1)     (Klášterský)

Chtěl bych býti zvoník starý,

do snění se zabera,

bydlit blízko šedé fary

nebo ve zdích kláštera.


Veliké a lesklé zvony

se hlubokým hlasem mít,

aby měly jména ony,

jeden Jan a druhý Vít.


2)     (Bezruč)

Můj stryk byl ptáčníkem vášnivým.

Chytal a prodával drozdy.

Přes květen, čert panský zákaz vem,

beskydské prosmýčil hvozdy.


Vybral ta střapatá ptačátka,

když se jim kabátek zhustil,

samečci počali zpívati,

kačky do svobody pustil.


3)     (Toman)

Rozmarný zlatník, listy vytepal

ze zlata, bronzu, ze zamžené mědi,

je do trav rozhodil a větrům, dětem dal,

k hrám jejich zasněn hledí.


V měsíčných nocech, starý hudebník,

pro rozkoš hraje, střídá housle s flétnou

a hraje milencům a chytá ptáků vzlyk,

když výškou k jihu létnou.


A básník soucitný, jenž ztavil křeč

zrad, žalů, zklamání, jež srdce drtí,

na rosu rytmickou a v křišťálovou řeč,

sní o smíření v smrti.


4)     (Neruda)


Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,

již do barev, do zvuků vzkvítá –

a sotva že srdce mé ožije,

již touha mu lesklými nitěmi,

a milost mu zlatými sítěmi

zas nanovo osidla splítá.



5)     (Karásek)

Kam chceš jít, duše, v nepokoji svém,

Když zklamání jak sklepy chladem čiší?

Podivný večer vzplanul purpurem

Jak skrvna vína v zarosené číši.


Slož nyní citů břímě bezjmenné,

Svou duši ponoř navždy v beznaději.

Tvé srdce jest jak ptáče schoulené,

Jež zachvívá se v bázni před kročeji.


U všech textů určete metrum.