Zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby 1. Zvláštnosti jako odchylky od pravidelné větné stavby 1.1 Oslovení - skupina slov či slovo ve vokativu, případně hovorově v 1. pádu - odděluje se čárkou z obou stran, pokud však nestojí samostatně - používá se jako upozorňovací prostředek, mluvnicky však s větou nesouvisí protože nerozvíjí žádný větný člen - příklad: „Kdy se na nás zase přijedeš podívat, Petře?“ 1.2 Citoslovce - odděluje se vždy čárkou, pokud nezastupuje jiný slovní druh nebo jestliže nestojí samostatně jako věta - nesouvisí mluvnicky s větou - příklad: ,,Ouvej, to bolí!“ 1.3 Samostatný větný člen - jedná se o výraz, který se nachází před větou (antepozice), nebo je za ni dodatečně připojený (postpozice) – srov. dále osamostatněný - typický pro mluvenou řeč, citové zabarvení - v základní větě na něj odkazuje ukazovací zájmeno nebo příslovce - odděluje se čárkou - příklad: ,,Hudba, ta dovede potěšit.“ 1.4 Vsuvka - neboli parenteze - výraz, který je do věty volně vložený, může být však i vypuštěn, aniž by se změnil smysl věty - vyjadřuje upřesnění, hodnotí nebo doplňuje informace - odděluje se z obou stran čárkou, pomlčkou, závorkou (písemný projev), pauzami (mluvený projev) - jedná se o ustálené jednoslovné vsuvky (např. myslím, prosím, doufám, věřím, tuším, bohužel, zřejmě), čárkami se neoddělují - příklad: ,,Já jsem o tom, musím se přiznat, nepřemýšlel.“ 1.5 Osamostatněný větný člen - větný člen dodatečně připojený za větu a oddělený tečkou (pauzou) - příklad: ,,Brodil se bahnem. Po kotníky. Sám.“ 2. Odchylky od pravidelné větné stavby 2.1 odchylky, jež nepovažujeme za chyby o elipsa (výpustka): § vynechání větného členu, které náleží do schématu, ale nebrání jeho srozumitelnosti § používá se hlavně v dialogu, konverzaci § nejčastěji se vynechává sloveso nebo podstatné jméno § příklad: ,,Zítra musím (jet) do Prahy.“ o apoziopéze (přerušení) § nedokončení výpovědi, je časté v běžném hovoru § vzniká buď záměrně (mluvčí sám třeba neví, jak větu dokončit), nebo přerušením partnerem v dialogu § značí se několika tečkami, pomlčkou § motivovaná apoziopéze – přerušení výpovědi, kdy například nechceme užít vulgárního výrazu nebo nenalezneme vhodný výraz · příklad: ,,Běž, nebo tě…“ § nemotivovaná apoziopéze – výpověď přerušena druhou osobou · příklad: ,,Nic mi neříkej, nezajímá mě to.“) 2.2 odchylky, které jsou syntaktickými chybami o anakolut (vyšinutí z větné vazby) § často v nepřipravených projevech § začátek větné konstrukce, přerušení a přechod k jiné konstrukci § příklad: ,,Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí.“ · správné znění: ,,Člověk, když není opatrný, hned něco ztratí.“/“Když není člověk opatrný, hned se mu něco ztratí.“ o zeugma (zanedbání dvojí vazby) § dva větné členy, z nichž každý z nich vyžaduje jinou vazbu, se spojují společnou vazbou § příklad: ,,Učili se nasedat a sesedat z vozů.“ · správné znění: ,,Učili se nasedat na vozy a sesedat z nich.“ o kontaminace (směšování /křížení/ vazeb) § správná vazba zaměněna s jinou od slova podobného významu; přenesením vazby z jednoho predikátu k druhému vzniká vazba nová § příklad: cenit si něco + vážit si něčeho = cenit si něčeho § příklad: ,,Nevím, čeho jste tím dokázal.“ · správné znění: ,,Nevím, čeho jste tím chtěl dosáhnout.“ o atrakce (větná /skladební/ spodoba) § nenáležité přizpůsobování tvarů sousedních členů § příklad: ,,Vstal před sluncem východem.“ · Správné znění: ,,Vstal před východem slunce.“ § lexikalizované (ustálené) atrakce se ovšem za chybu nepokládají · příklad: ,,Je širší než delší /než dlouhý/.“