1 DIDAKTICKÁ EXEMPLA K POMOCNÝM VĚDÁM HISTORICKÝM Irena Korbelářová Opava 2016 2 \ Studijní materiál vznikl s podporou projektu Interní soutěže v rámci Institucionálního plánu SU 2016 „Inovace výuky předmětů se zaměřením na pomocné vědy historické © prof. PhDr. Irena Korbelářová, Dr. © Slezská univerzita v Opavě Elektronický studijní materiál Opava 2016 3 OBSAH ÚVOD ARCHEOGRAFIE, ZPŘÍSTUPNĚNÍ PRAMENŮ ZÁSADY PŘEPISU HISTORICKÝCH TEXTŮ TRANSKRIPCE A TRANSLITERACE ZKRATKY A JEJICH DEŠIFROVÁNÍ REGEST PALEOGRAFIE CHRONOLOGIE EPIGRAFIKA CHRONOGRAMY DIPLOMATIKA LISTINA DESKY ZEMSKÉ POZEMKOVÉ KNIHY (GRUNTOVNICE) MĚSTSKÉ KNIHY URBÁŘE KATASTRY PÍSEMNOSTI CÍRKEVNÍ SPRÁVY KODIKOLOGIE SFRAGISTIKA PEČETI ČESKÝCH KNÍŽAT A KRÁLŮ ŠLECHTICKÉ PEČETI PEČETI DUCHOCENSTVA A CÍRKEVÍCH INSTITUCÍ INSTITUCIONÁLNÍ PEČETI (PEČETI PRÁVNICKÝCH OSOB) HERALDIKA BLASONOVÁNÍ ZNAKY ZEMÍ STÁTŮ ČECHY, MORAVA, SLEZSKO SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ HABSBURSKÁ MONARCHIE ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA ČESKÁ REPUBLIKA NUMISMATIKA GENEALOGIE LITERATURA, INFORMAČNÍ ZDROJE UČEBNÍ TEXTY ČÍTANKY A CVIČEBNICE ODBORNÁ LITERATURA STĚŽEJNÍ ELEKTRONICKÉ ZDROJE 4 ÚVOD Zvládnutí základů práce s historickými prameny písemné, ikonografické, kartografické i hmotné povahy jako předpokladu získání maximálního množství relevantních informací, jejich správné analýzy, kritiky a interpretace, náleží k nezbytným dovednostem všech studentů historicky zaměřených oborů, kteří vážně uvažují o budoucím profesním působení a dobrém uplatnění v odborných institucích vědecko-výzkumného, archivního či muzejního charakteru, na pracovištích zabývajících se péčí o kulturní památky a kulturní dědictví a ve státní správě a samosprávě zabezpečujících jejich ochranu, ale také v těch oblastech terciální sféry, které se věnují prezentaci, edukaci a popularizaci historie, památek a kulturního dědictví, včetně cestovního ruchu, zvl. kulturního turismu. Předkládaný učení text by k získání takových dovedností měl přispět. Rozšiřuje teoreticky pojaté výklady stěžejních pomocných věd historických, jak je obsahují obecně rozšířené učebnice, především Vademecum pomocných věd historických kolektivu autorů katedry pomocných věd historických FF Univerzity Karlovy v Praze a paleografické čítanky nejrůznější provenience (viz závěrečný soupis literatury). Těsně navazuje na učební text Pomocné vědy historické a kulturní dědictví, vydaný v Opavě v roce 2015 a poskytuje k němu množství ukázek svázaných s praktickou aplikací jednotlivých disciplín, návody, jak s texty a dalšími prameny s užitím pomocných věd pracovat a také prostor, jak si dovednosti na konkrétních materiálech prakticky vyzkoušet. 5 ARCHEOGRAFIE, ZPŘÍSTUPNĚNÍ PRAMENŮ Zpřístupnění písemných pramenům prostřednictvím edic je produktem kritické historiografie. Nejstarší edice vznikaly koncem 18. století, kritická vydání pramenů s odpovídajícími komentáři a výklady, reflektujícími stav bádání nad konkrétními zpřístupňovanými prameny, spatřila světlo světa během 19. století. Postupně se etablovala věda zvaná archeografie, která bývá definována jako nauka zabývající se studiem otázek souvisejících s vydáváním historických pramenů. V oblasti edičního zpřístupnění písemných pramenů se vytvořily pevnější zásady, na jejichž základě lze rozdělit formu vydávání historických dokumentů na dvě základní skupiny, a to na edice v pravém slova smyslu (publikující úplné znění textu neboli in extenso) a regestáře, v nichž je obsahu písemnosti publikován v regestu neboli výtahu. Zatímco první způsob je běžnější ve spojitosti se středověkými prameny, druhý způsob, tedy výběrovou edici, volí editoři nejčastěji při vydávání početného novověkého materiálu. Edice mohou zpřístupňovat ucelené soubory pramenů k jednotlivým tématům či časovým obdobím, soubor písemností jednoho vydavatele apod., anebo pouze výběr pramenů k určité tematice. Některé specifické prameny, např. statistický materiál, údaje hromadné povahy apod. lze publikovat specifickými postupy, například s užitím tabulek (hospodářské prameny, katastry). Při vzniku edice v pravém slova smyslu vychází editor zpravidla z úplného přepisu dokumentu (in extenso), a to podle předem stanovených zásad. Pro starší dokumenty, zejména z období středověku, se používá zpravidla tzv. transliterace neboli písmenkového přepisu, kritického přepisu každé jednotlivé litery dle originálu. Novější prameny z období cca od roku 1500 pak bývají zpracovávány pro potřebu edice pomocí tzv. transkripce, přepsání textu originálu formou fonetického přepisu při zachování současné grafiky. Obě tyto metody mají v současnosti svá pevně stanovená pravidla. V regestáři jsou nejpodstatnější informace z pramene shrnuty v regestu neboli výtahu. Regest musí vždy obsahovat dataci, tedy přesné datum a místo vydání dokumentu, jméno a základní titulaturu vydavatele a vlastní právní pořízení či podstatný obsah písemnosti. Regesta lze rozdělit na tzv. záhlavní, která obsahují pouze nejpodstatnější údaje a jsou nejčastěji součástí edice in extenso, anebo náhradní regesta, která obsahují pokud možno co největší počet informací obsažených v editované písemnosti tak, aby jeho text ne-li plně, tedy maximálně nahrazoval pramen či edici in extenso. Při zpřístupnění novodobého materiálu se často přistupuje ke zpracování tzv. kombinované edice, kdy zevrubný regest bývá doplněn publikováním nejpodstatnější části či částí pramene formou in extenso. Edice i regestář by měly mít ustálenou, vzájemně si podobnou vnitřní strukturu. Tvoří ji úvod (cíl a účel edice, způsob zpracování, souhrn dosud vydané literatury a příbuzných edic), vlastní text edice nebo regestáře (tj. sled jednotlivých regestů), skládají se vždy z pořadových čísel jednotlivých editovaných písemností, regestu s datací (záhlavního v případě edice, náhradního v případě regestáře), přepisu editovaného textu (jen v případě edice či kombinované edice) a informací o prameni (uložení a stavu jeho dochování, předchozím vydání pramene apod.), dále kritický aparát, vztahující se jednak ke kritice vlastního textu a jednak k jeho obsahové stránce, jmenný a místní, příp. věcný rejstřík. 6 ZÁSADY PŘEPISU HISTORICKÝCH TEXTŮ Transliterace neboli paleografický přepis je takový způsob, kdy se z originální předlohy přepisuje (novodobým rukopisem, tiskem) text „písmeno po písmenu“, bez ohledu na zvukovou (fonetickou) stránku (tedy výslovnost) a moderní pravopis. Upravuje se pouze v souladu s významem textu: hranice slov (např. původní spojení předložek a podstatných/přídavných jmen, grafické „roztržení“ slova atd.); diakritika (tečky, čárky ve větách); rozepisují se zkratky, a to do hranatých závorek [ ]. Upravuje se dále: diakritické znaménko nad „u“ u novogotického písma („ú“ → „u“); zpravidla se graficky nerozlišují některé specifické grafém minuskulního dlouhého a krátkého „s“, varianty minuskulního „r“. Naopak se ponechává v souladu s originálem: kvantita samohlásek; užití minuskuly/majuskuly; užití grafémů „j“, „g“, „u“, „v“; „ij“ ad.; některé konvenční zkratky („X“ – Christus). Mohou se ponechávat, ale nemusí, diakritická znaménka nad literami, provázející spřežky („cź“ → lze přepsat „cź“, nebo „cz“). Transliterace se běžně používá: pro texty vzniklé před rokem 1500; pro texty určené k didaktickým účelům (paleografické čítanky, cvičebnice); pro texty určené k filologické studiu (odrážejí vývoj jazyka, regionální a dialektické zvláštnosti). Transkripce je takový přepis, který respektuje fonetickou stránku textu (výslovnost). Upravuje se: hranice slov; diakritika; spřežky („ss“ → „š“; „cz“ → „č“; „rz“ – „ř“; „ie“ → „ě“); starobylá diakritická znaménka nad literami („ż“ → „ž“); „ij“ → „y“; některé souhlásky, jejichž hlásková hodnota se v minulosti odlišovala od dnešní („v“ → „u“; „g“ → „j“; „j“ → „í“); kvantita samohlásek; minuskuly/majuskuly podle moderního pravopisu, s výjimkou oslovení, tzv. „svatých jmen“ (Pán Bůh, Jeho Milost) ad.; nefunkční zdvojení hlásek, samohlásek („Radda“ → „rada“) ad. Naopak se ponechává v souladu s originálem: grafika, vyjadřující specifickou fonetiku aj. (např. „au“ - „saused“, „ú“ – „múdrý“); zvláštnosti pravopisu, např. skloňování („Valašského Meziříča“, nikoli „Valašského Meziříčí“) apod. Pozor: Přepis osobních jmen s užitím transkripce může zkomolit jméno! „Girzy“ bude asi vždy Jiří, ale „Gurny“ = Jurný, ale i Gurný; „Herzmansky“ = Heřmanský, ale i Herzmansky (německy); „Miczka“ = Mička, ale i Micka; „Niemecz“ = Niemec, ale i Němec atd. ♠Pozor: transkribovat neznamená překládat! „Johann“ není při traskripci „Jan“. Texty určené speciálnímu studiu (filologickému, etnografickému, kulturněhistorickému apod.) mohou být do moderní ortografie přeneseny specifickým způsobem. Jedná se například o texty, jejichž cílem je zachovat specifika jazyka určitého regionu, nářečí apod. Pak lze užít modifikovaných transkripcí či transliterací, kdy text v nářečí z 18. století bude transkribován s přihlédnutím k fonetické stránce, např. zachování kvantity samohlásek. 7 Zvolený způsob přepisu je nutno specifikovat v ediční poznámce či úvodu k edici. Současně je nutno odkázat na obvyklý – již publikovaný – úzus, užívaný při přípravě edic pro daný chronologický úsek a teritoriální a kulturně společenské prostředí (např. Ivan Šťovíček a kol., Zásady pro vydávání novověkých historických pramenů od počátku 16. století do současnosti, Praha 2002). ♠ Pozor: vždy platí, že způsob přepisu historického textu vychází z charakteru textu, účelu přepisu, cílové skupiny uživatelů. Je třeba přihlížet k obecným pravidlům pro přepis textů dle jejich chronologického a teritoriálního původu; společenské a institucionální provenience; jazyka/nářečí. 8 1. Pozemková kniha, Místek, založena 1723, titulní strana Uložení: Státní okresní archiv Frýdek-Místek, fond Archiv města Místek, inv. č. 57. Novogotické písmo polokurzívní a kreslené, smíšené, s výraznými prvky humanitního písma. Transliterace: We Gmeno Boha Otcze y Syna y Ducha Swateho. Kniha Nowa Gruntowny Kniz[eciho] Bysk[upskeho] Hollo[muckeho] Miesteczka Mystka darowana od dwogicztihodneho, w Panu Bohau Nabożneho1 a Wysocze Vczeneho Pana Antonio Alexio Augusta, mnoho Emeritirowaneho Fararze Zdegsziho, Za Aurzadu Purgkmistrowskeho Pana Josepha Oppawskeho a Raddy jeho Dawida Hayka, Floriana Rozehnala, Pawla Blatana a Girzika Bezrucze pro vpisowanj 42 ssenkirskych domuw. Zaloźena Roku 1723 od Frantisska Josepha Kuchely, ten Cziaß Pisarze Raddniho. Gak nasleduge. Transliterace pro didaktické účely: 1. We Gmeno 2. Boha Otcze y Syna y Ducha 1 Nejisté čtení, poškozený originál. 9 3. Swateho. 4. Kniha Nowa Gruntowny 5. Kniz[eciho] Bysk[upskeho] Hollo[muckeho] Miesteczka Mystka 6. darowana od dwogicztihodneho, w Panu Bohau 7. Nabożneho2 a Wysocze Vczeneho Pana Antonio 8. Alexio Augusta, mnoho Emeritirowaneho 9. Fararze Zdegsziho, Za Aurzadu Purgkmistrow- 10. skeho Pana Josepha Oppawskeho a Raddy 11. jeho Dawida Hayka, Floriana Rozehnala, 12. Pawla Blatana a Girzika Bezrucze 13. Pro vpisowanj 42 ssenkirskych domuw. 14. Zaloźena 15. Roku 1723 16. Od Frantisska Josepha Kuchely, 17. ten Cziaß Pisarze Raddniho. 18. Gak nasleduge. Transkripce: Ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha Svatého. Kniha nová gruntovní kníž[ecího] bisk[upského] Hollo[múckého] městečka Místka darovaná od dvojictihodného, v Pánu Bohau nábožného3 a vysoce učeného pana Antonio Alexio Augusta, mnoho emeritirovaného faráře zdejšího, za auřadu purkmistrovského pana Josefa Oppavského a rady jeho Davida Hájka,4 Floriána Rozehnala, PavlaBlatana a Jiříka Bezruče pro vpisování 42 šenkýrských domův. Založena roku 1723 od Františka Josefa Kuchely, ten čias písaře radního. Jak následuje. 2 Nejisté čtení, poškozený originál. 3 Nejisté čtení, poškozený originál. 4 V originále „Hayka“. 10 11 2. Johann Wolfgang Goethe, Erlkőnig (Král duchů) a) Německé novogotické písmo, kurzívní, 19. století, originál rukopisu Převzato z: https://www.lubranomusic.com 12 b) Německé novogotické písmo tištěné (fraktura), 19. století Převzato z: https://www.thinglink.com 13 c) Německé novogotické písmo (kurent, záhlaví fraktura), 19. století (psané/počítačová forma) 14 Transliterace – k samostatnému zpracování: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………..………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… 15 ZKRATKY A JEJICH DEŠIFROVÁNÍ Zkratky Užívaly se od antické doby, rozšířené byly zejména v latinských textech starověkých a středověkých. Důvodem jejic užívání byla snaha o efektivní úsporu psací átky (papyrus, pergamen) a urychlení psaní. Jejich podoba se vyvíjela, závisela na jazykuch, typu písenosti ad. Způsoby zkracování: 1. suspenze (komolení) - zůstává typická část slova (zač., střed) – zbytek lze podle smyslu doplnit; např. tzv. sygly – od antiky po současnost, první písmena, systém vyrostl z antické juristické praxe 2. kontraxe (stažení) – použití mezních písmen (popř. středních); nejstarším druhem tzv. nomina sacra (zkrácení několika nejvýznamnějších slov církevního jazyka – za účelem oddělení slov od ostatního textu) 3. zkrácení značkou zvláštního významu – čárka nad příslušným textem (nahrazuje vynechané zvl. m, n), koncovky zvl. latnských slov (- us, -or) d. 4. značky relativního významu – vodorovná čárka v konkrétních spojeních 5. nadepsání písmena – suspenze s naznačením o jaké rozvedení má jít Specifickým způsobem psaní, urychlující tvorbu záznamu, je těsnopis. První systémy vznikaly již v antice, nejrozšířenější byly Tirónské noty. V novověku byl uzpůsoben národním jazykům, založen bylí na vyznačování hlásek a hláskových skupin jednotlivými značkami, geometrické a grafické systémy. Za zakladatele moderního těsnopisu je pokládán Angličan J. Willis (1602). V českých zemích náležel k prvním tvůrcům H. J. Heger, který češtině přizpůsobil systém německého stenografa Gabelsbergera. Později jej zdokonalil E. Novotný. 16 REGEST Regest je výtah z písemnosti, podávající podstatné údaje příslušného textu. Součástí regestu je datace (místo a doba vydání). Regesty rozlišujeme podle rozsahu informací v něm obsažených a také užití na : 1. Záhlavní regest (také inventární záznam) obsahuje stručné údaje (vydavatel, adresát/příjemce, podstata skutečnosti, okolnosti ad.), užívá se obvykle v úvodu edice in extenso. Například: 1550, leden 6., Bílovec Městská rada bílovecká prodává městské radě opavské roční plat 8 zl. k oltáři sv. Valentina v Opavě. Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv – kopiář oltářních nadací, s. 413-416. 2. Náhradní regest (také katalogizační záznam) udává detailní obsah písemnosti a vedlejší údaje, používá se namísto edičního zpřístupnění in extenso, například: 1550, leden 6., Bílovec Purkmistr a městská rada města Bílovce prodává ve své naléhavé potřebě se souhlasem Vavřince z Drahotuš a na Benešově, dočasného hejtmana Opavského knížectví, svého ochranného pána, roční plat 8 zl. uherských na městě Bílovci městské radě opavské jako kolatorům oltáře sv. Valentina v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Opavě a knězi Valentinovi, oltářníku jmenovaného oltáře a všem jeho nástupcům, za 100 zl. uherských. Plat má být odváděn o dvou termínech: na sv. Jiří 4 zl., na sv. Václava 4 zl. Městská rada bílovecká dává kupujícím právo domáhat se tohoto platu všemi způsoby podle práva duchovního i světského včetně stavení měšťanů bíloveckých, kdekoli by byli přistiženi. Vyhražuje si však právo zpětného kupu. Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv – kopiář oltářních nadací, s. 413-416. 17 K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Záhlavní regest – k samostatnému zpracování: Fridrich, z Boží milosti římský císař volený, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský. Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje naše velebnost, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. Proto my přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, poradiv se se všemi knížaty, svým privilegiem ustanovil, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme, chtějíce, aby kdokoliv od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcově drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uváděti v úřad biskupy jeho království, avšak tak aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, leč který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili konati sněm v Merseburku, tam tak přijíti jsou povinni. Kdyby kníže polský, jsa pozván, přišel, mají mu dáti průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové Čeští, činívali, avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu k zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven. K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a zlatou bulou naší utvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných. Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský; opat z Reichenau, opat svatého Havla, opat Wisemburský, Bertold z Neifen, přední notář dvora královského: hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lantkrabě v Alsasku, hrabata Ludvík a Heřman z Froburka, hrabě Wernéř z Hohenburka, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf fojt z Reprechtsweileru, Rudolf z Ramensberka, Alberto z Tanehausu, komorník, a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo se toho roku od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího, zvoleného císaře římského a vždy rozmnožitele říše krále sicilského, roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře dvacátého šestého září šťastně. Amen. (Překlad z latiny) 18 2. Náhradní regest – k samostatnému zpracování: Její císařsko-královská apoštolská milost, naše nejmilostivější dědico-zemské kníže a pán, pán /Josef Druhý, z Boží milosti císař římský etc./, přesvědčený z jednej strany z škodlivosti všeho přinucení svědomí a z druhej strany toho povážlivého užitku, jenž pro náboženství a pro země z opravdivej křesťanské tolerance povstává, dlé nejvyššího pod dátum 13. a receptum 26. dne měsíce října roku plynujícího prošlého reškryptu se nejmilostivěji pohnuta vynalezla, příbuzným augustanského a helvetského náboženství, jako i také nevjednocenýmu křeckýmu národu pryvátní s jejím náboženstvím se srovnávající provozování všudy podovoliti, bez ohledu zdaliž takové kdy obyčejno a uvedeno neb neuvedeno bylo. Jedině katolickému náboženství má přednost veřejného nábožného provozování pozůstati, obojímu protestantskému náboženství ale tak, jako již uvedenému nevzjednocenému křeckému v všech místech, kdyby se to vedle počtu lidu dole znamenaného a dle fakultatův: obyvatelův dělati dalo a nekatoličtí by již v držení veřejného nábožného provozování postaveni nebyli, pryvátní exercycyum provozovati dovoleno býti /…/. (Výtah, vydáno 13. října 1781) 1. ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Ad 2. ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… 19 PALEOGRAFIE PŘEHLED PÍSMA UŽÍVANÉHO V ČESKÝCH ZEMÍCH 1. Antika  Monumentální kapitál  Unciála  Polounciála  Římské minuskuly a kurzívy 2. Středověk  Karolínská minuskula: 9. – 13. století, knižní, kancelářská (kancelářská minuskula)  Romanogotika: 13. století  Gotická minuskula: 13. – 15. století kreslená / knižní: základní, dekorativní (textura), zběžné, kurzívní bastardní: 15. – 16. století (křížené písmo, také gotická polokurzíva) 3. Novověk  Novogotická písma: 16. – 20. století Německé novogotické písmo: kreslené, polokurzívní, kurzívní (od sklonku 18. století označované také fraktura, kanzlei, kurent) České novogotické písmo: kreslené, polokurzívní, kurzívní  Humanistické písmo: 15. – 21. století PŘÍKLADY PÍSMA Viz jednotlivá vyobrazení 20 CHRONOLOGIE 1. Datovací pomůcka: Friedrich, G., Rukověť křesťanské chronologie, Praha 1934, 1997 (reprodukce tabulek, kalendářů) a) Čísla kalendářů, velikonoční údaje, indikce a další údaje pro jednotlivé letopočty 21 b) Kalendář číslo 11 (z celkem 35 variant pro období 1000 – 2000) 22 23 2. Číslovky 24 3. Příklady dobových datací (s převodem na současný způsob datování):  čtvrtek po Navštívení Panny Marie 1431 (5. července)  Květná neděle 1621 (Slezsko) (4. dubna)  Květná neděle 1621 (Meklenbursko, protestantská země v Říši) (25. března)  Letnice 1714 (20. května)  Vigilie svátku Kosmy a Damiána (26. září)  18. 7bris 1612 (18. září)  24. Xbris 1686 (24. prosince)  Datum Budae in die cinerum A. D. MCDXCIV (Buda, 12. února 1494)  Vydavatel listiny Karel IV.: Datum: na den sv. Kateřiny panování našeho římského císařského 5. roku, panování českého 14. roku5 (25. 11. 1359)  Vydavatel listiny Václav I.: Datum: feria quinta post dominicae Judicae, indictione XII.6 (17. 3.) 4. Příklady k samostatnému „datování“ (převodu na současný způsob datování)  pondělí před sv. Martinem 1246  Popelec 1852  Boží Tělo 1590 (Čechy)  5. 8bris 1683  Datum Oppaviae feria sexta ante Gregorii papae 1496  Vydavatel listiny: Václav III. Datum: Druhého roku panování našeho, 3. kalenda červencová  Vydavatel: Karel IV.: Datum: Tercia decima decembris regnorum nostrorum tricessimo secundo  Vydavatel: Jan z Jenštejna, pražský arcibiskup Datum: 4. rok episkopátu našeho ve čtvrtek po všech svatých 5 Karel IV. nastoupil na říšský trůn 11. července 1346; na český trůn 26. srpna 1346; římským císařem byl korunován v roce 1355. X-tý rok panování se počítá nikoli podle letopočtu, ale 365/366 dní od konkrétního dne. Zde tedy např. 1. rok českého panování: 26. srpna 1346 – 25. srpna 1347. 6 Denní datum po převodu na současné datování 13. března; XII. indikce připadla v době vlády Václava I. (1230- 1253) na rok 1239. 25 EPIGRAFIKA Nauka, jež se vydělila z paleografe a zabývá se nápisy a nápisovým písmem, Nápisy přitom mohou být na nemovitostech (budovy – omítky, připevněné texty), movitostech (pamětní kříže, rozcestníky, mobiliář domácností atd.), na zvonech, uměleckých a dalších památkách. Proveden může být formou malby, fresky, vyrytí, odlití, intarzie). 1. Nápis na nemovitém artefaktu v terénu Smírčí kříž, Puchná, Těšínské knížectví (dnes Pruchna, Polsko), kol. 1645 Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C4%9B%C5%A1%C3%ADnsk%C3%A9_kn%C3%AD%C 5%BEectv%C3%AD 26 2. Nápis na uměleckm předmětu – produktu uměleckých řemesel Sarkofág slezské kněžny Žofie Magdalény Lehnicko-Břežské, zámek v Břehu (Brzeg), pramen pro studium funerální epigrafiky, 1660 3. Nápis na zvonu Zvon Urban v Košicích, ulitý v dílně Františka Illenfelda, zvonařského mistra z olomoucké kovolitecké rodiny, 1557 27 4. Epitaf Přemysla III., opavského knížete a probošta, Mödling (Rakousko), kostel sv. Othmara, po 1493 Nápis: Anno Domini 1493.17.februarii obiit hic illustris princeps Primislaus Opavie dux.Wratislaviensi.Olemucensis et Wiennensis.Ecclesiarum canonicus plebanus hic in Medling atque decanus Wienne Austrie, cuius anima vivat Deo. Amen 28 CHRONOGRAMY Jedná se o fixování data pomocí liter v nápise, umístěném nejčastěji na náhrobnících, hraničních kamenech, pomnících apod. 1. V Praze na Karlově mostě je na soše sv. Judy Tadeáše chronogram s datem 1708: DeVoto ChrIstI aMICo Oddanému Kristovu příteli Písmena DVCIIMIC dávají letopočet MDCCVIII. 2. Chronogram na slunečních hodinách v klášteře v Milevsku připomíná vítězství Evžena Savojského, velitele císařských vojsk, nad Turky v bitvě u Bělehradu roku 1717. BELGRADI CAESA EST LVNA PER EVGENIVM U Bělehradu byl poražen půlměsíc od Evžena Písmena LDICLVVIVM dávají pří správné interpretaci číslovky MDCLLVVVII, tedy při převodu na letopočet MDCCXVII. 3. Příklad pro samostatnou identifikaci chronogramu a převod vročení: Galerie sousoší při jezuitské koleji v Kutné Hoře, nápis pod skulpturou sv. Floriana. Převzato z: http://www.latina-zdarma.cz/article/2014080201-latina-kolem-nas Překlad: Vznešenému učedníkovi svatému Floriánovi, mocnému patronu proti ohni. 29 DIPLOMATIKA LISTINA Písemnost úřední povahy, která obsahuje právní pořízení. Má právní průkaznost, je otevřená, sestavená podle ustálených pravidel (formuláře), má neomezenou platnost, obsahuje ověřovací prostředek. Formulář listiny se skládá z protokolu: invokace (úvodní vzývání Boha), intitulace s devoční formulí /jméno a titul vydavatele odvozený od Boží milosti), inskripce/adresa, salutace (pozdrav); vlastní text: arenga (obecný důvod vydání), promulgace (úmysl uvést text v obecnou známost), narace (konkrétní důvod vydání), dispozice (jádro, podstata textu), sankce (následky ne/dodržení ustanovení textu), koroborace (uvedení ověřovacích prostředků); eschatokol: subskribce (svědečná řada), datace (místo a datum vydání), aprekace (závěrečné vzývání Boha). Vnějšími znaky listiny jsou: velikost (výška, včetně pliky, x šířka), orientace, psací látka, psací prostředek, linkování, ověřovací prostředky ad. Vnitřní znaky: formulář (viz výše), jazyk listiny.. 1. Listina, markraběcí kancelář, polovina 13. století Originál: pergamen, 36,5 x 25 -3 cm, latinsky, přivěšená pečeť. Písmo: karolinská minuskula / diplomatická minuskula Uložení: Státní okresní archiv Opava, fond Archiv města Opava, inv. č. 1. Publikování: CDM III, 71/č. XCVII CDS VII/1, č. 655 CDB IV, č. 108; RBM I/č. 1169; Regesten zur Geschichte des Herzogthums Troppau, ed. F. Kopetzky, Wien 1871, s. 17, č. 52; Mährens Geschichtsquellen, ed. B. Dudík, Brűnn 1850, VII/266; Urkundenbuch Schlesisches, edd. Appelt, W. Irgang, II, s. 324; Regesta Imperii, V/11511 ad. Nejstarší v originále dochovaná listina k dějinám města Opavy. Ve zdůvodnění právního aktu se odkazuje na ekonomický úpadek města po nájezdech Tatarů, kteří vpdli roku 1241 na severní Moravu a do Slezska. Odjinud informace o zničení, či ohrožení, města a okolí Opavy nemáme. Záhlavní regest: 1247, květen 3., Opava Přemysl, markrabě moravský, uděluje měšťanům opavským právo výročního trhu na svátek narození P. Marie, osvobození od placení mýta a cla a ochranu kupců na cestách na tento trh směřujících. Náhradní regest: 1247, květen 3., Opava Přemysl, markrabě moravský, uděluje měšťanům opavským na jejich žádost právo výročního trhu na svátek narození P. Marie jako odměnu za věrnost a náhradu za ztráty způsobené během tatarského vpádu. Obchodníky, směřujícím na tento trh, osvobozujeí od 30 placení mýta a cla a uděluje jim sedmidenní ochranu na cestě na tento trh, sedmidenní při účasti na něm a sedmidenní při cestě zpět. Narušitelé mají být potrestáni ztrátou hrdla a zabavením majetku, z něhož má být poškozeným poskytnuta dvojnásobná náhrada oproti jejich ztrátě. Svědkové: Vítek z Jindřichova Hradce, Pardus, komorník, Nagrad, Ondřej, komorník, Milíč a Idík, jeho bratr, Beneda, Crha, purkrabí v Dívčího hradu. Překlad s vyznačením skladby formuláře: Ve jménu Páně amen. Ať není zvikláno v čase, co se s časem stává vratkým, je potřeba upevnit toto svědectví listinou. Abychom zamezili dvojímu výkladu, ať vědí tedy všichni přítomní přihlížející, že my, Přemysl, z boží milosti markrabě Moravské, syn nejjasnějšího Václava, čtvrtého krále českého, na žádost našich věrných obyvatel Opavy, z nichž dosud žádný neváhá vystavit svůj majetek a život ve prospěch naší země, jež byla z té velké části zpustošena řáděním Tatarů, jsme nalezli zvláštní prostředek, skrze který i čest i důstojnost našeho majestátu bude zmnožena a kterým budou zmínění měšťané s požehnáním Božím pozdviženi z bídy k blahobytu, dáváme a udělujeme jim trh každoročně konaný ve vší svobodě na svátek Narození svaté panny. K větší pak bezpečnosti všech přicházejících z cizích zemí za obchodem slibujeme jim pravou výsadou našeho majestátu sedm dní na příchod, sedm dní k obchodování se zbožím na zmíněném trhu bez jakýchkoliv překážek, bez jakýchkoliv poplatků a sedm dní na cestu zpět. K tomu přidáváme, ať jsou svobodní a bezpeční na všech cestách naší země, na všech celnicích, ve všem majíce pokoj a ochranu a mohou pomýšlet na svůj užitek, dokud se s doprovodem Božím nevrátí po ukončení obchodů domů. Jestliže by někdo chtěl zmíněné výsady narušit, bude zbaven života a s jeho věcmi učiníme, aby se poškozenému dostalo přiměřené náhrady, totiž dvojnásobku. V této věci jsme jako svědectví dali sepsat tuto listinu a zabezpečit ji ochranou naší pečeti. Svědkové pak jsou zde: Vítek z Jindřichova Hradce, Pardus, náš komorník, Nagrad, Ondřej, komorník, Milíč a Idík, jeho bratr, Beneda, Crha, purkrabí v Dívčího hradu a mnozí jiní. Dáno v Brně rukou Přísnobora, našeho dvorního notáře, vykonáno tohoto roku vtělení Páně 1247 a na páté nony květnové. Vysvětlivky k označení formuláře: Invokace Intitulac s devoční formulí Arenga Promulgace Narace Dispozice Sankce Koroborace Subskripce Datace 31 32 Přepis: In nomine Domini amen. Que labuntur in temrope, ne labantur cum tempore, necesse est ea testimonio litteris roborare. Ad resecandum igitur tocius ambiguitatis scrupulum noverint universi oresentes inspecturi, quod nos Premisl, dei gracia marcho Moravie, serenissimi regis Wencezlay quarti Bohemorum filius, ad peticionem fidelium civium nostrorum de Opauia, qui pro nobis er honore regni nostri nullatenus formidant exponere pluries res et corpus et prosperitate nostre terre, que in magna parte per destructionem atarorum est destructa, ad reparacionem sui remedium invenimus eis annuale forum in festo Nativitatis beate virginis in omni libertate statuendum. Ad maiorem autem securitatem omnibus de terris alienis venientibus ad nundinas eorum septem dies veniendi et septem dies in foro predicto mercimonia pertractandi sine quolibet impedimento, sine qualibet exactione, septem dies abeundi promittimus per nostre maiestatis dexteram libertatem. Adicientes eisdem, ut sint liberi et securi in omnibus viis terre nostre, in omnibus theloneis, in omnibus pacem et securitatem habentes, que ad eorum comodum excogitari possunt, donec deo comite peractis negociacionibus ad propria revertantur. Si quis autem predictas libertates violare presumpserit, capite privabitur et cum rebus eis leso condignam satifactionem, videlicet duplum, restituendo faciemus. In cui rei testimonum presentem paginam conscribi et sigilli nostri munimine fecimus roborai. Testes autem sunt hii: Witko de Noua Domo, Pardus noster camerarius, Nagrad, Andreas camerarius, Milich et Idik frater eis, Beneda, Cerh purgravius de Meydberh et alii quam plures. Datum in Brunna per manus Prisnobori, curie nostre notarii, acta autem sunt hec anno incarnacionis Domini Mo Co Co XLo VIIo et quinta nonas maii. Přepis a překlad převzaty z: Opava. Městská privilegia. K vydání připravili I. Korbelářová, M. Medková, K. Müller, R. Žáček, Opava 1995 (přepis, překladu). 33 2. Listina, knížecí kancelář, 1382 Originál: pergamen. 35 x 16 - 5,5 cm, něm., přivěšená pečeť chybí. Písmo: gotická minuskula, kancelářská Uložení: Státní okresní archiv Opava, fond Archiv města Opava, inv. č. 1. Publikování: Regesten zur Geschichte des Herzogthums Troppau, ed. F. Kopetzky, Wien 1871, s. 107, č. 39. Záhlavní regest: 1382, březen 22., Opava Přemek, kníže opavský, potvrzuje městu Opavě všechna privilegia, jež obdržela od krále Přemysla Otakara a opavských knížat, zvláště užívání magdeburského práva s odvolací stolicí ve Vratislavi. Náhradní regest – k samostatnému zpracování: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Transliterace– k samostatnému dokončení: In den namen gotis amen. Czu eyne ewigen gedechtnis. Wir Przemislaw fon gotis gnaden Herczog czu Troppaw Bekennen vnd am kunt offentlichin in diesem Brife allen, den di en sehin ader horen lesin, das vor vns komen seyn unser lieben vnd getruwen Burger von Troppaw vnd haben vns geboten met fleyse, das wir en ir Brife vnd hantfesten vnd auch in Rechte, das se von alders gehabt haben vnd noch haben bestetigten mer vns[ere]m Brife. Nu habe wir angesehin iren willigin vnd getruwen dinste, den se vns ofte vnd droße getan haben vnd noch teglich beweysen vnd haben met wolbedochtem mute vnd met Rate edelen vnd der eldern des landis Troppaw bestetiget alle dy Brife, di se haben von den hochgeborn fursten vnd h[er]ren Ottakar Kunig czu Behem vnd dornoch von dem irluchtigstem [!] fursten H[e]rczog Niclas vns[ere]manheren vnd auch fon H[e]rczog Niclas vns[ere]m fater seliger gedechtnis vnd dornoch von H[e]rczog Hannus vnd von H[e]rczog Niclas vns[ere]n Brudern, wi di selbin Brife lauten fon worte czu worte ………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… habe wir uns[ere] furstlich Ingesigil gehangen an desen Briff, der gegebin ist czu Troppaw an dem Nestin sunabinde vor der dom[ini]ken Iudica me nach Cristis geburt Tausent dreyhundert Jare dornoch in dem vnd andern vnd achtczigstem Jare. 34 35 3. Listina, kancelář slezského vrchního hejtmana, 1622 Originál: papírový dvojlist, 20 x 30,5 cm, něm., vlastnoruční podpis, na dorsu přitištěna pečeť vydavatele pod krytem papíru, jež dopis uzavírala. Uložení: Zemský archiv v Opavě, Slezský stavovský archiv, inv. č. 574, sign. BII-24 - vyobrazení. Nepublikováno. Záhlavní regest: 1622, duben 25., Lehnice Jiří Rudolf, kníže lehnický, oznamuje stavům knížectví krnovského císařský rozkaz o zabavení knížectví krnovského a jeho darování knížeti Karlu z Lichtenštejna za věrné služby. K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Dohledejte originál v archivním fondu, popište vnější znaky listiny 2. Dohledejte digitální verzi listiny, zpřístupněnou na archives.cz 3. Zpracujte na základě originálu či digitální verze následující úkoly: a) Určete písmo b) Náhradní regest – k samostatnému zpracování: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… c) Transliterace – k samostatnému zpracování: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………… d) Formulář – rozbor: 36 DESKY ZEMSKÉ Knihy (kvaterny) vedené zemským soudem jakožto stavovským orgánem, náleží tedy mezi písemnosti stavovské samosprávy. V Čechách jejich kořeny sahají do doby kolem roku 1260, nejstarší dochované pocházejíc z let 1316-1320 (1325). Většina byla zničena při požáru roku 1541, posléze byly obnoveny. V Čechách byly desky zemské vedeny původně ve dvou, resp. třech druzích, a sice půhonné pro trestněprávní záležitosti (obsahovaly pohnání neboli žaloby před zemský soud v trestněprávních záležitostech); trhové (evidence majetkových záležitostí svobodných / zpupných statků – kupů a prodejů, zápisů věna, kšaftů apod.) a zápisné – vedeny jen v Čechách pro evidenci dluhů. Od 16. století přibyly knihy kšaftů, svatebních smluv ad. Na Moravě byly desky – půhonné a trhové – založeny roku 1348, vedeny byly ve dvou řadách, olomoucké a brněnské, v návaznosti na sídlo soudu (do 1642). Podle moravského vzoru vznikly stavovské knihy po roce 1318 také na Opavsku (půhonné dochovány od 1413, trhové od 1431) a Krnovsku (půhonné dochovány od 1498, trhové od 1404), v zemích počítaných nejpozději od počátku 17. století ke Slezsku. Trhové knihy byly na Opavsku a Krnovsku označovány jako „zadní“ nebo jen desky zemské; půhonné knihy desky jako „přední“. V ostatních slezských knížectvích vedeny jen výjimečně, například na Opolsku a Ratibořsku (podle krnovského vzoru). Obdobné knihy na Těšínsku, označované jako zemské matriky, byly nikoli stavovského, ale zeměpanského (knížecího) původu. 1. Půhonná registra, zemský soud Českého království, 1316-1326 Písmo: gotická minuskula Uložení: Národní muzeum v Praze. Sign. VII, B 14 Zdroj: Desky zemské. Klenot Království českého. Knihy zemského soudu 16.-19. století, Katalog k výstavě, Praha 1991. 2. Obnovené desky zemské, ozdobné hřbety, zemský soud Českého království, po 1541 Písmo: novogotické písmo, kreslené Uložení: Národní archiv v Praze, fond Desky zemské (zde repliky z místnosti Nových desk zemských, Pražský hrad) Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A9_desky 37 38 3. Desky zemské (trhové/zadní), Opavské knížectví, 2. pol. 15. století. Erby krále Matyáše Korvína a nejvyšších zemských úředníků v zemských deskách opavských z roku 1486. Písmo: bastrada (pozdní gotická minuskula) Uložení: Zemský archiv v Opavě, Slezský stavovský archiv, inv. č. …, sign. …. 39 4. Desky zemské (trhové/zadní), Opavské knížectví, 2. pol. 18. století. Erb Karla Traugotta Skrbenského z Hříště, Sobka z Kornic, zemský rada, přísedící zemského soudu a nejvyšší komorník Opavského knížectví na titulní straně 32. svazku desk zemských, založeném roku 1771. Písmo: Humanistické písmo kreslené; německé novogotické písmo kreslené Uložení: Zemský archiv v Opavě, Slezský stavovský archiv, inv. č. 880, sign. XXXII 40 K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 5. Desky zemské (trhové/zadní), Krnovské knížectví, „leibgeding“ 1431 Čes., něm., lat., 22 x 29,5 cm, vaz. perg., po konservaci. Písmo: bastrada (česká) Uložení: Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv, inv. č. 944, sign. 1. Záhlavní regest – k samostatnému zpracování: ………………………………………………………………………………………...… ………………………………………………………………………………………………...… …………………………………………………………………………………………………... Transliterace – k dokončení ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………..... ………………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………...…………………… ……….………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………...................................... 41 42 6. Desky zemské (přední/půhonné), Opavské knížectví, půhon 1671 Půhony a nálezy knížectví opavského (Kniha puohonní). Čes., 20 x 30,5 cm, vaz, obyč. s perg. hřbetem, po konservaci. Písmo: německé novogotické písmo polokurzívní, kurzívní Uložení: Zemský archiv v Opavě, Slezský stavovský archiv, inv. č. 807/808, sign. XXVII/XXVIII. Náhradní regest – k samostatnému zpracování: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………................ Transkripce – k dokončení ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………...…………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………......................................……… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………...………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………...……………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………......................................………………………………… ………………………...………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ……………................................................................................................................................... 43 44 7. Desky zemské, Opavské knížectví, zápis nemovitosti, (1783) 1793 Doklad o koupi areálu zrušeného kláštera klarisek (dnes Filozofická fakulta Slezské univerzity v Opavě, Masarykova tř. 37) Německy, 23 x 37 cm, vazba sametová, zachovalá. Uložení: Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv, inv. č. 884, sign. 36 (úvodní dvojstrana – mřežovaný vklad). Náhradní regest – k samostatnému zpracování: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………................ Transkripce – k dokončení ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………...…………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………......................................……… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………...………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………...……………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………......................................………………………………… ………………………...………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ……………................................................................................................................................... 45 46 POZEMKOVÉ KNIHY (GRUNTOVNICE) Knihy vedené městskými nebo vrchnostenskými úřady pro evidenci trhu s měšťanskými nebo poddanskými (zákupními) nemovitostmi. Obsahují kupní smlouvy s uvedením druhu prodávané nemovistosti, jmény kupujícího a prodávajícího, prodejní ceně, závdavku (částce uhrazené při uzavření smlouvy nebo předání nemovitosti), inventáři apod., a dále o vejrunku/vejruňku (ročních splátkách) a jejich adresátech, dluzích váznoucích na nemovitosti apod. 1. Gruntovní kniha města Jablunkova (kniha městská tak řečená první), kupní smlouva, 1624 Česky, 19 x 32 x 6 cm, vazba kožená poškozená. Uložení: Státní okresní archiv Frýdek-Místek, fond Archiv města Jabunkov, inv. č. 21, sign. G51. Transliterace – ukázka: Kup Gruntu Jana Missaly. Letha Panie 1624, Ten Pondiely Po Swatem Pawlu Na wiru Obraczenj Krzestiansku, Za Oppaternych Panuw Purgmistra Adama Diasa, Ffogta Krysstoffa Brunczlyka A starssych gegich Ffrydrycha Czygana, Martina Meisa, Vrbana Magdjneho, Mikulasse Lipky a Jana Kucznirze Stala se Smluwa dobrowolna a Kup czely dokonaly a w niczem nePorusseny Mezy Panem Purgmistrem a Raddu Miesta Jablonkowa Na mistu Zoffige Pozustaleg Wdowy Po Nebosstiku Michalu Lysku a Syrot gegi Strany gegnej A Mezy Janem Missalu strany druhé, A to takowa /…/ Transkripce – ukázka: Kup gruntu Jana Mišaly. Léta Láně 1624, ten pondělí po Svatém Pavlu, na víru obrácení křesťanskú, za opatrných pánův purkmistra Adama Diasa, fojta Kryštofa Bruclíka a starších jejich Frydrycha Cigána, Martina Meisa, Urbana Magdiného, Mikuláše Lipky a Jana Kučníře stala se smluva dobrovolná a kup celý dokonalý a v ničemž neporušený mezi panem purkmistrem a radú města Jablonkova na místu Žofie, pozůstalé vdovy po neboštíku Michalu Lysku a sirot jejich strany jednej, a mezi Janem Mišalú strany druhé, a to taková /…/ K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Datace – převod na současný způsob datování – k samostatnému zpracování 2. Dokončete transliteraci a transkripci 3. Rozepište a určete zkratky 47 48 2. Gruntovní kniha tzv. sanyternické kolonie v Opavě (1639-1744), Německy. Uložení: Zemský archiv v Opavě, fond Velkostatek Opava – zámek (Velkostatek knížecí Opava), inv. č. 14573, díl knihy III A-3, 1639-1744; http://vademecum.archives.cz/vademecum/MultiView.action?_sourcePage=b1znb1H6m- SAVuIln_EzzFe42BbJHEk1ldXxROIInsd8AMqqbWh4bQ%3D%3D Transliterace – k samostatnému zpracování: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………...…………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………......................................……… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………...………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………...……………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………......................................………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………...………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………...…………………………………………… K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Určete písmo, charakterizujte jeho historické aspekty 2. Vyhledejte zkratky měnových jednotek, dešifrujte, charakterizujte měnové jednotky. 49 50 MĚSTSKÉ KNIHY Města jako svébytné subjekty osídlení, s obyvatelstvem s jistou mírou svobod a specifickými ekonomickými aktivitami, vznikaly v souvislosti s rozvojem emfyteutického práva od 13. století. Záhy po jejich ustavení s vytvářely městské kanceláře. Specifickým diplomatickým produktem jejich činnosti byly městské knihy, vedené městskou správou (radou, soudem, speciálními úřady) za účelem písemného pojištění práv města jako celku a jednotlivých měšťanů. Například: památné knihy – smíšené záznamy úředního i neúředního charakteru, obsahující záznamy „pro paměť“. Knihy počtů neboli knihy příjmů a vydání města Soudní knihy trestního nižšího soudnictví (rychtářské knihy) pro běžné přestupky; knihy hrdelního soudu zvané knihy krevní/smolné/ černé apod. pro zločiny za něž bylo možno odsoudit k trestu smrti a užívat tortury. Knihy civilního soudnictví, např. knihy kšaftů, pozůstalostní spisy, apod. Knihy k pojištění práv měšťanů – pozemkové knihy /trhové knihy / knihy kupů a prodejů městských domů apod.; Knihy z přenesené působnosti měst – knihy sirotčí (záznamy o správě sirotčího majetku, vydání na sirotky apod.) 1. Kniha hrdelního soudu - smolná kniha města Opavy 1643-1670 Ortel (rozsudek) nad vražedkyní novorozence Uložení Státní okresní archiv Opava, fond Archiv města Opava, inv. č. 225, sign. IBb14. K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Přečtěte text 2. Vyhledejte jméno obžalované a místo jejího původu 3. Vyhledejte trest 4. Zpracujte náhradní regest vkladu ve smolné knize. 51 52 URBÁŘE Knihy vedené vrchnostenskou správou, kanceláři majitele panství. Obsahují a) přehled předepsaných poddanských povinnosti (peněžní, naturální, robotní /v úkonech) vážících se k jednotlivým usedlostem/osedlým, zpravidla členěné podle vsí panství a dále dle sociální struktury osedlých (sedláci, podsedci/zahradníci, domkář/chalupníci), případně neosedlých; tento přehled se někdy nazývá účet; b souhrn povinností usedlostí / osedlých a neosedlých poddaných na panství, zvaný také součet. Kromě toho může urbář obsahovat popis bezprostředního majetku vrchnosti, např. zámku, zemědělských dvorů neboli folvarků, výrobních podniků (pil, palíren, pivovarů ad.) 1. Panství Hošťálkovy, urbář, popis zámku, 1667-1682 Přivázán robotní rejstřík. České novogotické písmo. Česky a něm., 19,5x31,5x2, celopergamenová vazba, zachovalá Uložení: Zemský archiv v Opavě, Velkostatek Hošťálkovy, inv. č. 270, sign. Transliterace – ukázka: Zamek. Od starodawna Hossczalkowy se gmenugiczy, gest wssechen Hodnie Z Kameni Z dobrym Zawrzenim wystaweny, Przi niem gest Platcz obzwlsstnj, w niemz gest Patnaczte Pokoji Snaznie na weselym a Pieknym Wyhlydnuti Wystawenych, wssechno Z Hodnymi Peczma k topenj, Przy tiechss Pokogj gest taky Patnaczte Komor, Sklepu Suchych Trzy, Podzemnich Pro wina a Piwa dwa. Kuchynie Hodna Klenuta. /…/ Transkripce - ukázka: Zámek. Od starodávna Hoščálkovy se jmenující, jest všechen hodně u kamení z dobrým zavřením vystavený. Při něm jest plac obzvláštní, v němž jest patnácte pokoji, snažně na veselým a pěkným vyhlídnutí vystavených, všechno z hodnými pecma k topení, při těchž pokoji jest taky patnácte komor, sklepu suchých tři, podzemních pro vína a piva dva, kuchyně hodná klenutá. /…/ K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Určete písmo 2. Určete míru vypovídací schopnosti a věrohodnosti urbářů vzhledem k jejich provenienci, funkci 3. Transliterujte a transkribujte oddíl Collatury, zdůvodněte užití uvedených způosbů přepisu, rozepište zkratky. 4. Vysvětlete slova /obraty uvedené v ukázce z urbáře: spilka, ten co pálené pálí, collatura 53 54 KATASTRY Soupisy berni podléhajících (zdanitelných) zdrojů, zejména půdy, městského pivovarnictví a vybraných řemesel, městských příjmů (cel, vážného, činží) ad. Nejstarším katastrem v českých zemích je berní rula, soupis berních povinností z roku 1654. Na Moravě vznikly záhy poté soupisy, označované jako lánové rejstříky z let 1678-79. Následoval je v obou zemích tereziánský katastr, realizovaný od roku 1713. Ve Slezsku byl nejstarším t karolinský katastr, zpracovaný v několika fázích, rektifikacích, zahájených roku 1723. Dokončení prací spadalo až do období po rozdělení země roku 1742. Všechny tyto katastry přitavovaly podklady pro zdanění na základě odhadů výnosů, zejména zemědělské výroby, řemesel. Zvýhodněny, resp. zcel mimo zdanění zůstávaly šlechtické majetky. Následně byl v habsburské monarchii, resp. českých a rakouských zemích, v rámci osvícenských reforem zpracování nově pojatý josefský katastr (poprvé využívat vyměřování pozemků se zohledněním katastrálních obcí). Od orku 1816 byl připravován stabilní katastr, platný jako základ zdanění od roku 1860. Jeho součástí byly tzv. indikační skici, nejstarší mapy každé katastrální obce z 30. let 19. století. 1. Berní rula, Nahořany, 1654 Uložení: Národní archiv v Praze, fond Desky zemské Česky. 55 2. Lánové rejstříky, Meziboří, 1679 Uložení: Moravský zemský archiv v Brně, fond D1 Lánové rejstříky Německy. K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Určete písmo 2. Transliterujte (běžný text, tabulky rozepisovat k položkám 3. Rozepište zkratky, vysvětlete. 56 3. Karolinský katastr, město Opava, vizitační protokol, 1723 Uložení: Zemský archiv v Opavě, fond Karolinský katastr slezský. Německy. K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Přepište tištěný formulář. 2. Transliterujte jména daňových poplatníků 57 4. Stabilní katastr, indikační skica, Opava, 1centrum města, jižní a západní část předměstí, 1836 K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Určete míru vypovídací schopnosti a věrohodnosti katastrů, dokladujte své úvahy s užitím ukázek 2. Transliterujte jména osedlých poplatníků, evidovaných v ukázkách lánových rejstříků a karolinského katastru. 58 PÍSEMNOSTI CÍRKEVNÍ SPRÁVY Církevní instituce – papežská kancelář, (arci)biskupství, děkanství/vikariáty, farnosti, řeholní instituce – náležely v oblasti písemného úřadování k základním složkám jejich prosazení a rozvoje, K badateli nejčastěji využívaným pramenům náležely a) vizitační protokoly, písemné zprávy o úředních obhlídkách církevních obvodů (děkanství, farností) s popisem činnosti duchovních správců, stavu škol, každodennosti věřících ad. Prováděla je biskupství, zprávy jsou dochovány od 14. století, běžněji pak od doby rekatolizace (od 17. století); b) matriky, knihy vedené na farách za účelem evidence základních přechodových rituálů / životních kroků věřících, a sice křtu (posléze narození a křtu) – křestní matriky; pohřbu (úmrtí a pohřbu) – matriky zemřelých; uzavření sňatků – oddací matriky. V českých zemích byly vedeny v evangelickém prostředí od 16. století, v katolické církvi od rekatolizace počátkem 17. století. V roce 1868 byly spolu s povolením občanského sňatku zavedeny v habsburské monarchii občanské matriky. Vedeny jsou do současnost a sic státními matričními úřady (při obecní/městské samosprávě). K SAMOSTATNÉMU ZPRACOVÁNÍ 1. Přečtěte a přepište zvoleným a zdůvodněným způsobem jednotlivé vklady v matrikách. 2. Srovnejte vklady z první poloviny 17. a konce 18. století 59 1. Křestní matrika, Opava, 1627 Uložení: Zemský archiv v Opavě, Sbírka matrik Severomoravského kraje, inv. č. 1, sign. Op I 1. Nejstarší katolická matrika města Opavy, založená jezuity roku 1624 ¨ 60 2. Křestní matrika, farnost sv. Ducha, 1785 (výřez) Uložení: Zemský archiv v Opavě, Sbírka matrik Severomoravského kraje, inv. č. 15, sign. Op I 15. 61 KODIKOLOGIE Kodikologie je nauka o rukopisných pramenech neúřední povahy. Popisuje je, třídí a systematicky řadí. Studuje okolnosti jejich vzniku, donátory, zhotovitele, osudy rukopisů atd. Vzhledem k charakteru leží těžiště jejich vzniku v latinském kulturním okruhu ve středověkém a raně novověkém období. Podstatnou složku tvoří písemnosti náboženského /církevního, zejména liturgického charakteru, vyprávěcí neboli narativní prameny (legendy neboli životy svatých, kroniky, letopisy), učební texty, právní spisy, ich-dokumenty (memoáry, deníky, zápisníky), beletrie a poezie ad. Nauka věnuje pozornost rovněž knihovnám jakožto souborům rukopisných knih, foliantů, jednotlivin. 1. Gumpoldova legenda,tzv. Wolfenbüttelský kodex, před 1006. Jedná se o nejstarší vyprávěcí pramen, který vznikl prokazatelně pro české prostředí, objednavatelkou byla kněžna Emma, manželka Boleslava II. Popisuje život a mučednickou smrt knížete Václava. Stylizovaná scéna zavraždění knížete V8clava bratrem Boleslavem (I.). 62 Dedikační list, zpodobňující Emmu jako kajícnici před svatým Václavem. 63 2. Vyšehradský evangelistář, před 1085 Rukopis snad bavorské provenience byl zakoupen k příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava I. Bohatě iluminovaný kodex je napsán na svou dobu netypicky monumentální kapitálou. Náleží do skupiny tzv. Vyšehradského kodexu, tvořenou do současnosti ještě třemi další rukopisy, vyrobenými k uvedené korunovaci, a sice evangeliář krakovský a dva evangelistáře, hnězdenský a svatovítský. Vyšehradský evangelistář, strana s iniciálou se zpodobněním sv. Václava 64 3. Chronica Boemorum neboli Kosmova kronika česká, 1119-1125 Nejstarší latinská kronika, sepsaná děkanem svatovítské kapituly, popisující ve třech knihách historii lidstva, českého národa od příchodu praotce Čecha a bájných knížat a dějiny přemyslovského státu do autorovy doby. Dochována je jen v mladších rukopisech, z nichž nejstarší tzv. lipský z 12. století zřejmě shořel za 2. světové války. Dnes je za nejstarší pokládán tzv. budyšínský rukopis, uložený v Národním muzeu v Praze. Budyšínský rukopis, přelom 12. a 13. století; iluminace zpodobňující bájného knížete Lecha je mladší, vlepena byla do rukopisu dodatečně 65 4. Chronicon Aule regie neboli Zbraslavská kronika, 1305-1339 Vznikla v klášteře na Zbraslavi, jejími autory byly dva zdejší opati, Ota Petr Žitavský. Kronika, sepsaná latinsky, zaznamenává události z let 1252 – 1338 a je základním narativním pramenem pro období posledních Přemyslovců a počátků vlády Lucemburků. Zbraslavská kronika, vyobrazení Přemysla Otakara II., Václava II. a Václava III. (zleva) Čtení ze Zbraslavské kroniky – zpráva o smrti opavského vévody Mikuláše I. a jeho pohřbu v brněnském kostele v sv. Jakuba, o ustavení samostatného Opavského vévodství a jeho udělení v léno Mikuláši II., červenec 1318 Eodem anno Johannes, rex Boemie, ducatum Oppauie contulit Nycolao eleganti iuveni circiter triginta annos etatis habenti, filio videlicet senioris ducis Nycolai. Iste dux senior Nycolaus frater regis Wencezlai, fundatoris Aule Regie, illegitime tamen per regem Ottakarum genitus, exstitit et ducatum Oppauie annis pluribus tenuit, sed advenientibus contrariis eventibus eodem ducatu usque ad mortem suam privatus fuit. Ipse hoc anno satis pauper rebus, sed dives virtutibus in Brunna moritur et in ecclesia fratrum Minorum ibidem circa festum beati Jacobi sepelitur. Nycolaus itaque iunior ducatum suscipit Oppauie, ducit filiam ducis de Ratibor legitima pro uxore. Ipse quoque est camerarius regni Boemie ista vice. Zdroj: Fontes rerum Bohemicarum, IV, ed. J. Emler, Prague 1884, s. 250. 66 5. Kronika tak řečeného Dalimila, před 1325. Nejstarší česky psaná kronika neznámého autora, snad ze šlechtického prostředí. Dalimilova kronika, strana s počátkem vyprávění o knížeti Oldřichovi a selce Boženě. Dalimilova kronika, latinský překlad, tzv. „pařížský fragment“ 67 6. Autograf Karla IV., Vlastnoruční přípis Karla IV. k relikvii – zlomku evangelia svatého Marka, který získal během za své římské jízdy; ve skutečnosti se jednalo o opis z 6. století. 7. Jistebnický kancionál, chorál Ktož jsú boží bojowníci, poč. 15. století Liturgický zpěvník obsahuje, kromě husitského chorálu, dále píseň Povstaň, povstaň veliké měst pražské. 68 SFRAGISTIKA Sfragistika je nauka o pečetích, jejich funkci a kulturně společenském významu, zabývá s jejich popisem a výkladem. Pečetí je přitom myšlen otisk razidla v pečetní látce, charakterizující svého držitele, uzavírající či potvrzující textový výstup (listinu, list ad.). Pečeť mohli ve středověku a raném novověku užívat příslušníci vyšších vrstev, vedle panovníka dále členové šlechtických rodů (muži i ženy), církevní hodnostáři na všech stupních, posléze měšťané; z právnických osob města a nověji i venkovské obce. V moderní době nahradilo pečeť razítko. Při popisu se určuje, velikost a tvar pečeti (kulatá/okrouhlá, oválná zašpičatělá, ve tvaru štítu, trojlístková ad.), pečetní látka (přírodní vosk, kov, pryskyřičný/španělský vosk, nekvašené těsto), způsob přichycení na psací látce (přitištění, přivěšení), figura v pečetním poli (heraldická, přirozená, nepřirozená), texty (opis, nápis). 1. Záviš z Falkenštejna, předák šlechtické stavovské obce, rádce krále Václava II., manžel Královny-vdovy Kunhuty, 1272. Popis: Pečeť ve tvaru štítu; v poli vpravo hledící sokol sedící na návrší, v pravém rohu stylizovaná růže; legenda: + ZAWISONI DE VALCHENSTAIN. Zdroj: Sedláček, A., Atlas pečetí, V, tab. 91, Praha 2003. 69 2. Petr Vok z Rožmberka, jezdecká pečeť, kol. 1600 Popis: Tvar: kulatá Velikost: 35 mm Pečetní látka: španělský vosk Barva pečetní látky: červená Způsob upevnění: přivěšená Barva šňůry: bílo-béžová Materiál šňůry: bavlna (?) Forma: pečeť ve voskové misce Funkce: ověřovací Typ: jednostranná, individuální Opis: PETRUS VOKUS SINUS GUBERNATOR DOMUS ROSEMBERGICAE.EG. Popis pečetního obrazu: Jezdec s plnou zbrojí na vpravo otočeném koni ve skoku, na štítě rodový erb, v klenotu přilby pětilistá růže. Typ pečetního obrazu: jezdecká pečeť 70 PEČETI ČESKÝCH KNÍŽAT A KRÁLŮ 1. Vladislav II./I., český kníže a král, velká pečeť, dvoustranná (mincovní), 1169. Razidlo reprezentovalo dílo románského umění vysoké úrovně Avers: majestátní (panovník sedící na trůně s atributy moci – korunou, žezlem a jablkem); revers: sv. Václav jako věčný panovník, patron dynastie a země, s atributy knížete – bojovníka sedícího na trůně (praporec a štít) a světce (svatozář). 2. Bedřich, kníže český, syn Vladislava II./I. jednostranná pečeť, 70./80. léta 12. století. Poměrně primitivní provedení typáře, v poli stojící figura s odznaky bojovníka, štítem a praporcem, opis poškozený, zřetelně nesl titul a jméno knítžete: D/ux Frid/ericu/s/.. 71 5. Vladislav Jindřich, markrabě moravský, bratr českého knížete a krále Přemysla Otakara I., jezdecká pečeť, 1199-1220. Jedná se doklady nejstarších známých vyobrazené lva/lvice jako erbovního atributu příslušníka přemyslovského rodu (štít). 4. Přemysl Otakar II., český král, moravský markrabě, vévoda rakouský, pán štýrský, velká pečeť, oboustranná (mincovní), 1262 Avers: majestátní; revers jezdecký (na štítu jezdce patrný dvouocasý lev). 72 5. Jiří z Poděbrad, král český, větší pečeť, jednostranná, před 1468. V poli korunovaný štít se znakem Čech, opis proložen čtveřicí menších znaků vedlejších zemí (Morava, Lucembursko, Budyšínsko, Slezsko). 73 6. Marie Terezie, královna česká a uherská, arcivévodkyně rakouská, markraběnka moravská etc., velká pečeť, jednostranná, 70. léta 18. století. 74 ŠLECHTICKÉ PEČETI 1. Vítek z Prčice (Witko de Plankinberc), pečeť, 1220, druhá nejstarší dochovaná pečeť šlechtického majitele, jednoho ze zakladatelů mocného rodů Vítkovců neboli „pánů z Ruže“ Nejstarší pečeť z roku 1197 náležela Hroznatovi, muži velmožského původu, který ji však připojil k listině jako opat premonstrátského kláštera v Teplé. (vlevo). 2. Petr Vok z Rožmberka, jezdecká pečeť, kol. 1600 Popis: Tvar: kulatá; Velikost: 35 mm; Pečetní látka: španělský vosk; Barva pečetní látky: červená; Způsob upevnění: přivěšená; Barva šňůry: bílo-béžová; Materiál šňůry: bavlna (?); Forma: pečeť ve voskové misce; Funkce: ověřovací; Typ: jednostranná, individuální; Opis: PETRUS VOKUS SINUS GUBERNATOR DOMUS ROSEMBERGICAE.EG.; Popis pečetního obrazu: Jezdec s plnou zbrojí na vpravo otočeném koni ve skoku, na štítě rodový erb, v klenotu přilby pětilistá růže; Typ pečetního obrazu: jezdecká pečeť. 75 PEČETI DUCHOVENSTVA a CÍRKEVNÍCH INSTITUCÍ 1. Pečeť pražského biskupa Pelhřima (uprostřed), listina, 1223 76 INSTITUCIONÁLNÍ PEČETI (PEČETI PRÁVNICKÝCH OSOB) 1. Directorium in publicis et cameralibus, typář velké pečeti, 1749 Jednalo se o ústřední panovnický úřad pro správu rakouských a českých zemí po správní reformě roku 1749. 2. Pečeť ševcovského cechu, Jimravovice, 1576 S 77 KOMUNÁLNÍ PEČETI 1. Brno, městská pečeť, 1247. Jedná se o nejstarší dochovanou pečeť města na území dnešní České republiky. V poli nese topografický obraz obraz městské brány se třemi věžemi, nad prostřední štít s dvojocasým českým lvem v gotickém štítu. Doložena je na listině brněnského rychtáře Alrama, který dosvědčoval, že byl přítomen sepsání závěti mana Jana. 2. Malá Bystřice, obecní pečeť, 18. století HERALDIKA 78 Heraldika je nauka o erbech, jejich vývoji a kulturně-společenské roli, způsobu tvorby a popisování (blasonování). Erbem je přitom myšleno trvalé znamení na štítě, sestavené podle heraldických pravidel, které určuje svého nositele (fyzickou nebo právnickou osobu). Skládá se z hlavních součástí (štít, helm, přikrývadla, klenot) a vedlejších součástí (hodnostní odznaky, plášť, stan, štítonoši, strážce štítu, hesla a devízy ad.). BLASONOVÁNÍ Blasonování je slovní popisování erbů podle heraldických pravidel. Označení je odvozeno z francouzského termínu blason neboli erb. Blason, tedy popis, musí být stručný, přitom výstižný a jednoznačný, erb z něj musí být bezpečně identifikovatelný. Obvykle neobsahuje slovesa. Při blasonování je respektována původní funkce erbu, který byl vnímán jako součást rytíře/štítonoše. Popisuje se tedy z jeho pohledu: pravá strana či pravé pole z pohledu pozorovatele je levou stranou/polem z pohledu štítonoše. Erb se popisuje z pohledu pozorovatele zleva a shora, a to následovně:  nejprve barva neboli tinktura pole štítu, nebo dělení štítu heroldskou figurou a tinktury dílčích polí (např. v modrém poli …. nebo červeno-stříbrně pošikem dělený štít);  poté tinktura a označení hlavní obecné figury (např. v modrém poli stříbrný kůň ve skoku);  poté ostatní obecné figury (např. v modrém poli stříbrný kůň ve skoku, v levém horním rohu zlatá pětilistá růže);  obsahuje-li štít štítky, popisují se v pořadí srdeční štítek, čestný štítek, pupeční štítek a štít;  jsou-li některá pole stejná, popisují se společně (např. v prvním a čtvrtém červeném poli stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí).  Tvar štítu se obvykle nepopisuje, jeho ztvárnění závisí na uměleckém řešení. Výjimkou jsou erby, jejichž podoba je vymezena zákonem nebo jiným právním aktem. 79 80 1. Macákové z Ottenburku, erbovní měšťanská rodina, Opava (erbovní list 1580) Popis: V černém štítě na zlaté skalce leopard ve skoku s vyplazeným jazykem a zdviženým ocasem přirozené barvy. Kolčí helm s černo-zlatou točenicí a feflíky. Klenotem vyrůstající leopard mezi dvěma buvolími rohy, pravý dělený zlato-černě a levý naopak. Přikryvadla černo-zlatá. 2. Vytvořte blason, dohledejte nositele erbu: 81 ZNAKY ZEMÍ A STÁTŮ ČECHY, MORAVA, SLEZSKO 1. Textus de Christi passione / Pasionál abatyše Kunhuty, 1413-1321). vpravo nejstarší znak Přemyslovců (tzv. svatováclavská orlice vylétající z plamenů), vlevo znak Čech, užívaný nejpozději od poloviny 13. století. 82 2. Čech a Moravy, 70. léta 13. století, Kremže (Rakousko), městský hrad Gozzoburg, nejstarší známé barevné vyobrazení. 3. Znaková galerie, Lauf /Wenzelsburg (Německo), jedno z nejstarších barevných vyobrazení znaku Slezska / slezských vévodství (druhý zleva), kol. 1360. 83 1. 5. Opavsko, vévodský znak Těšínsko, vévidský erb Zdroj: Wernigeroder (Schaffhausensches) Wappenbuch, 1475-1500 84 . SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ 1. Ccísař Maxmilián I. Zdroj: Wernigeroder (Schaffhausensches) Wappenbuch, 1475-1500 85 HABSBURSKÁ MONARCHIE 1. Rakousko, císař Fridrich III ;Zdroj: Wernigeroder (Schaffhausensches) Wappenbuch, 1475-1500 86 2. Habsburská monarchie, poč. 20. století Velký znak Rakousko-Uherska, 1916-1918, tvořený znaky Rakouska a Uherska spolu se znakem vládnoucí lotrinsko-habsburské dynastie. Znak Rakouska měl žlutý štít, na němž byl černý orel se zlatou zbrojí nesoucí v heraldicky pravém pařátu meč a žezlo, v levém pařátu říšské jablko. Orel měl na prsou štít nesoucí znaky všech korunních zemí RakouskaUherska. Nad znakem byla rakouská císařská koruna. Znak Uherska měl dva štíty. Zadní štít byl rozdělen na pět polí, v každém z nich byl znak zastupující jednu ze zemí Uherska Dalmácie, Slavonie, Chorvatska, Sedmihradska, Bosny a Rijeky. Před tím štítem položeným do středu znaku byl samotný Malý znak Uherska (dnešní znak Maďarska). Nad znakem stála Svatoštěpánská koruna. Mezi těmito oběma znaky byl malý znak vládnoucí lotrinskohabsburské dynastie obtočený (odshora dolů) těmito řády: Řád zlatého rouna, Vojenský řád Marie Terezie, Královský uherský řád sv.Štěpána a Císařský řád Leopoldův. Nad znakem byla arcivévodská koruna. Z poza hlavních štítů znaku vychází zlatá ratolest, kterou ve spodní část obtáčí stuha s heslem INDIVISIBILITER AC INSEPARABILITER. Heraldicky pravým štítonošem, držícím znak Rakouska, byl grifin a levým, držící znak Uherska, byl uherský anděl v bílém oděvu. 87 ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA 1. Československo, velký znak, 1920 „Veliký znak republiky Československé skládá se ze štítu předního a zadního: Na předním jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy. Zadní štít jest rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak,že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí spodní třikráte dělen. V horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli jest znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou stříbrně a červeně šachovaná. V levém středním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem. V pravém spodním poli znak Těšínska: na modrém štítě zlatá orlice v pravo hledící. Ve spodním středním poli znak Opavska: štít červeně a bíle rozpůlený. V levém spodním poli znak Ratibořska:štít rozpůlený; v pravém modrém poli zlatá orlice s čelenkou v pravo hledící, levé pole bílé a červeně rozpůlené. Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto strážce štítu. Pod štítem vine se stuha, na níž se čte heslo: "Pravda vítězí." 88 2. Československo, střední znak, 1920 „Střední znak republiky Československé má dva štíty, přední a zadní. Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy. Zadní štít jest čtvrcený. V jeho horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský, na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou, stříbrně a červeně šachovaná. V levém spodním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.“ 3. Československo, malý znak, 1920 „Malý znak republiky Československé jest: Na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy, nesoucí na svých prsou červený štítek s třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší.“ Zdro: Zákon č. 252/1920 Sb.) 89 ČESKÁ REPUBLIKA 1. Česko, velký znak, 1993 „Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí“. 2. Česko, Malý znak, 1993 „Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.“ 90 3. Česko, vlajka prezidenta, 1993 Zdroj: Zákon č. 3/1993 sb. o státních symbolech české republiky). 91 NUMISMATIKA Numismatika je nauka o platebních prostředích a měnových systémech. Zabývá se vývojem předmincovních platidel, mincí a postmonetárních platidel (kreditní platidla – bankovky, státovky, nouzovky, platební žetony, platební a kreditní karty ad.). Popisují platidla, řadí je do měnových systémů, studují měnové a ekonomické souvislosti. Numismatika stojí na pomezí historických a ekonomických věd. 1. Denárová měna, denár, Boleslav I. typ kříž – kaplice, po 955 2. Denárová měna, brakteát, typ harpie, 2. pol. 13. století 92 3. Grošová měna, pražský groš, avers – revers, Václav II., 1300 4. Grošová měna, zlatý florén, avers – revers, Jan Lucemburský, 1325ä 5. Grošová měna, zlatý dukát, Karel IV., 93 6. Tolarová měna, Ferdinand I., jedno tolarová mince, 1548 7. Konvenční měna, půltolar, Marie Terezie, 1765 8. Konvenční měna, grešle, kreditní mincovní platidlo, české země, 1759 94 9. Konvenční měna, bankocetle v hodnotě 10 zlatých, Wiener Stadtbank 10. Rakouská měna, 10-ti krejcar, František Josef I., 1861 95 11. Korunová měna, Rakousko-Uhersko,10 korun (tzv. pětka), 1915 12. Československá korunová měna, státovka v hodnotě 10 korun, návrh Alfonse Muchy, 1919 96 GENEALOGIE Rodové a příbuzenské vztahy se přehledně znázorňují pomocí genealogických tabulek, které uvádějí osoby v jednotlivých generacích a vztazích. Sestavuje se dvojím způsobem, a to jako  genealogický strom, zobrazující předky výchozí osoby (střen) pouze po otcovské linii. Sleduje tedy mužské předky – otce, děda, praděda atd., zatímco o manželkách jsou uvedeny pouze základní informace (jméno, životní data);  vývod, zobrazující všechny předky výchozí osoby;  rozrod, zobrazující všechny potomky výchozí osoby. 1. Základní genealogické značky: * narozená/ý (*) mimomanželský porod ⚭, oo vdaná/ý ⚮, ⧞ rozvedená/ý 〰, ~ ≈ pokřtěná/ý ⧟ nelegitimní †, + zemřelá/ý [] pohřbená/ý ⚔, X zabit v akci, ve válce, v bitvě 2. Genealogický strom, struktura 97 3. Piastovci, opolská knížecí linie rodu, genealaogický strom, Opolí, Katedrální kostel sv. Kříže, olejomalba. 98 14. Piastovci, břežská knížecí linie rodu, rozrod Jiřího II. a Barbary, Břeh, zámek, malba na zdi. 99 UČEBNÍ TEXTY Hlaváček, I. – Kašpar, J. – Nový, R., Vademecum pomocných věd historických, Praha 1997 a následující vydání. Hlaváček, I., Úvod do latinské kodikologie, Praha 1978. Kašpar, J., Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím, 2 sv., Praha 1975. Krejčíková, J. – Krejčík, T., Úvod do české sfragistiky, Ostrava 1989. Krejčíková, J., – Krejčík, T., Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky, Praha 1987. Peníze v českých zemích do roku 1919, Praha 1996. Schwarzenberg, K., Heraldika, Praha 1941. Šebánek, J. – Fiala, Z. – Hledíková, Z., Česká diplomatika do roku 1848, Praha 1984. Učebnice pro začínající rodopisce, Praha 2007, 2014. ČÍTANKY A CVIČEBNICE Ebelová, I., Klíč k novověké paleografii, Praha 2004. Hledíková, Z. – Kašpar, J. – Ebelová, I., Paleografická čítanka, 2 sv., Praha 2000. Hledíková, Z. – Kašpar, J., Paleografická čítanka, 2 sv., Praha 1982. Kaňák, B., Paleografické texty, 1, 2, Olomouc 1994, 1999. Pátková, H., Album pozdně středověkého písma, I-XIV, Praha 2006-2014. Pátková, H., Bastl, O. Texty k výuce diplomatiky, Dolní Břežany 2003. Pátková, H., Cvičení z pozdně středověké paleografie, Ústí nad Labem 2001. Slabikář a čítanka pro laické genealogy, Praha 1998. Učebnice čtení starých textů, Praha 2014. ODBORNÁ LITERATURA Bláhová, M. Historická chronologie, Praha 2001. Buben, M., Encyklopedie heraldiky, Praha 1997. Čarek, J., O pečetích českých knížat a králů z rodu Přemyslovců, in: Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy 8, 1938. Emler, J., Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české, Praha 1876. Epigraphica & Sepulcralia, 1-5, Praha, 2005-2014. Flodr, M., Zásady popisu středověkých a novověkých epigrafických památek, Sborník příspěvků filozofické fakulty brněnské univerzity, řada C, 21-22, 1975, s. 167-174. Friedensburg, F. – Seger, H., Schlesiens Münzen und Medaillen der neueren Zeit, Breslau 1901. Friedensburg, F., Schlesiens Műnzgeschichte im Mittelalter, Breslau 1887. Friedricch, G., Učebná kniha paleografie latinské, Praha 1898. Friedrich, G., Rukověť křesťanské chronologie, Praha 1934. Friedrich, G., Učebná kniha paleografie latinské, Praha 1898. Giesztor, A., Zarys dziejów pisma lacińskiego, Warszawa 1973. 100 Hejnic, J., Nápisy na českých zvonech ve 14. a 15. století, Časopis Národního musea 129, 1960, s. 1-33. Hlaváček, I., Několik úvah a poznámek o současném stavu studia středověké a raněnovověké epigrafiky a jejich potřebách u nás, Umění, 30, 1982, s. 146-151. Hledíková, Z. – Kašpar, J. – Ebelová, I., Paleografická čítanka I - II. Praha 2000. Hofmann, G., Metrologická příručka pro Čechy, Moravu, Slezsko do zavedení metrické soustavy 1873-76, Plzeň 1984. Húščava, A., Dejiny a vývoj nášho písma, Bratislava 1951. Indra, B., Míry a váhy ve Slezsku a jejich redukce, Slezský sborník 60, 1962. Jirásek, Z. – Šůla, J., Velká peněžní loupež v Československu 1953 anebo 50:1, Praha 1992. Kašpar, J., Úvod do latinské novověké paleografie, Praha 1987. Krása, J. – Hlaváček, I., Česká kniha v proměnách staletí, Praha 1989. Krása, J., České iluminované rukopisy 13.-16. století, Praha 1990. Maur, E., Vývoj matričního zápisu v Čechách, Historická demografie 6, 1972, s. 40-58. Muzika, F., Krásné písmo ve vývoji latinky, I, II, Praha 2005. Nohejlová-Prátová, E., Základy numizmatiky, Praha 1987. Novotný, J., Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku, Slezský sborník 58, 1960. Palivec, V. – Elznic, V., Latinsko-český slovník genealogický, Praha 1976. Palivec, V., Německo-český genealogický slovník, Ostrava 1984. Pátková, H., Album pozdně středověkého písma. Severní Čechy. Sv. I. Soudní knihy města Loun, Praha 2002; Sv. II. Městská kniha soudní a pamětní Ústí nad Labem 1438 - 1514 (Liber iudicialis et memorabilium civitatis Austiae super Albea 1438 - 1514), Praha 2003; Sv. III. Kniha přijímání za měšťany města České Lípy 1461 - 1722 (Liber civium civitatis Lipae 1461 - 1722), Praha 2003; IV. Kniha trhová města Chomutova 1468–1583, Praha 2005; V. Kniha soudní a pamětní města Třebenic 1433–1577. Kniha soudní města Třebenic 1490–1601, Praha 2006; VI. Kniha trhů a testamentů města Kadaně 1465 – 1522. Kniha pamětní města Úštěka 1513 – 1594. Kniha soudní a pamětní města Hošťky 1494 – 1578, Praha 2006; Západní Čechy.VII. Městské knihy města Stříbra 1437-1520, Praha 2007;VIII. Pamětní kniha města Žlutic 1435-1648. Kniha testamentů města Domažlic 1505-1578. Kniha smluv města Klatov 1511-1562 (1572), Praha 2008; IX. Kniha pamětní města Velhartic 1397-1720. Kniha pamětní města Kolínce 1409-1724. Rejstřík městských počtů města Sušice 1464 - 1648, Praha 2008; Jižní Čechy X. Městské knihy města Českého Krumlova 1424 - 1522, Praha 2009. Pátková, H., Cvičení z pozdně středověké paleografie, Praha 2001. Pátková, H., Česká středověká paleografie, Praha 2008. Petráň, J., Český znak. Stručný nástin jeho vzniku a historického vývoje, Praha 1970. Petráň, Z. – Radoměrský, P., Encyklopedie české numismatiky, Praha 1996. Pošvář, J., Měna v Čechách, na Moravě a ve Slezsku do počátku 20. století, Praha 1977. Pražák, J., Latinské písmo v českých zemích od 11. do 16. století, in: Archivní časopis 20 - 27, 1970 - 1977. Pražák, J., Počátky knižní kurzívy v Čechách, in: Studie o rukopisech 18, 1979, s. 115 - 143. Pražák, J., Původ české bastardy, in: Studie o rukopisech 20, 1981, s. 93 - 118. Roháček, J. Epigrafika v památkové péči, Praha 2007. Říčař, K., Občanská genealogie. Základy rodopisné práce, Praha 2001. 101 Říčař, K., Úvod do genealogie. Kdo jsou moji předkové a odkud přišli?, Praha 1995. Sejbal, J. Základy peněžního vývoje, Praha 1977. Šťovíček, I. a kol., Zásady pro vydávání novověkých historických pramenů od počátku 16. století do současnosti, Praha 2002. Vidman, L., Psáno do kamene. Antická epigrafie, Praha 1975. Vorel, T., Od českého tolaru ke světovému dolaru, Praha 2003. Vorel, T., Od pražského groše ke koruně české, Praha 2000. STĚŽEJNÍ ELEKTRONICKÉ ZDROJE http://cms.flu.cas.cz/cz.html http://www.genealogie.cz www.archives.cz 102 Didaktická exempla k pomocným vědám historickým Elektronický studijní materiál Určeno studentům oborů / programů se zaměřením na historické vědy. © prof. PhDr. Irena Korbelářová, Dr. © Slezská univerzita v Opavě Opava 2016