynamismus: členění na více částí (podle závažnosti sdělení):

a)       podle kontextu

b)      podle situace

-          srov. dříve: parcelace, simult. x suks. členění apod.


3.      zaměření výpovědi: také sub. 1

-          téma: o čem se hovoří

-          réma: co se říká o tématu

(srov. PMČ; též zakotvenost, příznakovou, příznačnost apod.)


Prostředky aktuálního členění:

1.       slovosled, větosled

2.       intonační centrum – spjato s jádrem výpovědi

3.       lexikální prostředky; zvl. aktualizační částice: již, teprve, právě, pouze, také, i, ani
(aktualizují výrazy, před nimiž stojí)

4.       syntaktické konstrukce:

a)      osamostatnění větný člen (parcelace apod.; podrobněji: PMČ)

b)      samostatný větný člen

c)      vytýkací důrazový opis: Byl to Dobrovský, kdo zpracoval…

d)      navozovací věty vedlejší: Pokud jde o mne, nebudu proti.


Specifika větné stavby:


1.       „klasické“ pojetí (Česká mluvnice, Hrbáček aj.):

a)      zvláštnosti /odchylky větné stavby (elipsa – textová a situační, odlišně u všeobecného
podmětu apod.; vokativ, citoslovce apod.) ... aposiopese

b)      nepravidelnosti (anakolut, zeugma, atrakce, kontaminace vazeb…)


2.       z hlediska členění výpovědi - odlišně PMČ


Presupozice: souhrn podmínek, které musí být splněny, aby byla věta správně pochopena


Syntaktické vztahy ve větě jednoduché:

1.      relace samostatně: predikace, determinace, koordinace x adordinace, apozice, parenteze

2.      vyjádření relací/ syntaktického vztahu dominace:

– shoda/ kongruence

– řízenost/ real. valence/ rekce

– nevyjádření/ přimykání/ adjunkce


Typy determinace (podle J. Hrbáčka):

A.      hypotaktická:

1.1   obligatorní:

a)      komplementární (vyplývá z intence slova, doplnění):

-          objektová (psát dopis, stavba mostu)

-          subjektová (štěkání psa)

-          adverbiální (octnout se na ulici)

-          doplňková (cítit se nemocen)

b)     atributivní

1.2   fakultativní:

a)      kvalifikující:

-          hodnotící (milý společník)

-          omezující:

-          vl. kvalifikační (trest smrti)

-          kvantifikační (pět jablek)

b)     okolnostní:

-          vnější (kouřit na ulici)

-          vnitřní (zpívat pro radost)

c)      příslušnost (substantivum je „částí“ jiného substantiva, většinou vyjádřeno adnominálním
genitivem: věž kostela; srov. výklad lexikologie = Vennovy diagramy)


B.      parataktická:

1.      samostatná dvoučlenná věta:

1.1   jednosměrná (mezi výrazy; subst.: chudák maminka /spor o přívlastek – přístavek/, adj. nebo
adv. – s doplněným spojovacím výrazem: drahý/ draze, protože kvalitní/ kvalitně)

1.2   obousměrná (vzájemná; město Praha, ředitel Novák; spor obd. 1.1)

2.      postupná (postupně rozvíjející věty; zapojení do hypotaxe):

2.1   kvalifikační (adj…. můj nový jarní kabát)

2.2   okolnostní (adv. … přijel včera večer, seděli před domem na lavičce)


Koordinace:

-          v podstatě odpovídá členění, užitému u souvětí souřadného

-          též okrajové typy:

1.      oprava (rektifikace): rybník, či spíše…

2.      zahrnutí (inkluze): všichni zaměstnanci, i uklízečky…

3.      výjimka: v tyto dny vyjma (ve) středu (-y)

4.      jiné pojmenování, upřesnění, precizace: atribut neboli přívlastek…

5.      náhrada, substituce: sáhl po štětci místo po knize…

6.      opakování, iterace[1]: jen vody a vody, bez konce vody…

-          nikoliv ovšem typ … dlouho, dlouho jsem… (zde expr. vyj., prosté opakování, nikoliv
determinace)

7.      eventualita: přibral dva tři kamarády…


Apozice:

-          obecný výklad, shoda neshoda apod.

-          obvyklá klasifikace:

·        zařazující

·        konkretizující

·        vysvětlující

-          aj.


Řazení pojmenování ve větě dvoučlenné:

1.      řetězovité (jednosměrné: řečtí obyvatelé Alexandrie…)

2.      vějířovité (různosměrné: Dnes ujedete autem za den hravě třeba i 1000 km.)


Vztahy souřadnosti též: Koupil jablka, hrušky, švestky... (lexikologie: hyponyma, hyperonyma,
kohyponyma)


Schémata větné stavby: konstrukční, strukturní (syntaktický strom); pojetí větných členů


Polovětné vazby:


-          jmenné: přívlastkové, přístavkové

-          slovesné: infinitivní, přechodníkové
________________________________

[1] Srov. však odlišně iterativnost, frekventativnost, distributivnost apod. z hlediska slovotvorby
a morfologie!