KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY PdF UP V OLOMOUCI


















      SEMINÁRNÍ CVIČENÍ Z ČESKÉ LEXIKOLOGIE


























                                                                     OLOMOUC  2008










O B S A H




I.     Lexikografický a etymologický výklad
slova                                                                    3

II.     Znaková povaha
slova
         4


III.   Lexikální význam
slova
       5

IV.   Lexikální
onomaziologie
             6

V.    Rozvrstvení lexikální
zásoby
11

VI.   Paradigmatické a syntagmatické vztahy lexikálních
jednotek                                         15

VII.  Nepřímá
nominace
                18

VIII.Dynamika slovní
zásoby
      20


IX.   Frazeologické a idiomatické
útvary                                                                                  22

X.    Hra se slovy a jazyková
komika                                                                                       24

XI.  Komplexní lexikální analýza
textu
26

       Doporučená studijní literatura
                             27























                                                                          3



I.    Lexikografický a etymologický výklad slova


(1)   Komentujte podobu heslového slova  „dítě“  v heslovém odstavci Slovníku spisovného jazyka
českého 1-4. Praha 1957-1971:


dítě, te s. (mn. ž. 1., 4., 5. děti, 2. dětí, 3. dětem, 6. dětech, 7. dětmi)  1. nedospělý lidský
jedinec (asi do 14 let); lidský jedinec ve vztahu k svým rodičům: narození d-te; vozit d.
v kočárku; odchovat, mít pět dětí; větší, starší děti; městské, venkovské děti; být náladový,
citlivý jako d.; mít radost jako malé dítě.; mrtvě narozené dítě.,  přen. expr. něco nezdařeného,
marného, předem ztraceného; - narodil se jako dítě venkovských rodičů; nezapře se, že je dítětem
svého otce podobá se mu;  přen. (o lidech téže doby, týchž názorů, téhož hnutí ap.).: země byla
štědrá k svým dětem;  básník je dítětem své doby; děti revoluce; ♦ chodit s d-tem být těhotná;
vylít s vaničkou (s vodou) i d. při odsouzení malé chyby zavrhnout celek i s jeho dobrými složkami;
je to dítě štěstěny má ve všem štěstí  2. dospělý, ale něčím dítě připomínající, dětinský člověk:
ten muž je učiněné d., hned se rozpláče; pohádka pro velké děti  dospělé; je politické dítě naivní,
nezkušený v politice; expr. v oslovení milé osoby, zprav.ženy n. mladšího starším, n. v oslovení
příslušníků přátelské družiny: mé (milé) d.; d., neplač; tak půjdeme, děti?; → zdrob. děťátko,
(nář. děťátko, diťátko, -a s.) ( 6. mn. –ách): držet na ruce d.; Kristo, d. moje v oslovení milé
osoby;  dětičky v.t.


(2)  Zamyslete se nad etymologickým výkladem slova „dítě“ a seznamte se v této souvislosti i
s výklady jiných slov, jako např. bříza, cep, hořet, chalupa, kalhoty, Karlštejn, Morava, slepý aj.
(využijte alespoň Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům
kulturním a cizím. Praha 1978, jehož autory jsou J. Holub a S. Lyer, nebo Etymologický slovník
jazyka českého a slovenského. Praha 1968, který zpracoval V. Machek):


       České slovo dítě patří k obecně slovanským pojmenováním,  jako např. slk. dieťa, b. dete, p.
dziecię, r. ditja (дитя) aj. Pochází z psl. dětę. Jeho plurálový tvar děti však není doložen v jsl.
jazycích - tu jeho funkci plní původní singulárové kolektivum *dětь (sch.dijet), nebo většinou od
něho odvozené *dětь-ca (sch. djeca, sln. deca, b. deca), a proto se za výchozí psl. útvar chápe
zmíněné kolektivum * dětь, které má v zsl. a vsl. jazycích plurálovou podobu děti, k níž bylo ještě
na psl. půdě přitvořeno singulativní dětę s finálním –ę  < *-en / -ent- podle slovotvorného typu
zastupujícího jména mláďat, jako např. kurę „kuře“, osьlę „osle“ aj. Na základě etymologicky
orientované morfémové analýzy lze z psl. podoby tohoto slova vydělit formant –t- jako součást
původního kolektivního sufixu –tь < *-ti(s) a kořen dě-, který koresponduje s ide *dhē- (v
ablautových podobách také *dhei-, *dhoi- apod.) alternujícím  v  ide. a-dhāt-t (s významem  „sál“)
a souvisí také s ř. thēsato, lat. fe-lāre, lot. dēt, arm. di-em, stir. di-nim  apod. (vše
s významem „sát“). Původní význam českého slova dítě < psl. dětę  je tedy  „kojenec“ tj. „mládě,
které (ještě) saje (mateřské) mléko. Za jeho „etymologické příbuzné“ jsme v slovanském jazykovém
kontextu oprávněni považovat pojmenování, která se historicky odvíjejí od základu slovesa
„doj-iti“  zastoupeného  v stsl. dojiti, sln. dojiti, sch. dojiti atd.  s významem „nechat sát
mléko“, „dávat mléko“, „napájet“, „kojit“ (srov.  např. stč. dojka „kojná“, slk. dojka, dojčica
„kojná“, vydojčiť  „odkojit“, dojča „kojenec“. Tuto příbuznost ovšem nemůžeme zcela vyloučit ani u
slova děva < *doj-va.




                                                               4



II.    Znaková povaha slova


(1)  Charakterizujte slovo jako znakový útvar. Mezi podtrženými jednotkami odlište ikony, indexy a
symboly.


       Když se drávalo peří, tak jsem ještě nic takového v nikom nebudil, a dračky mi večer co
večer bezostyšně říkávaly: „Fanouši, ty při tom funíš, jako když jde čuně z bukvic!“ (F. Nepil)


(2)  Určete nositele lexikálního,  gramatického a slovotvorného významu v podtržených slovních
výrazech.


       Abych jen několika slovy připomněl, že malinké, růžové podsvinčátko je zrovna tak k zulíbání
jako třeba štěně, a že tohle selátko je neméně tak čistotné jako třeba kotě, a že takové cucávče,
když jen kapánek povyroste a je z něho odstávče, je tím nejveselejším, co běhá po dvoře. Že je
s ním nejméně takové povyražení jako s kůzlaty. (F. Nepil)


(3) Odlište sémantické vlastnosti podtržených lexikálních jednotek. O jaké lexikální jednotky běží?


       Žádná čistokrevná vesničanka nevolá tedy na kachny „kachny, kachny, kachny!“, ale „lída,
lída, lída!“ nebo „lídy, lídy, lídy!“ Právě tak svolává ovce slovy „bela, bela bela!“ a nikoli
„ovce, ovce, ovce!“, jak by očekával leckdo, kdo nepochází z ovčáckého kraje, například z Beskyd
nebo Stradonic u Berouna. Jenom o kočce se ví i ve městě, že slyší na „čičí“ a nikoli na „kočko“.
(F. Nepil)


(4)  Co je nocionální (kognitivní) a pragmatický složka lexikálního významu slova? Vyjděte
z konstrukce Nedal se přesvědčit, beran jeden!


(5)  Co je přímá a nepřímá nominace (vlastní a nevlastní pojmenování)? Vyjděte z  úryvku
Mikuláškovy básně Toužení: Strom s nataženými krky větví / v zahrádce před domkem / odlétal
s ptáky, / kteří na něm pěli.


(6)   Popište formální stránku (utvářenost) výrazů (a) zub, (b) mléčný zub, (c) zub času, (d) něco
na zub a vyložte jejich význam:


(7) Co má na mysli V. Mathesius, když hovoří o „symbolické platnosti“ jazykového pojmenování, o
jeho „citovém přízvuku“ nebo „domovské příchuti“. Při svém výkladu vyjděte z těchto příkladů:

      Nemáte něco na zub? Který zoubeček tě bolí, Pepánku?– To nebyl snínek, ale pořádný sen. Tak
co, doktůrku,  to je překvapeníčko! Chceš jednu do nosánku nebo do frňáku, ty?! Jsi jako sirka.
Zato ty jsi jako proutek! Dáte si závin nebo štrůdl? Ty jsi ale poseroutka! Venku je tma jako
v pytli.


(8)  S použitím slovníků se pokuste o výklad slovotvorné motivace čes. sněženka, angl. snowdrop,
něm. Schneeglöckchen, franc. perce-neige a rus. подснежник. Vysvětlete v této souvislosti, co jsou
„slova značková“. Všimněte si i jejich slovotvorné fundace.


                                                                         5



III.    Lexikální význam slova


(1)  Určete slovnědruhový význam podtržených lexikálních jednotek. Zdůvodněte své tvrzení:


        Krása podzimních Beskyd nás okouzlila. Po dítěti žena zkrásní. Je oprávněný výrok, že
krásno je život?  Bylo jí krásně, protože zpíval krásně. Vrátil se až ve dvanáct hodin. Dal si
dobře vychlazenou dvanáctku. Byl to právě on, kdo ji podporoval. Let letadlem je  opravdu pohodlný.


(2)   Zdůvodněte v jakém smyslu je význam podtržených slov kontextově vázaný:


       V řece plavaly leklé ryby. Naše kobyla je březí. Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění, ale
kůže činit neumí. Tu při u soudu projel. Svůj úřad musel složit kvůli zdravotnímu stavu. Nestůj a
koukej mazat! Dám si vepřovou a jedno světlé.


(3) Vyložte význam slovotvorně motivovaných slov, tj. význam založený na referenci    odrážející
vztahy denotativní i strukturní, a to vztahy  (1) ekvivalence (volič  „ten, kdo volí“, stromek
„malý strom“, blednout „stávat se bledým“ apod.), (2) inkluze ve prospěch obecnějšího významu
strukturního, tj. slovotvorného (modrásek „modrý motýl“, řečtina „řecký jazyk“), (3) inkluze ve
prospěch významu lexikálního (dřevník „kůlna na dřevo i nářadí“), (4) průnik znamenající jistou
demotivaci slovotvorně motivovaného pojmenování (truhlář  „ten, kdo nejen vyrábí, nýbrž i opravuje,
a to nejen truhly ale i nábytek“):


(a)   Pro čistě černé koně měli totiž naši dědové názvů několik, například vraník, černoušek nebo
rapa. Šediví koně, to byli šedáci, šediváci, mourci, železňáci,  makovčáci, plesniváci, siváci,
myšky a sivovranky, ale pozor, jen několik z těchto výrazů jsou synonyma! Jiný barevný odstín měl
kůň makový, jiný kůň plesnivý a jiný myšák. – To byla věda! To nešlo jen kouknout na koně a
vyslovit barevný odstín, to se musela posoudit barva svrchní srsti a barva podsady, a taky barva
vlastní kůže, a přitom i zabarvení uší, hřívy a kopyt.

       Dneska se nám například zdají být všichni koně nahnědlé barvy buď hnědí, nebo tak nanejvýš
tmavohnědí a světle hnědí.  A oni ve skutečnosti ti tmavší byli hnědovraní a další hnědáci, brauny,
kaštanoví či tisáci. Ti s ohnivější hnědí byli lišky, fuksy, ryzáci, ohniváci a višńáci, a ti snědí
pak hrušáci, jablečňáci, žemláci, plaváci a žluťáci. A já dodnes za obzvlášť krásné koně považuji
izabely, co mají skoro žemlovou barvu, ale hřívu a ocas mají blond, na čele mají bílou lysinu a
nohy v bílých ponožkách.

       Nemenší počet názvů měli pak koně bílí a bělaví, protože takový kůň byl buď bělouš, šiml,
šemík nebo brůna, ale v dalších odstínech to byl buď stříbrňák nebo mrazka, pstružák, mušák či
grošák, ale navíc takový šimlík mohl být pálený, železitý, višňový, skořicový, růžový a jiný a
jiný. (F. Nepil, Střevíce z lýčí)


(b)    Uál je intelektuál bez intelektu (intelekt-uál). Je to důležitá společenská kategorie, které
dosud nebyla věnována patřičná pozornost. Uálové jsou poměrně vzdělaní, na jelena v říji
nenaletí.Vědí třeba, že je dobré obdivovat abstraktní umění, ale nemají pro něj cit. Pro ně se pak
malují různé sofistikované kýče, které parazitují na úspěšných gestaltech renomovaných umělců.
Ukázky takového kýče najdeme i v bankách. (T. Kulka, DNES 2001)




                                                                        6



IV.     Lexikální onomaziologie


(1)  Užité lexikální jednotky charakterizujte podle jejich pojmenovacích příznaků a zařaďte je do
příslušné pojmové onomaziologické kategorie (tj. kategorie substanční, kategorie příznaku
neprobíhajícího v čase, kategorie příznaku probíhajícího v čase, kategorie příznaku okolnostního).
Srovnejte odlišnosti v jiných jazycích včetně odlišností kontextových:


        Petr je dlouhý jako bidlo. V novém prostředí se rychle zabydlil. Z pokoje se ozval vrzavý
zvuk. Tartuffe je pravzorem svatouška. Vyřešil jste to šalomounsky.  Vím, že jsi dobrý plavec.
Cítím se dobře. Mám na mysli jen tvé dobro. His singing is very good. I always try to see the good
in people. I don´t feel very good this morning. Na plotně stál hrnec po babičce a nový dvoulitrový
kastrol. Нa плите стояла каструля. Qui désire aller à Paris avec nous? Večer jdu do divadla a zítra
letím do Paříže.


(2)   Užité  lexikální jednotky zařaďte do příslušné relační onomaziologické kategorie, a to

mutační, modifikační netranspoziční a modifikační transpoziční; nepřehlédněte ani jednotky, které
se řadí do kategorie reflexifizační nebo reprodukční:


        Na louce hopkala tři bělounká kůzlátka. Byla to  zřejmá samochvála. Čeští badatelé dosáhli
v oblasti egyptologie řady významných úspěchů. Něžně ji pohladil po ramínku. Štěně se neklidně
zavrtělo. Na stole stál modrý cibuláček. Děti, jak vidět, povytahovaly všechny hračky. Vezmi si to
na hraní. Znáte hada, který patří ke škrtičům? „Dobze, Bzéťo,“ zabzíkala moucha.Na polních cestách
a v úvozech voněla mateřídouška. Večer si dáme vínečko.  Koupil jsem novou vrtačku. Takovou
stupidnost bych od něho nečekala. Dostaneš pětadvacet tisíc franků. Vrátíme se až koncem
listopadu.  Uvidíte, co jste ještě neviděli. Tak jsme se šťastně vrátili. To je překvapeníčko. Pane
profesore, ten motýl má také sosáček. V tom lese rostou i václavky. Naložené ryzce jsou výtečné.
Toho zajíčka jsme našli v ječmeništi. Takové zbožíčko nikde nedostanete. Vzal si jen lehounký
kufírek. Cestujete raději letadlem nebo vlakem? Tyto hrozny jsou nejsladší. Na jihu objevili další
pohřebiště.


(3)   Zjistěte v textu případy proprializace a apelativizace a vyložte jejich onomaziologickou
podstatu:


       Včera jsem potkala pana Vrabce, ale ani mě nepozdravil. Nedělej mi tu švejka a snaž se
soustředit. Významnou úlohu sehrála v útoku trojice Malý, Bobek, Vytlačil. To je hotová sodoma.
Pane Hniličko, jste na řadě.  Tak náš goliáš je už na trávníku, snad ten výsledek udržíme. Řekla
jsem mu, že je jidáš, a nic víc. Nevěděla jsem, že jsi takový skot. Dejte mi  dvě plzně a jednoho
turka  Takovou kalvárii jsme podstoupit nemuseli. Ta žárovka má sto voltů..Pili své oblíbené bordó.
Zastavte  se u primáře Kuchaře, ať se podívá ne ten rentgen. Je známo, že v Litomyšli žil občan
Mrštichlup, v Poděbradech jakýsi Žrout, v Berouně Přetrhdílo, v Sedlci opat Starýpivo a že
v Nymburku se usadila jistá občanka Nahatá a v Praze dokonce Vzaduhladká. Jeden táborský hejtman se
jmenoval Bzdinka a na pražském Vyšehradě žila  žena, které říkali Prďalka. Dole na  pláži se
opalovaly dvě polonahé venuše. Vedle nich ležel tvarohově bílý bakchus.



                                                                          7



(4) Charakterizujte slovotvornou stavbu (tj. vydělte slovotvorný základ a slovotvorný formant)
lexikálních jednotek zvýrazněných v textu kurzivou a dané jednotky zařaďte do příslušné relační
onomaziologické kategorie. Odlište deriváty a kompozita:


(a)  Netušil jsem, že je takový lakomec. Ten vodovod pořád kape, musíte zavolat opraváře, ale ne
aby to byl nějaký louda. Cítila jsem jeho káravý pohled.Do chodby dáme zářivky. Kupujeme raději
trvanlivé salámy. Roste tam i zeměžluč. Jeho tatínek pracuje v našem podniku jako topič. Revizor mu
napařil stokorunovou pokutu. Pan učitel si přinesl zbrusu nové ukazovátko. Letos si houbaři přišli
na své. Podnikatel není totéž co podnikavec. Napište to tiskacím písmem.Sbíráte také májovky? Ty
omrzliny se mi nelíbí. Zdá se mi, že Lanžhoťané byli přece jen o něco lepší. Ozval se sotva
slyšitelný ženský hlas.. Nerušte noční klid! Je to takové malé cucávče.Ten čokoládový dort byl
znamenitý. Podrobné hodnocení nejdete v zítřejších novinách. Voda je bezbarvá kapalina. Dvoukilový
šupináč se převaloval ve vaně. Přes prázdniny jsme museli na chalupě zedničit, ovšem dovedeš si
představit, jak u toho Petr šaškoval. Právě začalo zvonit poledne. Ta by se chtěla jenom kočkovat.
Jeli tam koňmo. Letmo se usmála. Některé nízkokmeny jsme už vykáceli.. Ty jsi ale pěkný strašpytel!
V cestě jim stál obrovský trojhran. Sázková kancelář je za rohem. Na západě se objevily bouřkové
mraky. Bylo podáno trestní oznámení na neznámého pachatele. K zemi se snášelo křídlaté listí.

(b)   Vedle v brambořišti se krčil vyzáblý zajíček. Ve středním uchu je zvuková vlna vedena od
bubínku přes řetěz středoušních kůstek (kladívko, kovadlinka, třmínek) na vstup  středního ucha,
jímž je oválné okénko labyrintu. Červená suknička lemovaná, ta mně mé srdéčko těšívala. Z křoví
vyběhlo černé psisko. Na mýtině bylo velikananánské jahodiště. Paní učitelka Dvořáková dnes není
přítomna. Maliní se jen rdělo. Včera k nám přijela naše prateta z Vídně. Nesmíš tu polévku
přesolit. Pomohl byste mi nadzvednout tu skříň? Dráždil ji jeho pitomoučký úsměv. A budeme
papinkat. Slyšela jsem Alenku cupitat po chodbě. Ták a teď malounko otočíme hlavinku a budeme
hajinkat.. Odkudpak jste?

(c)   S pobouřením přijímáme zprávy o zhovadilostech války. Ozvalo se třetí zvonění. Vidíš ji, jak
baletí? Skini je obklíčili a surově  zbili. Takových surovostí se dopouštěli často. Stezka se
vinula spirálovitě až k hradu. Tvářil se lišácky. Ukončete nástup, dveře se zavírají. Jejich
bohatství bylo nemalé. Návštěvnost v našich galeriích se značně zvýšila. Cítila slabé píchnutí.
Bachova genialita byla mimořádná.Zdraví je přednější než peníze. Vezmeme  si to na splátky.

Vaše léčba potrvá nejméně tři měsíce. Tah bývá ve středu a v neděli. Čeká nás velká dřina. Je to
jen malé škrábnutí. Kup dětem nějakou sladkost, nezapomeň! Podívala se na hořčičné pole a do očí jí
padla samá žluť. Nesmíš být taková měkkota. Stál nehybně a díval se na pádící proud hučící vody.
Zhnisaná rána se začala pomalu hojit. Odříkaného chleba je často největší kus.

(d)  Musíme se vrátit včas. Nebudu se dřít nadarmo. Nakonec je surově zbili. Takových surovostí se
dopouštěli často. A teď si budeme povídat slíbenou pohádku. Byla tak široká, že se pomalu nemohla
vejít do dveří. V kufru se mi hrabat nebudeš! Musím si s vámi připít. Zamotal se do toho lhaní
dokonale.

(e)  Začala mu hned tykat, i když na tykání bylo ještě dost času. Kočku sice zahnal, ale ta mňoukat
nepřestala. Co mi to tu, prosím vás, kuňkáte, vždyť vám vůbec nerozumím? Upozornila ho, že se
v nekuřáku kouřit nesmí, ale bafat nepřestal. Nehudrujte pořád, vždyť vás nebude mít nikdo rád.



                                                                        8



(5) K výrazům uvedeným v závorkách najděte s použitím německo-českého slovníku německá pojmenování,
která se stala východiskem českých přejímek:


          Franto, podej mi ten (vercajk). Ten míč šel přesně do levého (vinklu). Přece mě nebudeš
(hecovat). Za křižovatkou nás začali (haltovat). Střechu pokryli šedým (šifrem). Kup (špůlku)
bílých nití. Ta ženská je veliká (šlompa). Podej mi tu (sichrhajcku).  Zůstal úplně  (štajf). Ten
(štych) mě ještě trochu pobolívá. Dala mi na to (štempl). Ty se ale umíš (šmajchlovat). To je pěkný
(štof)! Ty účty musí (štymovat). Tak vám (vinšuju) všechno nejlepší. Ten (vuřt) mi nechutnal. Na
stará kolena si koupil (šenk). A je (šlus). Jak se ti ten (šmuk) líbí? Chceš (okoštovat)? Ten ale
umí (handlovat)! Je to ale pěkný (šlendrián)! Umíš (šlukovat)? Až se zvedne (šajba), začne vlak
(šibovat). Po mokré trávě leze (šnek). V dolním (šuplíku) jsou špendlíky. Přivezli jsme vám ten
(šutr).  Je to (sichr). Sochu postavili na bílý (sokl). Víš, kdo vynalezl lodní (šroub)? Umíš
udělat (špagát)? Petr si koupil novou (mašinu). Ztratil ty nejlepší (kunčafty). Andulo, (kušuj)!
Udělej to na (špeku). (Šíny) se na slunci krásně leskly.

          Pomocný německo-český slovník:

halten (zastavovat, zadržovat), handeln (obchodovat, smlouvat), hetzen (pobízet, štvát), kosten
(chutnat, ochutnat), kuschen (nemukat, nekecat), die Kundschaft (zákaznictvo, klientela), die
Maschine (stroj), die Scheibe (tabule, návěstí), die Schenke (krčma),  schieben (sunout se,
posunovat), der Schiefer (břidlice), die Schiene (kolejnice) die Schlampe (coura), der Schlendrian
(nepořádek), schlucken (polknout, polykat), der Schluβ (konec), schmeicheln (lichotit), der Schmuck
(šperk, ozdoba), die Schnecke (hlemýžď), die Schraube (šroub), der Schotter (štěrk), die Schublade
(zásuvka), sicher (jistý), die Sicherheitsnadel (spínací špendlík), der Sockel (podstavec, sokl),
der Spagat (provaz), der Speck (slanina), die Spule (cívka),  steif (tuhý),  der Stempel
(razítko),  der Stich (píchnutí, bodnutí, steh),   stimmen ( souhlasit, ladit), der Stoff (látka),
das Werkzeug (nářadí, nástroj), der Winkel (úhel, kout, roh), die Wurst (salám), wünschen (přát).


(6)  S pomocí anglicko-českého slovníku konfrontujte podobu českých přejímek (užitých v závorkách)
s jejich anglickými východisky:

        Umíš tančit (džajv)? Byl to jeho první televizní (šot). Stůl byl plný lákavých (sendvičů).
Ty jeho (smeče) jsou nechytatelné.  O (víkendu) budeme určitě na chalupě. Váňa je vynikající
(žokej). Před velitelstvím zastavilo několik (džípů). Vedení pražské Sparty hledá nového (kouče).
Anglické  (fotbalové) (týmy) jsou na tvrdou hru zvyklé. Kup ještě  (krekry) a (džus).

Zítra přenocujeme v (kempu). Vysyp to do (kontejneru).  (Džentlmeni) ještě nevymřeli. Ty (džínsy)
jsou ti trochu těsné.. Roli (kovboje) zvládl znamenitě. Novým (lídrem) strany byl zvolen Cyril
Svoboda. Cirkus se bez (klauna) neobejde. Je to problém všech dnešních (teenagerů). Padl na ni
těžký (splín). Hráč byl v (ofsajdu). Nabízíme divákům novou televizní (šou).

       Pomocný anglicko-český slovník:

 camp (tábor, tábořiště, kemp), clown (klaun, šašek), coach (kouč, trenér), container (nádoba,
kontejner), cowboy (kovboj),  cracker (keks), footbal (fotbal, kopaná), gentleman (pán, džentlmen),
jeans (džínsy, džíny), jeep (džíp), jive (džajv), jockey (žokej), juice (šťáva), leader (vůdce),
sandwich (sendvič), show (hra, podívaná), smash (úder, smeč), shot (snímek), spleen (splín
melancholie, sklíčenost), team (mužstvo, družstvo, tým), teenager (dospívající hoch nebo dívka),
weekend (víkend, konec týdne).

                                                                          9



(7)  Opřete se o Slovník spisovného jazyka českého a určete, z kterých jazyků byla do češtiny
přejata tučně vytištěná pojmenování:


        Jak vám chutná camembert? Petr je velký cynik. V době zkoušek je na fakultě živo. Nehodlám
ten brajgl snášet. To capriccio zahrál skvěle. Má těžkou sklerózu. Začala vykřikovat, že Gajdůška
je bosorka. Leželi na písečné pláži a opalovali se. V parku už rozkvetly sakury. Své názory vyložil
podrobněji ve studii o italské renesanci. Ty modré šaty jsou ti trochu knap. O Vánocích jsme
chodívali na půlnoční mši. Z minaretu se ozval táhlý muezzinův hlas. Petr je cholerik. Náš trh je
dostatečně saturován módním zbožím. Hlavní alkaloid opia představuje morfium. Málem z toho měla
šok. Přihnal se ničivý uragán.


(8)   Vyložte význam přejatých citátových výrazů a určete jejich původ:


       Komise byla sestavena ad hoc. Dám si telecí koleno à la bažant. Cogito, ergo sum
(Descartes). Všechno bylo comme il faut. Tu je tedy corpus delicti. Evžen Malota, enfant terrible
naší společnosti. Errare humanum est. Cítil to jako uznání za fair play. Dopustila se nemalého faux
pas. Přistihli ho in flagranti. V uměleckých textech se najde nejedno hapax legomen. Stále opakoval
své oblíbené non multa, sed multum. Věděla dobře, že není persona grata. Musíme zachovat status
quo. Time is money. Je to pro mě terra incognita. Jak říká básník, omnia vincit amor (Vergilius).


(9)   Víceslovná pojmenování nahraďte v textu univerbáty, tj. pojmenováními jednoslovnými

Zdůvodněte jejich užívání a frekvenci a určete jejich postavení ve slovní zásobě národního jazyka
(uvědomte si třeba i to, že mikrovlnná trouba je také mikrovlnka, ale ne „malá vlnka“).

Současně se vyjádřete i o postavení multiverbátů:


       Ráno musím jet osobním vlakem. Kup mi Lidové noviny. Zaměstnanci dopravního podniku
stávkovali. Máš to všechno v té květované igelitové tašce. Jeho sestra pracuje v textilní
továrně.Začala studovat anglický jazyk. Jako absolvent uměleckoprůmyslové školy dostal zajímavou
nabídku. Diplomovou práci musím odevzdat začátkem dubna. Všichni členové akreditační komise jsou už
v zasedací síni. Po této okresní silnici se dostanete velmi rychle na dálnici. Ten cestovní účet
nemáte řádně vyplněný. Mezi panelovými domy vyrostl honosný supermarket. Ředitel bude zítra slavit
své padesáté narozeniny. Koupila si luxusní balonový plášť. Je to úchylný člověk. Před prodejnou
zastavily dva dodávkové vozy. Podejte mi třídní knihu. Státní zkoušky začnou za týden. Na pláž si
vezmu jen tričko a krátké kalhoty. Ani z jedné přesilové hry nedali naši branku. Zítra musím jít
k zubnímu lékaři. A tak se kluci z horního konce dědiny utkali v nerovném boji s kluky z  dolního
konce. Ty sametové kalhoty si už neber, jsou ošoupané. Zítra máme generální zkoušku. Na hlavě měl
slaměný klobouk a nesl se jako papír v průvanu. Teď právě chodí s pohlednou studentkou medicíny a
medí si. Do toho mokra si vezmi gumové holínky. Nedáte si trochu bramborové polévky? Máte ráda
koprovou omáčku? Žáci osmých tříd půjdou na výchovný koncert. Pavel má nový kopací míč.

Sám spisovatel dal podnět k této diskusi. Takové jednání je třeba podrobit velmi ostré kritice.
Velmi podrobnou analýzu Máchova Máje podal u nás zejména Jan Mukařovský. Váš syn dnes může najít
uplatnění zejména jako programátor. Naše čtenářská obec to velmi pozorně sleduje. Po umělecké
stránce byl její projev vynikající. Z hlediska barvy je ten obraz až pobuřující.



                                                                       10


(10)   Projevem dynamiky slovní zásoby jazyka (viz také oddíl VIII.) jsou nejen běžné odvozeniny a
složeniny, nýbrž i zcela nové útvary, které nazýváme neologismy. Taková slova nebo slovní spojení
(jednoslovná nebo i víceslovná pojmenování) nemají stejný osud. Zatímco některá z nich se začnou
rázem v jazykové komunikaci užívat (protože označují životně důležité nebo pozoruhodné
skutečnosti),  jiná se naopak nevžijí. V tomto smyslu se rozlišují (1) neologismy perspektivní (z
funkčního hlediska aktuální a aktivizované), (2) neologismy neperspektivní  (mající podobu
neakceptovaných návrhů), (3) neologismy okazionální  (autorské, vyznačující se nezřídka neústrojnou
utvářeností) a (4) neologismy dobově módní (efemérní, přechodné, kolokviální). Rozlište je v textu:


       Naše logo najdete na internetu. Musíš ještě jednou kliknout, ale dej pozor, aby se ti to
nevydylítovalo. Myš napojená  na klávesnici počítače by se mohla laškovně nazývat myš břichem
vzhůru. Ve speciálních případech zůstáváme u anglického slova notebook. Mikroprocesor je základní
prvek mikropočítače, který na jednom čipu (= název pro integrovaný obvod vytvořený na jednom
krystalu polovodiče)  sdružuje aritmeticko-logickou jednotku, registry a řadič. Bez doktora
Barnarda a jeho přístupu k pacientům ve stavu klinické smrti by se z transplantace srdce nikdy
nemohl stát standardní lékařský úkon V sekáči se dá nakoupit lacino. Zahlédla jsem je v té nové
pizzerii. Večer se stavíme ve snack baru. To naše KDECO je hotový supemarket. U nás se podobný
obchodní dům jmenuje CENTRO a v Athénách KENTRO. Luxusní televizory mají v TANGU, tak si koupíme
nový, ta naše bedna je už tak stará, že by se klidně mohla jmenovat i rozvid nebo rozjev. Dnes už
v masně nenakupujeme. V textilních prodejnách kdysi převládal tesil nebo dederon. Znáte původce
slova robot? Vláda prostě řekne, že přihodí pár miliard z plánované privatizace, a hotovo. Po všech
zemích eurozóny budou až do konce roku proudit zásilky s novými bankovkami a mincemi měny eura. Eva
Herzigová chce už s modelingem skončit.Silné mnutí rukou znamená stres stejně jako kousání do rtů.
Náš rejža má epes ženskou. Když mi dáš hubenec, tak půjdu. Teď nás zas tetička umoučníkuje. Pořád
by s námi  jen legracovala. Ta si tam určitě nabrnkne nějakého Francouze. V takovém brodítku se
koupat nebudu. Má už nějakou tu cítku za sebou. A swingovat umíš? Televizní rosnička oznamuje, že
zítra nás čekají sněhánky. Miroslav Holub soudí že „myslíme-li myšlenky, pak to, co říkáme, jsou
spíše řečenky. Mluvenky. Zhusta pak breptěnky“. Spolu s jinými se i Karel Čapek v minulém století
ptal, „ jak se bude vyvíjet lidová řeč i na vesnici, je-li soustavně infikována nejhrubším
jazykovým pepictvím některých humoristických plátků“ (Lidové noviny 1932).


(11)  Charakterizujte utvářenost podtržených výrazů a uveďte, které z nich jsou kalky nebo
hybridy:


       Jako vědátor se vyznamenal, ale jako milenec nestál za moc. Zřejmě ji trápí svědomí. Měl
byste to podepsat. Tato autoopravna pracuje nonstop. Dáte mi svůj autogram?  Tento problém nebude
předmětem našeho jednání. Musíme rychle zavolat zvěrolékaře.  Hanka se ukázala v nové minisukni.
Maxipes Fík dětem učaroval. Je to náš prvorozený syn. Tak už tě mám, ty prachmilione! Co stojí ten
mikropočítač?  Termín je specifický lexikální znak, který označuje pojem. Ty peníze si můžete
uložit na běžný účet. Na Vánoce přijedu určitě domů. Česká  minivýprava nepatřila mezi běžeckou
špičku. Otvírání i zavírání dveří je u nás na fotobuňku.




                                                                          11


V.    Rozvrstvení lexikální zásoby


(1)  Lexikální zásoba (lexikon) každého národního jazyka je otevřený systém (resp. podsystém)
spisovných i nespisovných lexikálních jednotek (lexémů), které plní pojmenovací funkci. Jádro
neboli centrum tohoto systému tvoří ty útvary, které pojmenovávají nejpodstatnější skutečnosti
světa (srov. např. čes. matka, otec, dítě, dům, slunce, chléb, sůl, jíst, pít, žít) a jako takové
jsou  v mezilidské komunikaci nezbytné.  Útvary, jejichž aktivizace je v komunikaci z různých
důvodů minimální, stojí na periferii tohoto systému (srov. např. zastaralá slova jako bradýř,
halapartna, jmě, lučba, mázhaus, měřice, škamna, drbiti). Mezi centrem a periferií však neexistuje
ostrá hranice, spíše jde o širokou přechodovou oblast, která zahrnuje vedle jednotek běžných a
běžněji užívaných i jednotky slohově příznakové (vymezené teritoriálně, sociálně, pragmaticky nebo
i z hlediska časové platnosti). Zamyslete se tedy nad uvedeným texty a podtržené výrazy se pokuste
zařadit do odpovídající vrstvy české slovní zásoby:



   1.  Jakých zkušeností nám bylo třeba, jakých cest a potkání pod sluncem našeho dne a ve světě
neviditelném, nežli jsme pochopili smysl slov, která jsme znali po léta, netušíce jejich hloubky.
(Otokar Březina)

    2.  Abychom rozlišili, zda je něco krásné nebo ne, nevztahujeme představu prostřednictvím
rozvažování k objektu kvůli poznání, nýbrž prostřednictvím obrazotvornosti (možná také
s rozvažováním spojenou) k subjektu a k jeho pocitu libosti nebo nelibosti. Soud  vkusu není tedy
poznávacím soudem, není tedy logický, nýbrž estetický, a tím rozumíme takový soud, jehož motiv
nemůže být jiný než subjektivní. (Immanuel Kant)

    3. Řeč dovedeme též odstiňovat různým způsobem přednesu: mluvíme-li staccato, znamená to, že
slabiky ostře od sebe oddělujeme malými přestávkami, popř. je vyslovujeme sice odděleně,
jednotlivě, nikoli však s přestávkami (neboli detašé), anebo je naopak plynule vážeme  (legato).
Jindy zase mluvíme neklidně a trhavě (neboli rubato) nebo naopak poklidně (tranquillo). (František
Daneš)

    4. Jan Josef byl více skotákem, kočím a práškem a nezbýval mu ani okamžik času, aby pohrávaje
si s násadkou, hotovil učitelské čmáranice. Vstával o páté a sotva se oblekl, vyháněl kozu, aby ji
pásl až do sedmé. Často hnával vemenatou straku daleko z dobré pastvy a málem až k nadelhotské vsi,
aby se setkal s ostatními pasáky. Byl rváč a vpadal v hromadu kluků hotov práti se, křížkovati,
tahati se, honiti a býti bit Zatím co pasáci toto vše vykonávali, zrazené kozy lezly po suchopáru,
hněvem dupajíce zemi. (Vladislav Vančura)

   5. Myslete si, že jste elektrikář, že vás mistr hned první den poslal, abyste šel do mořírny
spravit: cecky. Vezmete údržbářskou brašnu a jdete do bajcu neboli mořírny, nikdo tam momentálně
není, tak se rozhlížíte a těkáte po předmětech, které by se mohly jmenovat: cecky. A ejhle!
Z pojízdného jeřábu visí bakelitová polokoule, ze které trčí čtyři knoflíky. Spravíte tedy ten
vypínač a od té doby mu jináč neřeknete než cecky. Pak jdete s údržbářskou kabelou po martinských
pecích, slyšíte, jak topič huláká kamsi: Vodáci, sedmičce tečou kalhoty! Obcházíte po martince tak
dlouho, až vidíte, že dveře martinky se podobají přesně kalhotám. A jdete ocelárnou, jdete podle
kanálu, kde předák dává rozkaz: Klucí, jděte uklidit kořeny a svině! A zase pozorně těkáte od
předmětu na předmět, až s rozkoší setrváte na cákancích tuhé ocele, které se opravdu podobají
sviním a kořenům …

     Můžete-li tohle slyšet v reálu, není důvod, proč by to nemělo proniknout v próze, pokud by
spisovatel to potřeboval, nebo dokonce může potřebovat. (Bohumil Hrabal)


                                                                       12


(6)  I čukoláda tam byla, cukrový mejdlíčka, a těch špaličku cucnejch, že to dál nejde. Některej se
toho nacpal, až potom doma zdechoval … Matěj zatím klacíkem vylovil pečeňáky, byly už jako
puchejře. Každý převracel bandůrek z dlaně do dlaně, jak byl žhavý, pak jej rozmáčk, a vuš s ním do
papulky. (Josef Štefan Kubín)

(7)  Na Třeboňsku byste mohli zaslechnout plastický výraz lokáč, jímž starší generace rozuměla
„okrouhlou hlubokou louži na písčitých a rovných lesních cestách, která zarůstá žabincem a
nevysychá ani za  největších letních veder“, nebo slovem kápěj se nazývala „čára na níž
z přeplněného okapu kapala voda“, což potvrzuje i výrok nebožky babky Kostrbové „Ten má špatný
pohodlí. Jak pes, co líhá na kápěji.“ A švanda se v jižních Čechách říkalo „borůvkám  rozvařeným
s mlékem a cukrem“. (Tomáš Řezáč)

(8)  Ludkové moji milí! A tož na Vánoce zme chtěli prasa zabíjať. A že strýc Kozubíků je taký
zabíjač. A tož prišéł, prasacko omŕkł, a jak namjeřáł, první šus nic, podruhej prásk sekyrú a
prasečí ocásek v noze aj ze sekyrú! Mária truskavec, co fčiléj? Křičáł jak fanda na kopanéj a tož
já, že ořešprute, vytahni si honem ten ocásek. (Ze  Slovácka)

(9)   Co tak hajcujete, strýcu!? Chodíte do hory? Málo, je to hamplasina. Mám za chalupú hafol
chabaždí Vařím si chábovicu. Chceš halúzkovéj? No nechláchúňaj sa! (Z Valašska)

(10   K romantice Vltavy, Otavy a dalších řek patřívali nerozlučně voraři. S jejich těžkou prací
bylo spojeno i jejich jazykové vyjadřování. V řeči vorařů řeka vždy tekla řečiskem nebo tečištěm,
dnu se říkalo spodek. Byly-li na dně nerovné nánosy, říkalo se, že „kopec spodku bere na sebe“.
Velkým kamenům vyčnívajícím z řečiště se říkalo Kvočna, Slon, Šimák; menší aa malé kameny se
nazývaly Štěňata, Hříbata, Veverky nebo Kuřata.  Kamenité dno bylo pokryto buď potopeným kamením,
nebo vyšším kamením se skalisky, tzv. hladovým kamením. To když při nízkém stavu vody (malé nebo
zapadlé vodě) vystupovalo nad hladinu.Tehdy přirovnával lid vorařský řeku k žíznícímu tvorovi a
soudil o ní, že řece vysejchá v krku. Prudkost toku se označovala jako velká voda a říkalo se, že
voda kyne, skáče, vaří se nebo jde valinou.  (Vorařský slang)

(10)   Jelen burácel, jeho sok ustupoval. Byl to pořádný žebřiňák. Přivábený srnec supěl, honil
srnu dokolečka a pak ji začal pokládat. Bylo zřejmé, že srna ždímá..Na lovu měl jako všichni dost
střeleckých příležitostí, mohl složit pěkného knoflíkáře, ten mu však cudně ukázal jen svoji kelku
v bílém obřitku, a on se domů vracel jako bžundal. (Myslivecký slang)

(11)  Kdo se dokáže vloudit mezi železničáře, tak se může  seznámit i s řadou (pro běžného
uživatele jazyka nezvyklých) pojmenování různých typů lokomotiv, např. lokomotivě řady 464,0 a
554,0  známé svým zvukově výrazným výfukem kouře dali jméno bufan, „tendrovou lokomotivu řady
475,0“ nazvali obrazně podle vzhledu její uhelné skříně  baba s nůší a „dieselelektrické lokomotivě
T 478,1“  říkají bardotka nebo také berta, honda, lolobridžida, šedá eminence nebo zamračená.
(Železničářský slang)

(12) Přišel za svó néjnovjéši miló: „Máňo, dnes nejdem kysat a chrupčit.  Betálně se  vošolni,  ať
nevypadáš  jak vod šóklí. Vem  si  na  habrůvky ty semišový  pekle,  na kolky zlaté kódr  a
népěkňéši  prazletu, na lopuche óringle, přičísni háro, naraž si topr na štriclu a dem. Mám za
deset ká dva lajvont flósky do první brázdy na Smetanu.

      „Nech si ty jedy, Kódl, na smetanu nemůžu. Nabóchala sem se na pajtlu střešní.“

Vysvětlivky:

kysat a chrupčit = spát,  betálně = výborně, bezvadně, vošolnót se = obléct se,  šókle = houpačky,
habrůvky = nohy, pekle = boty,  kolky = ruce, kódr = prsten, prazleta = náramek, lopuchy = uši,
óringle = náušnice, háro = vlasy,  topr = klobouk, štricla = hlava,  ká = čs. koruna,  lajvont =
správný (z němčiny),  flósek = vstupenka, brázda = řada,  jed = nepravda, výmysl, Kódl = Karel,
nabóchat se = najíst se,  pajtl = polní pych (Slovník brněnských plotňáků)



                                                                       13



(2)   Zvláštní postavení zaujímají ve slovní zásobě jazyka termíny: jsou to útvary, které tvoří
systém sui generis. Od ostatních lexikálních jednotek se liší především maximální kontextovou
autonomií a tím, že  jim zpravidla chybí (nebo je v nich potlačena) postojová složka. Uvedené
(tučně vytištěné) jednotky nahraďte českými a zdůvodněte, kdy a proč se dává přednost útvarům,
které jsou svým původem cizí, tj. nejsou zatíženy  „domovskou příchutí“:


       Znělostní asimilace probíhá v češtině obligatorně pouze mezi pravými konsonanty, tj.
nezasahuje sonory a glidy. K výrazům bez vlastního přízvuku patří enklitika a proklitika.
Adjektivum rozvíjí v roli atributu substantivum, anebo se používá v predikátu. Ve funkci predikátu
nejčastěji vystupuje verbum. K těmto autosémantickým slovním druhům se řadí také adverbia, liší se
však tím, že jsou neohebná. Numeralia a pronomina se vyčleňují jako dva samostatné slovní druhy.
Sémantika interjekcí je ve srovnání s předchozímí slovními druhy  poněkud zvláštní. Čeština má
singulár i plurál, ale duál se v ní jako systémový člen kategorie čísla nedochoval. Termín displej
se užíval v textech zpočátku jako maskulinum i femininum, nyní už převažuje maskulinum. Adjektiva
dělíme na kvalitativní a relační. Zvláštní skupinu pronomin představují posesiva (např. můj, tvůj,
náš, váš). Uveďte některá demonstrativa. Německý filozof Gottfried Wilhelm Leibniz díky rozboru
partikulí ukázal, jak probíhají v lidské mysli abstraktní i konkrétní myšlenkové pochody. Pokud jde
o pojmenování jednoslovná, nabízejí se dva základní slovotvorné postupy: prvním a
nejproduktivnějším je derivace a druhým kompozice. Morfémy, které zaujímají pozici před kořenem
slova, nazýváme prefixy, morfémy za jeho kořenem jsou sufixy. K záporně zabarveným lexikálním
jednotkám se řadí pejorativa, vulgarismy a dysfemismy, v nemalé míře to však platí také o
augmentativech.  Ve výpovědi Meruněk bude letos na trhu málo, protože na ně padla plíseň jde o
vztah subordinace, který je slovně vyjádřen hypotaktickou spojkou protože. Větné výpovědi, v nichž
je v pozici subjektu umístěn agens, považujeme za výpovědi s primární diatezí  (srov. Poslanci
tento zákon nakonec schválili) a výpovědi, v nichž je agens z pozice subjektu vytlačen (srov. Zákon
byl schválen), hodnotíme jako útvary se sekundární diatezí, tj. jako struktury deagentní. Elipsy
jsou dvojího druhu: exoforické a endoforické.


 (3)  Uveďte, co víte o expresivitě slova a pokuste se najít její nosné složky v úryvku z knížky
Františka nepila Střevíčky z lýčí:


      Nuže, pan Švestka tedy plácnul tetu Mařku a začal vydávat na dvoře povely. Mužští odnesli na
správné místo necky, on v nich natáhl řetězy, pak se podíval, kolik má děda smůly, kouknul se,
jestli má moje maminka dost velký kastrol na krev, nakonec vzal sekeru a že jako prý na to půjdou.
To vypadalo tak, že děda vzal provaz a vkročil za prasetem, a teta si zacpala uši a utíkala si
strčit hlavu pod peřinu.

      Děda uvázal pašíkovi provaz za zadní nohu a vyvedl ho z chlívka před pana Švestku. Pan
Švestka na něho promluvil pár laskavých slov, čuně se uklidnilo, protože vědělo, že je v dobrých
rukou, a když ji dostalo mezi oči, nevřískalo, neřvalo, nekvičelo, nedělalo nikdy nic
srdcervoucího, udělalo jenom huf! a žuchlo sebou. Pan Švestka, aby nevypadal jako skrblík, dal mu
obyčejně ještě jednu a zeptal se: „ Tak Andulo, kde jsi s tím krajáčem?“ A maminka přiskočila a
začala míchat krev, pan Švestka ji pumpoval z vepřiska přední nohou, vyprávěl mamince všelijaké
nestoudnosti a maminka kvedlala a kvedlala, aby se krev nesrazila.



                                                                        14


(4)   Na čem je založena jazyková expresivita Vyskočilovy knížky Malý Alenáš ?


       Zkrátka když si někdo žije jako nikdo, tak si žije jako nic!

       A zrovna tak si žil ten malilinkatý. Pořád jako nic, jako nic, jako nic …

       Až najednou bác!

       Padl do oka jedné mouše.

       Jé, ta moucha mrkala! A jak tak mrkala, tak na toho malilinkatého mrkla ne dvakrát, ne
třikrát, ne čtyřikrát, ne šestkrát, ne osmkrát, ne devětkrát …

       Nýbrž  p ě t k r á t !

       Ano, pětkrát rychle za sebou za sebou.

       A jak na něho pětkrát mrkla, tak ho jednou zočila.

      Je třeba si povšimnout, že ta rozmrkaná moucha toho malilinkatého ne spatřila, uzřela,
zahlédla anebo uviděla, nýbrž přímo zočila, když jí ten malilinkatý z oka zase.vypadl.

      A jen ho zočila, hned zvolala: „A hele! Heleme se! Co tě to napadlo, padat mi do oka, hele? A
kdo ty vůbec jsi, hele, že mi padáš do oka? Hele!“

      Ta moucha se docela mohla jmenovat Helena. Jenže nejmenovala se tak, jak za chvíli uslyšíme.

      Ten malilinkatý jen kouká a vidí, že je ho najednou vidět! A je z toho svého vyjevení tak
očividně vyjevený, že povídá: „No, já … Já jsem … já!“

      „He, he, to se ti tedy povedlo, hele! Jenže s tím si na mě nepzídeš!“ bzíkla moucha. „Já jsem
totiž taky já, hele! Ale kromě toho, že jsem já, jsem ještě moucha a zíkají mi Bzéťa! Aha! Tak mi
pěkně rychle zekni, kdo jsi kromě toho ty a jak ti zíkají!“

       Jak patrno, moucha, které říkali Břéťa, neříkala – možná neuměla říci – „ř“, což se mouchám
stává často, jelikož neříkají, nýbrž bzíkají.

       Jenže ten malilinkatý nevěděl, kdo je kromě toho on. Tak stál, usmíval se, jako se usmívají
ti, kdo nevědí. Kdo nevědí ani o tom, že se usmívají.

       …

      A od té doby si ten malilinkatý už nemohl žít tady na tom širém světě jako nikdo, neboť teď
už věděl, že je  n ě k d o .


      Jenže  nevěděl  k d o. A to k d o  mu nedalo
spát.

      Na kdejaké slovo přišel, hned si je na sebe zkoušel, jestli to náhodou není ono. Ale žádné
z těch slov nebylo ono, natož aby to byl
on.

      Ach ten si s tím zkoušením zkusil Chudák
malá!


      Jak byl celý zaražený, napadlo ho, že je hřebík.

      „To se musím vytáhnout, když jsem hřebík!“ řekl si. A jal se vytahovat, vytahoval se a
vytahoval, že kdyby byl hřebík, musel by být už dávno vytažený. Ale on
nic.

     „Když se stále vytahuju, tak to nejspíš nebudu hřebík, ale tričko!“ pomyslil
si.

     Byl z toho všecek naměkko. A cítil se jak vajíčko.

     Pak byl zvadlý a přišlo mu, že je salát.

     Byl ušlý a měl se za zisk.

     Až z ničeho nic byl svěží. A hned volal: „Já jem svěží, já jsem s věží! To já nejspíš budu
kostel! Ne, ne, spíše radnice!“

     A byl z té radnice bezradný.

     Takhle semlel, na co přišel. A omílal to a omílal, až z toho svého omílání byl dočista
omýlený. Načež se sesypal a prohlásil o sobě, že je krupice.

      A s tím, že je krupice, usnul.



                                                                         15



VI.   Paradigmatické a syntagmatické vztahy lexikálních jednotek


        (1) K paradigmatickým vztahům lexikálních jednotek patří vztahy (a) významové a (b)
slovotvorné. K prvním z nich patří polysémie, synonymie, antonymie, homonymie, kosémie,
paronymie,  hyperonymie, hyponymie a kohyponymie. Pokuste se zástupce těchto vztahů identifikovat
v uvedených textech:


       *  Kup nějaké květiny, mohly by to být růže nebo i gerbery, ovšem chryzantémy by se babičce
také líbily. Některé dřeviny hodně pomrzly, ale ty naše meruňky a broskve to díkybohu vydržely,
dokonce i angrešty a jahody. K šelmám patří lev, tygr, levhart i rys, ale nečekal jsem, že i náš
soused je šelma.

       * Kompot nejedli, a přece ten komplot zosnovali oni. Abstinence poslanců je při hlasování
vítána, nicméně  jejich abstence nebo dokonce absence se kvalifikují jinak. Když už píšete o jeho
pestrém životě, neměl byste pominout ani některé historky s tou zrzavou hysterkou. Z toho parte ten
part nezahrajete. Kant byl filozof, ale ty jsi jen rozumbrada.  Spíme už na nových  (matricích?,
matracích?). Na stropní konstrukce se používají (hurdisky?, hurisky?). Dávala si do vlasů (kostní?,
kostěné?) jehlice. Slepice je (hrabivý?, hrabavý?) pták. Rádi bychom to dítě (adaptovali?,
adoptovali?). K (životním?, živelným?) patří nejen povodně, nýbrž i sucha. Kde najdeme poučení o
(asigmatickém?, astigmatickém?) aoristu? Brodili jsme se (mazlavým?, mazlivým?) blátem. Ty
(játrové?, jaterní?)  testy máte v pořádku. Je to oficiální (mluvka?, mluvčí?) našeho ministerstva.

      * To nebyl obyčejný běh nebo útěk, to byl úprk. Požádal je o minutu ticha za oběti
bestiálního útoku. Dejte mi pokoj, chci mít klid! Měla poměr s ředitelem podniku. Relace dolaru
k české koruně není zatím příznivá. Spodní prádlo asi neměla. Vaši bydlí na horním konci vesnice
nebo na dolním? Koupit nějaký obyčejný dům nechci, když už, tak aby to byl pořádný barák, v té
staré chajdě už bydlet nechci. Měla takové chrpové oči, ale Jitčiny byly pomněnkové, taková krásné
kukadla. Tu naši kobylu, tu utahanou herku chcete ještě zapřáhnout?  Odešel skvělý člověk, skonal
ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. Ta sousedka je hrozná megera, fúrie, xantipa. To jejich prase je
pořádné vepřisko, hotový sádelník, veleprase.

Zrovna tadyhle do rabátka potřebuju něco hodně vysokého mezi oměje a ostronožky; dáme tam dictamus,
zajisté, zvaný též třemdava čili hořící keř (Karel Čapek)..


      * Zahlédla ho ještě, jak si šněruje boty, nasazuje klobouk a jak nezvykle tichý šněruje
z hospody domů. Teď uvidíte Zuzanu, jak vypadá, když vypadá. (Bolek Polívka) Ta ale vypadá!  Pevně
zadrhl smyčku a byl konec. U dveří Alena zadrhla o koberec. Náhle se v tom vzrušeném proudu řeči
zadrhla. To jejich pole bylo samý kámen. Spadl mi kámen ze srdce. Před budovou stojí nádherná
socha, kámen. Petr vyběhl na trať první. Ředitel s ním pěkně vyběhl, uši mu jen hořely. Ohně ještě
hořely, ale lidé se už pomalu rozcházeli. Hlava mu padala únavou. Pane vachmajstr, vy jste ale
hlava! Tak co, hlava nebo orel? Váš syn je velmi chytrý chlapec,  a hodný. No to víš, nic mu nedám,
je moc chytrý, lump jeden. Netvařte se tak hloupě, Peterko! Cítil jsem se velice hloupě, když jsem
ho přehlédl a nepozval k našemu stolu. Dej mi hubičku. Dítě má roztomilou hubičku.Vyjmenujte
hudební nástroje s hubičkou. Čeká nás volný život. Je to místo volné?  Šli jsme volným tempem. Tu
máš volný lístek na Hubičku. Dejte mi čistou sklenici. Je to čisté zlato. Odvedl čistou práci. Ten
člověk je úplně hluchý. Tam v té dolině je hluchý prostor. Hluchá místa se v jeho románě také
najdou. Přivezte mi kolečka hrubého písku. Má deset tisíc hrubého. V kompozici máš spoustu hrubých
chyb. Pochovej Aničku, ať nepláče. Tatínku jsme už pochovali, právě před rokem.


                                                                         16



      *  Ty hluboké a zrádné víry mě už zbavovaly víry, že ji z té vody vytáhnu. Pojedeme
desítkou.  Že by Nedvěd neproměnil desítku?  Desítka na jeho dresu byla výmluvná. Travička se
zazelenala. Ostravská travička by mohla být  potrestána až osmiletým vězením. Nemohli jsme tak
velký byt v zimě vytopit. Dejte si opravit ten vodovod, nebo nás chcete vytopit? Asketa byl
potrestán, a sketa? Vždyť ten Mazal je hrozný mazal, všichni se do něho hned pustili, měla jste
vidět, jak mazal. Turnaj v boxu byl zahájen. Seděli jsme v boxu. Ty boty jsou z boxu? Ta červená
slepice má tipec, bez té se obejdu, ale bílé slepice si nechám Slepit se to nemůže. Jestliže zvolá
Chod humři, nemusí to ještě znamenat, že myslí na humry. Stál vedle ní a byl z ní vedle. Okouzloval
ji její panický zjev, a přece měla panický strach. Zahlédli jsme dva mladé rysy. Začal zkoumat
jemné rysy jejího dívčího obličeje. Je to můj věrný druh z mládí. Tento druh jahod budeme určitě
pěstovat. Právě mi kyne těsto na buchty a venku mi kyne Adéla, že už nebude čekat. Laťka se ještě
chvěla, ale Laďka už zvedala ruce nad hlavu. Tento mýval míval jemnější kožíšek. To jsou příliš
vysoké cifry. Jak se ti líbí cifry na mém kroji? Lupiči ukryli svůj lup s pomocí silných lup za
houslový lub. Pro její objetí mu objetí celého města nebylo obětí.  Sním svůj sen. (Televizní
reklama na jogurt)


     *   Na její záchraně má nemalý podíl tento chlapec. Na břehu stáli velcí i malí, mladí i
staří. Podali nám nepravdivou zprávu. Toto tvrzení je lživé. A co je vlastně pravdivé? Dáváš to
příliš vysoko, ale tak nízko to také nemůže být. Byla to žena nemladá, ale krásná.Tvářil se jako
živá mrtvola. To víte, ta má dlouhé prsty, bere kdeco. Sousedka bere za ušití kalhot pět stovek, to
je slušná cena. Kos vletěl do pokoje, ale hned zas vyletěl. Ten kluk je hrozný neřád. Pro něho
kázeňský řád neplatí? Vítězí snad nemravnost nad mravností a duhy se dál smírně klenou i nad neduhy
tohoto světa? Je to jeho kolébka i hrob. Tos mu pomohl, když si navíc zlomil i ruku! Do cely
pronikalo černé světlo.


    (2)  Syntagmatické vztahy odrážejí pravidla užívání lexikálních jednotek v textu, tj. znamenají
významovou schopnost té či oné lexikální jednotky spojovat se na různých úrovních s jinými
lexikálními jednotkami, při níž se ovšem  nevylučuje ani jisté pragmatické překračování této
spojitelnosti.


    (*)   Východiskem analýzy těchto vztahů může být tento úryvek z knihy Karla Poláčka Bylo nás
pět:


    Naši si myslí, že až budu velký, že budu sedět na kanceláři v teple, lidi budou přede mnou
smekat, ale já budu olizovat kolky. A budu si posílat pro párek. To se mi nechce líbit. Nejraději
bych sloužil u Bejvalů za pacholka, neboť bych nosil koženou zástěru a v uchu bych měl mosaznou
naušnici proti uhradnutí jako Jakub, Bejvalův čeledín. Tak bych kráčel podle vozu hezky zvolna a
zeširoka, mával bych bičem a pro sebe si hvízdal. Několikrát jsem zkoušel chodit jako pacholek
Jakub a teď už to umím. Taky pískat jsem se naučil, koně ho mají rádi, ale musí v tom být smutná
nota. Oni pak otáčejí po kočím hlavu a dívají se naň svýma krásnýma tmavýma očima. Někdy si Jakub
zastrčí násadku do holínky a staví se u Friedmannů na kořauku. Nejdříve se podívá sklenkou proti
světlu, pak rychle překotí do sebe kořauku, zavrtí hlavou a udělá brr! Tuhle se maminka divila, jak
mi nalila kávu, tak jsem se na hrnek podíval proti světlu, pak jsem se napil a udělal brr! A jako
bych si utřel vousy.Maminka se ptala: „Co to děláš za uličnictví, uličníku jeden uličnická, chceš,
abych na tebe vzala kverlačku?“ „Nechci,“ odvětil jsem.


                                                                         17



(*) Dalším textem může být krátký úryvek z básnické skladby Vladimíra Holana Terezka Planetová:


      Dnilo se jako za potopy, / „Slunce je široké dvě stopy.“ / psal Herakleitos v stejný den … /
Musivě začal kovář kovat / a jeho žena vzhlédla ven / a nepřestala ukusovat / nehýtky svému dítěti
… / Svévolně hrozil suchý kořen / i rzivých keřů vytětí.

      Je blízko od chalupy kupce / k doutnivé chýši dřevorubce, / před kterou (celý poprášen /

bledostí přeludově ranní, / jako by stál i noc i den / u mlýnské díry nevyspání) / hovořil rakvář,
mhouře zrak, / když světlo vnikalo až k očkám … / „Nevadí!“ končil, „já si počkám!“ / a odkulhal,
pták-bezperák.


(*) Nabízí se ovšem i báseň Františka Halase Mlčel  ze sbírky V řadě (1948-1949):


      Devíti stupni mučení / stoupá muž k velikosti / okraden o vše jen ne o hrdost / Vzpříčená
víra / zadržuje pád

      Mlčí

      Ucpává vůle rány / kudy se bolest dere / dvě noci rozúpělé / Jeho i Její / dvě noci trnoucí /
svazuje sametka krve

      Mlčí a mlčí

      Zabouchlé dveře / poslední den / srazily na kolena / Jít rovně Rovně jít / přes tu píď života

      Mlčí Jde rovně

      a jeho slávu vypravují / ty rovné kroky / a to mlčení


(*)  Všimněte si ještě úryvku z knihy Leo Rostena  Pan Kaplan má třídu stále rád v české verzi
Antonína Přidala (1995) a zamyslete se nad překladatelovými postupy:


      Mnohé večery v začátečnické třídě si profesor Parkhill pamatoval zvláště jasně, například
ten, kdy pan Kaplan postavil pomník Pepovi Popperovi. Anebo večer, kdy pan Kaplan do neuvěřitelných
podrobností zrekonstruoval skon Julia Caesara … Když se nad tím zamyslel, musel uznat, že většina
večerů, které si pamatuje – a všechny, které si pamatuje nejživěji – souvisí s nějakou ohromivou
kaplanovskou přestavbou jazykového systému.

      Jak jinak nazvat počínání žáka, který je schopen říkat opatrnické osobě „tichošlapka“ a
chlubivému člověku „konimír“? Který lidskou pošetilost přisuzuje tomu, že dotyčný má „o kuličku
víc“ a něčí zapomnětlivost vyřídí diagnózou „Je starej sklenóza, má paměť díravou jako zedník“?
Který tvrdí, že „ranní červenky“ má mnohem raději než „večerní smrkání“, a doporučuje „prášky na
cpaní“ každému, kdo po celodenní „výděrečné činnosti“ má nervy „na cucy“ …

      Až příliš často si pedagog uvědomoval, že do běžných úsloví mu zaznívá ozvěna kaplanovských
variant, ba že mu je přehlušuje. Kdykoli chtěl na schůzi sboru nebo ve třídě použít obratu „z bláta
do louže“,  musel  si  dávat pozor, aby  neopakoval  Kaplanovu inovaci „z bláta do lože“. A kdykoli
někde zaslechl střízlivé přísloví, které radí nepřeceňovat první vlaštovky, urputně se snažil
nemyslet na kaplanovskou transformaci „Jedna vlaštovka jaro
nepodělá“.





                                                                         18


VII. Nepřímá nominace


(1) Identifikujte text, v němž je zastoupena  synekdocha, metonymie, metafora, synestezie,
přirovnání, oxymóron, symbol,  alegorie, antonomázie a vyložte podstatu těchto figur:


*    Z těch dobrých věcí miluji naši lásku, / tu starou, / která nerezaví, / a říkám Ti znova a
znova: / Je včera, / bude dnes / a byla zítra. (J. Skácel)

*     Dvě kukačky vedle sebe, jedna druhou nevidí (Hádanka)

*     Jejej, pan lajtnant se slečinkou! Holka jako amoletka. (J.Š. Kubín)

*   Co mi to tu šveholíte, Andulo?! Vždyť ta Nováčková je pěkná zmije, vždyť kdo jí za to může, že
ten její je taková bačkora. (Úzus)

*    Čajánek přihrál Dopitovi a ten prudkou střelou zdálky vymetl finskému brankáři šibenici.
(Televizní komentátor)

*    No, čert má za ušima, ale jináč je hloupý jako peň.  (J.Š. Kubín)

*    Při cestě vychrtlé topoly, / na voze hladové oči. (J. Kainar)

*    Obklopilo nás výmluvné mlčení. (Rozhlas)

*    Muselas mu to všechno vyslepičit? (Úzus)

*    Kup vlasové nudle, dvě plzně, jeden koňak a čedar nebo camembert. (Úzus)

*    Mihla se jako motýl a zanechala po sobě ostrou vůni jasmínu. (Úzus)

*   A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek, / já jednou vypovím váš různý vznik a druh  (A.
Rimbaud v překladu V. Nezvala)

*    V tom článku je plno stupidností a nemístných jedovatostí. (Tisk)

*     Podolek mlh se plouží nad hřbitovy. (F. Halas)

*    Mizí sličný tah ptáků nad zvonicemi ovsů  (F. Halas)

*    A co slyším / Cirkulárku mrazu  (V. Holan)

*    … a smutkem zhavranělé rýmy / vzlétaly tiše nad mrtvými … (F. Halas)

*    Na obrazovce se znovu objeví král komiků. (Televize)

*    Já jsem se odmala tázal / a neříkal ach tohle znám / A nesplétal cop z vlasů maří magdalén (P.
Šrut).

*    Přesně řečeno na slepice se tedy nevolá „puty, puty, puty“, ale „putyputyputyputy!“ – tak, aby
všechno splynulo v jediné slovo, jehož slabiky bubnují z úst v rytmicky svižné kadenci. (F. Nepil)

*    Proč těžký je tvůj let, / proč se tak pozdí? / - Mluvil jsem patnáct let / do zdi / A zeď tu
vláčím sám / ze svého pekla, / aby teď ona vám všechno řekla … (V. Holan)

*    Robert stále ještě netuší, že za vším jsou žraloci trhu s nemovitostmi. (TV Revue 2001)

*    … seděl docela na kraji bílé řady, v saku ze sypkoviny, ramena jako průčelí hranaté kredence
… (J. Škvorecký)

*    McKinleyův těkavý zrak zakotvil na zaskleném příborníku. (J. Škvorecký)

*    Františku, ty jsi pěkné telátko, nesmíš jí všechno věřit. (Úzus)

*    Rozumí se, že nadávka není vždy pečetítko vzteku; lidé mnohdy nadávají ze samé lásky. Kdopak
neslyšel, jak maminky říkají dětem: „Ty moje malý prase, ty pancharte!“ (někdy společenská
obřadnost káže vyslovovati podobné nehoráznosti mazlivě a trochu zašišlat). Proti tvrzení, že
nadáváme jenom s pozdviženou myslí, svědčí skutečnost vládnoucí v polabských rovinách, kde si
sousedé šmahem a bez vzrušení říkají „otroku“. (V. Vančura, O nadávkách)




                                                                       19


(2)   Jak známo, že obrazné pojmenování není primárně určeno vztahem k míněné skutečnosti, ale
způsobem zasazení do uměleckého díla. Všimněte si tohoto faktu v úryvku z Vančurova románu Pekař
Jan Marhoul:


       Krev chudých je hluboké moře a jedy a bída jsou vichřice, jež je zvedá. V krčmě ztopořená
ruka tluče do prázdna a opilec se sápe na svůj stín, avšak jakkoliv jest jenom rytířem smutné
postavy, jakkoliv je jenom opilým bláznem, přece užívá svých pěstí, pere se a jest obáván.

      Opatrnost chudáků jest ochrnuta jedem, žel, že jen tehdy chudí svírají pěst, žel, že vrhnou
do stoky svoje neštěstí a hněv.

      O jedenácté barva opilosti v kořalně houstla, přikrývajíc šarlatem devět nuzáků, již doposud
řvali. Obsah láhve se třpytí jako střed světa a vše ostatní je marnost, neboť pryč a pryč je
všechno a marná je naděje. Budou se potáceti domů a zalezou do svých pelechů, aby se ráno probudili
ještě poníženější.


(3)    Zamyslete se  nad úryvkem z básně Františka Halase Staré ženy a vyberte v textu ty figury
(trópy), které na vás zapůsobily nejsilněji. Zdůvodněte proč:


           staré paní kulhají ke smrti / a těch několik zastavení / na známé vyšlapané cestě / to
je jen snítka na výšivce / to je jen skrčený roh povlaku / to je jen spadlý drobínek / nic jiného
ta zastavení neznamenají

          ruce starých žen / žlutší jílu pod rakví / otevřené a prázdné, vy ruce zedřené a
spotřebované

          plachetky styxu / blíženci modlitby / žezla porouchaná / hnízda křečí / třeslice
opuštěnosti / záhonky žil / orodovnice oněmělé / praporky splihlé / pobočníci propuštění /
marnotratnice zchudlé / těžítka bezesnosti

          vy ruce starých žen / šustící listy / obracené nedočkavostí svítání / obracené utrpením /
obracené modlitbou / vy ruce starých žen / tak zapomínající / na šíje mužů / na vlasy dětí / vy
ruce starých žen / silné jen tak / aby udržely kapesník k setření slzy / aby udržely obrázek
v rakvi / aby udržely kříž až zatlačeny budou oči / vy ruce starých žen


(4)  Identifikace denotátu (zvláště v uměleckých textech) nebývá někdy jednoduchá nebo dokonce
jednoznačná.  Soustřeďte proto pozornost i na zdánlivě průhlednou výpověď básně Matka, jejímž
autorem je slovenský básník Milan Rúfus:


         Po strmých schodoch do neba / stúpajú matky. Jednou rukou v chlebe, / druhou vždy
pripal´ujú sviečočku / pod nosom najmladšieho.

         A po všetkom, keď už sa stáva z nich / len pláštik spomienky, na odchod prehodený / cez
plece samôt , / - vždy ešte matky a dávno nie už ženy – / košel´u vel´kých smutných detí pohladia /
tak náruživo jako v baladách / pohládza milá milého / šabličkou, šabl´ou sťatého.







                                                                                      20


VIII. Dynamika slovní zásoby


        Zkoumat a popisovat svět jazyka znamená současně ponořit se do světa v jazyce a všímat si,
jak bylo a je postupně vnímáno a pojmenováváno všechno to, co nás obklopuje, jak se forma a význam
těchto pojmenování mění, nebo jak některá z nich dokonce zanikají a jak vznikají pojmenování nová:.


(1)   Vyložte vznik a fungování podtržených lexikálních jednotek.

        Řekl, že už nehodlá hrát v týmu roli mouřenína a sklízet za svou práci jen nevděk.Je přece
známo, že král Václav IV. si vybral za své rádce zemany i měšťany. Souvisí proprium Zeman
s apelativem zeman a slovo robot s robotou? Je to zákeřný člověk. Včerejší fotbalový zápas mě
zklamal. Souvisí slovo dálnice, jež vytvořil v třicátých letech minulého století kapitán ženijního
vojska Karel Chmel, se slovem dálka? Uveďte, o který jazyk se opřel nositel Nobelovy ceny Jaroslav
Heyrovský, když nazval svůj vynález polarografem, a identifikujte slovní základy tohoto názvu. A
z kterých základů vytvořil slovo pansofie Jan Ámos Komenský? Známý český přírodovědec Jan Svatopluk
Presl zavedl do našeho botanického názvosloví řadu krásných pojmenování (např. čilimník, hvozdík,
kopretina, plavuň, pomněnka, prvosenka, reveň, tavolník; lodyha, pestík, stvol) a zasloužil se také
o četná pojmenování zoologická, z nichž některá přenesl z jiných jazyků ( srov. např. hroch,
klokan, korýš, kudlanka, mlž, střevlík, tuleň, žralok), ale když hledal české jméno  pro rostlinu
zvanou latinsky arnica, patrně ho nic vhodného nenapadlo, a tak zvolil dávno „mrtvé“ české slovo
prha, jímž se původně označovala „šrotovaná mouka“, a bez jakékoliv souvislosti je přidělil
„arnice.“


(2)   Podle Františka Kopečného lze vznik řady slovanských ( a tím i českých)  slov odvodit z
okruhu jistých elementárních hláskových kombinací signalizujících různé modality rychlého nebo
prudkého pohybu (vyražení k běhu, letu apod.), trknutí, trčení, stříknutí, vržení, uchopení aj.
V podtržených exemplifikacích se pokuste tyto kombinace identifikovat a uveďte i vlastní příklady:

       Nemůžeš jenom tak  zničehonic ufrnknout. Sedli na motorku a frčeli na tancovačku. Sopka
chrlila žhavou lávu. Potrkala ho kráva. Vzali to úprkem, protože začalo hustě pršet. Prchali
k lesu. Mařenka si nemůže brknout. Nebuď tak zbrklá! „Jenda přijel!“ vyhrkla ze sebe Monika.  Vrhla
se mu do náruče. Fena ho chňapla za loket.. Mařka najednou se smíchem vyprskla: „Vždyť je to
blbost!“ Strhla si šátek a začala jím mávat. Pozor, mohlo by to hňápnout! Běž se tam mrknout.


(3)  Ověřte si  původ těchto podtržených výrazů a vyložte jejich sémantiku:

      Po prohlídce hradu Velhartice se vypravte na procházku do malebného podhradí. V údolí pod
jižním svahem hradu dojdete k chalupě Jana Wericha. Chalupa není volně přístupná veřejnosti a
nemůžeme se tedy společně podívat, v jakém křesle Jan Werich sedával, kam klepal popel ze svých
doutníků nebo čím chytával pstruhy v přilehlé říčce Pstružná. Dnes má chalupa nového vlastníka, a
tak nezbývá než jen cestou kolem nenápadně „šmírovat“, kde to náš oblíbený Pan klaun, mudrc a
filozof pobýval a odpočíval, a alespoň na dálku čerpat nespoutanou energii, která se v malebném
romantickém lesnatém údolí vznáší dodnes.



                                                                         21




(4)  Mezi zastaralými nebo zastarávajícími lexikálními jednotkami rozlište archaismy a historismy:


       Na rynku se objevil purkmistr v nablýskaných škorních. Císař udeřil dlaní o dlaň a rozkázal
vyplatit Wolfgangovi pět hřiven stříbra. Tento mlýnec a žernovy byly nalezeny v Lužici. Žili
v obecní pastoušce. Divné mýtné vybírá v tomto kraji rytíř Fridrich. Poroučeje se do přízně Vaší,
zůstávám povždy službovolný. Ubohé pastorče plakalo a chvělo se zimou. Otevřela okénce a zavolala
na chasníka. To jidášstvo mu nezapomenu. Když udělal nějaký nábytek, tak byl fortelný. Je to cirka
tisíc metrů. Nemohl si svého bradýře vynachválit. Jakápak je u nás krásověda nebo libomudrctví!
Lapku dali do šatlavy. O ten šlojíř se neboj, dám ti ho do almary.  Jitro rabínské bylo o něco
větší než katastrální. Dali ho na mučidla. Dostali šilink skrze práčata. Jeho matka měla
krupařství, malý přízemní kvelb. Jako představitel feldkuráta Katze byl Miloš Kopecký vynikající.
Přivezla jim dvě kopy vajec. Vylil na něho celé vědro. Lazebník s mastičkářem smekli, ale nic víc.
Václav Neckář je znám jako výborný zpěvák, ale jako neckář by se sotva uplatnil. Sekerníky
nesnáším. V dlani ji hřál darovaný tolar.  U brány postávali od božího rána dva parléři, kteří
čekali na puštědlníka. V Celetné ulici kdysi vonívaly calty. Po lese běhal brabenář a lamentoval.


(5)  Mnohá slova prodělala během jazykového vývoje různé sémantické posuny. Mezi podtrženými
identifikujte ta z nich, která se konstituovala v důsledku sémantické specializace (zužování
významu), sémantické generalizace (rozšiřování významu), metonymizace (sémantické soumeznosti) a
tabuizace (sémantického zastírání něčeho tajného, zapovězeného, nečistého, nepříjemného apod.):


       Na fotbalové nebo hokejové zápasy se dívám  rád, ale box mě nepřitahuje. Plzeňské pivo mu
jde k duhu. Rukavice z jelení kůže jsou drahé. Naskakuje mi husí kůže. Přijde na vás rohatý! Hrubá
mouka asi podraží.  Žito pomalu dozrává, po neděli můžeme kosit. Namaž si rohlík máslem a vezmi si
k tomu rajče.


(6)   Identifikujte ta  pojmenování, u nichž se v důsledku výrazných společenských změn snížila
nebo zvýšila  frekvence jejich užívání:


        Ať jde ten váš chramosta na národní výbor.  Sdělte to vašemu městskému úřadu. Pepane, zavři
už tu svou chlebárnu! Je to pěkná syčárna.  Starostou města Zlína se stal Zdeněk Dostál. Většina
hejtmanů s postupem ministerstva financí nesouhlasí. Věra chodila na měšťanku, on na učitelák.
Musíme pozvat i soudruha ministra. Skauti se vrátili, na svazáky pomalu zapomínáme. Ti esenbáci
tenkrát pěkně řádili.  Paní učitelko, na tabuli je chyba. Tento objekt patřil Sokolu. Jak oslavíte
Vánoce? Narodil se Syn boží. Olomoučtí hasiči přijeli k požáru včas. Vzniklo sdružení podnikatelů
Baťova areálu. Byli jste na chmelové brigádě? Musela jsem vám vytunelovat pusu, protože jste
nepoužíval zubní pastu LACALUT activ. Kdo se má pořád máchat v té žurnalistické žumpě? Rozdrtím
opozici, slibuje svým stoupencům běloruský diktátor. Policejní prezident Tomášek prohlásil, že
zásah protidrogové jednotky v pražském rockovém klubu byl oprávněný a regulérní.




                                                                        22



IX.  Frazeologické a idiomatické útvary


(1)    Lexikálně ustáleným, sémanticky nerozložitelným, obrazným, emocionálně zabarveným a do
jiného jazyka „nepřeložitelným“  obratům říkáme frazémy, resp. idiomy.  Jsou to útvary složené
minimálně ze dvou prvků, z nichž některý (popř. žádný) je členem extrémně omezeného (defektního)
paradigmatu, tj. nefunguje stejným způsobem v jiném spojení nebo se vyskytuje pouze v ojedinělých
útvarech. Jsou ekvivalentní slovu. Doménou frazeologických a idiomatických jednotek, k nimž se
poprávu řadí i přísloví, je lidová řeč. Lze bez nadsázky říci, že jsou solí každého národního
jazyka. S ohledem na jejich velké množství se soustřeďte jen na některé druhy a pokuste se o jejich
charakteristiku:


*  Petr mu to řekl z očí do očí, nebo jak by řekl Angličan face to face, Němec unter vierAugen, Rus
с глазу на глаз  a  Francouz tête à tête. Andulko, pamatuj si, lepší vrabec v hrsti, než vrabec na
střeše, anglicky a bird in the hand is better than two in the bush. Ta naše sousedka je zvědavá
jako koza, vy byste řekl, pane Horste neugierig wie eine Ziege.


*   „ Jedeš mi od toho pultu,“ spustila bandurskou hospodská. Tak co máš za lubem, Toníčku? Když
přišel čert, děti ani nemukaly. No a je půlnoc, sbírejte se, půjdeme jedním vrzem. Našli ho
v tratolišti krve. Je to pán z Nemanic, všechno propije a prohraje v kartách. Žádné smlouvání, je
už pozdě, honem na kutě. Nechtěl bych s vámi přijít na mizinu.


*    Máte s vaším sousedem techtle mechtle  nebo jenom techtle (V.Kozderková) Je to jenom hokus
pokus. Za chalupou bylo slyšet, jak se děti rozpočítávají: „Elce pelce do pekelce, alec palec bum.“
„Budliky budliky,“ zahalasil starý čert. Jen žádné strachy, to stihneme lážo plážo. Udělal by to
klíďo píďo.


*   Držela se ho jako klíště  (frazém nahraďte synonymem s příznakem intenzity). Když se vrátil,
byl vychrtlý jako pes (…). Utíkali, jako by jim koudel za zadkem hořela (…). Kručí mu v břiše jako
ve starých varhanách (…).  Je hloupý jako trám.  Ten koláč byl malý jako bleší oko. Košili měla
bílou jako padlý sníh. Frantík teď poslouchá jako hodiny. Honza byl ke mně včera studený jako psí
čumák (...). Mračíš se, Eliško, jako Popeleční středa. Když jsem klukovi dával na usedlost, řval,
jako by ho na nože bral (…). Pije jako holendr (…).  To proto, že je zdravý jako řípa? Nic z toho
není pravda, lžete, jako když tiskne. Na toho Pepka se dej pozor, je jako za groš kudla, ale jinak
je všemi mastmi mazaný (...) . Nemůžeš mu slepě věřit (...). Bude to mravenčí práce (…), na to
nezapomeň! Byla po čertech (…)  hezká. Zrudl až po kořínky vlasů (…). Nedělej z komára vola (…).


*   Tak jsem slyšel, že Nováková si zas pustila hubu na špacír. Ona tu klapačku nezavře. Ta když
pustí stavidla své výmluvnosti, tak je konec. Nebudu mluvit do větru. Vaše Pepina si někdy nevidí
do huby. Od Toníka aby člověk slovo kupoval. Z kostelníka to lezlo jako z chlupaté deky. Na toho
Pepka se dej pozor, je jako za groš kudla, ale jinak je  všemi mastmi mazaný. Ten hoch je hloupý až
to bučí, člověk  aby z něho každé slovo páčil.

      Bylo by dobře, kdybys zavřela klapačku. Zatím nám neřekl ani ň. Leze to z něho jako
z chlupaté deky. Dopadlo to, jak jsme předpokládali, neřekl ani popel, ani mrk ani trk Děvčata,
dejte už hubě pokoj!




                                                                         23



* To víš,  že po nás házela očima (frazém nahraďte synonymem). Olda měl z toho samozřejmě oči
navrch (…). Ovšem Evženovi lezly oči z důlků, když ji uviděl (…). Všichni nad těmi výsledky
kroutili hlavou (…). Mám všeho až po krk (...). V Praze si žili na vysoké noze (…), teď se
uskrovňují. Ta holka mu zobe z ruky (…). Bránila se rukama nohama (…). Cítil, že jsou mu v patách
(…). No to jste mi vytrhla trn z paty (…), paní Lepilová, sama bych si s tím neporadila. Ten svetr
je na chlup stejný  (…) jako ten můj.


*  Jeden je za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou (nahraďte synonymním výrazem). Chlapci se prali o
sto šest (…). Darina má všech pět „p“ (…). Dvakrát měř, jednou řež (…).


*  Je to za babku (limity vyjádřené frazeologicky nahraďte synonymním výrazem). Prý to bude až na
svatého Dyndy (…). Zná to od A až do Zet (…). Jo, milá paní, přišla jste s křížkem po funuse (…).
Kdy že to bude? Až naprší a nebude bláto! (…). Najedl se až k prasknutí (…).


*  Jeho slova padla na úrodnou půdu (frazeologické rčení nahraďte synonymním výrazem). Jeho slova
padla na úrodnou půdu (…). To co říkáte, je pouhé mlácení prázdné slámy (…).  Musela kápnout
božskou (…). Mám se jako nahý v trní (…). Cítil, že mu nad hlavou visí Damoklův meč (…).  Nebudeme
přece bojovat proti větrným mlýnům (…). Věděl, že je s ním amen (…). Dostal se do toho jako Pilát
do kréda (…).


(2)  Zamyslete se také nad myšlenkovým obsahem a sémantikou českých přísloví.  Vladislav Vančura je
s mimořádnou účinností využil ve své knize Hrdelní pře anebo Přísloví ( Praha, ČS 1958). Všimněte
si alespoň některých:


     * Když kdáčí slepice na dvoře, je těžko slyšeti kdák.  (15)

     * Slepý slepého vede do jámy (A srovnejte Vančurovo tematické rozvedení → Kdybych měl
malířskou obratnost, štětičku a čerň, zobrazil bych dva nevidomce, jak jeden z nich klopýtá a druhý
skáče)  (17)

     * Víno se dobývá z hroznů tlakem a člověk přicházívá trápením k dokonalosti. (19)

     * Neměj ve svém zvyku zbytečného křiku. (27)

     * Pravda se zle oře. (37)

     * Soud netrestá místem, ale časem. (41)

     * Vlčici se líbí, co vlk činí, a z motovidla nebude nikdy šíp. (43)

     * Kdo dělá, co chce, setká se s tím, co by nerad. (41)

     * Každý jinde hledá to, čeho má doma nazbyt. (51)

     * Nepečme snědený chléb. (59)

     * Nejsme tak staří, abychom nemohli dokončit své věci. (62)

     * Lépe mít hrst moci, než pytel pravdy. (67)

     * Žádný nemá býti mrskán dvěma metlami. (68

     * Je dlužno vystříhati se nepravděpodobné pravdy. (68)

     * Dobrá vůle jí koláče, zlá tepe hlavu a pije řídké pivo. (74)

     * Žádná písnička nemůže být tak dlouhá, aby jí nebylo konce. (92)

     * Mudrák vždy trefí na mudráka, ale dva tvrdé kameny nedělají dobré mouky. (100)


                                                                        24



X.  Hra se slovy a jazyková komika


      Jazyková komika (založená na hře se slovy) těží z různých pozičních záměn nebo vypouštění
(elize) fonémů, z paradigmatických vztahů lexikálních jednotek (hyperonymie, hyponymie,
kohyponymie, polysémie, synonymie, antonymie, homonymie, kosémie, široká oblast slovotvorby) i
vztahů syntagmatických a situačních. Přečtěte si vybrané ukázky, určete, na jakém principu je
konkrétní hra v textu založena a pokuste se o něco podobného:


(1)  Růže na stole ta / Růžena stoletá / v peřině kde / v peří někde / bělá se květ // Bělásek vět/

 poletoval zlatem mysu / poletoval zlatem mísu / v pokoji kde spí na sukni / v pokoji kde spíná
sukni // Věnceslavo dá ryba rybě lásku? / Věnce! Slávo! Dary! Bary bělásků! (Vítězslav Nezval)


(2)   Byl černý jako ďábel černý Bill / a bílá jako víla Nelly, jeho milá. / Miloval Bill svou
milou ze všech sil / a celé noci pil / a za bílého rána vrávoral k své milé. / Bille, / vadila se
Nelly, je to slušná chvíle / za bílého dne se dobývat k své milé? / Už jsi zase pil , / že nevíš,
co je černé a co bílé! (Jaroslav Kolman Cassius, úryvek z básně  Černý Bill a bílá Nelly)


(3)   NOVÉ NÁZVY NAVRŽENÉ PŘÍRODÉ

        Pampevlk / Tigrhart / Plazoret / Děsnýš císařský / Sýdřeň koprsa / Brejmyslivec / Dědkučka
maršál / Kudyzík krkonošský / Kotrok říční / Bědava / Žrahlt / Pětikráska / Moudiloďka / Lenostaj
čtyřprstý /  Protilička rolní / Štikaď samice / Brskonopí / Ránocel menší / Vidamýžď / Škrvrána /
Seloká rybničná / Chahája potoční / Slepavka / Kuklava / Kožál / Červenín / Ekzémník / Mokrk /
Mžikev / Ostřída / Kuřenka  (Christian Morgenstern v českém  překladu Josefa Hiršala)


(4)   Nejlépe a nejčastěji cestujeme do krajiny snů v dopravním prostředku zvaném lože, nebo prostě
postel. I když postel bývá leckdy úzká, je nejrozšířenějším dopravním prostředkem pro cesty do
krajiny snů.

       Zpravidla cestujeme v loži vleže a v cestovním úboru zvaném pyžamo nebo noční košile.

       Do postele zalehneme a přikryjeme se. Tím postel nastartujeme.

       Když se patřičně zahřejeme, zachrujeme, zakutíme, jsme v HAJANECH-KUTÍCH.

       HAJANY-KUTĚ, toť první větší významné spočinutí na naší cestě. Leží tam, kde se BDĚLINKA
vlévá do SPANICE…

      Ale my už musíme spět vpřed na DŘÍMÁNKY.

      Držíme se hlavní cesty a neodbočíme vpravo ani vlevo, byť by se nám odbočky jevily jako
nadjížďky!

      Kdybychom odbočili vpravo, dostali bychom se záhy do VZBUZAN, VSTÁVALOVIC a BDĚLCE!

      Kdybychom odbočili vlevo, dotrmáceli bychom se do strašného zapadákova PŘEVALOVAN a
STRASTNICE NAD NESPÁVKOU!

      My proto neodbočíme vpravo ani vlevo a cesta na DŘÍMÁNKY nám příjemně ubíhá.

      Zanedlouho vjedeme do rozlehlých ZAVŘIOČKOVSKÝCH LESŮ, v nichž leží osady CHRUPKA a CHRUPÁNĚ.
(Úryvky z knížky Ivana Vyskočila Malý Alenáš)




                                                                         25



(5)  Ze Strašidlopisu Miroslava Skály a Milana Zezuly:


      * PRACHŠPATEC KRHNIVÝ (Maleomalus defectus)

       Velmi potměšilé strašidlo, které se zdržuje v městských domovních koutech a výklencích.
Jakmile někde spatří čerstvý nápis ZDE SKLÁDKA ZAKÁZÁNA, spěchá, uloží se pod nápis a tváří se na
způsob propáleného sporáku, vany nebo matrace. Když ho lidé vidí, přinášejí sem další staré krámy,
a tak pod nápisem ZDE SKLÁDKA ZAKÁZÁNA vznikají největší skládky.

     * MĚKONOH NEODBYTNÝ (Molipes molistus)

       Na odlehlých lesních stezkách má osamělý chodec často v zátylku pocit, že za ním někdo
kráčí. Zátylek tvrdne, takže krk se stává neohebným. Když však silou vůle chodec tento neodbytný
pocit přemůže a ohlédne se, nic nespatří. Dosud jen několika šťastlivcům  se při bleskurychlém
ohlédnutí podařilo zahlédnout „mativé zrcadlo“ Měkonoha neodbytného, který se bleskurychle kryje za
nejbližší strom a mění se v Úvrzka zástromného.


(6) Vodník může  dělat jen to řemeslo, ve kterém je něco od vody. Tak třeba může být závodníkem
nebo podvodníkem, může psát do novin úvodníky, může být průvodcem nebo průvodčím, může se vydávat
za vévodu, za člověka vznešeného původu nebo za majitele velkozávodu, zkrátka nějaká voda v tom
musí být. (Karel Čapek. Komika textu je založena na konexi morfů dvou sémanticky zcela odlišných
lexikálních jednotek voda a vodit.)


(7)  JDI DO SEBE

      Jdi do sebe vždycky sám. Nezvi nikoho s sebou, nevíš, do čeho přijdeš.. Nechoď do sebe často.
Je to významný čin a častým opakováním ztrácel by svou závažnost. Nejsi kavárna ani biograf.
Jdeš-li do sebe, jdi rychle. Co nejrychleji. Mohlo by se stát, že bys na sebe nepočkal a odešel
bys. Jdi do sebe rovnou a bez oklik.Každá zacházka rozptyluje a mate. Mohl bys přijít do
laskavějších míst, zůstat tam a nedojít. Jdi do sebe střízlivý. Není dobré potáceti se pak v sobě a
poškozovati se zevnitř. Upozorni na sebe, že jdeš do sebe, abys do sebe nepřišel nevhod. Jdeš-li už
do sebe – dojdi. Nezůstávej stát předčasně, i když máš velmi silný dojem, že už jsi v sobě. Je lépe
přesvědčiti se třikrát, jsi li opravdu v sobě, abys nebyl v někom, kdo se ti pouze podobá. Nechoď
do sebe ve všedních šatech. Oblékni se pokud možno slavnostně, aby sis sebe vážil. Nechoď do sebe
s prázdnou. Stačí maličkost – květina, brož nebo pralinky dle vlastního uvážení a zálib. Nepobývej
v sobě příliš dlouho, aby se ti v sobě příliš nezalíbilo. Byť jsi v sobě, nezabývej se pouze sebou.
Snadno pak podlehneš introverzi, solipsismu a jiným záporným principům. Pomni, že jdeš do sebe
nikoli pro sebe, ale pro jiné. Jsi vzor kolektivní a tvé eventuální výdobytky musí být rázu
společenského. (M. Horníček)


(8)  FRAZEOLOGICKÝ VÝKLAD PROFESNÍCH STAVŮ OPILOSTI

      technický kreslič je zlinkovanej, železničář je pod parou,  hudební skladatel je na mol, kat
je sťatej,  filozof má v hlavě, zpěvák je zhulákanej, malíř je pod obraz, důstojník je jak dělo,
dopravní policista má špičku a zoolog má opici (Upraveno podle Jiřího Dědečka a Jana Buriana.)


(9)  OPRAVENÉ VÝKLADY VÝZNAMU SLOV

     apatický = ten, kdo nemá paty, dekoltáž = odstranění koltů z výzbroje kovbojů, ementál =  nový
český pád (vytrhující z myšlení), nesnáz = citátová spřežka Nes nás napsaná podle nových Pravidel
českého pravopisu, nezbedný = ten, kdo se nehodí ani do bedny, reklamace =  obnovené klamání,
remíza = čtvrtá míza starců, zlosyn = syn zlootce a bratr zlodcery

                                                                       26



XI. Komplexní lexikální analýza textu


       Analyzujte formální a obsahovou stránku tučně vytištěných textů. V modelové větné výpovědi
Spatřil červené  p a r a p l í č k o  byste slovní tvar paraplíčko analyzovali takto:  *jednoslovné
pojmenování, *substantivum neživotné, *neutrum, *singulár, *akuzativ ve funkci přímého objektu,
*kategorie substance, *apelativum, *deminutivum, slovo odvozené od přejatého základu  (srov. fr.
parapluie  >  paraple → paraplíčko), *kategorie modifikační netranspoziční, *expresivum (použitelné
i v nepřímé  nominaci → Vysoko nad námi se vznášelo modré paraplíčko nebe), *morfematická analýza
(parapl-íčk–o),*slovotvorná analýza {parapl–íčk(o)}, *tvaroslovná analýza (paraplíčk-o).


Každý člověk má svou Achillovu patu.

Vyložte rozdíl mezi pojmenováními Achillova šlacha  a  achillovka.

Stihl ho achillovský osud.

Pan Adam Adámek  se rád ukazuje jako adam.

Navštívili jsme brněnské HaDivadlo.

Četli jsme Ezopa.

Když nejde hora k Mohamedovi, musí jít Mohamed k hoře.

Znovu se dal slyšet moloch války.

Jednotka magnetické vodivosti nese název joule nebo henry?

Víte, kdo byl Joseph Henry?

V diplomce si kladu za cíl prozkoumat Bohumila Hrabala.

Co víte o  hrabalkách?

A víte, kdo napsal Kocourkov a Prométheova játra?

V naší galerii mají  také jednoho Kokoschku.

Jeden z pěti druhů rostlin z rodu Capsulla zastupuje i kokoška pastuší tobolka.

Výsledky české komeniologie jsou pozoruhodné.

Jeho dědeček byl náčelníkem místního Sokola.

Podle řecké mytologie Orfeus přiměl Háda, aby mu vrátil zemřelou ženu Eurydiku.

Ještě loni jsme topili koksem. Je koks droga?

Rádi bychom pěstovali i kokosové palmy.

Na stromě spí a zpívá párek kosů. / Pod stromem sní a snídá dáma půl kokosu./ Ze stromu trusu kus
upustil kos. / Ó, hrůzo hrůz, té dámě na kokos!

Tu máš stovku a kup deset deka uheráku, dvě plzně, čtyři koly a sobě kokosku.

Jistě víte, že Kola je část ruského území mezi Barentsovým a Bílým mořem.

Od jakého slovního základu je odvozeno substantivum lesbismus?

Nebuď, Frantíku, bačkora, když už jsi vrták a všechno zvrtáš!

Byli jsme na výstavě Kolářových koláží.

Uveďte lexémy utvořené slovotvornými formanty {-ař (0)}, {-tel (0)}, {-isk(o)}, {ost(0)} aj.

Jen jedna kůstka mrazíku – a ejhle / park dáví listí. (V. Holan, V říjnu)

Je pozdní večer / a je říjen. / Do oblaku schoval růžky měsíc, / jen chlapec nechal růžky
vystrčené. / Neboť kdyby zašel chlapec v muži, / nic by nezbylo z lásky, / nic by nezbylo z poezie
. (F. Hrubín, Syrinx)





                                                                         27



DOPORUČENÁ STUDIJNÍ LITERATURA


(2)   Učebnice a monografie


DOKULIL, M. Tvoření slov v češtině I. Praha, Academia 1962.

DOKULIL, M. a kol. Tvoření slov v češtině II. Praha, Academia 1967.

FILIPEC, J. Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Praha, Academia 1961.

FILIPEC, J.- ČERMÁK, F. Česká lexikologie. Praha, Academia 1984.

HAUSER, P. Nauka o slovní zásobě. Praha, SPN 1980.

MLUVNICE ČEŠTINY I-III. Praha, Academia 1986-1987.

PŘÍRUČNÍ MLUVNICE ČEŠTINY. Praha, Lidové noviny 1995.

ŠMILAUER, V. Novočeské tvoření slov. Praha, SPN 1971.

ZIMA, J. Expresivita slova v současné češtině. Praha, Academia 1961.


(2)   Slovníky


AKADEMICKÝ SLOVNÍK CIZÍCH SLOV I-II. Praha, Academia 1995.

PŘÍRUČNÍ SLOVNÍK JAZYKA ČESKÉHO I-IX. Praha,  Academia 1935-1957.

SLOVNÍK ČESKÉ FRAZEOLOGIE A IDIOMATIKY. Praha, Academia 1983, 1988, 1995.

SLOVNÍK ČESKÝCH SYNONYM. Praha, Lidové noviny 1994.

SLOVNÍK SPISOVNÉHO JAZYKA ČESKÉHO I-IV. Praha, Academia 1971.


(3)  Ostatní literatura


ČMEJRKOVÁ, S. a kol. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha, Academia 1996.

ČMEJRKOVÁ, S. Konotační aspekty lexikálního významu. SaS 41, 1980,  60-62.

HORECKÝ, J. Invariantný význam odvodených slov. SaS 41, 1980, 81-85.

FILIPEC, J. K otázce konverze a přechodu slovních druhů v dnešní češtině. SaS 1972, 122-9.

KNAPPOVÁ, M. Významové aspekty vlastních jmen. SaS 41, 1980, 57-60.

MARTINCOVÁ, O. K problematice lexikálních neologismů. SaS 33, 1972, 283-293.

MATHESIUS, V. Řeč a sloh. In: Čtení o jazyce a poesii. Praha, Družstevní práce 1942.

NĚMEC, I. Strukturní předpoklady zániku slov. SaS 29, 1968, 152-158.

NĚMEC, I. Obrazné výrazy a jejich lexikalizace. SaS 48, 1987, 110-123.

NĚMEC, I. Slovotvorný význam a expresivita. SaS 33, 1972, 116-121.

PECIAR, Š. Vzťah polysémie a homonymie. SaS 41, 1980, 86-92.

POKORNÁ, E. Apelativizovaná jména v české slovní zásobě. SaS 39, 1978, 116-125.

POŠTOLKOVÁ, B. K specifičnosti významu termínů. SaS 41, 1980, 54-56.

ŠIŠKA, Z. K lingvistickým aspektům obraznosti. AUPO, FP. Philologica XIII, 1992

ŠIŠKA, Z. Příspěvek k sémantice anekdoty. AUPO, FP. Philologica XV, 1994, 31-33.

ŠRÁMEK, R. Teorie onomastiky a rovina propriálního pojmenování. SaS 47, 1986, 16-28.

ŠTĚPÁN, J. O pojmenování barev a jeho využití v současné češtině. SaS 44, 1983, 22-29.


Poznámka:

        Tento vysokoškolský učební  text je materiálem Katedry českého jazyka a literatury na PdF
Univerzity Palackého v Olomouci a může být kopírován jen se svolením autora.