Právní rámec ochrany kulturního dědictví 3 Obnova kulturních památek, přemístění kulturních památek, kulturní památky a zahraničí Péče o kulturní památku Vzpomínáte si, jak se objekt /nemovitost stanou kulturní památkou? Jaké jsou povinnosti vlastníka v průběhu procesu prohlášení za kulturní památku? Jaké jsou povinnosti vlastníka kulturní památky? Jsou mu tyto povinnosti nějak kompenzovány? Jaké jsou povinnosti státu vůči vlastníkům kulturní památky? Které orgány státu vystupují v ochraně kulturních památek Co se stane, když se vlastník o kulturní památku řádně nestará? Obnova kulturních památek (§ 14) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad: • pečovat o její zachování, • udržovat ji v dobrém stavu • chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. • užívat ji pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. • Obnova kulturní památky definovaná zákonem: a)údržbu kulturní památky (= odstranění nežádoucích změn památky) b)opravu kulturní památky (= odstranění následků poškození věci) c)rekonstrukci kulturní památky, d)restaurování kulturní památky e)jinou úpravu kulturní památky f)zásah do prostředí kulturní památky • Údržba: odstranění nežádoucích změn kulturní památky, které nastaly v důsledku jejího užívání (nový nátěr fasády domu). • Oprava: odstranění následků poškození kulturní památky nebo účinků jejího opotřebení (například doplnění části střešní krytiny stržené větrnou smrští). • Rekonstrukce: A) takové konstrukční a technologické zásahy do kulturní památky, které přinášejí změnu jejích technických parametrů nebo změnu její funkce či jejího účelu (například adaptace tovární budovy na výstavní prostor nebo na restauraci) B) návrat k historicky doloženému nebo předpokládanému stavu kulturní památky, a to na základě odborně podložených předpokladů (například zhotovení nového krovu po požáru). • Restaurování: souhrn specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu – díla výtvarných umění nebo uměleckořemeslné práce (například obnova obrazu nebo sochy). • Jiná úprava: NE jakákoli úprava kulturní památky, nýbrž pouze modernizace budovy při nezměněné funkci, dále nástavba a přístavba budovy „Modernizace budovy při nezměněné funkci“ je taková úprava kulturní památky, při které se její části nahrazují modernějšími částmi, zvyšuje se její vybavenost nebo se rozšiřuje její využitelnost, a to aniž se mění její funkce (například zavedení ústředního topení namísto lokálního vytápění kamny, adaptace půdy činžovního domu pro obytné účely a podobně). „Nástavbou“ je zásah, kterým se stavba – kulturní památka zvyšuje; „přístavbou“ se stavba – kulturní památka půdorysně rozšiřuje, přičemž přistavovaná část je provozně propojena se stavbou stávající. • Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí, je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu. • Podkladem pro závazné stanovisko k obnově kulturní památky je písemné vyjádření Národního památkového ústavu. Jeho územní odborná pracoviště poskytují vlastníkovi kulturní památky bezplatnou odbornou pomoc. • Při nesouhlasu vlastníka kulturní památky se závazným stanoviskem, které od orgánu státní památkové péče obdržel, může se proti němu bránit. A) závazné stanovisko vydáno ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad (například restaurování sochy – movité kulturní památky), má podobu samostatného rozhodnutí, možné odvolání. X B) závazné stanovisko vydáno ve věci, o níž je příslušný rozhodovat stavební úřad (především jde o práce na nemovité kulturní památce, které podle stavebního zákona vyžadují stavební povolení nebo alespoň ohlášení), má závazné stanovisko orgánu státní památkové péče podobu podle § 149 správního řádu a obrana proti němu je poněkud složitější – nelze se proti němu samostatně odvolat a jeho věcným závěrům se lze bránit až v řízení před stavebním úřadem. Jde-li o rozsáhlejší obnovu kulturní památky (například o komplexní rekonstrukci stavby), lze vlastníkovi doporučit, aby nejprve zpracoval nebo si nechal zpracovat záměr obnovy a k němu si vyžádal závazné stanovisko. Až tehdy, shledá-li orgán státní památkové péče záměr obnovy jako přípustný (s tím, že zamýšlené práce lze dále připravovat, případně za určitých podmínek), může vlastník kulturní památky přikročit ke zpracování projektové dokumentace v rozsahu odsouhlaseném správním orgánem. K vlastní realizaci obnovy přikročí až v okamžiku, kdy na základě své žádosti obdrží další závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. Takovým postupem získává vlastník kulturní památky jistotu, že prostředky vynaložené na zpracování projektové dokumentace obnovy kulturní památky v rozsahu požadavků stavebněprávních předpisů nebudou vynaloženy marně – což by se mohlo stát, kdyby vlastník kulturní památky požádal rovnou o závazné stanovisko ke zpracované projektové dokumentaci a ta by byla posouzena z hlediska zájmů státní památkové péče příslušným správním orgánem jako nepřípustná. • Vlastník i projektant mají podle § 14 odst. 7 zákona o státní památkové péči právo na projednání dokumentace obnovy kulturní památky v procesu jejího zpracovávání s Národním památkovým ústavem. • Jestliže má být prováděna stavební činnost na území s archeologickými nálezy, je stavebník povinen svůj záměr předem oznámit Archeologickému ústavu AV ČR a je povinen umožnit provedení záchranného archeologického výzkumu. Záchranný archeologický výzkum je prováděn na základě smlouvy uzavírané s tou organizací oprávněnou k provádění archeologických výzkumů, která bude tento výzkum provádět. Pokud se smlouvu nepodaří uzavřít, rozhodne o podmínkách provedení záchranného archeologického výzkumu krajský úřad. • Pokud je při provádění jakékoliv stavby učiněn archeologický nález, je stavebník povinen jej oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a stavebnímu úřadu (§ 176 stavebního zákona), práce v místě nálezu přerušit a provést, pokud je toho třeba, taková opatření, aby nález nebyl poškozen nebo zničen. Postup při obnově nemovité (národní) kulturní památky, který podléhá stavebnímu zákonu 1) Žádost na orgán památkové péče (obecní úřad obce s rozšířenou působností / krajský úřad): vlastník / SJM – oba manželé nebo jeden se souhlasem druhého / 2/3 souhlas spoluvlastníků / SVJ – většina) • Obsah žádosti: - Název a umístění kulturní památky/národní kulturní památky včetně rejstříkového čísla Ústředního seznamu kulturních památek ČR - Popis současného stavu kulturní památky/národní kulturní památky s uvedením závad. - Předpokládaný rozsah obnovy. - Investor obnovy. - Předpokládané celkové náklady a termín provedení obnovy. - Předpokládaný přínos obnovy pro další využití kulturní památky/národní kulturní památky. - Projektová dokumentace zpracovaná podle stavěbněprávních předpisů 2) Písemné vyjádření NPÚ 3) Závazné stanovisko orgánu státní památkové péče: zamýšlené práce jsou přípustné x nepřípustné 4) Žádost dle stavebního zákona – o územní rozhodnutí / stavební povolení / ohlášení 5) stavební úřad je ve věci vázán závazným stanoviskem dotčeného orgánu – v případě negativního stanoviska možné odvolání podané u stavebního úřadu, který vydal rozhodnutí – k nadřízenému orgánu (KÚ nebo Ministerstvo kultury) 6) Provedení obnovy POZOR – SANKCE!!! • Za provedení obnovy kulturní památky bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo za nedodržení podmínek určených v tomto závazném stanovisku je možné uložit fyzické, podnikající fyzické nebo právnické osobě pokutu až do výše 2 000 000 Kč. • Za provedení obnovy národní kulturní památky bez závazného stanoviska krajského úřadu nebo za nedodržení podmínek určených v tomto závazném stanovisku je možné uložit fyzické, podnikající fyzické nebo právnické osobě pokutu až do výše 4 000 000 Kč. Postup při obnově movité (národní) kulturní památky, nebo nemovité (národní) kulturní památky, který nepodléhá stavebnímu zákonu 1) Žádost na orgán památkové péče (obecní úřad obce s rozšířenou působností / krajský úřad): vlastník / SJM – oba manželé nebo jeden se souhlasem druhého / 2/3 souhlas spoluvlastníků / SVJ – většina) 2) Písemné vyjádření NPÚ 3) Závazné stanovisko orgánu státní památkové péče: zamýšlené práce jsou přípustné x nepřípustné: v případě nesouhlasu odvolání 4) Provedení obnovy PŘEMISŤOVÁNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY 1) Trvalé přemístění movité kulturní památky z veřejně přístupného místa Nutný předchozí (nikoli až po přemístění) souhlas – žádost podána na krajský úřad dle bydliště či sídla žadatele (vlastníka/toho, kdo prokáže právní zájem) + souhlas jen pro trvalé přemístění Náležitosti žádosti: identifikace žadatele, KP, identifikace místa, kde se nachází i kam má být přemístěna (dle údajů v KN), výčet všech známých účastníků řízení, doklad o vlastnictví, fotodokumentace, Krajský úřad vždy vyrozumí odbornou organizaci státní památkové péče Nesplnění podmínek – pokuta 4 000 000 Kč 2) Přemístění nemovité kulturní památky Nutný předchozí souhlas pro každé přemístění, souhlas lze vydat jen v případě, že zachování památky na stávajícím místě je nemožné VÝVOZ KULTURNÍCH PAMÁTEK A PŘEDMĚTŮ KULTURNÍ HODNOTY DO ZAHRANIČÍ Kulturní památku lze vyvézt do zahraničí – pro účely výstavy, zápůjčky nebo pro jiné účely, například restaurování – jen s předchozím souhlasem Ministerstva kultury. Kulturní památku lze vyvézt pouze na dobu dočasnou, nikoli tedy trvale. Ve vztahu k zahraničí upravují právní předpisy také nakládání s předměty, které tvoří kulturní dědictví, ale nejsou kulturními památkami -právní předpisy upravují režim vývozu tzv. předmětů kulturní hodnoty (podle zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů) do zahraničí. zákon č. 71/1994 Sb. o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty • Předměty kulturní hodnoty podle tohoto zákona jsou přírodniny nebo lidské výtvory nebo jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění, vědu nebo techniku, které jsou uvedeny v příloze 1 k tomuto zákonu (typ + stáří). • Tento zákon se nevztahuje na prodej a vývoz kulturních památek a národních kulturních památek, evidovaných sbírek muzejní povahy a sbírkových předmětů, které jsou jejich součástmi, archiválií, originálů uměleckých děl žijících autorů, a na předměty dovezené do České republiky, které byly propuštěny do celního režimu dočasného použití. • Předměty kulturní hodnoty lze vyvézt z území České republiky, pouze jsou-li doloženy osvědčením k vývozu na dobu určitou nebo osvědčením k trvalému vývozu. Osvědčení nemůže být nahrazeno posudkem znalce. Osvědčení vydávají na základě žádosti podané vlastníkem předmětu kulturní hodnoty, muzea, galerie, knihovny a pracoviště Národního památkového ústavu, popřípadě Ministerstvo kultury. Osvědčení k vývozu na dobu určitou se vydá, pokud se nejedná o kulturní památku nebo národní kulturní památku. • Předměty kulturní hodnoty z oboru archeologie a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy nabízené k prodeji musí být opatřeny osvědčením k trvalému vývozu. Osvědčení vydáno za poplatek 500 Kč. • Mají-li být kulturní památka nebo předmět kulturní hodnoty vyvezeny z celního území Evropských společenství, je k tomu třeba povolení, které podle § 3 a § 4 zákona č. 214/2002 Sb., o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropských společenství vydává Ministerstvo kultury. • K vývozu kulturní památky (i národní kulturní památky) mimo celní území Evropských společenství je tedy třeba dvou aktů: předchozího souhlasu podle § 20 zákona o státní památkové péči a povolení podle § 3 a § 4 zákona č. 214/2002 Sb. Oba tyto akty vydává Ministerstvo kultury: souhlas vydává odbor památkové péče Ministerstva kultury, povolení vydává samostatné oddělení ochrany kulturních statků Ministerstva kultury. Věc vykazující znaky kulturní památky, která byla na území České republiky zapůjčena cizím státem, jenž prohlásil, že tato věc je v jeho vlastnictví, nepodléhá provedení jakéhokoliv výkonu rozhodnutí ani exekuci a předběžným opatřením nelze uložit s takovou věcí nenakládat; nelze ani přijmout jakékoli rozhodnutí nebo opatření, které by bránilo vrácení takové věci tomuto cizímu státu