Vývoj jednotek slovní zásoby

Základní zdroj: Němec, Igor: Vývojové postupy české slovní zásoby. Academia. Nakladatelství ČSAV.
Praha 1968

I.       Výchozí pojmy


1.      Vývojové postupy (jednotky – slova z hlediska formy i slovního významu)

2.      Studium slovní zásoby ve vývoji

3.      Hodnota (význam) staročeské slovní zásoby

4.      Hlavní předpoklady historického studia slovní zásoby

-----------------------------------------------------------------------

1.      Vývojové postupy


1.1  Celek jazykového systému: propojení jazykových jednotek x „pracovní“ izolace

1.2  Změny téhož typu: pokud ano, potom jednotky obvykle systémově řazeny

-         projevují se vývojové postupy, např.:

a)      slovesa IV. préz. třídy + intranzitivní význam tělesné polohy = konverze k subst.
(tělocvičná terminologie II. pol. 19.stol.):

dřepím > dřep, klečím > klek, ležím > leh, sedím > sed, stojím > stoj, visím > vis

b)      zánik starých slov

c)      adekvátní změny slovního významu (flákaný, fikaný, mazaný, práskaný… „bitý, řezaný“… >
„vychytralý, prohnaný“)


2.      Historické studium lexikonu


2.1  porovnávání stadií vývoje jazyka jako celku:

a)      studium vzájemných souvislostí mezi jednotkami

b)     vztahy lexikálních jednotek k ostatním jednotkám jazykového systému

2.2  proměny jazyka; postižení změn a vývojových postupů jimi daných:

a)      v rámci časového období: čím kratší časové rozpětí mezi nimi, tím lépe hodnotíme

b)      z hlediska úplnosti poznání porovnávaných období

2.3  stav poznání lexikonu:

a)      kromě synchronního - staročeské období do r. 1500 (velký časový rozdíl)

b)      nevyšel slovník doby střední

c)      také komerční problém; v poslední době dokonce zastaveno vydávání Staročeského slovníku!

2.4  postupy:

a)      historický slovník nelze začít vydávat až po ukončení popisu historické slovní zásoby (to
nelze ukončit!)

b)     s komplexním popisem slovní zásoby nelze čekat na vydání historického slovníku


3. Hodnota významu:- památky zejména od počátku 14. století; vývoj lexikonu tedy lze doložit; např.
na vývoji zájmen: prokní – všeliký – každý… (apod.)

4. Hlavní předpoklady:


4.1 z hlediska jazykových kategorií je nutné sledovat určité protikladné tendence:

a) staré (systémově „nerozpadlé“) jazykové kategorie (dříve nepředstavovaly izolované archaismy:
vzieti škodu – ne na okraji systému; také bylo: vzieti smrt, vzieti slepotu…)

b) ve starší době (stč) ještě nebyly některé kategorie vyhraněny; např. nepřěmožitedlný,
nepřemožený, nepřěmohujúcí… ve stejné platnosti; společný superlativ: najnepřěmoženější

4.2 z hlediska členitosti lexikálních jednotek:

- např. reflexivita verb; spojení slovesa a reflexivního zájmena, např. kúpiti sobě

a) původně volné spojení, sobě = osobní subjekt; tedy dvě lexikální i sémantické jednotky

b) dnes jedna lexikální i sémantická jednotka (verbum reflexivum: koupit si)


II.    Hranice slova jako jednotky lexikonu (slovní zásoby)

-         aneb… co není slovem v pojetí „jednotka lexikonu“, jednotka slovní zásoby…


1.      Realizace vztahu lexikální homonymie:


-         odlišení formálních jednotek; např. lžička: „malá lež“ nebo „malá lžíce“? Dvě samostatné
lexikální jednotky!

-         rozdíly formální lexikální; srov. např. tokeny dokládající lexikální polysémii (pův.
slovo pokoj; srov. dále výklad k problematice rozpadu polysémie); ale někdy kongruence pouze
zdánlivě (homofona: čéška - číška, čěška – češka, Čěška – češka)


1.1  rozpad polysémie, ustalování homonymie (ztráta povědomí o souvislosti mezi významy); např.:

-         vývoj slova pokoj (srov.výše)

-         kluk = „šíp“ nebo „dareba“ = k dnešnímu významu

-         obd. slovo kosa – kosý (nástroj i směr, tvar: Gebauer uváděl jako homonyma; ale spíše
doklady polysémie: kosú jde, na kosu jede, po kosě jezdí)


1.2  splývání homonym v jedno mnohoznačné slovo = vzácné

a)      I. Němec uvádí možnost perspektivního splynutí homonymních slov kolej (collegium, posléze
stud. ubytovna) a kolej (kolьjь)… pokud by se (např.) ustálil „sémantický mezistupeň“: „dva bloky
domů sloužící k ubytování studentů, které jsou postaveny rovnoběžně proti sobě“

b)      proces ale v historické době probíhá:

-         homonyma typu:

-         lenoch – „lenivec“ (stč. leniti - lenošiti)… v rámci procesu přechylování lenoška (žena -
lenoch)

-         lenoch - „opěradlo sedadla“ (z něm. Lehne)…odtud lenoška: označení pro pohodlné křeslo
s vycpaným lenochem

-         na základě významové souvislosti posun k polysémii:

-         regionálně:

-         lenoušek:

(1.)  označení pro židli, ale i konotace: také se na ní „lenoší“

(2.)  apelativní pojmenování líného člověka (demin., tedy např. pro dítě)


2.      Shoda lexikálního významu (nikoliv formy); případy synonymie:


-         např. statečný, udatný, chrabrý

-         někdy ovšem je formální rozdíl zanedbatelný; potom lze hovořit o 1 slově – 1 lexému:


a)      hláskoslovné varianty:

-         změny běžné: blíž – blíže, střapec – třapec

-         změny analogické (problém interpretace): proklatě – prokletě, vyřazovat – vyřaďovat, stč.
hložie – hlohožie

-         expresivita: lechtat – lochtat, chuděra – chudera, třepet – třepot

-         kolísání výslovnosti slov cizího původu: pedikúra – pedikýra, stč. facún – vacún – vačún
(jistá ozdoba účesu)


b)      kmenoslovné varianty:

-         příbuznost v rámci různých kmenoslovných typů

-         modely:

-         v rámci nástupnického modelu (varianty nastupující a ustupující): faleš, -lše, m. >
faleš, lše, f./ nařéci, - řku, pf. > nařknúti, nařknu, pf./ moč, -e, m. >  moč, -i, f.

-         koexistence (bez tendence k nástupnictví): stč. manželstvo - manželstvie, lesní – lesný
(podnes: plynovodní – plynovodný)


c)      slovesa s reflexivními variantami: blyštěti (blyščěti) / blyštěti se (blyščěti sě)

-         ve slovníku podobné typy uváděny v rámci 1 hesla (částečně „hnízdový“ typ lemmatizace)

-         významový základ společný

-         stejný základní význam (popř. identická struktura významu)


Shrnutí procesů:

-         polysémní lexémy se „rozpadají“

-         formálně různá pojmenování se svými lexikálními významy přibližují (někdy již od původu
synonyma): pojmenování splývají


2.1  Rozpad polysémických pojmenování na jednotlivé lexémy:

-         formální diferenciace


A.    Rozchod formy:

-         jevy hláskoslovné: kostka – kůstka, táhnouti – tíhnouti, hořký – horký

-         jevy tvaroslovné: např.. rozdíl pl. a pův. duálu (oka – oči, ucha – uši)

-         jevy kmenoslovné, např. stč. kněžstvo – kněžstvie

B.     Neúplná homonymie (nerovnoměrná, nesymetrická; ustrnulá pojmenování; jiný typ změny -
s posunutím významu):

a)      ustrnutí tvaru: honem, večer

b)      ustrnutí souboru tvarů: žitná (kořalka) – z adj. žitný; obd. stč. neroditi; imp.: neroď,
neroďte… posun k funkci komponentu výpovědi: neroďte hřěšiti


2.2  Splývání významově blízkých slov v jedno; setření formálního významu

-         2 podmínky u „splývajících“ pojmenování:

a)      jsou si formálně navzájem velmi podobná (jde o paronyma)

b)      významově tvoří jednotu obdobnou významům v rámci polyséma (v rozsahu jednotlivých lexií)

-         např. dáti (dal/ obl. dál)… s ním splynulo stč. dieti (ďál… co se kam děje/dělo?... dieti
co/kam); odb. (odvoz.) po-dieti (sě) > podít (se);

-         odtud: dáti (co kam) x dieti (co kam); splývá: nč. kams´dal rozum…? stč. … kams rozum
děl…?

-         dnešní typ dát: odvozen z modelu dáti + dieti (odstranění paronymie /s rozdílem distinkce
párové měkkosti, chápané jako homonymie: v průběhu procesu české depalatalizace konsonantů)


3. Jednotlivá a  nezačleněná pojmenování:


-         vyskytují se pouze v jednotlivých promluvách/ textech

-         nezačleňují se do systému jazyka daného vývojového stadia, a to:

-         ani strukturou formální

-         ani stránkou obsahovou


3.1 V této souvislosti hodnotíme:

a) cizojazyčné citáty + cizí slova (nejsou součástí systému, např. mane techel – mene tekel, popř.
pojmenování mýtického ptáka (stč): gryfalk

b) přejatá slova – do češtiny na základě procesu obohacování slovní zásoby; jsou součástí systému


3.2 Postupy zdomácňování cizích slov:

3.21 po stránce významové (významové začlenění do domácího jazyka beze změny formy = základní etapa
začleňování cizích slov):

- podle stupně začlenění:

a) slova původem cizí:

- nesklonná: aloe, ebanus (dnes sklonné: eben; ale ještě v I. pol. 20. stol.: dřevo eben, bez dřeva
eben… přesto již stč. deriváty: banský/ trámové banští…jistá náhrada flexe)

- sklonná: myr(h)a, nardus

b) slova původem domácí, ale se změnami v úzu; např. skořicě (z psl. skora = kůra)

3.22 po stránce formální (procesy formální adaptace aj.):

a) přizpůsobení českému systému; např. stněm. zins > činže, střlat. basiliscus > bazilišek

b) obd. mylná (někdy: „lidová“) etymologie:

- něm. Beerwinck (lat. pervinca) > čes. barvínek (zdánlivá motivace slovem „barva“, ale mylná
etymologie)

- z něm. prostředí převzaté pojm. frîthof + stčes. (po)hřbieti = břítóv > hřbitov

- něm. Kragholz (dřevěná trámová konzola) – střčes. krakholec > krakolec > nč. krákorec


4. Pojmenování, která se reálně neuplatňují mezi uživateli daného jazyka):


4.1 slova výše zmíněná (citátová + slova cizí; srov. sub 3.1, 3.2)

4.2 nověji neologismy (ale i v době praslovanské/ staroslověnské + staročeské)

4.21 ind. užité:

a) povětšinou nevžité; např. u Jungmanna (Jg): vidina = ideál;

b) omyly: stč. slovo kampotánský (odvozeno od spojení in campo Taneos)

c) neodpovídají systému jazyka:

- např. akuz. vinovánek …Klaret),

- později: stavenosta (architekt), doschovna (špitál), věžovlice (pyramida)… vše V. Pohl

4.22 sloužící k dorozumění v rámci úzkého kolektivu:

- v rámci dětské mluvy: bublinovat (o tvorbě pěny na vodě, popř. exp.; kozička bude skáčet, děťátko
bude pláčet = v rámci kmenoslovných změn – přesun inf. tvaru k préz. kmeni přísl. verb); také
v rámci vývoje jazyka…

- exp.: čumprlína (např. hbité, dovádivé, podnikavé děcko… citově zabarvená slova)

- neologismy literární, v rámci sociolektu (např. slangové), experimenty (hra) se slovy aj.


III. Korelace tzv. „objektivní“ (?) reality, skutečnosti a představ (např. s ohledem na „de
Saussurovy“ teorie apod.):


1. Vztah k realitě (obecně)


- změny povědomí o reálném významu slov; např.:

a) lexikální i sémantická korelace dna – pakostnice: odlišnost už dnes není zcela zřetelná (nelze
jednoznačně vysvětlit v historických textech)

- pakostnice: „po kostech“? … do dnešní doby zúžení významu (onemocnění kloubů a kostí)

- původně také: pakost (trápení, zlo),  pakostiti (škoditi), pakostný (obtížný)

b) korelace sémantická – posun: střelnice (původně střílna v objektu obranném i útočném, dnes místo
k nácviku střelby)


2. Reflexe (zpracování“) reality:


2.1 oslabení vztahu slova k označované skutečnosti; např. stč. velblúd (chápáno popisně, byť mylně:
vel- + blúd): „velbloud“ i „slon“ (zvíře sloužící k přepravě nákladů, dopravě osob apod.)

2.2 z hlediska terminologie:

a) pojmenování terminologické povahy (např. stč. dlžník/ dlužník: dlužník i věřitel)

b) pojmenování neterminologické povahy (např. stč. slovo národ = pův-. „to, co se narodilo,
vzniklo…“ – tedy i druh apod. (tři národové jsou vražed)


3. Možnosti uplatnění formy:


-         forma se uplatňuje z hlediska zastoupení lexikálního významu:

-         více u lexémů popisných (význam slovnědruhový + strukturní) než u značkových (význam
pouze slovnědruhový)


3.1 změna významu slovnědruhového: např. u číslovek pět, šest (apod.): původně subst., posléze
numerália


3.2 popisné lexémy = průhledné:

a) z hlediska strukturního významu:

- jednoslovné = slovotvorný typ

- víceslovné = syntaktický (kolimační, kontextový) typ


3.3 strukturní význam (SV) se často nekryje s významem lexikálním (LV); z toho pohledu odlišujeme 3
stupně závažnosti (srov. také pojetí Vennových diagramů):

a) při rovnosti (ekvivalenci): SV = LV

- lexikální význam je strukturním přímo vystižen (stč. měknúti = stávat se měkkým; od obroz. doby:
odesilatel = ten, kdo něco odesílá; nč. nákladně = nákladným způsobem)

b) inkluze: LV < SV; strukt. význam zužován dal. lex. význ. prvkem (znakem) na význ. lex. (SV
zahrnuje LV); např. stč. nedlúhý: z rozsahu kvantity („délkového“ časoprostorového rozměru SV)
zúženo na časové vyjádření – LV

c) průnik: LV ∩ SV (LV se proniká s SV); např. stč. pojm. obruč: pův. „to, co je kolem ruky“ (obd.
srov. dále obnož) – k významu „kruhový pás – zpravidla kovový“ (sémický průnik pojmenování
původního a současného užití + tvaru, charakteru… dnes obruč nevztahujeme „k ruce“…)


3.4 změny v historickém vývoji souhrnně (bez ohledu na motivaci zvukovou; onomatopoická slova =
samostatná problematika):

a) uvolnění významu: dobytek

b) „rozpad“, posun významu k hodnotě jedné z lexií: národ (i v tom smyslu pův. význam „předsunutý“:
zrozenec, něčí dítě)

c) upevnění významu: LV a SV se slovotvorně sbližují: nedlúhý (délka i čas)


4. Procesy paradigmatické a syntagmatické (z hlediska relací jednotek jazykového/ lexikálního
systému)


4.1 Paradigmatická souvztažnost:


-         relace:

4.11 vztah ke slovům motivovaným slovotvorně (např. stč. jápati = chápat, vnímat; odtud nejapný =
pův. „nepochopitelný, nevídaný, netušený“; posléze posun: „hloupý, nemoudrý…“)

4.12 vztah k synonymii: např. stč. obruč x obnož (odlišení, posléze přežívá 1. tvar v posunutém
významu – srov. výše)

4.13 vztah k antonymii; rovněž nutné sledovat v kontextu: bez otaza x s otazem (posun: dovolení,
souhlas); položiti život x položiti při, vinu, žalobu (pův. tedy „dát k dispozici, vznést,
předložit“… dnes 1. spojení v odl. významu)

4.14 distinkce systémových kategorií (gram. + slovotv.); např. různé významy slova národ (srov. též
výše):

- bez příznaku: z národa viničieho

- hromadnost: národ se sešel

- osobivost: národové

- přináležitost:

- následná: mluvil k jeho plemeni, k národu tomu

- předcházející: kniha národa Jezukrista

- synchronní: lida mnoho z národa jeho… (vyjádření příbuznosti)… aj.


4.2 Syntagmatická (kolimační) souvztažnost, vztah splnitelnosti:


4.21 především roste význam gramatických slov (prépozic a konjunkcí)

4.22 samostatný význam adjektiv

4.23 různorodé využití různých verbálních konstrukcí (kolimační problematika sloves)


5.      Činitele expresivní a stylistické:


5.1 využití slohotvorných prvků (postupy objektivní, subjektivní…)

5.2 činitele psychického charakteru)


(… možné samostatně doplnit; dále např. Němec 1968, do s. 34; také Němec in MANUÁL 1995, S. 182 -
207)


IV. Některé další problémy popisu vývoje slovní zásoby


-         zejména (ale nejen):


(1.) splnitelnost v kontextu (z hlediska kolokačních teorií)

(2.) objektivní určení distinkcí z hlediska určování systémových kategorií

(3.) vývojové paralely


-         při hodnocení charakteru lexémů odlišujeme:


1.      terminologickou stránku

2.      možnosti objektivního vymezení víceslovných jednotek na úrovni jednoslovného pojmenování
(diskuse: je to možné?)

3.      vývojovou stránku; řešíme tu problematiku geneze víceslovného lexému (víceslovné lexikální
jednotky) – utváření z „volného spojení slov“ (záměnou jednoslovné jednotky, na základě
univerbizace…)

--------------


Ad 1. Terminologicky je důležité odlišit, co chápeme jako frazém (sousloví)… zde různé názory + ve
vývoji (srov. např. u nás diskuse k pojetí SČFI…)


Ad 2. Volná spojení či víceslovné lexémy?

-         problém odlišení kritérií systematických a pomocných (srov. předchozí výklad)


Ad 3. „Vývojové“ (dialektické?) pojetí:

- vznik frazémů z volných slovních spojení

3.1  jednoslovný lexém z víceslovného spojení, problém univerbizace…

-         např.:

-         spřežky: oka mženie – okamženie – okamžení, mužik piedi – piedimužik – pidimužík

-         kompozita: vieřě hodný – věrohodný

-         eliptická vyjádření: sejíti s světa – sejíti (např. mečem)

3.2  náhrada (substituce), volný opis jednoslovného lexému, parafráze (u vplného spojení slov),
např.:

-         stč. zaraziti peniez  x nč. začít razit peníze

-         stč. strach lvový, hanba ľudská x nč. strach před lvy, stud před lidmi


V. Typy vývojových postupů v českém lexikonu:


-         působí tu faktory jazykové, psychické (psychologické) a mimojazykové (v užším smyslu:
sociální, kulturní, historické…)


1.      Jazykové faktory:  fonologické, morfosyntaktické aj. (srov. předchozí výklad):

-         obecné a specifické


1.1  Faktory obecné: směřují k upevnění systému (k odstranění rozporů):

a)      z hlediska systémové symetrie:

- např. u jmen v rámci ustalování procesu přechylování: láryně (nevěstka), mezhyně (oslice) aj. –
pojmenování neodpovídají systému jmen zakončených -yně (Řek – Řekyně)

- u adverbií: v rámci symetrie stč. vyrovnání posléze – poslé (obd. dřéve, prvé)

b) z hlediska souvztažnosti (často mylný výklad, srov. výše): např. břítov – hřbitov

c) odstraňování rozporů formálních a sémantických (u významové homonymie či polysémie, popř.
synonymie):

- zánik slova: svět – už ne homonymní forma pro radu (srov. např. rus. sovět)

- diferenciace: horký – hořký (srov. výše)

- synonyma: např. prokní – všeliký – každý (srov. výše)

d) další procesy (např. výše zmíněná univerbizace aj.)


1.2  Faktory specifické:

A.    Změna gramatického systému: např. dárcě (pův. m. i f., dnes pouze f. x dnešní forma dárkyně,
f.) – na základě základních vývojových postupů

B.     Změna hláskového systému (variety i varianty; např. vybříst/ vybředl x vybroditi se…)

C.     Změna kmenoslovného systému (např.. významové okruhy typu oslepiti – oslepnúti/ oslepnouti)


2.      Psychické faktory:


2.1  otázka motivace

2.2  asociace a expresivita (např. hlavička – pův. pouze „malá hlava“)

2.3  reflexe ve vědomí, relace lexikálně sémantické (např. systém antonym, jazykové přejímání
apod.)

2.4  reflexe vývoje myšlení (způsobu myšlení, modu vívendí; např. stč. kořenie = kořeny rostlin
obecně)


3.      Mimojazykové faktory:


3.1  Pojmenování nové skutečnosti:

a)      cizí jednotky a modely

b)      vývoj reálií (odraz v „domácím“ lexikonu)

c)      zavádění nových slov: vědomé, umělé…


3.2  zánik starých reálií


3.3 změna vztahu ke skutečnosti:

a) z hlediska znalostí vztažených k vnímané realitě (co o ní víme)

b) z hlediska hodnocení vnímané reality


… dále srov.: Němec 1968 i 1995…


Literatura:

LAKOFF, G., JOHNSON, M.: Metafory, kterými žijeme. Nakl. Host. Brno 2002

NĚMEC, I., HORÁLEK, J. a kol.: Dědictví řeči. Edice Pyramida. Nakl. Panorama. Praha 1986

NĚMEC, I.: Diachronní lexikografie. In: Manuál lexikografie. Eds. F. Čermák – R. Blatná. H&H.
Jinočany 1995, s. 182 – 207

NĚMEC, I.: Rekonstrukce lexikálního vývoje. Praha 1980.

NĚMEC, I.: Vědecké a technické možnosti rozvoje české lexikografie. Slovo a slovesnost 53, 1992

NĚMEC, I.: Vývojové postupy české slovní zásoby. Academia. Nakladatelství ČSAV. Praha 1968

Slova a dějiny. (Němec, I. ed.).. Praha 1980