I. Lexikologie, její předmět a disciplíny Průvodce studiem (obsah): 1. poučení o lexikální stránce jazyka, lexikologie 2. oblasti lexikologického zájmu, jednotky sémantické a pragmatické 3. jednotky pragmatické, rozvrstvení slovní zásoby 4. lexikologie a další disciplíny Cíl kapitoly: seznámit s lexikologickou problematikou, s jejím předmětem, s oblastmi zájmu a se souvisejícími disciplínami, s charakterem slovní zásoby Klíčová slova - poučení o jednotlivostech lexikální stránky jazyka - základní přehled o rozvrstvení slovní zásoby - pomocné a přechodné disciplíny, disciplíny dílčí a pomezní - vztah k onomastice - vztah k etymologii Výklad 1. Poučení o lexikální stránce jazyka jako celku (uvedení do lexikologie): - pojem lexikologie (pojem lexikografie = ve vztahu ke slovníkářství) - z řeckého lexikos/slovníkový, lexikální + logos/nauka - lingvistická disciplína - zabývá se slovní zásobou určitého jazyka a jejím užíváním (územ) - někdy v užším smyslu: nauka o slovní zásobě 1.1 Předmět zkoumání: - teorie slovní zásoby - analýza a popis lexikální roviny jazyka - základní výzkum lexikonu: popis a výklad lexikálních jednotek různých typů (slov, slovních spojení a frazémů, jejich vztahů a dílčích systémů) - srov.: Filipec, Čermák 1985, s. 13-16; také následující výklad 2. oblasti lexikologického zájmu, jednotky sémantické a pragmatické 2.1 lexikologie sleduje lexikální jednotky jazyka: a) z hlediska jejich významů a významových vztahů k jiným lexikálním jednotkám v jazyce b) z hlediska jejich pragmatických funkcí vyplývajících z toho, jak se lexikálních jednotek užívá v různých typech situací a textů (srov. dále) 2.2 oblasti lexikologického zájmu proto zahrnují vztahy mezi lexikálními jednotkami: 2.21 sémantické: - polysémie (mnohoznačnost; původ z 1 základní formy; např. matka) - homonymie (souzvučnost; pojmenování: různý původ = ale sjednotila se na 1 formě: kolej I [= 1 slovo/ lexém, lexikální jednotka/ LJ =studentská ubytovna / ] kolej II [= jiné slovo, lexém, LJ = vlaková cesta, železniční kolej, vyjetá stopa vozidla apod. = ve slovníku ] - synonymie - hyponymie-hyperonymie - typy antonymie nebo konverzivnosti - (in)kompatibilita - apod. (srov. dále výklad o lexikální sémantice) 2.22 pragmatické: 1) z hlediska konvenčně daných možností jejich komunikativního fungování v různých typech textů: - nesémantické protiklady (např.při odlišení stylového příznaku: někdo... někomu vynadal x někoho vyplísnil) 2) z hlediska různých uživatelů jazyka a jejich skupin, které lze dále vymezit: a) společensky: společenské či profesní prostředí (sociolektismy, popř. slangismy, argotismy, profesionalismy) b) územně: dialektismy, interdialektismy, regionalismy apod. c) časově: chronologické opozice (historismy, archaismy, slova dobová apod.) d) individuálně: zvyklosti uživatelů jazyka v rámci idiolektů (srov.dále výklad o slovní zásobě) 3) z hlediska emotivní a hodnotové orientace mluvčích: stav, postoj k adresátovi, k designátu (k textu), ke komunikativní situaci... (srov. dále popis typů významu; k tomu také více: Čejka 1992, s.5 –6). - toto téma (pragmatické jednotky z hlediska různých uživatelů jazyka a jejich skupin) rovněž dále souvisí s bodem 3.: 3. jednotky pragmatické, rozvrstvení slovní zásoby: - slovní zásoba aktivní x pasivní; jádro (centrum) a proměnlivá část (periferie) 3.1 ve slovní zásobě se většina lexikálních jednotek spojuje s funkci pojmenovávací (nepojí se k nim žádné vedlejší příznaky) - jsou tedy neutrální (použitelné v různých oblastech vyjadřování); tvoří jádro slovní zásoby; to je charakterizováno: - původem slov - strukturou - významem - užitím/užíváním (územ) 3.2 ostatní pojmenování, k nimž se vedlejší příznaky pojí, mohou někdy být (pod vlivem těchto příznaků) užita jen v určitých oblastech (např. slova citově zabarvená, zastaralá, řídká, přejatá z cizích jazyků, odborné termíny, poetismy, slova patřící do jiných než spisovných útvarů národního jazyka apod) - tato příznačná/příznaková pojmenování obvykle náleží: - proměnlivost slovní zásoby a hranic se projevuje v rámci její struktury - do proměnlivé části slovní zásoby; k periferii - podle typu vedlejšího příznaku můžeme rozdělit slova do různých vrstev Složení slovní zásoby - celkový počet slov - původně Příruční slovník jazyka českého - dále Slovník spisovného jazyka českého - posléze Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost - srov. dále též výklad o rozvrstvení slovní zásoby (také LEX-OU). 4. lexikologie a další disciplíny 4.1 lexikologie jako obor: - významné místo v celkovém popisu jazyka a v systému věd - v porovnání s jinými jazykovědnými disciplínami (např. fonetika, morfologie aj.): vznikla později - asi od 11. století první slovníky (snaha objasnit význam slov), ale ještě ne lexikologie - problematika jazyka: až do 18. století záležitostí filozofie - na konci 19. století a především v první třetině 20. století: řada teoretických prací zabývajících se jazykem a slovní zásobou daného jazyka 4.2 Základní lexikologické disciplíny a obory s lexikologií související: - disciplíny pomocné a přechodné, dílčí a pomezní - lexikální sémantika (nauka o slovním významu) - sémaziologie (nauka o určování významu) - onomaziologie (nauka o pojmenování) - lexikografie (nauka o slovnících) - etymologie (nauka o původu slov; „předhistorická lexikologii“) - onomastika (nauka o vlastních jménech) - frazeologie (nauka o frazeologických jednotkách). - podrobněji: Filipec, Čermák 1985, s.13n. II. Sémaziologické a onomaziologické postupy. Slovo a pojmenování Průvodce studiem (obsah): 1. sémaziologie a onomaziologie, metoda a lexikologické kategorie. 2. terminologické vymezení a zdůvodnění potřeby pojmenování 3. slovo a pojmenování, lexikální jednotka, lexém, lexie, hyperlexém 4. vztah lexému k frazému a idiomu 5. substituční třída a typy paradigmatu 6. sémantém, sémém, sém Cíl kapitoly Odlišit pojmenovávací přístup (onomaziologický) od významotvorného (sémaziologického). Naučit práci se základními lexikologickými pojmy, odvozovat jejich vzájemné vztahy. Vysvětlit pojem substituce a paradigmatu ve vztahu k jednotkám formy i významu. Klíčová slova - sémaziologie a onomaziologie jako dva hlavní systémové přístupy k lexikonu - lexikologické kategorie, základní pojmy lexikologie: - slovo, lexém, lex – lexie - pojmenování (dále lexikální pojmenování, lexikální jednotka – LJ) - sémantém - sémém – sém Výklad 1. Sémaziologie a onomaziologie, metoda a lexikologické kategorie. Sémaziologie: - předmětem zkoumání je tu lexikální význam - metodologický postup směřuje od formy k významu (funkci); jde o určování (odpověď na otázku), jaké významy mají formy (morfy, lexémy) v jazyce - též starší termín pro lexikální sémantiku (v podstatě: k tomu výklad později) - disciplína komplementární sémaziologii = onomaziologie… Onomaziologie: - obecná teorie označování - metodologický postup směřuje: - od významu (popř. od funkce) k formě - od pojmových, konceptuálních významů k pojmenovacím jednotkám nebo souborům jednotek (musí mít znakový charakter v bilaterálním smyslu; srov. dále). Zřetel k onomaziologii zároveň předpokládá: - zdůraznění funkčního pojetí lexikologie vytčeného pro lingvistiku (postup od funkce k formě) a pro sémantiku - s tím souvisí zřetel: - k variantám - k oblasti významového užití lexikálních jednotek (srov. dále) - ke spojitelnosti lexikálních jednotek - ke komunikativní funkci - ke vztahu mezi lexikální formou a významem Strukturní pojetí sémaziologické a onomaziologické metody (shrnutí charakteristických rysů): 1. důsledný celostní zřetel 2. zřetel ke strukturním vztahům 3. analýza v diskrétní komponenty a složky 4. neautonomní lingvistický přístup 5. důraz na vnitrojazykové vztahy mezi lexikálními a gramatickými aspekty lexikálních jednotek 2. Terminologické vymezení a zdůvodnění potřeby pojmenování. - předpokladem analýzy a popisu lexikonu je vymezení základních analytických jednotek - centrální jazykovou jednotkou je slovo 2.1 v rámci mluveného jazyka - nelze jednoznačně a přesně definovat (zejména z hlediska delimitace pojmu – vymezení hranic) 2.2 spolehlivě lze definovat pouze grafické /popř. zvukové, akustické/ slovo (posloupnost písmen/ zvuků/ mezi dvěma mezerami /pomlkami/ bezprostředně za sebou následujícími v textu/v řeči): - útvar čistě formální (srov. formálně víceslovné, ale obsahově jednoslovné analytické tvary slovesné: byl bych nesl) - (do jisté míry) útvar závislý na nahodilé pravopisné konvenci (konec konců – koneckonců, za prvé – zaprvé) - pro lexikologii – „formální slovo“ není vhodnou analytickou jednotkou. 2.3 slovo z hlediska významu - různé funkce; dominantní je funkce nominativní (pojmenovávací) u slov plnovýznamových (tzv. autosémantik; srov. dále) - v tradiční lexikologii: a) termín slovo se obvykle ztotožňuje s formálně nečleněným lexémem (viz dále) b) jednoznačným, tedy s jednočlennou lexií (srov. dále) - s jednotkou zahrnutou do stabilní skupiny morfémů tvořící funkční jednotu formy a významu slova - s konkrétním významovým užitím slova b) u polysémického slova vždy příslušná lexie odpovídá abstraktní formě s jedním významem: - počet lexií odpovídá počtu významů polysémického slova Pokud nejde o jediné slovo: víceznačné pojetí (polysémické nebo odlišení pouhé souzvučnosti, čili homonymie) c) jiný význam mají potom pojmenování frazém a idiom (tj. lexikální jednotky /viz také dále/ členěné na dva nebo více segmentů, které jsou odděleny mezerami v textu pauzami v řeči). Problém: teoretické vymezení slova - pro potřeby lexikologie a lexikografie abstrahovány (jen určité) jednotky; jejich definice zahrnuje všechny jevy, které lexikologie tradičně považuje za pole svého zájmu - lexikologie sleduje stránku lexikální (věcnou); slovo jako jednotka pojmenování (konkrétně její obsah, formu a funkci) - gramatika sleduje stránku mluvnickou: tvary slov a jejich uplatnění ve větách 3. slovo a pojmenování, lexikální jednotka, lexém, lexie, hyperlexém Lexikální jednotka (dále LJ): - toto slovní spojení se používá většinou synonymně s termínem lexém - navíc (někdy) zahrnuje i víceslovná pojmenování a frazémy - minimální posloupnost fonémů nebo grafémů, která má globální význam - dále nedělitelná na menší smysluplné posloupnosti, které by byly členy otevřených paradigmat (substitučních tříd) - v tomto pojetí lze za LJ někdy chápat i útvary menší než konvenčně přijímané slovo (např. negativní předponu ne- nebo komponenty složenin: dvoj-hlavý, dvoj-nohý, troj-barevný). - různé LJ jsou tvořeny určitými druhy slov (slovními druhy) Základ klasifikace slovních druhů: - snaha artikulovat objektivní skutečnost formou typických pojmenování. - tak kategorie druhů slov vznikly - počet slovních druhů i jejich skladba se ve světových jazycích různí. - klasifikace slovních druhů nebyla v jazykovědné teorii vytvořena uměle, ale konstituovala se samostatně v průběhu historického vývoje jazyka – v rámci popisu jednotlivých jazykových jevů. Při vyčleňování slovních druhů je třeba počítat se čtyřmi hledisky: - hledisko sémantické (bere v úvahu pouze obecný význam slova, který spojuje další řadu slov a odhlíží tak od konkrétního lexikálního významu), - hledisko syntaktické (každý slovní druh plní ve větě určitou funkci), - hledisko morfologické (každý slovní druh ohebných slov má vlastní tvarotvorná paradigmata) - hledisko slovotvorné (každý slovní druh disponuje specifickým inventářem derivačních afixů pro tvoření nových slov). Obměny slov - varianty: * hláskové (umyvadlo – umývadlo, polévka – polívka, dále – dál, čištění – čistění); * tvaroslovné (brambor – brambora, činitelé – činitele – život. a neživot.); * slovotvorné (tamní – tamější, kreditní – kreditový). Podle vzoru Viléma Mathesia (čelního představitele PLK) se také místo označení „slovo“, „lexém“ a LJ užívá termínu pojmenování… 2.4 Poněkud jinak ovšem někdy bývá v tradiční jazykovědě definován tzv. lexém: a) formálně nečleněná jednotka lexikálního systému - (konkrétně) soubor všech možných jazykových (slovních) forem (členěných i nečleněných): - fonetických, stylistických a sémantických variant plnovýznamového slova b) má určitý lexikální význam, je spojen s množinou gramatických funkcí, které má ve výpovědi plnit Definice lexému: abstrakcí konvenčního pojmu slovo: - u slov ohebných se lexém realizuje prostřednictvím svých variant - alolexů (například existují dvě varianty tvaru 1. os. sg. ind. préz. akt. slovesa psát – píšu, píši aj.) - u slov neohebných se realizuje jedinou jazykovou formou (nad, podle, tam) - lexém tedy představuje též souhrn všech tvarů jednoho slova, slovníkové heslo) Heslové slovo (lemma): ve slovníku zastupuje lexém jako celek: jeho význam, gramatické funkce, množina flektivních tvarů... (srov. zásady odborné lemmatizace) Polysémní (víceznačný) lexém (srov. výše): - chápeme jako hyperlexém („nadlexém“) - jeho jednotlivá významová užití (srov.výše lexie) se chápou jako základní lexikální jednotky (LJ). 4. Vztah lexému k frazému a idiomu: 4.1 pojem LJ zahrnuje také víceslovná pojmenování (popř. sousloví: základní škola) nebo frazémy (bílá vrána); (srov. výše) - pojetí je tu nejednoznačné: - víceslovné pojmenování - sousloví – slovní spojení – frazém/idiom – termín (apod.) - ne u všech autorů také splývají termíny „lexém“ a LJ (srov. výše) 4.1 frazém/idiom: - spojení s globálním /celostním/ významem: pozemské statky, Bílý dům jako sídlo prezidenta nebo parlamentu) - LJ, které jsou členěny na dva nebo více segmentů oddělených mezerami (v textu) nebo pauzami (v řeči)… (srov. výše) - základní jednotka frazeologická (často definována jako spojení slov s ustáleným významem) - k tomu výklad později 5. Substituční třída a typy paradigmatu 5.1 Substituční třídou (paradigmatem) rozumíme takovou třídu (skupinu, množinu) jevů, u jejíchž členů je možné provést operaci vzájemného zastupování (náhrady, substituce) - jednotlivé členy třídy lze definovat na základě obdobných distinktivních rysů („vlastností“)… - např.soubor dopravních značek, slova skloňovatelná podle vzoru hrad, česká podstatná jména apod. 5.2 Paradigmata jejich nejčastější typy - otevřená (počet členů nelze vymezit, není „ukončený“; paradigma lze definovat jen s využitím obecně sémantické charakteristiky) - zavřená (paradigma lze definovat také výčtem členů; jejich počet je omezený). (další klasifikace: např. u Čejky: 1992, s. 7-11) 6. Sémantém, sémém a sém Lexikální jednotky je možné rozkládat (v rámci lexikální analýzy) na menší, ale funkčně nesamostatné komponenty (analytické jednotky nižšího řádu): 3.1 sémantém: - nejmenší jazykový znak vyjadřující lexikální význam - v podstatě lexikální morfém - často odpovídá kořenu slova: hor-a – základ/ formální skupina hor-/ i význam „velká vyvýšenina v terénu“. 3.11 kromě sémantémů existují i gramatické morfémy vyjadřující jednotlivé gramatické kategorie: gramémy - ve výše uvedeném slově (hora) je gramémem koncovka (-a) 3.2 sém: - nejmenší (primitivní, atomární) jednotka významového plánu jazyka, k níž dospíváme sémantickou analýzou (sémantický rys, komponent, sémantická složka) - neodpovídá mu žádná formální jednotka ve výrazovém plánu - (také) proto je dost obtížné ve významovém celku jednotlivé sémy odlišit 3.3 sémém: - množina sémů - může jít také o jeden z významů slova mnohovýznamového - ve výrazovém plánu mu odpovídá lexém. Sémy se (obvykle/zpravidla) při popisné reprezentaci sémémů řadí do sloupců, např. s užitím symbolu + (plus; přítomnost rysu) nebo – (minus; nepřítomnost rysu): DĚVČE + životnost + osobovost + ženskost/ - mužskost - dospělost ...k tomu dále např.: Čejka 1992, s. 7 - 11 Filipec, Čermák 1985, s. 15n.; Čejka 1992, s.11n.